F. X. Salda Duše a tlil© Podobizny a medailony McJantricli Obsah 9 Slovo úvodní 13 Jean Jacques Rousseau, básník a myslitel. Prolog k romantismu 34 Karel Hynek Mucha a jeho dědictví 74 Božena Němcová 84 Svatopluk Čech 95 Několik poznámek o Jaroslavu Vrchlickém 103 Románové dilo Terezy Novákové 112 Vilém Mrštik 117 Antoniu Sova, sensitiv a visionáf 131 Vývoj a integrace v poesii Otokara Březiny 157 Dvé stati o dile Růženy Svobodové 178 Hana Kvapilová 182 Henrik Ibsen 190 Emile Zula 199 Joris Karl Huysmans 208 Mladý Flaubert. Epilog romantismu 231 Poznámky autorovy 211 Poznámky vydavatelovy Hana Krapilová Pauert roŕur, pauľre cotur, stí dit Erde dir lekhl — dle Tocltler drr Soimt. Richard lichmtl V Hanč Kvapilové zemřelo nám vic než naše nejvčlši herečka: zemřel cely a dokonalý duch, kulturní sila, živá inspirace. Byla zasvícenou dělnici nn nehmotném dile generace; byln z třeh, kdož chrání její sny a nesou ve své hrudi kus jejiho osudu, .leji zrak byl z Uch, které předjímají: předjnla mnoho z toho, čeho dobyti jako pevného statku a bezesporné skutečnosti a jistoty bude přáno teprve pozdčj-řim. Byla i lidi prozřetelnostných, z třeli, jichž činy i opomenutí jsou důsledkem hlubší nutnosti než jsou sila a meze rozumu nebo talentu. Smysl jejiho díla dá se říci nejstručněji asi tak: byla zušlechlilelkou našeho jcviStř. Byln kultúrni duch: jí nebyl každý herecký prostředek dobrý již tím, že byl úspřšný. Naopak: tím byl ji jen podezřelý. Vybírala, třídila. Vyhýbala se všemu lacinému, co podplácí diváka. Jeji úspéch byl vidy koupen za cenu cudné pýchy. Chtěla diváka ne přepadnout, strhnout, ohlušit—nýbrž zvlnit hlubším a déle vyznívajícím dojmem než jest sensace chvilková. Ne znásilnit jeho nervy chtčln, nýbrž zúrodnit jeho obraznost, obohatit jeho citovost, prolnout jeho intelekt. Počítala ne s blízkým a snadným, nýbrž s velmi vzdáleným a obtížným, Co hrála ve svých postavách, byla vždycky dru/id realita: cosi hlubšího než pouhý temperament, trvalejšího než pouhá jevová skutečnost, vyššího než pouhý vkus: zákon, osud, linie. Všecky pokusy o zvniternéní dramatu na naši scénč — aC cizí, ať domácí, ŠCastnčjš! nebo ménř šťastné — počítaly s ni jako s pomocnicí: s jejím uménim duševní intuice, s jejím vnilrozřcním, s její schopnosti, cititi odstín tak závažné a bolestní jako jiní citi tón, ' ■ i' jim ještí tajemnějším darem, tvořili atmosféru, přenášeli kus svého ducha na spoluhráče, zalidňovati jím scénu. Vedle nl slili skoro jen — i v šťastném připadř — sprcialislt a specialistky, herci a herečky v hmotném slova smyslu, v obmezeném slova smyslu: lidé, kteří s včtšim menšim zdarem ovládali své výrazové prostředky, vypracovávali své figury. Ale při Haní Kvapílové cílili jste ne rozdíl slupne nebo jakosti, ale celé kategorie: to zde byla umflkijnf, to zde byl thilh. Nechtřl bych, aby se tomu rozumčlo tak, jako by byla v Jádře čimsi jiným než herečkou nebo jako by nebyla dost herečkou ve vlastním, osudném smyslu slova. Nikoli. Byln herečkou vc vysoké a ryzí potenci, herečkou od přírody, herečkou predurčenou. V hun právě byla její síla: kořeny svými včzela pevné ve vlastni půdé, vládla ve vlastni říši. Byla herečkou od hlavy k patŕ, každým nervem: herectví bylo jejím vlaslnlm prostředkem výrazovým, jeji pravou rodnou mluvou. Tvořila v troji dimensi, plasticky, s