□učí uun Jednotliví diu C«-na ka.'dého J (kterýchkoli) t dvojitý r\mnuuriri üLb ueSRHLI dna vvJávime jukoJLo samoslatr tého jedawlucbého Cb. í«*t 20 halt .11) < K, pc*t. K 2-20. VMM dlU v trojnásobných atd. (ledy za 40, 6o i iy; svatky dvojité maji d v* ťlsla. itn* Báinc. Bryaflt, Tbaaatopsli a J. básne" 8.28-839. tyran. Lan 7(6. Ctmim, LuaovcIT? 47-141. II. 178**80. Caraued, Ody barboriké 384-385. Nový výbor Mml 401-401. CalaktViký, Ohlusy 67-68. CWntfcl, Výbor bisnl 509. Daílcký, Proítopravda 296. Erben, Kytice 190-191. Háftfc, V prírode 410-431. Alfred 43;. Pohádky na« vesnice 437. BalUfly ., romance 43». Veôtml phní- 443. Hnwllno. Ahasvr v P.lmŕ 167-169. Htltw, Kniha pian) 141-14-3. Hnévkovský, D-Mn 465-468. Hugo, Nov* preklady 197-198. Ruy BIm 101931, Immtmiflnn, i*»lipanek 813-814. KHMi, Ffftm IKak 493-496-KslHr, Slávydcera 1. 307-310. II, 311-3-4. KtafcfJt, Básnikova cetado pekri 406-4 os. Langer, Výt la básni a to. iniml 660-661. |i ^ánl 35* 359. ovy 3*3-3*3. r básni ; Leconts de Li-.le. Nov: Lm Hun II ton, Sonety l Len au. íiavonarol* 70 Lomnicky. Vvbrané r Lonoftllow, Básne ty. Mňcpheríon, Básne 0< MáCha Maj a jiné bi Moderní lyiika fra-jccuíská 300 Mutaat, Výbor poesii 714-713. Nékraaov, Komu na Rusi bloze? 484-6. Neruda, Výbor bisnl 366-387. Plleger Moravský. Pan Vyilusk* 833-837. Potik. Básnické spisy I. 583-4. II. 383-7 Preradovlc. Basnf 361-362. Rozmlouvaní Petra Svatého 360. Shellay. Výbor lyriky »3-114. Staroak'jtík* balJady 173. Solc, Prvosenky 458-461. Taa», Výbor lyriky I. 330-53». II. 337. HL 34*-Vftjny. 0*udy 315-3-f> Vhfanti. Lyrika 434-435. Vocel, Labyrint alávy 16-18. Vrchlický. C*"-<é balbíly aoi-»o*. Portréty basnlkftv 3, Satanrlla 69. Výbor Ceskoslov lidové poesie Oo-100. Svazky vázané: jedí vťtil avaaky vtdy Wltrit, Bime 844-^45-Zahradnlk, Bajky a biaaé 311-514. Dramatická díla. Alschyloi, Oreatela 368-270. ť Annundo, Gloconda 677-678. Koráb 783-788. Becque, PaMfanka 347-348. BJôrnron, Nad nali tilu I. 183-186. II. 43> Bratco. Matiky 61. Byron, Manfred 196 Cnrnelllíi, Cid !•..■. Erckmanna Cnatrlan. Pohkýíi'I^S. Frank*, Ukradené stéstl 59 . Glacosa, Červený brabé 174-175. Gonol, Revlsor 371171. Gulmere, More a nebe 757-739. Hebbel, Judita 75- Marte Magdalena 184-185, Huqo. Hemani 153-336. Torqaemada 194-395. Ibsen, Nápadnici trňnu 11-13. Pani z olxnoH 505-308. Strašidla 695-097. Divoká, kachna 835-816. Klehrt, Roxbitý džbán 770-781. KHcpara. Zlý je len 35. Krttlnikl, Neboiská komedie 13--4 Lenina, Mína z Bumnclmu 470 4»'. Meelerllnck. P*ll*>» a MrUssanda 13; Dvé loutková dramata 687. MoMra, Lakomec ni-rri. Šibalství Skapinova 47, Tartuffe 378-370. Mustit, Se srdcem dfvnn brát T94. Rozmar 473. Nikola, Balkánski caŕioe S97-399. PliamtkU. Hořký otnid 637-618. Prxybyatvnkl, Pro stéstl 650. Rostanrl. Cyrano de Berficrac 79-81. Sablna-Nejedly, Prodaná nevesta 665-^.7. Shaw, Pekelník 510-5*1. Shtlley, Odpoutaný Prométheus 181-1. T0KI0J. Vlada tmy i?6-t77. Tyl, b>trakonlrký dudák tg. Va luerla, Člověk tftltia 529. V>no\lé, Dubrovnícka trilogie 767-771. VVIU1*. Salome 430-43»-Znrllla, Don Juan Tenorto 188**91. Romány, povídky a novelly Aharanlon, Obrátky t torec.ovtduM 341-f>. IL, dvojitý BO hal., trojitý K I 08, Sá. HENRIK IBSEN: PANI Z NAMORÍ. (FRUEN F RA HAVLT-) HRA O PÉTI DĚJSTVÍCH. Císaře a Galilejského»Branda« a »Pecn Gynta«, velikých tech žulových kvádru v básnickém , n, stěž! byl by ještě za řiva došel takovéto pozornosti za hranicemi švĚ kdyby se nebyl stal po padesátém roce ita tvůrcem »Nory«, »Příšer«, »Ne». přítele > Divoké kachny< a »Rosmers- . A volní jeseně, »Paní z ná- iá. rovněž by asi nebyla na ráz budila oné všeobecné a zbožné pozornosti, nebyli hei právě jmenovaných, které zazněly, jako zvony na poplach, které zburcovaly všechntt mravní svědomí své doby, které se staly nt§& 'tějsim jejím výrazem. Ve věku, kdy jjiffi básnici umírají nebo umlkají, počal být Ibsen1 teprve dnešním Ibsenem. Jaká to mohutná tvůrci potence, teprve na sklonku mužného a na prahu stareckého věku najiti sama sebe,, počiti sama sebe teprve vyžívat a vyjadřovat, vyžít a vyjádřit se docela — a pak ještě, kdyÉ hcslaapochyby překonány, když básnické krédo celého života zváženo a přehodnoceno, zjasněno vlastní negaci a dovedeno k nejzazšim metám synthese, vejiti s plnou slávou tvůrčí mohutnosti v osluněné kraje plného vyžívání, zamžené sic jako podzimní obzory, tajemné v svých tušeních a dohadech, ale stále svěže zatrpklé jako vůně říjnových hájů, stesknčlé sice vzpomínkou na mladost, ale krásné jiným způsobem a jinými sensacemi! Šedesátiletý Ibsen psal svou »Paní z námoří*, a tato Ellida, o deset let mladší sestra náhle procitnuvší a pak bojovné Nory, oč je řekl bych rhytmičtéjší a duchovéjší, zvlášť pak obraznější, zobrazujíc už nejen ženu v jejích snech a touhách, ale samu přírodu, veliké a divé, záhadné a nekonečné, děsivé a neodolatelné moře! Tady jsou už Ibsenovy osoby chvílemi sám symbol, jenž ostatně neopouštěl tvorby básníkovy skoro nikdy — vždyť už i ve hrách historických mívali jeho lidé a děje dvojí smysl, vnější dějový a hlubší obrazný — ale jenž snad nikde nesplynul a nevyjádřil se tou měrou a tou šíři jako Ellidou Wanglovou a vedle ní tajemným cizincem, mnohojmenným a přec bezejmenným námořníkem, vraždícím i věrně milujícím, hrnoucím se znenadání jako příboj a zas ustupujícím, přízrakem, jemuž člověk neodolává a přec odolá. »Ten muž je samo moře!« praví o něm Ellida koncem třetího dějství — ale celá ta hra je samo moře, a nejvíc Ellida, mající jméno lodi a nikoli jméno křesťanské, jak říkával farář v námoř-ském Skjoldviku. Pohanské, neukojené moře! 9 N:i;noŕská vlast Ibsenova mluví a dýchá z této básně. A tak mluví z celé jeho tvorby, snad jen »Catilinu« s »Císařem a Galilejským* vp>. jímajíc, neboť přes všelidskost všech význafc-ných Ibsenových osob a dějů tkvějí tyto stále v rodné zemi básníkově, z nl vycházejí avnj mají své kořeny. Jako všichni velicí duchovej je také Ibsen básníkem národním, nikoli mluvou originálu éi jmény a dějištěm svých her, nýbrž celou svou podstatou, nezbytnou souvislostí s životem, z něhož pošel, bolestí své doby a svých poměrů, hnčvným vzpíráním se domácí nedostatečnosti, zkrátka svou »mateř-štinou genia*, jak to pověděl výstižně český kritik o jiném velikém umělci soudobém. Životní dilo Henrika Ibsena, monumentální a světodějné, největší zajisté dílo dramatické od dob Shakespearových, vyšlo docela z vlastního národa. Nenávidělo jej a spolu milovalo, rvalo se s ním i pro něj, jím bylo kdysi zncuznáváno a zlehčováno — vždyť kdysi doma v Norsku nazvali Ibsena »velikou nulou * ! — a dnes mu vděčí za svůj světový význam. Je radostno žiti malým, zapomínaným národům v současném světě, vyrůstají-li z nich, byť i ojediněle, takovéto věkovité stromy, které se klenou v slávě svých nejsilnějších let nad rozlohy blahobytnějších národů jiných a nad všechnu současnost; je radostno žiti v době, kdy mateřština geniů se stává mluvou všelidskou, kdy se kácejí mravní a sociální a tím i národnostní předsudky celých věků, a kdy z milosti vyvolených nastává veliká, všelidská budoucnost. Ibsenův světový význam tkví arci jinde a hlouběji, než v této »Paní z námořf«, jeho >Brand« a »Rosmersholm« budou vedle ni svítit do věků — ale není-liž kouzelno spočinout na březích moře i tehdy, když bouřit přestalo a slavně ulehlo v záři zapadajícího slunce? V listopadu 1905. Jt K OSOBY: Doktor Wangel, obvodní tékaf. Pani Ellida Wanglová, jeho druhá žena. Boletta, í^ho dcery z prvního manželství. Hilda, výrostek, Řídicí učitel Arnholm. Lyngstrand. Ballested. Cizinec. Mládež z města. Výletníci. Hosté na letním pobytu. (Deje se za lelní doby v maldm městě na fjordu severního Norska.) První dějství. Provozovaci právo tohoto překladu náleží spolku českých spisovatelů bellctristů Maji v Praze. (Dům doktora W an g 1 a, s velikou krytou verandou v levo. Před tlumeni a kolem domu zahrada. Pod verandou stožár na vlajku. Na pravo v zahradé besídka se stolem a židlemi. V pozadí plot s vrátky. Za plotem cesta podél pobřeží. Podél cesty stromoví. Tímto lze vidéti fjord i vysoká pásma pohoří a hřbety hor v dálce. Je teplé, svítivé jasné letni jitro.) iBallested, muž středních let, se starou sametovou kamizolou a s umeleckým Silákem, stojí pod stožárem na vlajku a obírá se šňůrou. Vlajka leži na zemi. Trochu opodál malířský stojan s napjatém plátnem. Vedle na polní stoličce leží Štětce, paleta a malířská skřínka.) (Bolena Wa nglova vchází otevřenými dveřmi zahradního pokoje na verandu. PřináSí velikou vásu s kvetinami a staví ji na stůl.) boletta. No, Ballestede, zdaliž pak to svedete ř Ballested. Toť se ví, slečinko. Bodejť by ne. S dovolením — očekáváte dnes návštěvu ř 16 BOLETTA. Arciže, očekáváme dnes ráno řídicího Arn-holma. Přijel minulé noci do města. Ballested. Arnholma? Počkejme, počkejme... Arn-holma? Nejmenoval se Arnholm váš někdejší domácí učitel: boletta. Ovšem. On je to. Ballested. I vida, vida! On se tedy zas podíval do téhle krajiny. Boletta. Proto bychom rádi vytáhli vlajku. Ballested. Jak se sluší a patří. (Boletta jde zpátky do zahradního pokoje.) (Záhy po té přichází Lyngstrand cestou z pravá a stane zaujat, spatřiv stojan a malířské náčiní. Je to vyzáhlý mladík, prosté, Ječ řádné oděný, usláblého vzezření.) Dobré jitro. Lyngstrand (za plotem). i i Ballested (se otočí). Hoho —! Dobré jitro. -strand. Ballested. Ah izí mi ještě figura. Model v městé ne a ne sehnat. Lyngstrand. Figura do toho přijde? Ballested. Ano, tady v popředí na skalisku má ležet polomrtvá mořská žínka. Lyngstrand. A proč polomrtvá? 19 Ballested. Zabloudila sem z moře a netrefí zpátky, a teď tady leží a zajde v podkalu, rozumíme? Ach tak! Lyngstrand. Ballested. Zdejší domácí pani vnukla mi nápad, abych tohle maloval. Lyngstrand. A jak nazvete ten obraz, až jej domalujete ? Ballested. Myslím, aby se nazval: *Smrt mořské zinky*. Lyngstrand. To se hodí výborně. Z toho lze provésti věru něco pěkného. Ballested (se n&ft podívá). Odborník, prosím? Lyngstrand. Jako malíř? 21 20 Ballested. Ano. Lyngstrand. Ne, nejsem. Ale chci se stati sochařem. Jmenuji se Hans Lyngstrand. ballested. Tak tak, sochařem ř Sochařství je také tuze pěkné'umění, je, je! — Tuším, že už jsme se viděli několikrát na ulici. )ste už tady U nás vyhlídce* pár slov s milostivou. Řekla, abych je někdy navštívil. Ballested. Přítclíčku, té známosti si hleďte. Lyngstrand. Všaktě zamýšlím vykonat návštěvu. » Visitu*, jak se říká. Jen kdybych měl záminku — Ballested. E což, záminku! (Vyhlédne na levo.) I hrom ty boty! (Sbírá své náčiní.) Parník už je na můstku. Musím do hotelu. Snad mne bude některý nově příchozí potřebovat. Víme, zabývám se také stříháním vlasů a holičstvím. Lyngstrand. Věru, jste náramný všeuměl. ■ 0 Ballested. V malých městech musí se člověk v různých oborech ak — aklimatisovat Kdybyste někdy potřeboval něco na vlasy, řekněme pomádu nebo cosi takového, jen se ptejte na tanečního mistra Ballesteda, Lyngstrand. Tanečního mistra —ř Ballested. I tedy třeba na předsedu trubačského spolku. 25 Dnes večer máme koncert na -vyhlídce*. Má úcta — má úcta! (Vyjde ■ malířským náčiním zn plot a z.ijde na levo.) (H 11 (la vychází s podnožkou. B o 1 e 11 a prináSÍ ješlfi květiny. Lyngstrand pozdravuje Hildu zdola ze zahrady.} Hilda íu zábradlí, aniž by pozdrav opétovata"). Boletta povídá, že si sem dnes troufáte. Lyngstrand. Ano, osmělil jsem sef vstoupit na chvilku. Hilda. Patrně jste byl právě na ranní vycházce. Lyngstrand. Ó ne, dnešní procházka byla nijaká. Hilda. Koupal jste se? Lyngstrand. Ano, byl jsem chviličku ve vodě. Viděl jsem tam dole vaši paní matinku. Šla do své kabiny. 26 Hilda. Kdo že tam šel? Lyngstrand. Vaše paní matinka. Hilda. Ach tak, tak. (Postaví podnožku k houpací židli. Boletta (jakoby chtěla ten hovor přerušit). Nezahlédl jste ve fjordu tatínkův člun? Lyngsthand. Věru, zdálo se mi, že jede nějaký plachetni člun k pobřeží. Boletta. Toť byl jistě tatínek. Byl venku na ostrovech u nemocných. (Hlede si pořádku na stole.) Lyngstrand (pokročí na schody verandy). Ale máte to tu krásných květin! Boletta. Vypadá to hezky, že? Lyngstrand. O, překrásně! Toť. jakoby byl nějaký svátek v domácnosti. Však je. Hilda. Lyngstrand. Dovtípil jsem se. Patrně narozeniny pana otce. Hm — hm! Boletta (varujíc Hiidui. Hilda (nedbnjic toho). Ne, maminčiny. Lyngstrand. Tak — narozeniny vaši paní matky. Boletta (tise, roimr«le). Ale. Hildo —! 28 Hilda I rovriéi). I dej mi pokoji (Lyngstrandovi.) Patrně půjdete teď domů snídat? lvngstrand (sestoupí se schodů). Ano, měl bych něčeho pojíst. Hilda. V hotelu je o vás jistě dobře postaráno ? Lyngstrand. Nebydlím už v hotelu. Prodražovalo se mi to. Hilda. A kde teď bydlíte ? Lyngstrand. Nahoře u paní Jensenové. Hilda. U které paní Jensenové? Lyngstrand. U té paníbábv, 29 Hilda. Pardon, pane Lvngstrande, mám opravdu víc na práci, než — Lyngstrand. Ach, neměl jsem to říkat. Hilda. Copak Lyngstrand. Co jsem právě řek" Hilda (ncmilostivé, zméKvši jej očima). Naprosto vám nerozumím. Lyngstrand. Ne, ne. Ale teď se musím prozatím damám poroučet. Boletta (poLroči ke schodům". S bohem, s bohem, pane Lyngstrande! Pro dnešek už odpusťte. — Ale jindy, budete-li mít hodně pokdy, a bude-li se vám chtit, jen k nám přijďte, navštívit tatínka — i nás ostatní. 31 30 Lyngstrand. Ano, díky. S radostí přijdu. (Pozdraví a odejde zahradními vrátky. Jda venku na levo, zdrávi ještě jednou na verandu.) Hilda •polohlasem^. Adijé, mosijé! A že se pěkně poroučím paň-mámě Jensenové! Boletta (liše, zatáhnuvši ji za ruku). Hildo —! Děvče nezvedené! Máš ty rozum ? Vždyť to mohl slyšet. Hilda. Eh, na tom mi kozla sejde! Boletta (vyhlédne na pravo). Tatínek jde, IĎokiorWangel přichází stezkou z pravá, v cestovním obleku, nesa malý cestovní vak.) 1 Wangel. Tu mne zas máte, dětičky 1 (Vejde zahradními vrátky.) Boletta (sejde mu zahradou v ústrety). To's hodný, že už jdeš. Hilda (sejd<; rovněž k nému). Máš už teď celý den prázdno, tatínku: Wangel. O ne, musím později ještě na chvilku dolů do kanceláře. — Slyšte, nevíte, přijel-li Arn-holm ? Boletta. Ano, přijel minulé noci. Vzkázaly jsme do hotelu. Wangel. Tedy jste ho ještě neviděly ? Boletta. Ne. Ale jistě sem přijde ještě dnes ráno. Wangel. listě že přijde. Hilda (jej tahá). Tatínku, rozhlédni se. 1 3 Ľ W.WťiEL (pohlédne k verandě). Však už vidím, dítě. Vypadá to tu tuze slavnostně. boletta. Viď, že jsme to hezky upravily? Wancel. Arciže, arciže. Jsme — jsme sami doma Ano, ona šla Hilda. Boletta (rychle vpadne). Malinka se šla koupat. \ V* angel [pohlédne vlídně na Bolettu a pohladí ji. P..k Petru trochu váhaví). Slyšte, dětičky — to má tak zůstat celý Jen? A vlajka má být celý den vytažena? Hilda. Inu, toť se ví, tatínku! 