Jiří Kroupa Umělci, objednavatelé a styl Studie z dějin umění Barrister & Principal Filozofická fakulta Masarykovy univerzity - Seminář dějin umění Brno 2006 0 ERUDITE A „CURIEUX" NA MORAVE RANÉHO NOVOVEKU Arbeiten sowohl der vaterländischen als anderer fremden Künstler enthalten sind První sešit byl vydán in: Christian d'Elvcrt, Schriften der htstortsch-statistisehen Sektion der k. k. mähr, schles. Gesellschaft des Ackerbaues, der Naiur- und Landeskunde, IX, Brünn 1 856, ,s 361-411 + 13 Vite de'plttore. scvltore ed architetli 'modern! (eds Valentino Martineiii, Alessandro Marabottini Peruggia 1992), Srov. Joseph Connors (recenze edic Giovanni Baglionc, Giovanni Ball. Pnsseri, Lione Pascoli) Journal of ihe Society ofArchitecmral Hislorians, 57, 1998. 14. Na jedné z akademických kreseb je Winterhalderovou rukou připsaná poznámka „Třebíč", To by mohla být indicie toho, že nějaká akademická škola mohla existovat kupříkladu i korespondenčně. 15 Lubomír Slavíček, Ein guter Maler muss bildhaucnsch, und ein guler Bildhauer malerisch arbeiten trachten. Zu einigen malerischen Zeichnungen des Bildhauers Josef Winterhaldcr d- Ä. in Brünn, in; Markus Hürsch, Elisabeth Oy-Marra (ed), Kunst - Politik - Religion Studien zur Kunst in Süddetiischlcmd, Österreich, Tschechien und Slowakei Festschrift für Franz Matsche, Petersberg 2000, s, 145-154. 16. K debatě „disegno contra colorito" srov : Philip Sohm, op. cit„ 1991 (naše pozn. č. 4). 17. Lubomír Slavíček, Kresba; „La prima achatemia", in: Jiří Kroupa (ed.), V zrcadle slinit, Morava v době baroka 1670—1790 Rennes - Brno 2003. s 24-25, 18 Anlon Joseph Dezallier d'Argenville, Leben der berühmtesten Maler, nebst einigen Anmerkungen über ihren Character, der Anzeige ihrer vornehmsten Werke und einer Anleitung die Zeichmingen und Gemälde grosser Meister zukamen. Leipzig 1767 (překladpodle původního francouzského originálu, 1745-1752), s- 7 19.Tamtéž, s 19. 20 Michael Baxandall, Stíny a světlo Uměni a vizuální zkušenost. Bmo 2003. Kniha vyšla v edici Dčjiny a teorie umění nakladatelství Barrister & Principal. 21, Heinrich Wölt'ilin, Klassische Kumt Berlin 1897 Úloha a forma v architektuře I „Forma sleduje funkci": tento výrok severoamerického architekta Louise Sullivana, který byl úspešne používán v teoriích a kritikách moderního funkcionalismu, není ničím, co by bylo spojeno pouze s naší současností. Kdybychom totiž měli uvažovat o tom, kde by měl začít náš dialog s minulostí nad starými architektonickými díly, je třeba říci, že by se měl odvíjet především od rozvahy nad rekonstrukcí jejich architektonické úlohy. V průběhu projekčních prací docházelo mezi stavebnikem-ob-jednavatelem a stavitelem k diskusi (někdy skutečné, ale někdy ani nevy slovované), při níž byly zohledňovány: zadání, typ, idea a dílčí funkční požadavky. Zadáni v tomto smyslu představuje především první a všeobecný charakter úlohy. Stavebník se nejprve sám rozhoduje o výstavbě chrámu, kláštera, zámku či rezidence, městského paláce apod. Do vymezení takto všeobecně chápaného zadání ovšem stejně tak patří konkrétní podoba pozemku, existence starší budovy, jež má být přestavována, okolní zástavba a ambiente budoucího projektu. Stavebník i jeho stavitel si ve druhém kroku vybírají architektonický typ. Ten bývá se zadáním často úzce spojován (srov. např. půdorysná dispozice čtyřúhelníku s vnitrním nádvořím, myšlenka otevřeného nádvoří apod.), avšak jeho význam pro vznik uměleckého díla je mnohem složitější. Volba typu odpovídá určité době, jindy podléhá dobové a místní módě, ale též úvaze tvůrčího architekta, jenž má možnost individuální volby uvnitř širšího typologického rámce Typ je posléze nositelem ideového obsahu - v architektuře především prostorové ideje, na niž odkazuje. Tato idea jako umělecká myšlenková konstrukce (představa) přetrvává svou dobu, a působí tak i na současného 7G 77 13 Georg Mathias Vischer (1628-1696), zámek ve Valticích kolem roku 1670, in: G, M, Vischer, Topographia archiducatus Austríae inferioris modernae, Augsburg 1672. návštěvníka a vnímaicle uměleckého díla. Všechny tylo uvedené ěásti, které při analýze stavby sledujeme, tj zadání, typ a idea, charakterizují ve svém celku uměleckou architektonickou úlohu. Tato úloha je realizovaná v provedené stavbě, ale někdy též pozměňovaná dalšími dílčími funkčními požadavky, které jsou stavebníkem při provádění projektu vyžadovány. Pokud tedy chceme porozumět užitým architektonickým formám, vyplatí se sledovat nejen původní „sapere" a „praticu", aie též některé původní termíny a myšlenky vycházející z dobové senzibility v minulosti. Tak můžeme posléze ve zdánlivě jednolité památce ukázat časově odlišné umeleckohistorické „vrstvy" včetně odlišných způsobů jejich původního utváření. Feud ítvug r^^llÄiprmm torní* A J. li Ľ M í ľ. í t -äHKFír- '' *Si . j li..". 4. Zámek ve Valticích v 17. století: palazzo in fortezza Zámek ve Valticích patří zcela jistě k nejpůvabnějším a vizuálně nejpřitažlivějším zámeckým stavbám na Moravě. Je umístěn v nádherném přírodním rámci Lednicko-valtického areálu na hranicích Moravy a Dolních Rakous. Je součástí krajinného prostoru a přitom svou polohou v této krajině vyznačuje zcela určité, dominantní místo. Když si jej my, moderní návštěvníci, dnes prohlížíme a putujeme krajinou za poznáním také dalších architektonických památek, může se nám snadno zdál, že všechny tyto stavby, většinou značné umělecké hodnoty, vznikaly v minulosti pouze z estetického a uměleckého zájmu svého objednavatele a tvůrce. Také proto si je se zaujetím prohlížíme a současně obdivujeme vytříbený vkus našich předků, jejich citlivost při zasazení stavby do přírodního rámce i vůli po bohatém vybaveni interiérů Přitom jsme v pokušení se domnívat - a průvodci nám to často rovněž naznačují, že kvalitní architektura vznikala postupným naplňováním nějaké původní umělecké ideje, přepracováním nebo doplněním původního plánu anebo byla vůbec vytvořena jako ilustrace dobového, moderního stylu. Často si snad ani neuvědomujeme, že výstavba takového aristokratického sídla, jakým byl kupříkladu zámek ve Valticích, nebyla pouze postupným modernizováním stavby podle vládnoucího vkusu, jehož proměny bychom mohli sledovat stavebněhístorickým průzkumem objektu (případně připojováním všeobecně stylových „nálepek"). Zámek byl přirozeně nejprve sídlem významného rodu, ale též centrem správy hospodářského majetku nebo místem určeným k letnímu pobytu na venkově: především tedy symbolizoval společenský status a postavení majitele a jeho rodu v dobových společenských strukturách. L T zámek ve valticích v 17. století: palazzo IN fortezza zámek ve valticích v 17. století: palazzo IN fortezza Jc ledy pochopitelné, že podobně jako se měnil onen status i měnil tyt obÍĽd]iLn.iid. případné tfO^sA juskal nové postaveni nebo byl povýSen ve stavovské hicrdrchii apod,). pripinríinv j In se úž funkce takového sídla v i115.1i. Valticky zkmck byl zprvu středou rkýin hradem u opevněným sídlem, pole byl budován jako re* ale not.' vládnoucích kiiííai j rdi mhu / uejhobalSich a nej-vy/nurnnejSich siředoevTO|\ských rodil, později byl každodenní obývaným paláci* j m obydlím a nakonec se z nôt «al jKmiutkov) objekt, zámek, který jť každoročnú iuu, Slevovali mnoísnim zájemců Můžeme si přimm povsimnow. že v průběhu dějin nebyl vlastne .^i'niiĽk 1'attiLv" nikdy s lál e stejnou sta vboiL Stejní jako se měnila jeho Funkce 3 prestiž jeho ubyvald. Lak f$ spolu g tiOl promenoval tér. chanikter artihitdaonickě irméleckií úlohy, do niž zasahoval objednavatel spitlti se svými staviteli a dalšími umrlci a řemeslníky, podílejícími sc na jeho výzdobě. A právě tak jako se proměňoval onen (často nepsaný) charakter, proměňoval sc také styl zámku, ale možná ještě více způsob akcentování a vnímáni uměleckých forem, které byly na stavbě použity* Dejiny n aplpŕÄvi vullkkŕho zámku sc stoly tématům již cfilí rady shidií jednak 7 české sírany (Václav Richter. ZdeuĚk Kudélka, Miloš Stehlík. Miroslav Plaček jednak /.i sírany rakouských historiku (Anton Wilhelnu Hcllmut Lorenc VVilhelm Cieorg Rizzi);. Zatímco autoři českých prací neměli k dispozici archivní pramenný materiál u jejich úvahy t>e ločily pľedcvšnn kolem objasněni stylnve-historiekr struktury ziiniku l včetně zdůrazněni předu vSim osohy architekta DomemcB Martinellilio jako ůdujnéliLi hlavjíilio tvůrce zámku h rakouští historikové mněni se naopak mohli vite opřít o archívni rešerše asi nqvýznujrmějsí publikace u valtickém baníku nepsané Gustavem Wilhclnicm ža druhé sveiove vátky 1 knihu byla na konci roku 1944 již připravena v Brní k. vydáni, ale po válec byl její náklad zničen], Pfesloie se vinou situace končící války dnes nedochovala většina pňvnd-nicli archivních pramenů, přece jen jsme o hlavních etapách dějin valtického zámku relaiivne dobfe opraveni pravé iliky několika zachovaným kopiím zmíněné publikace.-' Přirozeně se nyní po těchto vydaných studiích nabízí otázka, co můžeme ještě dnes k poznání dějin valtického zámku přinést nového? Umělecký historik by se neměl zajímat pouze o stanovení stavebního vývoje a o výčet jeho dat, ale měl by vysvětlil, co vedlo ke vzniku významného uměleckého díla, případné proč byly při jeho realizaci použily zcela určité formální prvky. Brněnský univerzitní profesor Václav Richter, jenž sc Valticemi obsáhle zabýval, kdysi při úvaze nad poněkud odlišným umeleckohistorickým problémem v souvislosti s měnící sc funkcí souboru uměleckých památek dodal- nemění se však jen jeho obsub, ment %c i způsob, jak byl tento předmět ■Ján"1 Pokud bych jeho slova parafrázoval pro dějiny valtického zámku, mohl bych obdobně říci: v historii Valtic se neměnila pouze funkce a vnější podoba zámku, proměňoval se i způsob, s nímž mecenáš a jeho umělci v různých dobách k úpravám a přestavbám zámku přistupovali. Valná většina významných stavebních děl v raném novověku ostatně vznikala z duchovní spolupráce sta-vebníka-objcdnavatele a jeho architekta a rovněž tak z tvůrčího napětí mezi rozdílnými uměleckými koncepcemi jednotlivých umělců, kteří navrhovali vlastní individuální řešení, ale inspirováni prací ostatních jc často tvořivé obměňovali. V současnosti je tedy v dějepise umění považováno takřka za nezbytné nejprve sledovat formulování všeobecné architektonické úlohy a vedle toho také vnímat specifické požadavky ze strany objednavatelů. S tím bychom poté měli konfrontovat způsoby architektonického řešeni navrhovatelů 11 nakonec bychom si měli povšimnout, jak hyio pmjeklované řešeni při realizaci proměňováno řemeslníky, kameníky. šiukuiéry. ale rovněž lak malíři a zahradníky. To, co jc tedy zvenčí na první pohled často nahlíženo pouze jen jako pozvolná konkretizace určitého samostatně se vyvíjejícího uměleckého stylu, se při pohledu zevnitř mnohdy objeví spíše jako výsledek souznění a konfrontace mezi teoretickými a praktickými schopnostmi objednavatele, jeho projektanta a jednotlivých řemeslníků, podílejících se na stavbě."1 Onen zmiňovaný pohled zvenčí sc často objevuje v přehledových a soupisových publikacích spíše průvodcovského a informativního charakteru, pohled zevnitř může být výsledkem určitého historického dialogu mezi divákem a uměleckým dílem. V následujících řádcích se tedy pokusím být prostředníkem takového dialogu.'' Poznání ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA flt všech různorodých okolností, kleré do procesů architektonického projektování vstupovaly v minulosti, snad návštěvníkovi potom umožní lépe ocenit uměleckou kvalitu architektonických idejí v jednotlivých etapách existence valtického zámku a dá mu porozumět některým zvláštním formálním detailům, kleré na něj ve Valticích dodnes vizuálně působí I. „Palác ve tvrzi" jako knížecí rezidence Cesta k výstavbě raně novověké valtické rezidence byla postupná a započala zjevně v souvislosti s dramatickými osudy rodu Liechtensteinů ve druhé polovině 16 století. Tehdejší senior rodu Kryštof IV. z Liechtensteinů, ^cni tehdy vlastnil na Moravě významné mikulovské panství, se dostal do finančních obtíží a svůj zadlužený majetek musel roku 1560 prodat Bez majetkového zázemí jíž nemohl plnit roli reprezentanta celého rodu a o Iři roky později musel své postavení rodového staršího předat svému bratranci Hartmannovi 11. z Liechtensteine/. Ten do té doby vlastnil valtické panství v Dolních Rakousích a z bývalého seniorského majetku na Moravě se mu nyní podařilo získat zpět sousední Lednici. Obě sousední panství na obou stranách hranice propojil dohromady, a symbolicky tak udržel tradici seniorské liechtensteinské držby na Moravě. Po jeho předčasné smrti po něm zůstaly nezletilé děti: proto sc v čele liechtcnsteinského rodu vystřídali nejprve jeho mladší bratři. Po smrti posledního z nich došlo v letech 1596 a 1598 k novému rozdělení liechtenstcínského majetku mezi tehdy již zletilé syny Karla, Maxmiliána a Gundaka-ra z Liechtenstcina Součástí nových dohod bylo potvrzení rodové jednoty Liechtensteinů a zdůraznění majoritního postavení toho rodového příslušníka, který' vlastnil panství Valtice v Dolním Rakousku a na Moravě potom Prostějov s Plumlovem. Valtice tedy připadly nej starší mu Karlu z Liechtensteinu (1569-1627) a ten rovněž získal od svého mladšího bratra proslějovsko-plumlovské panství na Moravě (kromě toho získal na Moravě ještě Černou Horu a U sov) Mladší kníže Maxmilián obdržel dolnorakouské panství Rabcnsburg (na Moravě Bučovice) a nejmiadší Gunda- kar dolnorakouský Wilfersdorf (na Moravě Moravský Krumlov a Uherský Ostroh), Nepochybně pro upevnění svého postavení přestoupili všichni tři bratři od roku 1599 postupně na katolickou víru (první konvertoval nejstarší Karel), Majorátní pán měl do budoucna jednat v souladu s ostatními příslušníky rodu, zastupoval celý rod navenek a měl rozhodující slovo ve vnitřních rodových záležitostech, Císař Rudolf II. toto rozdělení roku 1606 potvrdil, a navíc na sklonku března roku 1607 udělil Karlovi z Liechtenstcina velký „pa/atinát" - mimo jiné s právem stavět zámecké rezidence a razit své mince. O rok později, loku 1608, aniž by získal předtím hraběcí titul, byl Karel z Liechtensleina přímo povýšen do knížecího stavu a bylo mu přiznáno první místo ve stavovské obci na Moravě. Roku 1614 sc stal vévodou opavským.7 Tyto události časově rámují zřejmě ono období, kdy se nový kníže a reprezentant rodu rozhodl vybudovat novou rezidenci ve Valticích jako symbol svého nového postavení uvnitř rodu i v aristokratické společnosti, Přesnější datum o tom, kdy byla přestavba původního valtického hradu zahájena, dnes již neznáme. Zmínky o stavebních pracích v areálu jsou však zachovány již z let 1612-1614 (zedník Jacopo Allio, kameník Antonio Cri-vclli, stavitel Marco di Marco). Do doby těsně před rokem 1619 bývají datovány dva návrhy programu pro malířskou výzdobu sálů v rezidenci. Kromě malovaných genealogií, portrétů předků a scén s bitvami, jichž sc zúčastnili příslušníci rodu. jsou mezi té-matyježsi kníže volil sám, uváděny kupříkladu: Jak mne povýšil císař Rudolf do knížecího stavu. Jak mne Matyúš učinil vévodou opavským, Jak mi moravská společnost uděluje první postaveni (jinou variantu ikonografie výzdoby tvořila ještě další témata, např.