Erving Goffman
VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
Sebeprezentace v každodenním životě
^Nakladatelství /*fe> Studia "IjJYpsilon
1999
ERVING GOFFMAN í VŠICHNI HKAJBME DIVADLO
HERECKÉ VÝKONY
hraje významnou úlohu, kde jednotlivce na počátku svému představeni víti, a pak nejakou dobu kolísá mezi upřímností a cynismem, než projde všemi fázemi a zvraty sebedůvěry osoby nacházející se v jeho postavení. Studenti medicíny vypovídají o tom, že idealisticky zaměření začínající medici zpravidla na určitou dobu své zbožné úmysly odloží- Během prvních dvou let zjistí, že jejich zájem o medicínu musí jít stranou, aby mohti veškerý svůj čas věnovat úkolu učit se, jak úspěšně složit zkoušky. Během dalších dvou let jsou přiliš zaneprázdnení studiem chorob na to, aby mohli prokazovat větši zájem o nemocné, A teprve po dokončení lékařského studia mohou znovu prosadit své původu i ideály lékařství jako služby,6
Můžeme sice očekávat, že nalezneme přirozené kolísání mezi cynismem a upřímnosti, ale přesto nesmíme vyloučit existencí takového přechodného bodu, v němž jednotlivec udržuje trocha sebeklamu. Zjistíme, že se jednotlivec může pokusit přimčt obecenstvo, aby jeho samého i situaci posuzovalo určitým způsobem, a tento soud může být dokonce jeho konečným cilem, a presto jednotlivec nemusí stoprocentně věřit, že zasluhuje takové ohodnocení, o jaké žádá, nebo že zdání reality, které podporuje, je platné. DalSí smčs cynismu a skutečného přesvědčení je zachycena v Kroebcrově pojednání o Sama n i srnu:
„A pak je tu starý problém podvodů. Většina šamanu ti me-dicinmanů na celém světě si při léčení a především při demonstrování vlastni moci pravděpodobně vypomáhá obratnými kou-zelnickými triky. Ty jsou často předem promyšlené; v mnoha případech si šamani při práci neuvědomuji o nic víc. že jde o podvod, než když trik předem promýšlejí. Zdá se väak, že ar již své uvědomění potlačují, Či nikoli, pokládají své triky za podvod konaný z dobrého úmyslu. Národopisci studující tento jev v terénu jsou všeobecně přesvědčeni, že i ti šamani, kteří si podvod no s t svého jednání uvědomují, ve svou moc přesto pevně věří a především věří v moc ostatních šamanů: žádají je o radu, když oni sami nebo jejich děti onemocní."7
Fasáda
-živám termínu „představeni", když chci odkázat na veškerou jinnost, kterou jednotlivce provádí v době vyznačující se jeho - lilou přítomnosti ve společnosti konkrétního souboru pozorovaciu a která má na pozorovatele nějaký vliv. Bude výhodné označit ;ko „fasádu" tu ěást jednotlivcova představeni, která slouží obecným a ustáleným způsobem k výkladu situace pro ty, kdo představeni sledují. Fasáda je tedy standardní výrazové vybaveni, které ídnotlivcc záměrně či mimoděk užívá během svého výkonu. Pro -.aše předběžné účely bude výhodné rozdělit a označit standardní ^účasti fasády,
Za prvé je zde „scéna", zahrnující nábytek, výzdobu, rozmístě-7-i objektů v prostoru a další předměty v pozadí, jež vytvářejí kulisy a rekvizity pro množství lidských činností hraných před, uvnitř a na této scéně. Ta zůstává z geografického hlediska na svém mísíc, takže ti. kdo chtějí užívat konkrétní scénu jako součást svého predstavení, nemohou toto představení začít, dokud se nepřesu-non na příslušné místo, a musí je ukončit, když scénu opustí. Pouze ve výjimečných případech se scéna přesouvá s účinkujícími; isme toho svědky při pohřebních průvodech, slavnostních přehlídkách či snových procesích králů a královen. Zdá se, že tyto výjimky v podstatě nabízejí jakýsi zvláštní druh ochrany účinkujícím, kteří jsou, nebo sc na Čas stali, vysoce posvátnou bytostí. Tyto veličiny je samozřejmě třeba odlišit od značně světských účinkujících z vrstvy „pouličních kramářů", kteří svá pracoviště mezi představeními přemisťují, nebo jsou k tomu často nuceni. Na to, aby měl stálé míslo pro scénu, je vládce možná příliš posvátný u k n\mář p ři I i š s v ětský.