33 W ANGEL, Hm — ovšem. Ale vidíte — Boletta (mžourá a kývá naft). Uhodneš přece, že jsme to všechno udělali k vůli řídícímu Arnholmovi. Přijde-li té tak dobrý přítel poprvé navštívit — Hilda (se usmfvá a iřouchá jej). Považ, tatínku, někdejší Bolettin učitel! Wangel (ac pousměje). Jste vy to cháska! Inu, můj ty bože, konec konců je to přirozeno, že vzpomínáme těch, kdož už nejsou s námi. Ale přec —. Tu máš, Hildo! (Podává jí vak.) Ať to donesou dolů do kanceláře. — Ne, dětičky, mně se to nelíbí. Tenhle způsob, víte? Že tak každého roku —. No, jakáž pomoc! Patrně to jinak nejde. Hilda (chce s vakem na levo iahrndou, ale stane, obrátí se a ukazuje ven). Koukejte, ten pán. Toť jistě ten řídící. Henrik Ibsen: Pani z námoií. 3 34 BOLETTA (se pádivá)- Ten tam? (Zasměje se.) No, ty bys tomu dalaľ Ten přistárlý človíček, myslíš, to že je Arn-holm ? Wangel. Počkej, holka. I na mouté milou, mně se zdá, že je to! — A věru, je to on! boletta (se tam zíiiIívř s tichým údivem). Bůh milý ví, mné se také zdá — ! (Ŕidici Arnholm, v elegantním procházkovém oděvu, se zlatými brýlemi a a tenkou hůlkou, zjeví se cestou venku v levo Pohledne du zahrady, pozdraví vlídně a vejde zahradními vrátky.) Wangel (jde mu vstříc). Vitám vás, milý Arnholme. Srdečně vás vítám v našem starém příbytku! Arnholm. Dekuji pěkně, děkuji pěkně, zlatý pane doktore. Tisíckrát děkuji. (Tisknou si ruce a jdou pospolu zahradou.) Arnholm. I podívejme Se, dětil (Podává jim ruku.t hledí na ní.) Ty dvě bych bezmála nepoznal. 35 To bvch řek"! Wangel. Arnholm. — I baže, A přec — Bolettu snad přec. Bolettu bych přec jen poznal. Wangel. Kdož ví, kdož ví! Toť už je osm, devět let, co jste je posledně viděl. Ba, ba, za tu dobu se tady ledaco změnilo. Arnholm (se rozhlíží). Ani bych nesoudil. Leda že stromy pořádně vzrostly — a pak, že tady ta besidka — Wangel. l^o ne, co do vnějšku — Arnholm- (se usměje). A pak, arci: máte teď doma dvě velké dcery na vdávání. Wangel. No, na vdáváni jen jednu. 36 Vida tatínka! Hilda (polghlasem). Wangel. Ale teď abychom si sedli na verandu. Je tam větší chládek než tady. Prosím! Arnholm. Pěkně děkuji, pěkně děkuji, milý doktore! .(Jdou nahoru. Wangel usadí Aruholma do houpací židle.) Wangel. Tak, teď si hezky pohovte a odpočiňte si. Zdá se věru, že vás cesta trochu namohla, Arnholm. Ó, na tom nezáleží! V tomhle okolí — Eoletta # (Wanglovi). Neměli bychom přinésti trochu sodovky a ovocné šťávy do zahradního pokoje? Tady venku bude jistě záhy horko. Wangel. Přineste, děti, přineste. Přineste nám sodovku a šťávu. A snad také trochu koňaku 37 Boletta. Také koňak ? Wangel. len trochu. Kdyby někdo chtěl. Boletta. No, tedy —. Hildo, dones ten vak dolů do kanceláře. (Boletta vejde do *ahradniho pokoje .1 zavře za sebou dvéře. H t Jda vezme vak a gajde zahradou v levo /a dům.) Ahnholm (se díval za Bolenou}. Opravdu, ta je statná —. To vám dorostlo dvě statných děvčat. Wangel (usedne). Zdá se vám také ? Arnholm. Věru, Boletta mne zrovna překvapila. A Hilda také! — A což vy, milý doktore . . . Chcete tady zůstat po celý život? 3S Wangel. Ach ovšem, patrně zůstanu. Narodil jsem se tu, stála tu má kolébka. Tady jsem tak přešťastně žil s tou, jež nás tak záhy opustila. S ženou, již jste znal" z dřívějška, Arnholme. Ba — ba. Arnholm. Wangel. A teď tu žiji šťastně s ženou, jež nastoupila jejl místo. Věru, mohu říci, že mi byl osud celkem přlzniv. Arnholm. Ale děti z druhého manželství nemáte? Wangel. Přede dvéma — před půltřetím rokem narodil se nám hošík. Ale dlouho jsme ho neměli. Zemřel za čtyři — za pět měsíců. ArNIÍ olm, Vaše paní není dnes domař Wangel. I je — přijde jistě co nevidět. Šla se dolů koupat. Chodi den co den, po všechen ten cas. Ať je jaké chce povětří. i 39 A Je jí něco ? Arniiolm. Wangel. Takto jí vlastně nic není. Ačkoli byla v posledních několika letech nápadně nervosní. Totiž občas. Ani se v tom dobře nevyznám, co se to s ní vlastně děje. Ale vidíte, do •vody, toť je živel jejího života. Arniiolm Pamatuji se z dřívějška. Wangel (s úsměvem sotva jtnatelným). Arci, znáte Ellidu z těch časů, kdy jste byl učitelem tam v Skjoldviku. Arnholm. Zajisté. Přicházela často na faru návštěvou. A většinou jsem se s ní setkával, navštěvuje jejího otce na majáku. Wangel. Věřte, ta doba tam zanechala v ní hluboké stopy. Zdejším lidem nejde to ani na rozum. Říkají jí »paní z námorí«. 40 4] Podívejme se! Arnholm. Wan gel. Ano. A vidíte, proto —. Jen si s ní pohovořte o někdejších časech, milý Arnholme. To ji náramné potěší. Arnholm (se podiva nafi s pochybou i. '4 Což se nějak důvodné domníváte? Ó zajisté. Wangel. Ellidin hlas (se ozve na pravo v zuhradé). Tos ty, Wangle? Ano, miláčku. Wangel (povstane). (Pani Ellida WanKlová, zahalena velikým, lehkým iátkem, n..L:rý via, majíc po zádech rozpuítěný, přichází stromovím u besídky. Rhlicí Arnholm povstane.) Wangel 'se usměje a vztáhne ji ruce v ústrety). Ejhle — mořská paní! Ellida vyjde rychle na verandu a chopí se jeho rukou). Bohudík, že's už zas tady! Kdy's přišel? Wangel. Právě teď. Před Chviličkou. iLkáže na Arnhulma.) Což nepozdravíš starého známého—? Ellida (podává Arnholmovi ruku). Tu jste tedy. Vítám vás! A odpusťte, že jsem nebyla doma — Arnholm. Ach, prosím. Jen bez okolků — Wangel. Byla voda dnes svěží? Ellida. Svěží! Bože, tady voda nikdy není svěží. Tak vlažná a tak mdlá. Och! Voda ve zdejších fjordech stůně. Arnholm. Stůně? 4'J 43 ElXIDA. Ba stůně. A myslím, že se v ní i člověk roz-stůně. YVangel (3 úsměvem j. Pěkné doporučuješ zdejší lázně! Arnholm. Spíš se mi zdá, pani Wanglová, že váš vztah k mori a ke všemu námorskému je zvláštní. Ellida. Ach, možná dost. Skoro bych tomu sama uvěřila. — Ale podívejte se na tu slavnostní úpravu, již tu děvčata na vaši počest uchystala! YVangej (v rozpacích). (Divá se na hodinky.) Ale teď pOllialu Hm — musím — Arnholm. Opravdu na mou počest —? Eli. r d a. To přec uhodnete. Takovou slávu neděláme denně. — Och, jak je tu dusně horko pod střechou! (Sejde do zahrady.) Pojďte sem dolů. Tady je aspoň trochu VzdliChu. (Usedne v besídce.) Arnholm (tam jde;. Tady se zdá být věru svěží vánek. Ellida. Arci, komu se zvyklo na dusnou atmosféru hlavního města, jako vám. Slyšela jsem, tam že prý je v lété strašně. Wangel (jeni rovnží sešel do zahrady). Slyš, má zlatá Ellido, teď musíš našeho milého přítele sama chvilku vyrážet. Ellida. Máš co dělat ř Wangel. Ano, musím dolů do kanceláře. A potom se musím trochu ustrojit. Ale nezdržím se dlouho *-i Arnholm (usedá v besídce). Jen nepospíchejte, milý doktore. Však my si už s vaši pani nějak ten čas zkrátíme. 44 Wangel (kývi). O zajisté, nepochybuji. No, tedy na shledanou! t Odejde zahradou na levo.) Ellida (po krátké přestávce). Nezdá se vám, že se zde pěkně sedl ? ASNHOLM. Což mně, mně se sedí dobře. Ellida. Této besídce říká se moje besídka. Neboť tu jsem já dala zřídit. Či vlastně Wangel — mně k vůli. Arnholm. Zde tedy obyčejně sedáváte? Ellida. Ano, zde prosedím většinu dne. Arnholm. Patrně s děvčaty ř 45 Ellida. Ne, děvčata se zdržují víc na verandě. A Wangel í Arnholm. Ellida. Ach, Wangel chodí sem a tam. Hned je tady u mne a hned zas tam u dětí, Arnholm. Tomu jste vy chtěla? Ellida. Myslím, že všem je při tom nejlíp. Vždyť můžeme navzájem hovořit — zazdá-li se nám občas, že si máme co povědět. Arnholm (chvíli zamyšlen). Když jsem se s vámi sešel naposled —. V Skjoldviku, myslím *—, Hm, to už je dávno —. Ellida. To už je najisto deset let, co jste byl tam venku u nás. 46 Arnholm. Ano, asi deset. Ale vzpomenu-li si na vás tam na majáku —! Na tu pohanku, jak vás nazýval starý farář, protože vás dal vás otec pokřtít jménem lodi, jak říkal, a nikoli jménem křesťanským — Ellida. No, a — ř Arnholm. Spíš bych se byl nadál všeho jiného, než že se tu s vámi shledám jako s paní Wang-lovou. Ellida. Tehdy přec ještě Wangel nebyl —. Tehdy ieště žila první matka dětí. Jejich pravá matka — Arnholm. Zajisté, zajisté. Ale byť i toho nebylo bývalo —. Kdyby byl býval dočista svoboden — přec bych se nebyl nadál, že to tak dopadne. Ellida. Tá rovněž ne. Ni$dy a nikdy — tehdy. Arnholm. Však je Wangel zdárný muž. Takový poctivec. Z gruntu srdce dobrák, laskavý ke všem lidem — 47 Ellida (vřele a srdeční) Opravdu, opravdu jel Arnholm. — ale myslím, že je načisto jiný, než vy Ellida. Pravdu máte. Věru že je. Arnholm. No, jak se to tedy stalo? jak se to stalo? Ellida. Ach, milý Arnholme, na to se mne ani neptejte. Nedovedla bych vám to vůbec vysvětlit. A byť bych i dovedla, nikdy byste přece nebyl s to, abyste to sebe méně chápal a srozuměl. Arnholm. H m — (Tišeji.) Svěřila jste někdy svému muži něco o mně? Myslím arci, o tom marném pokuse, jenž mne kdysi popadnul ? Ellida. Ne. Co vás to napadá? Slovem j^em se mu nezmínila o tom — o torn, co tu naznačujete. 48 Arnholm. To jsem rád. Skličovaloť mne poněkud pomyšlení — Ellida. Není nikterak třeba. Řekla jsem mu poaze, což je pravda, že jsem vás měla tuze ráda, a tam venku že jste byl mým nejvérněišim a nejlepšim přítelem. Arnholm. Děkuji vám. Ale teď mi povězte, proč jste mi nikdy nepsala, když jsem odešel ? Ellida. Myslila jsem, že by vám snad bylo líto, zvědět o ženě, která — která vám nemohla býti tím, čím jste si přál. Myslila jsem, tím že bych jen staré rány jitřila. Arnholm. Hm —. Ba, ba, snad jste měla pravdu. Ellida. Ale proč jste vy nikdy nepsal? Arnhola (na ni pohlédne a s lehkou výčitkou se usměje). Já? Já měl začít? Snad abych vzbudil po- 49 dezření, že se pokouším nanovo? Po takové porážce, jaké jsem zakusil ? Ellida. Arci, arci, chápu to také. — A nepomýšlel jste později nikdy na jiný svazek? svým upo- Arnholm. Nikdy. Zachoval jsem věrnost mínkám. Ellida (napolo žertem). Ach, což! Nechte těch starých smutných upomínek. Myslím, že byste přec měl raději pomýšlet, abyste se šťastně oženil. Arnholm. To by však musilo být už záhy, paní Wanglová. Nezapomeňte: mám už opravdu — s hanbou to povídám — sedmatřicítku za zády. Ellida. O důvod víc, abyste si pospíšil. (Chviii miei, pak řekne vážné a tlumeným hlasem.) A teď poslyšte, milý Arnholme — teď vám něco povím, co bych tehdy nebyla mohla živou mocí vyslo-viti, byť i mne to život stálo. Henrik Ibsen: Pani x námoh. 50 Což pak? Arnholm. Ellida. Když jste vy, jak jste právě řekl — tf»n marný pokus udělal — nemohla jsem varn jinak odpovědět, než jak se tehdy stalo. Arnholm. Vím. Neměla jste pro mne nic krom oddaného přátelství. Vždyť to vím. Ellida. Ale nevíte, že tehdy všechno moje myšlení a toužení někam jinam směřovalo. Tehdy 1 Arciže. Arnholm. Ellida. Arnholm. Ale toť nemožno! Mýlíte se v čase. Domnívám se, že jste tehdy Wangla sotva znala. Ellida. Nemluvím o Wanglovi. Arnholm. Že ne o Wanglovi? Ale tehdy, v Skjold-viku —. Nevzpomínám si přec ani na jedi- ného tamního člověka, o němž bych pokládal možným, že byste se mu byla mohla zaslíbit. Ellida. Ba, ba — věru. Všakté to bylo všechno tak šílené — div by člověk nepřišel o rozum. Arnholm. Toť mi musíte povědět o tom podrobněji! Ellida. Ach, stačí, víte-li, že jsem tehdy byla zadána. A to teď přec víte. Arnholm. A nebýt tehdy zadána? Ellida. Což? Arnholm. Byla by vaše odpověď na můj dopis jinak dopadla ? Ellida. Jakž bych to věděla? Když přišel Wangel, dopadla odpověď přece jinak. Arnholm. A nač mi vypravujete, že jste tehdy byl:; zadána ? 52 Ellida (povstane jaksi úzkostlivá a neklidná). Protože je mi třeba někoho, komu bych se svěřila. Ne, ne, jen seďte! Arnholm. Váš muž tedy neví o ničem? Ellida. Doznala jsem mu hned z počátku, že moje myšlení bylo kdysi kdes jinde. Víc nechtěl zvědět. A později jsme se toho nikdy nedotkli. Vždyť to bylo vlastně pouhopouhé šílenství. A vždyť pak bylo zas hned po všem. Totiž — jistým způsobem. Arnholm (povstanej. len jistým způsobem? Ne docela! Ellida. Ó přec, přec, zajisté! Ach bože, není to nikterak tak, milý Arnholme, jak se domníváte. Je to cosi zcela nepochopitelného. Nevím, jak bych to vyprávěla. Vy byste si leda myslil, že jsem byla churava. Či že jsem se nadobro smyslů minula. í Arnholm. Ale má zlatá paní Wanglová slovte docela! 53 teď se vy- Ellida. Nuže! Zkusím to. Jak byste si vysvětlil jakoŽtO rOZUmný mUŽ, Že - (Vyhlédne a ustane. Počkejte, později. Jde sem návštěva. (Lyngstrand zjevi se cestou z leva a vejde do zahrady. Mi fcvčlinu v knollikové dírce a nese velkou, pěknou kytici, zabalenou papírem a s hedvábnou stuhou. Sirine poněkud váhavé a nerozhodné u verandy.) Ellida (vyjde í besídky). Patrně hledáte děvčata, pane Lyngstrande? Lyngstrand (se obrátí). Ach, milostivá paní je Zde. (Pozdraví a přistoupí.) Ne, nehledám. Vás hledám, paní Wanglová. Ráčila jste mi přec dovolit, abych vás navštívil — Ellida. Zajisté, jste nám vždycky vítán. Lyngstrand. Tisíceré díky. A ie se to pravé tak šťastné 54 hodí, že právě dnes jest u vás v domě slavno — Ellida. Tak, víte to ! Lyngstrand. Ó ano. A proto se osměluji, podati milostivé paní tuto — (Pokloni se a pocLi kytici.) Ellida (s úsměvem). Ale, drahý pane Lyngstrande, nebylo by lip, abyste podal sám své krásné květiny panu řídícímu Arnholmovir Vždyť přec jeho se — Lyngstrand (hledí s nejistotou na ol»a). Račte odpustit — neznám toho cizího pána. Je to jen —. Přicházím za účelem narozenin, milostivá paní. Ellida. Narozenin? Toť jste se zmýlil, pane Lyng-strande. Nikdo u nás nemá narozenin. Lyngstrand (se chytráčky usměje). O však já vím. Ale nezdá se mi, že je to tajnost. 5ó Ellida. Což pak víte? Lyngstrand. Že jsou dnes na —, že je dnes výroční den narození milostivé paní. Ellida. Moje? Arnholm (pohlédne na ni t.uavS). Dnes? Ó ne, nikterak. Ellida . (Lyngátrandovi). fak vás to napadlo? Lyngstrand. Slečna Hilda to prozradila. Byl jsem tu na skok před chvílí. I ptal jsem se slečen, nač tolik té květinové výzdoby a ta vlajka — Ellida. No ovšem; a —? Lyngstrand. — a slečna Hilda mi řekla: jsou dnes narozeniny maminčiny. 