SVAZEK 6eH6TNIGKÉ DIVADLO henrik ibsen: NORA. DOMOV LOUTEK. (ET DUKKEHJEM.) HRA VE TŘECH JEDNÁNÍCH Přeložil BEDŘICH SALOUN. třetí VYDANÍ. NAKLADATEL KNAPP KNIHKUPEC PRAHA-KARLlN. •CO. OCHOTNICKÉ DIVADLO . , — SVAZEK 43T. — HENRIK IBSEN: NORA. DOMOV LOUTEK. ÍET DUKKEH.JEM.) HRA VE TŘECH JEDNÁNÍCH. PŘELOŽIL BEDŘICH ŠALOUN. TI-íKTÍ V YDÁNÍ. Nakladatel M- knihkupec v Praze, v Karlině. Právo provozovací tohoto prekladu pro ochotníky vyhrazuje si nakladatelství M, Knapp v Karlíne a jest nutno s ním se dorozumeti. Divadlům, herce platícim, o právo provozovací požádati jest Spolek českých spisovatelů-belle-tri.stú „Máj" v Praze-II., Spálená 48. Opisování, byť i jednotlivých rolí, jakož i jiné rozmnožováni této divadelní hry jest zakázáno dle § 467. zákona trestního a dle § 51. zákona o právu autorském ze dne 26. prosince 1895 č. 197. ŕ. z. a stíhá se soudně. OSOBY: Advokát Helmer. Nora, jeho žena. Doktor Rank. Paní Lindová. Právní zástupce Krogstad. Helmerovy tri malé děti. Marianna, opatrovnice dětí u Helmerových. Služka, rovněž ti Helmerových. Posluha. Hraje se v bytě Helmerově. Tiskem M. Knappa r Praze, v Karliné. — VI.-12. Jednání první. DLE ČTVRTÉHO VYDÁNÍ ORIGINÁLU. Pohodlnú a vkusně, nikoli však nákladné zařízený pokoj. V pozadí v pravo dvéře do síně. jiné dvéře v pozadí v levo do Helmerovy pracovny. Mezi těmito dveřmi piano. — V levé stěně dvéře a něco dále ku předu okno. Nedaleko okna okrouhlý stůl s lenoškou a s lehátkem. Ve stěně pravé, dále do pozadí, dvéře a v téže stěně, blíže k popředí, kachlová kamna se dvěma lenoškami a s houpacím křeslem před nimi. Mezi kamny a postranními dveřmi stolek. Na stěnách mědirytiny. Stojan s porculá-nem a s umeleckými drobnůstkami; polička s knihami ve skvostných vazbách. Na podlaze koberec; v kamnech hoři. Zimni 'len. Venku, v síni někdo zvoní; za chvíli je slyšet otvírati. Nora vstoupí do pokoje, vesele pozpěvujíc; je v plášti a má plné ruce balíčku, jež klade na stul. Dveřmi, které nechala za sebou otevřeny, spatřiti lze venku posluhu, nesoucího vánoční stromek a košík ; vč-ci ty odevzdá služce, která jim otevřela. Nora, Schovejte stromek pečlivé. Heleno, aby ho děti neviděly před večerem, dokud ne» bacte ozdoben. (K posluhovi. vytahujíc tohol-kn.) Kolik — ? Posluha. Padesál haléřů. Nora. Tu je koruna. Ne, nechte si to všecko. (T.►sluha děkuje a odchází. Nora zavře dvéře. . ( Ulkládajic plášť spokojeně se usmívá.) Nora (vynikl /. kapsy kunímu cukrovinek a pojídá jc; na to přistoupl opatrně ke dveřím svého muže a naslouchá)- Ano, je doma. (Pozpěvujíc zase, jde ke Stálil v pravo.) Helmer (ve svém pokoji). Cvrliká to tam skřivánek ? Nora (zamestnánn otvíráním některých har líčkú). Ano, je to on. Helmer. lihnuti to trnu vrveruška? Nora. Ano! Helmer. Kdy pak přišla domu? Nora. Právě teď. i Vstrčí korunní do kapsy a utře si ústa.) Pojď sem, Torvalde, a podívej se, co jsem nakoupila. Helmer. Jen nevy trhuj! (Po chvíli otevře dvéře a s pérem v ruce nahlíži dovnitř.) Nakoupila, pravíš? To všecko zde? Lehkomyslný ptáček tedy zase vyletěl, aby utrácel peníze? Nora. Ale, Torvalde. lťio> přece si dopřeje-me nějakou malou radosi. Jsi m to první váno-ce, kdy nám netřeha letriti, Helmer. Ah, viš-li pak. že mrhati nemůžeme? Nora. And, Torvalde. trošinku nvni už můžeme mrhali. Xhii-Ii pravda? Jen docela malinko. Nyní budeš mít i veliké služné a vyděláš mnohú, nuiuho peněz. Helmer. Ano, od Nového roku. Ale bude to trvat ještě čtvrt roku, než bude splatná prvá lhůta. Nora. Pah ! Do té doby se vydlužime. Helmer. Noro! (Vezme ji žertem za ucho.) Zase jsi lehkomyslná? Dejme tomu, že bych se dnes vypůjčil iooo korun a ty že bys je přes vánoce spotřebovala a před Novým rokem by mi spadla cihla na hlavu a já bych pak ležel — Nora (zakrývajíc mu ústa). Fit Nemluv tak * ošklivě! Helmer. Ano, dejme tomu. že by se něco takového událo — co pak? Nora. Kdyby se stalo takové neštěstí, bylo by mi zcela lhostejno, měla-li bych jaké dluhy čili nic. Helmer. Ale lidé, od nichž bych si vypůjčil? Nora. Ti? Kdo by se ■> ně staral. Ti by Indi cizi. Helmer. Noro, Noro. jaká jsi ty žena! Ale vážně, milé diié: víš, jak o těchto věcech smýšlím. Žádné dluhy! Nikdy se nevypujč->vati! Vnikáť něco nevolného a nepěkného v domácnost, která je založena na dluzích. A my oba statečně vydrželi až do dneška: tak vydržíme také ten krátký čas, pokud toho bude třeba. Nora (jdouc ke kamnům), Ano. ano. jak chceš. Torvalde . Helmer (za ni). Tak, tak; leč proto nechť skřivánek křidélek neve-i. Jak že: Vewruška se mračí. (Vytáhne tobolku.) Noro. co myslíš. že til rfthn? Nora (rvchle se obrátí 1. Peni/t ' — S — Helmer. Hleď! (Podá jí něco bankovek.) ľane bože, vím, že je o vánocích v domě leda-eeho třeba. Nora (počrtá). Deset — dvacet — třicet — čtyřicet. Ó, díky. díky, Torvalde ; pomohu si na dlouhý čas. Helmer. Ano, pomůžeš si, zajisté. Nora. Ano, ano, teď vystačím. Ale nyní pojď a podívej se, co všecko jsem nakoupila. A tak lacino! Hleď, tu jsou nové šaty pro Ivara — i šavle. Zde koníček a trubka pro Boba. A tady leutka s postýlkou pro Emmu; je to zcela prosté; vždyť ona to brzy rozbije. A zde mám jaty a šátky pro služky; stará Marianna dostane více. Helmer. A co je v tomto balíčku? Nora (vykřikne). Xe, Torvalde, toho před večerem neuvidíš! Helmer. Nu tak. ÁJé nyní mi pověz, ty malá marnotratnice, čím jsi obmyslila sebe samu? Nora. Ah, což, sebe samu ľ Já docela ničeho n ©potrebu j i. Helmer. Ale zajisté, ľíckni mi něco rozumní ho, co bys ráda měla. Nora. \e, opravdu nevím ničeho. Ale poslyš Torvalde — ■ Helmer. \u? Nora í|.<>1ii-;'tvajíe s jeho knoflíky, aniž by nan pohladia). Cluvš-Ii mi nčVn dáli, tedv bvs moh! — niulil bys — ' 7 Helmer. Nu, mi; ven s tím. Nora (rychle). Mohl bys mi dát peníze, lorvalde. Jyla leda-kurou vlastnost |>o tatínkovi zdědila. Helrner. A já bych si té zase jinou nepřál, než pravé takovou, jakou jsi. můj roztomilý, malv skřivánku. Ale poslyš: abych nezapomněl. Zňks se dnes néjak néjak — jak bych to rekt? — néjak podezřelá — Nora. Opravdu? Helmer, Opravdu. I'odívej se mi pevné do očí. Nora i rMvajír se na něho). Nu? Helmer (hro/i prstem). Wmlsala dnes mlsná kočička? Nora. W. jak si můžeš uěc.i takového myslit. Helmer. Opravdu ueodskočila malá mlsalka k cukráři? Nora. \Y. ujišťuji té, Torvahle — Helmer. Neokusila ani kousku nadívaného? Nora. \Y, naprosto ne. Helmer. Ani cukrátek? Nora. Ne, Torvalde. ujišťuji té opravdu — Helmer. \'u, nu, mi; je to ovsem jen žertem -— Nora (jde ke stolil v právo). NYmohla hvch ie přece tak zarmoutit,. Helmer. \Y. vim to; a ivs mi slíbila — (Přistoupí k ní l Nu, jen si svá malá vánoční tajemství zachovej, má milá Noro Však je — i i doufám — zvíme večer, až bude siroimk rozsvícen. Nora. Nezapomněl jsi pozvat! také doktora Ranka ? Helmer. Ale toho neni třeba; to se rozumí samo sebou, že bude veéeřeti s námi. Ostatně mu to přece řeknu, až dnes dopoledne přijde. Dobré víno jsem již objednal. Neuvěřila bys, Noro. jak se na dnešní večer těším. Nora. Já také. A jak se budou radovati děti, 'li 'ivaMc! Helmer. Ah, jak je to pěkné, vi-li človek, že má jisté, pevné postavení a hojné přijmy. Nem-li pravda, že je veliký požitek, védéti tioS Nora. Ali, bez odporu. Helmer. Vzpomínáš loňských ván -čních svátku? l'o celé tři neděle před nimi zavírala jsi se každého večera až dlouho do půlnoci, abys připravila květiny na stromek a jiné pěkné věci: chystala'* nám překvapeni. Hu, to byla nejnudnějši doba, kterou jsem kdy zažil! Nora. Já se nikterak nenudila. Helmer (se usmívá). Ale vypadlo to přece jen dosti chudě, Noro. Nora. Ah. už mne s tím zase pokoušíš! O i pak byla moje vina, že tam whčhla kočka a vY c h no mi ri iztrhala ': Helmer. Ncf to dojista nebyla tvoje vina. mé ubohá, malá Noro. Ty/s mela neilepši ú-in\ sl učinit i nám všem radost a tv je hlavni . .. AÍc je přece jen dobře, že ty trudné časv minuly. Nora. \um. zajisté * •i- * tí N 3 U - 5 ..u a c c - .2 r -2 •o J * « - č- (í -C * - ■z. 5 -f "Ü - - _ .— c n = - 0 i- r5 o — 1 >. - - T - - S I i Ľ" j. *3 j g^u r = S 13 '»3 3 -i - c ~ .k -ť5 -v — 'í 7 • - - c . -í = a - z - J. v. l> j : S s - rj ^ -• £ s 4 r sa > O - ■5 m > r s = 5 C tf. ra t- — u e ä •n no S 3 ^; — O *«j ■'J c > h. « £ «j "2 —_i - -.j -í -č - -rS r; — C — íl 2 i- *"* *e Ä "'Ži £ E «* v r ^ I 1 r- *- —.. -í ^ — ■1 s - O f3 . ti »N L. Ja 3 > O W Li N < I Í J tí 1 — — •j i c s ^ B i/ c i - Ä = .í 5; si •o v E. .s y. > ,e 2 - c -Ě S* í ffl "r O A W — ^ z b 7 E o — — -x z — H — Nora. X\. Kristino, to bylo ošklivé ode mne! Ah, tv ul.../átkce a dostane pak vehky plat a vysoká procenta. Uudoucně — 15 — budeme žiti docela jinak než dosud — zcela, jak se nám zlibi. O, Kristino, jak jsem volna a šťastna! Ano, je velmi krásné, má-li kdo hodně peněz a žije-li bezstarostně. Xení-li pravda? Paní Lindová. Ano, na všechen způsob, jeto asi velmi pěkné, má-li člověk, čeho potřebuje. Nora. Nikoli, ne jenom čeho potřebuje, nýbrž mnoho, velmi mnoho peněz! Paní Lindová ŕ s úsměvem). Xoro. Noro, jŕšté's nezmoudřela? Ve škole bývala's velikou marnotratnici. Nora (tiše, usmívajíc se). Ano, Torvald to říká ještě. (Hrozí prstem.) Ale „Xora, Xora" není tak pošetilá, jak si myslíte. — Ah, tak se nám vskutku nedařilo, abych mohla utráceti. Bylo nám oběma pracovati. Paní Lindová. Ttíbš také? Nora. Ovšem, ledacos, ručni práce, háčkování a vyšívání a podobné (nedbale) a také jiné věci. Víš prcce, že se Torvald vzdal služby, když jsme se vzali? Xeměl vyhlídek na postup a musil také vydělávali. více peněz nez dříve. Ale v prvém roce přemáhal se hrozně. Pomvsli, že musil hledat jakýkoli vedlejší výdělek a pracoval od časného rána do pozdního večera. Ale nesnesl to a smrtelně se roznemohl. Lékaři prohlásili, že je nutno, aby odejel na jih. Paní Lindová. Ano. vy jste byli po celý rok v Itálii? Nora. Zajisté. \\ 1\\ 1<> to snadné, věř mi. Ivar se právě tehdv narodil. Ale odejet jsme musili. Ah, to byla čarokrásna cesta, A tak byl za- — i6 — chráněn Torvalduv život. Ale stálo to strašné mnoho peněz. Kristino. Pani Lindová. To si myslim. Nora. 1 >\auáeto sel tvnlvelí tolarů. Čtyři tisíce osm set korun. To je mnoho peněz, viď. Paní Lindová. Aim. alf v takových případech je to vždycky štěstí, kdy? je Člověk má. Nora. Ano. m v je dostáli oď latinka. Paní Lindová. to ano. Tvůj otec /.e- inřel. myslim, právě v tu dolní. Nora. Ano. Kristino, právě tenkráte. A p<>-v.i/. já nemohla k němu odejet a o.