RĽG10NY a chovaní v nich
3
REGIONY A CHOVANÍ V NICH
Region jc možné definovat jako místo do určitého stupně ohraničené bariérami vnímání. Regiony se mezi sebou liší stupněm ohra-ničenosti a dělí se též podle komunikačních prostředků, v nichž se bariéry vnímáni vyskytuji. Tak například silné skleněné stěny, jaké známe z televizní či rozhlasové režie, mohou region izolovat zvukově, nikoli však vizuálně, zatímco u kanceláře rozdělené dřevotřískovými přepážkami je tomii opačně.
V naší angloamerické společnosti trávicí většinu času v interiéru - se představení provádí obvykle ve výrazně ohraničeném regionu, k němuž se časlo poji i časové meze. Dojem z představeni a pochopení situace jím předkládané vyplní regionálni a časové rozpětí tak, aby se kterýkoli jednotlivec ocitající sc v tomto časoprostoru dostal do pozice, z niž může výkon pozoroval a nechal se vést definicí situace, jak ji představení předkládá.1
Výkon bude často ze strany účinkujícího a obecenstva zahrnovat pouze jedno ohnisko vizuální pozornosti, jako je tomu například při prezentaci politického projevu v auditoriu nebo při náv-Střvě pacicnla v lékařské ordinaci. Přesto vsak mnoho představeni zahrnuje jako svou nedílnou součást nezávislé skupinky ci hloučky, v nichž probíhá verbální interakce. Například koktejlový večírek se typicky skládá z několika konverzačních podskupin, jejichž velikost a složení sc neustále mění. Podobně i ve včlším obchodě nacházíme typicky několik ohnisek slovní interakce, z nichž každé je představováno dvojici prodavač-zákaznik.
Vczmeme-li za výchozí bod konkrétní představení, bude pro nás výhodné užívat občas terminu „přední region" pro označení místa, kde představení probíhá. Pevné znakové vybavení takového místa jsme již dříve označili za tu část fasády, již nazýváme „scénou". Budeme si muset uvědomit, že některé aspekty
představeni jako by nebyly hrány pro obecenstvo, ale pro tento přední region.
Výkon jednotlivce v předním regionu můžeme chápat jako úsilí vzbudit dojem, že jeho činnost v regionu zachovává a splňuje určité normy. Zdá sc, že tyto normy spadají do dvou širokých uskupeni. Jedno se týká způsobu, jakým se účinkující chová k obecenstvu, s nímž hovoří nebo s nímž místo hovoru gestikuluje. Tyto normy sc někdy označuji jako záležitost zdvořilosti. Druhá skupina norem se týká způsobu chování účinkujícího, který se nachází v dohledu či doslechu obecenstva, s nímž ale nutně nemusi hovořit. Při odkazováni na tuto druhou skupinu norem budu užívat termínu „konvence", i když budu muset místy přidat určitá vysvětlení či omluvy, abych užití tohoto termínu ospravedlnil.
Když se zaměříme na požadavky konvenci v určilém regionu, požadavky, klcré se netýkají chování k ostatním lidem během konverzace, můžeme je opět rozdělit na dvě podskupiny, a sice morálni a instrumentální. Morální požadavky jsou samoúčelné a podle všeho odkazuji na pravidla týkající se nezasahování do činnosti druhých a neobtěžováni druhých, pravidla o pohlavní slušnosti, o respektováni posvátných míst a podobně. Inštrumentálni požadavky samoúčelné nejsou a podle vScho odkazují na povinnosti, jaké muže zaměstnavatel vyžadovat od zaměstnanců -péče o majetek, udržování kvality práce a podobně. Možná máte pocit, že termín konvence by se měl užívat pouze k označeni morálních norem a pro inštrumentálni normy by se měl nalézt termín jiný. Když vsak zkoumáme pořádek udržovaný v určitém regionu, zjistíme, že tyto dva druhy požadavků, morálni i instrumentální, na jednotlivce působi velmi podobným způsobem, jednotlivec je musí respektovat, a jak morální, lak instrumentální ohledy či racionalizace jsou předkládány jako ospravedlnění většiny norem, které musí být zachovávány, Jc-li dodržováni norem zajišťováno pomoci sankcí a osoby, která rozhoduje o jejich uvalení, pro účinkujícího bude často nepodstatné, zdaje ta která norma ospravedlněna na základě instrumentálních nebo morálních ohledu a zda se po něm vyžaduje, aby tuto normu přijal, či nikoli.
Můžeme poznamenal, žc la čásl osobni fasády, již jsem označoval jako „způsob vystupování", bude významná ve vztahu ke
10«
109
ERVING GOFFMAN í VŠICHNI KRAJĽME DIVADLO
REGIONY A CHOVÁNÍ V NICH
zdvořilosti, a že část nazvaná „vzhled" bude významná ve vztahu ke konvenci. Rovněž si mfižeme p o vái mnout, že pokud konvenční chování nabude formy prokazování úcty scén ŕ a regionu, v ni niž se člověk nachází, může býl toto prokazování úcty samozřejmé motivováno touhou zapůsobit na obecenstvo příznivým dojmem, vyhnout $e sankcím a podobné, A koneční bychom měli říci, že požadavky konvencí jsou z hlediska živelního prostředí důraznější než požadavky na zdvořilost. Obecenstvo může podrobovat celý prední region neustálé kontrole dodržování konvenci, ale zatímco lak činí, nikdo nebo jenom několik málo účinkujíc i cli muže být nuceno k tomu, aby s obecenstvem hovořilo a přitom demonstrovalo zdvořilost. Účinkující se mohou přestat snažit působit určitým dojmem, ate nemohou obecenstvu zabránit v tom, aby si z n i cl) nadáte určitý dojeni n e vy vozová lo.
Ve studii o organizovaných společenstvích je důležité popsat převažující normy konvencí; není to jednoduché, protože dotazované osoby a studenti mají často neuvědomělou tendenci přijímat mnohé z téehto norem jako samozřejmost, dokud nedojde k nehodě, ke krizi nebo nenastanou zvláštní okolnosti. Například je známo, že různé obchodní kanceláře maji různé normy týkající se neformálních rozhovorů jednotlivých úředníků, ale teprve při studiu kanceláře, v níž je zaměstnám značný počet uprchlíků z ciziny, si najednou uvčdumime, že povolení k neformálnímu hovoru ještě nutné neznamená povolení k neformálnímu hovoru v cizím jazyce.2
Z vy kli j sme si automaticky předpokládat, že pravidla konvence běžná v po s valných institucích, jako jsou kostely, budou velmi odlišná od pravidel každodenních pracovišť. Neměli bychom z toho však vyvozovat závčr, že normy uplatňované na posvátných místech jsou početnější nebo přísnější než normy běžných pracoviSť, Zena v kostele se může posadit, může se zasnít, může si dokonce zdřímnout. Jako prodavačka v obchodě 5 konfekcí však musí třeba celou dobu slát, všeho si všímal, vynechat žvýkaCku, stále se usmívat, i když s nikým zrovna nemluví, a mít na sobě oblečení, které si jen stěží může dovolit-
Jednou z forem konvence studované v organizovaných společenstvích je takzvaná „předstíraná práce". V mnoha společnos-.