56 Maminčiny —! Ellida. Ach tak! Arnholm. Aha! (Navijem s EUidou pohlédnou významne na sebc.j Nuže, paní Wanglová, ví-li to tedy tento mladý pán — Ellida (Lyngstrandovi). Když to tedy víte — Lyngstrand (podává znovu kytici). W Smím se tedy osměliti blahopřát — Ellida (vezme kvetiny). Děkuji vám srdečně. — Nesednete si na chvilku, pane Lyngstrande ? (Ellida, Arnholm a Lyngstrand usednou v besídce > Ellida. Moje narozeniny, pane řídicí, měly být tajemstvím. Arnholm. Kozumim. Nebylo to pro nás nezasvěcence. 57 Ellida (klade kytici na stůl). Právě. Pro nezasvěcence. Lyngstrand. Však to živé duši nepovím. Ellida. O, tak jsem to nemínila . . . Ale — jakpak se máte? Zdá se mi, že vypadáte lip, než dříve. Lyngstrand. Opravdu, myslím, že se mi daří dost dobře. A napřesrok, budu-li moci odcestovat na jih — Ellida. Toť přec bude možno, jak děvčata povídají. Lyngstrand. Ano, mámí v Bergenu dobrodince, jenž mne protežuje. A ten mi slíbil, že mi napřesrok vypomůže. Ellida. Kterakpak jste ho našel? Lyngstrand. Tuze šťastnou náhodou. Byl jsem totiž kdysi na moři s jednou jeho lodí. 5s 5? Ellida. Tak? Vás to tedy tenkrát vábilo na moře? Lyngstrand. Naprosto ne. Ale když mi zemřela matka, nechtél otec, abych se déle zdržoval doma. I poslal mne na moře. Na zpáteční cestě se nám v kanále ztroskotala loď. A to bylo celkem moje štěstí. Jak to? Akniiolm. Lyngstrand. Inu, právě při tom ztroskotání stal se mi ten ouraz. Tady, na plících. Ležel jsem dlouho v ledové vodě, než mne našli a zachránili. A toť jsem musil moře přece zanechat. — Ba, bylo to věru velké štěstí, Arnholm. Tak ? Zdá se vám ? Lyngstrand. Ano. Neboť ten ouraz není nadále nebezpečen. A teď mohu přec být sochařem, Čehož jsem si z plna srdce přál. Považte — modelovat z té podivuhodné hlíny, která se tak jemně v prstech utváří! Ellida. A co chcete modelovat ? Tritony nebo mořské zinky ř Ci dokonce staré Wikingy — ? Lyngstrand. Ne, nic takového z toho nepojde. Jak jen bude možno, pokusím se o veliké dílo. O skupinu, jak se říká. Ellida. Nu ovšem — ale co má ta skupina představovat ? Lyngstrand. Óf má to být něco, čeho jsem sám zažil. Arnholm. Zajisté, zajisté — toho dbejte. Ellida. Ale co to má být? Lyngstrand. Myslil jsem si, aby to byla mladá žena námořníkova, ana leží a na podiv nepokojně spí. A jako že také sní. Troufám si svést, aby to bylo znát. iak sní 60 61 Arnholm. A to je všechno ř Lyngstrand. Má v tom být ještě jedna postava. »Zjevení*, jak se říká. Totiž její muž, jemuž ona porušila věrnost, když byl v dáli. A ten utonul v moři. Arnholm. [akže povídáte —> ř Ellida. Že utonul ? Lyngstrand. Ano. Utonul na širém moři. A toť tó zvláštní, že přec přišel domů. V noci, za spaní. A teď stojí u lože a hledí na ni. Má tam stati všecek zmočen, jakoby jej byli z /ody vytáhli. Ellida (se opře n.izad v židli). Včru, prazvláštní věc. (Zavře očí.) Vidím to živě před sebou. Arnholm. w Ale, světe milosrdný, pane — pane — ! Rekl jste, že to bude něco, čeho jste sám zažil. Lyngstrand. Arciže — já toho věru zažil. Totiž: jistým způsobem. Arnholm. Zažil, že nebožtík — Lyngstrand. Ovšem nepovídám; bezprostředně zažil. Nezažil skutečně, toť se ví. Ale přec tak — Ellida íívě, napjatí). Povídejte mi všechno, co víte a co můžete povídat. Tahle věc musí mi být zcela zřetelná. Arni-iolm (3 úsměvem). Ano, ano, toť je něco pro vás. Taková ná-mořská nálada. Ellida. Nuže, jak to bylo, pane Lyngstrander Lyngstrand. Tedy tak. Když jsme tehdy chtěli se svou plachetní lodí domů, z města, řečeného Hali-fax, musili jsme tam zanechat nadplavčího v nemocnici. Místo něho nastoupil jakýsi Amerikán. Tento nový nadplavčí — f»2 63 Arnholm. Ten Amerikán? Lyngstrand. — ano; ten si vypůjčil kteréhosi dne od kapitána balík starých novin a ty pořád a pořád čeť. Že prý se chce naučit norsky, povídal. Ellida. Nu? A —? Lyngstrand. Jedenkrát večer byla ohromná bouře. Všechno mužstvo bylo na palubě. Mimo nadplavčího a mne. On si totiž zvrtnul nohu a nemohl našlápnout. A mně také bylo nevalně, a ležel jsem v kajutě. On tedy seděl uvnitř a četl zas ty staré noviny — Ellida. Ovšem! Ovsem! Lyngstrand. Ale jak byl nejlíp do čtení pohřížen, slyším, kterak z čistá jasna zařval. Podívám se naň a vidím, že má tvář jako křídu bílou. A začne vám noviny mačkat a rvát a trhat na tisíc kousků. Ale všechno dělal zticha, docela zticha. Ellida, Pranic neříkal? Nemluvil? Lyngstrand. Hned nikoliv. Ale za chvíli řekl sám sobě: Provdána. Za jiného. Když jsem byl v dáli. Ellida (zavře oři a řekne zpola tiSe). Řekl to? Lyngstrand. Ano. A považte — to vám řekl správnou norštinou. Ten člověk patrně se dovedl učit náramně snadno cizím řečem. Ellida. A co dál? Co se stalo po téř Lyngstrand. A teď se stalo něco pozoruhodného, čehož jaktěživ nezapomenu. Neboť dodal — a zase zcela zticha: Ale je mou a musí zůstat mou. A za mnou musí, a bych i jsem se mél pro ni vrátit, a třeba v tmavém moři utopen. Ellida .-i naleje sklenici vody. Její ruka se chveje). Ach — jak je tu dnes dusno — 64 Lyngstrand. A to vám řekl s takovou silou vůle, že jsem si pomyslil: on musí býti s to, aby to provedl. El lida. Nevíte — co se s tím mužem stalo? Lyngstrand. Ach, milostivá paní, ten už zajisté nežije. Proč myslíte? Ellida (rychle;. Lyngstrand. Vždyť jsme se přec potom v kanále ztroskotali. Já jsem vyvázl na velikém člunu s kapitánem a pěti jinými. Kormidelník vsedl do zádilodnl joly. A v té byl také ten Amerikán a ještě jeden muž. Ellida. A o těch už se později nic nedoslechlo? Lyngstrand. Nic, milostpaní, naprosto nic. Můj dobrodinec mi to ještě nedávno psal. Ale právě proto jsem dostal takový zálusk, udělat z toho umělecké dílo. Vidím tu nevěrnou ženu ná- 65 mornlkovu jakoby živu před sebou. A toho mstitele, jenž utonul a přece se vrací z namorí. Vidím je oba dva zcela zřetelně. Ellida. Iá také. (Vstane.) Pojďte — půjdeme dovnitř. Ci raději dolů k Wanglovi! Mně se zdá být tady k zalknutí dusno. 'Vyjde z besídky.) Lyngstrand i jiuvsial rovněž). Mne, prosím, račte omluvit. Přisel jsem jen krátkou návštěvou za příčinou narozenin. Ellida. Nuž, jak je vám libo. (Pod.i m ruku.) S bohem a srdečné díky za květiny. (Lyngstrand pozdraví a odejde vrátky na levo.) Arniiolm (vstane a pŕvjdc k Ei ide). Pozoruji, že vás to tuze zaujalo, milá pani Wanglová. Ellida. Zajisté, pravdu díte, ačkoliv - Henrik Ibsen: Pani -t n.'unoii. 5 66 Arnholm. Ale celkem musila jste přec být na to schystaná. Ellída l.o.l< e Ale led' si popřejeme dobrého, chladného doušku a pochutnáme sil Ellída. Sfť-k r'|' íV»>!« do besídky a přinese kytici.) Hilda. I vidu' Takové překrásné květin v! Kdes je vzala ř Ellída. ()d sochaře Lyngslranda, má zlatá Hildo- 69 Hilda i >d Lyngslranda r boletta I nrpokojnij. l.yngsirand tu byl — už zas? Ellída mapido * úsměvem-- Arm. Byl tu a přinesl je. Že jsou dnes na-i uzeniny, víš? 1 Jol.ETTA tpuhlédne úkiAdketu na lliliuj. Hilda (tamratí). Ó -! Tele! Wangel (\ iiapn>mi rwipaky EtlidéV lim . . . Vida, vida —. Dovol, abych ti pověděl, má milá, zlatá, jediná Ellido — Ellída iej pícrulil. Pojďte, pojďte, děti! Dáme moje květiny spolu S ostatními do VOdy. < Vyjde na verandu.) /O Boletta itišc Hilde). Ach, ona je přec jen milá! Hilda (polohlasné, zlým tónem). Opičina! Chce se zalíbit tatínkovi. Wangel (nahoře am verande, tiskna EElidé ruku). Diky — díky! Tisíceré díky, Ellido! Ellida (se o 111 r c i květinami). Ach což, nemám se snad síSčastnit, slaví-li se — maminčiny narozeniny? Arnholm. Hm —. (Jde nahoru k Wangluvi a EllidS. Bolena a Hilda zůstanou dole v zahradě). Druhé dějství. (Na >vyhlfdcc-. nit dolu). Jen vědí-li, kudy zahnout. A ne, teď jdou spatně. Lyngstrand (pui sUíue i. Sejdu dolů na roh a zavolám na ně. 77 ITrLiiA. Toť musíte pořádně vykřiknout. Boletta. Ne, to za to nestojí. Jen byste se zas unavil. Lyngstrand. Ach, dolů to jde lehce. iííjtjrle tm pravo.) Hilda. Dolů, arci. (Hledí za ním.) Teď :ii dokonce poskakuje. A to ho nenapadne, že zas musí nahoru, Boletta. Chudák — Hilda. Vzala by sis ho, kdyby se Lyngstrand o tebe ucházel ? Boletta. Blázníš? Hilda. Arci, kdyby neměl ten ouraz. A kdyby ne-musil tak záhy zemřít. Tehdy by sis ho vzala? Boletta. Myslím, ty že by sis ho měla vzít. 7s 79 Hilda. I co tě napadá! Vždyť nemá vindry. Nemá ani na vlastni živobytí. Boletta. Pročpak se jím tedy tolik zabýváš? Hilda. To jen že má ten ouraz. Boletta. leště jsem nepozorovala, že bys proto měla s ním soucit. Hilda. Opravdu, nemám. Ale zdá se mi, že to má jakýsi půvab. Boletta. Co? Hilda. Dívat se naň a slyšet jej povídat, že to není nebezpečno. A to, že pojede do ciziny a bude umělcem. Věří tomu všemu tak jistojistě a je při tom tolik spokojen. A přec z toho nepojde nic. Nic a nic. Vždyť nebude dlouho živ. To je tak napínavé, představím-li si to. Boletta. Napínavé! Hilda. Ano, právě to zdá se mi napínavým. S dovolením! Boletta. Fuj, Hildo, jsi ty ošklivá holka! Hilda. Však chci být. A teď teprve. (Hicdidoiúj Ne, konečně! Arnholm asi neleze tuze rád nahoru. (Ohlédne se.) Ostatně — víš, čeho jsem si dnes o polednách na Arnholmovi všimlař Boletta. No? Hilda. Považ, vlasy mu počínají slézat! Tady nahoře na hlavě. Boletta. Nesmysl! To jistě není pravda. - Hilda. Je. A vrásky má, tady u obou očí. Božíčku, Bolctto, jaks mohla být tak do něho splašena, když tě ještě učil! 80 81 BoLETTA (s ůsmĚvem). Chápeš to? Vím ještě, jak jsem hořce pla kala, když mi řekl, že se mu zdá jméno Bo-lelta ošklivým. Hilda. No, považ! »iih Chcete se mnou zkusit, má-li pravdu? Boletta (podací úsměv). Dobrá. Zkusíme to. i Kuku v ruce odejdou na levo.) Hilda Chcete také — (Lyngstrandovi). 84 Lyngstrand. — s vámi se vést r Hilda. A pročpak ne? Pro mne za mne. Lyngstrand (se chopi jeji ruky a spokojeně se lasměje). Ale je to na mou věru náramně komické! Hilda. Komické —? Lyngstrand. Ovšem, vypadá to, jako bychom byli zasnoubeni. Hilda. Pane Lyngstrande, vy jste se patrně ještě nikdy raku v ruce s damou neprocházel. (Zajdou na levo.) Wangel (stoje za hiidkou). Teď, má zlatá Ellido, máme hodinku pro sebe — 85 Ellida. Ano, pojď a sedni si sem vedle mne. Wangel (usedá). Tady je tak volno a ticho. Pohovoříme si teď trochu. O čem? Ellida. Wangel. O tobě. A pak o našem poměru, Ellido. Vidím, tak že to nadále nemůže být. Ellida. A co, myslíš, má místo toho nastat ? Wangel. Úplná důvěra, má drahá. Společný život — jak o dřív. Ellida. Ach, kéž by to mohlo být! Ale je to naprosto nemožno. 86 Wangel. Myslím, že ti rozumím. Dle různých projevů, jež jsi zde onde učinila. Ellida ^prudce). Ne, ne, nech toho! Neříkej, že mi rozumíš —! Wangel. A přec. Ellido, máš poctivou povahu. Tvoje mysl je věrna — Ellida. Ano, věrna. Wangel. A každý poměr, v němž ti má býti bezpečně a šťastno, musí být naprostým, neděleným poměrem. Ellida (naň pohledne upjaté). No, a — ? Wangel. Není ti dáno, abys byla druhou ženou mužovou. 87 Ellida. Jak tě tohle pojednou napadá? Wangel. Blesklo mi to často hlavou jako předtucha. Dnes poznal jsem to najisto. Výroční slavno-t détí —. Já se tobě zdál jaksi spoluvinníkem. Arci, vzpomínek mužových nelze přec zahladit. Aspoň mých nikoli. Jsem, jaký jsem. Ellida. Vím. Ach, vím to před obře. Wangel. Ale přec se mýlíš. Tobě připadá, že matka mých dětí je jakoby ještě na živu. Jakoby neviditelna stála mezi námi. Věříš, srdce mé že je rovnou měrou rozděleno tobě a ji. A právě tato myšlenka tě pobuřuje. Shledáváš takořka něco nemravného v našem poměru. A právě proto nemůžeš — či nechceš už se mnou žít jako má žena. Ellida (povstane). To všechno že's zpozoroval, Wangle ? V to všechno že's nahlédl? ss Wangel. Ano, dnes konečně jsem V to hluboko nahlédl. Až do dna nahlédl Ellida. Až do dna, povídáš. Ach, nevěř tomu, ji e věř! Wangel .(povstane). Vim dobře, milá Ellido, to že není vše. Ellida (úzkosLné). Víš, že je toho víc? Wangel. Ano. Že nemůžeš snésti zdejšího okolí. Horstvo tě tiskne a tíží na duši. Není tu pro tebe dost světla. Není nad tebou dokola dost oblohy. Vzduch zde neproudí dost mocné a plně. Ellida. Véru, máš pravdu. Ve dne v noci, v zimě v létě provází mne ten stesk a táhne mne k moři. 39 Wangel. Vím to, VÍm, milá Ellido. (Vloíí ruku na její hlavu.) A proto, ubohá, churavá duše, půjdeš zase tam, kde's domovem. Ellida. Jak to? Wangel. Zcela prostě. Odstčhujem se. Odstěhujeme! Ellida. Wangel. Ano. Někam ven k širému moři — někam, kde najdeš domov zcela dle své mysli. Ellida. Ach, můj milý, vzdej se provždy této myšlenky! Je to zhola nemožno. Tobě nelze nikde jinde v širém světe blaze žiti. Wangel. O to vůbec nejde. A mimo to, myslíš, že bvch zde mohl blaze žít — bez tebe? 91 90 Ellida. Vždyť jsem tady. A zůstanu tady. Vždyť mne rnas. Wangel. Mám tě, Ellido? Eluda. Ach, nemluv o tom ostatním. Zde máš přec všechno, proč žiješ a po čem toužíš. Všechna činnost tvého života tkví tady. Wangel. Povídám, o to že vůbec nejde. Odstěhujem se odtud. Odstěhujem se kamkoli jinam. Toť už nadobro rozhodnuto, milá Ellido. Eluda. A čeho, myslíš, že tím získáme? Wangel. Nabudeš znovu zdraví a klidu své duši. ľllida. Sotva. A ty sám! Mysli pŕec na sebe' Ceho získaš ty? Wangel. Tebe najdu znova, duše drahá. Ellida. Ale to nelze! Ne, ne, to nelze, Wanglc! Právě tato myšlenka je tak hrozná — tak zoufala. Wangel. Záleží na pokuse. Zanášíš-li se takovými myšlenkami, není pro tě věru jiné záchrany, než — pryč odtud! A čím dřív, tím lip. Už jc to nadobro rozhodnuto, slyšela's. Ellida. Ne! Raději ti tedy jménem páně všechno řeknu zpřima! Tak, jak to je. Wangel. Řekni, ó jen řekni! Ellida. Neboť k vůli mně nesmíš vejít v neštěstí. Zvlášť když nám to vůbec neprospěje. Wangel. Dala's mi teď slovo, že mi řekneš všechno — tak, jak to je. 92 Ellida. Řeknu ti to, jak jen dovedu. A tak. jak si to trourám vědět. — Pojď sem a sedni si ke mně. (Usednou na kameni.) Wangel. Nuže, Ellido? Tedy—ř Ellida. Když jsi k nám tehdy přišel a ptal se mne, zda bych ti mohla a chtěla náležet — mluvil jsi se mnou zpříma a poctivě o svém prvním manželství. Bylo šťastné, povídaľs. Wangel. Věru že bvlo. Ellida. Ano, ano, ano — věřím, můj milý. Proto se o tom nezmiňuji. Chci ti jen připomenout, že i já byla vůči tobě upřímná. Neboť řekla jsem ti bez obalu, že jsem kdysi ve svém životě milovala jiného. A že došlo — k jakémusi zasnoubení. Jakémusi —? Wangel. 