šetřovati ho. Cekala jsem denne narozeni malého Ivara. A pak bylo mi ošetřovali mého na smrt nemocněli" T'rvaMa. Můj niiK. dobrý tnlinek! Nikdy už jsem ho nespatřila, Kristina Ah. to je t<> nejtéžší, co jsem od svého sňatku zažila. Paní Lindová. Vim, že's Im velice milovala. A pak jste tedy odejeli do [talie? Nora. Ano, to jsme měli pemze; a lékaři naléhali. Odcestovali jsme lak po měsíci. Pani Lindová. \ i\uj muž se vrátil docela uzdraven ? Nora. Zdráv .jako ryba! Paní Lindová. Ale — co doktor? Nora. Jak to? Paní Lindová. /dá se mi, jakoby to děv,V bylo řeklo, že je doktorem teti pán, jm/ -e rnnou zároveň vstoupil. Nora. Ano. to byl doktor Kank. Ale ten tu r,. návštěvujr nemocného; je našim nejlepšim přítelem a eho.li ho brala? Paní Lindová. Moje matka ješté žila; byla tu mocná a bez ponmci. A pak bylo mi starati st- o oba mladší bratry. Měla jsem za svou po-\ ninost. jeho návrh přijmouti. Nora. Ano. ano, v té véci snad jsi měla pravdu. On tedv byl tenkráte bOhat? Paní Lindová. Velmi zánmžný, mysl Ale byly nejisté obchody. Noro. Když umř.:. rozpadle* se všecko a nezbylo nic. Nora. A pak — Paní Lindová. Ano, bylo mi protloukali \ si liják, néiakýin obchůdkem, vyučováním, jak to vftbéc šlo. Tři poslední roky byly pro n ne jediným, dlouhým dnem práce bez odpočinku. Nyní to skončilo. Noto. Má ubohá matka mne již nepotřebuje, neboť je mrtva. A host 1 >\něž ne; domohli se postaveni a uživi sc sami. Nora. Jak se ti asi ulchcii Par.i Lindová. Xtkoli. věř; jc mi tenom nevyslovitelné teskno. Nemám nikoho, pro nehoz býth žila —! 1 Nepokojně vstane) 1 roto jsem v tom zastrčeném, malém misU nevydržela. Zde \^ak dá se snadněii nalérti neco, čemu by sr člověk věnoval a co by iame>t- nuU ieho :i!\^Jfnkv Kdyhyeh ien byla tak ttastua ■ dostala nijaké pevné místo, nejakou práci v pijanu'. Nora. kii*tino> to je tak Mraálivř na- mahaw j -t, ic'* lak přcuio/cna! i - 1j> hylu pm tebe mmiluin lépe, kilyl»yn navštívila nějaké laxně. Pani Lindová t pU k ukutu. Xrmám lati n k ;i. ktery bi mi dal penéx na Cťstti, ÍCoto, Nora (vstáni')- Ď, ncméj mi za zlé! Haní Lmdová 1 11 vstříc), Milá Noro, neměj ty mnó za t\v. Ni-ili >rAi i»ři takovém rtuMavrni. >tavíi trpk Ulit mi k> ni Kdy i noří vyprá\ (mih ml Nora. jak *>? Ah, ^nad rro-hl "11 >r\ ulil p Pani Lindová. An Nora. I * ; tu o:hr llfťi- nemít: ■Mti Pani L ii o niv* 111 m/i >in:]t ni, ai> loni la. 0, M k ráda bych tj z á. f :ik ic r»> herké od ti In- \ Nora, fa* _> Pani Lindová Hlť* f tak ru " » V*i. dohry bo - 19 - ta ír <^ka ruč tií c h a piHlohujYh prací — T\\ d i té. Noro. Nora 1 pohodí hlavou a < hodí vo pokv Xeŕikfj 10 * takovou převahou. Paní Lindová. Tak? Nora. Ui jako ti ostatní Y v aj \>ichni m>-»Ulc, kt nejsem něčeho vskutku vážněla teboff na — Pani Lindová. N11, nu — Nora. — /* jsa-m na tow zlém tvM ničehu nezkusila. Paní Lindová. Milá \->r.' právé's mi vietrh-ri!» svá protivenství pověděla. Nora. Pali — ta malá? ťtn ti prŕťkla. Pani Lindová. t > takých velkých? Co tím mini>' Nora. T V na tnnr hlcdi* ieri tak i-ics farmtu. řes lak tvr.ee a tak dlouho \ mat k 11 Paní Lindová. Já zajisté ti přes rameno, Aie to je pr hrda a jm m \ u« 1 na za t / připravili malt* i***iar-sila; řekla jsem mu, aby přece uvážil, v jakém jsem stavu — že by bylo jeho povinnosti, aby mi to učinil k vůli; a potom jsem naznačila, Že by se mohl vvpňjčiti. Ale tu. Kristino, bez mála se rozzlobil'. Pravil. ž<> jsem lehkomyslná. a-že je jeho p- vinuosti. jako manžela, mým rozmarům a vrtochíím — ano. tak lo nazval, myslím -• fUyliov. ť nyní jsem všech starostí prosta. (Vyskočivši.) Ahř bože, Kristino, ta myšlenka blaží! Bez starosti! Být bez starosti, docela bez starosti; hráti a rejditi s dětmi; míti domácnost vkusnou, ladnou a útulnou, zcela jak si jí TorvaM přeje! A pomvsli, pak bude už brzo jaro a vzduch bude jasný a modrý. Snad podnikneme nějakmi menší cestu. Spatřím snad zase moře. Ah, ano, ano, je to opravdu radost žiti a být šťasten. (Ze síně slyšet i zvonek.) Paní Lindová (vstane). Někdo zvoní - bude snad nejlépe, půjdu-li. Nora. Ne, zostáfi; š(-m jistě nikdo nepřijde; půjde asi k Torvalduvi — Služka (ve dveřích ze síně). Račte prominout, milostpaní — je tu nějaký pán, který si přeje mluvit s panem advokátem. Nora. S panem ředitelem, myslíš. Služka. Ano, s panem ředitelem; ale nevím — když je u něho pan doktor — Nora. Kdo je ten pán? Krogstad (ve dveřích). To jsem já. milostivá paní. Paní Lindová (zaražena a překvapena obrátí šc k oknu). Nora (pokročí mu vstříc, napiata. tlumeným hlasem). Vy? Co to? O čem chcete mluvit s mým mužem? Krogstad. O záležitostech bankovních — tak trochu. Mám u akciové banky místečko, a váš muž stal prý se nyní naším chefem, zaslechl jsem — Nora. Jsou to tedy — Krogstad. Jen nudné záležitosti, milostivá pani; nic jiného. Nora. Račte tedy laskavě do pisárny. (Pozdravuje lhostejně mezi tím, co zavírá dvéře do sině; pak jde ke kamnům a divá se do nich.) Paní Lindová. Noro — kdo byl ten muž? Nora. To byl jakýsi právni zástupce Krogstad. Paní Lindová. Tedy 10 byl skutečně on. Nora. Znáš toho muže? Paní Lindová. Znala jsem ho — před mnoha léty. Býval u nás nějakou dobu zástupcem státního návladního. Nora. Ano. to byl. Paní Lindová. Jak se změnil! — 20 — Nora. Oženil se velice nešťastne. Pani Lindová. A nvní je vdovcem. Nora. S ninMia dětmi, Tak ; teď to horí. ( Zavře dyirka a kamen ä odstřel houpací křeslo poněkud stranou.) Paní Líndová. Zabýva se asi všelijakými ohchudy, jak o něm povídají: Nora. Tak? Možná. Já nevím. — Ale nemysleme na dSxäiody; je to nudné. I Doktor Rank přichází z Hehnerova pokoje.) Doktor Rank (ještě vc dveřích). Ne, ne; nechci překážet i, půjdu raději na chvilenku k tvé paní. (Zavře dvéře a spatři paní Lindovou.) ó, prosím za odpuštěni; zde překážím asi také? Nora. Ne, naprosto ne. (Představuje.) Doktor Rank — pani LÍndo\á. Doktor Rank/A tak. Jméno, které lze v tomto domě často slyšeti. .Myslím, že jsem prve šel na schodech před vámi. Paní Lindová. Ano, šla jsem velmi zvolna; nestoupám dobře do schodou. Doktor. Ah, malá vnitřní vada? Paní Lindová. Vlastné spíše přemožení. Doktor Rank. Jiného nic? To jste sem asi pnsla, abyste se o svátcích zotavila? Paní Lindová. Přišla jsem vyhledati si práci. Doktor Rank. To že jest osvědčen v prostředek proti přemožení? Paní Lindová. Člověku je třeba žiti, pane do-K tore. 1 Doktor Rank. Ano, to je obecné K toho tak třeba. mínění, ze ?7 Nora. Nu víte, doktore kanku — vy sám také rád žijete. Doktor Rank. Ano, sám také rád. Ačkoli je mi bídné, přece, bych se rád cd nejdéle trápil. Všichni moji pacienti mají totéž přáni. Morálně chatrným daři se právě tak. V tu chvíli je Zrovna jeden takový mravně nemocný tam u Helmera — Paní Lindová i přidušené). Ah 1 Nora. Koho míníte? Doktor Rank. 0, to je jakýsi právní zástupce Kni^stad. člověk, o němž asi ničeho nevíte. Je nahnilý do kořenu povahy, milostivá paní. Ale i ten tlachal jako o něčem velice důležitém, že je mu třeba žiti. Nora. Tak? O čem pak chtěl s Torvaldem mluvit? Doktor Rank. Opravdu nevím: slyšel jsem jen, že to bylo něco ti akciové bance. Nora. Nevěděla jsem, že Krog — že tento právní zástupce Krogstad má co činili s akciovou bankou. Doktor Rank. Ano, má tam nějaké místo. (K páni Lindové.) Nevím, je-li také u-vás tento druh lidí, kteří vetři na všech stranách mravní hnilobu a na základě svelm pozorování do>a-hují pak pro toho neb onoho výhodného postavení. Zdraví nechť při tom stoji stranou. Pani Lindová. N"u. především jsou to přece ní-mocní, jimž je třeba ošetřování. Doktor Rank (pokrčí rtmeiiomn).. Ano. m U> mátne. Právě tato úvaha činí ze společnosti nemocnici. — 28 — Nora pohřížena ve vlastni myšlenky, vypukne v polohlasný smích a tleská rukama). Doktor Rank. Proč se tomu sméjete? Yíte-li jak, co je to vlastně společnost? Nora. Co bych se starala o tu nudnou společnost- Směji se něčemu zcela jinému — něčemu náramné zábavnému. — Řekněte mi, doktore Ranku — budou všichni, kdož zaměstnáni jsou u akciové banky, záviseli na Torval-dovi? Doktor Rank. To se vám zdá tak náramné zábavným? Nora (5é usmívá a pozpěvuje). Nechte mne! Nechte mne! (Procházejíc se po pokoji.) Ano, y opravdu velmi veselé pornysliti, že budeme — že bti*k- moci Torvald nyní tak působili na mnoho lidí. C Vytáhne kornout z kapsy.) Nechcete cukrátko, doktore Ranku ? Doktor Rank. Hlcdrne, hleďme; cukrátka. jsem, že jsou tu zbožím podloudnickým. Nora. Ano, al< tyto mi darovala Kristina. Paní Lindová. Cože?'Já —? Nora. Nu, nu, nu; nelekej se. Ty's nevěděla, U je Torvald zakázal. Boji se totiž, že bych si zkazila zubv. KW.., pan ... pro jednou —! Nuií-h pravda, doktore Kanku ŕ IJwľtc tak laskaví (Vsi ni mu cukrátko do úst.) A ty také, Knstmo. A já také nějaké; jen jedno maličké neb', nanejvýše dvě. (Prochází se opět.) jsem opravdu neobyčejné* Mastná. Ano. řeď ttí jenom jedDO je na %vkl r., bvch tak zviasíc rada. Doktor Rank. Nu? \ co je io;- — 29 — Nora. Něco, co bych tak ráda řekla, tak, aby to Torvald slyšel. Doktor Rank. Proč pak to neřeknete? Nora. Nesmím, je to tak ošklivé. Paní Lindová. Ošklivé? Doktor Rank. Ano. pak to neni radno. Ale nám to můžete přece — Co je to, co byste tak ráda řekla, aby to Helmer slyšel? Nora. Ráda bych zvolala jednou tak pěkně od plic: hrom a peklo! Doktor Rank. Jste pomatena! Paní Lindová. Ale pamatuj se, Noro —? Doktor Rank. Řekněte to, tady jest. Nora (schová kornout s cukrovinkami). Pst, j.st, pst! * í Helmer přichází ze svého pokoje, svrchník přes. rameno a klobouk r ruce.) Nora (jde mu vstříc). Nu. milý Torvalde, zbavil jsi se ho? Helmer. Ano. teď odešel. Nora. Dovolíš-li. představím ti —. to je Kristina, která právě přijela. Helmer. Kristina —? Odpusťte, ale nevím —- Nora. Paní Lindová, milý Torvalde; paní Kristina Lindová. Helmer. Ah tak. Jak se zdá. přítelkyně mé j ani /. mládí? Paní Lindová. Ano, znaly jsme se již v tehdejších dobách. Nora. A pomysli, vykonala dalekou cestu, aby s tebou promluvila. Helmer. Co tím chceš říci? Paní Lindová. Totiž vlastně ne — - jo — — 31 — Nora. Kristina jc totiž neobyčejně hbitá v práci kancelářské a pak by si přála dostat i se pod vedeni řádného muže a naučiti se ještě více, než dosud umí — Helmer. Velmi moudré, pani. Nora. A poněvadž slyšela, že jsi se stal ředitelem banky — i telegraf to roznesl — tedy odcestovala sem co nejrychleji a — Není-!i pravda, Torvalde, že bys k vůli mně pro Kristinu něco učinil? Vid": Helmer. Xu. nebylo by to nemožno. Jste asi vdovou ? Paní Lindová. Ano. Helmer. A pracovala jste Již v pisárně? Paní Lindová. Dosti dlouno. Helmer. Nu. je tedy pravdě podobno, že váni nějaké místo opatřím — Nora (tleská rukama). Vidíš} vidíš! Helmer. Přicházile právě v příznivé chvíli, paní — Paní Lindová. O, jak vám poděkovati? — Helmer. Není třeba. (Obléká svrchnik.) Dnes však mne omluvte — Doktor Rank. Počkej; pôjdu s tebou. (Přinese svůj kožich ze síně a ohřívá jej u kamen.) Nora. Nezdrž se dlouho, milý Torvalde. Helmer. Jen hodinu, nic déle. Nora. Půjdeš také, Kristino? Paní Lindová (oblékajíc se). Ano, půjdu si vyhledat nějaký pokoj. Helmer. To abychom snad šli spolu, Nora (jí pomáhá). To je mrzuté, že máme tak těsný byt, ale je nám skutečně nemožno, abychom ti — Paní Lindová. Ah, co pak myslíš? S bohem, milá Noro, děkuji ti za všecko. Nora. S bohem, prozatím. Ano, dnes večer přijdeš ovšem zase. A vy také, doktore, Ranku. Jak? Dovoli-Ii vaše /.draví? Ovšem, že dovolí; jen se dobře zahalte. (Všichni odcházejí, hovoříce, do síně. Venku na schodech zazní dětské hlasy.) Nora. Tu jsou! Tu jsou! (T5ěží ke dveřím a otevře je. Marianna přichází s dětmi.) Nora. Tojďte sem, pojďte sem. (Sklání se a líbá je.) Ah, tné sladké, roztomilé —! Vidiš je, Kristino? Nejsou roztomilé? Doktor Rank. Nestůjte tu v průvanu! Helmer. Pojďte, paní Lindová; nyní to tu nebude pro ty, kdož nejsou matkami. (Doktor Rank, Helmer a pani Lindová odejdou. — Opatrovnice vstoupí s dětmi do