- Jak jsem bvl zemským hejtmanem na Moravě, Jak jsem se sta! katolíkem)s Můžeme si tedy představit nově vyzdobované reprezentační prostory jako sled za sebou jdoucích vyzdobených místností, ústících do trůnního rezidenčního sálu vládnoucího knížete V roce 1623 je stavba knížete Karla označena jako knížecí rezidence (,/iirslliehes Residenz-Geheu"), ovšem konkrétní stavební úlohu ve Valticích můžeme rekonstruovat pouze nepřímo. Především byl postaven nový palác, který vznikl rozšířením s: ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA hradního areálu směrem k severovýchodu. O tom, jak vypadal, máme určitou představu díky zaměření z konce 17. století. Z podélného řezu je totiž patrné, že palác přímo navázal na dva vedle sebe stojící paralelně zastřešené trakty na konci staršího hradu. V literatuře bývá v nově vzniklém paláci dosud předpokládána existence malého nádvoří, nicméně původní popis zaměření označuje nádvoří před palácem zřetelně jako „druhé" a po něm teprve starší hradní nádvoří jako „třetí".1* Těsné k oběma traktům bylo směrem k městu připojeno nové přičné obdélné palácové těleso. Bylo o něco delší než tyto trakty a bylo samostatně zastřešeno. Takto spojený celek byl ovšem navenek sjednocen fasádou, která měla po straně směrem k Mikulovu sedm okenních os a byla v nárožích rámována nepravidelnou rustikou Fasáda byla členěna v té době typickým způsobem do horizontálních vrstev oddělených parapetní koidonovou římsou, na niž přímo nasedala okenní ostění (ve středoevropském prostředí ukazuje podobný typ dodnes zachovaná fasáda zámku v Linci) Směrem do budoucího předzámčí' byly k tomuto novému paláci dále připojeny dva kryté dvoupatrové koridory, které byly v přední části proti městu propojeny spojujícím křídlem s bastionovými rizalily v nárožích. Zde vznikl nový vstup do rezidence, neboť přes opevněný příkop se do novč vzniklého nádvoří vcházelo vstupní branou, nad niž byla vztyčena věž s hodinami. Kdo se na této počáteční přestavbě původního hradu v rezidenci podílel, dnes nevime; z významnějších architektonických osobností pozval kníže Karel do sousední Lednice roku 1617 architekta Giovanni Maria Filippiho (po 1560-ko/cm J630; byl s ním ovšem ve spojení již dříve u pražského dvora) a roku 1628 je v pramenech uváděn jako knížecí stavitel Giovanni Battista Carlone 1. (před 1590-1645). Chceme-li však zhodnotit práci stavitelů na valtickém zámku v 17. století, nemůžeme sledovat pouze jejich jména, aleje zapotřebí zohlednit jak stylovc-histo-rickou kritiku, tak i charakter stavební úlohy, kterou objednavatel (v lomlo případě nový suverén a přední aristokrat země) vyžadoval. V traktátech-vzornících Sebastiana Serlia a Vincenza Scamo-zziho nacházíme ve druhé půli předchozího století počátek zcela určité stavební typologie, s níž středoevropské prostředí kolem dvora Rudolfa 11 zřejmě seznámil vydavatel Serliových spisů, rudolfínský antikvář a architekt Jacopo Strada. V této typologii měl pro vzhled významné rezidence v 17. století (ale i později) značnou důležitost stavební typ „palazzo in forfezzo" - palác ve tvrzi, tj. palác s ústředním nádvořím, vybudovaný v areálu uprostřed opevnění s vodním příkopem. Palác měl v průčelí obytné nárožní rizality, které symbolicky naznačovaly pevnostní charakter stavby. Není bez zajímavosti, že právě typ „palazzo in fortezza" byl v průběhu 17. století velmi často obsahově spojován především s projekty významné rodové rezidence či centra aristokratického dvora (na Moravě jc příkladem takové rezidence zámek olomouckého biskupa v Kroměříži) Pro všechny projektanty a stavitele valtického zámku až do poloviny 18. století zůstala rezidence základní stavební úlohou a onen „palác ve tvrzi" byl jejím trvalým vyjádřením. Vnějším svědectvím tohoto řešení jsou ve Valticích dodnes nápadné nárožní rizality při vstupní části fasády valtického zámku. Jc zjevné, že tyto rizality vznikly původním projekčním záměrem podle vzorníkových publikací Současně přitom s určitou monumentalitou zdůrazňovaly vstupní zámeckou fasádu před nádvořím s palácem. Při úvaze o tom, co bylo ve Valticích za života knížete Karla vlastně postaveno, sc zdá, že to byl především tento nový rezidenční palác se dvěma postranními koridoiy a vstupní kulisovitá fasáda patrně s reprezentativním portálem v ose. Půdorysný rozsah a původní podobu paláce mezi nádvořím a starším hradem však přesně neznáme. Dodnes jsou pod dnešním ústředním nádvořím zachovány sklepy; ty byly patrně původně zahloubeny pod stavěnými částmi Na druhé straně sc ovšem zdá, že také směrem do staršího hradu zasahoval palác dále, než jc dnešní průběh zahradní fasády Na vedutách ze 70. a 90 let 17. století lze dnes odečíst pouze počet okenních os po stranách nově vytvořené rezidence: 4 (bastionový rizalit) - 9 (koridor) - 7 (palác). I z tohoto pohledu je zřejmá poměrná velikost nově vzniklého paláce opioti vstupním částem. To by však mohlo znamenat, žc konfigurace tří vstupních užších křídel s koridory a hlavního palácového tělesa se snad mohla více opírat o model tehdy aktuál- ESI ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA 05 nějšího francouzského používání průchozích galerií, představených před obytnou budovu Na íulo skutečnost si ostatně později stěžoval další majitel, kníže Karel Euscbius, když hovořil o malé obyvatelnosti zámku, v němž je jen řada piůcbodů a galerií. Idea hlavního paláce a galerií ve tvaru „palazzo in fortezza" naproti tomu ovšem velmi dobře splňovala požadavky dobové konvence kladené na architektonickou reprezentaci, ,le proto jen škoda, že nejsme nijak blíže infoimovám o původní podobě zámeckého průčelí. Bylo by kupříkladu velmi zajímavé dozvědět se, v jakém vztahu mohla být vstupní brána Karlovy rezidence se vstupní, tzv. Matyášovou bránou Pražského hradu, budovanou jen o málo let dříve.'" II. Via triumphalis: obřadnícesta ke „kameni světla" Při interpretaci významu zámecké přestavby ve Valticích během 17. století upozornil před ěasem Petr Fidlcr na obsahový význam půdorysné podoby zámeckého komplexu budovaného na podélné ose „via triumphalis'1 (triumfální cesty) Na télo cestě je řada objektů a nádvoří přiřazována za sebou podél linie vedoucí od nového, monumentálně rozvrženého farního chrámu směrem až ke starší hradní věži na konci celého rezidenčního areálu, Podobné téma triumfální cesty v rezidenci nebylo ovšem před po- 14 Giovanni Pieron da Galiano, zámek na triumfální cestě (ideální orojekt pro rámek Brtnice) reprofoto: Seminář dějin umění FF MU. lovinou 17. století nikterak ojedinělé Jeden z nejvýznamnějších italských architektů a teoretiků pracujících pro habsburský dvůr před polovinou 17 století Giovanni Pieroni da Galiano zhotovil již vc 20. letech 17. století náčrtek {pianům generále) pro přestavbu rezidence generála Collalta v Brtnici," V něm takřka modelovým způsobem navrhl „navlókání" jednotlivých budov s nádvořími v ose za sebou od chrámu až po vnitřní ěást původního goticko-renesaněního zámku, který tvořil jakési magické jádro rezidence Obdobný půdorysný a prostotový koncept se objevuje v době třicetileté války také na jiných rezidencích ve střední Evropě. Koneckonců s toutéž konfigurací zámeckých staveb podél triumfální cesty se setkáváme v dalším průběhu 17 století při výstavbě dietrichsteinské rezidence v Mikulově a ještě mnohem později, kolem roku 1700, procházela „via triumphalis" altha-novského zámku ve Vranově nad Dyjí kolem hospodářských a rezidenčních budov a příznačně končila v oválném, memoriál-ním sálu slávy a ctnosti aristokratického rodu. Ve Valticích bylo s touto prostorovou ideou, která symbolizovala význam knížecího triumfu a vjezdu do vnitřních částí „liech-tensteinského domu", zjevně rovněž počítáno a staiší hradní části s původní věží zůstaly přirozeným završením projektované směrové osy od farního kostela. V tomto slova smyslu se stalo nádvoří původního hradu opravdu jakýmsi magickým jádrem. Někde v jeho blízkosti byla roku 1654 vybudována „garderober - pokladnice, tj síň se vzácnými uměleckými předměty a kuriozitami. O tři roky později byla vyzdobena štukami podle projektu Štukatéra a projektanta Giovanniho Tencally. K. dekoraci klenby existuje reprodukce Teucallova vlastnoručního projektu, která potvrzuje, že půdorysně měla klenba nepravidelný tvar, a byla tedy asi umístěna právě v nejstarším hradním traktu, Měla to být jistě mimořádná a nákladně vybavená místnost: zachované inventáře z doby knížete Karla Eusebia dokládají, že „garderóba" byla jakýmsi magickým studiolem, naplněným drahými předměty, přírodními raritami a alchymickými tabulemi V této místnosti byla též uchovávána liechtenstcinská vévodská koruna Těsně před svou smrtí si jí nechal zhotovit kníže Karel ve Frankfurtu nad Mohanem a v Praze. Koruna byla vyzdobena perlami a dra- ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA hokamy, jejichž nej vzácnejším kusem byl diamant, symbolizující „světelný kámen" jako aluzi na význam jména Liechten-Stein.'2 Jakmile se síal Karlův nástupce, kníže Karel Euscbius, plnoletým a získal právo nosit tuto korunu, nechal si zhotovit osobní impresii (emblém) s obrazem nezničitelného drahého kamene, ztělesňujícího magickou, přírodní sílu. Mohli bychom tedy snad předpokládat, že prostorová a do jisté míry i magicky zázračná idea „triumfální cesty" rodovou rezidencí k nejstarším částem hradu, v nichž byl spolu s dalšími vzácnými předměty přírodní či alchymické povahy ukryt symbol liechtensceinské vlády, byla spojena s obdobným citem pro zázračné (thaumaturgické) působení starého hradního areálu. Umeleckohistorickou otázkou zůstává, zda uvedený záměr nebyl již součástí první stavební etapy za knížete Karla. Pravděpodobně nikoli: předně za ideového tvůrce modelu nového typu rezidence bychom měli považoval císařského architekta a pevnostního inženýra Giovanni Pieroniho teprve od 20. let 17. století. To by potom nejspíše znamenalo, že nová architektonická idea byla spojena až se stavebníky a staviteli následující generace. Po smrti knížete Karla roku 1627 se stal poručníkem jeho tehdy nezletilého syna Karlův bratr, kníže Maxmilián : Liechtensteinu (1578-1643). Ten měl „osobního" italského architekta a štukaté-ra Giovanmho Giacoma TencaUu (kolem 1600-kolem 1650), který ve Valticích pracoval v letech 1629-1638 '■' Gtacomo Tencalla patří nesporně ke klíčovým postavám, které středoevropské prostředí seznámily s autentickým římským raným barokem. Jeho valtickým dílem byl především projekt a stavba blízkého farního chrámu, jedné z prvních barokních staveb v Dolních Rakousích a na Moravě. Od roku 1632 se stal plnoletým majitelem panství sice již kníže Karel Eusebhts z Liechtensteine (1611-1684), ovšem jak je ze sporých dat zřejmé, do výstavby kostela i zámku nadále zasahoval kníže Maxmilián se svým architektem, Dějiny valtického zámku za knížete Karla Eusebia jsou přitom značně nepřehledné - v neposlední řadě také proto, že v průběhu 17 století zde pracovali celkem tři Tcncallovc se stejným jménem za sebou(!).M Poté co se stavěná kopule valtického chrámu zřítila, byl původní pro- jektant Giovanni Giacomo Tencalla roku 1638 propuštěn z knížecích služeb, ale ve stavbě dále pokračoval jeho mladší bratr Giovanni Tencalla Ten byl zejména štukatérem a dekoratérem. Jeho projekty byly charakteristické především poněkud efemérni povahou; tak byl např. tvůrcem dekorativních, poněkud kuliso-vítě působících průčelí letohrádku v Lednici. V zámeckých intc-nérech byla asi podle jeho výkresů upravována kaple, která je zmiňována k roku 1653. O nové „garderóbe" ve staré části rezidence byla již zmínka, Také z dalších zpráv je zjevné, že práce na zámku se v této době týkaly především výzdoby interiérů Dne 17 října 1639 byla sepsána smlouva s knížecím malířem Giovannim Battistou Ghidonim týkající se výzdoby velkélio sálu. Ten měl prý mít šest oken v průčelí a podle rekonstrukce Gustava Wilhelma byl určitě poměrně rozlehlý: měl totiž mít rozměry 23 x íj m Jisté byl vybudován v nové palácové části, ale jeho původní polohu pouze odhadujeme. Byl »natí umístěn směrem do ústředního nádvoří v horním patře, které původně o jedno patro převyšovalo ostatní zámecké budovy. Pod ním bylo zřejmě knížecí „apartmá", jehož součástí byla také kaple ve starší části paláce. Dalším sálem, o jehož existenci jsme alespoň částečně informováni, byla místnost v suterénu nového paláce, obrácená však do nádvoří v přízemí a nazývaná „vestibula o salettaL\ Podle srovnání s jinými palácovými stavbami 17 století to byla s největší pravděpodobností „grotta", případně „sala terreua" uzavírající vnitřní nádvoří. Současné se v této etapě především dále stavělo na vyvýšenine, oddělené od nového paláce příkopem. Zde byly v prostoru mezi farním kostelem a zámkem budovány nové hospodářské stavby v předzámčí, uzavírající další zámecký dvůr (na dobovém zaměření označovaný nyní jako „první") s novým vstupním portálem do areálu, Ve 40. a 50. letech 17. století zde zřejmě samostatně pracovali brněnští stavitelé Ernové: Ondřej, jenž pro Liechtensteiny stavěl na různých místech prakticky již od svého příchodu ze severní Itálie, a jeho syn. Jan Křtitel. Na plošině před zámeckým příkopem roku 1643 budovali jízdárnu a další stavby kolem prvního nádvoří a byli spolu s Giovannun Tencallou zřejmě rovněž autory první zámecké brány s dvojicí pravoúhlých ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA fi9 pavilonů v nároží Z horních částí obou pavilonu vyrůstaly nárožní věže, vedle nich byly zařízeny vyhlídkové Lerasy s balustrádou. Z pozdější doby vlády knížete Karla Eusebia známe již také první veduty valtického zámku, které nám umožňují udělat si představu o podobě rezidence. Především však máme k dispozici mimořádně cenný pramen, totiž autentický popis zámku z knížecí ruky Kníže se zabýval architekturou, posílal svá dob-rozdání o stavbách také dalším šlechtickým kavalírům, a sám dokonce napsal známý traktát o architektuře. Jeho součástí byl lovněž popis liechtensteínských staveb s návrhy, jak je upravit či vybudovat nové budovy na panstvích. V souvislosti s valtickým zámkem kníže Karel Eusebius uvažoval o tom, že by snad bylo lepší vystavět nový zámek na blízkém kopci Raistenberg s výhledem na všechny strany. Pokud by ke stavbě nedošlo, měl by se stávající zámek dále rozšířit. Kníže ve svém popisu uvádí, že zámek ve Valticích prý není nijak nepříjemný, zvenku se zdá být dokonce docela prostorný, ale ve skutečnosti má v interiérech velmi málo místností a většinou jsou v něm pouze průchody a galerie. K lomu má navíc ještě velmi málo architektonických prvků (dekorativních forem, sloupů, pil astrů apod ), které jsou podle názoru knížete pro významnou stavbu zcela nezbytné. Rovněž stavební základy zámku se prý nezdají být příliš dobré a na různých místech se údajně již nyní objevují praskliny a sla-Lické poruchy ...!? Není přesně známo, kdy tato slova Karel Eusebius napsal; Zdá se však. že hlavní práce na zámku byly ukončeny již kolem poloviny 17. století a později zde již nebylo více stavěno Ostatně právě ve druhé polovině 17. století se kníže musel finančně vyrovnávat s dvorskou komorou ohledně nepříliš čistých finančních operací svého otce Na vedutě zámku z roku 1672 tedy můžeme shlédnout mezi dvorem staršího hradu a prostředním nádvořím stále onu širokou palácovou budovu, Nové bylo předzámčí, jež jako by \ menším měřítku opakovalo půdorys „paláce ve tvrzi". Hlavní knížecí