93 Ellida. Ano, tak nějak. No, trvalo to zcela krátce. On odcestoval. A později jsem to zkoncovala. To všechno jsem ti řekla. Wangel. Má zlatá Ellido, proč ten případ znova probouzíš? Mně do toho celkem nic netnlo. A vždyť jsem se tě vůbec ani nezeptal, kdo to byl. Ellida. Ne, neptal jsi se. Jsi ke mně vždycky pln ohledů. Wangel (se usméje). Ach, v tom případě —! Však mne mohlo jeho jméno skoro napadnout. Jeho iméno! Ellida. Wangel. V Skjoldviku a v okolí nebylo jich tolik, na něž se mohlo hádat. Čili, lépe řečeno, byl to jediný — Ellida. Jisté si myslíš, že to byl — Arnholm. 94 WaNGEL. Ovšem — či ne —ř Ellioa. Ne. Wangel. Ne! Že ne? No, toť jsem tedy opravdu v koncích. Ellida. Pamatuješ se, že kdysi pozdě na podzim pnjela do Skjoldviku veliká americká loď porouchána? Wangel. Ano, předobře se pamatuji. Právě na té lodi našli tehdy jednou ráno kapitána v kajutě zavražděna. Sám jsem tam jel k obdukei mrtvoly. Ellida. Ano, jels tam Wangel. Zabil jej patrně druhý kormidelník. Ellida. Kdož to ví! Nikdy se to nezjistilo. 95 Wangel. O tom přec nelze pochybovat. Proč by byl jinak načisto zmizel, jak to udělal? Ellida. Nezmizel načisto. Vydal se vzhůru k severu. Wangel (uiasne). Jak tO VÍŠ ? Ellida (přemáhajíc se). Nuže, Wangle, — ten druhý kormidelník: s nim právě byla jsem — zasnoubena. Wangel (vyskočí)- Co povídáš? Je to možná? Ellida. Ano — je. On to byl. Wangel. Ale pro pánaboha, Ellido —! Jak tě to mohlo napadnout! S takovým člověkem se zasnu-bovat! S pracizím člověkem —! A jak se jmenoval? 97 96 El.LIDA. Tehdy si říkal Friman. Později, v dopisech, podpisoval se Alfred Johnston. A odkud byl? Wangel. Elltda. Povídal, že shora, z Finmark. Narodil se ostatně ve Finsku. Patrně se přistěhoval v dětství — s otcem, tuším. Wangel. Tedy kwaen.*' ľ i. lida. Ano, tak jim řikají. Wangel. A co viš o něm jinak? Ellida. Jen to, že se dal záhy na moře. A že podnikl daleké cesty. •) Tak se říká přisluSnikum hponskčho kmene, obývajícího břehy hutnického zálivu. Pozn. p řekl. A pranic víc? Wangel. Ellida. Ne, nikdy jsme o takových věcech nemluvili. Wangel. O ěem pak jste mluvili? Ellida. Mluvili jsme většinou o moři. Wangel. Ach —1 O moři tedy? Ellida. O bouři i pohodě. O temných nocích na moři. O moři za jiskřivých, slunečných dní také jsme mluvívali. Ale většinou mluvili jsme o velrybách a delfínech a tuleních, již v poledním žáru lehávaji venku na skaerách. A pak jsme mluvívr-.li o raccích, orlech a jiném ptactvu mořském, víš? . . . Považ — není to po-divno? ■— když jsme o takových věcech mluvili, připadalo mi, jakoby všechna zvířena moře, všichni mořští ptáci s ním byli spřízněni. Henrik Ibsen: I'nni z u.imofi. ' 98 A ty —? Wangel. Ellida. Ba, skoro se mi zdálo, jakobych i já s ninv se všemi byla se spříznila. Wangel. Ano, ano, ano . . . A tehdy, tehdy jsi se s ním tedy zasnoubila? Ellida. Ano. Řekl, abych to udělala. Wangel. Abys to udělala? Což jsi neměla vlastní vůle? Ellida. Neměla, byl-li nablízku. Ach, připadalo mi to potom zcela nepochopitelným. Wangel. Sešla jsi se s ním často? Ellida. Často nikoliv. Kdysi byl nahoře u nás a prohlížel si maják. Tak jsem se s ním se- 99 známila. A po té jsme se tu a tam setkávali. Ale pak se udála ta příhoda s tím kapitánem. I musil odjeti. Wangel Ovšem — vypravuj mi ještě o tom! Ellida. Bylo časně z rána za šera — dostala jsem lístek od něho. Psal mi, abych za ním přišla ven na Bratthammer - víš, na předhoň mezi mujákem a Skjoldvikem, Wangel. Ano, ano — znám je tuze dobře. Ellida. Tam tedy abych hned přišla, psal, že musí sc mnou mluvit. Wangel. A tys tam šla? Ellida. Ano. Nemohla jsem nejit. Nuže, tehdy mi povídal, že v noci zabodl kapitána. 100 Wancel. Sam to tedy řekl! Tak beze všeho! Ellida. Ano. Ale řekl, že udčlal jen to, co bylo zcela správno. Wangel. Zcela správno? A proč jej zabodl? ľllida. Nechtělo se mu to povědět, není pro můj sluch. Řekl, že to Wangel. A tys jeho pouhému slovu věřila? Ellida. Věřila, ani mně nic jiného nepřipadlo. Nuž, odjeti musil. Ale když mi pak chtěl dáli s bolem . . . Ani by sľs nepomyslil, nač tehdy )řipadl. Wangel. Nuže? Povídej! 101 Ellida. Vytáhl z kapsy svazek klíčů a sňal pak s prstu prsten, jejž nosíval. Mně také stáhl prstýnek, jejž jsem měla na prstu. Oba pak navlékl pospolu na klíční svazek. A po té řek), teď že se musíme oba moři zaslíbit. Wangel. Zaslíbit — ? Ellida. Ano, řekl to. A spolu, až kam jen dohodil, mrštil svazkem s prsteny vší silou do mořské hlubiny. Wangel. A ty, Ellido? Tys byla ve všem svolná? Ellida. Ba, považ, připadalo mi tenkrát, že to musí býti tak a nejinak. — Bohudík, pak odejel! Wangel. A když tedy šťastně zmizel — ř Ellida. Ach, uvěříš, že jsem se zase záhy vzpamatovala. Že jsem nahlédla, jak to bylo všechno zvráceno a nerozumno. 102 103 Wancel. Mluvila's prve o dopisech. Tys tedy přec o ném později zvěděla? Ellida. Ano, zvěděla jsem o něm. Nejprve dostala jsem od něho několik stručných řádek z Arch-angelska. Psal jen, že chce jeti do Ameriky. A pak mi udal, kam mu poslat odpověď. Wangel. A psalas mu? Ellida. Hned. Arci, psala jsem, že musí všechno mezi námi vzít za své. A aby nadále na mne nemyslil, jakož i já že už na něj myslit nechci. Wangel. A přes to ti přec psal znovu ? Ellida. Ano, zas mi psal. Wancel. A co odpověděl na to, cos mu dala na srozuměnou ? Ellida. Na to ani slovem neodpověděl. Jakobych 9 nim vůbec nebyla ani zkoncovala. Psal zcela rozvážné a klidné, abych naft jen čekala. Ze mi oznámí, jakmile bude s to, aby mne vzal k sobě. A pak abych hned přišla. W ang el. On tě tedy nechtěl propustit? Ellida. Ne. Pak jsem mu zas psala. Skoro doslova totéž, co poprvé. Leda ještě rozhodněji. W angel. A pak přec popustil? Ellida. Ach ne, co tě napadá! Psal klidně, jako prve. Ani slova o tom, že jsem mu dala výhost. 1 nahlédla jsem, že je to mamo. A proto jsem už mu po té nikdy nepsala. Wancel. A o něm jsi také nezvěděla? 104 i'J5 Ellida. Zvědéla; dostala jsem pak od něho ještě tři dopisy. Jednou mi psal z Kalifornie a po druhé 2 Cíny. Poslední dopis, jejž jsem od něho dostala, byl z Austrálie. Tehdy psal, že se vydá do zlatých dolů. Ab od té doby nebylo už o něm ani slechu. Wangel. Ellido, ten muž byl neobyčejné moci nad tebou. Ellida. Ach, ano, ano. Příšerný člověk! Wangel. Nadále vsak nesmíš na to myslit. Nikdy! Slib mi to, má zlatá, drahá Ellido! Teď se pokusíme, jinak tě léčit. Svěžejším vzduchem, než tady v těch fjordech. Slaným, sílícím vzduchem mořským! Což? Co tomu říkáš? Ellida. Ach, nemluv o tom! Nemysli na nic takového! Tím se mi nepomůže. Předobře to cítím — té tíže ani tam venku se nezbudu. mi Wangel. Jaké to tíže, má drahá — jak to vlastně myslíš ? Ellida. Myslím, toho píiserna. Té nepochopitelné moci nad duší — Wangel- Té jsi se přece zbavila. Už dávno. Od té doby, kdy jsi s ním zkoncovala. Toť přec už dávno pominulo. Ne, nepominulo! Nepominulo! Ellida (vyskočí). Wangel. Ellida. Ne, Wangle — nepominulo! A bojím se, že nikdy nepomine. Po celý život nepomine! Wangel (stísněným hlasem). Chceš tím říci, že's v nitru své duše nedovedla nikdy na toho cizince zapomenout? Ellida. Zapomněla jsem nan. Ale z čistá jasna mi bylo, jakoby se vracel. 106 W a -v g el. Ktly to bylo? Ellida. Jsou tomu asi tři léta. Či trochu déle! Tehdy, když jsem se měla stát matkou. Wangel. Ach! Tedy tenkrát? Ba, Kllido -počíná všechno možné vyjasňovat. teď se ml Ellida. Mýlíš se, můj drahý! Co se dálo se mnou, je . . . Ach, zdá se mi, jaktěživa že si to neujasním. Wangel ptA). Dítě mčlo oči toho cizince. Wangel (mimoděk vykřikne). EUido —! Ellida (se loufalc chopi hlavy ruí^ma). A teď pochopíš, proč už s tebou jako tvá žena žiti nechci — zíti nesmím. (Rychle se odvráti a spěchá návr&im na pravo.) Wangel (spěchá za ni, volaje). Ellido — EUido! Ubohá, nešťastná má El-lido! Třetí dějství. v D i (Odlehlá část Wanglo»*y zahrady. Vlhké misio, bar inu té, stměn,; ■elkýmí stMrými stromy. V pravo lze vidětt okraj zatuchlého ryh-iika. Nizký otevřený plot dělí zahradu od peřiny a fjordu v pu-mli. Zcela vzadu pásmo hor a horské vrcholky za fjordem. Je po2dč odpoledne k večeru.) lit olei ta Šijíc sedí na kamenné lávce v levo. Na lávce leží několik knih a košíček s Šitím. Hilda a Lyngstrand, oba s ry-!i:íř=liýtn náčiním, chodi podél rybníka.) Hilda (upozorňuje Lyngstranda). Stůjte zticha! Tady vidím velikého. Kdeže jeř Lyngstrand (se tam podiva). Hilda (ukazuje rukou). Nevidíte — tady dole. A podívejte se, tady! Na mou milou, tady je ještě jeden! (Dívá se stromovím.) Ech, teď jde a splaší nám je. 116 BOIETTA (vzhlédne). Kdo jde? Hilda. Tvůj pan řídící, jemnoslslecno! BOLETTA. Můj — ? Hilda. Na moutě duchu, můj přec nikdy nebyl. (Řídící Arnholm se zjeví na pravo v stromoví.) Arnholm. V tom rybníku jsou teď ryby? Hilda. I ba, hemží se tady pár náramně starých kaprů. Arnholm. Vida, vida, ti staří kapříci jsou ještě na živu? Hilda. I bodejť, ti mají tuhé živobytí. Ale teď hledíme vzít několika z nich červa. 117 Arnholm. Měli byste to raději zkusit venku na fjordu. Lyngstrand. I ne, ten rybník je, řekl bych, jaksi tajemnější. Hilda. Ba, zde je to napínavější. — Jdete právě z vody ? Arnholm. Právě. Přicházím rovnou z koupadla. Hilda. Jistě že jste se nespustil za provaz? Arnholm. Nespustil, jsem nijaký plavec. Hilda. Umíte plovat na zádech? Ne. Arnholm. Hilda. Za to já! (Lyngstrandovij Zkusíme to tamhle nahoře na druhé straně. ^Zajdou podél rybníka na pravo.| 118 Arnholm (se pŕibltii k ĽoleuĹO. Tak sama, Boletto ? boletta. Ach ano, sedávam lak zpravidla. Arnholm. Není maminka tady dole v zahradě? Boletta. Neni. Myslím, že si vyšli s tatínkem. Arnholm. Jak se ji daří dnes odpoledne? Boletta. Ani nevím. Zapomněla jsem se zeptat. Arnholm. Jaké to máte tady knihy? Boletta. Ach, takový nějaký rostlinopis. Ta druhá je zeměpis. 119 Arnholm. Čítáte ráda takové věci? Boletta. Ano, mdm-li pokdy. — Ale nejdřív a především musím se přece starat o hospodářství. Arnholm. Což pak vám nepomáhá vaše matka — vaše macecha ? Boletta. Nikoli, to je mou peií. Vždyť jsem se musila o to starat po ta dvč léta, co byl tatínek sám. A potom to už tak zůstalo. AlvNHOLM. Ale přece jste pořád horlivá čtenářka? Boletta. Ba, čtu, kde jakou užitečnou knihu seženu. Clovék přec rád zvidá něco o světě. Vždvť tu žijeme tak odloučeni ode všeho, co se děje. Či tak jakoby odloučeni. Arnholm. Ach, neříkejte to, milá Bolctto! 120 121 BOT.ETTA. 1 ba. Připadá mi, ze ani nežijem příliš jinak, než ti kapři tady v rybníce. Docela na blízku je fjord, a jím táhnou křížem krážem veliká hejna plachých ryb. Leč o tom ty krotké domácí ryby, chudáci, nezvědí. Těm není práno, aby pluly spolu. Arnholm. A myslím, že by jim ani tuze zdrávo nebylo, kdyby odtud vyklouzly. boletta. Ach, mně se zdá, to že by bylo totéž. Arnholm. Ostatně přec nelze tvrdit, že zde trčíte tak docela stranou od života. V létě jistě ne. Vždyť se zde teď světský život takořka shromažďuje. Zastávkou je tu bezmála křižovatka. BOLETTA (se usměje). Vám se arci lehko posmívá, vám, který jste tu sám jen tak zastávkou. Arnholm. Já že se posmívám —? Jak vás to napadá? Boi.f.tta. Ra, ba, všechny ty řeči o shromaždišti a křižovatce světského života zaslechl jste přec od lidí v městě. Ti se tak vyjadřují. Arnholm. Věru, pozoroval jsem to, zpříma řečeno. Boletta. A přec na tom není vlastně slova pravdy. Pro nás, kdož tu stále žijeme, není. Co z toho máme, že velký cizí svět jde tady mimo nás vzhůru k slunci půlnočnímu? My sami nesmíme se přec toho súčastnit. Nám se půlnoční slunce nezjeví. O nikoli — my musíme ztrávit svůj život pěkně způsobně ve svém kapřím rybníce. Arnholm Iusedne vedle ni). Má milá Boletto, řekněte mi, je to něco — řekněmež něco určitého — po čem tady doma tolik toužíte? Boletta. Ba že, toužím po něčem. Arnholm. A po čem vlastně? Po čem toužíte tolik? 122 123 Boi.etta. Především dostat se od;ud. Arnholm. Hlavné tedy po tom ? BOLETTA. Ano. A pak bych se ráda ještě víc naučila. Abych byla ve všem všudy hodně zběhlá. Arnholm. Tehdy, když jsem vás vyučoval, říkával váš otec, že by vám dovolil studovat. Boletta. Ach, chudák tatínek říkává všelicos. Ale dojde-li k tomu . . . Tatínek nemá náležité odvahy. Arnholm. Nemá — bohužel je to pravda. Té se mu naprosto nedostává. Ale mluvila jste s nim někdy o tom ř Hodně vážně a důtklivěř Boletta A vlastně také ani nemluvila. - Arnttolm. Vida, měla byste přec jen promluvit. Než bude zmeškáno, Boletto. Proč nepromluvíteř Boletta. lnu, protože nemám sama. jak se mi zdá, náležité odvahy. Podědila jsem to po tatínkovi. Arnholm. H m — zdaliž pak nejste k sobě samé nespravedlivá ? Boletta. Bohužel nejsem. A pak má tatínek tak málo pokdy, myslit na mne a na mou budoucnost. A také se mu příliš nechce. Nejraději se tomu vyhne, je-li nějak možno. Jet přec docela zabrán Ellidou — Arnholm. Kým — ř Jak —ř Boletta. Myslím, on a má macecha . . . (Přeruší se.) Tatínek a maminka mají dost vlastních vzájemných starostí, což zajisté pochopíte. rj4 Arnholm. Nuže, bylo by tedy tirn lip, abyste se pokusila ze zdejších pomeru vyváznout. Boletta. Ano, ale zdá se mi, že k tomu nemám také práva. Nemám práva, tatínka opustit. Arnholm. Má zlatá Boletto, jednou ta nutnost přec jen nastane. I myslím, že tedy čím dřív tím lip - Boletta. Ba, patrně nezbude nic jiného. Vždyť musím přec jen pomýšlet na sebe. Musím se pokusit, abych došla nějakého zaměstnání. Až tatínka nebude, nebude nikoho, o koho bych se opřela. — Ale děsím se pomyšlení, opustit cnudáka tatínka. Akniiolm. Děsíte se — ř Boletta. Ano, k vůli němu samému. 