pokoje; Nora rovněž, při čemž dvéře do síně zavře.) Nora. Jak jste svěží a čilé. Ne, a jak vám kvetou tváře! Jako jablka a růže. (Děti s ni mluví v této scéně jedno přes druhé.) Ano, a bavili jste se také dobře? To je znamenité. A tak; tys vozil Emmu a Boba na saních: Oba najednou! Panečku! Ano, tys švarný hoch, Ivare. Ah, dej mi ji trošku, Marianno. Má sladká, roztomilá panenko! (Vezme opatrovnici tfejmenši z dětí a tančí s nim A Ano, ano. ma-tinka bude s Bbtbern také tančili. Jakže' Suchem jste se kulovali? Ah, žc jsem při tom nch\ -la! Ne. nech toho; sama je svléknu, Marianno. Ah, ano, nech mne to udělat: je to tají zábavné. Zůstalas tam s nimi tak dlouho; jsou docela promrzlé. Na kamnech je pro tebe horká káva. — 32 — (Opatrovnice jde do pokoje v levo. Nora svléká děti a pohazujíc šaty kolem, nechává^děli mluviti a vypravovali jedno pres druhé.) Nora. Tak? Byl tam tedy veliký pes, který za vámi běžel. Ale nekousal? Ke, způsobných děti pes nepokouše. Nedívat se do baličku, Iva-re! Co je to? Ano, to zvile, děti. Ah ne, ne; to není hezké. Tak? Abychom si hráli? Co že abychom hráli? Xa schovávanou? Ano, hrajme si na schovávanou. Nejdříve ať se schová Bol), já abych se schovala? Ano, tedy se nejdříve schovám já. (Hraje si s dětmi se smíchem a jásotem v pokoji a v jizhě na pravo přiléhající. Posléze schová se Nora pod stolem ; děti ve-hrnou se do pokoje, hledají, nemohou ji však nalézti: zaslechnuvše její potlačovaný smích, řití se ke stolu, zvednou pokrývku a spatří ji. Bouřlivý jásot. Xora vylézá, jakoby je chleb, postrašiti. Nový jásot. Mezitím bylo na dvéře zaklepáno, aniž to kdo slyšel. Dvéře sc pootevrou a objeví se Krogstad; chvíli čeká; hra pokračuje,) Krogstad. Odpusťte, paní Helmerová — Nora (s tlumeným výkřikem se obrátí a prudce se napolo vzpřímí;. Ah! Co chcete? Krogstad. Promiňte; dvéře na chodbu byly jen přivřeny; někdo je zapomněl zavřití — 'Nora (vstane). Můj muž není doma, pane Krogstad*. Krogstad. To vím. Nora. Ano — co tu tedy chcete? Krogstad. Promluvili s vámi několik slov. Nora. Se mnou? (K dělem, tiše.) Jděte tam — 33 - k Marianne. Cože? Ne, ten cizí muž nechce matince ublížit. Až odejde, budeme si hráti dále. (Odvede děti do pokoje na levo a zavře za nimi dvéře. Neklidně v napětí.) Se mnou chcete mluvit? Krogstad. Ano, chci. Nora. Dnes —? Ale vždyť přece není prvního — Krogstad. Není, dnes je Štědrý den. Bude na vás, jakého dárku se vám dostane. Nora. Co pak vlastně chcete? Xemolfa dnes nikterak — Krogstad. O tom prozatím nemluvme. Jde o něco jiného. Máte asi chvilenku pokdy ? Nora. ó, ano, zajisté, to mám, ačkoliv — Krogstad. Dobrá. Seděl jsem naproti v 0Í-senově restauraci a viděl vašeho muže jí ti pres ulici — Nora. Ano. dobře. Krogstad. — s nějakou dámou. Nora. A co pá tom? Krogstad. Dovolíte miotázati sc: nebyla tato dáma nějaká paní Lindová? Nora. Ano. Krogstad. Právě sem přijela? Nora. Ano, dnes. Krogstad. Je asi vaší -dobrou přítelkyni? Nora. To jest, Nechápu však — Krogstad. Druhdy jsem jí také znával. Nora. To viní. Krogstad. Tak? Mluvili jste o tom? To j$eirt si myslil. Nyní, dovolite-li: bude pani Lindová zaměstnána \ Akciové banče? 481 3 .... 34 — Nora. lak si můžete dovolit, tázati se mne vy, pane* Krogstade, pÓárÍ2Cný úředník mého muže? Ale poněvadž jste se již tázal, tedy vězte: Ano, paní Lindová bude v bance. A já jsem se ji ujala, pane Krogstade. Nyní to víte. Krogstad. Hádal jsem tedy správně. Nora (přechází sem tam). Ah, člověk má přece také trochu moci, zdá se mí. Tim mní ještě nikterak řečeno, třeba jsem ženou, že — Je-li kdo v postavení odvislém, pane Krogstade, tety by še měl opravdu stííci urážeti někoho, jenž — h m — Krogstad. — jenž má moc? Nora. Tak jes\t Krogstad (zrněni tón). Taní Helmerová, neužila byste dobrotivé své moci v můj prospěch : Nora. Jakže? Co tím minítc? Krogstad. Ráčila-li byste laskavě postarali Stí o to, abych své podřízené postavení v han; i podržel. Nora. Gp to znamená? Kdo pak vám chce vaše místu vzíti ? Krogstad. <), m hrajte si přecle mnou na nevědomou ! Chápu zcela dobře, že by nebylo vaší přítelkyni přijemno se mnou se stýkali, nyní také vím, komu jsem povinen vděčností za to. že budu vyhnán. Nora. Ale ujišťuji vás — Krogstad. Ano. ano, ano, zkrátka a dobre: jeítě ie kdy a radil bych vám, abyste užila své moci a přídiazíla to ^Nora. Ale, pane Kro^M/uk, já nemám zcela žáflné moři. — 35 — Krogstad. Ne? Zdá se mi, že jste prve řekla sama — Nora. Tak jsem to ovšem nemínila! Jál Snad byste si nemyslil, že mohu tak púsobiťi na svého muže? Krogstad. 0, vašeho muže znám už ze studentských dob. .Myslím, že neni pan ředitel sta-ttčnějši než jiní manželé. Nora. liudele-li mluviti o mém muži pohrdavě, ukáži vám dvéře. Krogstad. Jste srdnatá, paní. Nora. Nebojím se vás. Po Novém roce hudr vřech těchto nesnázi zbavena. Krogstad (přemáhaje se). Tedy slyšte, pani. Bude-li třeba, budu bojovali do krajnosti, abych své místečko v bance uhájil. Nora. Ano, zdá se tak opravdu. Krogstad. Neběží mi jen o služné; ano. o to mi jde nejméně. Ale je tu něco jiného — Nu. ano; ven s 1ím. Hleďte, je to takové. Víte zajisté právě tak dobře, jako kdo jiný. Že jsem se kdysi před léty provinil jistou nerozvážnosti. Nora. Myslím, že jšetn něco takového >h -šela. Krogstad. Věc se k soudu nedostala.; ale všecky cesty byly mi tim od té chvíle jako zataraseny. Tak jsem se dal du obchodu, které znál; Něčeho jsem se přece musil chopit; a mohu řici, nebyl jsem / in i horších. Ale nyní je třeba z toho všeho vybnsti. Moji synové dorůstají: pro ně je mi dobyti si tolik občanské úcty. kolik možno. Totp místo v bance bylo mi jaksi prvním slupněm. A nyni chce mne vás muž 3* - 36 - s tohoto stupne svrhnouti zase do špíny, z niž jsem so dustal. ... Nora. Ale. pro boha, pane Krogstade, ja vara nemohu nikterak pomoci. Krogstad. Pofcěvaáž právě nechcete; ale já vás mohu donutili. Nora. Snad nechcete mému muži říci, že vám dluhuji poniže? Krogstad. Hm; řeknu-li mu to? Nora. To by bylo hanebné. (Potlačuje slzy.) Aby zvěděl toto tajemství, které je mou radostí a moji pýchou, způsobem tak sprostým a hloupým — k tomu ještě od vás! Vydal byste mne nejhoršim nepříjemnostem — Krogstad. Pouze nepříjemnostem: Nora (prudce L Ale jenom to učiňte; nejhííře búde pak vám sanitnému: neboť p^tom pozná môj muž jasné, jaky jste špatný člověk a pak svoje místo teprve ztratite. Krogstad. i Hal jsem se. jsou-li to jen domácí nepříjemnosti, kterých se bojíte? Nora. Jestliže to můj muž zvi, tedy zbytek '>v pozoruhodné, milostivá pani? Nora (mlčí). Krogstad. New:*vétlila byste mi to? Nora (stále ještě mlčíl. Krogstad. je také stŕvjino. /Ľ sfóva řína", jakož i rok nejsou rukopis vašeho otce. nýbrž písmo, které se domnívám /míti. Nti. to by se dalo vysvětlili; váš otec snad na daltim zapomněl a nčl ' 1-i ■ i iný je .připsal na zdarbiíli dříve, než o smrti jeho /věděl. T.p není nie nená-h žitého'. Běží n p o d p i s, A t e n je pravý, pani Hclmcnu a ? jfp byl skutečně vás uleť, jenž sem své jméno, sáni napsal? Nora fpo krátkém 111] é e n i pohodí hlavou a hledí naň vzdorovité). Nikoli. Tatínkovo' jméno jsem tam napsala já. Krogstad. Poslyšte, milostivá pani, víle-li jak. 1 jr tu nebezpečné přiznáni? — 39 — Nora, IW pak? Své peníze dostanete brzo. Krogstad. Dovolíte mi otázku — proč jste listinu svému otci neposlala? Nora. To nebylo možno. Tatínek byl nemocen. Kdybych ho byla měla prosit o podpis, byla bych mu musila pověděti také, nač peníze potřebuji. Ale nemohla jsem mu přece říci, když byl tak nemocen, že život mého muže je v nebezpečí. To nebylo možno. Krogstad. Pak by bylo pro vás lépe bývalo, kdybyste se byla cesty do ciziny vzdala. Nora. Ne, to bylo nemožno. Touto cestou měl být zachráněn život mého muže. Té jsem se nemohla vzdáli. Krogstad. Neuvážila jste však, že to byl vůči mně podvod? Nora. Na tu jsem nemohla hlcděti. O vás jsem se nestarala nikterak. Vás jsem nemohla snesli pro všecky ty těžké nesnáze, které jste činil, ačkoli jste věděl, jak je mému muži zle. Krogstad, Je zřejmn, pani I telmerová, že nemáte o tom jasný pojem, čeho jste se dopustila. Ujišťuji vás však, že to nebylo nic jiného ani horšího, čim jsem se druhdy provinil já. a c5 mé celé občanské postavení zničilo. Nora. Vy? Chcete mi namluvili, že jste se odvážil zmužilého činu, byste zachránil své žene život? Krogstad. Zákony se netážou po pohnutkách. Nora. Pak jsou to velmi špatné zákony. ■ Krogstad. Spatné čili nic — předložím-li tuto listinu soudu, tedy budete dle zákona odsouzena. — 40 — — 41 — Nora. Tomu naprosto nevěřím. Aby nemela dctra právo ušet řiti svého starého, na smrt ne-morného otce starostí a strastí? Ze by neměla žena právo zachránili svému muži život? Neznám zákonů tak přesně: ale jsem přesvědčena, že někde v nich něco takového výslovně je dovoleno. A vy to nevite, vy, právní zástupce? Vy jste asi špatný právník, pane Kro£-stadc. Krogstad. Možná! Ale obchodům — takovým obchodům, jako je tento náš — rozumím přece dobře, tomu sňatí uvěříte? Dobrá. Čiňte nyní. co vám libo. Ale lolik vám pravím: budu-li podruhé vyvržen, tedy mi budete společnici, f Pozdraví a odejde siní.) Nora (stojí chvíli zamyšlena; potom pohodí hlavou). Ah, co! — Cntěl mne postrašiti! Tak hloupá nejsem. (Shledává části dětských oděvů; brzy ustane.) Ale —?--Ne, ale to je nemožno! 1'činila jsem to z lásky. Děti (ve dveřích v levo). Maminko, ten cizí muž již odešel. Nora. Ano, ano, vim. Ale neříkejte nikomu, o tom cizím muži. Slyšíte? Ani tatínkovi! Děti. Ne. maminko; ale budeš nyní zase s námi hráti ? Nora. Ne ne; nyni ne. Děti. Ah, ale, maminko, vždyť jsi nám to slíbila. Nora. Ano, ale nyni nemohu. Jděte tam; mám teď mnoho práce. Jděte tam, jděte tam, mé milé dobré děti. (Nutí je něžně, aby šlv do pokoje a zavře za nimi dvéře.) Nora (sedne si na lehátko, vezme vyšíváni a octni několik stehů, brzy však ustane). Ne! (Odhodí vyšívání, vstane, jde ke dveřim do & ně a volá.) Heleno! Přineste sem stromek. (Přistoupí ke stolu v levo a otevře zásuvku; opět zamyšlena.) Ne, ale to je zcela nemožno! Služka (s vánočním stromkem). Kam jej po-staviti, milostpaní ? Nora. Tam, do prostřed pokoje. Služka. Přinesu ještě něco? Nora. Ne, děkuji; mim, čeho potřebuji, Služka (která strom postavila, zase odejde). Nora (zdobí stromek). Sem svíčku — a sem květiny. — Ten ošklivý člověk! Nesmysl, nesmysl, nesmysl! Neni na tom nic zlého. Stromek ať je krásný. Učiním ti vše, co ti působí radost, Torvalde; — budu zpívat a tančit před tebou — Helmer (s balíčkem listin pod paží, přichází z venku). Nora. Ah — už přicházíš? Helmer. Ano. Kyl tu někdo? Nora. Zde? Ne. Helmer. To je podivnú. Viděl jsem vycházeti z domu Kro^stada. Nora. Tak? Ah ano, pravda, Krogstad tu byl chvilenku. Helmer. Noro, vidím ti na očích, že tu byl a pír.sil tě, abys se za něho přimluvila. Nora. Ano. Helmer. A to jsi měla učiniti jakoby z vlastního popudu? Méla's mi zamlčeti, že tu byl. Neprosil také o to? Nora. Ano, Torvalde; ale — — 42 — — 43 — Helmer. Noro, Noro, a k tomu jsi se propůjčila? Dáš se á takovým člověkem do řeči a činíš mu sliby! A mně pak řekneš nepravdu! Nora. Nepravdu —? Helmer. Neŕekla's, že tu nikdo nebyl ? I