těch se rozumí samo sebou, že dělníci odvedou v daném čase určitý objem práce, ale navíc se od nich vyžaduje i lo, aby byli neustále připraveni budit zdání, že v dané chvíli pracuji opravdu velmi usilovné. O loděnici se dozvídáme následující:
„Bylo zábavné pozorovat tu náhlou změnu, která nastala, když se rozkřiklo, že je v trupu nebo v dílně předák nebo že se tu zastaví inspekce z před n i kanceláře. Námořní důstojníci a vedoucí sprchal i ke svým skupinkám dělníku a pobízeli je k viditelné činnosti. ,Neneehte se od -něj nachytat, jak sedíte,' zněla univerzální výtka, a kde momentálně žádná práce nebyla, našla se nějaká trubka, kterou dělníci začali pilne ohýbat a řezat do tlí závity, nebo byl šroub, již pevné uchycený na svém miste, podroben dalšímu zbytečnému utahování. To v se byla oficiální pocta nevyhnutelně provázející návštěvu šéfa a její konvence byly obem a stranám tak důvěrně známé jako konvence obklopující inspekci prováděnou pe ti hvězdičkovým generálem. Zanedbání jakéhokoli detailu tohoto falešného a prázdného divadla by se vykládalo jako známka nejhrubší neúcty,"3
Podobné se dozvídáme o oddělení psychiatrického ústavu:
„li ne d v jeho první den na oddělení ostatní ošetřovatelé pozorovateli výslovně řekli, že se nesmi ,nechal nachytať, jak bije pacienta, že se musí stavět nanejvýš zaměstnaným, když oddelení obchází ředitelka, na niž také nesmí promluvit, dokud ona neosloví jeho. Pozorovatel si všiml, že někteří ošetřovatelé hlídají, jestli nepřichází, a varují včas ostatní, aby nikdo nebýt přistižen při nepřijatelné činnosti. Někteří ošetřovatelé si práci šetři na dobu, kdy bude ředitelka na oddělení, aby by t i zaměstnáni a nedostali úkoly navíc. Na většině ošetřovatelů neni tato změna chování tak patrná, závisí to prevážne na tom kterém ošetřovateli, na ředitelce a na situaci panující na oddělení. Přesto však téměř všichni ošetřovatelé své chování do určité míry změní, když je přítomna oficiální osoba, jako právě ředitelka. To pak není vidět vůbec žádné porušováni pravidel a nařízení,,,"1*
Od úvah o předstírané práci je jenom krňřek k úvahám o dalších normách pracovní Činnosti, pro něž musí být zachováno určité zdání, jako jsou pracovní tempo, osobni zájem, hospodárnost, přesnost a podobné.5 A od úvah o pracovních normách obecně je
I to
1 tl
EHVING GOľKMAN / VŠJCHNI HRAJEME DIVADLO
REGIONY A CHOVÁN] V NICH
Liž také jen krůček k Úvahám o dalších významných aspektech konvencí na praco visli, aspektech instrumentálních n morálních, jimiž jsou například způsob oblékání, povolená hladina zvuku, zakázané kratochvíle, záliby a výlevy eilň.
Předstíraná práce společně s dalšími aspekty konvencí na pracovišti se obvykle poklid á za břemeno přede vSím pro osoby z nižších stavů. Dramaturgický přístup nám však přikazuje společné s předstíranou prací zvážit rov uč ž problém provázející předstírání opaku, létly předstíranou nečinnost. Například ze vzpomínek sepsaných o životě společnosti z počátku devatenáctého století, která si mohla jen s bídou rika! „lepší", se dozvídáme:
„Lidé byli krajní škrobení v otázce návštěv - jen si vzpomeňme na návštěvu z Mlýnu na řece Floss. K návštevám docházelo v pravidelných intervalech, tak, aby byl znám i den, kdy návštěva přijde nebo má být oplacena. Byl to obřad, který obsahoval podstatnou část společenské etikety a předstírání. Nikdo například nesměl být přistižen při žádné práci, V lepších rodinách se tradovalo, že pani domu nikdy ne děl u ly nic vážného nebo užitečného po skončení oběda; odpoledne mělo být zasvěceno buď procházkám, nebo návštěvám, nebo elegantnímu plýtvání časem doma. Proto byly-li dívky v době příchodu návštěvy zaměstnány jakoukoli užitečnou prací, strčily ji pod pohovku a předstíraly, že čtou nebo malují, pletou nebo s c účastni lehké a módní konverzace. P mě na lakové důkladné promyšleně předstírání přistoupily, nemám nej menší potuchy, když všichni stejně věděli, že všechny dívky v tomto domě v jednom kuse něco vyrábějí, spravují, vystřihují, stehují, vsazují klínky, zkracuji, obracejí a jinak hospodaří. Jak by vás vůbec mohlo napadnout, že advokátovy dcery vypadají v neděli tak dobře, kdyby nebyly dost šikovné na to, aby si samy daly oblečení dohromady V Každý to samozřejmé věděl a nikdo dnes nepochopí, proč to ty dívky na místě nepřiznaly. Možná chovaly něco jako tušení nebo mlhavou naději či tajný sen, žc b ý jim snad pověst marnosti opravdových dam mohla tia okresním bále pomoci překročit meze a pohybovat se ve společnosti ven-kovské šlechty."*
Mčlo by Lýt jasné zřejmé, že osoby, které musí předstírat práci nebo naopak nečinnost, se sice pravděpodobně nalézají na opač-
ných koncích spektra, ale přešlo se musí přizpůsobit tomu, že na ně reflektory svití z téže strany.
Již jsme se zmínili, že když k činnosti jednotlivce dochází v přítomnosti druhých osob, některé aspekty činnosti jsou výrazovými prostředky zdůrazněny a jiné, které by mohly narušit předkládaný dojem, jsou naopak potlačeny. Je jasné, že zdůrazněné skutečnosti se objeví v tom, co jsem nazval předním regionem; mčlo by být proto stejně jasné, že inňžc existovat ještě jiný region - „zadní region" nebo „zákulisí" - kde se objevují skutečnosti potlačované.
Zad ní'region Či zákulisí můžeme definovat jako místo vztahující se ke konkrétnímu představě ní,.k de je dojem vyvolávaný výkonem vědomě coby realita popírán. Taková místa mají samozřejmě mnoho charakteristických funkcí. Právě zde může být přepečlivě konstruována schopnost sdělit představením něco mimo dojem, jímž působí; právě zde jsou otevřeně vytvářeny iluze a zdání. Zde mohou být kulisy a předměty osobní fasády skladovány v jakémsi kompaktním balení celého repertoáru činů a postav.7 Zde mohou být ukryly různé stupně obřadného vybaveni, jako jsou alkoholické nápoje nebo oblečení, tak aby obecenstvo nevidělo, jak se s nimi nakládá, a nemohlo si to porovnat s lim, jak se s nimi nakládal mohlo. Sem se uklízejí zařízení, jako je telefon, aby mohla být užita,,k soukromým účelům". Zde se mohou upravovat kostýmy a další součásti osobní fasády a lze zde kontrolovat, zda na nich nejsou nějaké závady. Zde si může tým v nepřítomnosti obecenstva vyzkoušet svůj výkon a vyhledat v něm výrazy, které by obecenstvo mohly urazit; zde slabí členové týmu, kteří jsou výrazově méně schopní, mohou učit nebo mohou být z představení vyloučeni. Zde se může účinkující uvolnil; muže odložit svou fasádu, přestat recitovat svou roli a vystoupit z ní, Simone de Bcau-voirová nám poskytuje značně živý obraz této zákulisní činnosti, když popisuje situace žen v nepřítomnosti mužů:
„Co dodává hodnotu takovým vztahům mezí ženami, je právě pravdivost, která je jimi implikována. Při konfrontaci s mužem žena vždy něco hraje; lže, když předstírá, že přijímá své postavení nepodstatné polovičky, lže, když mu prostřednictvím imitování, kostýmů a naučených frází představuje imaginární postavu. Tato
112
li-
ERVÍN G GOFFMAN i VŠICHNI HRAJEME DJ VADLO
REGIONY A CHOVÁNI V NICH
tcalrálnost vyžaduje neustálé napěli: když je sc svým manželem nebo milencem, každá žena si více či méně uvědomuje ,nejsem sama sebou': svět mužů je hrubý, má nabroušené hrany, hlasy příliš zvučné, svetla prilig ostrá, kontakty drsné. S ostatními ženami se žena ocilá za scénou; brousí si zbraně, ale nc v boji; dává si dohromady kostým, připravuje si líčidla, podrobně plánuje taktický postup; loudá se v županu a pantoflíěkách portálem, než vstoupí na scénu; má ráda tuhle laskavou, příjemnou, uvolněnou ni m os f e ni...
