SOCHY      A SNlH
Sníh sochy miluje a odpočívá na nich bělostným perím pádu.
Na hlavách světců,_ fVM \ >^fj>
na klopách generálů, na ňadrech z bronzu nebo z pískovce, í tam všade postýlá si sníh.
Na starých náměstích, kde po půlnoci už jenom vlastní srdce slyšíš bit, na římském nose Karla z Žerotína, všade, kde anděl nad římsu se vzpíná, na krásných torsech — neroztává sníh.
Pamatuješ, smrákání bylo jako tužka, tolik čar, dráty nad ulicí, bláto, zas padal první sníh a na tvých vlasech tál, na sochách ale trval.