125 A r n ti 0lm. ľanebože — a což vaše macecha? Ta přece s ním zůstane. Boletta. Zůstane, arcižc. Ale ona se pranic nehodí pro ty všechny starosti, jež se mé matce tak šťastně dařily. Je mnoho věcí, jichž ona nevidí. Anebo snad vidět nechce, či jež jsou jí lhostejný. Ani nevím, co to vlastně je. Arnholm. H m — zdá se mi, že už chápu, co myslíte- Boletta. Chadák tatínek je v ledačems tak sláb. Snad jste si toho sám už povšiml. Také nemá tolik zaneprázdnění, aby jím všechen čas vyplnil. A pak — neníť ona naprosto s to, aby mu byla oporou. — Tím jest ostatně on sám 2 části vinen. Arxholm Tak to? Boletta. Inu, tatínek vídá rád kolkolem radostné tváře. Říká, že v domácnosti má být slunečno 127 126 a veselo. I bojím se, že jí občas dává léku, jenž jí trvale ani nesvědčí. Arniiolm. Vskutku tomu věříte? BOLETTA. Ano, nemohu se zbyti té myš'enky. Jeť ona chvílemi tak podivná. (Prudce.) Ale neni-liž to nespravedlivo, že musím tu pořád doma trčet'1 Konec koncu nemá z toho tatínek ani za mák prospěchu. A mně se zdá, že mám také závazky k sobě samé. ArtNHOLM. Milá Boletto, véztež, o těchto věcech musíme spolu důkladněji porokovat Boletta. Ech, jakáž porada! Myslím, že je mi souzeno, abych tu zůstala v kapřím rybníce. Arnholm. To je nápad' Záleží jen na vás. Boletta (živé). Zdá se vám l Arnholm. Ba, ba, věřte mi. Výhradně jenom na vás to závisí. Boletta. Ó kéž bych mohla — I Nechtěl byste se za mne u tatínka slůvkem přimluvitř Arniiolm. Přimluvím. Ale především chtěl bych z plna srdce a bez ol alu mluvit s vámi samou, milá Boletto. i Vyhlédne na ievu. i Zticha! Neprozraďte se. Promluvíme o tom později. (El lida přichází z leva. Nemá kloLouku a jen %'eliký í.iiek, přehozený na hlavé a ramenou.) Ellida (s neklidním živosti). Tady je pěkně! Tady je skvostně! Arniiolm (povstane). Myla jste na procházce? Ellida. Ano, na dlouhé, dlouhé, překrásné procházce po návrších — s Wanglem. A teď se projedeme po vodě. 12R BOLETTA. Nesedneš si r Ellida. Ne, dekuji. Nechci scdét. Boletta rpy odpovídal). Rád bych byl k tobě přišel dřív. Ale nemohl jsem. Konečně přicházím. A tadv jsem, EUido. Ellida. A co chcete ode mne? Co zamýšlíte? Proč jste přisel? Cizinec Toť přece víš, že přicházím si tě odvést. El li d a (couvne rdéSena). Mne odvést? To že chcete! Cizinec. Toť se ví. Ellida, Ale vy přece víte, že jsem provdána I 131 Arciže vím. Cizinec. Ellida. — aby — A přes to —I Přes to přicházíte abyste si mne odvedl! Cizinec. Zajisté, proto přicházím. Ellida (se chopí hlavy ol-érnn rukama). Ó to je strašlivé —! To je príšerné, príšerné —! Cizinec. Ci snad nechceš? Ellida (zmatena). Nedívejte se tak na mne! Cizinec. Ptám se, nechceš-li ? Ellida. Ne, ne, ne! Nechci! Ne a ne, za všechen 138 svět! Nechci, povídám! Nemohu a nechci! Tiftpji) A také nesmím. Cizinec (překročí ploi a vejile Jo zahrady). Nuže, Ellido, než odejdu — věz toto. Elf.ida chce prchnouii, ale nemúie. Je jakoby leknutím ochromena a opírá st o kmen u rytmika). Nedotýkejte se mne! Nepřibližujte se mi! Nepřibližujte! Nedotýkejte se mne, povídám! Cizinec (ohébttU), pokročiv v tii-kolik krokíi). Netřeba se mne tak lekat, Ellido. Elu d a (si zakryje rukama oči). Nedívejte se tak na mne! Cizinec. Icn se nelekej! Nelekej se! (Doktor Wangel přicliá*! z leva zuhrndon.) Wancel 'jcšlč za chiize stromovim). No, ty se's asi na mne* načekala! 139 Ellida fleti k nPmu, křečovitě se chyti jeho ruky a volá). Ach, Wangle — zachraň mne! Můžeš-li — zachraň mne! Wano-el. Pro živého boha — Ellido —! Ellillv Zachraň mne, Wan^le! Což ho nevidíš? Vždyť stoji tamhle vzadu. Wangel (tam pohlédne). Tamten muž? (Pokročí) Dovolte — kdo jste r A co pohledáváte zde v zahradě? Cizinec (kyna hlavuu na Ľllidu). Mám jednání s touto paní, W ANGEL, Ach tak! Toť jste byl patrně vy —? tEiiide.) Nějaký cizinec byl prý ve dvoře a ptal se na tebe. Cizinec. Ano, byl jsem to já. 140 141 WaNGEL. A čeho žádáte od mé ženy? (OWitf se.) Znáš toho muže, Ellido? Ellida ftifie, lomíc rukama'). Ach, znám-li její Znám, znám, znám! Tedy —ř Wang el (ryclile). Ellida. Ach, Wangle! Vždyť je to on. On to sám. Víš přec —I Wangel. Cože! Co povídáš! (Obrátí se.) Vy jste ten Jwhnston, jenž tenkrát —ř Cizinec. I říkejte si mi třeba Johnston. Pro mne za mne. Ostatně se tak nejmenuji. Že n c ? Už ne. Wang el. Cizinec. Wangel. A čeho vlastně žádáte od mé ženyř Jeť vám zajisté známo, že dcera strážce na majáku už je dávno provdána. A zajisté také víte, za koho se provdala. Cizinec. Vím uz to déle tří let. Ellida (;véji vedle, pozorujíc jej.) Lyngstrand (opřen lokty o stul, sedi chvilko mlčky a dívá se, jak fíolctta pracuje). Toť asi po čertech těžko, slečno Wan^lova, síti takovou obrubu. Boletta. I kdež. Není to tak těžké. Dáme-li si jen pozor na počítání — Lyngstrand. Na počítání? Což musíte počítat? Lyngstrand. Na mou milou! Vida, vida! Tof je bezmála jakoby umění. Umíte také kreslit? Boletta. Zajisté, mám-li jen vzorek. Jinak ne ? Ne, jinak ne. Lyngstrand. Boletta. Lyngstrand. Přec to tedy není nijaké pravé umění. Boletta. Není, většinou je to přec jen — zručnost. Lyngstrand. Myslím vsak, že byste se snad mohla umění naučit. 158 BOLETTA. Nemám-li nadání? Lyngstrand. Nevadí. Kdybyste mohla být stále pospolu se skutečným, pravým umělcem — Boletta. Myslíte, že bych se molila učit od něho? Lyngstrand. Nikoliv učit obyčejným způsobem. Ale myslím, že byste toho poznenáhlu nabyla. Jakoby zázrakem, slečno Wanglova. Boletta. Toť by bylo věru zázračno, Lyngstrand (pu krúilcč pŕektávctit. Zda-li pak jste někdy přemýšlela—r Totiž — premýšlela-li jste už, slečno, důkladněji a vážné o manželství? Boletta (naň /lit}zut: pohlédne). O man — ? Ne. 159 Lyngstrand. Za to iá. Boletta. Tak? Přemýšlel jste? Lyngstrand. Baže — přemýšlím tuze často o takových věcech. Zvlášť o manželství. A mimo to jsem o tom čítal v různých knihách. Manželství, myslím, dlužno pokládat za takový nějaký druh zázraku. Jak se žena tak pozvolna mění a muži přizpůsobuje. Boletta, Sdílejíc se o jeho zájmy, myslíte? Lyngstrand. Pravé, právě! Boletta. Nuže, a jeho nadáni? Jeho vlohy a schopnosti ř Lyngstrand. Hm, arci — rád bych věděl, zda i to všechno — 161 Boi.ETT A. Patrne tedy myslite, že čeho nabyl muž četbou — nebo přemýšlením — že může také přejít na jeho ženu? Lyngstrand. Ovšem, i to. Ponenáhlu. Jakoby zázrakem. Vimť ovšem, že se to může stát jen v manželství, jež je věrno a plno lásky a hodně šťastno. Boi.ľtta. Nepřipadlo vám nikdy, že by snad i muž mohl takto přilnout k své ženě a srůsti s ni? Myslím, stát se jí podobným. Lyngstrand. Muž? Ne — to mně nikdy nepřipadlo. boletta. Proč by se však toto nemohlo stát právě tak jako ono? 1 YXGáTRAXD. Protože muž má povolání, pro něž žije. Právě tím, slečno Wanglova, stává se muž tak silným a pevným. Muž má přec životní tikol. BOLETTA. Každý bez výjimky? Lyngstrand. Každý ne. Myslím především na umělce. boletta. Myslíte, že umělec jedná správně, ože-ní-Ii ser Lyngstrand. Rozhodné myslím. Najde-li jen ženu, kterou má z plna srdce rád — Boletta. A přec. Zdá se mi, že má žít především jen svému umění. Lyngstrand. Arciže má. Ale tomu může žít i tehdy, ože-ni-li se. Boletta. Ovšem, ale ona? Lyngstrand. Ona? Jak to — ? Henrik Ibsen: Pani r námofi. 11 162 163 boletta. Žena, již si vezme. Cemu ta má žít? Lyxgstrand. Má žiti rovněž jeho umění. Shledávám, že by to učinilo ženu z plna srdce slastnou. Boletta. Hm, nevím, nevím — Lyngstrand. Věřte tomu, slečno. Nejde jen o čest a vážnost, jíž se jí mužem dostane —. Shledávám, na tom že konec konců nejmíň záleží. Spíš na tom, že mu může být nápomocna, an tvoří — že mu může práci ulehčovat, jsouc s ním, starajíc se o něj a pečujíc a život mu zpříjemňujíc. Toť je, myslím, pro ženu cosi přímo skvostného. Boletta. Ach, nevíte sám, jaký jste sobec. Lyxgst k and. Já že jsem sobec! Múj ty bože—! Ach, kdybyste mne jen trochu lip seznala — Učni se k ni.) Slečno Wanglova — až mne tu již nebude — a to už bude záhy — Boletta inaii pohlédne s účasti). Zas už začínáte? Jen nevěřte takovým smutným nápadům. LyNGSTRAND. Myslím, že to vlastně není nic tak smutného. Boletta. lak to miníle? Ly nust rand. Odjedu přec a>i za mésíc. Nejdřív odtud. A později se přece vydám na jih. Boletta. Ach tak. Ovšem. Lyxgstkaxi'. Vzpomenete si pak, slečno, občas na mře- Boletta. Ovšem, a ráda Lyxgstrand iradustué1- Slibte mi to' IM ľ>3 Slibuji. Svatosvatě. BOLETTA. Lyngstrand. boletta. Svatosvatě. (Změnivší tón.) Ach, ale jaký to má vlastně účel? Nic z toho přec jen nepojde. Lyngstrand. Co to povídáte? Pro mne bylo by to skvoslným pomyslením, že zde chodíte po domě a na mne myslite. Boletta. No, a co dál r Lyngstrand. Ano, co? — dál vlastně ani nevím — Boletta. Já rovněž ne. Tolik je toho na závadu Všechno, zdá se mi, je na závadu. Lyngstrand. Ach, přec by se jen mohl stát nějaký ten zázrak. Šťastné řízeni osudu — či cos takového. Neboť jsem té víry, že mi štěstí přeje. Boletta (živé . Je-liž pravda! Věříte tomu! Lyngstrand. Ano, jistojistě věřím. A pak — po několika letech — až se zas vrátím, jsa známým sochařem a v dobrých poměrech a pln zdraví — Boletta. Ano, ano, zajisté. Uouťejmež. Lyngstrand. Doufejte s jistotou. Jen budete-li na mne věrně a vřele vzpomínat, až budu na jihu. A na to jste mi teď dala své slovo. Boletta. Dala. (Zavni hlavou.) Ale přec jen z toho nic nepojde. Lyngstrand. O přece, slečno Boietto — a byť jen to, že mi bude lze snáze a veseleji pracovat o mém díle. Boletta. . Věříte tomu tedy? LYNGSTRAND. Ano, čitím to v hlubinách své duše. A mim-to myslím, že i vám bude — zde v tom odloučení — osvěžením vědomí, že jste mi tak říkajíc v tvoření nápomocna. Nuže — BOLETTA nan pohlédne i. a vy sám : Já - Lyngstrand. BOLETTA 'vyhlédneme <\o tamadyV. Tiše! Mluvme o něčem jiném. Jde sem pan Arnholm. •řidiči Arnholm objeví se z leva dole v řahradé. Stan* a mluví s Ba!le«ie«!-m a HiMou.) Lyngstrand. Slečno Boletto, máte ráda svého někdejšího učitele? B ol etta. Mám-li jej ráda? Boletta. I ' zajisté. Dovedeť on býti tak zdárným přítelem a rádcem. — A pak je vždy pohotově pomoci, kde ien může. Lyngstrand. Není-liž to podivno, že se neoženil? Boletta. Vám se to zdá podivným? Lyngstrand. Ovšem. Vždyť prý je zámožný muž. Boletta. Povídá se. Ale myslím si, že mu palmě bylo nesnadno nalézti ženu, jakou by chtěl Lyngstrand. Kterak to? Boletta. lnu, bylť on učitelem bezmála všech těch děvčat, jež zná. Sám to říká. Lyngstrand. Totiž, je-li vám milý? Lyngstrand. Nu, a co na tom/ 168 BOLETTA. Můj ty Kriste, nevezmeme si přec svého někdejšího učitele! Boletta (vstane a jde Arnhulmovi v ústrety). Dobré jitro, pane řídící. Lyngstrand. Vám se nezdá, že by děvče mohlo svého učitele milovat ř boletta. Jakmile zcela doroste, nemůže. Lyngstrand. I vida, vida! No, no, no! Boletta (varovné). (Ballcsted zatím složil své krámy ■ odnáSí je na pravo do zahrady. Hilda mu pomáhá. Arnholm vyjde na verandu a přichází do pokoje.) Arnholm. Dobré jitro, má zlatá Boletto. Dobré jitro —-pane — pane — hm! (Vypadá nespokojení a chladní pozdraví Lyngstranda, je»* P°* vstane a pokloní se.) Arnholm. Jak je dnes? Boletta. Díky, zcela dobře. Arnholm. Což se vaše macecha i dnes koup Boletta. Nikoli, je nahoře v svém pokoji. Arnholm. Je jí něco ř Boletta. Nevím. Zavřela se. Arnholm. Ale — ale? 170 171 Lyngstrand. Paní Wanglová se asi včera hodně znepokojila pro toho Amerikána. Arniiolm. Cože vy o lom víte? Lyngstrand. Vypravoval jsem milostivé paní, že jsem jej skutečna viděl obcházet za zahradou. Ach tak. AlťNHOLM. ĽOLETTA t Arnhrjlinnv'}. Vy jste se s tatínkem jistě dne* v noci dlouho zdrželi. Arnholm. Dost dlouho. Zapovídali jsme se o vážných věcech. EOLLTTA. Mohl jste s nim trochu promluvit o mně a mých záležitostech ? Arnholm. Nemohl, milá Boletto. Nedostal jsem se k tomu. Bylť on zcela zaujat néčim naprusto jiným, Boletta (povzdychne). Ach ano — jako vždy. ArNHOLJÍ (na ni významnú pohlédne). My si však o tom později důkladněji promluvíme spolu. — Kde je teď tatínek ? Není snad domař Boletta. 1 je. Jistě je dole v kanceláři. Dojdu hned pro něho. Arnholm. Diky, nechoďte. Nechoďte. Raději sejdu k němu sám. Boletta (naslouchá na levo). Sečkejte, pane řídící. Zdá se mi, že tatínek už jde po schodech. Jde. Patrné byl nahoře podívat se na ni. iDoktnr Wanccl vstupuj- ilvefmi nn levo i 172 Wangel (podává Arnholmovi ruku). Nuže, milý příteli — už jste přišel? Tot jste hodný, že jdete tak časně. Rád bych si s vámi dále pohovořil. Boletta (Lyngstrandovi). Nesejdeme na chvilku dolů do zahrady k Hildé? Lyngstrand. Ó s radostí, slečno. (Jde s Bolettou dolů do zahrady, a zajdou stromovím v pozadí.) Arnholm (provázel je pohledem, a obráti se k Wanglovi). Znáte toho mladíka důkladněji? Wangel. Nikterak. Arnholm. A shledáváte správným, že se pořád kolem vašich děvčat otáčí ? Wangel. Opravdu? Ani jsem si nevšiml. Arnholm. Na mou věru, takových věcí mél byste si přec jen trochu všímat. Wangel. Máte dojista pravdu. Ale, pane bože, co mám já chudák dělat? Děti si už dočista zvykly být svými vlastními pány. Nedají si domluvit, ode mne ani od Ellidy. Arnholm. Ani od ní ? Wangel. Ani od ni. A konečně nemohu přec žádat, aby se do toho pletla. Ani se jí to nehodí. rpferuJiv ten hovor.) Ale o tom jsme mluvit nechtěli. Povězte mi — přemýšlel jste dál o té věci ? O všem tom, co jsem vám vyprávěl ? Arnholm. Od našeho rozchodu dnes v noci nemyslil jsem na nic jiného. Wangel. A co počít, myslíte ? 174 "Lyncstrand. Myslím, milý doktore, že vy lékař mil byste to věděl lip než já. Wancei.. Ach, kdybyste věděl, jak těžko je lékaři nabyti pravého úsudku o nemocném, jenž je mu tak blízek! A nejde tu přec o nějakou obyčejnou nemoc. Zde nezpomúže obyčejný lékař — nezpomohou obyčejné prostředky. Akniioi.m. Jak je ji dnes? YV angel. 1'rávě byl jsem n ní, a zdála se mi zcela klidnou. Ale všechny její nálady zakrývají cosi, čeho si nemohu naprosto ujasnit. A pak je tak nestála — tak nevystihla — tak nenadále proměnlivá. AkNIloI.M. Tot patrně důsledek jejího chorobného stavu duševního. Wangel. Nejen toho. |e jí to vlastně vrozeno. Ľllida náleží k námořskému národu. Toř je to. A r:\h0lm. Jak to vlastně myslíte, milý dokloier Wanv.cí.. Nepovšiml jste si, že lidé tam venku na širém námoři jsou jakoby nějakým zvláštním národem? Připadá mi, jakoby prožívali vlastní život moře. V jejich myšlení i v jejich cítěni je stálé vlnění, ba i přiliv s odlivem. A pak nelze jich nikdy přesadit. Ach, že jsem to dřív neuvážil! Vždyť bylo takořka hříchem na Ellidě spáchaným, že jsem ji odtamtud odvedl a zavedl sem. Ak.n hol m. To že jste teď nanlédl? Wa.v-.ci.. Nahlížím to víc a víc. Ale měl jsem si to předem připomenout. Můj ty bože, vždyť jsem to vlastně věděl. Ale nedopustil jsem si toho pomyšlení. Hleďte, měl jsem ji tolik rád! A proto myslil jsem především jen na sebe. Ryl jsem tehdy lakovým hříšným sobcem! Arkholm. lnu, za takových okolností je jisté ka/ Wangel ťliorlivč.!. O těch očích tomu naprosto nevěřím! Nechci ničemu takovému věřiti! Bylať to jisté její pouhopouhá domněnka. Nic jiného. Arnholm. Povšiml jste si očí toho muže, spatřiv jej včera ? Wangel. Zajisté. Arnholm. A neshledal jste nijaké podobnosti ? Wangel (.vyhýbavě). lnu, pro pánečka, co mám vlastně říci? Přec už nebylo tuze jasno, když jsem jej viděl. A mimo to mluvila Ellida dřív tolik o té podobnosti —. Nevím vůbec, zda bych byl býval s to, abych se naft podíval zcela bez předsudku. Arnholm. ' Dost možná. Ale což to další ? Že byla vším tím strachem, vším tím neklidem schvácena právě tehdy, kdy se patrně ten cizinec vracel domů r 180 Wangel. Hleďte, i do toho se patrně od předvčírka vblouznila a vesnila. Neschvátiloť jí to tak náhle — tak z cista jasna — jak ona teď tvrdí. Ale zaslechla od toho mladíka Lyng-stranda, že Johnston — či Friman — či jak se vůbec jmenuje — že byl před třemi lety — v březnu — na cestě sem — a od té doby domnívá se najisto, že byla její mysl zachvácena nepokojem právě v témž měsici. AlfřJHOLM. Což se to nestalo r Wangel. Ale kdež! Stopy a známky toho nepokoje lze u ní zjistit dávno před tou dobou —. Arci — náhodou — právě v březnu před třemi lety projevilo se to u ní poměrně prudce — Tedy přec Arnholm. Wangel. Ovšem, ale možno to zcela prostě vysvětlit jejím tehdejším stavem — okolnostmi tehdej-ška. 181 Arnholm. Tedy příznaky za příznaky. Wangel (zaLiie pěsti). A člověk jí nemůže pomoci! A kam! A nezná prostředku! Arnholm. Což kdybyste se odhodlal změnit bydliště ř Přestěhovat se jinam ? Aby mohla žiti v poměrech, jež jí více svědčí? neví kudy Wangel. Můj drahý, myslíte, že jsem jí i to bídlr Navrhl jsem jí, že se vystěhuje Skjoldviku. Ale nechce. nena-vystéhujeme do Ani toř Arnholm. Wangel. Nechce. Myslí, že by to bylo bezúčelno. A snad ani nemá nepravdu. Arnholm. Myslíte? 