Hrozí prstem.) To ať mi můj skřivánek nikdy již neučiní. Ptáček ať nezpívá nikdy falešně. (O-bejme ji.) Není-li pravda, že se to už nestane? ... Ano, to jsem dobře věděl. (Pustí ji.) A teď už nic o tuin. i Posadí se u kamen.) Ah, jak je tu přijemno a útulno. (Probírá se chvíli ve svých listinách.) Nora (zaměstnána stromům, po krátké pomlčce). Torvalde! Helmer. Ano. Nora. Těším se neobyčejné na pozítřejší maškarní ples u Stenborgu. Helmer. A já opět jsem neobyčejně zvědav, čím mne překvapíš. Nora. Ah, ta hloupá věc. Helmer. Nu? Nora. Nenalézám nic vhodného; všecko se mi zdá tak směšné, nicotné. Helmer. Tak malá Nora došla k takové-m n poznání ? Nora (za jeho židli, s rukama na opěradle). Jsi příliš zaměstnán, Torvalde? Helmer. Ah — Nora. Jaké jsou to listiny? Helmer. Hanko v ní. Nora. Již? Helmer. Vymohl jsem si od odstupujícího ředitelstva plnou moc, učiniti v personálu a v jednacím řádu potřebné změny. K tomu užiju vánočního týdne. O Novém roce chci míti všecko v pořádku. Nora, Tedy proto byl ten ubohý Krogstad — Helmer. H m — Nora (nahýbajíc se přes opěradlo, pohrává si s jeho vlasy na temeně). Kdybys neměl tak naléhavé práce, tedy bych tě prosila o velmi, velmi velikou laskavost, Torvalde. Helmer. Poslouchám. Co by to bylo? Nora. Nikdo nemá tak jemný vkus, jako ty. Nuže. ráda bych se na maškarní ples pěkně oblékla. Neujal bys se mne, Torvalde, a neurčil, zač bych se přestrojila a jaký bych si pořídila oblek ? Helmer. Aha. tvrdá hlavička hledá záchrany ? Nora. Ano, Torvalde, bez tvé pomoci nemohu s místa. Helmer. Dobře, dobře; budu o tom přemý-šleti; poradím ti, Nora. Ah, jak jsi roztomilý. (Jde opět ke stromku, pomlčka.) Jak jsou ty červené květy hezké. — Ale řekni mi, bylo provinění Kxog-stadovo skutečně tak zlé? Helmer. Padělal podpisy. Víš-li pak, co to znamená ? Nora. Neučinil to z nouze? Helmer. Ano. nebo jako tak mnozí z lehkomyslnosti. Nejsem tak nemilosrdný, abych někoho pro takový skutek naprosto odsoudil. Nora. Yitľ. neni-li pravda. Torvalde; Helmer. nohý muže se mravně opět povznést!, jestliže vinu svoji vyzná a >\ ňj trest si odpyká. — 44 — — 45 — Nora. Trest —? Helmer. Ale tuto cestu Krog-stad nenastoupil, hlerlěl se vytáčkami a lží vykroutiti a právě tim se mravně zničil. Nora. Myslíš, že —? Helmer. Pomysli jen, jak mu si takový, viny si vědomý člověk žiti a lháti a stále se přetvařovali, jak si musí nasazovali škrabošku i před svými nejbližšimi, ba dokonce i před vlastni ženou a dětmi. A před détmi, to je právě to nej-strašnějši. Xoro. Nora. Proč? Helmer. Poněvadž otravné výpary těchto lží celou rodinu ničí. Každým vdechnutím v takém domě ssají děti zárodek nějakého zla. Nora f Mize za ním). Jsi o tom přesvědčen? Helmer. Má drahá, jsem advokátem a pozoroval jsem to dosti Často. Téměř všichni záhy zkažení lidé měli prolhané matky. Nora. Proč právě matky? Helmer. Obyčejně bývá to matka; ale ovšem otec působí stejné zhoubně; to ví každý soudce velmi dobře. A tento Krogstad otravoval vlastní své děti po celá léta přetvářkou a lží; právě proto pokládám ho za mravně zpustlého. (Vztáhne po ní ruce.) Proto, má milá, milá Nora rechf mi slíbí, že se za něho nebude přimlou-vati. Ruku na to. Nu, nu, co pak je to? Podej mi ruku. Tak. Tedy ujednáno. Ujišťuji tě, že by mi nebylo možno společně s nim pracovati; cítím se u přítomnosti takovýchto lidí zrovna tělesně nevolným. Nora (vztáhne ruku a jde na opačnou stranu stromku). Jak je tu horko! A mám ještě tolik co dělat. Helmer (vstane a složí své papíry). Ano, já aoych také ješiě před večeří některé z těchto listin přečetl. Také o tvém obleku budu pře-mýšleti. A nějakou tu maličkost, kterou bychom pověsili ve zlatém papíře na stromek, mám snad také připravenu. (Položí ji ruku na hlavu.) Alt, můj milý skřivánku. (Odejde do svého pokoje a zavře za selxm dvéře.) Nora ítiše po chvíli). Ah, co! Tak tomu ne-ni. To je nemo/iid. To je dojista nemožno. Marianna (ve dveřích v levo). Děti prosí •mažné, abych je pustila k matince. Nora. Ne, ne, ne, nepouštěj je ke mně! 7.u siaií u nich, Marianno. Marianna. Ano, ano, milostpaní. (Zavře dvé-re.) Nora (bledá zděši-ním). Já zt bych zkazila *vé děti —? Svoji domácnost otrávila? ('Krátká pomlčka; vztyčí hrdé hlavu.) To není prav-la. Není a není to pravda. (Opona.) jednání druhé, Tentýž pokoj. Y koutě, vedle piana, stoji vánoční stromek, oškubaný, zmuchlaný a s ohořelými svičkami. Na lehátku N oři n plášť. Nora (sama, nepokojné přecházi; pak sc zastaví u lehátka a zvedne plášť. Po chvíli jej zase pusti). Někdo jde! (Jde ke dveřmi, poslouchá.) Ne — neni to nikdo. Ovšem -- dnes o božím budě nepřijde nikdu; — a zítra také ne. — Ale snad — (Otevře dvéře a hledí ven.) Ne: ve schránce není nic; je zcela prázdna. (Jde do popředí.) Ah, hlouposti! Dojista to nemyslil vážné! Takového něco se nemůže stati. Je to nemožno. Mám tři malé děti. (Opatrovnice s velikou krabicí z pokoje v levo.) . Marianna. Konečně jsem tu krabici s maškarním oblekem našla. Nora. Děkuju; polož ji na stůl. Marianna (učiní tak)'. Ale ten oblek je ve velikém nepořádku. Nora. Ah, roztrhala bvch jej na tisíc kusů ! Marianna. Ucbovejž; to se spraví snadno, Jtn trochu trpělivosti. — 47 - Nora. Ano, půjdu k paní Lindové, aby mi pomohla. Marianna. Už zase pryč? V tom škaredém počasí? Nastudíte se, milostpaní — onemocníte. Nora. Ó, to by nebylo ani tak zlé. — Co pak dělají děti? LIariarma. Ti malí caparti si hrají s dárky od Ježíška, ale — Nora. Ptají se po mně často? Marianna. Jsou zvyklí, býti stále okolo ma-tinky. Nora. Ano, ale Marianno, ode dneška nemohu být u nich tak často, jako dříve. Marianna. Nu, malé děti zvyknou všemu. Nora. Myslíš? Myslíš, že by zapomněly své matky, kdyby tak odešla nadobro?' Marianna. 1 lúh chraň; — nadobro! ■ Nora. Poslyš, řekni mi, Marianno — přemýšlela jsem o tom často — jak jsi mohla své dítě zůstavili cizím lidem? Marianna. Ale to jsem přece musila udělat, chtěla-li jsem být kojnou malé Nory. Nora. Ano, ale že jsi to chtěla? Marianna. Když jsem dostala tak dobré místo? Chudé děvče, které stihlo neštěstí, musí tomu by t i rádo. Neboť ten špatný člověk neučinil pro mne ničeho. Nora. Ale tvoje dcera na tebe jisté zapomněla. Marianna. Ó, ne. nikterak. Psala mi. když šla po prvé k přijímání, i když se vdávala. Nora (ji objímá). Ty má stará Marianno, - 48 - bvla jsi mi 0'lu nepromluvíme. (Odejde na levf>: v téže divili přichází Helmer ze síně.) Nora (jde mu vstříc). O, jak už jsem na tě čekala, milý Torvalde. Helmer. Byla tu Madlena? Nora. Ne, to bvla Kristina; pomáhá mi opravován oblek, (vidíš budu rozkošná. Helmer. Ano. neměl jsem šťastnou myšlenku? — Nora. Skvostnou! Ale není to také ode mne hezké, ze se ti podrobujú? — 53 — Helmer (bere ji za bradu). Hezké — že se podřizuješ svému muži? Xu, nu, ty malá šelmo, vím, že*s to tak nemyslila. Ale* nebudu tě zdržovat; chceš asi zkoušeti. Nora. A ty chceš asi pracovati? Helmer. Ano. < l/káže na balíček listin.) Hleď. Byl jsem v bance — (Odchází do svého pokoje.) Nora. Torvalde. Helmer (zastaviv sc). Nu. Nora. Kdyby tě tvá vewruska hezky způsobně a vroucně-o něco poprosila —•? Helmer. Oč pak? Nora. Učiníš to? Helmer. Nej prv přece musím věděti, co je to. — Nora. Veveruška bude poskakovali a prováděli veselé kousky, budcš-li hodný a povolný. Helmer. Ven s tím. Nora. Skřivánek bude šveholiti po všech po* kójích, hlasitě i tiše — Helmer. Ah což, to činí bez toho. Nora. Rudu si hráli jako skřítek a tančili v měsíčním svitu, Torvalde. Helmer. .Noro — není to věc, na niž jsi ráno narážela? Nora (blíže). Ano, Torvalde, prosím tě snažně ! — Helmer. Odvažuješ se opravdu zmiňovat i >e o té věci znovu ? Nora. Ano, ano; ty m u s i š mm prosbu vyplnili; musíš KrojT.stada nechali v bance. Helmer. Má milá Noro. jeho místo určil jsem paní Lindové. — 54 — Nora. Ano. to je velmi krásne; a U mohl bys jiro])iistiti jiného úředníka místo Kro^stada. Heimer. fo je neuvěřitelná svéhlavost! Protože jsi mu nerozvážně slíbila přimluvili se za něho, abvch já — Nora. Xe proto, Torvald*'. Děje se tu k vůli tobě. Ten člověk piše do nejnesíoudnějších ča->opisu; to's řekl sám. \:úže ti neobyčejně ublí-žiti. Bojím se ho hrozně — Heimer. Aha, rozumím: to té děsí staré vzpomínky. Nora. Co tím míníš? Heimer. ? yslíš dojista na svého otce. Nora. Ano: pravda. Vzpomeň jen, co všechno zlí lidé o tatínkovi v novinách psali a jak strašné mu utrhali na cti. Myslím, že by byli vymohli jeho sesazení, kdyby té byla nevyslala vláda, bys věc vyšetřil a kdybys k němu nebyl býval tak laskavý a shovívavý. Heimer. .' á milá Noro, mezi tvým otcem a mnou je podstatný rozdíl. Tvůj otec, jako ú-ředník. nebyl nedotknutelný. Ale tím jsem já; a tím doufám, že zůstanu, pokud budu na svém místě. Nora. Ah. nevíš nikterak, co vše si zlí lidé lu-wniyslí. Nyní by nám bylo tak dobře a žili bychom klidné a šťastně v pokojné domácnosti, leze Jarosti — tv, já i děti, Torvalde! Proto tě prosím tak snažně — Heimer. A právě proto, že se ho ujímáš, znemožňuješ, abych ho podržel. V bance už \ říchrti vědí. že chci Krogstada propustiti. Kdyby se nyní rozneslo, že se nový ředitel dal ; - mluvili svoji ženou — . — 55 — Nora. Nu což —? Heimer. Nu ovšem; jenom, když provede svéhlavička svoji. — Abych se učinil přede všemi úředníky směšným — aby si lidé myslili, že podléhám cizímu vlivu? Věř mi, následky bych ucítil brzy! A potom — je tu ještě okolnost, která činí Krogstada u banky, pokud budu ředil clem, naprosto nemožným. Nora. Co pak je to? Heimer. Jeho mravních nedostatku mohl bych snad nedbali — Nora. Ano, není-li pravda, Torvalde? Heimer. A jak jsem slyšel, lze prý ho dobře upotřebiti. Ale je mým známým z mládi. Je to z těch ukvapených známostí, které jsou člověku později tak často na obtíž. Ano. řeknu ti přímo, my si tykáme. A ten beztak tni člověk nedělá z toho žádné tajnosti, jsou-li jini přítomni. Naopak — on se domnívá, že má právo vůči mně k tónu důvěrnému ; a tak vytrumfne každé chvíle svým —: ty, ty Helmere. Ujišťuji tě, že se mne to dotýká nanejvýš trapně. Učinil by mi mé postavení u banky nesnesitelným. Nora. Torvalde, to všecko není nic vážného. — Heimer. Tak? Proč ne? Nora. Ne, neboť jsou tu jeti malicherné ohledy. — Heimer. Co pravíš? Malicherné? Pokladaj mne za malicherného! Nora. Nikoli, naopak, milý Torvalde; a právě proto — Heimer. To je stejné; nazýváš mé dm malichernými: jsem tedy aji také malicher- nvm Malicherným f Ah tak !. . . Nu, tomu třete opravdu učinili konec. (Jde ke dveřím do síně a volá.) Heleno! Nora. Co pak chceš? Helmer i hledá ve svých listinách). Uctniti té věci konec. Služka (přijde). Helmer. Hleď; odnes to psaní; jdi s ním hned. Odevzdej je posluhovi, aby je doručil. Ale rychle. Adressa je na něm. Hleď, tu jsou ptníze,« Služka. Dobře. (Odejde s dopisem.) Helmer (pořádaje své listiny). Tak vidíš, má svéhlavičko. Nora (jako bez ducha). Torvalde — jaký to bvl dopis? Helmer. Krogstadovo propuštění. Nora. Pošlí proň zase, Torvalde 1 Ještě je čas! Ah, Torvalde, pošli proň zase! Učiň to pro mne; — pro sebe samého; — pro naše děti! Slyšíš, Torvalde; učiň to! Ty nevíš, co nám všem tento dopis může způsobiti. Helmer. Pozru. Nora. Ano, pozdě. Helmer. Milá