palác byl o jedno patro vyšší než křidla před nim, takže sc při pohledu směrem od kostela zámek ve svých hmotách postupně zvedal ve stupních vzhůru až po věž nejstaršího traktu. V tomto smyslu zjevně naplňoval onu prostotovou představu 15, 16 Zámek Valtice, první'a druhé nádvoří; zaměření z doby kolem 1690, reprofoto: prof Dr. H Lorenz, Wien 1 3Et t - ■ i II. navlékání staveb na osu „triumfální cesty" Konsekventním pokračováním této představy by bylo budoucí propojení rezidenčního areálu s chórem nově postaveného chrámu. K tomu však již nedošlo Na zámeckých vedutách z konce 17 století máme ovšem pozoruhodně doloženou indicii, která by o existenci lakového záměru mohla vypovídal Je na nich totiž znázorněna brána postavená v ose „triumfální cesty" ještě dále před kostelem na 90 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ai 17,18 Zámek Valtice, třetí nádvoří a řez knížecím palácem, zaměření z doby kolem 1690, reprofoto: prof Dr H Lorenz, Wien. -EJLUUl'^ i li I I tltll Jt_ jjfl X i I. I II 11 i, ' K i i severovýchodní straně. Její výstavba tak mohla, být skutečně pochopena jako součást celého budoucího rozlehlého areálu, III. Dvorský ceremoniál: knížecí „nové zámecké stavení" Od roku 1684 vládl licchtensteinskému dominiu kníže Johanu Adam z Liechlensteina (1662-1712), aristokrat pokládaný za finančního génia a jednoho z nejbohatších mužů monarchie (proto se v literatuře někdy objevuje jeho označení „rakouský Kroesus"). Kolem roku 1700 se stal jedním z najvýznamnejších uměleckých mecenášů v habsburské monarchii. Jeho vztah k umělecké tvorbě na liechtenstemských panstvích se dá rozdělit do dvou odlišných časových období. Zpočátku sc zdálo, že přesně sleduje „architektonickou závěť" svého otce. Nejenže budoval podle poněkud bizarního projektu svého diletujícího otce novostavbu zámku v Plumlově, ale jeho rad byl v zásadě poslušný též ve Valticích. Karel Eusebíus nebyl ve svém rukopise spokojen s počtem místností pro bydlení, a proto uvažoval o nutnosti rozšířit zámek v přední, spojující části před palácem. Všímal si také nepříliš pevně založených staveb v předzámčí. Pokud tedy chtěl Jan Adam pokračovat v úpravách valtického zámku podle intencí svého otce, spojujícím momentem, který mohl jím uvedené stavební problémy vyřešil, byla přestavba budov kolem ústředního nádvoří a zejména úprava vstupního příčného traktu s nárožními rizality. Namísto původního koridorového systému vstupního traktu s bočními galeriemi tak mělo vzniknout nové palácové křídlo s jasnou reprezentativní funkcí. Téhož roku 1684, kdy se stal Jan Adam vládnoucím knížetem z Liechlensteina, byl vyplacen menší obnos „architektovi Petrovi Tencallovi", což by mohlo svědčit o již dřívější angažovanosti tohoto architekta ještě na konci panování knížete Karla Eusebia 16 S tímto stavitelem se ve Valticích objevuje poslední z Tencallů, císařský vídeňský architekt Giovanni Piefro TencaHa (1629-1702). Ten byl v této době na Mosavě hodně zaměstnáván především olomouckým biskupem. Právě pro něj projektoval vlastně podobný úkol, rezidenci v Kroměříži. Finanční částky placené za řemeslné práce jsou ve Valticích během následujících pěti let 1685-1689 vypláceny na stavbu „nového zámeckého slavení" (neues Schlossgcbau) a jsou poměrně vysoké. Jména řemeslníků uvádí Gustav Wilhelm. Upozorněme přitom, že původ těchto řemeslníků byl především olomoucký a brněnský. Roku 1685 je sepsána smlouva na okna, dveře a schody k „novému zámeckému stavení" s olomouckým kamenickým mistrem Martinem Mlčkou Dne 27 srpna 1687 uvádí Manin Micka práce na velkém portálu při jeho úpravě na středním nádvoří a další kontrakt na zbývající okna. Téhož roku pokrývá brněnský tesař ZÁMEK VĚ VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA věž. V dalších leíech je pracováno na interiérech: v dubnu 1688 provádějí BaUasare Fontana a Pietro Antonio Garrono štukovou výzdobu šesti místnosti, jiný kalský štukatér Jakob Trcbelí vyzdobme dalších sedm místností a do jedné z nich umisťuje Martin Micka nový krb. Současně s interiérovou výzdobou vzniká nová střecha: stále ještě roku 16S8 na zámku pracují tesaři Hans Michl z Brna, Leonhard Donner a Albrecht Fiesel. Roku 1689 jsou vypláceni malíři-kvadíaturisté Giovanni Batista Colombo a Domenico Ľgidio Rossi (celkem za vymalování devíti místností) apod. Z těchto pramenných údajů se zdá být zřejmé, že pod názvem ..nové zámecké stavení" se rozuměla přestavba ji-ÍHM vchodniíio kondoru (nad dnešní tzv. sálou terrenou) a úprava fasády příčného vstupního traktu do ústředního nádvoří Někdy z počátku 90. let 17 století pochází pozoruhodný plán - zčásti zaměřeni, zčásti snad projekt, klerý byl zachován v pozůstalosti architekta Domenica Martinelliho Je sice italsky popsán, nicméně není prací tohoto architekta.17 Ze srovnání fasád na tomto zaměření je zřetelné, že ostění nových oken byla vsazena právě do těchto dvou křídel, zatímco severozápadnímu kondoru a na něj navazující boční straně průčelního rízalitu byla ponechána okenní ostění ze staršího období. Fasádu charakterizovalo stále raně barokní horizontální vrstvení, nicméně kordonové římsy byly nyní patrové (nikoli parapetní, jako tomu bylo dříve) Ze zaměření je současně také patrné, že stejným projektantem byly přestavěny hospodářské budovy v předziimči, Konečně týž autor byl zřejmě asi rovněž tvůrcem nového zámeckého portálu, kterým byla výzdoba průčelí „nového stavení" dokončena. Zda byl oním neznámým projektantem Giovanni Pietro Tencalla, ovšem s jistotou říci nemůžeme. Vedle stylových forem, které bychom mohli pochopit jako určitý Tencallův „uměřený" stylový modus (srovnatelný např. s jeho definitivním provedením Biskupského paláce v Olomouci), totiž v pramenech i na zámecké stavbě nacházíme stopy po poněkud odlišné stylové koncepci K roku 1690 se kupříkladu objevují zmínky hovořící o zhotovení hlavic sloupů (či pilastrů?) kameníkem Wolfgangem Steinböcken! a o dalších šlukách Baltasara Fontány Protože se dnes s podobnými prvky na zámecké stavbě již nesetkáme, není vyloučeno, že tyto údaje by snad mohly poukazovat na přípravu dekorace vnitřního nádvoří, V této souvislosti dosud nebylo v umeleckohistorické literatuře dostatečně upozorněno na to, že projekt knížete Karla Eusebia pro zámek v Plumlově obsahuje mimo jiné určité modelové řešení úlohy rezidence v poslední čtvrtině 17. století. Tam se do areálu vstupovalo nižšími stavbami v předzámčí s věží nad průčelím v ose a s polygonálními rizality v nárožích. Na opačné straně bylo vybudováno palácové křídlo s dekorativní sloupovou výzdobou, obrácenou směrem k přicházejícímu divákovi. V architektonickém myšlení dilenijícího projektanta Karla Eusebia z Liechtensteina se často setkáváme s důrazem, který kladl na sloupovou a pilastrovou výzdobu ná-dvomích fasád. Rovněž tak v soudobém vídeňském architektonickém traktátu, v proslulém tzv Praemerově vzorníku, nalezneme model řešení nádvorní fasády rezidenční budovy z polo-sloupů a sloupů, zatímco průčelí je členěno mnohem střídměji '* To byla ovšem stylová forma, kterou podporoval kníže Karel Eusebius, jenž v aplikaci takových sloupových článků shledával zdůraznění velkoleposti stavby a významu stavebníka. Není tedy vyloučeno, že rovněž ve Valticích mohlo být uvažováno o pokrytí nádvorní části obou palácových křídel systémem pilastrů či polosloupů. V souvislosti s přestavbou „nového stavení" (tj kolem roku 1690) byla upravena přízemní část nově vytvořeného bočního křídla - ta část, která dnes bývá nazývána sálou terrenou .le to ovšem pouze dnešní, a navíc značně nepřesný název pro tuto část fasády. O skutečné původní funkci nedokončeného suterénu j ižní-ho křídla lotiž dosud nic přesnějšího nevíme. Úprava této spodní části boční fasády je v odborné literatuře dosud vlastně vždy spojována s autorstvím architekta Johanna Bcmharda Fischera von Ericích,1'! Nedávný nález Tomáše Jeřábka, který zveřejňuje plány vzniklé teprve na počátku 20 století(l), a zjištění skutečnosti, že k odkoupení pozemku jižně od zámku, a ledy ke vzniku malé zámecké zahrady došlo též teprve ve 20 století, však dosavadní domněnky zásadně zpochybnil. Okna suterénu totiž pseudohis-toricky napodobuji okna lednická a zjevně vznikla na počátku 20. století. Nemohou mít proto s údajným autorstvím slavného Hl ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA vídeňského architekta nic společného Původně zachovaný portál v přízemi (byl to zřejmě vstup pro služebnictvo, vedoucí z veřejné boční cesty do nově vybudovaného křídla) ovšem opravdu vykazuje příbuzné znaky detailům plumlovských či lednických staveb Mohlo to být dáno kamenickým mistrem, který pracoval na obou stavbách (tj olomouckým kameníkem Martinem Mickou). Zajímavý problém však před nás klade existence kordono-vé římsy, nad suterénem výrazně zalamované, která naznačuje, že pilastiový řád spodního patra měl zjevně pokračovat i ve vyšších patrech. Protože takové členění fasády nápadně připomíná způsob řešení fasády, jehož autorem byl v Plumlovč diletujicí Karel Eusebius, mohla by i tato skutečnost potvrzovat, že knize Jan Adam z Liechtensteina ve Valticích zpočátku realizoval nějakou původní ideu svého otec, díletujícího šlechtice-archilekta. Pokud bychom si totiž primysleli existenci fasády sestavené z plošných pilastrů architektonických řádů v horních patrech nad sebou, akademicko-bizamí charakter celé úpravy bočního průčelí by byl zcela zjevný. Zdá se tedy, že v průběhu přestavby bylo navazováno na starší ideje, které byly při konzultacích modifikovány K zednickým pracím ve Valticích se později mimo jiné hlásil také vídeňský zednický mistr Christian Alexander Oedd. Jeho práci však zde nemůžeme přesněji identifikovat, snad spočívala pouze v provádění navrženého projektu. Při konečném řešení výzdoby fasád se prosadil spíše střízlivější stylový modus, přičemž konzultantem (nikoli však nutně projektantem!) této úpravy mohl být asi Giovanni Pietro Tencalla O základním smyslu projektu ovšem není pochybnosti Boční koridorové křídlo bylo přestaveno ve sled místností, který byl primárně určen k dvorskému ceremoniálu Přístup vedl od nového portálu přes schodiště do prvního patra a poté podél celého křídla k hlavnímu paláci Nelze vyloučit, že na konci enfilády místností měl být umístěn „trůnní sál" Odpovídalo by tomu i vyúčtování, v němž byly hlavní sumy vydávány za štukatérské a malířské práce v jednotlivých místnostech O výjimečnosti valtické zakázky přitom svědčí jméno Baltasara Fontány jako jednoho z hlavních dekoratérů, který na Moravu přinesl zcela moderní, bcrniniov-sky inspirovanou sochařskou a štukatérskou práci. Podobnou ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA významnou osobnosti byl Domenico Egidio Rossi, jenž v této době pro knížete navrhl „palazzo in villa'1 ve vídeňské předměstské zahradě. Dnes si však můžeme sled ceremoniálnich pokojů v „novém stavení1' pouze představit: umčlccky asi vysoce kvalitně zdobené štuky již nejsou dochovány a rovněž z původního malířského vybavení se do dnešní doby uchovaly pouze zlomky (ojedinělé signatury poukazují na jména Antonio Bellucci, Franz Werner Tamm, Anton Faistenberger, Hans de Jode aj.).20 IV. Dvorský ceremoniál: knížecí „magnificenza" V průběhu 90. let 17. století došlo v pojetí uměleckého mecenátu vládnoucího knižete k náhlé zmčnč Jestliže se v předchozí etapě na liechtensteinských dominiích pracovalo stále jakoby podle tradičních pokynů knížete Karla Eusebia, nyní došlo v knížecím vztahu k dobové umělecké tvorbě k radikální proměně Ve Vídni se roku 1691 objevil italský projektant, akademik z prostředí proslulé římské Accademia di San Luca Domenico Martinci!: (1650-1718). Proslulý architekt, který do střední Evropy přinášel znalost architektonické teorie a praxe tvorby Gian Lorenza Berniniho a jeho žáků, se stal velmi záhy vyhledávaným projektantem vídeňské aristokracie.21 Jednim z jeho hlavních mecenášů se stal posléze sám Jan Adam z Liechtensteina: nechal jím přepracovat plány pro svůj městský palác ve Vídni na Bankgasse a předměstský palác v Rossau. Pozval jej rovněž do své rozestavěné rezidence ve Valticích. Zde mělo být jako nový ceremoniální nástup do paláce upraveno vstupní zámecké křídlo a Martinelli dostal za úkol, snad kolem roku 1695, zhotovit projekt ,sitm furstlichen Aujgang", tj reprezentativní schodiště Martmelliho zachované plány nejsou nějakým ^ generálním projektem, ale představují spíše řešení dílčího problému: znázorňují vestavbu monumentálního ceremoniálního schodiště a vybudování velké antecamery - předpokoje - s napojením na 19 Domenico Martinelli, půdorys úprav nového schodiště, reprofoto: prof. Dr, H Lorenz, Wien ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZ0 IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA severozápadní koridor. Tak by mohl být vytvořen odpovídající „knížecí" nástup do nových ceremoniálních prostor. V Martincl-liho pozůstalosti jsou dvě kresebné skici, z nichž můžeme usoudit, že architekt rovněž navrhoval zásadní regulaci dosud nárožních polygonáhiích rizalitů do půdorysné podoby pravidelných obdélných rizalitů. K tomu vsak nedošlo. V této souvislosti byla ovšem značně pozoruhodná Martinelliho myšlenka vybudovac okenní lodžii směrem do nádvoří a snad rovněž do zámeckého průčelí Tyto lodžie navrhl architekt ve tvaru serliány (trojdílného okna s půlkruhovým středním záklenkem sledovaným dvěma rovnými záklenky po stranách) a stejného motivu rovněž použil pro dekoraci interiéru kolem reprezentativního schodiště. Takový projekt mu od moderních historiků umění vynesl výtku z poněkud bizami konzervativnosti. Avšak osobně se domnívám, že se tu opomíjí, jakou uměleckou úlohu zde Domenico Martinelli navrhl a řešil. Ona sedlána plnila funkci vznešené fonny. Vyznačovala totiž reprezentativní knížecí lodžii, tj. místo, v němž se kníže objevoval na veřejnosti. Její použití na valtickém projektu je přitom konsekventním užitím typického berniniovského formálního prvku. Martinelliho projekt nebyl ve Valticích proveden. Jestliže se jej ovšem pokusíme rekonstruovat, tj. představíme si pravidelně zarovnané nárožní rizality zámecké fasády, serhánu nad vstupním portálem a zřejmě též atikový hodinový nástavec namísto původní věže v ose průčelí, s překvapenim si možná tak trochu uvědomíme blízkost tohoto řešeni klasickému Beminiho tématu vícedílné palácové fasády (srov. původní projekt Palazzo Ludovisi Curia Innocenziana v Římě). Ostatně Gian Lorenzo Bernini scrliá-nu rovněž několikrát používal v podobné reprezentativní funkci.