organickou hutnosti, s organickým skladem cella sil: byla naplnená tvárnými silami ryze mimickými, ryze hereckými. Vidřla a znala své figury se všech stran, obešla je se všech stran a nčkdy snad i obeplula se všech stran — neboť bývaly mezi nimi opravdové nové duševní zeniČ. Znala z nich nekonečné vic než text autorem napsaný, než vnčjši a rozumovou logiku scén autorem zosnovanou. Domýšlela, docelovala autora. Znala všecko o své llguřc: jej i dŕtstvl i mládl, liry i toulky, zvyky i zvláštnosti, touhy i rozmary, úzkosti i doufáni — všetku, co leželo před prvním zdvihnutím opony. Tyto poznané rozlohy duševní stály za jejími figurami, prokmitaly do nich, šeřily se v nich, probleskovaly za nimi. Vypracovávala nejprve každou figuru s epickou ohšírnosti a spolehlivosti, do podrobnosti, než ji zkrátila dramaticky, slila v obrysovou masu vztyčenou na osudovém rozcestí, nn pozadí velikého a slavného obzoru. Byla z tich řídkých herců, u nichž se může mluvili o tvorbč v organickém smyslu: zhodnocovala autora, vyvíjela možnosti a varianty, docilovala nápovčdi, dosledovftvala a domýšlela často i tam, kde autor uhnul nebo stanul. Slova její byla cbttitna poznáním a včdínlm; gesto a postoj opisovaly tčlkou bezradnost tušené nutnosti nebo marnou obranu od nl; v očích chránila se krůpěj temnější líny než jest tma hmotná; řeč znela v posvícených clivllich jako hlas kohosi z druhého břehu. Detail měl zde vyšší hodnotu znaku a nápovědi — hodnotu typickou, až symbolickou. Každá postava byla umocnená a vyvážena v typickou siluetu — ne v nahodilou siluetu chvile: stále patrna na obzoru, ovládajíc křižovatku drah, psala na něj hieroglyf osudu a nutnosti. Uměni Hany Kvapílové jako každé opravdové umřni bylo synthetické. To bylo patrné i kritice a bylo ji konstatováno, ale nebyla, zdá sc mne. dost oceněna podmínka této synthetičnosti: bohatství empirie, bohatství nakupeného a vybraného, utříděného detailu, bohatství organisejícíth tvárných sil. licz něho bylo by vyšumělo její slylísařní ůsili v planou manýru, bylo by zvětralo v módni povrchnost a jalovou bizarnost. Jaké bylo bohatství jejích tvárných sil hereckých, ukazuje nejlépe Sirka jejiho repertoiru: od záhadných figur Ibsenových žen, zapředených cele do snů svého nitra, zajatých v zakletém kruhu viny nebo sngesce, až do některých vcselohernich typů Shakespearových, plných výbojného rozmaru a útočné grácie. Hana Kvapilová svým způsobem dosvědčovala platnost známého slova Aristotelova o základni jednote tragičnnsti a komičnosti: Hana Kvapilová nebyla manýrovaná zajat-kyně schématu nebo genru — Hana Kvapilová byla pravá tvořivá umělkyně, povznesená nad látku, oddaná formě a jejimu zákonnému mystériu. V tom jest důvod její svobody, svobody pravé umelecké, která jest jen vycítěný a uctěný zákon. Cítila a uznávala se všeobecné snad lmnnoničnost jejiho uměni, ale méně cílila a znala sc cena, za jakou se tnková harmoničnosl kupuje. Přezíralo sc, že umělecká harmoničnost neni nic povrchového a mrtvého, nýbrž plné vyvážena charakterná sila. Tato harmoničnost klenula se nad mnohou tisní, mnohou mukou, mnohou bouři, mnohou křeči —-ano, předpokládala je jako něco, co musila překonati. Hana Kvapilová byla bytost apollinskú. Tim nechci říci, že nebylo v ni živlů dio-nysských a démonických. Nikoli, živly ty v nl byly. ale