Noro, odpouštím ti tutu tvoji úzkost, ač je vlastně pro mne urážkou. Ano. urážkou. Ci je to něco jiného, domníváš-li se, ze bych se bál pomsty sešlého pokoutního pisálka; Promíjím ti to však, poněvadž je to zá-n-ven pekným důkazem veliké tvojí ke mně •'V* v. f Obejme ji.) Tak to musí být, má draná, nulován,., \vět ne. Paní Lindová. Půjdu ihned ke Krogstadovi a promluvím s ním. Nora. Nechodí k němu; ublíži ti! Paní Lindová. Byla doba, kdy by byl pr> mne rád učinil všecko. Nora. Ten? Paní Lindová. Kde bydli? . Nora. Ah, což vím —? Ano (sáhne do kapsy), zde jeho lístek. Ale dopis, dopis — Heimer (ve svém pokoji, klepe na dvéře). Xoro! Nora (úzkostlivě vykřikne). Ah, co je? Co mi chceš - 72 — Helmer. Nu, nu jen se tak nelekej. My nevejdeme; zastrčilas závoru; zkousis snad? Nora. Ano, ano; zkouším. Slusi mi to velice Torvalde. Paní Lindová (přečetši lístek). Bydlí tu hned za rohem. Nora. Ano; ale již to nepomůže. Jsme ztraceni. Dopis je ve schránce. Paní Lindová. A tvůj muž má klíček? Nora. Ano, stále. Paní Lindová. Krogstad ať žádá svůj list nepřečtený zpět, ať si vymyslí nějakou záminku. — Nora. Ale právě v tento čas otevírává Torvald — Paní Lindová. Překaz to; jdi k němu. Vrátím se pokud možno nejrychleji. (Odejde rychle vstupními dveřmi.) Nora (přistoupí ke dveřím do Helmerova pokoje, otevře je a nahlédne do vnitř). Torvalde ! Helmer (v zadním pokoji). Nu, smím-li pak konečně do svého vlastního pokoje? Pojď, Ranku, teď uvidíme — (Ve dveřích.) Ale, co je to? Nora. Co pak, milý Torvalde? Helmer. Rank mne připravil na velkolepé přestrojení. Doktor Rank (ve dveřích); Tak isem tomu rozuměl, snad jsem se tedy mýlil. Nora. Nikoli, před zítřkem se mi nebudete obdivovati. Helmer. Ale, milá Noro, tys něiak schváce-na. Cvičilas příliš? — 73 — Nora. Ne, já ještě vůbec necvičila. Helmer. Ale toho je přece třeba _ Nora. Ano, toho je nevyhnutelně třeba, Torvalde! Ale bez tvé pomoci nemohu s mista; všecko jsem zapomněla. Helmer. Nu, to zas brzo nacvičíme. Nora. Ano, pomoz mi, Torvalde. Slíbíš mi to? Ah, je mi úzko. Ta veliká společnost. — Dnes večer se věnuješ toliko mně. Nebudeš pracovati docela nic; ani péra se nedotkneš. Ano? Není-li pravda, milý Torvalde? Helmer. Slibuji ti; dnes večer budu zcela k tvým službám — ty malé, ubohé děvčátko. — Hm, pravda, chtěl jsem přece dříve — (Jde ke dveřím do síně.) Nora. Co chceš venku? Helmer. Podívat se. zda nedošly nějaké listy. Nora. Ne, ne, nečiň toho, Torvalde! Helmer. Proč pak? Nora. Torvalde, prosím tě; není tam nic. Helmer. Nech mne přece podívati se. (Odchází.) Nora (u klavíru, udeří první takt v taran-telly). Helmer (u dveří, zastaví se). Aha! Nora. Nemohla bych zítra tančili, kdybych s tebou dříve nezkoušela. Helmer (jde k ni). Je ti opravdu lak úzko. milá Noro? Nora. Ano, tak strašně úzko. Nech mne zkoušeli hned: ještě nám zbývá něco času. než půjdeme ke stolu. O, sedni si sem a doprová- — 74 — zej mne, milý Torvalde; opravuj a poučuj mě, prosím té. ...... ■. Helmer. Rád, velmi rad, prejes-Ii si. (bedne st ke klavíru.) Nora (vezme z krabice tamburínu a dlouhý, pestrý sál, jejž chvatné přes sebe přehodí; pak se skokem postaví do předu jeviště). Xu, zahřej mi! Teď budu tančit! (Helmer hraje a Nora tanči; doktor Rank stojí u klavíru za Helmerem a pozoruje.) Helmer (hraje). Volněji — volněji. Nora. Nemohu jinak. Helmer. Ne tak divoce. Noro! Nora. Právě tak to má býti. Helmer (přestane). Ne, ne, nejde to nijak. Nora (se směje a máchá tambtirinou). Neřekla jsem ti to? Doktor Rank. Dovol, abych zahrál já. Helmer (vstane). Ano, učiň tak; budu ji lépe opravovat. (Doktor Rank sedne ke klavíru a hraje; Nora tanči stále divočeji. Helmer postaví se u kamen a časio ji mezi tancem opravuje; zdá se, že Nora neslyší; vlas její se rozpustí a spadne jí na ramena; nedbá toho, ale tančí dále. — Vstoupí pani Liňdová.) Paní Lindová (stojí jako přikována u dve-.í). Ah — Nora (mezi laněmi), 'lady je veselo, Kristino. Helmer. Ale milá, drahá Noro. ty tančíš, jako by běželo rj život. /3 — Nora. To také běží. Helmer. Ranku, přestaň: totě čiré šílenství. Prestaň, povídám. (Rank přestane hráti a Nora se náhle zastaví. Helmer jde k ní.) To bych byl neuvěřil. Tys zapomněla vše, čemu jsem tě naučil. Nora (odhodí tamburínu). Tak to vidíš. Helmer. Nu, je vskutku potřebí, učiti se od základu. Nora. Ano, teď vidíš, jak je to nutné. Musiš se mnou cvičiti do poslední chvíle. Slíbíš mi to, Torvalde? Helmer. Buď ujištěna. Nora. Dnes ani zítra nebudeš myslit na nic jiného než na mne; neotevřeš ani jediného dopisu — ba ni schránky na dopisy — Helmer. Aha, máš ještě strach z toho člověka — Nora. Ano, ano, to také. Helmer. Noro, vidím ti na očích, že už je tu od něho list. Nora. Nevím; zdá se mi: ale ty teď nebudeš čisti nic podobného. Dokud nebude vše odbyto, ať se mezi námi nic ošklivého neobjeví. Doktor Rank (tiše k Helmcrovi). Neodpí- • ar rej ji. Helmer (ji obejme). Staniž se děťátku po vuli. Ale zítra v noci, po tanci — Nora. Budeš volný. Služka (ve dveřích v pravo). -Milostivá paní, je prostřeno. Nora. Přines šampaňské. Heleno. I - 76 - Služka. Prosím, milostpaní. (Odejde.) Helmer. Aj. aj — tedy skutečná hostina? Nora. Ano, hostina se šampaňským až do bílého rána. (Volá na služku.) A také cukrovinky, Heleno, hodně mnoho — pro dnešek. Helmer (chopí ji za ruce). Nu, nu, nu; jenom ne tak divoce. Nyní buď zase jako jindy mým roztomilým skřivánkem. Nora. Ah, ano, to chci. Ale ty jdi teď ke stolu; a vy také, doktore Ranku. Kristino, ty mi pomůžeš upraviti vlasy. Doktor Rank (tiše, mezi odchodem). Snad nelze něco — tak něco očekávati? Helmer. Uchovejž, můj milý, není to nic jiného, než ta dětinská úzkost, o níž jsem ti vyprávěl. (Odejdou na pravo.) Nora. Nu? Paní Lindová, Odejel. Nora. Viděla jsem to na tobě. Paní Lindová. Vrátí se teprve zítra večer. Napsala jsem mu tam lístek. Nora. Toho's neměla činiti. Nic nezamezíš. Vždyť je to vlastně překrásné, očekávati to podivuhodné. Paní Lindová. Co pak očekáváš? Nora. Ah, to nepochopíš. Jdi tam k nim; přijdu za chvilenku. Paní Lindová (odejde do jídelny). Nora (stojí chvíli, jakobv se chtěla vzpamatovali; potom se podívá na hodinky). Pět. Sedm hodin do půlnoci. Na to dvacet čtyři hodiny do příští půlnoci. Pak bude tarantella — 77 — lír! SnnetmU S °teVřením ™"™>- (Opona.) ! Jednáni tretí. Tentýž pokoj. Slul s lehátkem a židlemi postaven ku předu, do prostřed jeviště. Na stole svítí lampa. Dvéře do síně jsou otevřeny. S hořejšího patra slyšeti jest hudbu. (pani Lindová sedí u stolu a roztržitě listuje v knize; pokouší se čisti, zdá sc však, že není s to, by ttpototak myšlénky; co chvíli pohlíží napiatě naslouchajíc ke dveřím.) Paní Lindová (dívá se na hodinky). Jesle nejde. A je už nej vyšší čas. Jen, aby ne — (Naslouchá opětně.) Ah, tady jest. (Jde do síně a otevře opatrně dvéře na chodbu ; je slyšeti tiché kroky na schodou ; šeptem.) Pojďte dále. Nikoho tu není. Krogstad (ýc dveřích). Našel jsem doma váš lístek. Co to znamená? Paní Lindová. Jest nezbytno, abych s vámi promluvila. Krogstad. Tak? A je naprosto nutno, by se to stalo v tomto domě? Paní Lindová. t1 mne by to možno nebylo; můj pokoj nemá zvláštního vchodu. Pojďte dále; jsme zcela sami; děvče spí a Hclmerovi jsou nahoře na plesu. — 79 — Krogstad (vstoupí do .pokoje). Podívejme %ľ'lm-rľ'^neS večer tanči? Skutečné™ Pani Lmdova. Ano. Proč bv netančili? ' Krogstad. Ah, pravda, proč bv netančili Paní Lindová. Tak, .Krogstade, dovolte, bv-chom spolu promluvili. Krogstad. .Máme my dva ještě co si říci? Paní Lindová. Dokonce velmi mnoho. Krogstad. To bych nemyslil. Paní Lindová. Ne, poněvadž jste mi nikdy nerozuměl. Krogstad. Možno nerozuměti něčemu, co je tak docela jasné? Zena, která nemá srdce, povrhne mužem, naskytne-H se ji něco výhod- V « « f • nejsiho. Paní Lindová. Myslíte, že jsem tak docela bez srdce ? A domníváte se, že jsem ten poměr přerušila s lehkvm srdcem? Krogstad. Nikoli? Paní Lindová. Krogstade, opravdu jste tomu věřil? Krogstad. Proč pak jste mi psala tehdy takovým způsobem ? Paní Lindová. Nemohla jsem jinak. Poněvadž jsem se s vámi rozejiti musila, bylo také mojí povinnosti, zničiti ve vás vše, co jste pro mne cítil. Krogstad (tiskne si ruce). Tak tedy. A to — to jenom pro peníze! Paní Lindová. Nezapomínejte, že jsem měla opuštěnou matku a dva malé bratry. Na vás, Krogstade, čekati jsme nemohli: měl .jste tehdy velmi nejisté vyhlídky. Krogstad. [Xjme tornu; ale vy jste neměla práva odstrčili mne pro jiného muže. Paní Lindová. To neviní. Dosti často tázala jsem se sama sebe, měla-li jsem k tomu práva. Krogstad (hlášena tišším). Když jsem vás mi byla pe\ná pfidá «f*ati1 bvlo mi. jako by po,, thama /mizela. Pohled na mne; dnes jjseui člověkem bez pomoci, trosečníkem, pomoc blízká. Paní Lindová. Snad je pomoc DJizica. Krogstad. Ryla blízká ; ale v tom jste přišla vy a postavila jste se mi do cesty. Paní Lindová. Nevědomky, Krogstade. Teprve dnes ráno jsem se dověděla, že vystřídám v bance vás. Krogstad. Věřím vám. pravite-li to. Ale, když to víte, odstoupíte také? Paní Lindová. Nikoli, neboť by vám to přece ni v nejmenším neprospělo. Krogstad. Ah, prospělo, neprospělo —; já bych to přece udělal. Paní Lindová. Jsem zvyklá jednati rozumně. Život a tvrdá, trpká potřeba mne tomu naučily. Krogstad. A mne život naučil nevěřiti frá-sim. Paní Lindová. To vás naučil něčemu velmi rozumnému. Ale činům snad přece uvěříte? Krogstad. Jak to mvslíte? Paní Lindová. Řekl" jste, žc jste člověkem bez pomoci, trosečníkem. Krogstad. Měl jsem k tomu dobré duvodv. Paní Lindová. Také já jsem trosečnicí. NV mim nikoho, o něhož bvch se starala a nikdo se nestará o mne. Krogstad. Sama jste volila. Paní Lindová. Nebylo tehdy, pro mni jine volby. ' y Krogstad. Nu, ale co vic!J Jr Pani Lindová. Krogstade, co/kdybychom my oba trosečníci dostali se kj/obt. Krogstad. Co to pravíte? / Paní Lindová. Přece sj%ff se zachrání d\ a na jedné trosce, než kaž'f zvlášť. Krogstad. Kristino! jŕ Paní Lindová. Co lyyslíte, proč jsem přišla? Krogstad. Myslil;1-jste na mne? Paní Lindová. Třeba mi pracovali, bych snesla život. Pracovala jsem po všecky dny svého života, po'«íud má paměť sahá, a práce stala se mou jdinou radostí. Ale nyni jsem na světě docela sama, tak hrozně zbytečná a opušléná. Prajovati sám pro sebe. to> přece neposkytuje radosti. Krogstade, dejte mi někoho, pro něhož bych pracovala. Krogstad. Tomu nevěřím. To neni než př. -piatá vclikomyslnost ženy, která se chce obé-tovati. Paní Lindová. Pozoroval jste kdy, že bych byla prepiatou? Krogstad. Vý byste byla vskutku s Řekněte mi — znáte zplna moji minulost Paní i-indová. A n 0, Krogstad. A víte. zač mne tu považují. Paní Lindová. Prve jste naznačil, že se mnou Ityste byl asi býval jiný. Krogstad. To vím zcela jistě. Paní Lindová. Nestalo bv se to ještě teď? 431 o Krogstad. Kristino;... to pravíte s dobrým rozm^ slem! Ano, to činíte. Vidím to na vás. Vy bysL. se tedy-opravdu odvážila —? Paní Lrfidová. Je mi třeba nčkobo, jemuž bych byla matkou ; a vaše děti matky postrádají. .