Některým ženám j c tahle vřelá a pošetilá důvěrnost dražší ne ŕ vážná pompéznost vztahů s muži."*
Je velmi běžné, že zadní region výkonu je umístěn na konci prostoru, kde je výkon prezentován, a je od místa prezentace oddělen nějakou přepážkou a střeženou spojovací chodbou. Díky tomu, že spolu přední a zadní region takto sousedí, účinkujícímu vpředu může být v průběhu výkonu zezadu poskytována pomoe a účinkující může svůj výkon občas přerušit ke krátkým chvílím odpočinku. Obecně samozřejmé můžeme říci, že zadní region je místem, kde se účinkující může spolehnout na to, že nebude rušen žádným z členů publika.
Vzhledem k tomu, že v zákulisí jsou viditelná důležitá tajemství představení, a vzhledem k tomu, že účinkující v zákulisí vystupují zc své role, můžeme přirozeně očekávat, le cesta z předního regionu do zákulisí bude pro členy obecenstva uzavřena nebo že celý zadní region bude před obecenstvem ukrytý. To je běžně praktikovaná technika managementu dojmů a vyžaduje, abychom sc na ni zaměřili podrobněji.
Je zjevné, že ovládáni zákulisi hraje významnou roli v procesu „kontroly práce'1, jímž se jednotlivci snaží izolovat se od deterministických požadavků, které je obklopují. Má-li dělník v továrně úspěšně budit dojem, že celý den tvrdě pracuje, pak musí míl bezpečné místo, kde ukryje trik, který mu umožňuje odvést celodenní práci s menší než celodenní námahou.9 Má-li být truchlícím pozůstalým ponechána iluze, že zesnulý spi skutečně hlubokým a klidným spánkem, musí být zamestnanci pohřební služby schopni udržet pozůstalé mimo prostory, kde jsou mrtvoly vysušovány, vycpávány a líčeny v přípravě na jejich poslední předsta-
veni.1* Maji-li zaměstnanci psychiatrické léčebny vzbudit dobrý dojem z celé nemocnice v lidech, kteří přicházejí navštívit své příbuzné, bude důležité, aby dokázali návštěvám zabránit v přístupu na jednotlivá oddělení, zejména na oddělení pacientů s chronickými poruchami, a odvést je místo toho do speciálních návštěvních místnosti, které bude možné zařídit relativně slušným nábytkem a kde bude možné zajistit, že jsou všichni pacienti řádně oblečeni, umyti, zachází se s nimi slušně a chovají se relativně spořádaně. Podobně v mnoha oborech služeb bude zákazník požádán, aby v obchodě nechal věci, které potřebuje spravil, a odešel, aby mohl řemeslník pracovat v soukromí. Když sc zákazník vrátí pro své auto - nebo hodinky, kalhoty Či rádio - je mu představeno ve fungujícím stavu, stavu, který zastírá množství a druh vykonané práce, počet chyb, ke kterým došlo, než byl předmět konečně spraven, a další podrobnosti, jež by zákazník muset znát, aby byl schopen posoudit přiměřenost požadovaného honoráře.
Zaměstnanci služeb berou své právo na to, že je obecenstvu zamezen přístup do zákulisí, již jako takovou samozřejmost, že se více pozornosti zaměřuje na případy, při nichž tato běžná strategie nemůže být uplatněna, než na případy, kdy piati. Značné potíže má v tomhle ohledu ve Spojených státech vedoucí benzínové pumpy." Je-li třeba provést opravu, zákaznici často odmítají nechat své auto v podniku přes noc nebo po celý den, což by udělali, kdyby své auto zavezli do servisu. Navíc, když opravář dělá potřebné zákroky a úpravy, zákazníci mají často pocit, že mají právo ho při práci sledovat. Má-li být vykonána nějaká fiktivní služba a má-li ji zákazník zaplatit, musí být provedena přímo před očima osoby, již je o realitě této služby třeba přesvědčit. Ve skutečnosti však zákazníci nejenže neberou ohled na právo zaměstnanců čerpací stanice mít své vlastní zákulisí, ale ěasto nuvie defimijí celou benzinovou pumpu jako jakési otevřené město mužů, místo, kde je jednotlivec vystaven nebezpečí, že si zamaže šaty, a má proto právo požadovat plná zákulisní privilegia. Ridiči-muži se vloudají dovnitř, postrčí si klobouk do týla, plivou na zem, kleji a požadují zdarma služby Či rady na cestu. Vrazí dovnitř, a jako by to bylo běžné, jdou použit toaletu, nástroje patrici stanici, telefon v kanceláři, anebo jdou dokonce prozkoumat sklad, zda v něm nemají
114
115
ERVING G0FFMAN / VSiCIIKI 1IKAJKMH DIVADLO
REGIONY A CHOVÁNÍ V NICH
potřebné součástky.'2 Aby sc vylinuli semaforům, přejíždějí řidiči příjezdovou cestu za stanici bez ohledu nu vlastnická práva jejího majitele.
Holci Shctlandy je dalším příkladem potíží, s nimiž se potýkají zaměstnanci bez dostatečné kontroly nad územím svého zákulisí. V hotelové kuchyni, kde byly připravovány pokrmy pro hosty a kde se stravovali a zdržovali zaměstnanci, přetrvávala kultura domkáhí. Bude užitečné připomenout některé podrobnosti této kultury.
V kuchyni převládaly domkářské vztahy mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci. Obě sírany se vzájemné oslovovaly křestním jménem, přestože chlapci na myti nádobí bylo čtrnáct let a majiteli hotelu přes třicet. Manželé vlastnici hotel a jejich zaměstnanci jedli společně a během jídla se v relativní rovnosti podíleli na běžném hovoru a zábavě. Když majitelé pořádali neformální kuchynské večírky pro přátele a širší rodinu, účastnili se jich i hoteloví zaměstnanci. Tento vzorec d ň vernosti a rovnosii mezi vedením a zaměstnanci byl v rozporu s vystupováním obou vrstev před hosty a stejně byl v rozporu i s představou chovanou hosty o společenském odstupu, jaký by měl být zachováván mezi úředníkem, s nímž písemně dojednávali podrobnosti svého pobytu, a pokojskými a poslíčky, kteří jim vynesli zavazadla do pokoje, každou noc jim leštili boty íi ráno vynášeli nočníky.
Podobně v hotelové kuchyni se jedlo tak, jak bylo na ostrově zvykem. Když bylo maso, bylo vařené, ('.'asto podávané ryby byly buď rovněž vařené, nebo nasolené. Brambory, nevyhnutelná současí každodenního hlavního jídla, byly téměř vžd) vařené \ G slupce a jedly se po ostrovním způsobu: každý ze stolovníků si vezme brambor rukou z. misy uprostřed stolu, nabodne jej na vidličku, oloupe nožem a slupky odloží na úhlednou hromádku vedle talíře, aby je po jídle mohl nožem shrnout. Stůl byl pokrytý voskovým ubrusem. Téměř každé jídlo zahajoval talíř polévky a polévkové misky se užívaly misto talířů i pro další chody. (Vzhledem k tomu, že většina pokrmů byla stejně vařená, šlo o praklické opatření.) Stolovníci někdy brali vidličku nebo nůž do celé pěsti a čaj se podával v šálcích bez podšálků. Přestože se ostrovní strava zdála v mnoha ohledech dostatečná a pravidla ostrovního sto-
lováni mohla být - a často bývala - dodržována do nejmenších detailů a velmi obezřetně, ostrované si uvědomovali, že celé jejich stravování se nejen liší od způsobu stravováni britských středních tříd, ale někdy jej i jakýmsi způsobem znesväcuje. Tento rozdíl obou způsobů byl snad nejpatrnější tehdy, když se jídlo podávané hostům jedlo současně i v kuchyni. (To nebylo tak vzácné, ule nedocházelo k tomu častěji jenom proto, že zaměstnanci dávali většinou přednost ostrovní stravě před pokrmy podávanými hostům.) V lakových případech se kuchyňský díl pokrmu připravoval a servíroval po ostrovním způsobu, který nekladl žádný důraz na jednotlivé porce a více se věnoval na podávání jídla ze společného zdroje. V kuchyni sc často podávaly zbylé kusy pereně od kosti nebo rozlámané kousky zákusků - totéž jídlo, jaké se objevilo v restauraci, byť v poněkud jiném stavu; to však z hlediska zvyklosti ostrovní kuchyně nikoho neuráželo. A když moučník připravený z oschlých rohlíku a buchet neprošel zkouškou, zdaje dost dobrý pro hosty, snědl se v kuchyni.