Uvažujeme-li o jevištních aspektech fasády, vybaví se nám většinou obývací pokoj konkrétního domu a malý počet účinkujících, kteří se s daným prostorem dokáží velmi dobře identifikovat. Nevěnovali jsme dostatek pozornosti skupinám znaků, které si mnozí účinkující na určitý čas přivlastňují. Pro západoevropské zemč je vypieké, a nepochybně je to i zdrojem jejich stability, že všichni
BRVING GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
HERECKÉ V V K O N V
lidé, kteří si to mohou dovolit, mají možnost pronajmout si neomezený počet luxusních scén. Názorný přiklad můžeme citovat zc studie popisující britské vyšší státní úředníky:
„Otázka, do jaké míry lidé, kteří stoupají na vrchol státní správy, přebírají „tón" nebo „nádech" třídy, která se liší od té, k níž přísluší rodem, je velmi choulostivá a obtížná, Jedinou jednoznačnou informací relevantní pro tuto otázku jsou údaje o členství v proslulých londýnských" klubech. Více než tři čtvrtiny na ä ich vysoce postavených úředníků jsou členy jednoho či více prestižních a velice prepychových klubů, kde zápisné může dosahovat až dvaceti guinejí i více a roční členské príspevky činí něco mezi dvanácti a dvaceti guinejemi. Tato zařízení jsou celým svým prostorem, vybavením, životním stylem v nich zabehaným a vůbec celou svou atmosférou zařízeními vyšší třídy (nikoli pouze vyšší slřední třídy). Přestože mnohé jejich čteny nelze označit jako bohaté muže, pouze zámožný muž by dokázal bez cizí pomoci zajistit sobě a své rodině prostředí, jídlo a piti, služby a dalši vymoženosti dosahující stejné úrovne, jakou nachází v klubech Union, Tra vel) cis či Reform.'<1!
Další přiklad nacházíme v současném rozvoji lékařské profese, ľro lékaře jc čím dál důležitější m i t přístup ke špičkovému vědeckému výzkumu, prováděnému ve velkých ústavech, v důsledku čehož má čím dál méně lékařů pocit, že jeho scéna je místem, které po službe zamkne a jde domů.1'
Užijemc-li termínu „scéna" k označení jevištních součástí výrazového vybavení, pak můžeme užít termínu „osobní fasáda" k označení dalších částí výrazového vybaveni, které nejúžeji identifikujeme se samotným účinkujícím a které, jak přirozené očekáváme, budou účinkujícího následovat kamkoli. Do osobni fasády můžeme zahrnout odznaky úřadu či hodnosti; oblečení; pohlaví, věk a rasu; velikost a vzhled; drženi těla, způsob mluvy, výraz obličeje, gestikulaci, a tak podobné. Některé z těchto .nosičů znaků', jako například rasový typ, jsou relativné dané a ani po dlouhé době se u jednotlivce v různých situacích nemění. N ľ druhé straně jsou některé z těchto znakových prostředků relativně pohyblivé či přechodné, jako jsou výrazy obličeje, a v průběhu představení se mohou změnit během jediné chvilky.
