I a h ........ , j&**sté&# <^'m+t'""^^s J 70. STOLE??: >*ňu/s Tib, <4K íě*Ět£*e*'AÚ4 T&t*T7iŔct rustice ß&mmfrr A*eerrr*ct. itffrZryn> *&4*y *e*w je MW*****' jere*** J» rsjx^y a&ie ********* M+, /m«^/V írsAsv #£r«*í>? * ^ ****** ^ ***** tHumubr i&eaj&M&yrf'^'^Ge; &o(jn*Ase*/ MsX*m&#tsH€a*Or*1^ vGJK********** Zastat + J*5*j**srA #&*/s*s:w#*>r j&C > 4 44 h * É 4 4kkk k k k k kkk k é é é i .* k ú u u ú it it ú it u u a «. * 1 >tf M^S^A/Zr^ zeci* *t*t? ^te. r^y^c* /c£rc/ ex/vT-zcer. ^ ■■■ 0*f*&**=tt. ^f^^/sXs'>7S7Z*Uf-y/T0j>/£jr s /tones' /reř^M^T. H'^tyx/^ ^tc^r^t^a^f?' I 25 ■' I i I 1 I' I ■ -sy««' ^c/e^rae***/ cmfas &t**> *>&C£- tUStíCi/. 3>T&AV/ *3f**#V* f&e?T/ftf I T&W-r/zeurius a/Joe****? r*oLoAtGyev'c# ta 4 27 <<ž**rr&frtT esm, &vt, si*c/*> xA*A>u Jh> >y*7&vi/ rexuzMom*/ Mře*, stxrvjsc sm/tAMr / T&dfy • i 4fi**.ýmí> */&>AA7Ls*é~ rýt^/iét^ t*u*yy (&7&x*f'6*t&s/e: X)*- _ Ate-/ S/#&t>á retĚk/AAST/, x*yeu*€*? MAC***. >€Z4#rf ZAMtíms SX******,, tec**? fý+rAiť^e >rWtAJ/"A^tirMr^/erf TiftoM MjSZMt J^/slT r **s**&řyy ^ewSst&ufcjf 65 r Acre*** T/wsfo/ éS+cerA/é*/, A*s&£ZřT£u&to/ , >. s á 'S i it t $ c ä ú i u n a u n u :i K u y }, « u u u u u u u* J í J J H M u u u u u c; im u i...................... ****** >au»#we *ex4s**z **##cr^r/WmiV,'24>9 /XT&r&c&xe-/ ***** /ÍJAt^r* .rTmrftms&^tvfé^éV&etG*'* STAHUJ; 32 r flltíftlíl i V \ \\ \ v Jilili j [j [| ií U I' i; li f.' fi ■■> 33 THEY SAYTHF NEW WAVE 15 DEAD) V současnosti předělávám webové stránky Eskortu s cílem vybudovat archiv videí a on-line portfolia autorů. Protože jsem Eskort založila a pět let vedla, dostávám se občas při třídění jednotlivých souborů až k hranici své osobní archeologie. Postupným odkrýváním jsem ve spodních vrstvách nedávno narazila na svůj rozhovor do MF Dnes, vydání pro jižní Moravu ze 7. září 2002. Pamatuji si, že jsem s ním byla tehdy spokojená, až mě skoro mrzelo, že si to nepřečtó i v Praze. Pod hlavním titulkem stál, také ještě docela tučným písmem, podtitulek: „Dnes se zveličuje úloha i význam autorů" říká galeristka, ale i výtvarnice v jedné osobě Jana Kalinová. Uvědomila jsem si, že lato věta je Jen důkazem toho, se kterou z těch dvou rolí jsem se tehdy ztotožňovala víc. Ale moje tehdejší oblíbená vůně svěží revolty z toho za ty čtyři roky vyvanula a já už z ní cítila jenom její základ, arogancí a sebevědomí. Občas, když si na ten titulek vzpomenu, se ještě zastydím a doufám, že to nakonec nečetl nikdo, nicméně zároveň s tím mě napadá, nakolik může toto nesympatické spojení obou vlastností být výhodné pro práci, které zpočátku okolí nedůvěřuje. Pokora, oblíbené slovo mistrů, jež je činí v očích menších a stále s něčím nespokojených ještě většími mistry, se dostavuje až v druhé polovině práce. Ale do neutěšených začátků není bezpečnější gumové obuvi než arogance a spolehlivější pláštěnky než sebevědomí. Takto chráněný člověk může budovat pod sprchou i v chladu, jakmile ale voda opadne a chodníky se přestanou bortit pod nohama, začne se v hermetickém uzavření potit, pot še můžežačit brzy rozkládat, .a... a kdyby je včas nesundal, může zůstat široko daleko sám se sebou sám. Jakmile jsem se tedy uklidnila, přestala jsem v prostorách galerie o rozměrech 36,6 m2, pořádat skupinové výstavy a svoji kurátorskou činnost v galerii jsem zúžila na pořádání samostatných výstav autorům, kteří vykazovali potenciál „trvale udržitelného rozvoje", aniž bych jim do jejich přípravy zasahovala. Skupinové výstavy jsem si nechávala do prostor větších a „kamennějších", než je Eskort, za účelem dalšího zhodnocování už jednou „objevených" umělců. 