V kuchyni se objevovalo i domkářské ošaceni a způsoby držení těla. Například i majitel hotelu někdy dodržel místní zvyk a nesundal si čepici, chlapci myjící nádobí někdy užívali kbelík na uhli jako cíl dobře 'zamířeného plivance a ženy zaměstnané v hotelové kuchyni odpočívaly s nohama nahoře v pozicích nehodících se pro dámu.
Vedle těchto odlišností vyplývajících z odlišných kultur existovaly mezi způsoby kuchyně a hotelové recepce ještě další zdroje rozdílů, protože úrovně některých služeb poskytovaných nebo implikovaných v regionu hostů nebylo plně dosahováno v kuchyni. V prostoru určeném k mytí a ukládání nádobí se někdy na po-iévce, l-.icr.ui ještě chtěli podávat, vytvořil škraloup plísně. Na kuchyňském sporáku se na konvici s vařící vodou sušily mokré ponožky - na ostrově běžná praxe. Čaj, i když si hosté řekli o čerstvý, se vařil v hrnci, jehož dno bylo pokryto vrstvou čajových listků starých celé týdny. Čerství sledi sc čistili tuk, že se rozřízli a vnitřnosti byly vybrány starými novinami. Beztvaré, změklé a načaté hromádky másla, zbylé na talířích v jídelně, se znovu uli-nétly, aby vypadaly čerstvě, a vyslaly se opět do služby. Z nazdo-bených moučníků, příliš dobrých na to, aby sc jedly v kuchyni, se
lift
M7
ERVING COľrMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
REGIONY A CHOVÁNI V NICH
před roznáškou hostům troufale po Špetkách ochutnávalo. Během nej většího provozu v jídelně se použité skleničky místo důkladného mytí někdy pouze vyprázdnily a otřely, aby se mohly co nejrychleji vrátit do oběhu.11
Množství způsobů, jimiž činnost v kuchyni vyvracela dojem vyvolávaný v regionu hostů, nám dovoluje pochopit, proč dveře vedoucí z kuchyně do jiných části hotelu byly soustavné zdrojem nešvarů při organizaci práce. Servírky chtěly mít dvere otevřené, aby mohly snáze nosit plata s jídlem tam □ zpět, získávat informace o tom, zda jsou hosté připraveni přijmout poradované služby, a udržoval co nejvíce možného kontaktu s osobami, o nichž se v práci chtějí něco dozvěděl. Vzhledem k tomu. že servírky hrály před hosty roli služebných, cítily, že nemají co ztratit, když je hosté procházející kolem otevřených dveři zahlédnou v jejich vlastním prostředí. Na druhé struně majitelé chtěli mít dveře zavřené, aby role příslušníků středni třídy, kterou jim hosté přičítali, nebyla zdiskreditována odhalením jejích kuchyňských zvyklostí. Neminul snad jediný den, aby dveře někdo vztekle nezabouchl a někdo vztekle iterozrazil dokořán. Litací dveře užívané v moderních restauracích by tento inscenační problém částečně vyřešily. Pomoci mohlo (éž malé prosklené okénko ve dveřích, které by fungovalo jako špehyrka - divadelní pomůcka užívaná mnoha malými podniky.
Dalši zajímavý přiklad zákulisních potíží nacházíme v rozhlasové a televizní práci, V těchto situacích bývá zadní region definován jako všechna místa, která momentálně kamera nezabírá, nebo všechna místa mimo dosah „živých" mikrofonů. Televizní hlasatel proto třeba může držet výrobek sponzora v napjaté ruce před kamenní a druhou rukou Si může pro pobavení kolegů zacpávat nos, protože jeho obličej je již mimo záběr, Profesionálové vyprávějí samozřejmě množství historek o tom, jak lidé, kteří se domnívali být za scénou, byli ve skutečnosti v záběru či na mikrofonu a jak jejich zákulisní chování zdiskreditovalo definici situace předkládanou obecenstvu, Stěny, za nimiž se mohou pracovníci médií ukrývat, mohou být z technických příčin velmi zrádné a mají sklon iřítit se po stisknuli vypínače či otočení kamery. Umělci vystupující v médiích se musí s takovýmito nepředvídatelnými situacemi naučit žít.
Poněkud vzdálenější příklad mimořádných zákulisních potíží lze nalézt v architektuře některých nových komunálních bytů. Je to tím, že stěny, které jsou ve skutečnosti jenom tenkými přepážkami, dokáží oddělit domácnosti vizuálně, ale přitom propouštějí zvuky činnosti zadního i předního regionu do sousedních domácností. BritSti badatelé zde užívají termínu „společná stěna" a popisují její důsledky takto:
„Obyvatelé jsou si vědomi mnoha sousedních zvuků, které sahají od obvyklého hluku provázejícího oslavy narozenin až po zvuky každodenního chodu domácnosti. Dotazované osoby se zmiňují o rádiu, nočním pláči nemluvněte, kašli, pádu bot na zem při zouvání, dětech běhajících nahoru a dolů po schodech či sem a tam po místnosti, brnkání na piano a smíchu či hlasitém hovoru, V manželské ložnici mohou být důvěrné zvuky od sousedů šokující: .Slyšíte dokonce, když jdou na nočník; až tak sirašné to je. Je to příšerné* nebo znepokojivé: .Slyäel jsem, jak se v posteli hádají. Jeden si chtěl cist, druhý chtěl spát. Je trapné slyšet zvuky z ložnice, tak jsem postel otočil na druhou stranu1... ,Ráda si v posteli čtu, ale mám tenké uši a rusí mě, když je slyším, jak si povídají' nebo poněkud omezující: ,Někdy je slyšíme říkat dosti intimní věci, jako třeba když manžel říkal své ženě, že ho její nohy studí. Nttjednou z toho máte pocit, že vy sami musíte důvěrnější věci jenom šeptat1 a .Trochu nás to omezuje, máme pocit, jako bychom měli večer do vlastní ložnice jít po špičkách,'"14
Sousedé, kteří se téměř vůbec neznají, se zde najednou ocitají v trapném postavení, kdy si uvědomí, že o sobě vzájemně vědí až příliš mnoho.
A nakonec ještě můžeme uvést příklad potíží se zákulisím, které vyplývají z nepředvídatelných situací nejvýše postavených osobností. Tyto osoby se mohou natolik přiblížit až jakési posvätnosti, že jediné odpovídající místo při veřejném vystoupení je pro ně pouze v centru doprovodu a celé slavnosti; může se pokládat za nevhodné, aby se lakové osobností objevily, před ostatními v jakémkoli jiném kontextu, vzhledem k lomu, že neformální vystoupení na veřejnosti se může pokládat za zdroj zneváženi tajemných vlastností, jaké jsou jim připisovány. Členům obecenstva musi být proto zabráněno v přístupu na všechna místa, kde nejvyšši osob-
11 x
119
ERVING flOI:HM*N / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
REíjIONY A CHOVANÍ V NICH
husí i odpočívají, a je-li místo odpočinku ruzlchló, jako lomit bylo v případě čínského císaře v devatenáctém století, nebo ne ní-[i zcela jasné, kde se osobnost bude nacházel, pro bič my s přístupem nc-oprávnených osob se mnohanásobně zvýší. Královna Viktorie proto například prosadila n a říze ní, že kdokoli ji na pozemcích paláce n vid i přijížděl v kočáru taženém poníky, mtisí odvrátit zrak nebo se vzdálit opačným směrem; i po velkých stiilnicích bylo proto někdy požadováno, aby odložili v las lni důstojnost a skočili ■s.n k fox i. když s_* k m k vn;i niihodou i:.-: j k:i ■: :• přiblížil:) '■
Je pravdou, že některé z uvedených příkladu potíží se zachováním soukromí v zákulisí jdou poněkud do krajnosti, ale sou Časně se zdá, že není mužné nalézt žádné organizované společenství, kde by se nevyskytovaly určité problémy s kontroiou děni v zadním regionu.