Někdy j c výhodné rozdělil podněty tvořící osobní fasádu na ..vzhled" a „způsob vystupování", podle funkce informací těmito podněty sdělovaných. „Vzhled" může odkazovat na ty podněty, jejichž funkci je v té chvíli informovat nás o společenském postavení účinkujícího. Tyto podněty vypovídají rovněž o přechodném rituálním stavu, v němž se jednotlivec nachází: zdaje zaměstnán formální společenskou činností, práci, nebo neformální zábavou; zda třeba neoslavuje počátek novú fáze v cyklu sezón nebo ve svém životním cyklu. „Způsob vystupování" na druhé straně může odkazovat na ty podněty, jejichž funkcí je v daném okamžiku upozornit nás na to, jakou interakční roli hodlá účinkující sehrát v blížící se situací. Tudíž povýšený, agresivní způsob může vzbudit dojem, že účinkující očekává, že bude iniciátorem slovní interakce a bude řídit její směr Pokorný, zakřiknutý způsob může vzbudit dojem, že účinkující se už předem chystá podřídit se vedení druhých, či alespoň že se jejich vedeni podvolí.
Je samozřejmé, že téměř vždy očekáváme mezi vzhledem a způsobem vystupováni soulad, jímž se vzájemně potvrzuji; očekáváme, že rozdíly ve společenském postaveni jednotlivých účastníků se nějakým způsobem projeví odpovídajícími rozdíly v náznacích očekávané role v interakci. Takový druh adekvátní fasády je možné ukázat na následujícím popisu mandarínova průvodu v jednom čínském městě:
„TČsně za tím... přepychový trůn mandarína držený osmi nosiči vyplňuje prázdné prostranství ulice. Je to starosta mčsta a ve všech praktických záležitostech je nej vyšším vládcem. Ideální typ hodnostáře, neboť je velkého a impozantního vzrůstu, a vyzařuje z něj hrůzu budicí přísnost, která nedává zapomenout na to, že zrovna teď možná míří k popravišti, aby vydal povel k stětí nějakého zločince. Mandaríni se vůbec při svých vystoupeních na veřejnosti takto naparují. Za mnoho a mnoho let jsem ještě nezažil, aby se některý z nich, ať už ten nejvyšší, nebo nejnižší, třeba jen usmál nebo pohlédl na svůj lid s pochopením, když v nosítkách cestuje za služebními záležitostmi městem."10
Samozřejmě je možné, že si vzhled a způsob vystupování někdy protiřečí, jako například když účinkující, který se zdá být vyššího postavení než jeho obecenstvo, jedná nečekaně rovnostář-
30
31
ERV1NG GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
HERECKÉ VÝKONY
ským, důvěrným či omluvným způsobeni nebo když se účinkující oblečený do odčvn značícího vysoké postavení představí jednotlivci s ještě vyšším statusem.
Kromě očekáváni, že si budou odpovídat vzhled a způsob vystupování, samozřejmé očekáváme také určitou logickou spojitost mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupování." Taková logická spojitost představuje určitý ideál, který je prostředkem pro podníceni naši pozornosti a zájmu o výjimky. V tomto studentům pomáhají novináři, neboť výjimky z očekávané logické souvislosti mezi scénou, vzhledem a způsobem vystupováni jsou zdrojem pikantní příchuti a kouzla mnoha profesí a tím, co způsobuje prodejnost mnoha časopisových článků. Například profil Rogera Ste-vense (agenta realitní kanceláře, který zprostředkoval prodej Empire State Buílding), otištěný v New Yorkem, komentuje zarážejíc! skutečnost, že Stevens bydlí v malém domku, má skromnou kancelář a užívá obyčejný dopisní papír bez předtištěného záhlaví.13
Abychom mohli hlouběji prozkoumal vztahy mezi několika částmi společenské fasády, bude výhodné nejprve zvážit významné rysy informací sdělovaných fasádou, jmenovitě jejich abstraktnost a obecnost.
