"tohle musí bejt. uen /.» se bojej bití. Tehdy n hvlo běžný i v jinejch rodinách. Dokonce ■hUíz politickejch důvodů. Vzpomínám si. jak Vidlička, a bylo to několikrát nechal po škole kolovat protistátní dopis, kterej o přestávce sesmolil. jenže tenhle jsme zrovna se ségrou výjimečně podepsaly. Já proto, že mě štvala ta češtinářka, na jejíž hodině to kolovalo, jenže jen tak vstát a kritizovat úču nešlo. Tak proto. Ale přece jen to byl pamflet proti spo-lečenskymu pořádku, a co jsme si nadrobily, to jsme si musely taky sníst. Tátova vařečka nás na zadku pálila jako ďas ještě druhej den. Politicky uvědomělá jsem byla nejdřív čistě in- Ítuitivně. Začalo to malůvkama Aurory, tanků a nabalzamovanýho Lenina v mateřský školce a časem se ta nesourodá spleť dětskejch představ tříbila a formoval se mi světonázor. Kladnej. Když se řeklo slovo mír a bylo nám šest nebo sedm, napadalo nás všechny to samý. Holubice, děti s mávátkama, šeříky, volno ve škole, pionýr-skej šátek a Sovětskej svaz. Všechno zahalený v mlžným oparu škrobený svátečnosti, jako když v létě škrtí při nástupu u krku moc těsně zaknof-\íkovaný tričko s límečkem, jenže s ohledem na tu chvíli se nesmí rozepnout, protože ta chvíle Prostě stojí za přemáhání. Přestože není zábavná, spíš nudná, některý dospěláci maj zpocenv fleky a řeční se. ale je to vfechJ^| vy a pm blaho lidí. ľsniévv lidi. ki.-rv ,-|„'."'' znal. a najednou jim má jako malej pioný % ruku a možná dokonce puget karafiátů. |l0||j* dobře učil. Měl z toho jeden staženej zad„k J 1 zase malý Vánoce, protože ten neznámej |)V|(J žitej soudruh a teď na chvíli najednou tak iro kamarád. Tím pádem ani ten mír už nebyl V~T chvíli tak cizí a odtažitej jako zpěv z ampl^ sice krásnej, ale z plejbeku, nebo Gerda ze Sni hový královny, co má ve fešným srdci zadřenej kousek sklíčka a nemůže se usmát. S malejma je to jednoduchý. Pamatuju se, jak k nám do krakovský školy přišla hrdinka mat-ka socialistický práce a taky opravdovej starej generál. Přes celej hrudník měl metály a nějaký kluci v čele s Vidličkou se mu zezačátku trochu pošklebovali. Třásl se mu hlas jako kriplíkovi, ale pak je učitelka seřvala a nakonec nikdo ani nedutal. Protože ten soudruh bvl doopravdic-kej hrdina, co zachránil holčičku starou jako my, když jí nemeckej granát utrhnul nohu, a pak nám ukazoval jizvu na noze. Vyhrnul si nohavici, ta noha byla tak tenká, že jsem se úplně lekla. ... Do krak°vský školy chodili vůbec často všecky hrdinové. Stejně jako naše město mělo n vľech?',13" UrČÍtě 1 naŠe ^chovný zaříze-dokud e mUd°eiCemľ 56 říká "Mbání proutku, ky mívaly tls«T° ^ metod°l°g» a učitel-iako malý měhL.ľ'' Díky nim J8™ taky už 1,6 na vecný časy stejně jako bvlí svazem. Rev to- jících dělníků vzdorovité vztyčen ' várníkům na obrázku v učebnici rlV i "~ rudý asi z rozevlátejch sovětskeich vl • v more Proletáři všech zemí. spojte se na všh li" ? - 8 stranách Rudýho práva a velký vzrušeni ľ, vedlivej hněv. co by mohl úplně sám pohánět parní turbinu. Ovšem ty shromáždění, kde se o revolučním něčem mluvilo, byly nudný jako všechny ty jiný shromáždění a nesoulad mezi velkolepejma heslama a tou nudou mě vždycky znovu a znovu mrzel. Protože bejt nadšená se mi líbilo a mládí takový bejt má, ale když přišly na řadu projevy soudruhů, tak jsem si párkrát všimla, že padá hlava i učitelce za katedrou nebo máma že uprostřed rozhlasovýho projevu najednou přelaďuje na úplně jinou rádiovou vlnu, ačkoli by to přece měla doposlechnout do konce, pokud chce tomu všemu porozumět. Ten nesoulad tam prostě byl, ale kdeco šlo přičíst na vrub tomu, že jsme byly se ségrou ještě malý. Milada tomu rozuměla ještě miň než já, a když jsem se jí jednou v druhý třídě zeptala na to, jestli neví, jak přesně vypadal ruskej car, vytáhla odněkud obrázek dědy Mráze s tím, že rudej je proto, že se ze zlýho stal komunistou, a to jsem věděla i já, že je pěkná blbost. Občas to prostě haprovalo a byla to dřina všechno si to v hlavě pořád sumírovat a ladit tak, aby si to navzájem neprotiřečilo, a nikdo nám přesně ve škole ani doma neřekl, jak na to. Jen se odevšad valily por Ao toho krakovskej každoden n*nv P«vdy^ovvmu pořádnej kus *H kdvž rozpor mez. tím. jak ^ a terf babo i*- ,o (akoVý to. co se reži^ ^•atímr0 ed dokola vyčítá, tak to tím ^ mvho dětství y nějak /aonacl( tak ^ mv staveny, rovnou vypadá omláceno, proste tohle šlo všechno vysvětlit. Ale to. proč máma zvedá oči v sloup, když v televizi mluví soudruh Husák, ačkoli v práci dohlíží na pana Šrámka, co seví, že roztrhnul Husákův portrét a je to nosál a musí se na něj dávat pozor, aby nedělal špionážni a podvratnou činnost, tak to mi jasný nebv-lo. Ráda bych v takovejch chvílích mámu na její ^něJfrZ0rnUa'ale2áro^" to nešlo. raáUoze všeho ne VrTadán0> 3 to mě ^lastně 1V1C- Pr°tože proč?