Dvěma oblaslmi ovládání zákulisí j sou-regiony práce a rekreace. Další oblast se naskýtá díky velmi rozšířenému sklonu, n asi společnosti přenechávat účinkujícím kontrolu nad místem, kde vykonávají takzvané biologické potřeby. V naší společnosti představuje defekace činnost jednotlivce, která je definována jako neslučitelná s normami čistotnosti a čistoty vyjadřovanými v mnoha našich představeních. Taková činnost rovněž jednotlivce přinutí, aby se Ěástečně svlékl a „vypadl ze hry", to jest spustil ze svého obličeje výrazovou masku, jíž užívá v osobních interakcích. Současní je pro něj obtížné uvést svou osobní fasádu zpět do původní podoby v případě, že by vyvstala potřeba náhle zahájit interakci. I lo je snad důvodem, proč jsou v n as! společnosti dveře toalety opatřeny zámkem. Rovněž když je jednotlivce v posteli a spí, je z hlediska výrazovosti nehybný, a dokud se po probuzeni ,neprobere', není schopen zaujmout příslušnou pozici pro interakci či nasadit společenský výraz tváře, což opět vysvětluje, proč bývají Uv:::l\: niLJiMniv oil ;;;:,h dc-nvj. \ ni.< j L :"i li kli ■■'ni ú i:: no:-L Užitečnost takového odstupu jeStě posiluje skutečnost, že k pohlavnímu styku většinou dochází laké v ložnicích, a tato forma interakce rovněž ne umožňuj e svým účinkujícím okamžité zahájit interakci jiného druhu.
Snad nej zajímavější dobou pro sledováni řízení dojmů jsou okamžiky, kdy účinkující vystupuje ze zákulisí a vstupuje do míst
pro obecenstvo nebo naopak, protože v těchto momentech můžeme pozorovat obdivuhodné nav lekání a snímání role. Přiklad nám poskytuje Orwell, když píše o číšnících pozorovaných ze zákulisního pohledu myče nádobí;
„Je velmi poučné sledovat číšníka vstupujícího do hotelové jídelny. Když prochází dveřmi, odehraje se s ním náhlá změna. Zrnení se mu úhel ramen; všechna Jpína, chvat a podráždění z něj v okamžiku spadnou. Pluje po koberci s vážným výrazem kněze. Vybavuji si, jak se jednou asistent našeho incsšire ri'hoíeí, prudký Ital, zastavil u dveří do jídelny, aby vy činil učni, který rozbil láhev vína. Hrozil pěstí nad hlavou a křičel (dveře byly naštěstí víceméně zvukotěsné):
Jis m e fais - to si říkáš číšník, ty usmrkanej hajzliku? Ty a číšník! Nehodíš se ani na to, Lib y s drhnul podlahu v bordelu svý matky. Maqitereauľ
Dosel mu dech, obrátil se ke dveřím, a jak je otevíral, uštědřil mu poslední urážku stejným způsobem, jako Squire Western v Tomu Jonesoví.
Pak vstoupil do jídelny a proplouval jí s podnosem v ruce, elegantní jako labuť. O deset vteřin později se pokorně ukláněl před hostem. Nemohli jste si pomoci, ale když j ste ho tak viděli uklánčt se a usmívat se tím vlídným úsměvem dokonalého č i S nika, muselo vás napadnout, že je host zahanben, je-li obsluhován takovým aristokratem."16
DaíSÍ příklad nám poskytuje jiný anglický niže postavený pozorovatel:
„Zmíněná pokojská - jmenovala se Addie, jak jsem zjistila -a dvě servírky se chovaly jako lidé hrající v nějaké hře. Vrazily do kuchyně, jako kdyby přicházely z jeviítě do portálu, s podnosy vysoko nad hlavou a výrazem povýšenosti stále jcalě na tváři; na chviličku se uvolnily při zmatku nakládání nových jídel a opět odpluly s výrazy připravenými na dal$í výstup. Kuchař a já jsme zůstali jako rekvizitáři mezi troskami, a jako bychom zahlédli ĽnÄ-k ii:i-']-.o s volu. :éiněr jmilľ :•:..s'ľ;i.:,:1 :iIi. aIj neuslyšíme no tlesk nám neviditelného obecenstva."17
Obyte k domácího služebnictva vnutil rychlé proměny, o jakých se zmiňuje Orwell, i ženám v domácnosti ze středních tříd. Tako-
; 20
121
ERVING GOFFMAN / vSlCKNI HRAJEME DIVADLO
)i 1-0 ion y a chování v nich
vá žena musí během servírování večeře přátel um z vlád rout Spi navo ti kuchyňskou prácí rak, aby přitom d oká za] a měnit role služky a hostitelky, měnit oběma smery svou činnost, své způsoby a naladit, jak vcháií do j i de lny a opět z ní vychází. Příručky o etiketě poskytuji užitečné rady pro usnadněni takových znién, například když navrhují, že musi-lí Sc hostitelka vzdálit na delší dobu do zákulisí, aby připravila ložnice, potom je dojem zachráněn, když hostitel zavede hosty na procházku do zahrady.
Hranice déiíci přední a zadní region je doložena příklady ze všech oblastí naíi společnosti. Jak jsme již uvedli, vé všech domácnostech, s výjimkou téch nej chudších, jsou koupelna a ložnice místy, z nichž může být obecenstvo v dolních patrech vyloučeno. Tria, která jsou omývána, oblékána a lícena v těchto místnostech, mohou být přátelům prezentována y místnostech jiných. V kuchyní se samozřejmě s jídlem děje to, co s lidským tčlem v koupelnt a ložnici. Ve skutečnosti práve přítomnost téchto scénických prostředků odlišuje životní prostředí středních tříd od prostředí tříd nižších. Přitom ale ve v5ech třídách naší společnosti existuje tendence d Č hit rozdíl mezi přední a zadní částí exteriéru obytných prostor. Průčelí bývá relativně dobře omítnuté, opravené a úpravné; za dni část bývá relativně nevábná. Tomtt odpovídá, že osoby pokládané společensky za dospelé vstupují předním vchode m, zatímco společensky nedokonalé osoby - služebnictvo, roz-véžková služba a d čti - vcházej! zadem.
Zatímco takovéto scénické uspořádáni v miste bydliště a jeho okolí je nám d li věrně známé, už méně si uvědomujeme jiná scénická uspořádání. V amerických obytných čtvrtích si osmí až čtrnáct i letí chlapci a další obyčejné osoby u vč dům ují, že zadní uličky a průchody vždy někam vedou a dají se používat; tato možnost se jim před očima otevírá velmi živoucím způsobem, který zmizí, když dospějí. Podobné správci a uklizečky jasně vnímají malá dvířka vedoucí do zadních traktů obchodničil budov a jsou důvěrně obeznámeni s nedůstojným dopravním systémem, v jehož rámci skrytě přemísťuji špinavé čistící pomůcky, velké rekvizity a sami sebe. Podobné je v Je uspořádáno v obchodech, kde místa za pultem a ve skladu slouží jako zadní region.