Ať již je úloha jakkoli specializovaná a jedinečná, její společenská fasáda bude mít až na určité výjimky tendenci tvrdit skutečnosti, jaké o sobě mohou stejně dobře tvrdit a přivlastňovat st je i další, poněkud odlišné úlohy. Například mnoho povolání ve sféře služeb nabízí svým zákazníkům výkony, z nichž dramaticky vyzařuje čistota, modernost, vysoká kvalifikace a integrita. Zatímco ve skutečnosti maji tyto abstraktní normy různou platnost pro různá pracovní představeni, pozorovateli jsou zdůrazňovány abstraktní podobnosti. Pro pozorovatele je to báječné výhodné, byť někdy s katastrofálními důsledky. Místo aby měl pro každého mírně odlišného účinkujícího a jeho představení připravený rozdílný vzorec očekávání a způsobu reakce, může cattou situaci zahrnout do jedné široké kategorie, ve vztahu k n:ž je pro r.ej jednoduché mobilizovat své minuté zkušeností a stereotypní uvažováni. Pozorovatelé pak musí být obeznámeni pouze i malým, a tudiž snadno zvládnutelným rejstříkem fasád a věděl, jak na ně reagovat, aby se dokázali orientovat v širokém spektru >irua:i. Proto je
v Londýně v současnosti mezi kominíky13 a prodavači kosmetiky možné sledovat zvyk nosit bílý laboratorní plášť, což má zákazníkům naznačit, že delikátni úkol prováděný těmito odborníky bude vykonán v souladu s normami, vědecky přesně a se vší diskrétnosti.
Existuji důvody k domněnce, že tendence k prezentaci velkého počtu různých činností zpoza malého počtu fasád je přirozeným vývojem organizace společnosti. Zmínil se o tom Radcliffe--Brown ve své teorii, že „deskriptívni11 systém pokrevní rodiny, který vyčleňuje pro každou osobu její jedinečné místo, může fungovat ve velmi malých komunitách, ale jak počet osob roste, stává se rozděleni na klany nutnosti pro sestaveni méně komplikovaného systému identifikace a přístupu k jednotlivým osobám,M Tuto tendenci vidíme názorně doloženou na příkladu továren, kasáren a dalších velkých organizovaných společenství. Ti, kdo tato zařízení organizují, zjistí., že je nemožné poskytnout zvláštni kantýny, zvláštni způsoby placení, zvláštní práva na dovolenou a zvláštní hygienická zařizení pro každou vrstvu a kategorii personálu v organizaci, a současně cítí, že osoby rozdílného statusu by neměly být bezmyšlenkovitě hozeny do jednoho pytle či společně klasifikovány. V rámci kompromisu je celá Skála rozdělena několika klíčovými body a všem, kdo se nacházejí v příslušných mezích, je dovoleno či přikázáno zachovávat v daných situacích stejné společenskou fasádu.
Kromě skutečnosti, že rozdílné úlohy mohou mít společnou fasádu, je dlužno zaznamenat i to, že daná společenská fasáda se institueionalizujc do podoby abstraktního stereotypního očekávání, jež vzbuzuje. Vedle konkrétních úkolů, které jsou jménem této fasády v daném momentě plněny, nabývá fasáda také na významu a stabilitě. Stává se tak „kolektívni reprezentaci" a plnoprávnou skutečností.
Když se herec chopí ustálené společenské role, obvykle zjistí, že pro ni již bylo ustavenu konkrétní fasáda. Ať již byl při přijímání role primárně motivován přáním vykonat daný úkol, nebo přáním udržovat odpovídající fasádu, zjisti, že mu s i činit obojí,
Navíc, když se jednotlivec chopí úkolu, který nejenže jc nový pro něj, ale není zavedený ani ve společnosti, nebo když se pokusí
32
ERV1NG GOFFMAN / VŠICHNI HRAJEME DIVADLO
HERECKÉ VÝKONY
změnit úhel pohledu, jakým je ten t u úkol posuzován, pravděpodobní zjistí, že již existuje několik pevně ustálených fasád, z nichž si bude muset vybrat. Proto když je nějakému Ď kot u přiděleno nová fasád£i, zjistíme, že jenom zřídka je tato fasáda sama nově vytvořená.