\lv ubaWne si navzájem potřební. Krog-stade, věřím v^ílcchetný základ vaší povahy, společné s vámi\jnohla bych všecko. Krogstad (uchopVji za ruce). Díky, díky, Kristino; — nyni dovmlu se povznésti i v očích jiných lidí. — Ah, zajwnněl jsem však — Paní Lindová (naslouabá). Pst! Tarantella. Jděte, jděte! Krogstad. Proč? Co se Valo? Paní Lindová. Slyšíte, jal* nad námi tančí? Potom se vrátí. > Krogstad. Ah ano, půjdu. \ to už marné. Vy ovšem asi nevíte, co jsem učinil proti Helmě rov ý m. Paní Lindová. Ano, vím to, Ivrogstade. Krogstad. A přece byste se odvážila —? Paní Lindová. Chápu zcela dobře, kam až dohání zoufalství muže, jako jste vy. Krogstad. O, kéž bych to mohl oďéiniti! Paní Lindová. To můžete; neboť váš dopis je dosud ve schránce. Krogstad. Jste tím jista? Paní Lindová. /.cela jista, ale — Krogstad | hledí na ni zkoumavě). Nelze tornu rozumět i takto? Chcete svou přítelkyni zn-chrániti za každou cenu. Řekněte upřímně. Jé tomu tak? Paní Lindová. Kro^stadc; kdo někdy sebe - 83 - s^w lásky k jiným M len toho nikdy Krogstad. Požádám za vrácení svého listu. Paní Lindová. Ne, ne. Krogstad. Ano, ovšem že; počkám tu, až Helmer přijde; řeknu mu, aby mi vrátil muj list — že běží toliko o mé propuštění — aby jej nečetl. Paní Lindová. Nikoli, Krogstade, vy o ten list nepožádáte. Krogstad. Ale povězte mi, nebyla to vlastní příčina, pro niž jste mne sem pozvala? Paní Lindová. Ano, v prvním leknutí; ale to bylo včera a za ten den spatřila jsem tu věci neuvěřitelné. Helmer ať zví všecko; neblahé toto tajemstvi musí na světlo; mezi těmito dvěma nechť se vyjasní; ty vytáčky a to tutlání déle trvati nemůže. Krogstad. Nu, dobrá; odvážíte-li se toho. — Ale jedno učiniti mohu na všechen způsob, a to nechť stane se hned — Paní Lindová (naslouchá), Pospěšte! Jděte, jděte! Je po tanci; nejsme ni chvilenku jisti. Krogstad. Počkám na vás dole. Paní Lindová. Ano, učiňte tak ; doprovodíte mne domů. Krogstad. O, tak nekonečně šťasten jsem nebyl dosud nikdy. (Odejde. Dvéře z pokoje do síně mezi následující scénou zůstanou otevřeny.) Paní Lindová (trochu pokhzi a urovnáva svůj plášť). Tak v obrat! Ano. jaký obrat! Miti někoho, pro'něhož lze pracovali pro nehoz - 84 - lze žhi: spořádali něčí domácnost. Xu, stane se opravdu. — Jen kdyby brzo přišli. — (Naslouchá.) Aha, už jsou tu. Rychle tedy. (Vezme klobouk a plášť. Je slyšeti hlas Helmerův í Xořin: v zámku otočí se klíč a Helmer přivádí skoro násilím do siné Xoru, oblečenou v italský kroj, pres néjž přehozen jest .velký černý šál; Helmer jest v úboru společenském a v otevřeném černém dominu.) Nora (ještě ve dveřích, vzpouzejíc se). Xe, ne, ne; tam ne! Půjdu zase nahoru. Nechci odejiti tak brzo. Helmer. Ale, milá Xoro — Nora. Ah. prosím té snažně, Torvalde; jen hodinku ještě! Helmer. Ani minutu již, mi'á Xoro. Víš, tak jsme se smluvili. Vak: do pokoje: tady bys sc nastudila. I Odvede ji něžné přes její odpor do pokoje.) Paní Lindová. Dobrý večer! Nora. Kristina! Helmer. Jakže, tak po/dé ještě zde, pani Lindová r Paní Lindová. Ano, promiňte; ráda bych viděla Noru přestrojenou. Nora. Tys tu seděla a čekala na mne? Paní Lindová. Ani: bohužel, nepřišla jsem v čas; tys byla již nahoře: a já necht.'la od.-jiti, dokud jsem tě nespatřila. Helmer (sundávaje .Vore šál;. Xu, tak jen si ji řádně prohlédněte. Myslím, že stojí /a podívanou. Wni krásná, paní Lindová? Pani Lindová. Ano, pravda — Í4; Helmer. Xeni čarokrásna? To bylo také obecné mínění ve společnosti. Ale to roztomilé stvořeníčko jest hrozné svéhlavé. Avšak, co činiti? Pomyslete, bylo mi užiti skoro násilí, bych ji odvedl. Nora. Ah, Torvalde, hudeí toho žekti, žes mi nedopřál alespoň ještě pul hodinky. Helmer. Tu slyšíte, paní. Tančila svou ta-rantellu — skhdila bouřlivý po:lesk — zcela zasloužený — ačkoli bylo v provedeni poněkud příliš realismu; myslím — o něco vice. nežli se, přísně vzato, s požadavky uměni dá srovna-ti. Ale nechť si! Hlavní jest — že klidila potlesk; bouřlivý potie.sk. Nechali ji tam poto:n ještě? Oslabiti dojem? Xe, děkuji Vzal jsem svou půvabnou svéh-lavou, kapriciň>ní dívku z Capri pod paží: hbitě jediné rychlé k.-»! > -áiem. úklona na vše strany, a — jak v pohádce — krásný pohled zmizel. Odchod musí býti vždycky působivý, pani Lindová: ale nejsem niktv-rak s to. abych to učinil Moře pochopitelným. Fi, je tu horko. (Odhodí domino na židli a. otevře dvéře do svčh" pdkoje.) Co? Tady je tma. Ah ano, ovšem. Odpusťte — i Vejde do vnitř a rozsvit! nt*koIik svéc.) Nora (šeptá rychle a bez dechu). Nti?! Paní Lindová "(tiše). Mluvila jsem s nim. Nora. A tedy —? Paní Lindová. Xoro — rnusiš řici svému muži všecko. Nora I bezezvučně). To jsem věděla. Paní Lindová. Od Krugstada aen1 čeho se báti; ale mluviti musí-. Nora. Nebudu mluvit. : — 80 — Paní Lindová. Pak promluví dopis. Nora. Děkuji ti. Kristino; vím nyní, co dělat. Pst —! Helmer (opět vstoupiv). Nu, paní Lindová. prohlédla jste si ji? Paní Lindová. Ano, a nyní přeji dobré noci. Helmer. 1 co, už? Patří vám to pletení? Paní Lindová (přijímajíc je), Aim; děkuji; málem bych je byla zapomněla. Helmer. Zabýváte se tedy pletením? Paní Lindová. Ano. Helmer. Víte co, raději vyšívejte. Paní Lindová. Tak? A proč? Helmer. Poněvadž je to mnohem pěknější. Hleďte: vyšívání držíme takto levou rukou, pravou pak vedeme jehlu — tak — v lehkém, protáhlém oblouku ; neni-li pravda —? Paní Lindová. Ano, může být — Helmer. Naproti tomu pleteni — jest vždycky nepěkné; podívejte se; sevřená ramena — proplétající se dráty; — je na tom něco čínského. — Ah, to bylo vskutku výborné šampaňské. Paní Lindová. Tož dobrou noc, Noro, a teď už nebuď svéhlavou. Helmer. Pěkné řečeno, paní Lindová! Paní Lindová. Dobrou noc. pane řediteli. Helmer (doprovází ji ke dveřím). Dobrou noc, dobrou noc; doufám, že dojdete domů iťaštaě? Rád bych —; ale nemáte daleko. Dobrou noc, dobrou noc. (Paní Lindová odejde. Helnnr zavře za aí dveře a zase se vrátí.) Helmer. Tak; konečné jsme ji dostali za dveře. Je strašně nudná, ta žena - 87 - Nora. Nejsi příliš unaven, Turvalde? Helmer. Nikoli, ni v nejmenším. Nora. Ani ospalý nejsi? Helmer. Docela ne; naopak, jsem neobyčejně svěží. Ale ty? Ano, ty se zdáš opravdu u-navená i ospalá. Nora. Ano, jsem velmi unavena. Nu, brzo budu spáti. Helmer. Vidíš, vidíš! líylo tedy přece správné, že jsme déle nezůstali. Nora. Ah, všecko je správné, co činíš. Helmer (libá ji na čelo). Můj milý skřivánek je také jednou moudrý. Ale pozorovala jsi také Ranka, jak byl dnes večer veselý? Nora. Tak? Opravdu byl veselý? Nemluvila jsem s nim. Helmer. Já také skoro vůbec ne: ale již dlou-ho neviděl jsem ho tak dobré mysli. (Dívá se chvíli na ni, pak přistoupí blíže.) Hm, — to je dohře, že jsme zase doma: že jsem s tebou zcela sám. — Ah. ty krásná, rozkošná ženo! Nora. Nedívej se na mne tak, Torvalde! Helmer. Abych se nedíval na nejdražši svůj statek? Na všecku tu krásu, která jest moje. jen moje, docela moje. Nora (obejde stůl). Dnešní noci se mnou takto nemluv. Helmer (ji následuje). Pozoruji, že ti vězí v krvi ještě tarantella. A to tě činí ještě svůdnější. Slyš! Hosté odcházejí. (Tiše.) Noro — brzy bude ticho po celém domě. Nora. Ano. to bude. Helmer. Ano, není-li pravda, moje milovaná Noro? Ah, poslyš. — jsem-li tak s tebou vc — sa — společnosti, — víš-li, proč s tebou tak málo mluvím, tebe se vzdaluji, jen príležitostne, kradmo, nejakým pohledem na tobě utkvím, _ vis-li. proč to činmi? Poněvadž si pak představuji, že tě tajně miluji, že jsme potají zasnoubeni a nikdo že netuší, co se mezi námi -1l je. Nora. Ah, ano, ano, ano; vím to, všecky tvoje myšlenky patří mně. Helmer. A když pak odcházíme a já kladu šál na tvé něžné, mladistvé plece — kol té nádherné šíje, — tu si myslím, žes mladou moji nevěstou, že JuVnie právě z kostela a že tě \ edu po prvé do svého bytu, — že jsem po prvé s tebou samoten, — s tebou zcela samo-ten, ty mladá, chvějící se krásko 1 Po celý tento večer toužil jsem jen po tobě. Když jsem tě viděl tančiti tarantcllu tak bystře a vábně, — zpěnila se mi krev; už jsem se nepřemoh!: — proto jsem tě odvedl tak brzo — Nora. Jdi jen, Torvalde! Ncch mne. Já tomu všemu nechci. Helmer. Co pak je to? Snad je mi dovoleno s tebou laškovati, sladká Noro. Nechceš; nechceš? Což nejsem tvým mužem —? (Někdo klepe.) Nora (se lekne). Slyšíš —? Helmer (it dveří), kdo to? Doktor Rank (venku). To jsem já. Je voliť 1 ua chvíli vejiti? Helmer (tiše, mrzutě). Ah, co tu ještě chce? (Nahlas.) Počkej trochu. (Otevře.) No, to jo liczké. žes naše dvéře jen tak neminul. - 89 — Doktor Rank. Zdálo se mi, že slyším tvůj hlas, a tu jsem se chtěl přece podívati. (Rozhlédne se těkavě.) Ah, ano; ty milé, známé prostory. Tak klidno a útulno jest u vás dvou. Helmer. Myslím, že se ti nahoře také hodně líbilo. Doktor Rank. Znamenité. Proč by také ne? Proč by člověk na tom světě všeho neužil? Na všechen způsob tolik a tak dlouho, pokud může. Y'íno bylo výborné — Helmer. Zejména šampaňské. Doktor Rank. Tys to také pozoroval? Je ne-uvěřitelnO', co jsem ho do sebe nalil. Nora. Torvald pil dnes také mnoho šampaňského. Doktor Rank. Tak? Nora. Ano; a pak bývá vždycky tak veselý. Doktor Rank. Nu. proč bychom si po dni dobře užitém nedopřáli veselého večera? Helmer. Dobře užitém; tím se, bohužel, ho-r.ositi nemohu. Doktor Rank (klepaje mu na rameno). Ale já ano, vidíš! Nora. To jste vykonal dnes jistě vědeckou zkoušku, doktore Ranku. Doktor Rank. Ano, ovšem že. Helmer. Podívej se; Nora mluví o vědeckých zkouškách! Nora. A je možno blahopřáti k šťastnému výsledku ? Doktor Rank. Arci. že je možno. Nora. Byl tedy dobrý? Doktor-Rank. Pokud lze nejlepší; pro lékaře i pro nemocného — jistota. — go Nora (kvapně a zkoumavě). J istota? Doktor Rank. Oplná jistota. Proč bych na to neužil veselého večera? ^ Nora. Ano, to jste učinil dobre, doktore Kanku. ... , , Heimer. To říkám také; jen abys toho zítra nepykal. Doktor Rank. Nu, neco za neco. Nora. Doktore — milujete jistě velmi maškarní plesy? Doktor Rank. Je-li tam bodne zajímavých masek. Nora. Poslyšte; jak bychom se přestrojili my dva o příštím plesu ? Heimer. Ty lehkomyslná — už nyní myslíš na příští ples! Doktor Rank. My dva? Ano, to vám povím; vy budete Štěstěnou — Heimer. Ano, ale opatř také vhodný oblek. Doktor Rank. Nech jiti svou paní tak, jak žije — Heimer. Velmi trefně řečeno. Ale víš-li pak také už, jak ty se přestrojíš? Doktor Rank. Ah, milý příteli, to vím už zcela určitě. Heimer. Nn? Doktor Rank. Na příštím maškarním plesu budu neviditelným. Heimer, To je šprýmovná myšlenka. Doktor Rank. J5ví jednou velký, černý klo-!" nk —; neslyšel jsi o klobouku', který činil neviditelným? Clóvék si jej přetáhl pí c s blavii a nikdo ho pak neviděl. — 9i - Heľmer ($ potlačeným úsměvem). To máš pravdu. Doktor Rank. Ale zapomněl jsem docela, proč jsem přišel. Helmere, dej mi doutník; z těch tmavých, havanských. Heimer. S nejvétši radostí! (Podává mu to-^ bolku s doutníky.) Doktor Rank (vezme si doutník a'uřízne špici). Děkuji. * Nora (rozsvítí sirku). Zde jest oheň. | Doktor Rank. Díky za to. (Nora mu sirku přidrží, on kouří.) A nyní buďte zdrávi! Heimer. S bohem, s bohem, milý příteli! Nora. Spěte dobře, doktore. Doktor Rank. Děkuji vám za to přání. Nora. Přejte mi totéž. ^ Doktor Rank. Vám? Nu, ano, chcete-li — Spěte