Vzhledem k hodnotám té které spoiečnosti je zjevné, že záku-
lisní charakter určitých mist je do nich fyzicky zabudován a že ve vztahu k sousedním oblastem jsou tato místa nevyhnutelné zadním regionem. V naši společnosti to často naznačuje i výtvarné řešení budov, kde jsou tmavé barvy a holé cihlové zdivo vyčleněny pro provozní části a svétiá omítka pro pře dni region. Trvalost tomuto rozdelení dodává napevno umístěné vybavení. Zaměstnavatelé tuto rovnováhu doplňují tím, že pro práci v zadním regionu najímají osoby s nežádoucí m vzhledovými rysy, a osoby, které „udělají dobrý dojem", umisťují do předních regionů. Nevýrazně vyhlížejícich záložních pracovních sil je možné využit nejen k činnosti, která mu s i být před obecenstvem skryta, ale rovněž k Činnosti, která může, ale nemusí být skrývána. Jak poznamenává Everett Hughes,|E mohou černošští zaměstnanci v amerických továrnách snáze dosáhnout určitého postavení, pokud, jako je lomu v připadě lékáren, mohou být odděleni od hlavních prostor továrny. (To vyžaduje určité roztříděni prostředí, o němž se dobře ví, aleje málo prozkoumané.) A často se očekává, že ti, kdo pracuj! v zákulisí, budou plnit technické normy, zatímco pracovnicí v předních regionech splní normy výrazové.
Úprava interiéru a rozmístění pevného inventáře v miste, kde se obvykle odehrává konkrétni představeni, stejně jako účinkující a představení, které zde můžeme obvykle nalézt, jako by toto místo nějak začarovali; i v době, kdy tam obvyklé představení neprobíhá, si místo ponechává určitou ěásl charakteru předního regionu. Například katedrála nebo školní třída si ponechávají něco ze své atmosféry i v době, kdy jsou v nich třeba jen opraváři, a í když se tito muži při prácí nechovají se vsí uctivostí, jejich ne uctivost má svou strukturu a konkrétně je zaměřena na to, co by svým způsobem měli pociťovat, ale co necítí. Rovněž tak určité místo může být natolik identifikováno jako skrýš, kde není třeba dodržovat určité normy, že zůstane pevně spojeně S identitou zadního regionu. Jako příklad můžeme uvést lovecké chaty nebo šatny na sportovištích. 1 letoviska jako by napevno přijímala krajní liberálnost v předním regionu, když dovoluji jinak konvencí dbalým lidem objevovat se na veřejných mistech v oblečení, které by jindy v přítomnosti cizích lidí na sebe nevzali. Podobné lze najit i místa, kde se sdružuje podsvětí, a do-
122
123
ERVINC GOFFMAN / V'SlCHNI 1IRAJEMĽ 01VAUI.O
REGIONY A CHOVÁNI V nich
konte celé zločinecké čtvrti, kde jednotlivci nepotřebuji zacho vávat zdání, že jsou „čisti". Zajímavý příklad údajné existoval V Paříži:
„Aby se stal v sedmnáctém století človek dokonalým argotié-rem, musel nejen prosil o almužnu jako obyčejný žebrák, ale musel rovněž nabýt obratnosti kapsáře a zloděje. Tčmto umením se naučil v místech, která sloužila za obvyklá dějiště schůzek té nej-nižší společenské spodiny a která byla obecně známa jako Cours des Miracles. Tyto domy. nebo spíše útočiště, byly nazývány Dvory zázraků, máme-lt věřit spisovateli z počátku sedmnáctého století, .protože povaleči... a další, kteří byli po celý den ochrnutí, zmrzačeni, opuchlí a vůbec postižení všemožnými tělesnými chorobami, přišli večer domů a pod paží si nesli svíčkovou, jehněčí kýtu či skopovou nohu, neopomněli na láhev vína visící jim u pasu a při vstupu do dvora odhodili berle, vrátili se ke svému vzhledu překypujícímu zdravím a vitalitou a v obdobě bujarého bakcluckého veselí začali tančit všemožné druhy tanců se svými trolejemi vysoko nad hlavou, zatímco jim hostitel připravoval večeři. Může snad být většího zázraku, než jaký byl k vidění v tomto dvoře, kde mrzáci vstanou a chodí?'"19
V zadních regionech, jako jc tento, určuje tón celé interakce samotná skutečnost, že nikdo neusiluje o dosažení důležitého dojmu, a vede všechny přítomné k tomu, aby jednali, jako kdyby byli důvěrnými přáteli ve všech záležitostech.
Určité místo sice bývá identifikováno jako přední nebo zadní region výkonu, s nímž jc pravidelně spojováno, avšak přesto existuje mnoho regionů, které v určitou dobu a v určitém smyslu fungují jako přední regiony a jindy a v jiném smyslu se stávají regiony zadními. Proto soukromá kancelář ředitele je zcela jistě předním regionem, v němž je status organizace intenzivně vyjadřován prostřednictvím kvality kancelářského nábytku. Ale přitom právě zde si ředitel může odložit sako, uvolnit kravatu, mít po ruce láhev likéru či se chovat kamarádsky nebo dokonce i hlučně s kolegy jeho vlastního kalibru.10 Také podnik, který používá ke korespondenci s osobami nepatřícími ke společnosti kvalitní papír se záhlavím, se mů/e řídit následující radou:
„Papír pro vnitropodnikový styk je omezen ekonomikou spíše
než etiketou. Levný papír, barevný papír, papir z jedné strany pouštěný - to vše jc přijatelné, když se to .udrží v rodině'."21
Týž zdroj přitom uvádí, že existují určité meze této zákulisní definice situace:
„Zápisníky s vlastní hlavičkou, jaké se v kanceláři užívají většinou k rychlým poznámkám, mohou být rovněž praktické a neomezeně užívané. Ovšem s jednou výstrahou: služebně neimladií osoby by si neměly takové zápisníky, jakkoli praktické, objednávat samy. Stcjnč jako koberec na podlaze nebo jmenovka na dve-řích je osobní zápisník v některých kancelářích symbolem vyššího postavení."-
Podobně v neděli dopoledne může celá domácnost využít zdi domu jako opony zastírající uvolněnou nedbalost v oblečeni a společenském úsilí a rozšířit na všechny pokoje neformálnost, která se obvykle omezuje pouze na kuchyň a ložnice. Ve Spojených státech ve Čtvrtích středních tříd mohou odpoledne matky definoval hranici mezi dětským hřištěm a domem jako zákulisí, protože tuto hranici přecházejí v džínách, teniskách, téměř nenalíčené a s cigaretou visící na dolním rtu, tlačí dětský kočárek a otevřeni se baví s ostatními matkami o svých problémech. Rovněž v dělnických qitartiers v Paříži mají ženy časně ráno pocit, že maji právo rozšířit své zákulisí na okruh obchodů v sousedství, a v pantoflích, županu, se síťkou na vlasech a nenalíčené cupají pro čerstvé mléko a chleba, Ve velkých amerických městech se můžeme setkat s modelkami, jak oblečené do šatů, v nichž budou fotografovány, opatrně spěchají těmi nejnoblesnéjšimi ulicemi, jako by ani nevnímaly lidi kolem sebe; v ruce mají krabici s kloboukem, účes jim chráni sitka, nenesou se tak, aby působily efektně, ale tak, aby neporušily svůj zevnějšek cestou k budově, před níž začne jejich skutečné, fotografované představení. A kromě toho je samozřejmé, že region, který jc pevně ustaven jako přední region pravidelného výkonu nebo pravidelně naplňované role, ěaslo před každým představením a po něm funguje jako zadní region, protože v těchto chvílích zde mohou probíhat opravy, renovace a přestavování trvalého vybavení nebo zde mohou účinkující pořádat zkoušky. Abychom se o tom přesvědčili, stačí, abychom nahlédli do restaurace, obchodu nebo domova několik minut před
124
125
EKVING GOFFMAN ,' VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
REGIONY A CHOVÁNÍ V NICH
tím, než se nám tyto instituce pro příslušný den otevřou. Obecně feěeno ledy musíme mít na mysli, že když hovořime o předním nebo zadním regionu, hovoříme o něm z hlediska konkrétního výkonu a hovoříme o funkci, již dané místo náhodou slouží v době podávaného výkonu,
Zmínili jsme se o tom, že osoby spolupracujíc i na prezentaci stejného týmového výkonu bývají vůči sobě navzájem v důvěrném vztahu. Tato familiáruost bývá vyjadřována pouze v nepřítomnosti obecenstva, protože jinak by jednotlivec a jeho týmový spoluhráč budili dojem, který obvykle odporuje tomu dojmu, jaký chce jednotlivec v obecenstvu vzbudit, Vzhledem k tomu, že zákulisí je většinou členům obecenstva nepřístupné, můžeme právě zde očekávat projevy vzájemné důvěrnosti určující tón společenského styku. Naopak v přednim regionu můžeme očekávat, že převáží formální tón.