Fasády jsou spíše vybi rány, nikoli vytvářeny, a můžeme tudíž očekávat p o t i že v případů, j sou-li li, kdo maji nějaký úkol vykonat, přinuceni vybrat si pro sebe vhodnou fasádu z několika do-kLí rozdílných- Proto se u voj e nik ý ľ h útvaru neustále objevuji úkoly, které (má se za to) vyžaduji příliš velkou autoritu a dovednosti na to, aby je mohl vyřeáit někdo zaštítěný fasádou jedné hodnosti, a príliš malou autoritu a dovednost, aby je vykonal nik do skrývající se za fasádou příslušející dalšímu stupni vojenské hierarchie. Vzhledem k relativné velkým skokům mezi jednotlivými hodnostmi úkol „ponese" buď příliš velkou, nebo přilij malou šarži.
Zajímavý příklad dilematu při výběru vhodné fasády z několika ne příliš přesné vyhovujících můžeme nalézt v dnešních amerických lékařských zařízeních, týká se poskytováni narkózy.11 V některých nemocnicích dávají pacientovi narkózu sestry, zaštítěné fasádou, již mohou mít v nemocnici bez ohíedu na úkoly, které provádějí - tato fasáda s sebou nese formální podřízenost lékařům a relativně nízké platy. Aby mohla býl anesteziologie zavedena jako specializace absolventů medicíny, museli ti lékaři, kteří o ni měli zájem, velmi hlasitě prosazovat myšlenku, že poskytování narkózy je samo o sobě lak složitým a životné dú.!-rž:K m úkolem, že ti, kdo ji poskytuji, mají právo na stejné společenské a finanéní ohodnocení jako lékaři- Rozdil mezi řasádsrr.i zdravotních sester s. lékařů je ohromný; mnoho věcí, které jsou pŕija'.e'né pro sestry, jí o u iiifra dignitaiem pro lékaře. Někteří zdrĚvot-iei z z stávaj i názor, že sestra je příliš malou šarži" na eo. a'^y div sĺz pacientům narkózu, a lékař je naopak „šarže přilij oiki": '.<íy'zy se stanovil nějaký přechodný stupeň mezi sestrami i! lékaři, možná by se nalezlo jednodušší řešeni tohoto problému. - Pcče-Vr.ř kdyby v kanadské armádě existovala dvo napůl hvězdičková hodnost mezi poručíkem a kapitánem, pak by mohli zuceK zí zdravotnického sboru, z nichž mnozí pocházejí z etnických n".ěr.i:r.. dostat hod-
>4
nosí, která by jim v očích armády snad lépe příslušela než hodnost kapitánská, jež jim nakonec byla udělena.
Nehodlám zde zdůrazňovat hledisko oficiální organizace nebo společnosti; jednotlivec, jakn někdo, kdo vlastní pouze omezený rejstřík znakového vybavení, si musí rovněž nedobrovolně vybírat. Například v domkářské komunitě studované autorem hostitelé často uctili návštěvu přítele tim, že mu nabídli odlivku tvrdého alkoholu, skleničku vina, něco podomácku vyrobeného nebo šálek čaje. Čím byla vyšší hodnost nebo dočasné formální postavení návštěvníka, o to byla větší pravděpodobnost, že mu nabídnou něco blíž pólu Ivrdébo alkoholu. Ovšem jeden problém, který měli domkári s touto škálou znakového vybavení, byl ten, že někteří /. nich si nemohli dovolit mít doma otevřenou láhev tvrdého alkoholu, a víno sc tak stávalo tím nej vstřícnějším gestem, které mohli učinit. Možná ale ještě běžnější potiží byla skulečnost, že někteří návštěvníci, vzhledem ke svému trvalému a dočasnému postaveni v dané době, převyšovali hodnotu jednoho moku, ale ještě nedosahovali hodnoty toho dalšího. Často hrozilo nebezpečí, že se návštěvník bude cítit trošku uražen, nebo na druhé slraně, žc dojde k plýtváni nákladným a omezeným znakovým vybavením hostitele. U naší střední třídy nastává podobná situace, když sc hostitelka rozhoduje, zda prostřít lepší příbory, či nikoli, nebo do čeho bude vhodnější se obléknout, zda do nej lepších odpoledních ěi nej obyčejnějších večerních šatů.