182 Wangel Ovšem, a mimo to — uvažuji-Ii o tom — nevím opravdu, jak to zařídit. Vždyť bych snad ani nemohl zodpovědět, že vleku děvčata do takového zapadlého kouta. Je přec třeba, aby žila někde, kde jest aspoň drobet naděje, že se někdy zaopatří. Arnholm. Zaopatří? Pomýšlíte už vážně na to? Wangel. Pane bože, musím přec i na to pomýšlet! Ale naopak zas — těch zřetelů k mé ubohé churavé Ellidě —! Ach, milý Arnholme — jsemť já věru — a několikanásobně — jako v kleštích. Arnholm. Pro Bolettu abyste se snad ani přespříliš nekormoutil — (Přeruší se.) Kde pak asi je — kde asi jsou l (Jde k otevřeným dveřím a vyhlédne.) Wangel (pokročí k pianu). Ach, vždyť bych já byl s každou obět — pro ne pro všechny tři. — Jen vědět, jak. (El lida vejde dveřmi v levo.l v. 183 Ellida (spěšně k Wangloví). Nevycházej dnes ráno! Wangel. Ne, nevyjdu. Zůstanu doma u tebe. (Ukáže na Amholma, jenž se blíží.) Našeho přítele ani nepozdra- víář Ellida (st utírali). Ach, pane Arnholme, vy jste tady! tPodá mu ruku.) Dobré jitro! Arnholm. Dobré jitro, milostpaní. Dnes jste se tedy nekoupala, jako jindy? Ellida. Ne, ne, ne! Dnes ani zdání. Neusednete na chvilku ř Arnholm. Děkuji pěkné — teď ne. (Pohlédnuv na Wangia.) Slíbil jsem děvčatům, že k nim sejdu do zahrady. Ellida. Bůh ví, zastihnete-li je v zahradě. Obyčejně ani nevím, kam se poději. 184 W angel. Jisté že jsou dole u rybníka. Arnholm Však já je někde dopadnu. »Kyne pozdravem a odejde po verande v pravo do tahrady.) Ellida. Kolik je hodin, Wangle? Wangel (se podívá na hodinky). Právě minula jedenáctá. Ellida. Minula jedenáctá. A dnes večer v jedenáct — o půl dvanácté přijede parník. Ach, kéž už by bylo po všem! Wangel tk ni přistoupí). Rád bych se té ještě na něco zeptal, milá Ellido Ellida. Nač? 185 Wancel Ŕekla's předvčírem večer — nahoře na »vyhlídce* — že's jej v minulých třech letech často jakoby skutečna vídala. Ellida. Věru, že jsem jej vídala. Věř mi to. Wangel. Nuže, jak pak jsi jej vídala? Ellida. lak jsem jej vídala? Wangel. Totiž — jak vypadal, když jsi se domnívala, že jej vidíš? Ellida. Vždyť teď víš sám, milý Wangle, jak vypadá. Wangel. A v tvých představách vypadal také tak? Ellida. Zajisté. 186 Wangel. Právě tak, jak jsi jej včera večer opravdu viděla? F Ellida. Ano, právě tak. Wangel. Ale žes ho tedy hned nepoznala? Ellida (se zarazí). Nepoznala jsem ho ? Wangel. Nikoli. Sama jsi pak řekla, že zprvu naprosto nevědělas, kdo je ten cizinec. Elljda ■zaražena). Věru, zdá se mi, že máš pravdu. Nezdá se ti to podivným, Wangle? Považ — já ho na ráz nepoznala! Wangel. Ŕekla's, že jen podle očí — 187 Ellida. Ach ano — ty očil Ty oči! Wangel. No — ale nahoře na > vyhlídce< jsi povídala, že se ti zjevuje vždycky tak, jaký byl, když jste se rozcházeli. U vás, pred deseti lety. Ellida. To že jsem řekla ? Wangel. Zajisté. Ellida. Patrně tedy vypadal tenkrát bezmála tak jako teď. Wangel. Nikoli. Když jsme šli předvčírem domů, lí-čilas mi jej zcela jinak. Povídalas, že neměl tjřed deseti lety vůbec vousů. A také zcela jinak že byl oděn. A pak ta náprsní jehlice s perlou _? Té vůbec ten člověk včera neměi. Ellida. Ne, té neměl. 1HS Wangel (pohlédne na ni pátravé). Nuž tedy trochu přemýšlej, milá Ellido. Či snad si už nemůžeš nijak vzpomenout, jak vypadal, když stál s tebou na Bratthammeru; Ellida (pŕemýäli, zavrouc na chvíli oči). S určitostí nemoha. Ne — dnes naprosto nemohu. Není-liž to podivnoř Wangel. Nikterak to není podivno. Stanulas teď tváří v tvář nové skutečnosti. A ta zastiňuje skutečnost někdejší — již spatřiti už ti teď nelze. Ellida. Myslíš, Wangle? Wangel, Ano. A zastiňuje i tvé chorobné představy. I je dobře, že ta skutečnost nastala. Ellida. Dobře! Že dobře, říkáš? 189 Wangel. Ano. A že nastala, bude ti bohdá zdrávo. Ellida (usedne na pohovku). Pojď. Wangle, sedni si sem ke mně. Musím se s tebou sdělit o všechny své myšlenky. Wangel. Sděl Se, Sděl, milá Ellido. (Usedne na iidli n« protější straně stolu.) Ellida. Bylo to vlastně velikým neštěstím — pro nás pro oba — že právě my dva jsme se musili setkati. Wangel (uiasne). Co to povídáš! Ellida. Ach ano. Neštěstím. Vždyť je to tak přirozené. Musilo z toho pojit neštěstí. Z toho, jak my dva se sešli. lil \\" a >* gel. A co bylo nevhodného na tom. jak my dva — r Ellida. Poslyš, Wangle — marně bychom se nadále ještě obelhávali — a navzájem se obelhávali! W angel. Což se obelháváme r Povídáš, obelháváme! Ellida. Zajisté! Anebo — najisto si zapíráme pravdu. Neboť pravdou — čirou, piavdoucí pravdou — je přec to, že's k nám přišel a — a že sis mne koupil. Waxgel. Koupil —! — Koupil, povídáš? Ellida. Ach, vždyť já nebyla o nic lepší než ty. Svolila jsem. Svolila a prodala jsem se ti. ína ni s bolesti pohléiuci. Ellido — opravdu je tvé srdce s to, abys to tak nazývala: Ellida. Ale což to lze nazvat jinak? Tys už nemohl nadále snášet prázdnoty v své domácnosti. Hledais novou ženu — Wangel. A novou matku svým dětem, Ellido. Ellida Snad i to — tak mimochodem. A vlastně — vždyť ani nevědéls, zda se pro ten úkol hodím. Vždyť jsi mne jen viděl — a několikrát se mnou zběžně mluvil. Pak se ti mne zachtělo, a pak — Wangel. Ba, říkej si tomu tak, jak se ti zdá. Ellida. A což já —. Já byla tak ubohá a bezradná a tak sama a sama. Vždyť to bylo tak samo-zřejmo, že jsem svolila — když ty přišels a nabídl mi, že mne pro všechen život zaopatříš. Waxgel. Ját to věru nepokládal za nijaké zaopatření, milá Ellido. Poctivé jsem se té zeptal, 192 zda chceš se mnou a s dětmi vzíti za vděk lim málem, co jsem mohl zváti svým. Ellida. Ano, zeptal ses. Ale já toho přec neměla přijmouti! Za živý svět neměla jsem toho přijmouti! Neměla jsem se prodat! Raději sebe nižší práci — raději sebe chudší úděl o — o svobodě — a dle vlastní volby! Wangel (se vzchopí). Těch pět či šest let, jež jsme pospolu pro žili, nemělo tedy pro tebe nijaké ceny? Ellida. Ó nevěř tomu, Wangle! Bylo mi tady u tebe tak dobře, jak si člověk jen přáti může. Ale nevešla jsem dobrovolně do tvého domu. A tof je to. Wangel (na ní pohlédne). Nevešiaš — dobrovolně! Ellida. Nevešla. Dobrovolně isem s tebou nešla. 193 Wangel (tlumeným hlasem). Ach, teď mne napadá — to včerejší slovo. Ellida. A v tom slově vše spočívá. Jím se mi rozjasnilo. A proto teď to nahlížím. Wangel. Nahlížíš — ? Ellida. Že náš obapolný život — není vlastně nijakým manželstvím. Wangel. (trpce). Řekla jsi slovo pravdivé, život manželstvím není. Náš nynější Ellida. Nebyl ani prve. Nikdy. Nebyl od počátku. (Hledi před sebe.) To první — t O mohlo být úplným a ryzím manželstvím. Wangel. To první? Jaké první? Henrik Ibsen: Pani t námoři. *3 194 Ellida. Manželství — s ním. Wangel (pohltdne na ni udiven). Slova nerozumím! Ellida. Ach, milý Wangle, neobelhávejmež se navzájem. A ani sebe samy. Wangel. Budiž! Co však dál? Ellida. Hleď — toho se nikdy nezbuclem — že slib dobrovolný právě tak víže jako sňatek. Wangel. Ale toť věru —1 Ellida (prudce povstane). Svol, Wangle, abych tě opustilal 193 Wangel. Ellido —! Ellido —! Ellida. Ano, ano — svol, svol! Věř mi, věř — konečně přec to skončí nejinak. Skončí to týmž způsobem, jak jsme se kdysi sešli. Wangel (ovládnuv svou bolest). Tam to tedy s námi dospělo! Ellida, Musilo. Jinam to dospět nemohlo. Wangel (na ni pohlédne truchlivě). Tedy ani tím, že jsme pospolu žili, jsem si tě nezískal. Nikdy — nikdy nebylas docela mou. Ellida. Ach, Wangle — kéž bych tě mohla míti tak ráda, jak bych si přála! Tak z plna srdce ráda, jak toho zasluhuješ! Ale předobře to cítím — toho nikdy nebude. 196 Wangel. Tedy rozvod? Což ty se dožaduješ rozvodu — opravdového, zákonného rozvodu? Ellida. Pramálo mi rozumíš, můj milý. Formy jsou mi zcela lhostejný. Na takových povrchnostech, myslím, nezáleží. Chci jen, abychom se shodli oba dobrovolně o tom, že se rozejdem. Wangel (trpce, zvolna pokyvuje). Zrušit koupi — ano. Ellida (živě). Právě! Zrušit koupil Wangel. A co pak, Ellido? Po té? Uvážilas, čeho se pak mužem oba nadíti? Jak se život nadále tobě i mně utvoří? Ellida. Na tom nezáleží. Ať se utvoří dle libosti. Nejdůležitějším je přec to, čeho se úpěnlivé 197 od tebe dožaduji, Wangle! Ó propusť mnel Vrať mi mou úplnou volnosti Wangel. Vždyť se ode mne dožaduješ čehosi strašlivého, Ellido I Popřej mi aspoň času, abych mohl být s nějaké rozhodnutí. Promluvíme o tom podrobněji. A sama hleď nabyti času, abys uvážila, co počínáš 1 Ellida. Ale nám nelze se omeškávat s takovými věcmi 1 Vždyť musím své svobody dosíci ještě dnes! Wangel. Proč to? Ellida. Vždyť on dnes večer přijde. Wangel (ustrne). Přijde! On! A co je tomu cizinci do toho? Ellida. Chci před ním stanouti zcela volna. 198 Wangel. A co — co zamýšlíš počíti dál? Ellida. Nechci vůči němu použit výmluvy, že jsem ženou jiného. Nechci použit výmluvy, že mi nelze volit. Toť by nebylo rozhodnutí. Wangel. Ty mluvíš o volbě! Ellido, o volbě! O volbě v takové věci! Ellida. Ano, volby je mi třeba. Volby sem či tam. Je mi třeba možnosti, abych jej buď propustila samotná —. Anebo — abych šla za ním. Wangel. A víš-li sama, co mluvíš? Jít za ním! Vzdát všechen svůj osud jemu! Ellida. Ale cožpak jsem všechen svůj osud tobě nevzdala? A to — zcela bez výhrad. Wangel. Nechfsi. Ale on! On! Pracizí člověk! Člověk, jejž sotva znáš! Ellida. Tebe znala jsem snad ještě míň! A přes to šla jsem za tebou. Wangel. Tehda věděla's aspoň poněkud, do jakého to života vcházíš. Ale zde? Zde? Uvažuj přec! Co víš zde? Nevíš nic a nic. Nevíš ani, kdo je — či co je. Ellida (hledí před sebe). Zajisté! Ale toť právě to příšerné. Wangel. Ano, je to příšerné — Ellida. A právě proto zdá se mi to nezbytím. Wangel (na ni pohledne). Protože se ti to jeví příšerným? Ellida. Ano. Právě proto. 200 201 Wangel (postoupl). Slyš, Ellido — co vlastně nazýváš příšerným ř Ellida (premysli j . Přlšerno — toť je to, co děsí i láká. Wangel. I láká? Ellida. Především láká — zdá se mi. Wangel (rvolna). Jsi spřízněna moři. Ellii I to je příšerno. Wangel. A navzájem i to příšerno je spřízněno tobě. Děsíš i lákáš. Ellida. Myslíš, Wangle? Wangel. Přec jen jsem tě posud neznal náležitě. Neznal jsem tě nadobro. Je mi to teď čím dál tím zřejmější. Ellida. A proto se mne vzdej! Zbav mne všelikého poměru k sobě a svému vlastnictví. Nejsem, zač jsi mne pokládal. Sám to teď chápeš. Teď lze nám rozloučit se s dohodou — a dobrovolně. Wangel (dutě). Snad bylo by nám oběma nejlíp — kdybychom se rozloučili. — Ale mně nelze a nelze! —Tys mi tím příšerném, Ellido. To, co láká — toť v tobě převládá. Ellida. Myslíš? Wangel. Hleďmež se zbyti dneška s rozvahou. S úplným klidem nitra. Nesmím se tě dnes zříci nebo tě propustit. Nemám oprávnění. K vůli tobě samé nemám toho oprávnění, Ellido, Domáhám se svého práva a své povinnosti, abych tě chránil. 202 Ellida. Chránil? Od čeho třeba mne zde chránit? VždyC mi zvenčí nijaké hrubé násilí nehrozí. To příšerno tkví hlouběji, Wanglel Příšerno je to, co láká a vábí v mém vlastním nitru. A kterak tomu dovedeš čelit? Wangel. Mohu tě posílit a způsobit, abys snáze odolávala. Ellida. Ano — kdybych chtěla odolávat. Wangel. Což ty nechceš? Ellida. Ach, právě to nevím sama! Wangel. Milá Ellido, dnes rozhodne se všechno — Ellida (prudce). Ba, považ! Rozhodnutí je tak blízko! Roz hodnutí pro celý život! 203 Wangel. — a zítra — Ellida. Ba, zítra! Pak snad bude mé pravé příští to tam! Tvé pravé — ? Wangel. Ellida. Život volný, plný a nezkrácený, ten tam — ten tam pro mne! A snad — i pro něho. Wangel (tiSeji, chopiv se jejího rápcsu). Ellido — miluješ toho cizince? Ellida. Zda jej —? Ach, což já vím! Vím jen, že na mne působí příšerně a že — Wangel. — a že? Ellida (se vymkne). — a že mi připadá, jako bych náležela jemu. 204 Wangel (skloní hlavu). Počínám ti víc a více rozumět. Ellida. A čeho můžeš proti tomu použit ř A víš, jak mi poradit ř Wangel (na ni pohlédne sklíčen). Zítra — zítra ho tu tedy již nebude. I budeš zbavena toho neštěstí. A pak jsem ochoten, dát ti volnost a propustit tě. Zrušíme zas tu koupi, Ellido. Ach, Wangle zmeškáno —! Ellida. ! Zítra — zítra už bude Wangel (pohlédne do zahrady). Děti! Děti —! Aspoň těch ušetřmež zatím. pro- (Arnholm, Boletta, Hilda a Lyngstrand objeví se v zahradě. Lyngstrand so dole louči a odejde na levo. Ostatní přicházejí do pokoje.) 205 Arnholm. Slyšte, právě jsme se umlouvali — Hilda. Že půjdeme dnes večer k fjordu a — Boletta. Ne, ne, nemluv o tom! Wangel. I my dva jsme se tady umlouvali. Arnholm. Opravdu ? Wangel. Ellida odjede zítra do Skjoldviku — na nějakou dobu. Boletta. Odjede — ř Arnholm. Vida, paní Wanglová, to je rozumno. Wangel. Ellidě zachtělo se zas domů. Domů k moři. 206 Hilda (přiskočí k Ellidč). Ty odjedeš! Odjedeš od nás? Ellida (polekána). Ale Hildo! Co chceš vlastně? Hilda (se vzpamatuje). Ach, UŽ nic. (Polohlasem, odvrátivSi se.) Jen SÍ jeď! Eoletta (úzkostné). Tatínku, — vidím to, — ty pojedeš také — do Skjoldviku! Wangel. I ne, nepojedu! Leda že se tam občas podívám — Boletta A sem k nám — ? Wangel. Také se podívám — 207 B0lett a. — občas! Wangel. Milé dítě, musí to být. (Chodí pokojem. Arnholm (Septem). Promluvíme si o tom později, Boletto. (Jde k Wangloví. Mluví spolu tise vzadu u dveří.) Ellida (polohlasem Bolettě). Co to bylo Hildě? Vypadala všecka vzrušena ! Boletta. Nepovšimla si's, po čem Hilda den ode dne žíznila ? Ellida. Žíznila ? B o lett a. Od té chvíle, cos ty k nám přišla do domu ? Ellida. Ne, ne — po čem pak? Boletta. Po jediném tvém něžném slově. 