dobře. A díky za'oheň. (Pokyn, oběma a odejde.) Heimer (přidušeně). Pil dnes příliš. Nora (duchem nepřítomna). .Možná. Heimer (vyjme z kapsy kroužek s kliči a jde do síně). Nora. Torvalde — co tam chceš? Heimer. Vyprázdnili schránku; je plná; ráno by tam nebylo místa pro noviny — Nora. Budeš ještě pracovat i? • Heimer. Toť víš, že nebudu. — Co pak to? Sem se někdo dobýval. • Nora. Dobýval —? Heimer. Ovšem že. Co pak to znamená? Nechci se domnívat i. že snad služky — ? Tady leží zlomená jehlice. Noro. ta je tvoje — Nora (rychle). Pnk to bvlv asi dčti — - 92 — Helmer. To jim doopravdy odvykni. Hm hm • - nu, přece jsem to dostal. ( \ vime obsah a volá do kuchvnč.) Heleno! - Heleno; shasni tu světlo. (Vejde opět do pokoje a zavre dvere do síně.) , Helmer (s dopisv v ruce). Podívej se. Pohleď, co se toho nahromadilo. (Listuje.) Co pak je to? Nora (u okna). Dopis! Ah ne, ne. lor-valde! Helmer. Dvě navštívenky — Rankovy. Nora. Rankovy! Helmer (je prohlíží). Doctor medicinae Rank. Ležely navrchu; dal je tam asi. když odcházel. Nora. Je na nich něco napsáno? Helmer. Nade jménem černý kríž. Pohle J. To je príšerná myšlenka. Jakoby oznamoval svoji vlastni smrt. Nora. To také činí. Helmer. Jakže? Ty něco víš? Řekl ti něco? Nora. Ano. Těmi lístky se s námi loučí. Zavře se a zemře. Helmer. Můj ubohý přítel! Věděl jsem, že ho dlouho míti nebudu. Ale tak brzo — A skryje se jako raněné zvíře. Nora. Musí-li to být. je lépe, stane-li se to bez řeči. Není-li pravda. Torvalde? Helmer (přecházeje). Byl nám tak upřímně oddán. Je mi těžko pomysliti, že ho ztratíme. Svým utrpením a svou osamělostí tvořil takořka zachmuřené pozadí slunnému našemu štěstí. — Nu. snad je to tak nejlépe. Na všechen způsob pro něho. (Zastaví se.) A snad 1 i — 93 —* také pro nás. Noro. Nyní jsme odkázáni sami na sebe. i Obejme ji.) O, má milovaná ženo. zdá st mi, že tě ani doMi pevně n e poutám* \ i-, Noro, častokráte si přeju, aby ti hrozilo nějaké nebezpečí, pro něž bych se odvážil za tebe života i všeho ostatního. Nora (se mu vytrhne a řekne pevně a odhodlané). Nyní si přečti dopisy, Torvalde. Helmer. Ne, ne; dnes v noci nikoli. Zůstanu u tebe. má milovaná ženo. Nora. S myšlenkou na smrt svého přítele? Helmer. Máš pravdu. To námi oběma otřáslo; vkročilo mezi nás něco nepěkného: myšlenky na smrt a rozloučení. Hleďme se tolu-zbaviti. Zatím —. Půjdeme každý do svého pokoje. Nora (na jeho krku). Torvalde — Dobrou noc! Dobrou noc! Helmer i ji políbí na čelo). Dobrou noc. můj skřivánku. Spi sladce, Noro. A teď pročtu dopisy. (Odejde s dopisy do svého pokoje a zavře za sebou dvéře.) Nora (s divokými pohledy, hmatá kolem, uchopí Helmcroyo domino, hodí je na sebe a šeptá chvatně, sípavě a přerývané). Nikdy ho už^ neuzřím. Nikdy. Nikdy. Nikdy. (Přehodí si šál přes hlavu.) Ani dětí'neuvidím. Ani těch. Nikdy; nikdy. — O, ta ledová, černá voda. Ta bezedná —: ta — Ah, kdyby už bylo po tom. — Teď jej má: teď jej čte. Ah ne, ne. ještě ne. Torvalde, žij blaze, ty i děti. — (Chce vyběhnout! síní; v tom otevře Helmer dvéře a stoji tu s rozevřeným dopisem v ruce.) Helmer. Noro! — 94 — Nora (vykřikne j. Ah —! Helmer. Co je to? Víš, co je v tom liste.' Nora. Am-. viní to, Pusť mne. Pusť mne ven! . i ^ Helmer ŕ ji zadrží). Kam pak clices. Nora (pokouší se vytrhnouti). Nezachráníš mne, Torvalde! Helmer (vrávorá), Pravda! Je to pravda, co píše? Tg je strašlivé! Xe, ne! To neni možno, aby to bylo pravda. Nora. J v to pravda. Milovala }sem lé nade vše na světě. Helmer. o, nechoď mi se zpozdilými vytáčkami. * Nora (pokročí k němu o krok). Torvalde! Helmer. Nešťastnice — čeho jsi se dopustila! Nora. Pusť mne Ty za mne trpéti nebudeš. Nevezmeš vinu na 5ébe. Helmer. Nech komedie. (Zavře dvéře «lo siné.) 'lady zůstaneš a zodpovíš se. Chápeš, co's učinila? Odpověz! Chápeš to? Nora (hledí naň nepohnutě a praví se stupňovaným důrazem). Ano, nyní to chápu docela. Helmer (přechází), Ô; jaké to hrozné procitnuli. Po celých těch osm let — ona, moje radost a pýcha — byla pokryteckou lhářkou — hůře, hůře — Ženou zločinnou! — ó, jaká bezedná ošklivost v tom všem! Fuj, fuj! Nora (mlčí a bledl naň stále nepohnutě). Helmer (se před ní zastaví). Mohl jsem to tiusiti, že se něco takového stane. Mohl jsem to předvídat!. Všecky lehkomyslné zásadv'své- i — 95 — ho otce —. Mlč! Všecky lehkomyslné zásady svého otce jsi zdědila. Bez náboženství, bez morálky, bez citu povinnosti —. Ú, jak jsem za to potrestán, že jsem nad ním zamhouřil oko. Učinil jsem to pro tebe; a tak jsi se mi i odměnila. Nora. Ano, tak. Helmer. Celé moje štěstí jsi zničila. Celou budoucnost mi zmařila. Ó, je strašno mysliti na to. Jsem v moci nesvedomitého člověka; může se mnou činiti cokoli, žádati ode mne, čeho mu libo, veleti a poroučeti mi, co se mu zlíbí; — já se nemohu vzepříti. A tak je mi bídně klesati a hynouti pro lehkomyslnou ženu! Nora. Až mne tu nebude, budeš volným. Helmer. Nech prázdných slov. Tak mluví-' val tvůj otec také. Cím by mi prospělo, kdyby tě tu „nebylo", jak pravíš? Ni nejmenším. On může věc přece rozhlásiti, á uČiní-li to, upadnu snad v podezření, že jsem o zločinném tvém skutku věděl. Lidé snad uvěří, že jsem byl původcem — že jsem tě k tomu svedl! A to vše děkuji tobě, tobě, kterou jsem po celou dobu našeho spolužití nosil na rukou. Chápeš nyní,- co's mi učinila? Nora (s ledovým klidem). Ano. > Helmer. Je to tak neuvěřitelné, že mi to stále ještě na rozum nejde. Ale třeba se k něčemu odhodlali. Sál dolů. Dolu s ním. povídánií Třeba se pokusit, nějakým způsobem ho u-spo* kojiti. Tu vec nutno za každou cenu zakřído-vat. — A pokud se týče tebe i mne. zůstane na venek všecko při starém. Ale ovšem jen — 06 - 1 pred očima sveta. Budeš i dále v mém domě: tc *e rozumí samo sebou. Ale vycbovavati dětí to ti nedovolím; ty se ti neodvážím svě-i-iti _. ó. že je mi to ŕici té, kterou jsem miloval tak vroucně a již dosud —! Nu, to prestane. Ode dneška neni už pro nás štěstí; jen j trosky, zbytky, zdáni lze zachrániti — (Ně- t kdo zvoní.) Helmer (se lekne). Co to? Tak pozdě. Snad to nejhroznějši — ? Snad on —? Schovej se, Noro J Řeknu, žes .nemocna. (Nora stojí nehybně. Helmer jde ke dveřím, jež otevře.) ^ Služka (polosvlečená, ve dveřích). Zde je dopis milostivé paní. Helmer. Dej sem. (Uchopí list a zavře dvéře.) Ano, to je od něho. Ty jej nedostaneš; přečtu si jej sám. Nora. Přečti. ' Helmer (u světla). Mám k tomu sotva odvahy. Snad jsme ztraceni, ty i já. Ne. m u-s i m to véděti. (Prudce list roztrhne; přelétne několik řádek; prohlíží priloženou listinu; výkřik radosti.) Noro! Nora (hledí naň tázavě). Helmer. Noro!. .. Xc; přečtu si to ještě jednou. — Ano, ano; jc tomu tak. Jsem zachráněn! Noro, jsem zachráněn! Nora. A já jj Helmer. Ty také, to se rozumí, jsme oba zachráněni, ty i já. Pohleď. Vrací ti tvůj dlužní úpis. Píše, že lituje —; šťastný obrat v životě —; ah, je lhostejno, co piše. Jsme zachráněni, Noro! Xikdo ti nemůže ničeho uči-niti. O, Noro, Noro —; ne, dříve to vše oškli- — 97 — vé pryč se světa! Podívám se jen — (Nahlédne do dlužního úpisu.) Ne, nechci to vidět; nechť je mi to všecko pouhým snem. (Roztrhne úpis i oba listy, vrhne vše do ohně a hledí do plamene.) Tak, už toho neni — Psal. žes od štědrého večera — Ô, Noro, to byly pro tebe así hrozné tři dni. Nora. Bojovala jsem tuhý boj v těchto třech dnech. Helmer. A jak ti asi bylo, když jsi neviděla jiného východiska než — Ne; nevzpomínejme všeho toho ošklivého. Jásejme jen a opakujme: již to minulo; již to minulo! Poslouchej mne přece, Noro; zdá se, že toho ještě nechápeš: již to minulo. Nu, co je to — ten ztuhlý obličej? Ah, milá, nebohá Noro, již rozumím; zlá se, že nevěříš ještě, že jsem ti prominul. Ale já ti odpustil. Noro; přísahám ti: všecko jsem ti odpustil. Vím, žes to učinila z lásky ke mně. Nora. Pravda. Helmer. Milovala jsi mne, jak ženě muže milovati náleží. Jen prostředky nedovedla's posouditi. Ale myslíš, že jsi mi méně drahou, proto, že nejsi s to, bys jednala na vlastní pěst? Ne, ne-; opři se jen o mne; poradím ti; povedu ^tě. Nebyl bych mužem, kdyby tě v mých očích právě tato ženská bezmocnost neučinila dvojnásob milou. Nevzpomínej tvrdých slov, jež jsem pronesl v prvním leknutí, ve chvíli, kdy jsem se domníval, že se všecko na mne sřítí. Odpustil jsem ti. Noro; přisahám ti. odpustil jsem ti. 431 - - 98 - Nora. DC-kuji ti za to odpuštění. (Odejde dveřmi v právu.) Helmer. Ne, zůstaň — (Hledí za ni.) Co chceš v ložnici? Nora (venku). Svléci masku. Helmer (u otevřených dveří). Ano, to udělej; hleď se uklidnit a uvésti zase mysl v rovnováhu, můj poplašený skřivánku. Jen si odpočiň; budu tě chránil a opatrovat. (Přechází kolem dvéří.) <'\ jak útulné a krásné je u nás. Noro. Zde jsi bezpečna; zde budu tě opatrovat)' jako pronásledovanou holubici, kterou jsem šťastně vyprostil ze spárů jestřábových; upokojím zase tvé nebohé, bušící srdéčko. Věř •mi, Noro. pomalu vrátí se zase mír. Zítra se ti bude zdáti všecko zcela jiným; to všecko rychle mine; nebude už třeba opa.kovati, že jsem ti odpustil; poznáš sama, že • jsem tak učinil. Jak jsi mohla mysliti, že bych byl s to, abych tebe zavrhl anebo jen výčitkv ti činil? 0, ty neznáš povahu pravého muže, Noro. Pro muže je nevýslovně sladkým a uspokojivým \c-domí, že své ženě odpustil — že jí upřímné, z celého srdce odpustil. Stalať se tím íakoika ve dvojím smyslu jeho majetkem ; jakoby jim byla znovu zrozena; stala se mti jaksi ženou i dítětem. Tím mi také od nynějška budeš, ty bezradé a bezmocné stvoření. Netrap se ničím, Noro; bud jen ke mně úprimnou, pak budu tvoji vlili i tvým svědomím. — Co to? Nejdeš spat? Tys se převlékla? Nora (vstoupí ve všedním obleku). Ain. Torvalde, převlékla jsem se Helmer. Ale proč? Nvni, tak pozdě -? — 99 — Nora. Dnešní noci nebudu spáti. Helmer. Ale, milá Noro — Nora (podívá se na hodinky;. Ještě není tak pozdě. Posaď se sem, Torvalde; my oba si máme mnoho co říci. (Posadí se ke stolu.) Helmer. Noro — co pak je to? Ten chladný, ztuhlý obličej — Nora. Posaď se. Potrvá to déle. Promluvíme si o mnohých věcech. Helmer (posadiv se ke stolu proti ni). Noro, ty mne děsíš. Nerozumím ti. Nora. To je to právě. Ty mi nerozumíš. A já ti právě tak nerozuměla — až do dnešního večera. Ne, neruš mne. Poslyš jen, co pravím. — Je to súčtování, Torvalde. Helmer. Jak to míníš? Nora (po krátké pomlčce). Není ti/ jak tu tak sedíme, nic nápadno? Helmer. Co by to bylo? Nora. Je tomu nyní osm let. co jsme oddáni. Nevšiml jsi's, že je to po prvé, co my dva, ty i já, muž a žena. spolu vážně mluvíme? Helmer. Aim. vážné — co tim chceš řiti? Nora. Po celých osm let —- ba déle ještě — od prvého fine naší známosti nevyměnili jsme nikdy vážného slova o vážné věci. Helmer. Což jsem ti měl mluviti o >ta: stech, jež bys mi přece nepomohla nésti? Nora. O starostech nemluvini. Pravím, že jsme spolu ještě nikdy o ničem vážně nepromluvili. Helmer. Ale. milá Noro. b\ lo by to bývalo pro tebe? — iog — — IOI — Nora. Tu jsme u věci. Nikdy jsi mi nerozuměl. _ Bylo mi velice ukřivděno, Torvalde. Nejdříve tatínkem a pak tebou. Helmer. Jakže! Námi dvěma — námi, kteří jsme tě milovali vroucnějí, než kohokoli na světě? Nora (vrtí hlavou). Vy jste mne nikdy nemilovali. Bavilo vás toliko, že jste byli do mne zamilováni. Helmer. Ale Noro., co to mluvíš? Nora. Ano, už je tomu tak. Torvalde. Dokud jsem byla doma, svěřoval se mi otec se všemi svými názory, a tak byla jsem vždycky téhož mínění; a smýšlela-li jsem kdy o něčem jinak, tedy jsem to zatajila; neboť by mu to bylo bývalo nepríjemnú. Říkal mi panenko a hrál si se mnou tak, jako já si hrála se svými panenkami. Pak jsem přišla do tvého domu — Helmer. Jakých to užíváš slov n našem manželství ! Nora (nevyrušená). Míním, že jsem přešla z rukou tatínkových do rukou tvých. Zařídil jsi všecko dle svého vkusu, a tak nabyla jsem téhož vkusu jako ty; nebo jsem se jen tak tvářila; nevím dobře jak —; myslím, že tu bylo oboji; hned to. hned ono. Přemýšlím-!i o tom nyní. tedy se mi zdá, že jsem tu žila jako chudý človek, — z ruky do úst. Žila jsein proto, bych tě bavila, Torvalde. Ale ty's tornu chtěl. Ty a tatínek provinili jste se na mně velikým hříchem. Vy jste vinni, že se ze mne nic nestalo. Helmer. Jak jsi nerozumná a nevdéčnfí. No ro! Nebylas tu šťastna? Nora. Ne, nebyla nikdy. Jen jsem se toho domnívala; ale šťastna jsem nebyla nikdy. Helmer. Nebyla — nebyla šťastna! Nora. Ne; jen veselá. A ty's byl ke mně vždycky tak. laskav. Ale naše domácnost byla jen dětským pokojem. Tady byla jsem tvou » ženou-loutkou, jako jsem bývala doma tatín- kovým děckem-loutkou. A děti byli zase mými loutkami. Těšilo mne, když jsi hrál se mnou, právě tak, jako těšilo děti, hrála-li jsem s nimi já. To bylo naše manželství, Torvalde. Helmer. Trochu pravdy na tom jest. co tu povídáš, — jakkoli je to přehnáno a prepiato. Ale od nynějška bude tomu jinak. Doba hraní . minula; nyni nastane doba výchovy. Nora. Cí výchovy? -Moji nebo dětí? • Helmer. Tvojí i děti, milá Noro. Nora. Ah, Torvalde, ty nejsi schopen vy-chovati ze mne pro sebe řádnou ženu. Helmer. A to pravíš ty? Nora. A já — jak já jsem připravena vv-chovávati děti? Helmer. Noro! Nora. Neřekl jsi před chvíli sám — ten úkol, že bys neodvážil se mi svěřiti? Helmer. V okamžiku rozčilení! Snad bys toho nedbala? Nora. Ano; tys měl docela pravdu. S té ú-lohy nejsem. Dříve jest rozřešiti úlohu jinou. Je mi třeba vynasnažtti se, abvch vychovala sebe samu. Při tom mi pomáhali'nemůžeš. Tím se musim zabývati sama. A proto nvni odtud odjedu. Helmer (vyskočiv V Cos to řekla ? — I02 — Nora. Je třeba, bvch odkázána byla toliko na sebe, chci-li súčtovati s sebou a se svým Okolím, Proto ú telte déle zustati nemohu. Helmer. Xoro! Xoro! Nora. Odjedu odlud teď hned. Kristina mě pro dnešní noc vezme k sobě — Helmer. šílíš! Toho ti nedovolím! Zakazuji ti to! , Nora. ( )d nynějška neni ti ttíe plátno, neco mi zakazovati." Sve věci si vezmu. Od tebe nechci ničeho, teď ani později. Helmer. Jaký to nesmysl! Nora. Zítra odjedu domů. — myslím, do svého starého domova. Tam bude mi snáze tak neb onak se uživiti. Helmer. Ô, ty zaslepené, nezkušené stvoření ! Nora. Budu hledět zkušeností z í s k a t i, Torvalde. Helmer. Opouštíš dům, muže i děti! A nepomýšlíš na to, co tomu řeknou lidé. Nora. Toho dbáti nemohu. Vím jen, že je til i toho třeba. Helmer. 0, to je hrozné. Tak dbáš svých nejsvělějších povinností. Nora. Co pokládáš za mé nejsvětější povinnosti ? Helmer. A to abych ti teprve říkal! Nejsou to povinnosti k muži i dětem? Nora. Mám jiné, právě tak svaté povinnosti. Helmer. To nemáš. Které pak by to byly? Nora. Povinnosti k sobě samé. Helmer. Především jsi žena a matka. — 103 — Nora. Tomu již nevěřím. Myslím, že jsem především lidská bytost, tak jako ty —- nebo pri nejmenším se o to pokusím, abych jí byla. Vím dobře, že ti lidé dají za pravdu, Torvalde, a že něco takového je v knihách. Ale nespoko- |l jím se již tím, co říkají lidé a co je v knihách. ť Sama chci o těchto věcech přemýšleti a poku- sím se, vyjasnit i si je. Helmer. Tobě není tvé postavení ve vlastním domě jasno? Což nemáš při takovýchto otázkách neklamného vůdce? Nemáš náboženství? Nora. Ah, Torvalde, nevím dobře, co je to náboženství. Helmer. Co to povídáš? Nora. Nevím nic jiného, než co řekl pastor „ Hansen při konfirmaci. Řekl, že náboženství je to a to. Dostanu-li se z toho všeho zde a buflu-li odkázána sama na sebe, pak zabývati se budu i touto věcí. Uvidím, je-li pravda, co říkal pastor Hansen, nebo raději, je-ii to pravda pro mne. Helmer. Totě neslýcháno z úst tak mladé ženy! Ale ncuvádí-li tě na pravou cestu náboženství, tedy zatřesu alespoň tvým svědomím. Neboť mravní cit přece máš? Nebo, odpověz mi — nemáš snad ani toho? Nora. Ah. Torvalde, nebylo by dobře, na to odpovidati. Nevím to. Jsem v úplné nejistíte o těchto věcech. Vím jen, že jsem o ledačem zcela jiného mínění, než ty. Slyšela jsem nyní také, že. jsou zákony zcela jinaké, než jsem se domnívala; ale že by dobré byly. nejde mi na rozum. 2ena tedv nemá práva, še- — I04 — třiti svého starého, umírajícího otce nebo zachránit! život svého muže! Něčemu takovému nevěřím. Helmer. Mluvíš jako dítě. Nerozumíš společnosti, ve které žiješ. Nora. Nerozumím. Ale nyní ji chci poznati. Přesvědčím se, kdo má pravdu, společnost či já. — Helmer. Noro. tys nemocná; mluvíš pomateně; ano. skoro bych myslil, že's pozbyla smyslů. Nora. Nikdy nebylo mi všecko tak jasno a jisto jako dnešní noci. Heimer. A s jasným vědomím opouštíš muže a děti? Nora. Ano; to činim. Helmer. Pak jest možný jen jeden výklad. Nora. Který? Helmer. Ty mne již nemiluješ. Nora. Ne; to je to právě. Helmer. Noro! — A to říkáš jen tak? Nora. Je mi toho líto, Torvalde; neboť býval jsi ke mně vždycky tak vlídný. Ale nemohu jinak. Nemiluji tě už. Helmer (s namáháním se vzpamatovav). To je také tvé jasné a pevné přesvědčení? Nora. Ano, dokonale jasné a pevné. Právě proto zde nechci zůstati. Helmer. A nevysvětlila bys mi, proč jsem ztratil tvoji lásku? Nora. Ano, povím ti to. Stalo se to dnešního večera, když se nestalo to podivuhodné; poznala jsem žes nebyl mužem, za něhož jsem tě měla. — 105 — Helmer. Vyslov se zřetelněji; nechápu tě. Nora. Čekala jsem trpělivě po osm roků; neboť, bože můj, uznávala jsem, že věci podivuhodné nedějí se jen tak každého dne. Pak na mne přikvačilo toto neštěstí; a já byla .nezvratně přesvědčena: nyní stane se něco podivuhodného1. Když ležel tam venku Krogsta-dův list — nikdy jsem nepomyslila, že bys se dal hrozbami tohoto člověka zastrašití. Byla jsem nezvratně přesvědčena, že mu řekneš: rozhlaste to po celém světě. A po tom — Helmer. Ano, co po tom? Když bych vydal svou vlastní ženu hanbě a potupě — Nora. Potom bys byl, jak jsem pevně a nezvratně věřila, předstoupil, vzal před světem všecko na sebe a řekl: já jsem vinnikem. ' Helmer. Noro —! Nora. Myslíš, že bych byla takové oběti nikdy nepřijala? Ne, ovšem že ne. Ale co by byla platila moje ujišťování naproti tvým? — To bylo to podivuhodné, v něž jsem s bázní doufala. Atom u abych zabránila, chtěla jsem život svůj skončiti. Helmer. S radostí pracoval bych pro tebe dnem i nocí, Noro — bídu i nouzi bych pro tebe snášel. Ale není nikoho, kdo by té. již miluje, obětoval svou čest. Nora. To učinilo statisíce žen! Helmer. Ah. ty myslíš i mluvíš jako nerozumné dítě. Nora. Možná! Ale ty nemyslíš ani nemluvíš jako muž, k němuž bych se mohla přidružili. Když minul tvůj strach — ne z toho. co mně hrozilo, nýbrž z toho, co čekalo tebe a — io6 — když nebylo nebezpečí — tu by Im u tebe všecků napraveno, jakoby se bylo nic nestalo. LJ\ -la jsem zase docela tak jako dříve tvým skřivánkem, tvojí panenkou, kterou bys, poněvadž byla tak slabou a křehkou, budoucně s lv,,-uasobnou opatrnosti nosil na rukou. (Vstane.) V té divili — Torvalde — bylo mi jasno, že jsem tu po osm ler žila s mužem cizim, a že jsejo zrodila tři děti — Ob, ta myšlenka je mi nesnesitelná! Rozdrtila bych se, sama se roztrhala na kusy ! Helmer (těžkomyslně). Vidím to, vidím. Rozevřela se mezi námi propast. — Ale nedala by se. Noro, překlenouti? Nora. Taková, jaká jsem nyní, nejsem ženou pro tebe. Helmer. Cítim sílu, stati se jiným. • Nora. Snad — až ti bude loutka odňata. Helmer. Rozloučiti se — s tebou se rozlou-čiti? Ne, ne, Xoro, té myšlence neuvyknu. Nora (odcházejíc na pravo). Tím. je to nezbytnější. (Přijde s pláštěm a s malou cestovní brašnou, kterou postaví na židli u stolu.) Helmer. Noro, Noro, nechoď nyní! Počkej do zítřka. Nora (přehodivši si plášť). Nebudu pres noc v bytě cizího muže. Helmer. Ale. což kdvbychom tu žili jako bratr a sestra —? Nora (upevňuje si klobouk). Víš velmi dobře, že by to dlouho netrvalo — (Ovine se šálům) Měj se dobře, Torvalde. Maličké vidéti nechci. Vím, že jsou v lepších rukou, než jsou moje. Tak, jak jsem, nemohu jim býti ničím. — 107 — Helmer. Ale později. Noro — později? Nora. Jak bych to věděla? Nevím nikterak, co ze mne bude. Helmer. Ale tys mojí ženou teď i potom. Nora. Poslyš, Torvalde; — opustí-Ii žena dum svého muže, tak. jak to činím nyní já, tedy jest muž, jak jsem slyšela, zákonem všech závazku k ni sproštěn. Na všechen způsob zbavuji tě všech povinností. Budiž zcela volným, jako já chci býti volnou. Nechť jest na obou stranách úplná svoboda. Hled, zde je tvůj prsten. Vrať mi můj. Helmer. 1 to? Nora. I to. Helmer. Zde jest. Nora. Tak. Nyní je všecko odbyto. Sem kladu klíče. Služky věd i o všem v domě dobře — lépe než já. Zítra, až odcestuji, přijde sem Kristina, aby zabalila mé věci. Ty pošle za mnou. Helmer. Pryč; pryč! Noro. nebudeš mne nikdy vzpomínati? Nora. Budu zajisté ještě často mysliti na tebe a děti i na ten dům zde. Helmer. Mohl bych ti psáti, Noro? Nora. Ne — nikdy. Toho nečiň. Helmer. Ah. ale poslat ti snad mohu přece — Nora. Nic; nic. Helmer. — pomoci ti. kdybys toho potřebovala. Nora. Nikoli, pravím. Od ciziho člověka nepřijmu ničeho. — io8 — Helmer. Noro — nebudu ti nikdy než cizím člověkem? Nora (vezme brašnu). Ah, Torvalde, leda by se stala věc podivíme j hodnější. — 'Helmer. Jmenuj mi tu věc podivunejhod-nejsi! Nora. Leda bychom se změnili — ty i já, tak aby — Ah, Torvalde, nevěřím už v nic podivuhodného. Helmer. Ale já v ně věřím. Vyslov se! Leda bychom se změnili tak, aby —? Nora. Aby spolužití naše bylo manželstvím. Buď zdráv. (Odejde síní.) Helmer (klesne u dveří na židli a zakryje si rukama obličej). Noro! Noro! (Ohlédne se a vstane.) Prázdno. Už jí tu není. (Svitne v něm naděje.) Podivunejhodnější —?! (Zdola zalétne sem dunivý zvuk zapadajících vrat.) Varianta. Nora. Leda bychom se změnili — ty i já tak. aby spolužili naše bylo manželstvím. Bud" zdráv! (Odchází.) Helmer. Nuže — jdi. (Chopí ji za rámě.) Ale dříve popatříš naposled na své děti! Nora. Pusť mne! Nechci je vidět! Nemohu je vidět! Helmer (ji vleče ke dveřím na levo). Uvidíš je! (Otevře dvéře a praví tiše.) Hleď, tam spí tak bezstarostně a klidně. Ráno, až se probudí a budou volati po matce, pak budou — si-mtky- — 109 — Nora (chvěje se).- Sirotky! Helmer. Jako tys bývala. Nora. Sirotky! (Bojuje v nitru, upusti brašnu a praví.) Ó, hřeším sama na sobě, ale nemohu je opustit. (Klesne spola u dveří.) Helmer (radostně, ale tiše). Noro! k (Opona.) Knihkupectví M. KNAPPA v Praze-Karlině Poznámka. V originál (Et dukkebjem. Skuespil i tre aktér. Af Henrik lb