0 Na poslední výstavě, kterou jsem kurátorsky vedla mimo prostor Galerie Eskort (Karaoke je slovní fotbal na všechny slabiky, Krajská galerie v Jihlavě), jsem se snažila zachovat co největší autonomii každého jednotlivého umělce. Snažila jsem se vyvarovat pokušení, do něhož se kurátor může dostat, když od každého vystavujícího autora vybere jednu nebo dvě práce, konkrétně toho, nepředstavit je v reálných konotacích tak, aby výstava vypovídala o skutečných, na umělecké scéně pozorovatelných tendencích, ale vytvořit si svoji vlastní verzi, v níž jsou umělci použiti jen jako stavební materiál. Pokud umělec projeví dostatečnou míru devótnosti (nebo laxnosti), může mezi kurátory kolovat a stane se součástí rovnice o dvou proměnných, x/téma, y/kurátoři, jen umělec zůstává. Je to snazší a často zábavnější přístup, kterému jsem sama v začátcích minimálně jednou neodolala. Publikafni íinnost: ťtánky v č.isoplse Umrlec 72 Na světě je obrovské množství tzv. uměleckých děl.Před-pokládá se, že jich každý den vznikne minimálně milión, a to je ten nejnižší odhad. Je pořádáno příliš mnoho výstav. Umělecká díla neumírají. Lidstvo dělá všechno, aby zůstala živá co nejdéle, a proto je mumifikuje. ^3 Umění se stalo součástí zábavního průmyslu, tzn. sezónním zbožím. Přesto v zacházení s ním přetrvávají způsoby z doby, kdy umění bylo elitní. Ve valné většině kurátoři neví, co je jejich úkolem. Domnívají se, že kurátor je především pořadatelem výstav, tvůrcem koncepcí, člověkem velkých idejí, ale ono je tomu přesně naopak. Zásadní význam slova kurátor je „pečovatel", „len, který se stará" (v našem případě o umělecká díla ve sbírkách, které kurátoruje). Ale to dnes téměř nikdo neví, nebo dělá, že neví. V českém školství se péče o sbírky nevyučuje. Lidé, kteří přicházejí pracovat do uměleckých muzeí, se cítí předurčeni pořádat velké projekty a každodenní práci se sbírkami podceňují, pokud ji vůbec chtějí dělat. Z toho všeho vyplývá typ výstav, které zaplavují svět. Jedná se o výstavy, které chtějí být především a hlavně atraktivní, nějak neobvyklé, buď složené z „šedéyrů", z děl notoricky známých, či naopak ze šokujících prací. Zkrátka výstavy, které sledují populární cíle a zařazují se tak do proudu zábavního průmyslu. Asi ve všech oblastech současného lidského života vládnou módní vlny. Svět umění se tomu nevyhýbá a ještě méně se tomu vyhýbá galerijní život. Je velkou módou pořádat tzv. kurátorské výstavy. Teoretik (kurátor) vymyslí „atraktivní" téma a pak vyhledává umělecká díla, která mu slouží jako cihly k vystavění jeho vize. Popírá se tím role umělce jako svébytného autora a do popředí se dere kurátor, jako bychom umělce ani nepotřebovali - objevil se kurátor-umělec. Pokud by umělecká díla mohla vznikat jen tak mimochodem, třeba aktivitou inteligentních rolxitů, pro sestavování kurátorských výstav by to určitě stačilo. 