Již jsem zmínil, že společenskou fasádu j a možné rozdělit na tradiční Části, jakými jsou scéna, vzhled a způsob vystupování, a že (vzhledem k tomu, že rozdílné úlohy mohou být prezentovány zpoza stejné fasády) nemusíme vždy nalézt přesný soulad mezi konkrétním charakterem představení a obecnou, společnosti přizpůsobenou formou, v jaké se nám jeví. Tyto dvě skutečnosti společně vedou člověka k poznání, že prvky sociálni fasády konkrétni úlohy nenalezneme jen ve fasádách celého okruhu rolí, ale laké že celý okruh roli, v nichž se objevuje jeden prvek znakového vybavení, se bude lišit od okruhu rolí, ve kterých se vyskytne jiný prvek ze stejné fasády. Jinými s In vy právnik může hovořit se svým klientem ve společenském prostředí, které užívá pouze k tomuto účelu (anebo jako studovnu), ale oblečení, které má při takové pfi-
35
■
ERVING GOFFMAN l VŠICHNI HRAJI-MI- DIVADLO
ležitosti na sobě, může stejně vhodné obléknout, když jde na večeři s kolegy nebo do divadla s manželkou. Podobně grafické listy zdobící stěny jeho pracovny a koberce natažený na podlaze je možné nalézt i v domácím společenském pruslředi. Je samozřejmé, že pf i vysoce formálních příležitostech mohou být scéna, způsob vystupování a vzhled unikátní a specifické a muže jich být užito pouze při představeních jediného typu úlohy, ovšem natolik exkluzivní užívání znakového vybavení je spíše výjimkou než pravidlem.
Dramatické zachycení skutečnosti
Je typické, že jednotlivec v přítomnosti druhých naplňuje svou činnost náznaky, kierč dramaticky zvýrazňují a dokreslují skutečnosti, jež by jinak zůstaly nejasné nebo skryte. Protože má-li mít činnost jednotlivce pro ostatní nějaký význam, musí svou ji mobilizovat takovým způsobem, aby během inierakcs vyjádřil to, co si přeje sdělit. Po účinkujícím může být vyžadováno i to, aby schopnosti, které prohlašuje za své, představil nejen v dobé trvání interakce, ale dokonce ve zlomku vteřiny. Proto má-li baseballový rozhodčí vzbudit dojem, že šije svým výrokem jisty, musí se vzdát chvilkového zamyšleni, které by ho přesvědčilo o správnosti jeho rozhodnutí. Jeho výrok musí být okamžitý-, sby diváky nenechal na po ch y tác h, že si j c s vý m ro zh odn u 1 im s to pro: í.-.m i;: s rý.17
Je třeba si povšimnout, že osobám v určitém společenském postavení nepůsobí dramatizace jejich činnosti nejrr.ensi problémy. Je to dané tím, že některé činnosti, vedouc; k napfoíd cíle spojovaného s postavením těchto osob, jsou současní : riLedisks komunikace báječně uzpůsobeny jako prostředky živení přidávání informací o vlastnostech a rysech, jež účinkujíc: prohlašuje za své. Úlohy zápasníků, chirurgů, houslistů či policistv: zohonázornými příklady. Tyto činnosti poskytuji tak velký k dramatickému sebevyjádření, že typičtí příslušnici tř:htc ?:o:e sí - ať již reální, nebo fiktivní - se stávají slavný-:: í i e ;:rr. '■ i::-.r.erčně organizované obrazotvornosti národa vyhrazeno zvlíítr.i — isto.
V mnoha případech je však dramatizace        ti?.prob-