203 Ellida. Ach—! To že by snad mělo být mým úkolem ř (CfcOpi se za hlavu a nepohnuta zírá před sebe, jakoby v ni ví-řilo plno sporných myšlenek a nálad.) AVnugel s Arnliolmem jdou Septem hovoříce pokojem do předu. i\U,jde pravo a nahli M Ôfl ÚfO Bdfiíbo pokúje. p0 ,i otevře dvéře.) BOLETTA. Tatínku, je prostřeno — kdybys — Wancel (vzchopiv se násilím). Je, dceruško? I toť je dobře. Prosím, prosím, pane řídící! Půjdeme dovnitř a pripijeme si na rozloučenou — s »paní z namorí*. (Jdou ke dveřím v pravo.) Páté dějství. (Odlehlá část Wanglovy zahrady u kapřího rybníka. Přibývá Séra ta letni noci) (Arnholm, Boletta, Lyngstr and a Hi Ida, v člunu, odstrkuji se veslem poděl břeha na levo.) Hilda. Hleďte, zde můžeme zcela pohodlně vyskočit na břeh. Arnholm. Ne, ne, neskákejte! lvngstrand. Vždyť já, slečno, nedovedu skákat Hilda, A vy, Arnholme, taky neumíte? Arnholm. I radši ne! Henrik Ibsen: Paní x námoři. H 210 BOLETTA. Přistaneme tedy raději vzadu u schůdků koupadla. (Odstrčí se veslem na pravo.) (V témi okamžiku zjeví se Ballestcd v pravo na pěšině. Nese sešit not a lesní roh. Pozdraví společnost v člunu, obrátí se a mluví s nimi. Lze slyšet zvenčí odpovědi, stále se vzdalující.) Ballested. Cože povídáte? — Inu arci, tomu anglickému parníku. Je tu tentokrát už letos naposled. Ale nesmíte otálet, chcete-li hudby ještě trochu užít. (Volá.) Cože ? (Vrtí hlavou.) Nerozumím, co povídáte. {Ellida přichází zleva, Sál na hlaví, doktorem Wanglem provázena.) Wangel. Ale ujišťuji té} má zlatá Ellido — času dost a dost. Ellida. Ó není, není! Může přijít každé chvíle. Ballested (venku za plotem). I dobrý večer, pane doktore! Dobrý večer, milostpaní! 2U Wangel (si ho všimne). A, to jste vyř Což dnes večer ještě hrajete? Ballested. Bodejť že! Náš »trubačský spolek* chce něco provésti. Touhle dobou není o slavnostní záminky nikdy nouze. Dnes to bude na počest té anglické lodi. Ellida. Anglické lodi! Už je ji vidět? Ballested. Ještě. ne. Ale přijíždí od pobřeží — skrze Dstrovy. Člověk se ani nenaděje, a loď je tu. Ellida. Ano, ano. Wangel (polou obrácen k Ellidě), Dnes jede naposled. Pak už nepřijede. Ballested. Smutné pomyšlení, pane doktore! A proto, jak řečeno, chceme ji uctít. Ba, ba — ba, 212 ba! Bude záhy po letním veselí. Sundy se nám zavrou záhy, jak povídá ta truchlohra. Ellida. Sundy se nám zavrou — ba že. Ballested. Žalostné pomyšlení. Po týdny a měsíce bylo nám blaze za léta. Těžko se zas bude zvykat na ty temné dni. Aspoň na začátku, myslím. Lidé se dovedou alki — a — klimatisovat, paní Wanglová. I bodejť že dovedou. (Pozdraví a zajde na levo.) Ellida (vyhlíží k fjordu). Ó toho mučivého napětí! Té skličující poslední půlhodiny před rozhodnutím. Wangel. Je tedy rozhodnuto, sama chceš s ním promluvit? Ellida. Musím sním sama promluvit. Vždyť musí být má volba dobrovolná. Wangel. Není tu volby, Ellido. Ty nesmíš volit Nesmíš — k vůli mně. 213 Ellida. Té volbě už nikterak nezabráníš. Ty aniž kdo jiný. Kdybych se rozhodla, že půjdu s ním — že půjdu za ním — můžeš mi to zakázat. Můžeš mne zde zdržet násilím. Přes mou vůli. Můžeš. Ale abych volila — v nitru svého srdce volila — volila jej a nikoli tebe — budu-li chtít, a bude-li mi volit — tomu nezabráníš. Wangel. Pravdu máš. Tomu nezabráním. Ellida. A kde věru nabrat síly k odporu! K tomuto domu nepoutá a neviže mne pranic, pranic. Vždyť já jsem, Wangle, v tvém domé nijak nezarostla. Děti mi nenáležejí. Jejich srdce, zdá se mi, mně nenáležejí. Nikdy mi to nenáleželo. — Odejdu-li — totiž kdybych odešla — buď dneska s ním — buď zítra do Skjoldviku, netřeba mi ani jediného klíče odevzdávat, netřeba mi učinit nijakého opatření, sebe menšího opatření. Tak nijak jsem v tvém domě nezarostla. S pranicím jsem tu nesouvisela a to od prvního okamžení. Wangel. Sama's to chtěla. 214 Ellida. Ó nikoliv! Aniž bych byla chtěla, přece jsem se toho nezříkala. Ponechala jsem zkrátka všechno tak, jak jsem to shledala v den svého příchodu. Tys to chtěl, ty sám. Wangel. Myslil jsem, že ti to bude na prospěch. Ellida. Ach ano, Wangle, já vím, já vím! Ale spláči se to. Ba, mstí se to. Neboť teď marně pátrám po nějaké poutající sile — po nějaké opore — po nějaké pomoci — po nějakém pocitu, jenž by mne udržel u všeho toho, co mělo být naším vzájemným, nejvlastnějším vlastnictvím. Wangel. Chápu to, chápu, Ellido. A měj si proto od zítřka opět svou volnost. Žij nadále dle libosti svým vlastním životem. Ellida. A to ty nazýváš mým vlastním životem! Ne, ne, můj vlastni, pravý život vybočil z dráhy, když jsem svolila žít s tebou pospolu. (V úzkostí a neklidu sepne ruce.) A teď - dnes večer - Za 215 půl hodiny — přijde ten, jejž jsem opustila, — přijde muž, k němuž jsem měla Inouti tak nerozlučně, jak on lnul ke mně! Teď přijde a nabídne mi — naposled a jedinkrát — abych žila život nanovo, svůj vlastní, pravý život — život, jenž děsí i láká — a jehož se zříci nemohu. Dobrovolně nemohu! Wangel. Právě proto je třeba, aby tvůj muž — a spolu tvůj lékař — vzal na se tvé rozhodnutí — a jednal tvým jménem. Ellida. Chápu to, Wangle, tuze dobře. O nemysli si, že nikdy nenastanou doby, kdy se mi zdá, že dojdu míru a záchrany, uteku-li se do nej-hlubšiho nitra tvé duše — pokusím-li se vzdorovat všem těm mocnostem, jež lákají i děsí. Ale ani toho nedovedu. Ne, ne— nedovedu! Wangel. Pojď, Ellido — trochu se spolu projdeme. Ellida. Jak ráda bych šla. Ale netroufám si. Vždyť řekl, abych naň čekala tady. 216 Wangel. Jen pojď. Je ještě pokdy. Ellida. Myslíš ? Wangel. Povídám, Času až až. Ellida. Nuže, pojďme tedy chvilku. (Odejdou popředim na právo. V témž okamžení objeví se Arn-holm s Bolettou na hořejším břehu rybníka.) boletta (shlédnuvši odcházející)- Hleďte —I Arnholm (tiše). Pst — ať si jdou! boletta. Chápete, co se to v posledních dnech s nimi dějeř Arnholm. Všimla iste si něčeho? Boletta. Jak by ne! Arnholm. Něčeho kromobyčejného ? Boletta. Ovšem. Ledačehos. Vy ne? Arnholm. Inu, nevím — Boletta. 217 . I všiml, všiml! Ale nechce se vám s barvou ven. Arnholm. Myslím, že vaší maceše prospěje ta krátká cesta, již podnikne. Myslíte ? Boletta. Arnholm. Ba, řekl bych, že to prospěje všem, jestliže se ona občas odtud vzdálí. 218 B 0 lett a. Odjede-li zítra do svého někdejšího domova, do Skjoldviku, jistě už se k nám nikdy nevrátí. Arnholm. Kterak vás to napadlo, milá Boletto? Boletta. Isem o tom jistojistě přesvědčena. Pamatujte na mne! Uvidíte —■ že už se nikdy nevrátí. Aspoň pokud budeme já a Hilda doma. I Hilda? Arnholm. Boletta. No, s Hildou by to snad konec konců ještě šlo. Jeť ona takořka ještě dítě. A pak — ona vlastně chová Ellidu ve vážnosti, jak se mi zdá. Ale hleďte, jinak je tomu se mnou. Má-li děvče macechu, která není tuze starší — Arnholm. Milá Boletto — doba, kdy budete moci odtud, snad ani není příliš vzdálena. 219 Boletta íitvě). Opravdu? Myslíte? Mluvil jste tedy o tom s tatínkem ? Arciže mluvil. Arnholm. Boletta. Nuže — co řekl ? Arnholm. lnu — váš otec je právě teď přespříliš zabrán jinými myšlenkami — Boletta. le, je — už prve jsem vám to řekla. Arnholm. Ale tolik jsem přec od něho vyzvěděl, že stěží lze vám spoléhat na jeho přispění. Boletta. Že ne —? Arnholm. Vyložil mi své poměry tak přesvědčivě — řekl, že cos takového bylo by pro něj bezmála nemožno. 220 boletta (s výčitkou). A to jste si dovedl tropit ze mne žerty? Arnholm. Netropil jsem si z vás žertů, milá Boletto. Záleží jen a jen na vás — zachce-li se vám odtud či nezachce. Boletta. Co že záleží na mně ? Arnholm. Zachce-li se vám do světa. Všemu se naučit, v čem máte nejvíc zalíbení. Súčastnit se všeho, po čem tady bez ustání toužíte. Žít za příznivějších okolností, Boletto. Co tomu ří-! áte ? Boletta spráskne ruce). Ach, můj ty bože —! Vždyť je to přec zhola nemožno. Nechce-li tatínek a nemůže-li—. Není přec na světě člověka, k němuž bych se mohla utéci- 221 Arnholm. Nuže, kdyby vám váš sta—, váš někdejší učitel podal pomocnou ruku — odhodlala byste se ji přijmout? Boletta. Vy, pane Arnholme? Vy že byste —? Arnholm. Vám chtěl přispěti ? Ó, z plna srdce. Radou i skutkem. Věřte mi to, věřte. — Přijímáte tedy? Což? Souhlasíte? Boletta. Souhlasím-li! Vyváznout odtud — vidět svět — pořádně se vyučit! Vyučit se tém velikým, nádherným věcem, jež se mým očím tak nesplnitelný jevily —! Arnholm. Všechno to může se vám tedy uskutečnit Jen budete-li vy chtít. Boletta. A toho neslýchaného štěstí že byste mi chtěl dopomociř Ach — ale rcete mi — mohu-liž takovou obět přijmout od cizího člověka ? 222 223 Arnholm. Věru, Boletto, ode mne můžete ji přijmouti, Ode mne můžete přijmouti cokoliv. Boletta (se chopí jeho rukou). Opravdu, bezmála bych sama uvěřila, že mohu! Nevím, jak; ale — (Rozrušena.) ó, smála bych se i plakala radostí! Blažeností! Ach — přec mi tedy bude ještě možná opravdu žít Vždyť už jsem se bezmála strachovala, že musím se zříci života. Arnholm. Netřeba se vám strachovat, milá Boletto Teď však mi musíte se vši upřímností povědět — zda vás — zda vás zde něco poutá? Boletta. Poutá-li mne něco? Chraniž bůh — nic. Arnholm. Opravdu pranic? Boletta. Nikoli, pranic. Totiž — poněkud ovšem tatínek. I Hilda. Ale — Arnholm. Nuže — svého otce musíte dřív či později přec jen opustit. A Hilda půjde kdysi rovněž do života cestou vlastní. Toť tedy otázka jen dočasná. Nic víc. Ale jinak vás nezdržuje pranic, Boletto? Takový či onaký vztah? Boletta. Ne, naprosto nic. Pokud jde o to, mohu věru odcestovati kamkoliv. Arnholm. Nuže, milá Boletto, je-li tomu tak — pocestujete se mnou. Boletta (zatleskavši rukama). Pane na nebi — jaké štěstí, uvážím-li to! Arnholm. Neboť doufám, že mi úplně důvěřujete ? Boletta. Zajisté, zajisté! 224 Arnholm. A neváháte tedy, Boletto, svěřit mi sebft i svou budoucnost směle a s- důvěrou? Je-liž pravda? Neváháte, což? Boletta. Ach, zajisté že ne! Jakž bych mohla? Co vás to napadá! Vždyť jste můj starý učitel — totiž, myslím, můj někdejší učitel. Arnholm. Nejen proto. Toho se nechci nikterak dovolávat. Ale —. Nuže, Boletto — jste tedy volna. Nijaký vztah vás nezdržuje. I ptám se vás — zda byste — zda byste se chtěla se mnou pro život spojit? Boletta (ucouvne polekána). Ach — co jste řekl! Arnholm. Pro všechen život, Boletto! Chcete-li se stát mou ženou. Boletta (napolo soLé samé). Ne, n«!, ne! Toť nemožno! Zhola nemožno! 225 Arnholm. Opravdu je to vám zhola nemožno — ? Boletta. Co jste právě řekl, pane Arnholme, nemohl a nemohl jste přec vážně zamýšlet! (Pohlédne naň.) Ci — přece —. Zamýšlel jste to tak — nabízeje mi, že tolik pro mne učiníte? Arnholm. Nuže, slyšte tedy, Boletto. Zdá se, že jsem vás tuze překvapil. Boletta. Kterak by mne to nebylo — od vás —. Toť mne přec musilo překvapit! Arnholm. Patrně máte pravdu. Vždyť jste nevěděla — nemohla jste vědět, že jsem se vydal na cestu sem k vůli vám. Boletta. Že jste přišel — k vůli mně? Henrik Ibsen: Pani z nimofi. 15 226 Arnholm. Zajisté, Boletto. Z jara došel mne list vašeho otce. A tam jsem shledal jakýsi výraz, jenž ve mně vzbudil zdání — hm — že jste zachovala svému někdejšímu učiteli — vzpomínku víc než přátelskou. BOLETTA. Kterak to mohl tatínek napsat? Arnholm. Vždyť on to také tak nemínil. Ale já jsem se přec jen vžil v pomyšlení, že zde čeká mladé děvče toužebně na můj návrat. — Ne, nepřerušujte mne teď, milá Boletto! Nuž, hleďte, minula-li už člověku léta vlastní mladosti, působí naft taková víra — či takové pomyšlení — způsobem neobyčejně trvalým. Ve mně vzrostla k vám živá — vděčná náklonnost. Bylo mi, že se k vám vydat musím. Zas vás uvidět. Říci vám, že jsem s vámi za jedno v pocitech, jež ke mně chováte, jak jsem si namlouval. boletta. Ale víte-li teď, že tomu tak nebylo! Že to byl omyli 227 Arnholm. Jakáž pomoc, Boletto! Nálada, do níž mne ten omyl uvedl, dodala vašemu obrazu — jak ve mně tkví — provždy barvy i rázu. Snad to ani nechápete. Ale je tomu tak. Boletta. Jaktěživa nebyla bych pokládala možným, že z toho cos takového pojde! Arnholm. Je-li teď však zřejmo, že se to přece stalo r Co mi tedy povíte, Boletto? Tedy vám se nelze rozhodnout, stát se — nuže, stát se mou ženou ? Boletta. Ale vždyť se mi zdá, pane Arnholrae, že je to cosi nemožného. Bylť jste přece mým učitelem! Nemohu si představit, že by se mohl můj poměr k vám změnit v cos jiného. v Arnholm. Arci — zdá-li se vám vskutku, že není možno —. Naše vztahy tedy, milá Boletto, zůstanou týmž, čím byly. Boletta. Jak to? 22S Arnholm. Ovšem, svému slovu přes to dostojím. Postarám se, abyste odtud vyvázla a podívala se do světa. Abyste se něčemu přiučila, co vás poutá. Abyste mohla žít v bezpečných a nezávislých poměrech. I vaši pozdější budoucnost nějak zajistím, Boletto. Neboť budu povždy vaším dobrým, věrným, spolehlivým přítelem. Věřte, věřte mi to! Boletta. Božínku — pane Arnholme — toť se teď )řece stalo věcí zhola nemožnou. Arnholm. I to je nemožno? Boletta. Což vám to nepřipadá? Po všem tom, co jste mi právě pověděl — a po mé odpovědi —. Vždyť přec nahlédnete sám, že mi teď už nelze nijakým způsobem přijmouti tolik, tolik toho od vás! Teď už nemohu sebe méně od vás přijmouti. Nadále nemohu a nemohu ! Arnholm. Raději chcete tedy nadále trčet tady doma a zříci se všeho života? 