-Toto řešení přitom znamenalo přesunutí funkčního a rezidenčního akcentu na ,.novou stavbu" a nepochybně souviselo s jasnějším oddělením knížecí reprezentace a soukromých prostor na zámku. V této souvislosti opět ne/bývá než si vzpomenout na úvahy knížete Karla Eusebia: ten dopoiučoval již dříve zřídit soukromé místnosti obrácené směrem k Mikulovu Nové schodiště tedy mělo mít výrazně ceremoniálni funkci Umožňovalo by slavnostní nástup do sledu reprezentativních prostor, postavených v předchozí etapě. Vstupní prostor knížecí reprezentace měla současně vytvořit nová antecamera, která by oddělovala veřejnou knížecí reprezentaci od vstupu do soukromých prostor S touto funkci schodiště se ve Valticích vážně počítalo: roku 1697 uzavřel kníže Jan Adam kontrakt s Martinem Mickou na sochařskou a kamenickou výzdobu monumentálního schodiště, které měl podle Martinellim připravovaného projektu provést zednický mistr Andreas Klosse. Ještě následujícího roku 1698 byla příprava schodiště zmiňována, jeho výstavba však byla nakonec odložena. Domenico Martmelli ovšem v téže dobč využil svou ideu velkého schodiště s anlecamerou na jiné bechtensteinské stavbě, při úpravě hradu Úsova Teprve po jeho shlédnutí si můžeme udělat alespoň přibližnou představu o pojmu knížecí „magnificenza". tj. o pocitu aristokratické velikosti a o ceremoniálni monumentalitě, plánované též pro „novou stavbu" ve Valticích.23 V moravském dějepisu umění bývá tradováno připsání projektu celého dnešního zámku ve Valticích architektu Domcnicu Martinellimu, který měl podle úvahy Václava Richtera vypracovat generální plán všech staveb. Richter dokonce zamýšlel vybudovat na valtickém zámku expozici batokní architektury na Moravě s výrazným místem věnovaným tomuto velkému architektu a jeho realizacím na Moravě. Také Richterův žák, profesor Zdeněk Kudčlka. myšlenku o Martinelliho projektu hájil, ačkoli si byl již vědom problémů spojených s touto atribucí: „... Martinelliho zásah do nové podoby zámku je nicméně nesporný, třebaže jej lze postřehnout - a to ne vidy s jistotou - spíše jen prostřednictvím detailů."-* Nové poznatky o Martinelliho tvorbě i o dalším budování valtického zámku dnes však jeho možný projekční zásah dále více a více zpochybňují. I když máme zachováno značné množství architektových projektů, včetně rozkreslení detailů, valtického zámku se týká pouze několik z nich. a ty mají navíc povahu spíše základní, předběžné ideje Je možné, že jedním z důvodů, proč ve Valticích k výstavbě podle Martinelliho projektů nakonec vůbec nedošlo, byla roztržka mezi ním a knížetem, která roku 1699 vedla k architektově prvnímu - ovšem zatím pouze krátkodobému - odchodu do Říma. 98 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA Přesto však musíme Kudélkově úvaze o některých zdánlivě „maitinelliovských" detailech valtického zámku z této doby věnovat více pozornosti. Do ..nové stavby" bylo s určirým opožděním od roku 1702 skutečně vestavěno dnešní schodiště a z roku 1706 máme doloženo jeho závěrečné vyúčtování kamenickým mistrem Schodiště je menší, než bylo původně projektované, a především postrádá onu ceremoniální dekorativní výbavu a „magnificenzu" Martinelliho řešení. Avšak také zde můžeme nalézt něco ze střídmě klasizujícího barokního stylu. Jisté autorské řešení by mohlo nabízet jméno nového stavitele, který se objevuje vc valtických písemnostech. Roku 1703 byla sepsána smlouva se zednickým mistrem Pietrcm Giulietlim na výstavbu zídky s portálem kolem bažantnice, která byla založena o dva roky dříve Výkres portálu zveřejnil Gustav Wilhelm; dobře odpovídá i jiným Giuliettiho projektům na Moravě. Pielro Givliettije dnes stále poměrně neznámý stavitel. Moravský historiograf na přelomu 18. a 19. století Jan Petr Cerroni o něm píše, že byl původně rodilým Miláňanem a že ve své době byl proslulým stavitelem ve Slavkově u Brna.25 Zřejmě právě tam se dobře seznámil s Martinelliho architektonickou tvorbou a po definitivním odchodu Domenica Martinelliho z habsburské monarchie (1705) se ve svých pracích projevoval jako stavitel inspirovaný jeho střídmě působícím formálním aparátem (např kostel v Rousínovci, který stavěl v letech 1718-1722). Ve Valticích se asi podílel na jednoduchém dokončení fasád „nové stavby" Roku 1706 byla na nádvoří před fasádou umístěna nová kašna a konečně v letech 1710-1712 byla nad střední částí průčelní fasády nově osazena věž s hodinami. Není vyloučeno, že také její jasná, plastická struktura (dodnes zčásti zachovaná) je Giuliettiho práci. Shrneme-li nyní vše, co víme o výstavbě valtického zámku kolem roku 1700, zjistíme, že nejvýznamnější licchtensteinský mecenáš a sběratel uměleckých dél, kníže Jan Adam, se o stavbu své rezidence paradoxně příliš nepostaral. Jejímu budování se věnoval více na počátku své vlády, avšak Martinelliho projekt na ceremoniální vstup do „nového zámeckého stavení" nebyl zjevně symptomaticky proveden. Kníže se mnohem více soustředil na dostavbu a bohaté vybavení obou svých vídeňských paláců, pro ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA H3 něž mu projekty zhotovil Domenico fvlartinelli jako skutečná exempla akademicky přísného římského vkusu v architektuře. Bohatý a esteticky kultivovaný mecenáš, jenž trávil čas mezi svými cennými sbírkami vc vídeňských palácích, navíc přestal mít o svou valtickou rezidenci vůbec jakýkoli zájem Rozestavěný nový palác ve Valticích nechal pouze rychle dokončit. Důvodů k takovému malému zájmu o Valtice mohlo být několik. Prvním byl asi důvod estetický a reprezentativní: pro definitivní projekt zahradního paláce ve Vídni-Rossau totiž kníže od Martinelliho požadoval výslovně užití římsky berniniovské-ho stavebního typu „palazzo in villa", a to nepochybně mimo jiné ve zřetelném pojmovém protikladu proti typu „palazzo in fortezza" valtické rezidence Navíc byl zahradní palác knížetem nově koncipován nikoli jako předměstská villa-letohrádck, ale jako skutečný rezidenční zámek s odpovídajícím uměleckým vybavením V něm byl umístěn rozlehlý a malířem Andreou Pozzem moderně vybavený sál, byl zde trůnní prostor a palác byl neobvykle bohatě vybaven rezidenčními funkcemi. Pro dvorskou knížecí reprezentaci v aristokratické společnosti byl tedy mnohem vhodnější než starý rodový zámek ve Valticích. Druhým důvodem k odmítání valtického zámku knížetem se staly okolnosti společenské a osobní povahy. Po smrti jeho jediné- 20 František Antonín Grimm ípodle Caila Fontány), Curia Innocenziana (Palazzo dl Montecitono) - předloha pro zamýšlenou Opravu průčelí ve Valticích, Moravská galerie v Brně, foto; Irena Armmidisová. IIJi |1! SjE i II :řfí S li i f í. i ■. i i y i IJKILI i í i i i í f-Jíil- ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA 101 ho syna bylo jasné, že dědicem liechtensteinského majorátu se stane příslušník „gundakarské" rodové linie, kníže Anton Florian, Jan Adam z Liechtensteina ovšem svého následníka (jenž byl mimochodem dokonce o rok starší, než byl on sám) osobně zcela nesnášel, a neměl tedy vůbec zájem na jakémkoli zvelebování rezidence pro budoucího vládnoucího knížete, Naopak: nově získaná ,,knížecí" panství Vaduz a Schellenberg (dnešní Liechtenstein), která zakládala bezprostřední nárok na knížecí titul v říši, připojil k sekundogeniturnímu moravskokrumlovskému panství, nově vybudované vídeňské paláce s uměleckými sbíikami a knihovnou odkázal svému oblíbenému mladému příbuznému z další rodové větve Josefu Václavovi z Liechtensteina, a jemu též dokonce daroval dosavadní klenot valtické rezidence, vévodskou korunu s magickým ,,kamenem světla". Poznámky: I. Václav Richter, Náčrt činnosti Domcnica Martinelbho na Moravé. Shamík pľaci filozofické faiailiy brněnské univerzity F 7, 1963, s 49-88; Zdeněk Kudčlka, Valtice, in: Hrady a zámky. Sborník krátkých monografii o hradech a zámcích v českých krajích Praha I95S (1963, 2. vyd.), s 299-300; Zdeněk Kudělka, Valtice Brno 1964; Miloš Stehlík, Valtice Státní zámek Brno 1966; Miloš Stehlík, Poznámky k stavebnímu vývoji a uměleckému vybavení státního zániku ve Valticích Umění 29, 1981, s 259-261; Miroslav Plaček, Valtice - nový pohled na stavební vývoj zámku a měsia. Jižní Moravo, roč 32, sv 35, 1996, S 103-124; Miroslav Plaček, Encyklopedie hradů a zámků na Moravé. Praha 1997, s 353-356. K oběma posledním studiím sioy recenzi: Jiří Kroupa, Zámek Valtice v baroku - comgcnda k jedné stndn. Jižní Morava, roč 34, sv 37, 1998. s 73-S9 2 Anton Wilhelm, Der Vorarlberger Architekt Anton Johann Ospe! (1677-1756) Diz. práce, Innsbruck 1966; Helhnut Lorenz, Nicht Brachtfgeres kan gcnia-chcl werden als die vornehmen Gebende Bemerkungen zur Bautätigkeit der Fürsten von Liechtenstein in der Barockzeil in: E Oberhammer (Hg), Der ganzen Well ein Loh und Spiegel Wien 1990, s. 138-154; Wilhelm Georg Rizzi, Antonio Bcduzzi und die Schlossbaulcii der Fürslen Liechtenstein in Mähren, in: Intuition und Darstellung (Erich Hubala zum 24 März 1985) München 1985, s 211-222 3. Guslav Wilhelm. Baiigeschtchte des Schlosses Feldsberg Brünn - München - Wien 1944 (kopie výtisku je v seminární' knihovně Semináře dějin umění Masarykovy univerzity: za zapůjčení předlohy děkuji především Mgi T Jeřábkovi, resp prüf. dr. H Lorcnzovi, Wien) Pokud v dalším textu uvádím citaci z G, Wilhelma, opírám se o data a archiválie z léto publikace 4. Jiří Kroupa, „Idea" a „ratio" v uměleckohistorickém myšlení Václava Richtera, in: M Togner (cd 1. Václav Richtet 1900-1970 (sborník příspěvků ze sympozia) Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2001, s 25-36 5. Tato zásada platí obecně pro raný novověk, srov např. Michael Kiene, Das Berufsbild des Architekten im 16 Jahrhundert (Bartolmneo Ammanati als letzter DombaumcisLcr und als Holarchilekt in Florenz) Mai burger Jahrbuch für Kunstwissenschaft, 26, 1999. s, 157-187. Pro situaci v barokní architektuře srov. dnes zejména studie H Lorenze, W. G. Rizziho, P. Fidlcia aj, 6. K dialogické formě výkladu uměleckých děl srov. především studie Michaela Baxandalla (např. Michael Baxandall, Ursachen der Bilder Übet das historische Erklären von Kunst. Berlin 1990) K jeho pojetí „intence uměleckého díla" sc i v tomto textu usiluji přiblížit. 7 K. dějinám Liechtensteinu píše přehledně Volker Press, Das Haus Liechtenstein in der europäischen Geschichte, in Volker Picss, Dietmar Willoweit (Hrsg,), Liechtenstein - Fürstliches Hans und staatliche Ordnung Vaduz - München - Wien 199S, s 15-85, V následujícím textu se budu při užívání historických údajů opírat zejména o tuto Studii 8, Seznam témat je zveřejněn in: Gustav Wilhelm, Baugeschichte , op cit, 1944 O něco později, roku 1629, uvádí takřka rotožná témata pro malbu kníže Gundacker z Liechtensteina, jenž je chtěl lozšiřit o alegorie a činy dalších členů rodu, srov. F Wilhelm, Materialien zur Kunstföderung durch Fürst Gundacker von Liechtenstein. Jahrbuch des kttnsthistorischen Institutes, Bd, XII. 1918, Beiblatt, s. 26-58 9 Kresbu zmiňuje; Ilcllmut Lorenz, Domenico Martmelli (1650-17IS) und die österreichische Barockarchitektur Wien 1991, s 139 Srov dále naše pozn č 17 10 K architektuře první poloviny 17 století v německém a středoevropském prostředí srov : Georg Skalecki. Deutsche Architektur zur Zell des Dreis-•tigjährigen Krieges Der Einfluss Italiens auf das Deutsche Banschaffen Regensburg 1989: zde jsou mimo jiné ukázky bastionových zámků, včetně tzv basiionoviho modelu {Bastionen-Modell) k zámku Fneden-stein pro vévodstvi Sachsen-Gotha Scrbovy vzorniky pro „palazzo in 102 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA furtczza" in' Sebastianu Seiiio on Domestic Architeeturc (lntroduction by lámeš S Ackermann. Text by Myra Nan Roscnlcld). New York - Cambridge 1978. 11 Petr Fidler, Architektur des Seicenio Baumeister, Architekten und Bauten des Wiener Hojkreisex. Strojopis hubil, piácc. Innsbruck 1990 Pic-ronilio plán zveřejnil: Václav Richter, Příspěvek k dějinám architektury 17 století Památky archeologické, 1933, n ř III, s 66-69. Srov. též: Jiří Kroupa, Kunst, Mäzenatentum und Gesellschaft in Mähren 1620— 1650. in: Klaus Bussmann-Heinz Schilling (Hrsg.) 1648 - Kunst und Flieden in Europa Euiopaiatsaustellung 1998 Münster- Osnabrück 1998, Bd. II, s, 253-261. 12 Srov kat: Liechtenstein - The Pr'meely CoUections The Metropolitan Museum of Art, New York 1985, s. 33-35, též ttvod Rcinholda Baumstarka, s. XIX 13. Petr Fidler, Giovanni Giacomo Tcncalla Sborník práci filozofické fakulty brněnské univerzity F 37-39, 1993-1995, s 85-104; Peti Fidler, K architektuře středoevropského Seicenta Ars 2/1994, s 135-156: zde připisuje autor koncept „via triumplialis" již staršímu Carlonově projektu 14. Jednalo se o jména Giovanni Giacomo, Giovanni a Giovanni Píeiro, Ve své době se ovšem mezi sebou dobře rozlišovali, neboť na rozdíl od dnešního úzu používali svého druhého jména, tj, v pramenech jsou uváděni vždy pouze jako Giacomo, Giovanni a Pietro. Všeobecně k architektuře 17 sloleti je nejlepší prací dosud nevydaná dízerlace: Petr Fidler, Architektur des Seicenio, op. cit. 15 V. Fleischer, Fürst Kare! Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler. Wien - Leipzig 1910. 16. Zdeněk Kudělka uvádí, že co se týče architekta, který začal přestavbu zániku roku 1684(7), „ , je velmi pravděpodobné, že jim byl Giovanni Pietro Tencalla, jehož působeni zde zanechalo tvarové velmi příznačné doklad) ", in: Ivo Krsek, Zdeněk Kudělka, Miloš Stehlík, Josef Válka, Uměni baroka na Moravě a ve Slezsku Praha 1996, s 215 17. Stov, Hcllmut Lorenz, Dntnenico Martinelli, op cit Za poskytnuti foroko-pií kresby děkuji Mgr. T, Jeřábkovi 18 Co sc týče Ten ca ílových lozdilnýcli způsobů řešeni fasády, lze uvést zejména přiklad projektu pro Biskupský palác v Olomoucí roku 1667, Ve Valticích ovšem proti Tcncallově přímému projekčnímu zásahu mluví stále zdůrazněná horizontalita článků celé fasádové soustavy K Praemerově architektuře a odlišení dvou různých stran fasády srov: Hellmut Lorenz, ZÁMEK VE VALTICÍCH V 17. STOLETÍ: PALAZZO IN FORTEZZA 103 Wolfgang Wilhclm Praemcrs „Palaz zur Accumodirung eines Landls-Fůrs-LciT Wienet Jahrbuch fiir Kunstgesthichle XXXIV. 1981, s. 115-130 19 První, kdo uvažoval o větším podílu J B Fischeia von Erlach na stavbě valtického zámku, byl Zdeněk Kudělka (Valtice, 1964; ncsti ) v souvislosti s kaplí a hlavním průčelím Později tzv sálu lerrcnu připsal Fischerovi Václav Richter a jeho alribuci přijal: Hans Sedlmayr, Jahann Bernhard Fischer von Erlach Vvicn 1976 (2. vyd ); srov též Zd. Kudělka ct al, Uměni baroka na Moravě, op cit, s 215-216 20 Obiazy v dekoracích ve Valticích nejsou dosud umeleckohistoricky přesní zhodnoceny. Signován je pouze jediný obraz Antonia Bellucciho Podle údaje W. Buchowieckiho, klcrý zaznamenává M Stehlík, Poznánih k stavebnímu vývoji . , op cit, s 262, poslal benátský maííř Antonio Bellucci do Valtic celkem dvaatřicet obrazů Dnes se však zdá, žc se v interiéiech nachází buď dekorativní obrazy hodně přemalované, nebo kopie a neobarokní parafráze, vzniklé teprve v 19. století. Původními originály jsou zjevně též některá Tam-mova zátiší v supiaportách Že však i v jeho připadě došlo k výměně obrazů, přip. k novému umístění, lze odvodit z toho. žc v nedávné době byl jeden z Tammových obrazů objeven ve Valticích mimo zámek. Přitom byl původně jistě součástí vybaveni zámeckých supraport 21. Ncj lepším zhodnocením Martinci lího tvorby je: Hellmut Lorenz, Domenko Martinelli .. op. cit. Zde v katalogové části jsou uvedeny rovněž valtické plány. 