1 když na druhé straně kurátoři touží mít ve svých projektech díla zvučných jmen, aby projektu dodala patřičnou váhu. Honba za „šedévry" se stala světovou módou. Pomocí komponovaných výstav manipuluje řada kuratorii výtvarnou scénu a vytváří mýty vedoucí především ke svému vlastnímu zvýznamnění. Parazitují na umění (umělcích), a tím se seberealizují. Současný svět je mobilní. Lidé, věci, myšlenky, snad i pocit)', cestují neorganizovaně a posedle po zeměkouli. Naproti chaotickému cestování však existuje také touha přitáhnout si svět co nejblíže. Jsme zvyklí skrze televizi či internet zažívat události protinožců, být svědky velkých politických, sportovních i kulturních událostí, nalézt požadované informace. 1 sex po internetu je asi lepší, poněvadž bezpečnější a zatím bez rizika lásky. (I když virtuální milenci a milenky mohou 74 přijít do módy.) Věci a jevy ztratily svoji opravdovost. Na internetu je možné, aby šedesátiletý muž vystupoval jako třináctiletá dívenka, a nová identita muže být důraznější než ta skutečná. Všecbny tyto jevy se obrážejí v umění a činí je nepřehledným. Tuto nepřehlednost, a tím pádem i určitou civilnost až lidovost považuji za pozitivní, ale umem se zároveň neumí zbavit rysu elitnosti, výjimečnosti, ikonogratičnos-rJ, a dostalo se tak samo se sebou do střetu. Umění chce být vznešeným i plebejským zároveň, a proto často ztrácí obé. Přiznávám, že mně umělečtí historikové a teoretikové ve valné většině připadají primitivní a svým způsobem nevzdělaní. (Omlouvám se všem, co se vymykají.) Říkám to proto, že právě historie a teorie umění jsou oblasti, odkud se téměř výhradně rekrutují češti (a nejen čeští) kurátoři. Jsem už poměrně dlouho v čele největšího státního uměleckého muzea, které patří mezi velké a historicky ověřené sbírky, a stále se setkávám s tím, že kurátoři neumí kurátorovat, tzn. neumí se starat o sbírky, ale neumí ani tvořivě myslet. S tím se setkáváme především v oblasti moderního a současného umění. Tam je to rizikovější. Kurátoři podléhají módním trendům a toto podléháni zaměňují za kreativitu. Na druhé straně je kurátorská množina konvenční a obtížně přijímá nové podněty. Nerada otevírá nové oblasti, odmítá přijímat neznámé osobnosti a především se hrozí nových myšlenek. Například NC se snaží odkrýt, a to jak v historii, tak i v současném umění, oblasti a postoje, které jsou zatím nezmapované. Místo poděkování za takovou činnost sklízíme většinou posměch a výčitky, že neprezentujeme světově či lokálně provařené a populárni umělce. Kurátoři jsou specifičtí tím, že pracují s uměleckými díly, o kterých obecně nevíme, čím vlastně jsou. Definice uměleckého díla se vytratila. I dílo samo se rozpustilo do více či méně virtuální podoby - to i směrem do historie. Přiznávám, že to kurátoři mají v této oblasti těžké, protože pracují s něčím, co neumí (a možná to ani nelze) definovat. V jejich práci rovněž hrají důraznou roli osobní náklonnosti, osobní vkus a asi i vliv sociálního prostředí, ze kterého kurátoři přicházejí. Některá díla, někteří autoři, některé epochy se jim prostě líbí víc. Ale to stále hovořím o kurátorech tak, jak jsou chápáni dnes, tedy jako tvůrci koncepcí. Jsem však přesvědčen, že kurátor má být především pečovatelem. Dlouhé a intenzivní pečování, tzn. vciťování se do existence díla, do jeho nálad a stavů (dovoluji si tuto personifikaci záměrně), může vyvolat potřebu nějakého projektu. S těmito názory jsem určitě v rovině utopie. Této utopie se však nehodlám vzdát, poněvadž mně připadá ze všeho nejlogičtější a hlavně prosta okázalosti. Té je na současné umělecké scéně příliš mnoho. A to jak na straně umělců (a „umění"), tak i na straně tzv. kurátoru. Chtěl bych zdůraznit, že logika a smysl práce muzeí umění je podle mého