byly poutány, vázány, kroceny. Jeji inspirace byla v základe svém ethická. -Icji uměni, kde bylo nejčislší a jí nejvíce vlastní, bylo podobenstvím obrody, očisty, vykoupeni, ľroto z umělecké démonologic byla jí nejbližši démonologie Ibsenova, temné bytosti, spoutané v nezodpovědnosti, zajatkyně hmoty, smyslů, viny, které touží po volnosti, rozumu a světle a dopracovávají sc jich, dobojovávajl sc jich — vykupuji se z nevědomosti, tmy, bludu, šílenství, zločinu, třebas za cenu bolesti a smrti. Stýkala sc ve své inspiraci s Mistrem — neboř, inspiraci ibsenovou v řadách her jest boj o ethiku, o říši svobody, o volnost duše a sebeurčeni. Ovsem tato inspirace sama nebyla by z ní učinila naši největši a zároveň jedinou Ibscnistku. Ibsen jest genius scénicky a žádá hereček, hereček rozených i kultivovaných, hereček ve zvýšené potenci slova. Vzpomínám si vždycky na výstižné slovo slavné herečky norské, Laury Gundersenové: ibsena (který býval pokládán, jak známo, za velmi difficilniho vzhledem k hereckým interpretacím svých dramat) není tak nesDadno uspokojit, jest to snažil, než sc zdá — ale musi se hrát, hrát, hrát... Hrát, hrát — zde to vězí. Ibsen jest ryzí divadlo a žádá ryzích hereček — hereček, které, jak praví Gundcrscnová, opravdu hraji. Pyla-li Hana Kvapilová naše jediná ibsenístka, byla ji prolo, poněvadž byla více herečkou, silnější a ryzejší herečkou než její vrstevnice. Hana Kvapilová byla plna tvárných i dravých sil hereckých, si] temných i démonických — ale spoutala je a dala je do služeb světlých bohů. S hlediska ryze hereckého mohlo to snad někdy znamenat sebe-omezeni, zúženi. Ale takové sebcomezeni je svaté. Ztralilo-li se tu něco z bezprostřednosti, získalo se n nahradilo se to stokrát ve sféře vzdálenější, vyšší a trvalejší. V tomto scheomezeni jest kulturní význam Hany Kvapilová. Pro ně sluší se nám sklonili se dvojnásobně před jeji památkou. Mislo po ni na naši scéně jest nevyplněné a bude asi dlouho nevyplněné. Máme dvě, tři dobré specialistky, virtuosky na jedné struně, herečky genru a£ realistického, at psychopathického a dekadentního — ale nemáme umělkyně nesené tim ohnivým křídlem intuice, té výše vzletu, té organické plnosti a celosti, té stylové harmonie a té očistné inspirace. Po smrti Hany KvnpUové není herecké hdtntfkg na naši scéně. Soubor díla F. X. Saldy 2 ) vdává Společnost F. X. Šaldy v nakladatelství Melantrich za rědikce Jana Mukařovského, Václava Černého, Felixe Vodičky a Jiřího Pistoria © Duše a dílo / Podobizny a medailony 5. vydání (v Souboru díla F. X. Š. vydání první) K lišku připravil Felix Vodička Typografickou úpravu navrhl K. Teige 5000 výtisků V květnu 1947 Vytiskl Melantrich v Praze Ctna brož. 66 K£s, vSx, 90 Kís Žákovská knihovna první statni prijmyobýé školy strejnické Literatúra, divadlo, umění. Národní divadlo. (Ibsenova >Nora«.) Po dlouhých letech dořkalo sc zase pfedevčírem Národní divadlo provedení slavného Ibsenova dramatu lenřfcé emancipace. Rozepsali jsme aeo>Noře« ob9i/nřji sfébo času, když byla sehrána Dělnickým divadlem v Typografické Beaedfi a omezujemo se dnes prosto jen na referát o jejím novém nastudováni v Národním divadle. Pfedutaveni působilo i na ty, kdot se pamatují na ono dřivejši před lety, kdy zemřelá pí. Billnerová brala titulní úlohu, dojmem novým; bylyť dvô hlavni úlohy v nových rukou: Noru hrála pí. Kvapilová, jejího mule, ahU-.ViV.