22_ K Berniniho užívání sahány jako lodžie srov, např : Franco Borsi, Gtan Lorenzo Bernini - Architekt Stuttgart - Ztirich 1982, 23 Zednický mistr Andreas Klosse a kamenický mistr Martin Miěka pracovali v 90 letech také na dalších liechtenstcínských stavbách: tak např. lednické konírny, původně projektované Johannem B Fischerem von Erlach, slavělí s přihlédnutím k Martinclliho dílčím korekturám, Ty sc týkaly nového projektu vstupního portálu a sochařské výzdoby osiatnich vstupů do koníren Byly tedy opět především reprezentativní povahy, V blízkosti valtického zámku (za původním hradem) oba řemeslníci upravovali zahradu, do níž byl postaven menší letohrádek 24 Zdeněk Kudělka in: Umění baroka na Moravě, op ciu s. 229-230, 25 Zdeněk Kudělka, Drobnosti k barokní architektuře Moravy 111 Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity F 25, 1982, s 63-71 (zejména s 69) 104 5. Zámek ve Valticích v 18. století: rezidence a „altana" rr r r t~ 21 Antonia Beduzzi (Anton Ospel), Valtice, generální projekt nové dekorace fasády (kolem 1724), Moravská galerie v Brně, foto: Irena Armutidisová. Příchod nového, dosud nechtěného knížete do Valtic roku 1712 znamenal v dějinách zámku nesporně také počátek podstatně nového dění, Situace na Hechtensteinském dvoře se zdánlivě vlastně jen znovu opakovala v odlišné konstelaci: na trůn nastoupil nový kníže a spolu s ním také jeho nový architekt Kníže ovšem přicházel s vysokými tituly; tím nejvyšším bylo postavení španělského granda. Kníže Anton Florian z Liechtensteine! (1656-1721) byl totiž na rozdíl od pohádkově bohatého, esteticky kultivovaného a aristokraticky uzavřeného Jana Adama především vzdělaným diplomatem a nesmírně sebevědomým grandem, pohybujícím se v centru císařského dvora. Poté co v mladším věku pobýval na diplomatické misi v Římě, stal se vychovatelem a nejvyšším hofmistrem arcivévody Karla, mladšího bratra císaře Josefa I. Spolu se svým cbxáněncem pak odjel do Španělska, kde se mladý Habsburk stal králem Karlem III Anton Florian si na Karlově dvoře v Barceloně získal poměrně významné postavení prvního ministra Když se pak po smrti Josefa I Karel roku 1711 vrátil do Vídně jako nový císař Karel VI Jeho hofmistr jej přirozeně následoval. I když na novém místě neměl jíž tak velký politický vliv, jako měl dříve, stal se nejvyšším hofmistrem a nejvyšším podkoním na císařském dvoře. Osobní situace nového knížete uvnitř vlastního rodu byla ovšem mnohem složitější Ačkoli proti závěti svého předchůdce vznesl okamžitě námitky, musel s ní alespoň zpočátku počítat. Zatímco tedy měl vysoké postavení u vídeňského dvora, velkolepé a tehdy nejmodernější vídeňské paláce Liechtensteinů mu nepatřily. Přestože se slal hlavou rodového majorátu, jeho hlavní sídlo bylo složeno z různorodých částí, spočívajících na prostorové koncepci takřka tři čtvrtě století sta- ^8499703 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 107 ré Proto bylo pro jeho prestiž v aristokratické společnosti lakřka nezbytné okamžitě zahájit vybudováni rezidence, která by odpovídala jeho postavení. To se skutečně velmi rychle a ve velkém rozsahu stalo a archivář Gustav Wilhclm mohl později napsat, žc o přestavbě valtického zámku máme od roku 1713 zachovaná akta takřka v naprosté úplnosti. Zatímco probíhala výstavba nové rezidence, došlo roku 1718 mezi příslušníky rodových větví k prvnímu urovnání sporu. Jeho slavnostním uzavřením se stal sňatek mladého knížete Josefa Václava s dcerou nového vládnoucího knížete. K definitivnímu ukončení všech sporných záležitostí však došlo až v následující generaci, takže kníže Anton Florian budoval svou novou rezidenci především vlastně jako architektonickou a uměleckou sebepre-zentaci. V podobném duchu se asi můžeme pokusit též o první naznačení architektonické úlohy, kterou měl před sebou valtický projektant. Muselo to být zcela jistě sídlo rezidenčního charakteru významného aristokrata -dvořana (španělského granda, nejvyššího hofmistra a nejvyššího podkoního císařského dvora), mělo symbolicky spojovat starobylou slávu rodu a jejího nynějšího hlavního představitele (jeho erb, jeho emblemata a jeho jméno muselo být výraznou součástí celého komplexu) a zdá se mi, žc zcela jistě (a na to se v dosavadních publikacích o valtickém zámku často zapomíná) se měl celý komplex stylisticky vědomě odlišovat od dosavadních liechtensteinských staveb. Na sklonku svého života, roku 1721, povolal kníže do Valtic kreslíře a grafika Johanna Adama Delsenbacha, aby vytvořil kresby a grafické listy nové rezidence pro zveřejnění Valtická rezidence tehdy ještě nebyla zcela dokončena, a tak kreslíř použil architektonických myšlenek knížete i jeho architekta Erb Antona Floriana na kresbě potom jen dosvědčuje význam, který svému stavebnímu podniku kníže přikládal. Knížecím architektem, s nímž se Anton Florian seznámil již v Barceloně, byl Anton Johanu Ospei (1677-1756) 1 Ospel pocházel z Vorarlberská, vyškolil se zřejmě v Římě u pevnostního inženýra Abrahama Parise Později pobýval v Portugalsku a ve Španělsku, kde působil na dvoře habsburského krále v okruhu divadelního inženýra Ferdinanda Galii Bibieny Spolu s králov- ským dvorem odjel z Barcelony do Vídně a roku 1713 sc poprvé objevuje ve Valticích. Zde vypracovává své první velké projekty ve střední Evropě. Zpočátku ve Valticích rovněž bydlí a osobně dohlíží na stavbu. Později působil ve Vídni, kde pozvolna získává I další zakázky především městské povahy, a nakonec se tam stal i hlavním městským stavitelem S jeho jménem jako hlavním projektantem valtické lezidence se setkáváme stále až do smrti knížete Antona Floriana. Seznam práci při valtické rezidenci a jejich časový průběh podrobně popisuje Gustav Wilhelm, takže se můžeme omezit pouze na stručnou rekapitulaci jeho poznatků," I. Rezidence „španělského granda" Výstavba rezidence představovala především urbanistický úkol: přestavbu původního hospodářského předzámčí a prostorové rozšíření areálu kolem stojícího zámku, Veškeré projekční práce byly časově koordinovány a dají sc rozdělit do několika etap. Nejprve byly v předzámčí na pravé straně nově vyměřeny a přestavěny stavby patřící do oblasti chovu koní, to znamená působnosti knížete jako nejvyššího dvorského podkoního. Na konci roku 1713 zde byla vyměřena nová zimní jízdárna, kterou do roku 1715 stavěl podle Ospelova projektu slavkovský' Pietro Giulietti. Ihned poté byla zahájena navazující stavba španělských koníren, při níž vznikly dvě kočárovny s výrazným dekorativním portálem do prvního nádvoří (1719), S malým časovým zpožděním byly od roku 1716 naproti, tj. vlevo vedle hlavní fasády, upravovány symetricky protilehlé stavby na nádvoří. Tato část patřila symbolicky úřadu nejvyššího hofmistra: byly zde místnosti dvorských „oficírů", správní místnosti a vinařské sklepy. Její součásti byla lisovna, postavená naproti stájím, a projektované bednářské dílny Další část projektu se týkala úprav vnějších „hranic" rezidence, a to tak, že do celého projektu mělo být zapojeno městské náměstí. Mělo se stát dokonce součástí celé rezidence, neboť vjezd do zámeckého areálu byl plánován asi tam, kde stojí dnes na náměstí kašna. Původně zde byla také projektována kašna s monumentální sochařskou výzdobou, k níž byly 1°8 zámek ve valticích v 18. století: rezidence a „altana" zámek ve valticích v 18. století: rezidence a „altana" I 103 22 Johann Adam Dedenbach (1687-1765), zámek Valtice podle projektu Antona Ospela (1721), in: Gustav Wilhelm, Der Wiener Baumeister Ariton Johann Ospel lm Dienste der Fürsten von Liechtenstein Belvedere, Monatschrift für Sammler und Kunstfreunde. 13, 1938-1913. položeny i první základy, a od ní vedla rampa ke kruhové vyhlídkové terase před předzámčím K podobnému spojování prostorů a rozrušování „hranic" docházelo i těsně kolem již postavených částí zámku. Tak mezi lisovnou a bednářskými dílnami měl být umístěn průchod do vinic. Kolem ústředních zámeckých budov byly potom dále budovány zahradní terasy s letohrádky průchody, portály a altány (tzv kuchyňská zahrada, bažantnice) Přestavba rezidence se však dotkla také interiérů zámku Roku 1715 bylo strženo horní patro paláce s původním hlavním sálem. V dalších letech byly prováděny modernizační adaptace interiérů, které upravovaly zejména knížecí apartmá. Do vnitřních částí byl přiveden nový vodovod, který podstatně změnil charakter životního stylu obyvatel v rezidenci Roku 1720 byla celá obytná část barokního paláce patrně dokončena Tehdy je totiž zmiňována nová střecha nad apartmánem knížete. Rovněž tak na vedutách po roce 1720 jsou na zámecké stavbě znázorněna již všechna zámecká křídla stejně vysoká, a nikoli s převýšeným hlavním palácem, jak tomu bylo předtím Nedílnou součástí rezidenčního areálu byla rovněž užitá ikonografická a symbolická výzdoba, kterou kníže pečlivě vybíral. Jak je patrné z jednoho dopisu, pro sochaře byla volena i témata málo obvyklá, případně témata z medailí, která „by se moh- la velmi pohodlné použil pro Jeho Miloši, připadne pro zásluhy vznešeného domu". K této pasáží je potom připojen pozoruhodný dovětek, že totiž invence vídeňských ikonologů pro takové příležitosti se točí prý stále jen kolem postav bohů, a to začíná být již trochu obyčejné .. („Des Boetten in Wien seine Gedancken ist nicht anders als die Götter, als nemblich Jupiter und Juno, Nep-timus und Amphitrile, Blut o und Broserpina, Apollo und Pallas, welche schon etwas gemein seyn ...") Roku 1721 byly asi všechny důležitější stavby v rezidenci již skončeny a kníže Anton Florian nyní usiloval o to, představit svou novou rezidenci veřejnosti. Proto měl grafik Dclsenbach vypracovat kresby a posléze grafiky s vedutami celého areálu a nových interiérů. Proti skutečnosti se kresby v některých detailech však odlišovaly. Bylo to asi způsobeno tím, že kreslíř používal architektonické projekty, které byly připraveny k provedení v další stavební etapě. Nejzásadnější změnou proti dnešku je zřetelně chybějící trakt s hlavní bránou do zámku, který měl spojovat věže na konci stájí a lisovny. Na tomto místě stál již od raného baráku vstupní trakt s věží. Ten měl být zprvu jen přestavěn, avšak zřejmě pro špatné základové založení a statické poruchy byl roku 1721 celý stržen (jeho část se při bourání sama od sebe sesula). Nato byly vykopány nové základy a stavba této částí byla zahájena. Z korespondence ke stavbě je mimochodem zřejmé, že knížete nyní nejvíce zajímala právě tato část Jako kdyby tušil, že se celkového dokončení již nedožije, stále vybudování tohoto vstupního traktu urychloval. Měl to být symbolický vstup do areálu a současně hlavní, reprezentativní fasáda celé rezidence, neboť fasáda zámku za ní zůstala naopak jednoduchá a prostá, tak jak byla upravena na konci 17. století Nová fasáda měla s užitím perspektivy svým vznešeným tvarem jednoduchý vstup takřka divadelně překrýt. Kníže rovněž připravil text pro nápisovou desku, která měla být doplněna o emblemata a impresy na téma osobnosti knížete a liechtensteinského rodu: ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ": REZIDENCE A „ALTANA" Trhmi Gloria Deo Hic Aedes Haec Doimts utriusque Majoratus Possessoris alqae Gubemaloris SerenissimiDiicis Oppaviiet Carnoviae Celsissimi Sacri Romani Imperii Principis de Lichtenstein Antonii Floriáni Sitpremi Aulae et Stabuli Praefecti Augustissimi Caesaris Caroli VI. ad perpetuum Haeredibus memoriam augmentata. reparata atque perfecta. M. D CCXX1 V těchto slovech je ztělesněn charakter nové rezidence ve spojení minulosti (oprava), současnosti (zkrášlení) a budoucnosti (vybudování nového). Kníže Anton Florian zdůrazňuje právě svůj přínos pro rezidenci: zkrášlil ji, opravil ji a vybudoval pro věčnou památku u svých nástupců, .leště téhož roku však 11. října 1721 náhle umírá, Jeho projel,; rezidence španělského granda nám OV&éi zúsia] zachován diky DelsenbnehovvíM kresbám. [Jelsenbach do grafické podoby pfcvcdl poiuíť kresby Ospclovýeh interiéru ve Valticích. Na rozdíl od nich dva listy s vědmami projektová ně rezidenci do urafickě podoby již pf&vt-dcíiy nebyly. Stalo se tak patrně proto, že nový majitel a vládce liechtensteinského domu tyto projekty již nejen nedokončil, ale zcela opustil. Rozhodl se totiž vybudovat majorátní zámek podle vlastní, odlišné ideje. Když prohlížel Gustav Wilhelm písemnosti v íiechtenstein-ském archivu a viděl ohromující množství akt, týkajících se stavby valtického zámku v době knížete Antona Floriana, logicky z toho usoudil, že souvisí s nej důležitější stavební etapou Valtic, a že je tedy možné z nich vyvodit, že hlavním a nejdůležitějším projektantem zámku byl architekt Anton Ospel. Avšak podobně jako v předchozích etapách - a jak ještě uvidíme, také v té následující - to nelze tak zcela beze zbytku říci. Anton Ospcl především skutečně vytvořil zcela nový prostorový komplex rezidence „pro španělského granda". Přitom ponechal hrad i zámek opět v souladu s teorií aristokratické rezidence, „palazza in fortezza", v dosavadním protobarokním a raně barokním stavu a podle svého nového projektu dále pokračoval v budování reprezentativní- ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 111 ho a symbolického nástupního prostoru do rezidenčního areálu Z dochovaných vedut je patrné, že zcela nově byly vybudovány stavby, které měly sloužit rezidenčním a reprezentačním účelům směrem navenek a které měly poukazovat na vnější moc knížete. Vnitřní prostory zámku představovaly rodovou tradici: zůstaly v dosavadním stavu a byíy pouze v interiérech „okrášleny". Do téže privátní oblasti klademe také drobné portálové stavby kolem celého areálu a zahrady pro soukromý pobyt knížecí rodiny. Anton Ospel byl nejen architektem a inženýrem, ale též současně kameníkem a štukatérem, který užíval mnohdy velmi nápaditých forem. Svými dekorativními kresbami navrhoval především originální detaily ušlechtilých tvarů Vyplatí se kupříkladu podívat, jak vysoce invenčné jsou zhotoveny portály bočních křídel v předzámčí Představují drobné centrální útvary s kopuli, do nichž vedou trojdílné vstupy Kamenné a plastické části těchto vstupů jsou sestaveny do jednolitého dekorativního celku. Zejména interiéry konírny a jízdárny jsou svou plastickou a kamenickou čistotou určitě jedněmi z nejdokonalejších prostorů ve středoevropském měřítku. Zatímco konírny jsou pokryty štukovou klenbou s bizamě utvářenými příporami (v interiérech tomu odpovídají i dřevěné sloupy s groteskními maskaro-ny), jízdárna má naopak puristicky jednoduchou plochu klenby, do níž uprostřed bočních stěn zasahuji podivuhodné okenní šambrány. Přitom šambrány všech oken v jízdárně jsou zavěšeny na průběžně se táhnoucí obvodové římse a z ní se - opět uprostřed - vynořují virtuózne prohýbané frontony oken v boční ose. Tribuna jizdámy je tvořena jakýmsi bizarním velkým pilaslrem s jónskou hlavicí a na nejrůznějších místech používané „čtvercové" klcnáky jsou takřka proti všem klasickým předpisům a upomenou nás nejspíše na soudobou postmoderní architekmru. Anton Ospel bývá většinou jednoduše a všeobecně zařazován do rámce vídeňského „před-klasicismu", z něhož v pozdější době vyrůstala 23 Anton Ospel, boční portál v prvním nádvořf (1713-1715), foto: archiv Semináře dějin umění FF MU 112 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 113 24 Anton Ospel. kamenický detail, foto: archiv Semináře dějin uměni FF MU, architektura doby Marie Terezie, ovšem nápaditost a originalita Ospelových detailů nejsou dosud přesně vysvětlené. V poslední době však bylo u příležitostijubilejní výstavy římského architekta Francesca Borrominiho - tak trochu překvapivě - upozorněno na zajímavou souvislost mezi některými „borrominismy" v italské architektuře a u Ospela.3 Ospelův „borrominismus" není ovšem spojen s úžasnou prostorovou představivosti velkého římského architekta ani s jeho výraznou plasticitou objemů Je spíše dán užitím krystalicky čistých dekorativních