přesvědčeni někde jinde než trendy vládnoucí ve většině světových galerií. Jsem proti veškeré okázalosti, i když to neznamená, že se obávám experimentů, naopak. Připadá mi, a to opakuji stále, že přílišná popularizace a tedy plebejizace kultury a umění je nebezpečná. Kultura a umění tím popírá sebe sama. 7fy - • < í 1 Milan Knížák 1940 Studium: 1997-1998 AVU, Praha, doktorandské studium; 1976-1977 Matematicko-řyzikální fakulta UK v Praze (neukončeno); 1968 studijní pobyt v USA; 1963-1964 AVU, Praha (neukončeno); 1957-1958 Vysoká škola pedagogická v Praze (neukončeno); 1958-1959 přípravka na AVU při střední grafické škole (neukončeno); Stipendia: 1991 Academy Schloss Solitude Grant, Stuttgart; 1989 Alte Schulhaus Grant-Harlekin, Preunschen; 1988 Design Werkstatt Grant, Berlin; 1985 Schloss Bleckede; 1982-1983 Barkenhoff Grant, Worpswe-de; 1979-1980 DAAD Grant, Berlin Zaměstnání: od 1999 generální ředitel NG v Praze; od 1990 profesor AVU, Praha, ateliér intermediální tvorby; 1990-1997 rektor AVU, Praha Kurátorská činnost (výběr): Pavel Brázda (2006, NG, Praha); Zorka Ságlová (2006, NG, Praha); Mezinárodní bienále současného umění - Druhý pohled (2005, NG, Praha); V V. Modrý (2004, Valdštejnská jízdárna, Praha); 6 I I 79 Nejmladší (2004, NG, Praha); Krajina v českém umění 17. a 20. století (od 2004, stálá expozice NG v paláci Kinských, Praha); Prague Biennale 1 - Periferie se stávají centrem (2003, NG, Praha); New New Painters (2002, NG, Praha) Publikační činnost (výběr): To, že jsem se narodil, chápu jako výzvu. Primus, Praha 1999; s J. Lancasterem: Tady ve Skotsku. Vetus Via, Brno 2000; Akce. Gallery, Praha 2000; Básně 1974-2001. Votobia, Olomouc 2001; Vedle umění. Kontinuum, Praha 2002; Nejsem jako oni. Votobia, Praha 2002; Dav se mýlí vždycky. Nadace Universitas Masarykiana, Brno 2004; Svět je lepší prázdný. Lucie, Vimperk 2006; Encyklopedie loutkového divadla od vystopova-telné minulosti do r. 1950. Nucleus, Hradec Králové 2006; Falešná demokracie, in: Dluhy české politiky. Lucie, Vimperk 2006 ni K L1111 ;'i ] 1C k 1974 Studium: 1992-2000 FF UK v Praze, dejiny umění Zamestnaní: od 2002 pracovník VVP AVU: od 2001 kurátor a programový koordinátor Galerie Display Kurátorská činnost (výběr): s Vjemu Borozan: Pozvao sam par prljalelja da se pogledajtj (2006, Galerlja Nova a Galerlj M. Kraljevlč. Zagreb); Closely Observed Plan: (2006. Traniil dielne. Bratislava): 1811197604122005 (2005. Plan B. Clu|): C Spolukurátor: Definice (2005. Galerie Display. Praha); Neutral [20Ö4, Motorenhalle, Dresden); access cz.hu.pl.sk y (2004. Galerle Display, Praha); s časopisem u^!^^^\ Fotok (2001, MEO, Budapest); s G. Bukovinskou: Criss/Cross- Praha, Stuttgart, Wroclaw [2001. Centrum Broumov) O Q TD O N CD x OJ c o 03 N > C T3 >0J > C _CD CO OJ s— N -C U > c >0J £ »c0 N O -Q OJ C o > E o >co 13 O Q O ~~o D O "O >N CO CO C OJ CO OJ "d > CO > SA OJ co T3 OJ -ns CD C >(_> Q OJ QJ U C O CO O _u >0J c OJ D O > o c >0J c "a o Q _c c "D O > O Q CO *c0 —< > C -M CO _c0 > CD CO *C0 C T3 OJ C *c0 > -co CD >CJ o CO o o co Q E- o . Václav Magid Umělecké dění v rámci komunity a úloha kurátora Umělecká tvorba neimladší generace, aspoň nakolik mohu soudit na základě své znalosti pražské scény, ie zasazena do života neformálního společenství. .. komunity". Prezentace umění v komunitním kontextu představuje jakousi zárodečnou formu institucionalizace. kde isou pravidla