-h,, a sobeckého Hillmera, p, Vávra. K jemné a vlivné" klidné letořo pí. Kvapilovó úloha Nory právu sice docela nepfilebá, tím jmenovití;, co je v ní koketné rozmarného, co blýská stajenou vá§ni a co na kom-c vybuchá v thealrální rhetoriku. Ale mnnho je zaso v ni, čemu ze všech našich hereček práve" jen pi. Kvapilová může učuiit zadost, všecko, co je v Noro líbezného a citově hlubokého, všecka jfji tichá muka a skryté zápasy duševní a pak hlavně přechod od pouhé mužovy bračky do hlasatelky závěrečného programu, pochod, jenž musí byt podán v nrjd skret-nejšcb odstínech a nenápadném stupňováni má-li pôsobil přirczenS a pravdivě A všecky tyto stránky úlohy hleděla vyzvednouti pi. Kvapilová vši silou svého umění, jmenovitá svým umíním odstíněného, hluboce oduševneného slova a velmi výrazné mimiky, dávající uhádatt nejskrylějSÍ stavy duševní ze hry prstu a škubání tahů kolem rtu. Ale jevila najlepší vůli proniknouli i za tuto nejvlastněji doménu svého uroSni, i tam, kde z Nory sálá horký půtab koketní Zeny i kdy z ní bouři silný temperament i kdy utápí smrtelnou svou úzkost v divokém tanci. Postava Nory umožňuje různá pojetí; pí. Kvapilová pojala ji v barvách tlumenějších než by snad byla učinila jiná, ale výkon její působil dokonalou jednotou a pravdou a múzo foo čítat ke svým nej-vělSím vítězstvím. Dobrý byl p. Vávra jako Hellmer, alespoň lepší než v celé řade dřívějších svých úloh. Ale byl to přece jen ohebný elegantní muž s krásným germánským vousem a nic více — k hluLSi povahomalbě p. Vávra tu nedospěl. Kristinu Lindo-vou hrála pí. Danzerová svým běžným užzpůeobera. I p. Bittner byl více známý p. Biltner nežli doktor Rank. Jeho výkonu, jinak výbornému, chyběl ten jistý nádech bizarní interesantnosti, který vyznačuje tuto chodící polomrlvolu. Životnou figuru Btvořil p. Smaha v problematickém Krogstatovi. Režie byla velmi pečlivá, domácnost Hellmerova dýchala teplem a elegaucí. Drama působilo dojmem značným, ale přec ne takovým, jas by v poměru k jiným a daleko méně cenným a významným zasluhovalo — stále je Ještě vidět, že u našeho buržoasnibo obeconstva nejsou ledy neteenoati vůči velkému norskému dramatikovy prolomeny. WBĚĚm ftofalk XIX, V Pnu b, ve čtvrttk 21. prosince 1905 . číslo 361 VycMsí klidí den ráno; v pondělí po poledni V Bedffl m mňáSbá beletristickou přílohou Besedy čjura. Fředplácf se v Praze (s donáškou do domu), neb v celé říii takemsko-uhefsktf v Bosně a Hercegovině poAtou ročně 28 kor, půltetně 14 kor., čtvrtletně 7 kor. měsíční 3 kor. 40 hal.; do Německa čtvrtlené 8 koř. 80 bal.; do jiných státfi čtvrtletně 10 kor. 80 hal. — Jednotlivá čísla prodávají se t pralských filiálkách ve všední dny la 8 hal, v neděli za 10 hal., ■ přílohou 18 hal., na venkově v« vsedni duy ta 10 hal., v neděli za 12 hal., s přílohou za 20 hal. Redakce a správa jest v Praxe, II, v Jungraannové třídě 5. 