forem, které obdivujeme při jejich detailním prohlížení. Jejich kreslířská nápaditost vybízí někdy ke srovnání s podobně zaměřenými detaily českého architekta Jana Santiniho-Aichía,. Nejdůležitějším motivem Ospelovy tvorby je však zřejmě využívání působení překvapení, kontrastu, efektu, přičemž se nápadný detail objevuje v blízkosti jinak běžné, jednoduché formy. Snad je to dáno jeho španělsko--portugalskou zkušeností, Základem pro pochopení Ospelových forem jsou výkresy a detailní formy inspirované římským prostředím, a ty jsou od sebe posléze izolovány a převáděny do větších rozměrů Tím více a zajímavěji však vizuálně působí. Pozoruhodným příkladem působení tohoto kontrastu v jízdárně je ostění zrcadlového rámu v průčelí, v němž byl původně umístěn knížecí jezdecký portrét, případně umístění drobně minuciózních kašen s delfíny v konírnách. V pramenech ostatně najdeme poměrně hodně dalších zmínek o Ospelových kresbách pro kamenické detaily, na kamna apod. To jsou části, které jsou dnes již bohužel ztraceny. Mohlo by to však snad svědčit o pozoruhodné skutečnosti, že interiéry valtického zámku byly dekorovány s vytříbeným vkusem především kamenicky a štukatérsky, avšak již nikoli malířsky Snad to bylo dokonce záměrné, neboť malířská díla z liechtensteinských sbírek vlastnili v té době jiní příslušníci rodu. V Ospelově díle bylo ovšem zdůrazňování kamenického detailu blízké práci Římana Borrominiho. Je dokonce zaznamenáno, že Ospel sám zhotovoval některé kamenické části a dostával za ně vyúčtovánu Tato zvláštnost v práci navrhujícího architekta ještě nedávno způsobila, že byl ve Valticích považován spíše za kameníka než za tvůrčího architekta." Architekt však byl na svou řemeslnou zručnost skutečně hrdý a roku 1720 se v jedné smlouvě podepsal: Antonio Ospel hochfúrsti. Ingenieur imd zugleich hofbefreiter Stein -metzmeister zu Wienn." Při realizaci skic a návrhů Anton Ospel rovněž Úzce spolupracoval s dvorním knížecím sochařem. Byl jím Franz Biener (1682-1742), jenž po učednických létech strávených v Dánsku pracoval již velmi brzy pro Antona Floriana v severočeském Rumburku v době, kdy kníže ještě nebyl majorátním pánem. Nyní jej pozval do Valtic a Biener zde vedl ateliér s množstvím spolupracovníků (sochařských tovaryšů, kameníků i štukatérů) Nejlépe jsou dnes jeho práce zřetelné na obou bočních portálech v předzámčí, které jsou zpracovány s nespornou ušlechtilostí. Pozoruhodné jsou i Bienerovy dřevěné sloupy ke kójím koníren A přes tyto sochařské práce se zjevně dostaneme k dalšímu ospe-lovskému paradoxu: přestože byl ve své pozdější praxi městským vídeňským architektem, jeho první realizace ve střední Evropě jsou ostentativně aristokratické. Idea „rezidence španělského granda" byla ovšem stejně tak ostentativní ve svém urbanistickém konceptu. Ospel zde využil svých lekcí u známého divadelního inženýra a mistra perspektivy Ferdinanda Galii Bibieny Ten se na počátku 18. století znovu vrátil k Vignolovým lekcím z konce období manýrismu a při té příležitostí vytváří dosud nový a odlišný způsob perspektivy, 7 114 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" který nazývá „maniera di veder per angoío". Subjektivním pohledem „přes nároží" je na divadle i při výrobě scénických obrazů (jak v interiéru, tak v architektonickém exteriéru) spoluvytvářeno dokonalejší působení skutečnosti na vnímalele- Vznikají magické iluzivní obrazy, které mohou mnohem lépe působit na perceptivní schopnosti diváka. Idea barokního celku skutečnosti a zdání je zde již opuštěna, neboť tyto obrazy jsou na druhé straně prožívány především ryze subjektivně Zbývá pocit okouzlení a meditace poznávajícího diváka nad dílčími obrazy, které se mu představují jednak v uměleckém díle, jednak znovu ve skutečnosti kolem něj. Nový způsob perspektivního nazírání měl značný význam i pro barokní architekturu 18. století Bez tohoto teoretického konceptu si dnes již nemůžeme představit nejen architektonické práce italského projektanta Filippa Juvarry, nápaditě umisťované v krajinném ambiente, ale též např. žďárský poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené Boře Jana Santiniho--Aichla. V téže souvislosti je vysvětlitelný urbanismus valtického zámku s množstvím vizuálně akcentovaných míst, průhledů a ostentativně působících nápaditých detailů. Stejně tak můžeme z hlediska utvoření zřetelného vizuálního kontrastu vysvětlit skutečnost, že architekt Anton Ospel ponechal vůči svým kamenickým, puristicky čistým formani ve Valticích starý hrad a palác zvnějšku bez jakýchkoli změn. Postavení starého a nového vedle sebe tak opět působilo zjevně nápaditým a osobitým kouzlem. Nebylo to však v evropském prostředí nic ojedinělého. V baroku se nápadně často setkáváme se skutečností, že vedle sebe stojí staré a nové: je uchovávána architektura, která upomína na slavnou tradici (historii a paměť), a vedle toho je budováno něco nového. Právě na tuto skutečnost, s níž musíme v barokní mentalitě počítat, nedávno upozornil Hcllmut Lorenz,5 V této době na architekturu nemůžeme klást naše příliš modernistická měřítka ve smyslu výkladů o neúplnosti projektu, zastaralosti řešení, nedokončenosti stavby apod Naopak je totiž z této doby zachováno mnoho přikladu, že stavebníci a mecenáši vyžadovali uchování starší struktury jako součásti historické paměti Pozonijemc-li Ospelovu architektonickou ideu, je třeba si povšimnout jak toho, co je mimochodem pozoruhodné z hle- ZAMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" JÍŽ diska doby jejího výskytu, tak i toho, co bylo v pozdější době neporozuměním poškozeno. K tomu prvnímu patří zejména ony zmíněné plasticky invenční formy. Interiéry jízdárny a španělských stájí působí nesmíme čistým a pozoruhodným dojmem, a mělo by tedy dojít k jejich rekonstrukci a zpřístupnění. Jinou zajímavou příležitostí pro invenční zpracování bylo pro Ospela téma portálů: jak plasticky dokonale zpracované portály bočních křídel předzámčí, tak drobné portály a spojující průchody kolem zámku. Jejich základem je seritána, tedy formálni prvek, který užíval velmi často Francesco Borromini. Upozornil jsem však na to, že ser-liánu chtěl rovněž použít - ovšem v klasickém tvaru - jako cere-moniální lodžii Domenico Martinelli. Není přirozeně možné příliš spekulovat, ale můžeme si možná představit, že k tak invenčním variacízn jediného motivu, s nímž se ve Valticích dosud setkáváme, mohla Ospela inspirovat nějaká zachovaná kresba či náčrtek. Snad nejvýraznějším prostorovým a urbanistickým motivem Ospelova plánu bylo opuštění prostorové ideje původně koncipované osy „triumfální cesty". Namísto toho Ospel „rušil" 25 Anton Ospel. hlavni' vstup do zámeckého areálu (1724), foto Jiřf Kroupa 11999) ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" jednoznačné hranice rezidence a budoval spíše místa, z nichž by byly umožněny zajímavé průhledy. Hlavní vchod do zámeckého areálu vedl z města nyní příčnou osou od náměstí a před projektovaným průčelím předzámčí bylo v křížení hlavních os vytvořeno půlkruhovou balustrádou uzavřené nádvoří s vyhlídkou na část města s farním chrámem a na přírodní rámec okolí. V jeho směru nechal kníže Anton Florian vybudovat novou alej do dáli směrem k Lednici. Takové divadelně „perspektivní", od „běžného" a blízkého okolí ostentativně oddělené místo má zřetelné paralely ve scénografickém prostředí a setkáme se s ním i ve španělském a portugalskem umění 18. století. Ospel sám podobné řešení nazval na jmém místě „amfitealnr Bohužel byl Ospelův koncept při „památkové rekonstrukci" zcela nepochopen a v hlavní ose zámku bylo vybudováno rozlehlé schodiště spojující vnitřní areál s městským zázemím, Není třeba připomínat, že takové řešení vstupu do areálu, jaké je ve Valticích dnes, tam v minulosti nebylo, a naopak je s původní architektovou ideou v rozporu (i později byla tato část oddělena zídkou) Nový vstup do rezidence byl vybudován až po smrti knížete Antona Floriana. Přitom došlo k jasnějšímu uzavření areálu od města Vstup zprostředkovala rezidenční brána stále ve výrazně Ospclovč plošně klasizujícírn stylu (1724). Realizace nového vstupu však byla dána již zcela odlišnou prostorovou a urbanistickou ideou, než byla původně ona Ospelova Nicméně skutečnost, že Ospelův dílčí projekt byl uskutečněn již v době projekčních zásahů jiného architekta, dobře ukazuje na způsob raně novověkého stavitelství, v němž bylo pro objednavatele podstatné spojení funkce s konkrétními formálními znaky. Není přitom vyloučeno, že výkres k portálu vznikl jeho „vytržením" z původního kontextu vstupu do předzámčí a jeho „přesazením" na nové místo. Běžný návštěvník si ovšem dnes asi neuvědomí, že portál byl původně tvořen opět monumentální serliánou (s bočními pravoúhle završenými vchody). V pozdější době, v 19, století, byl neobarokně „umělecky" opraven; dnes jsou všechny průchody již půlkruhově završené ... II. Altana: vznešená forma, symbol rodové slávy a paměti Po smrti knížete Antona Floriana nastoupil na liechtenstein-ský trůn jeho syn, kníže Josef Johanu Adam z Liechtensteinu (1690-1732), a s jeho nástupem se opět změnil funkční a umělecký koncept valtického zámku Nový kníže se u vídeňského dvora zprvu uvedl svou důstojnickou kariérou a poměrně brzy získal řád Zlatého rouna (1721) Později se však prostředí vídeňského dvora spíše vzdaloval a stáhl se do soukromí Zjevně jej mnohem více zajímal život na moravských statcích, časté byly jeho společenské návštěvy např. u opata augustiniánského kláštera ve Šternberku, hodně se věnoval lovu a loveckým zábavám. Proto se s nim na rozdíl od jeho otce mnohem častěji setkáváme jako s budovatelem loveckých obor, zahrad, letohrádků, staveb typu „maison de plaisance" Nový kníže chtěl ve Valticích dále pokračovat ve stavbě rezidence a dal příkaz knížecí pokladně uvolnit peníze na další práce. Zpočátku se dokončovaly práce v zahradních částech v okolí zámku: nový plán k hlavní zámecké zahradě vypracoval roku 1723 francouzský zahradní architekt Dominique Girard. Současně byl ihned v lisLopadu roku 1721 jmenován knížecím stavebním ředitelem moravský šlechtic, rytíř František Liborius z Deblína. Nový ředitel svým byrokratickým vedením výstavbu zámku zjevně značně urychlil, neboť v průběhu 20 let 18. století došlo takřka k úplné přestavbě paláce a ústředních zámeckých prostor Ve výstavbě valtické rezidence se tedy pokračovalo, ale její prostorová idea a architektonická úloha byla za panování nového knížete zcela změněna. V literatuře se při lakové příležitosti hovořívá o zastaveni finančně náročného projektu, o novém projektantovi, o modernizaci projektu „v duchu soudobého vkusu" apod. I když i tyto všechny skutečnosti musíme brát v úvahu, měli bychom spíše asi říci, že umělecká úloha ve Valticích „musela být změněna", a to především ze společenských důvodů Je totiž zcela zřejmé, že nový majitel nemohl ve velkolepém urbanistickém projektu svého předchůdce pokračovat: nebyl vysokým představitelem císařského dvora, nebyl španělským gran- 118 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 16. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" T 119 dem, a Ospelův projekt ledy především nebyl v souladu s jeho postavením v dvorské společnosti. Dnes se již zapomíná, jak velký význam byl v raném novověku přikládán termínu „deco-mm", což byla mnohdy nepsaná pravidla toho, co je ,,vhodné a slušné", konvence, která ovládala jak život ve společnosti, tak symbolický význam i vizuální formu uměleckého díla.6 Realizace Ospelova projektu tedy byla zastavena nikoliv z finančních důvodů, nikoliv primárně „z důvodů slohově estetické kompozice barokní rezidence", ale především z důvodu dodržení „decora" (rovněž blízký zámek knížete Antona Floriana v dolnorakouském Wilfersdorfu zůstal nedokončen).7 V knížecím rozhodnutí přitom hrál zcela přirozeně významnou roli jeho osobní vkus a záliba v dekorativní formě Charaktei nové umělecké úlohy si nyní můžeme velmi dobře objasnit při pohledu na současný vzhled zámku. Můžeme si přitom pomoci srovnáním Delsenbachových kreseb z doby knížete Antona Floriana a realizovaného zámeckého stavení, jak je známe dnes, Obě stavební periody na sebe těsně navazovaly, a dokonce se překrývaly: neni tedy možné tuto proměnu vysvětlit pouze z hlediska odlišné doby vzniku, Přesto velmi lehce rozpoznáme, že se zde jedná takřka o protichůdné projekty. Jediné, co je spojuje, je to, že jsou oba „barokní", avšak užívají vždy odlišný stylový modus Jestliže byl první projekt knížete Antona Floriana monumentálním urbanistickým řešením rezidence a jejího okolí, zájem knížete Josefa Johanna se soustřeďoval zejména na privátní sféru obydlí. Centrem Ospelova původního projektu bylo ,,amfiteatro" před hlavním rezidenčním vchodem s portálovou nápisovou deskou a impresami, centrem nového projektu se stalo emblematicky dekorované „altana" vnitřního nádvoří. Jestliže se prvni projekt rozvíjí do okolí, zapojuje různá vizuálni místa kolem zámku a nakonec i samotné městečko Valtice do jakési sítě perspektivních pohledů, druhý projekt je od okolí oddělen, ohrazen a jakoby stažen do vlastního nitra. Jestliže první projekt ponechává knížecí jádro rezidence navenek ve starším stavu (pouze upravuje interiéry), výsledná stavba naopak usiluje o pohodlnější a navenek dekorativně působivé bydlení. Naše srovnání lze tedy uzavřít prostým protikladem: projekt byl rezidencí španělského granda, definitivní stavba je zámkem určeným k příjemnému pobytu významného aristokrata - zámkem, v němž ovšem přesto při bližším pohledu objevíme stále formální prvky zjevně rezidenční povahy. To, co zjistíme ve Valticích z hlediska srovnání charakteru umělecké úlohy obou projektů, je přirozeně stejně nápadné při shlédnutí použitého architektonického stylu. Namísto Ospelovy chladně virtuózni dekorace objevujeme dnes na zámku lehkost a nápaditou radost z užitých dekorativních forem Bylo to přirozeně dáno již osobností projektanta, který pro valtický zámek vypracoval konečné plány Ve Valticích u nového knížete zpočátku stále působil architekt Anton Ospel, ale bylo příznačné, že jeho fixní plat byl již v prvním roce radikálně snižen Naopak kníže Josef Johann osob^ ně stále více preferoval dekorativní styl císařského divadelního inženýra původem z Boloně, Antonia Beduzziho. Antonio Maria Nicolao Beduzzi (J 675-1735) se ve Vídni objevil poprvé roku 1695 jako boloňský malíř-kvadraturísta (tj. tvůr- 26 Valtice, pohled na zámecké prúčelfz prvního nádvoří, foto: JiřT Kroupa (1999) ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ce malovaných architektur a dekorací v interiérech staveb)." Ve Vídni je tehdy zmiňován jako svědek při svatbě svého kolegy Domenica Egidia Rossiho, s nímž zpočátku spolupracoval a podobně jako on se stále více zabýval rovněž architektonickými návrhy a dekorativními projekty Kolem roku 1700 Antonio Beduz-zi experimentálně a radikálně zasáhl do několika oblastí vídeňské dvorské kultury: navihl koncept interiérové dekorace chrámu sv. Petra ve Vídni, v níž zde poprvé (spolu s Andreou Pozzem) představil ideu moderního malovaného interiéru O málo později navrhl způsob dekorace a užití portálu jako vizuálního symbolu při ztvárnění fasády městského paláce, a ukázal tak cestu k deko rat i v mm projektům fasád, počínaje Hildcbrandtovým palácem