určena ien volně. Kurátorsky projekt, který se snaží představit mladé umění široké veřejnosti, iei vytrhává z původních souvislostí a přenáší na iinou institucionální rovinu. Tímto přenesením mění ieho význam a hodnotu: z atributu přátelských setkání se stává soběstačná umělecká výpověď. Umělecké dění v rámci neformálního společenství ie spoieno především s malými výstavními prostory, které vedou sami umělci. Prezentace uměleckých děl přitom představuje vedlejší a krátkodobé využití míst, jejichž hlavní úloha ie odlišná, často se jedná například o kavárny či ateliéry. V současnosti v Praze intenzivně fungují dvě galerie tohoto tvou: Galerie Etc. nacházející se ve vstupní místnosti grafického studia DrawEtc. a Galerie A.M. 180 v prostorech kavárny Utopie. Za typický příklad, na němž se dá dobře popsat charakter komunitního uměleckého dění, považuji Galerii C014. iiž v letech 2002 a 2003 vedli členové skupiny Rafáni, lako výstavní prostranství bvl využíván dvorek domu, v němž si tito umělci pronajímali přízemní místnosti iako ateliér. Někdy se dění přesouvalo do samotného ateliéru nebo do okolních ulic. Všechny výstavy bvlv produkovány s minimálním rozpočtem a trvaly ien po dobu vernisáže. Umělci se snažili reagovat na dané podmínky, proto se většinou uchylovali k akcím a site soecific projektům, do nichž v některých případech zahrnovali i obyvatele domu. Společenské dění kolem tohoto výstavního prostoru bvlo omezeno na úzký okruh stálých návštěvníků. Z větší části se jednalo o studenty a absolventy několika ateliérů AVU a VSUP. Vernisáže se konaly pravidelně každých čtrnáct dní, vždv v úterý od sedmi hodin. Častá periodicita zaručovala, že stálí návštěvníci chodili na všechny akce, aby se setkali se svými známymi a přáteli. Pro- , pagace bvla minimální a většinou měla podobu osobního pozvání, široká veřejnost proto fakticky neměla možnost se o výstavách a akcích v této galerii dozvědět. j5l* Vznik a prezentace umění v komunitním kontextu tvoří vlastně lakvsi doplněk pravidelného setkávání, kultivovanou formu zábavy, iež vnáší do společného trávení času různorodost. Pořádání a navštěvování výstav v malých prostorech ie nástrojem, který utužuje kolektiv. Kromě toho, že zaručuje kontinuitu osobních vazeb, také neustále obnovuje ieiich intenzitu tím, že staví jednotlivé členy společenství do rozdílných rolí. V průběhu řekněme jednoho roku se valná většina členů komunity vystřídá v úloze vystavujícího umělce, tedv toho, kdo se veřejně odhalí. Vzhledem ke vznikání a zanikání nových prostorů a k množství aktivit ie pravděpodobné, že si velká část účastníků setkávaní vyzkouší i další role, iako ie kritik, kurátor nebo ga-lerista. Oproti institucionálnímu systému umění, v němž tvto funkce isou přísně odlišeny dělbou práce, tedv různými profesionálními předpoklady a jasně ohraničenými kompetencemi, v rámci neformálního společenství maií dočasný charakter a isou obvykle ustavovány ad hoc pro daný konkrétní projekt. Odlišností ie však také to, že nikdo v principu nemusí vykazovat nějakou profesionální aktivitu, aby bvl přijat iako člen společenství - stačí pouhá přítomnost na pravidelných setkáních. Na rozdíl od institucionálního uměleckého provozu se produkce, prezentace a recepce umění v malých prostorech, iež slouží především iako místa společného trávení času, vyznačuje nadhledem a uvolněností. Na vymezování uměleckých strategií