21. ■-, v (1- patře. Předplatné i poplatky za inserty přijímá správa v Praze, U., v Jungmannove" tř. i. 21 (v U, patle). — Účet v pust. spořitelně č. 849.136. — Číslo telefonu 208* Nevyplacené dopisy se nepřijímají; rukopisy se nevracejí; reklamace se nezalepuj! a nevypláccji Vnitřní sálou, — Politická samostatnost — Hospodářské osvobozeni. — Svoboda svědomí a slova. — S pravdou ven. ^Rozumnou a poctivou politikou." HoolUtk. — „Všechen pokrok se na cestě rozumové a bez násilí nejlépe děje." HwUnk. — „Kdykoli jsme vítězil!, dálo se to pokaidé více převahou ducha ncili mocí fysickou." Palacký. - „Nám jest stálé žvanění o národnosti a vlastenectví ui .překonaným stáno, víškem'." Neruda. — .Jindy umírali mužové pro čest, pro blaho svého níroda: my však z téže příčiny budeme lib. a pracovab." EodUtJc. 1 g ff * Iii 1 š* Ť b S - _ f i 3 -£ 1 i a % í ? 1 í n 2 1 ■5 " S" ?! » si* C. -t = í , í -5 ? ^ = :j ~ ~ . < B ' ^ 5 3* * o ~ ť r í p S; H jí ľ " |J j ř If |lí"ľ§|| íl^ll'i t f £. g, R f á s *. p ^ Q ^ K- š 2 0 * - ?* ° — c 1 i 1 f J" 1 = 5 F =: 5 3 S 1, f § p ? H- a 3 td W pi i: 3" 'S š - I = "2 Iff li• i" g-s. S g 111 Sŕ'Svg S 3 3 5 = 5 2 f1fliii|>iai-:iíi!iiii - - w r ^ _ tt = =- i- S .. = = í ,x -j -• S g g g. S ■= ~ 3 J ^ ä .... ~ '»»^SSä'iS^i 2 2.1" ^ 3 * < -• i X ^ í ?. ^ = 3 I ži = ľ 5 S" r S. _ I* S ? =" £ 5 ~^ < í 3 r v T • rt š r ? ~ ? ť 9 ? p = S £ s- £ s - šl - v -lilii aIŠ = - ? Eä ■ 1 51 *1 & w t* t ,y; j* '!tíii 5- o p - S 1 ™ ^ » s t; -Ť Í 5 s = % * gag lis = 3 I 5" S S 5 I S " ~ = 5 -í — — ^ a. Ä 2.1 p ^ -, -í E ? j? -'s™ hi - = iíi :- š- i* f 3 B 5 t ü s a* p x III ľ — ^ i r ä B 5: - 5|f lil Iii ill I ■las' 5 » a iff If I?1 =■ s. "č é iPf! í* Ä 5J a - if a S. k 1 B ="' II! ľ ZI - S it:?: "B |f f í 5-p l o 3 ? n: £4 S o lllflítl n i? i- 3 II 51 II E * 8 8 *■ i " S '< h it o c ?> a r. i; 3 c 5:1 5 S H S 5 u r. u E •= ? F ? ?í." S í- J = § g "J f * S r- 5 §-° • f 11 I ~ f í II "J š" - 3 . r s S. | HU dáno plno již svých zkušeností, mnoho již premýSl**-Ift, toužila a soudila, je obezřelá, zdrželi vil, vyberaná ve slovech a tónech, ,vŕelžL a uvážlivě soucitná. Hilda sl. Grégrové byla rozpustila, smělá dost a dost, o to nic, vtipná ve své dovadlvdstl a lOdbojnoBti, n\»> té "Hildy, která touží .po jediném něžném šlové Elli-dlně, s v n f nebylo :i ni ;z& mák; dokonči" ve čtvrtém .• iv ifn>ali iinííii výstupu ihlíi t n á k<> najednou r o z lít.os tn é n ô loknout, že EUida chce oriijot, js\. Grógrova se ipotěšoním rozesměje a Dolet ta pak v jejím femyähi mluví ETIUir- velmi vy-•ěftavě! Zde by byla měla režie zasáhnout, poněvadž takto (konec pátého aktu je nesrozumitelný. (Lyng-strand p. iDejlův byl jistě velmi peclivft a vyhlazeno zrpracovái a Ipravou mírou v každé větě, >s rozumným rozdělením jprízvíťkn a iposunku: jen 'jedno bylo možno, mít jej (za ěloveka smrtelně nemocného s Jeho jpťvným,, vydatným hlasom a vystupováním; a není Lyjig"st ran d rozpaěil ý. ;n e s měl ý, ihned pozoru* jící. kde h3' vadil? Dobrý, třeba poněkml 'prestárly byl lArfíhĽ'lm p. Želenrtkěho. :V Ralhvst.edu p. 'MoSnovu jounoho fse ztratilo t vm, Je t ex i nebyl dost ovládán, nizlnce, s výraznou niaskou. ?p. Vojan mluvil tlumotte, odměřovaným, rytým hlasem, trochu tak, jak mlu- T níS není snadno najít pravý tón pro vzbouřoní ultra Rllidlna. Zbývá jeStě zmínit ne o Ellldo. Pí. {fCvapilovd hrála ji s velkou přípravou, s velkou pieroti, si volkým vzrušením, s mnohými akcenty, y ä se zařezávaly do Uufte (druhý a čtvrtý akt), ale *ne~ ní 8 ní dosud dost potová a nutno počkat na definitivní podobu, ry scenerii, jež velmi ipusobilu. nebylo dt'bŕe, že v .prvním áktě nebylo na verandu z leva vidět a Že ve druhém aktě bylo hercům vyhrazeno taJc ii^Vdunl luě m síto.