Daun-Kinsky ve Vídni Kromě toho vypracoval nový koncept interiérové výzdoby budovaného kláštera v Melloi. Beduzziho radikálně nová dekoratérská tvorba si tehdy zjevně v dvorském prostředí získala ohlas. Vrcholem jeho ocenění se poté stal rok 1708, kdy byl jmenován císařskými dvorním divadelním inženýrem Josefa li Jeho pracemi u dvora byla nejen stavba prvního samostatného divadla ve Vídni, ale též projekty dekorací, slavností a ohňostrojů: pracoval přitom jako inženýr, architekt, malíř a kreslíř. Po náhlé smrti císaře Josefa 1. sice zůstal ve službách císařovny vdovy, titul mu byl ponechán, ale on sám od vídeňského dvora odešel. Beduzziho dekorativní tvorba sc po jeho odchodu ode dvora stala nesmíme žádanou zejména v prostředí opatů významných klášterů, Ti v něm viděli především jakéhosi „režiséra", který-je schopen propojit architekturu, sochařství a malířství v chrámových i světských interiérech do vizuálně působivého celku Tak tomu bylo nejprve při výzdobě sálu dolnorakouského slavov-ského domu ve Vídni roku 1710 a zejména potom při výstavbě klášterního chrámu v Mel ku od roku 1711 Zde po dokončení hrubé stavby chrámu vypracoval Antonio Beduzzi projekty na interiérovou výzdobu: boční oltáře, oratoře, kované mříže i skici pro celkovou freskovou výzdobu chrámu Stejně tak i na jiných místech dotvářel Beduzzi svými projekty podobu významných sakrálních architektur: Maria Taferl (1714-1718), Stadl-Paura (1718-1721), dekorace interiéru sv Michala ve Vídni (po roce 17)4 zde vypracoval i funerální a hudební dekorace, např. pro svého tchána, dvorního hudebníka Marca Antonia Zianiho), chrámová předsíň téhož chrámu (1724), Při těchto projektech Beduzzi spolupracoval se staviteli, sochaři a malíři a jeho práce byly v této době především tvorbou, v níž je architektura propojena s výrazně dekorativními, ušlechtilými formami. Na daný půdorys, na danou hrubou stavbu klade Beduzzi architektonické dekorativní články tak, aby dosáhl účinnŕ vizuálni působivosti Názorný doklad jeho přístupu nalezl vídeňský historik umění Wilhelm Georg Rizzi ve smlouvách při stavbě zámku v Hetzen-dorfu po roce 1712: zámek, jehož hrubá stavba byla vybudována architektem Ospelem, měl podle Beduzziho kreseb získat novou fasádu, okenní šambrány, portály, projekt interiérové výzdoby a vnitřního vybavení.9 Zatímco ústřední stavba byla postavena v prostých stereometrických formách, důležitější byla dekorativní složka fasády To znamená, že teprve Beduzziho dekor přispěl k vnější reprezentativní funkci zámku. Již ve 20. letech však mohla být lato koncepce dekorativní architektury ve Vídni pociťována jako staromódni. Beduzzi ovšem stále příležitostně dodával dekorativní projekty pro některé kláštery (Důrnstein, Šternberk, Louka), avšak v Melku, který by bylo možné považovat za zrcadlo dvorského vkusu, byl symptomaticky vystřídán dekoratéry z rodiny divadelních inženýrů Galii Bibienů. Počátky Beduzziho architektonické práce pro Valtice nejsou dosud přesně objasněny. Jeho první prací ještě v době panování Antona Floriana byla kresba, podle níž sochař Franz Biener zhotovil roku 1720 model pro kazatelnu valtického farního chrámu. Jej: formální bizarnost tehdy knížete jistě zaujala a zejména mladý následník liechtenstcinského trůnu se zjevně stal obdivovatelem Beduzziho dekorativní nápaditosti a kreslířské lehkosti. Antonio Beduzzi se stal knížecím architektem a svou pozici st u Liechtensteinů udržel až do své smrti. V tzv. Grimmově sbírce v Moravské galerii v Brně, v niž jsou mimo jiné i další Beduzziho kresby k Valticím, jsou uchovány dvě kresby s návrhy, kreslené olůvkem Jsou žel velmi málo zřetelné a nemohou být ieprodukovány bez zkresleni, Jsou to skutečně jen první návrhy, nedokončené skici."' Představují však náčrt fa- 122 I ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 1 123 sády nápadně podobný situaci valtického zámku, drobnou věžovitou stavbu s průchodem, nad nímž stojí v průčelí socha bohyně Diany s triumfálním gestem, a různé návrhy na zakončení věžní báně s iniciálami knížete Josefa Johanna z Licchtensteina, Podobnost s pozdějšími úlohami ve Valticích je zde tak nápadná, že bychom mohli jako pracovní hypotézu vyslovit domněnku o tom, že na výkresech jsou zde zachyceny různé myšlenky k připravované přestavbě valtického zámku Bohyně Diana byla oblíbenou postavou mladého knížete: její socha nad průchodem mohla stát namísto Ospclova projektovaného portálu (nebo máme na kresbě zachycen letohrádek, který mohl být určen pro Girardovu novou zahradu ve Valticích?). Projekt fasády by ovšem mohl být potom již skutečně „první nápadem" pro vytvoření hlavní fasády valtického zámku. Pokud by tomu tak bylo. znamenalo by to přirozeně zásadní přestavbu hlavního průčelí Pod věží v ose fasády je totiž zakreslen monumentální portál s předloženým schodištěm. Navíc na fasádě nejsou naznačeny nárožní rizality, což by znamenalo, že mělo dojít k celkové regulaci průběhu průčelí hlavní budovy. Snad zde tedy s jistou pravděpodobností můžeme mít zachovány první náznak projektu, jímž byla přepracována Ospe-lova architektonická idea. Roku 1724 se Anton Ospel zřejmě naposledy objevil ve Valticích. Stavební ředitel rytíř z Deblína tehdy napsal knížeti, že architekta seznámil s různými změnami v projektech a Ospel je prý odsouhlasil Můžeme si asi představit, že tyto změny se týkaly proměny architektonické úlohy, tj. zastavení další výstavby v předzámčí a zejména přesunutí hlavního portálu do stavební čáry valtického náměstí. Ten zde měl zcela odlišnou funkci než dříve: jak již bylo řečeno, jasně oddělil město od uzavřeného zámeckého areálu. V něm vypracovával další projekty již pouze nový liechtensteinský projektant Antonio Beduzzí. Podle zachovaného dilčího vyúčtování se nejvíce prostavělo v letech 1724-1729 a knížete celá stavba v léto době stála poměrně značnou finanční částku (63 340 zl.). Antonio Beduzzi nejprve - jak bylo řečeno - zastavil výstavbu Ospelova portálového traktu v předzámčí, a tím zde též změnil konfiguraci budov. Snad rovněž přepracoval nové, výrazně dekorativní liechten- steinské erby na portálech již stojících Ospclových budov, kterým přiřkl charakter „communes" francouzské architektonické teorie, tj. hospodářských staveb při tzv. „dolních dvorech'" (cour-bas). Poté věnoval veškerou pozornost zcela nové přestavbě vnitřních částí knížecího paláce. Nejdříve byla částečně přestavěna hlavní fasáda, přičemž jí byl ponechán původní „baštionový" charakter. Nově byla vybudována jižní část fasády, neboť ta měla původně oproti její druhé polovině asymetrický počet okenních os-, Z tohoto důvodu byl rovněž přestaven zdejší nárožní rizalit a na fasádě vznikly nové okenní osy symetricky podle os protilehlé strany. Při úpravách celé této části spojil Beduzzi spodní části nárožních rizalítů nižší terasou s balustrádou. Beduzziho projekty na tuto úpravu rizalitů v zámeckém suterénu jsou dodnes dochovány. Celá fasáda byla posléze nově dekorována velmi osobitým Beduzziho stylem. Projekt na její upravuje zachován na rozměrném výkresu ve sbírce Moravské galerie. Fasáda je zde rozdělena do dvou polovin, z nichž pravá ukazuje stav severní části fasády před její dekorativní úpravou, levá část představuje projekt na přestavbu jižní části s aplikací dekorativních prvků. Slovo aplikace jsem na tomto místě užil záměrně, neboť si můžeme velmi dobře povšimnout, že Beduzzi opravdu ponechal základní strukturu stavby zvnějšku prakticky beze změny. K ni potom připojíljakoby „nalepenou" dekoraci jak dvouvrstevných štukových šambrán, tak také sochařskou výzdobu s tématem vojenských trofejí. Celkově ponechal netektonické pojetí starší stavby zachováno a pouze je dekorativně a symbolicky zahalil. Nová úprava se týkala i vstupního portálu, jehož základ byl sice snad opět ještě raně barokní, ale při Beduzziho přestavbě byl obohacen o typicky „boloňskou" výrazně plastickou rustiku. Tento vstupní portál sc svou „opevňovací" a vojensky působící rustikou s velkým rodovým erbem vedl do jádra rezidence. Při přestavbě bylo vnitřní nádvoří zvětšeno a bylo nyní přetvořeno do funkce ústředního, čestného dvora jako „cour ďhonneur" francouzské teorie. Roku 1725 se hovoří o stržení galerie, tj, zboření bočního křídla směrem k Mikulovu. Spolu s tím bylo zbořeno rovněž bývalé palácové křídlo v zadní části a poté bylo postaveno zcela znovu v odlišných rozměrech. Z hlediska funkci zámeckých 124 I ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 125 27 Antonio Becluzzi. Valtice, vstupní portál do zámku, foto: Jiří Kroupa (1999) místností je možné dodat, že do bývalého palácového hlavního křídla se tak znovu vrátila idea knížecí reprezentace, neboť zde byl v podélné ose vestavěn nový obdélný hlavní sál a vedle něj byla ve spodním patře vybudována nová zámecká kaple. Jihozápadní boční křídlo si ponechalo svou původní funkci ceremoniálni části (a snad též svou původní interiérovou dekoraci), v novém severozápadním křídle bylo umístěno knížecí apartmá. V přestavěných částech byly vybudovány jedenapůltraktové prostory (tj. „enfilá-da" místností a komunikační chodby vedle sebe). Nově postavený palácový trakt v sobě ukrývá jednu z nejkrás-nějších chrámových prostor na dnešní Moravě. Antonio Beduzzi zde realizoval svou představu dekorativní jednoty architektury, sochařství, malířství a užitého umění, podobně jako to učinil již dříve v Melku a na jiných místech. Dokonalost a vytříbenost jednotného zjevu valtické kaple je zdůrazněna i její poměrné nevelkou rozlohou. Beduzzi novou zámeckou kapli nejen vyprojektoval, ale sám ji též osobně vyzdobil freskovou kvadraturou. Figurální malbu provedl malíř Domenico Mainardi, zřejmě opět podle Beduzziho návrhu. Týž malíř dodal na hlavní oltář kopii obrazu z knížecích liechtensteinských sbírek ve Vídni původně od Quida Reniho, představitele boloňského akademismu, k němuž se ostatně Beduzzi osobně hlásil. A konečně Antonio Beduzzi navrhl také sochařskou výzdobu do interiérů. Za jejího autora bývá stále běžně považován sochař Franz Biener, ale sochařská práce je zde provedena v nápadném malebně klasi-zujícím stylu blížícímu se sochám Lorenza Mattielliho, s nímž Beduzzi ve Vídni často spolupracoval. Není ovšem vyloučeno, že tato nápadná stylová poloha byla způsobena již původním stylem kresebného modella a že se schopný sochař, jakým byl Franz Biener, mohl s takovou změnou stylové polohy dobře vyrovnat Konsekrace kaple je datována k roku 1726, ale dokončení její výzdoby i skončení všech staveb kolem nádvoří lze datovat asi o něco pozděii. mezi léta 1728 a 1729 Během prvního roku byly uzavřeny smlouvy s Beduzzim na výzdobu hlavního valtického sálu (freskou jej původně vyzdobil Domenico Mainardi a sál měl být zřejmě rovněž pokryt kvadrarurní výzdobou boloňské provenience) a na přistavění nové knížecí oratoře v kapli Tu se 128 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" zavázal vyzdobit malíř Conrad Meyer podle Beduzziho výkresů a dosud je na zámku skutečně zachována Roku 1728 byly do kaple umístěny varhany a datum 1728 nese též letopočet na slunečních hodinách východní části nádvoří Během druhého roku, tj 1729, byly dokončeny boční oltáře v kapli a toto datum nesou druhé sluneční hodiny na protější straně nádvoří. Roku 1729 byla dokončena portálová část vnitřního knížecího paláce, která je v pramenech nazývána „alíana gegen den Sa/ľ' (altán u sálu). Je to další umělecky nesmírně pozoruhodná část, která žel často uniká pozornosti návštěvníků zámku Zdá se mi, že z hlediska umělecké úlohy, kterou řešil Antonio Beduzzi a kníže Josef Johanu z Liechtensteina, je to k pochopení smyslu celé přestavby dokonce snad klíčová část zámku Pokud totiž procházíme zámeckým areálem ve Valticích, jistě si uvědomíme, jak důležitou roli významuplných symbolů zde hrají jednotlivé portály. Mčsto odděluje od zámku klasizující portál Ospclův (podle domněnky W. G. Rizziho jej Ospel projektoval vědomě takto stroze proti dekorativnímu způsobu, který prosazoval kníže svým zájmem o Beduzziho projekty). Do vlastního zámku se nyní dostáváme bosovaným portálem, který připomene „rustiko-vý styl" boloňské architektury. Společně s vojenskými trofejemi v průčelí je zde připomenut zjevně pevnostní charakter průčelí, které návštěvníka přivádí do tradičního ,,paláce ve tvrzi". Je zřejmě pozoruhodné a poněkud zvláštní, že skutečně reprezentativní palácový a rezidenční portál je ve Valticích umístěn teprve uvnitř nádvoří. V grafické sbírce Moravské galerie v Brně se mezi Beduzziho projekty a kresbami nachází k této stavební části nedokončený, ale pečlivě nakreslený výkres. Ona pečlivost provedení a rovněž zdůraznění ikonograficky významného motivu měly nesporně svůj účel a jsou pro nás výzvou k pokusu o objasnění jeho významu 11 Dnes tímto portálem procházíme do parku za zámkem: tam se jeho výskyt zdá být skoro nadbytečný. Ovšem v Beduzziho době tento portál - „alianci" - označoval existenci knížecího paláce v příčném zámeckém traktu. Altana bylo vybudováno před hlavním sálem, těsně v blízkosti rezidenčních komnat na jedné straně a soukromých knížecích komnat na straně druhé, Proto nám jeho výskyt mimo jiné velmi nápadně připomene po- ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 127 táflj 28 Valtice, knížecí oratoř v zámecké kapli, foto: V Hortvík (2001). dobné téma vrchnostenského reprezentativního balkonu francouzské dvorské etikety Odftid totiž udílel kníže v rezidenci pozdrav a očekával hold úředníků, poddaných a sloužících Zde se objevoval pod rodovým erbem a impresou, která symbolizovala význam knížecího rodu v minulosti Opačnou stránkou téže mince poiom přirozené byla skutečnost, že „altana" jako portál s balkonem bylo vchodem do nejstaršího, magického jádra zámecké rodové ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" rezidence, ztělesňující onu zázračnou rezidenční ideu knížecího „rodu" a „domu" (v německém znění Hans Liechtenstein znamená obojí, jak dům, tak i rod). Při úvaze nad funkcí „altana" si současně uvědomíme, že portál byl do starších částí hradu vskutku koncipován jako hlavní portál. Vnitřní dvůr, který vznikl při výstavbě nového paláce, je zde pochopen jako „cour ďhonneur" francouzské teorie. Beduzziho, resp. Deblínova lekonstrukce areálu se tak záměrně upíná k francouzskému rezidenčnímu modelu. Je to asi pochopitelné, neboť rytíř z Deblína byl původně vyškolen jako vojenský specialista a právě z okruhu vojenských inženýru se francouzské stavitelství zprvu dostávalo do střední Evropy Ve Valticích se to ovšem netýkalo stylově formálního způsobu. Ten totiž v této době ve Vídni poněkud paradoxně moderněji ztělesňoval spíše Anton Ospel, kterého u Liechtensteinů nahradil dokonalý dekoratér Beduzzi. Zmíněná nápadná forma, reprezentativní a vznešená, se kterou se setkáváme ve Valticích, zde byla nerozlučně spjatá s rezidenční funkcí. Jakmile se zapomíná na tuto funkci {nejen po zboření původního hradu, ale také vnitřními přestavbami zámku v 19. století), povědomí o podstatném významu této stavební části se ztrácí. Dnes se proto často může jevil spiše jako umělecky zajímavý, ale ne příliš významný detail v zámeckém nádvoří, Měli bychom jej však chápat jako „vznešený stylový způsob", jako prvořadý symptom, který nás upozorňuje na významnou architektonickou ideu, V zámeckém komplexu je tedy