Co ovlivňuje vzdělávání … na straně žáka (učení) aneb o vstupních determinantách vzdělávání Co ovlivňuje vzdělávání/učení/úspěch žáka ve škole? Charakteristiky žáků jako vstupní determinanta edukačních procesů • Kognitivní (inteligence, schopnosti, styly učení) • Afektivní (postoje, motivace, potřeby) • Fyzické (rozdíly věkové, pohlaví) • Sociální a sociokulturní (vzdělanostní úroveň rodiny, etnická příslušnost) Sociální rozdíly na úroveň školní úspěšnosti má velký vliv rodinné prostředí: vzdělání rodičů, kulturní prostředí, ve kterém se dítě vyskytuje, ekonomická úroveň rodiny (v některých výzkumech) (Průcha, 2005) • Jak se nejlépe učíte? • Co je váš „nejefektivnější“ postup při učení? • Co k učení potřebujete? Styly učení • styl = pravidelnost ve způsobu nebo formě lidské aktivity • Styly učení: „postupy při učení, které jedinec v určitém období preferuje, postupy svébytné svou orientovaností, motivovaností, strukturou, posloupností, hloubkou, elaborovaností (propracovaností) či flexibilitou“ (Mareš, 1998, s. 75) Styly učení • vyvíjejí se z vrozeného základu a v průběhu života se proměňují • jsou méně závislé na obsahu učení • neexistuje přitom „špatný“ nebo „ideální“ učební styl, ale jde spíše o to, že k cíli mohou vést různé cesty, protože každý člověk má svůj individuální způsob učení Učební styly Vizuálně verbální styl • učí nejlépe tehdy, když jsou informace prezentovány vizuálně a v písemné podobě • studium z knih, učebnic, poznámek z výuky a je pro ně rovněž výhodné, pokud vyučující doplňuje výklad poznámkami na tabuli nebo má prezentaci, která obsahuje hlavní body přednášky apod. • tendují spíše k individuálnímu studiu Vizuálně nonverbální styl • nejlépe se učí, když jsou informace předkládány vizuálně ve formě obrázků nebo diagramů, případně jsou schopni se dobře učit prostřednictvím animací, videa nebo map • preferuje pracovat nezávisle, nemívají daleko k umění a různým vizuálním prezentacím Hmatově-kinestetický (pohybový) typ • učí se nejlépe tehdy, když mohou být v rámci učení aktivní, zabývat praktickými aktivitami nebo problémy • příkladem tak může být učení v laboratořích nebo třeba hraní rolí apod. • studenti bývají schopni sebeřízení a pokud pracují na nějakém problému, mohou bezprostředně aplikovat svoje nově nabité znalosti a dovednosti při jeho řešení Auditivně verbální typ • se nejlépe učí, když jsou informace prezentovány v auditivní formě • dobře se učí z přednášek nebo s diskuzí s kolegy nebo z audio nahrávek apod. • při učení těmto studentům pomáhá například přeříkávání si učiva, případně jeho nahrávání vlastního hlasu na diktafon a poté jeho přehrávání apod. Možnosti diagnostiky stylů učení • Pozorování žáků při učení • Procesuální diagnostika postupu při učení pomocí počítače • Analýza subjektivních výpovědí žáků • Volný rozhovor se žáky o jejich učení • Analýza produktů učení žáků (zápisky v sešitě, písemné a grafické práce) • Dotazník s výběrem nabídnutých odpovědí a posuzovacími škálami (Learning Style Inventory – použit i na Masarykově univerzitě)