V celé západní společnosti jako by existoval jeden neformální, zákulisní jazyk či chování, a jiný jazyk či chování pro příležitosti, kdy je výkon prezentován. Zákulisní jazyk zahrnuje vzájemné tykání, spolupráci při rozhodování, užívání hrubého jazyka, otevřeně sexuální poznámky, komplikované nadávky, kouření, neupravené neformální oblečení, „hověni si" při sezení nebo stání, užíváni dialektu či nespisovného jazyka, drmolení a křik, hravou agresivitu a „blbnutí", bezohlednost vůči druhým při bezvýznamných, ale potenciálně symbolických činech, drobné fyzické projevy jako mručení, pohvizdování, žvýkání, okusování předmět (i, říháni a nlcvováni plynatosti. Ja2yk a chování předního regionu se vyznačuje absencí (a někdy opakem) těchto projevů. Obecně shrnuto je zákulisní chování takové, které povoluje méně významné činy, jež je možné snadno pokládat za symboly intimnosti a neúcty vůči ostatním přítomným a vůči regionu, zatímco chování v předním regionu takovéto potenciálně urážlivé Činy nepřipouští. Zde je možné poznamenat, že zákulisní chování se vyznačuje tím, co psychologové nazývají „regresivním" charakterem. Otázkou samozřejmě zůstává, zda zákulisí jednotlivci poskytuje příležitost k regresi, nebo zda je rcyresc, v klinickém slova smyslu, zákulisním chováním, vyvolaným při nevhodných příležitostech motivy, které nejsou společensky přijatelné.
Uplatňováním zákulisního stylu může jednotlivec změnit jakýkoli region v zákulisí- Zjišťujeme tudíž, že v mnoha organizovaných společenstvích si účinkujíc! přivlastní část předního regionu a tím, že sc v této části budou chovat familiárním způsobem, ji symbolicky odříznou od zbývající části regionu. Například v některých amerických restauracích, především těeh, jimž se říká jednoruké putyky", se zaměstnanci sdružují v nej vzdálenějším boxu ode dveří nebo v boxu nejblíže kuchyni a chovají se tam, alespoň v určitých ohledech, jako kdyby byli v zákulisí. Podobně v letadlech při večerních poloprázdných letech se letušky po vykonání úvodních povinností mohou sejít na nejzadnějsím sedadle, přezout se z předpisových lodiček do polobotek, zapálit si cigaretu a vytvořit si tam tlumený kroužek neslnžebniho odpočinku, který někdy mohou dokonce rozšířit i na jednoho či dva nej-bližší cestující.
Je důležité, abychom nepředpokládali, že nám konkrétní situace poskytne příklady čistého neformálního nebo formálního jednání, i když obvykle existuje tendence posunout definici situace jedním z těchto směrů. S nejéistšími příklady se nesetkáme proto, že členové týmu ve vztahu k jednomu výkonu budou do určité míry účinkujícími a obecenstvem výkonu jiného, a účinkující a obecenstvo dalšího výkonu budou opět při jiném výkonu do určité, byt sebemenší míry, týmovými spoluhráči- Proto můžeme v konkrétní situaci očekávat převahu jednoho stylu nad druhým, s určitými pocity viny nebo pochyb, pokud jde o kombinaci nebo rovnováhu, jíž je mezi těmito dvěma styly dosaženo.
Chtč! bych zdůraznit skutečnost, že činnost v konkrétní situaci je vždy kompromisem mezi formálním a neformálním stylem. Běžně se uvádějí tri faktory omezující zákulisní neformálnost. Za prvé, když obecenstvo není přítomno, každý z členů týmu bude chtít pravděpodobně udržet dojem, že mu mohou být svěřena tajemství týnni a že neni pravděpodobné, Že by se špatně zhostil své role, až bude obecenstvo přítomno. Zatímco každý z členů týmu bude chtít, aby se o něm obecenstvo domnívalo, že je kladným hrdinou, pravděpodobně bude současně chtít, aby ho ostatní členové týmu pokládali za loajálního a disciplinovaného účinkujícího. Za druhé, v zákulisí často nastanou okamžiky, kdy si budou
126
127
ĽRVINO GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
REGIONY A CHOVÁNÍ V NICH
Účinkující musei vzájemně dodávat odvahu a zachovávat dojem, že výkon, který má být předveden, dopadne dobře nebo že výkon, který praví prezentovali, nebýt nakonec tak spatný. Za třetí, pokud jsou cleny týmu zástupci fundamentální odlišných společenských skupin, jako například různých věkových kategorií či etnik a podobné, pak svobodu zákulisní činnosti omezí určité hranice ponechané na volném uvážení týmu. Zde je nepochybné nejvý-znumnějším předělem pohlaví, protože se zdá, že neexistuje žádná společnost, v niž by se příslušníci opačného pohlaví bez ohledu na to, jak jsou si blízcí, nesnažili jeden před druhým vzbudit určitý dojem. O loděnicích na Západním pobřeží Spojených státu se například dozvíme následující:
„V obvyklých vztazích k dělnicím byla většina mužů zdvořilá a dokonce galantní. Jak ženy postupně pronikaly do trupů lodí a vzdálenějších dílen loděnice, muži přátelsky snímali ze zdi své galerie nahotinek a pornografických obrázku a ukládali je do tmy beden s nářadím. V úctě před přítomnými .dámami* se zlepšily společenské způsoby, tváře byly častěji holeny a jazyk se zklidnil. Tabu uvalené na neslušnou řeč v doslechu žen bylo tak důsledné, že to bylo až k smíchu, i proto, že ženy samotné ěasto podávaly slyšitelný důkaz o tom, že zakázaná slova jim nejsou ani neznámá, ani je nevyvádějí z míry. Přesto jsem často viděl muže, kteří si chtěli ulevit jadrnou řeči a měli pro to i dobrý důvod, jak se zardě-li náhlým zahanbením a ztlumili hlas do pouhého mumlání, když si uvědomili přítomnost ženského obecenstva. Během společného oběda, při běžném hovoru v každou volnou chvilku a ve všem, co náleželo k důvěrnému společenskému kontaktu i ve zcela nedii-věrném prostředí lodenice, zachovávali muži téměř zcela nezmenený vzorec chováni, který uplatňovali i doma; respekt vůči slušné ženč a dobré matce, opatrné přátelství k sestře a třeba i potřebu chránit nezkušenou deeru."Ji
Chcsterfield si väimá podobných jevů v jiné společnosti: „Ve smíšených společnostech lidí vám rovných (protože ve smíšených společnostech jsou si všichni do určité míry rovni) je povolena vetší svoboda a uvolnénost; ty mají ale rovnéž své hranice uvnitř bicnséance. Je zde nutná společenská úcta; můžete skromně přijít s vlastním předmětem konverzace, musíte si však
dát velký pozor de ne jama i s parter de cordes dans la maison ďun penclu. Vaše slova, gesia a postoje mají větší stupeň volnosti, i když zdaleka ne volnosti neomezené. Můžete mít ruce v kapsách, šnupat tabák, sedět, stát, přecházet, jak se vám zlíbí; jsem však přesvědčen, že byste nepokládali za velmi bienséant, kdybyste si hvízdali, nasadili si klobouk, povolili si podvazky nebo pásek, lehli si na gauč, do postele nebo se váleli v lenošec. To jsou nedbalosti či svobody člověku dostupné jen tehdy, když je zcela sám; pro nadřízené jsou nacliutihačné, pro vám rovné šokující a nechutné, a pro podřízené brutálně urážlivé."14
Totéž dokládají i Kinseyho informace o rozsahu tabu nahoty mezi manžely, především u starší generace americké dělnické třídy.15 Cudnost zde samozřejmě není jedinou řídící šitou. Dvě dotazované ženy na Shetlandskýeh ostrovech například uváděly, že budou po své blížící se svatbě vždy na noc oblékat noční košili — ne z pouhé cudnosti, ale proto, že jejich postavy se příliš vzdalovaly tomu, co pokládaly za moderní ideál městské krásy. Mohly jmenovat jednu či dvě přítelkyně, které, jak tvrdily, neměly vůbec zapotřebí takovou zjemnělost; dá se tedy předpokládat, že náhlý úbytek váhy by býval mohl zmenšit i jejich vlastní cudnost.