vizuálně použit výrazný formální prvek - forma vznešenosti k tomu, aby nás vyzval k zamyšlení nad jeho smyslem, Tento smysl „altana" jako uměleckého díla byl totiž ustavován v komplexním prožitku konkrétní ceremonie či rituálu, kde veřejnost (objednavatel, vyslance či poddaný) takové dílo prožívala nebo vnímala III. Od rezidence k zámku V prosinci roku 1732 zemřel kníže Josef Johann a po něm měl nastoupit jeho tehdy ještě neplnoletý syn Jan Nepomuk Karel (1724-1748) .Jeho poručníkem se stal kníže Josef Václav z Liech- tensteina (i696-1772), o němž jsme již slyšeli dříve v souvislosti se závětí knížete Jana Adama. Staré spory mezi příslušníky rodu Liechtensteinů byly v té době již urovnány, a navíc se tehdy kníže Josef Václav stával jako diplomat a vojenský odborník jistě jedním z nejuznávanějších aristokratů v okruhu vídeňského dvora, Jako poručník držel majorátní dědictví' do roku 1745, poté je předal novému majiteli, avšak po brzké smrti mladého dědice se po třech letech do čela knížecího rodu znovu vrátil.12 V době svého poručnictví dokončil kníže Josef Václav výstavbu zámku, i když zjevně neměl příliš času se mu věnovat. Zprvu totiž dlel na diplomatických postech v Berlíně a v Paříži, později se účastnil vojenských operací během prvních slezských válek. Kníže hospodařil racionálně a úsporně, a hledal proto architekta, jenž by byl současně spolehlivým stavebním dozorem. Proto již roku 1732, přestože byl knížecím architektem stále ještě Antonio Beduzzi, jmenoval kníže svým novým dvorním architektem stavitele vídeňského císařského dvora Antona Erharda Martmelli-ho (1684-1747). Ten pokračoval snad ještě do Beduzziho smrti (1735) v budování interiérů a vnějších fasád knížecího apartmá v severním bočním křídle Přitom pracoval podle původních Beduzziho předloh, ovšem zdá se, že sty] svého předchůdce poněkud obměnil a zjednodušil, jak je to patrné zejména na boční severozápadní fasádě směrem k Mikulovu. Určitou vlastní korekturou knížete Josefa Václava byly v této době úpravy v zámeckém areálu: do nároží mezi správní budovu v předzámčí a zámek byla vestavěna ještě jedna kočárovna (stála na místě pozdější budovy divadla). V průběhu 40 let 18. století proběhly v souvislosti s dokončováním prací v palácovém traktu směrem do pozdější zahrady další úpravy: především výzdoba nového kabinetu jako jistého knížecího „privatissima" v nároží, Tento kabinet dodnes vykazuje dekorativní prvky vycházející z Beduzziho formálního aparátu, i když byla jeho dekorace v pozdější době zjevně obnovena a upravena. V této době zámek asi rovněž navštívil František Antonín Grimm, brněnský inženýr a dietrich-steinský architekt, především však bývalý žák Antonia Beduzziho. Na jeho pobyt snad upomíná jedna jeho studijní kresba, která představuje variantní dekorativní řešení oltárni stěny zámecké kaple.11 ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" Teprve v letech 1744-1745 byl však valtický zámek zcela dokončen. Kníže Josef Václav tehdy rozhodl o zboření starého hradu-. Není vyloučeno, že tak učinil pro jeho špatný stav, ostatně při výstavbě nového palácového traktu bylo v hradním nádvoří staveniště. Určitý význam tu však mohlo mít také císařské rozhodnutí Františka I. Lotrinského. Ten totiž především na náLlak říšské šlechty zrušil v zemích habsburské monarchie používání tennínu „rezidence" Původní téma rezidence 17. století jako soustavy starého a nového přestalo platit Starý' hrad byl zbořen a na jeho místě vznikl park se stromořadím a pavilonky uprostřed bastionů, které vymezovaly hranice bývalého hradu. V době projekční činnosti Antonia Beduzziho nebylo pravděpodobně o nove zahradní fasádě ještě uvažováno. Jen tak si totiž můžeme vysvětlit skutečnost, že po rozhodnutí o zboření starého zámku vyprojektoval roku 1745 Anton Erhard Martinelli, který předtím stále pracoval podle původních Bcduzziho projektů, zcela novou západní fasádu. Tato fasáda je dodnes zachována jako pozdní, ale značně kvalitní doklad osobitého, plošně klasicizujíciho stylu tohoto vídeňského zednického mistra.14 Původně však měla poněkud jiný vzhled, než je tomu dnes. Z hlavního sálu v patře se totiž sestupovalo po dvouramenném schodišti směrem do parku. Palácový trakt s hlavním sálem tak získal v zahradní části podobu ietohrádku-vUly, v níž hlavní sál byl otevřen směrem do okrasně střižené zahrady. Opět se tak stalo v souladu s dobovým pojetím „decora", Můžeme si totiž povšimnout, že v moravském prostředí známe podobnou konfiguraci (zahrada - schodiště - hlavní sál) z dokončení o něco staršího zahradního průčelí zámku v Mi-loticích, í když kníže Josef Václav z Liechtensteina v této době ještě nebyl skutečným držitelem Valtic, můžeme jej pro jeho vedení stavby považovat za tvůrce dostavby zámku v podobě, v jaké jej v exteriérech známe dnes. Během jeho vlády totiž ve Valticich došlo ke konečné proměně od dvorské knížecí rezidence k zámku, V jistém slova smyslu lehdy došlo ke zmenšení celé původní urbanistické dispozice. Mnohem důležitější než vnějšková reprezentace se totiž nyní stalo bydlení, letní pobyt na panství. Přitom se kníže o svou vlastní reprezentaci skutečně staral Právě v době ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 131 dokončení zániku se stal generálem-polnim maršálem a následujícího roku 1746 zvítězil v bitvě u Piacenzy, jedné z důležitých bitev války o habsburské dědictví, kterou vedla Marie Terezie. Své reprezentativní funkce ovšem plnil (podobně jako již dříve kníže Johann Adam) ve svých vídeňských palácích. Do Valtic odjížděl spiše jen za soukromým pobytem, a zámek se tak pomalu proměňoval v místo letního odpočinku a každodenního bydlení knížecí rodiny. Pokud po smrti knížete Josefa Václava došlo na zámku v následujících desetiletích k dalším úpravám, stalo se tak právě v těchto intencích V letech 1788-1790 byla zbořena nová kočárovna a k levému bočnímu traktu předzámčí bylo připojeno zámecké divadlo. Směrem do zahrady byla při divadelní budově upravena v klasizujícím duchu zeď ohraničující zahradu a podobně došlo též k úpravě protilehlé strany u spojujícího křidla mezi jízdárnou a zámkem. Tyto spíše menší úpravy prováděl zřejmě vídeňský architekt Josef Meissl, jenž tehdy pro Liechtensteiny pracoval Roku 1805 byl do zahradního průčelí vestavěn 29 Anton Erhard Martinell Valtice, zahradní průčelí, foto: Jiří Kroupa (1999^ 132 I ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA- ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 133 podle projektu architekta Josefa Hardlmulha nový balkon. To jistě souviselo s dalšími vnitrními úpravami, neboť v této době bylo zrušeno schodiště do zahrady a velký sál byl přestavěn do několika soukromých místností, vyzdobených klasizující dekorativní malbou. Navenek i uvnitř ovšem zámku zůstával charakter bedtizziov-ské nápadité dekorace. Ta zjevně splňovala i představu dalších majitelů o dekorativní podobě zámku a jeho prostor Je totiž pozoruhodné, že vnitřní doplňky a přestavby v interiérech, které probíhaly v 19, století, si jako vzor pro neobarokní úpravu stále volily dekorativní formy Antonia Beduzziho." Proto se nám zdají být interiéry dodnes vyzdobené jakoby v jedné době podle původního projektu. Ve skutečnosti však tato stylová jednota nebyla vytvořena v době „vlády" onoho stylu, ale vznikla jeho rekonstrukcí. 30 Valtice, půdorys zámku a zahrady, kolem 1800, knihovna zámku Rájec nad Svitavou, foto: Lenka Kalábová. Při sledování stavebních dějin valtického zámku si můžeme povšimnout, že jejich vylíčení představuje problém, jenž jc v mnohém paradigmatický pro současný stav metodologie dějin umění. Ukazuje nám totiž názorně a v klasické podobě tezi o „mnohovrslevnatostr aichitektonického projektování a výstavby, lak typickou pro raně novověké stavitelství."1 Zámek dnes vytváří jednotu z různých forem vzniklých v různých dobách prací různých projektantů a umělců Každý z architektů, který zde pracoval, přenesl část svého osobního formálního aparátu na definitivní podobu zámku. Všechny tyto projekty a úpravy spojuje stavební úloha rezidenčního „palazzo in fortezza" manýristic-ko-barokní architektonické teorie, která byla zámku vložena do vínku hned na počátku jeho novověkých dějin Tato úloha byla pro výstavbu rodové rezidence závazná, a proto zůstala i základním (byť zjednodušeným) rámcem také pro závěrečnou proměnu valtického zámku, která nastala teprve s projektem Antonia Beduzziho ve 20, letech 18. století. Jak jsem však v úvodu upozorňoval, v průběhu dějin existovalo vlastně několik zámků ve Valticích, Je proto důležité si každý z těchto zámků připomenout, včetně jeho stavitelů, umělců a především objednavatelů Neboť umělecké detaily, které bychom na zámku měli dnes obdivovat, nejlépe pochopíme teprve tehdy, když si uvědomíme, proč byly vlastně použity. Pro dějiny středoevropské architektury může být dnes valtický zámek především velmi kvalitním příkladem dvou stylových způsobů barokního stavitelství ve 20. letech 18. století - na jedlic straně nového zhodnoceni římského „bomiminisnr.t" v díle Antona Ospela, na straně druhé výrazného uplatnění boloňské dekorativní tradice ve středoevropském prostředí v díle Antonia Beduzziho. Je zřejmě příznačné, že právě onen druhý „dekorativní" modus splňoval asi nejlépe estetické požadavky šlechtické společnosti na bydlení. Další úpravy dnešních interiérů, které probíhaly v průběhu 19 století, se totiž inspirovaly především jeho dekorativním aparátem. V jistém slova smyslu jsou tak dnes některé interiéry valtického zámku vlastně dokladem nového památkového cítění v 19. století. Zámek byl upravován a rekonstruován tak. aby všechny jeho části odpovídaly dokonalé stylové jednotě. Jc třeba připomenout, že právě tehdy se začal v literatuře a ve veřejném myšlení prosazovat pojem Jednotného stylu jako výrazu doby" Rekonstrukce do ,původního slávu" byla povazována za přirozenou podmínku udržování historické památky zámek ve valticích v 1b. století: rezidence a „altana" ZÁMEK VE VALTICÍCH V 18. STOLETÍ: REZIDENCE A „ALTANA" 135 Pokud však moderní návštěvník bude mít zájem s valtickým zámkem komunikovat, nebude v něm hledat nějakou stylovou jednotu, ale bude si naopak všímat pozoruhodných uměleckých detailů, stylových zvláštností a lépe snad potom porozumí vysoké kvalitě, která vznikla z myšlení a práce jednotlivých objednavatelů a umělců. Poznámky: I O Ospelovi je dosud jedinou přehledovou prací stále: Justus Schmidt, Der Architekt Anton Ospcl Wiener Jahrbuch für Kunstgeschichte X, 1935, s 43-55, obr, 39—4S Nejnověji poukazuje na malou pozornost dějin uměni k Ospelově tvorbě H Lorenz, srov: Hellmut Lorenz (Hrsg), Barock. Geschichte der bildenden Kunst in Österreich, 4 München - London - New York 1999 Zájem o architektovu tvorbu však pozvolna vzrůstá zejména po nedávných výstavách k jubileu Francesca Borrominiho. 2, Gustav Wilhelm, Der Wiener Baumeister Anton Johann Ospcl im Dienste der Fürsten von Liechtenstein Belvedere, Monatschrift für Sammler und Kunstfreunde, 13, 1938-1943, s, 141-147 3j .Richard Bösel, Christoph Luitpold Frommel (Hrsgy), Borromini - Architekt im barocken Rom. Mailand 2000, s 613 (dva Dclsenbachovy pohledy na zimní jízdárnu ve Valticích), 4. Zdeněk Kuděika in: Uměni baroka na Moravě, op cit., napr. hovoří na s.230 o neobjasněné Ospclové funkcí, neboť byl ve Valticích vyplácen jako kameník 5. Hcllmut Lorenz, „ im alten Style glücklich wiederhergestellt . " Zur repräsentativen Rolle der Tradition in der Barockarchitcktur Mitteleuropas Österreichische Zeitschrift fiir Kunst und Denkmalpflege, 51,1997, s 475^-83. 6. Velmi případné osvětleni termínu „decorum" nájdenie in: Ernst H. Gom-brich. Das symbolische Bild (Zur Kunst der Renaissance II) Stuttgart 1986, s. 18-23, 7. Nebyl bych ovšem rád, aby uvozovky v textu dávaly těmto výrazům ironický podtext, ani necituji přesně z konkrétní literatury. Spíše jen upozorňuji na skutečnost, že podobné termíny a sousloví patří někdy ke zjednodušujícímu slovníku některých umeleckohistorických studií 8. Wilhelm Georg Rizzi, Antonio Beduzzi und die Schlossbauten der Fürsten Liechtenstein in Mähren, in: Intuition und Darstellung (Erich Huhala zum 24. März 1985) München 1985, s 211-222; Jiří Kroupa, Antonio Beduzzi a šternberský klášter Historickú Olomouc a její současné problémy, 5, 1985, s 231-234; J, Kroupa, Moravská léta Antonio Bcduzziho. Studia cnmeniana et historica, XX, 1990, s, 74-105. 9. Wilhelm Georg Rizzi, Antonio Beduzzi und die bolognesische Dekorationskunst in der Wiener Architektur um 1700, in: Hermann Filitz (Hrsg.), Akten des XXV. Internationalen Kongresses fiir Kunstgeschichte, Wien 4 ~10 September 1983 Wien — Köln - Graz 1986, Bd. 7 Wien und der europäische Barock, s, 55-63 10. Moravská galerie v Bmě, sbírka staré kresby a grafiky, tzv. Grimmova sbil* ka: inv c B 14 768, různé architektonické skici, kresba tužkou po obou stranách papíru, papír 34,1 x 45,8 cm, označ No 48. - Ostatní Bcduzziho projekty byly vystaveny na výstavách v Kroměříži a v Brně, srov katalogy; Jiří Kroupa, František Antonín Grimm - architekt XVUI. století Brno -Kroměříž 1982; Jiří Kroupa, Moravská a rakouská kresba 18. století. Brno 1985; jedná se o následující kresby ve sbírce Moravské galerie v Bmě: inv. č. B 14 742, Valtice, projekt fasády, pero, lavír. modře, papír podlepený na plátno 99,7 x 143,6cm, označ. No 1; inv. ě, B 14 744, Valtice, projekt pro altana, pero, lavír. modře, papír podlepený na plátno 98,5 x 68cm, označ No 3; inv č B 14 770, Valtice, řez kapli s oratoři (1. projekt), pero, lavír. šedozelené, papír 59,9 x 49,5 cm, bez označení - Plán suterénu valtického zámku je uložen v části pozůstalosti brněnského architekta Františka Antonína Grimma na zámku Rájec-Jeslřcbi Je použit k podlepení dalších plánů ve sbírce, 11, Úvahu nad valtickým „altana" jsem použil jako uvedení své profesorské přednášky na Masarykově univerzitě. Ta byla otištěna in: Jiří Kroupa, Od uměleckého díla k sociologii vidění. 56 Bulletin Moravské galerie v Brně, 2000, s. 37-50 12, Reinhold Baumstarck, Joseph Wenzel von Liechtenstein Fürst und Diplomat im Europa des 18. Jahrhunderts. (Sammlungen des Fürsten von Liechtenstein) Vaduz-Einsiedcln 1990. 13 Moravská galerie v Brně, sbírka staré kresby a grafiky, tzv Grimmova sbírka: inv č. B 15 260, Valtice, příčný řez zámeckou kapli s návrhem hlavního oltáře, pero, lavír. šedě, papír 41,3 x 30,5 cm, neoznačeno Důvod a doba vzniku léto kresby jsou dnes těžko určitelné. Ve 40 letech 18. století pracoval jinak dietrichsleinský architekt Fr Ant. Grimm pro knížete Josefa Václava nakrátko v Pozořicích Jeho valtická kresba je zjevně kopti podle Beduzzi- ho, kterou ovšem architekt použil jako výchoz) projekt pro zhotovení oltáře kapie na zámku v Židlochovicích roku 1745 14 AleS Filip, Architektonické dtto Antona Erharda MartineUiho, Strojopis dipl práce, Brno 1989 15 Na stálé úpravy a přestavby v 19 století upozornil již Zdeněk Kudětka ve svém raném textu z roku 1964 Tam si rovněž povšiml, že k tzv. sala terreně existuje plán teprve z roku 1912 Později však byl zjevně ovlivněn stanoviskem Václava Richtera. 16 Hellmut Lorenz, Kunstgeschichte oder Künsüergeschichte. Kunstgeschichte - Bemerkungen zur Forschungslage der WieneT Barockarcbitectur. Arli-bus et historiae 4, 1981, s 99-123. IV. Barokní „bel composto"