Když tvrdíme, že účinkující jednají relativné neformálním, familiárním a uvolněným způsobem, když jsou v zákulisí, a že jsou ve střehu, když podávají výkon, neměli bychom předpokládat, že příjemné mezilidské jednání - zdvořilost, vřelost, štědrost a potěšení ze společnosti druhých-jsou vždy vyčleněné pouze pro zákulisí a že podezíravost, snobismus a demonstrace vlastní autority jsou vyhraněné pro chování v předním regionu. Často se zdá. že veškeré nadšení a živý zájem, kterého jsme schopni, si ponecháváme pro ty, před nimiž předvádíme nějaký výkon, a že ncjspoleh-livějším znamením zákulisní solidarity je pocit, že v zákulisí je bezpečné sklouznout do nespoločenské nálady a n a bruče n é tiché podrážděnosti.
Je zajímavé povšimnout si toho, že zatímco každý tým bude v takovém postavení, kdy si uvedomuje neslušné „nepředvaděné" aspekty svého vlastního zákulisního jednání, pravděpodobně nebude v takovém postaveni, aby dospel k podobnému závěru o týmech, s nimiž je v interakci. Když žáci opustí třídu a vyběhnou
i:s
12$
ERVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME-: DIVADLO
REGIONY A CHOVÁNÍ V NICH
ven na přestávku naplněnou důvěrnostmi a nezbednostmi, většinou si neuvědomují, že jejich učitelé se uchýlili clo sborovny, kde nadávají a pokuřují při podobném odpočinku vyplněném zákulisním jednáním. Samozřejmě víme, že tým o pouhém jednom členu může sám na sebe pohlížet velmi pochmurně a že nemálo psychoterapeutů nachází zaměstnání v rozptylování tohoto pocitu viny a vydělává st na živobytí lim, že jednotlivcům sděluje skutečnosti ze života jiných lidí. Za tímto uvědoměním si sebe sama a iluzemi
0 druhých se skrývá jeden z důležitých základních bodů a příčin zklamání společenské mobility, ať už jde o mobilitu vzestupnou, sestupnou nebo na stejné úrovni. Ve snaze uniknou! ze světa dvou tváří odlišného chování v předním a zadním regionu mohou mít jednotlivci pocii, že v novém postavení, o něž usilují, budou osobou v tomto postavení spatřovanou a nebudou nuceni být současně účinkujícím. Když se do nového postavení dostanou, samozřejmě zjistí, že jejich nová situace je v řadě ohledů nečekaně podobná situaci předchozí; obé počítají s prezentací fasády obecenstvu a s tím, že se jednotlivce zúčastni opovrženihodného, klevetí vcho předváděni divadla.
Někdy se má za to, že obhroublá familiárnost je pouze záležitostí kultury, charakteristikou dejme tomu dělnických tříd a že se příslušníci vyšších vrstev tímto způsobem nechovají. Hlavní jc samozřejmě to, že osoby ve vyšším postaveni většinou fungují -. maSVIi Iv í.uľi a irávi |n«isla::io'.i Oás: Jrx ir'.nve:iý::ii v\kuny, zatímco dělníci bývají příslušníky velkých týmů a tráví většinu dne v zákulisí či podáváním nemluvených výkonů. Čím se tedy jednotlivec ocitá na pyramidě statusu výše, tím menši je počet osob, vůči nimž může být familiární, lim méně času trávi v zákulisí a lim je pravděpodobnější, že se od něj bude vyžadovat zdvořilost a korektnost. Avšak ve vhodnou dobu a v pravé společnosti
1 ti nejposvátněji"! účinkující budou jednat značně vulgárním způsobem a bude to od nich i vyžadováno. Z numerických a strategických důvodů se však patrně dozvíme, že dělnici užívají zákulisního jednání, a pravděpodobně nám zůstane utajeno, že lordi se chovají podobně. Zajímavý krajní případ této situace najdeme u hlav států, které nemají žádné týmové spoluhráče. Tito jednotlivci někdy využívají svity přátel, jimž utlclí čestné postavení tý-
mového spoluhráče ve chvílích vhodných pro uvolněný odpočinek, což je případem funkce „mladšího partnera", již jsme zvažovali již dříve. Tento úřad často vyplní dvorní štolbové, jak dokládá Ponsonby ve svém popisu návštěvy krále Edwarda v roce 1904 na dánském dvoře;
„Večeře se sestávaly z několika chodu a mnoha druhů vinu a obvykle trvaly půldruhé hodiny. Všichni jsme pak zavěšení jeden do druhého vešli do přijímacího salonu, kterým opčl procházel dánský král a celá dánská královská rodina, V osm jsme se uchýlili do vlastních komnat, abychom si zakouřili, ale vzhledem k tomu, žc nás doprovázela dánská svita, konverzace se omezovala na zdvořilé dotazy na zvyklosti v obou zemích. V devět jsme se vrátili do přijímacího salonu, kde se hrály společenské hry, většinou karetní lu bez sázek.
V deset jsme byli laskavě propuštěni a mohli jsme odejít do svých komnat- Tyto večery byly pro všechny velkým utrpením, ale král se chovy] jako andílek, hrál whist, který byl tenkrát již značně zastaralý, s velmi malými vklady. Po týdnu se však rozhodl, žc začne hrát bridž, ovšem až poté, co se dánský král odebere na lůžko. Absolvovali jsme obvyklou rutinu do deseti hodin a pak do králových komnat přišel princ DemidolTz ruské delegace a hrál bridž s králem, Seymourem Forteseuem a se mnou se značně vysokými vklady. Pokračovali jsme v tom až do konce návštěvy a bylo nám velkým potešením odpočinout si od strnulosti dánského královského dvora,"2*
V otázce zákulisních vztahů se musíme věnovat ještě poslednímu bodu. Když uvádíme, že osoby, které spolupracují na předvedení výkonu, si mohou vzájemně sdělovat důvěrnosti, pokud není přítomné obecenstvo, musíme připustit, že si Člověk může natolik uvyknout na činnost v předním regionu (a na povahu předního regionu), žc se může stát nutností, aby svůj odpočinek řídil stejně, jako by to byl výkon. Člověk může pociťovat povinnost vystoupit v zákulisí z role a jednat familiárním způsobem, což může být ještě větší pózou než výkon samotný, od nějž si má v zákulisí odpočinout.
V této kapitole jsme se věnovali užitečnosti kontroly nad zákulisím a dramaturgickým potížím, které nastanou po ztrátě kontroly
130
Ve spolupráci s katedrou autorské tvorby a pedagogiky DAMU vydalo „Nakladatelství
■ Ypsilon
tlíky laskavému přispění Hlavni ho mčsla Prahy a Nadace Open Society Fund
Adresa: Studio Ypsilon, Spálená 16, 110 00 Praha 1 Distribuce: Kosmas, Lublaňská 34, Praha 2
Z anglického originálu The Preswitation afScifin Eueryday Life,
Pcnguin Books, 1990
přeložila Mil Lid a McGrathová
Odpovědny redaktor Jan Hančil
Obálka Bohumil Franc s použitím kresby Jana Schmida
'ľ.. .-■ i; .: i i i..:> Nl ■.- Kom.-in Miirti/i 'Irušiuík Produkce Marek Livora
Vytiskla Tiskárna Dr. Eduard GliÉGR a syn, s.r.o., ffálkova 2, 12000 Praha 2 Vydáni prvni