229 Boletta. Ach, jaká to strašlivá muka, vzpomenu-li na to. Arnholm. Chcete se tedy vzdát pomyšlení, že se rozhlédnete světem? Vzdát se účastenství na všem, po čem zde tak živě toužíte, jak jste sama řekla? Vědět, že je toho ve světě tolik, nezměrně tolik — a přec nenabýt o ničem pravého názoru? Uvažte to, Boletto, uvažte! Boletta. Ano, ano — máte nanejvýš pravdu, pane Arnholme. Arnholm. A pak — až už vašeho otce nebude — stanete konec konců bez pomoci a sama ve světě. Anebo se oddáte jinému muži — pro nějž, možná, nebudete míti také náklonnosti. Boletta. Ba, ba, chápu, jak vše je pravdivo, co povídáte. Ale přes to —! — Či snad přec — ř Arnholm (rychle). Nuže? 230 boletta (naň pohlédne plna pochybnosti). Snad by konečně přec nebylo nemožno Arnholm. Co, Bolettoř Boletta. Že by bylo možno — přistoupit na to — co jste mi navrhnul. Arnholm. ' Myslíte, že byste snad přec mohla při-jmouti —ř Že byste mi mohla nějakým způsobem popřát radosti, abych byl po vašem boku dobrým vaším přítelem ? Boletta. Ne, ne, ne! To nikdy, nikdy ne! Toť by teď bylo naprosto nemožno. — Ne — pane Arnholme — laději si mne vezměte! Arnholm. Boletto! Chcete tedy přec! Boletta. Ano — myslím — chci. f 231 Arnholm. Chcete se tedy stát mou ženou? Boletta. Ano. Věříte-Ii ještě — že si mne můžete vzít. Arnholm. Věřim-li —! (Chopí se její ruky.) Díky, díky, Boletto! Co jste jinak povídala — vaše dřívější pochybnosti — to mne nikterak nesrazí. Věřte, dobudu si časem vašeho srdce, byť i jsem ho ještě teď neměl docela! Ach, Boletto, na rukou vás budu nosit! Boletta. A já se tedy smím světem rozhlédnout Smím být účastna života. Dostalo se mi vašeho slibu. Arnholm. A já mu dostojím. Boletta. A smím se učit všemu, čeho se mi zachce. Arnholm. Sám chci být vaším učitelem. Jako kdysi, Boletto. Jen si vzpomeňte na poslední školní rok — 232 233 bolettá (tise a v sebe zahloubána). Pomyslím-li — že budu volna — a že mohu odtud do širého světa. A že se nemusím na-dále strachovat o budoucnost. Ze nebude mi třeba stálých starostí o to hloupé živobytí — Arnholm. Ne, ne, tím vším nemusíte se ani chvilku kormoutit. A je-liž pravda, má zlatá Boletto — i to je cosi zcela pěkného? Což? Boletta. Ano. Arciže. Jistě a jistě. Arnholm (ji pojme v své náručí). Ach, uvidíte, uvidíte, jak příjemně a útulně si to zařídíme! A jak pěkné a po dobrém a svorné se navzájem shodném, Boletto 1 Boletta. Věru, i já počínám —. Věřím konečně, že tO bude mOŽnO. (Vyhlédne v pravo a rychle se vyvine.) Ach! Nezmiňujte se o tom! Arnholm. Co se děje, miláčku Boletta. Ach, to je chudák — 'Kyne tam.) Podívejte se tam. Arnholm. Váš otec —■? Boletta. Ne, ten mladý sochař. Jde tamhle s Hildou. Arnholm. Lyngstrand? Co se s nim stalo? Boletta. Ach, vždyť víte, jak je sláb a neduživ. Arnholm. Není-li to pouhá domněnka. Boletta. Ach není, je to pravda. Máť on už jistě na mále. Ale snad je tak pro něj nejlíp. Arnholm. Jak to, nejlíp, má drahá? 234 boletta. lnu, protože — protože z jeho umění jistě nic kloudného nepojde. — Pojďme, než sem dojdou. Arnholm. S radostí, má zlatá Boletto. (Hilda a Lyngstrand se objeví u rybníka. Hilda. Aj, aj! Cože má panstvo tak naspěch? Arnholm. Půjdeme s Bolettou raději několik kroků napřed. (Zajde s Bolettou na levo.) Lyngstrand (se zticha směje). Tady je teď tuze příjemno. Všechno chodí párkem. Vždy dva a dva. Hilda (hledi za nimi). Oč, že on si namlouvá! Lyngstrand. Opravdu? Zpozorovala jste něco? 235 Hilda. I bodejť. To se přec pozná — má-li člověk kukadla. Lyngstrand. Ale slečna Boletta si ho nevezme. ísem si tím jist. Hilda. Ba ne. Jí se zdá, že se stal z něho starý šereda. A povídala, že také brzy zplešatí. Lyngstrand. No, nejen proto. Vůbec by si ho nevzala. Hilda. A kterak to víte? Lyngstrand. Vím, slíbilať komusi jinému, že naft bude stále myslit. Hilda. íenom myslit? Lyngstrand. Ano, pokud bude v dáli. 286 Hilda. Ach, patrně má tedy myslit na vás. Lyngstrand. Patrně. Hilda. Slíbila vám to? Lyngstrand. Ba, slíbila, považte! Ale nesmíte jí říci. že něco víte. Hilda. Pánbůh chraň, ani muk. Dovedu mlčet jako hrob. Lyngstrand. Je za to tuze hodná. Hilda. A až se sem zas vrátíte — chcete se s ní pak zasnoubit? A vzít si ji? Lyngstrand. Ó ne, to by přec bylo stěží možno. Na to nesmím první léta ani pomyslit. A myslím, nežli by k tomu došlo, že by už byla patrně pro mne trochu stará. 237 Hilda. Ale přec chcete, aby pořád na vás myslila? Lyngstrand. Ovšem, neboť mne to posílí. Jakožto umělce, víte? A jí to přec nebude nesnadno, neboť ona sama nemá nijakého životního úkolu. — Ale přec je za to hodná. Hilda. Vám se zdá, že budete moci snáze o svém díle pracovat, pomyslíte-li, že tu chodí po dorně a myslí na vás? Lyngstrand. Ano, mně to tak připadá. Hleďte — vědět kdesi ve světě o mladé, jemné a zamlklé ženě, která dnem i nocí o našinci sní —. Zdá se mi, že je to něco — něco —. Ani nevím, jak to nazvat. Hilda. Myslíte snad — něco napínavého? Lyngstrand. Napínavého? Opravdu. Myslím věn*, cos napínavého. Nebo něco takového. (Hiedi chvilku 23S na ni) Vy, slečno Hildo, vy jste tak chytrá. Pre-chytrá jste. Až se zas vrátím, bude vám asi tolik let, jako teď vaší sestře. Snad budete potom tak vypadat, jak vaše sestra vypadá teď. A snad budete pak smýšlet a cítit právě jako teď sestra vaše. Takže pak budete možná se svou sestrou — takřka téhož vzezření. Hilda. Přál byste si toho? Lyngstrand. Ani nevím. Skoro bych řekl, že přál. Ale teď — tohoto léta — bylo by mi milejší, abyste zůstala sebou samou. A na puntík tak, jak jste. Hilda. Tak se vám nejvíce zamlouvám ř Lyngstrand. Ano, tuze se mi tak zamlouváte. Hilda. Hm, — povězte mi, jakožto umělec, — líbí se vám, že chodím vždy světle a letně oděna? Lyngstrand. Ovšem že se mi to líbí. 239 Hilda. Zdá se vám, že mi světlá barva sluší? Lyngstrand. Opravdu, dle mého vkusu sluší vám světlá barva báječně. Hilda. Řekněte mi však, jakožto umělec — jak myslíte, že by mi svědčil černý oděv? Lyngstrand. Černý, slečno Hildo? Hilda. Ano, černý od hlavy k patě. Myslíte, že by to mému vzhledu svědčilo? Lyngstrand. Černý oděv se vlastně nehodí pro letní dobu. Ostatně by vám jistě i černý šat výborně slušel. Právě vám, soudě dle vašeho zevnějšku. Hilda (hledíc před sebe). Zcela černá až ke krku. — Černý krejzlik. 242 243 Lyncstrand. Právě jsme tam chtěli jít, pane doktore. Wangel. My druzí přijdeme snad za vámi. Za pár minut přijdeme. Hilda (Šeptá Lyngstiandovi). Ti dva chodí také párkem. (Odejde s Lyngstrandem zahraduu na levo. Za dalSi scény lze slyšet hudbu z daleka od fjordu.) Ellida. Přistál! Je tu! Ano, ano, — cítím to. Wangel. Mela bys raději odejít domů, Ellido. Nech mne samotná s ním promluvit. Hilda. Ach, — toť nemožno! Povídám, nemožno! (Vzkřikne.) Wangle — vidíš ho? (Cizinec přichází z leva a stane na péSině za plotem.) Cizinec (pozdraví). Dobrý večer. Jsem tu tedy zas, Ellido. ■ Ellida. Ano, ano, ano — teď ta hodina nastala. Cizinec. Isi tedy schystaná na cestu ? Či nejsi ? Wangel. Sám přec vidíte, že není. Cizinec Nemíním cestovního oděvu či takových věcí. Ani zavazadel. Čeho jí k cestě třeba, mám vesměs na lodi. Také kajutu jsem už jí objednal. (Eiiidě.) I ptám se tě, jsi—Ii schystaná mne následovat — dobrovolně mne následovat ? Ellida (úpenlivé). Ach, neptejte se mne! Nebuďtež takovým pokušitelem! (z povzdáli zazní na lodi zvonení.) Cizinec. Na lodi zvoní poprvé. Teď třeba, abys řekla ano či ne. 244 Ellida (lomíc rukama). Rozhodnout se! Pro všechen život se rozhodnout! A nemoci toho již nikdy změnit! Cizinec. Nikdy. Za púl hodiny bude zmeškáno. Ellida (se naň plaše a pátravé podívá). A proč lnete ke mně s takou neoblomnosti ? Cizinec. Necítíš toho jako já, že my dva náležíme k sobě? Ellida. Pro ten slib, myslíte? Cizinec. Slib nikoho nevíže. Ženu ani muže. Lnu-li k tobě s takou neoblomností, lnu proto, že mi jinak nelze. Ellida (tlSe a chvějíc se). Proč jste nepřišel dřív? 245 Ellidol Wancel. Ellida (bouřně). Ach — jak mne to táhne a vábí a láká — kams do neznáma! Všechna moc moře je v něm, v něm jediném! cizinec překročí plot.) Elli la (se skryje za Watígla). Co to? Co chcete? Cizinec. Vidím — poznávám to z tvých slov, El-lido, — mne že konečně přece zvolíš. Wangel (stane proti němu). Mé ženě nenáleží, aby zde volila. Na mně jest, abych za ni volil — abych ji chránil! Ano, abych ji chránil! Neodebéřete-li se odtud — z této země — a to navždy a nadobro — víte-liž, čeho se můžete nadití? Ellida. Ne, ne, Wangle! Ustaň! 246 Cizinec. Co mi můžete udělat? Wangel. Mohu vás dát zatknouti — jako zločince! V okamžení! Ještě nežli dojdete na loď! Vímť já předobře o té vraždě v Skjoldviku. Ellida. Ach, Wangle, — že ty — I Cizinec. Nadál jsem SC PrOČeŽ - (vyjme z náprsní kapsy revolver) — pročež jsem se opatřil tímhle. Ellida (se vrhne před Wangla). Ne, ne — nezabíjejte ho! Raději zabte mne! Cizinec. Tebe ani jeho. Toho se nestrachuj. Mám jej pro vlastní potřebu. Neboť chci žít i zemřít zcela svoboden. Eluda (stále rozeilenejSí). Wangle! Nechať ti řeknu, aby to slyšel 247 i on! Můžeš mne tu věru zadržet! Máš moc i pomůcky! A zajisté to chceš udělat! Ale mé duše, — mých myšlenek, — vší té lákavé touhy a žádosti — toho všeho spoutat nemůžeš! Toť bude bažit a bouřit — ven do neznáma, pro něž jsem byla stvořena, — a jehož jsi mne pozbavil! Wangel (S tichou bolestí). Vidím to, vidím, Ellido! Každým krokem mi unikáš. Touha po neobmezenu a nekonečnu — a po nedosažitelnu — pudí tvého ducha a zapudí na konec v čiré temnoty. Ellida. Ach, ano, ano, — cítím to nad sebou — jako van černých, němých perutí! Wangel. Až tam to nesmí dospěti. Není pro tě nijaké jiné záchrany. Jáť jí věru neznám. A proto _ proto — ruším koupi tímto okamžením. — Teď je ti tedy možno zvolit svou cestu — s úplnou — úplnou volnosti. Ellida (upírá naft chvíli oři, jakoby byla ttt\ poíbyla). Je pravda, — pravda, — co povídáš? My- 248 slíš to — řekls to z nejhlubšího nitra srdce svého ? Wangel. Ano, — z nejhlubšího nitra zmučeného srdce. Ellida. A je ti to možno? Můžeš to dopustit? Wangel. Ano, mohu. Mohu — protože tě tak vroucně miluji. Ellida (tiSe a chvějíc se). Tak blízkou — tvému nitru blízkou — jsem se ti tedy stala! Wangel. Léta a společný život to způsobily. Ellida (sepne ruce). A já — já toho vůbec nepostřehla. Wangel. Tvoje myšlenky braly se jinudy. Ale teď, — teď jsi mimo všechnu souvislost se mnou 249 i s mým vlastnictvím. I s mou rodinou. Ted může tvůj vlastni — tvůj opravdový život — zase pravou dráhu nastoupit. Neboť teď lze ti volit zcela volně. A na tvou vlastní odpovědnost, Ellido. Ellida (chopi se ta hlavu a upírá oči v před, směrem kWanglovi). Volně a — a na vlastní odpovědnost! Také na vlastní odpovědnost? — V tom — v tom záleží síla obratu! {Na lodi zvoní po druhé.) Cizinec Slyšíš, Ellido! — Zvoní po druhé. Nuže, pojď! Ellida (se k němu obrátí, upřeně naft pohlédne a řekne mocným hlasem). Od této chvíle už s vámi nikdy a nikdy nepůjdu. Cizinec Nepůjdeš! Ellida (se zavěsí na Wangla). Ó> _ už tě nikdy a nikdy od této chvíle neopustím! 250 Wangel. Ellido, — Ellido! Cizinec. Je tedy po všem? Ellida. Ano! Na všechny časy! Cizinec. Vidím to, vidím. Cosi je zde mé vůle sil-nejsi. Ellida. Vaše vůle nemá již tolik moci nade mnou. Jste mi mrtvým mužem — jenž se vrátil z namorí. A zas tam odejde. Ale nemám z vás už hrůzy. A nic mne už nevábí a neláká. Cizinec. S bohem, paní! (Překročí pioto Tímto okamžením jste mému životu — leda ztroskotáním, z něhož jsem vyvázl. (Odejde na levo.) Wangel (hled! na ni chvíli). Ellido, — tvá duše je samo moře. Má odliv s přílivem. Kterak že nastal ten obrat? 251 Ellida. Ach, což nechápeš, že nastal, — že musil nastati — týmž okamžením, kdy jsem směla volna voliti ř Wangel. A to neznámo — tě už nevábí a neláká? Ellida Nevábí mne a také neděsí. Mohla jsem v to neznámo nahlédnout ■— mohla jsem v ně vejít — kdybych sama byla chtěla. Vždyf jsem si je mohla zvoliti. A proto jsem se ho dovedla zříci. Wangel. Počínám tě pozvolna chápat. Myslíš i cítíš obrazně — a zřejmými představami. Tvým chtivým toužením po moři, — čímsi, co tě lákalo a vábilo k němu, — k tomu cizinci — tím se vyjadřoval pud za svobodou, jenž se v tobě probudil a vzrostl. Nic jiného to nebylo. Ellida. Ach, ani nevím, jak odpovědět. Tys mi však byl dobrým lékařem. Nejen že's nalezl 252 253 pravý lék — ty ses i troufal užiti toho jediného léku, jenž mne mohl uzdravit. Wangel. Ba, ba, — my lékaři troufáme si tolik, je-li svrchované nebezpečí. — Teď však se vracíš ke mně, Ellido? Ellida. Můj drahý, věrný Wangle — ano, teď se k tobě vracím. Teď mohu. Neboť teď se vracím k tobě volna — dobrovolně — a na vlastní odpovědnost. Wangel (na ni vroucně pohlédne). Ellido, Ellido! Ach, pomyslím-li, že lze nám teď oběma žiti zcela navzájem — Ellida. — a za společných vzpomínek životních. Tvých — i mých. Wangel. Viď, viď, má drahá! Ellida. — a oběma našim dětem, Wangle. Wangel. Našim, povídáš! Ellida. Jež nejsou mými vlastními, — ale jichž si dobudu. Wangel Našim -! (Radostně a spěšně zlibá její ruce) Díky,- neskonalé díky za to slovo! (Hilda, B all ested, Ly n gstr an d. Arnholm a Boletta přicházejí z leva zahradou.) (Současně vyjde zástup městské mládeže a výletníků venku po pĚSiné.) Hilda (polohlasní Lyngstrandovi). Koukejte, koukejte — ona a tatínek vypadají jako snoubenci. Ballested (jenž to zaslechl). Je čas léta, slečinečko! Arnholm (hledě k Wanglovi a Ellidě). Anglická loď jede. 254 boletta (Jdouc k plotu). Odtud lze ji nejlíp uvidět. Lyngstrand. Letos jede naposled. Ballested. Sundy se nám zavrou záhy, povídá básník. Je to smutné, paní Wanglová! A teď i vás na nějakou dobu ztratíme. Slyším, že prý zítra odjedete do Skjoldviku. Wangel. Ó ne, — sešlo s toho. Dnes večer jsme se spolu jinak rozhodli. Arnholm (hledě střídavě na oba). Aj — skutečně ? Boletta (jdouc do popředí). Tatínku — opravdu? 255 Hilda (postoupí k Ellidé). Ty přece zůstaneš u nás? Ellida. mít. Zůstanu, má zlatá Hildo, chceŠ-li mne tu Hilda (zápasíc s pH?em i smíchem). ptáš se — chci-li —! Arnholm (Ellide). Věru, toť je překvapení —! Ellida (se usméje, vážně). Nuž hleďte, pane Arnholme —. Vzpomínáte si, o čem jsme včera mluvili? Stane-li se člověk pozemským stvořením, — nemá už kudy nazpátek — k moři. Ani k námořskému životu. Ballested. I toť je to na puntík jako s mou mořskou žínkou! 256 Ellida. Bezmála je. Ballested. Leda s rozdílem, že mořská žínka — ta tím zahyne. Kdežto lidé — se aklam — akli — matisují. I ba, ba, věřte mi, paní Wan-glová, ti se dovedou ak — kli — máti-sovat! Ellida. Ano, dovedou, pane Ballestede, jsou^H volni. Wangel. A na vlastní odpovědnost, drahá Ellido. Ellida (rychle, podavši mu ruku). Tot je to. (Veliký parník odjíždí tiSe fjordem. Poblíž na pevnině tni hudba.) 5UĚTOUň KNIHOUNR -QLE OBsflHři Ano. Dvě íodské povídky 54. Kniha o Finsku Aiarcon, TTtrohý klobouk 414-415. Aldrlch. Tragedie stillwaterská 44-6. Sábski královna 393*393-U Amlcfr, Albert 4. Andarwn, Pohádky a'povídky I, 301-4. IL 373-376; HL «30-4JJ. Andrtjtv, Tri povídky 344. Rotura 679. Gubernátor 977. ď Annunzlo, Nevinný 137-161. $ ijui, Amor a Psyche 688. ATOM. Akrobati 30-31-Ethiopská lilie 116-119. Newtonův morek 65. Ifttxac, Eugénie Grandi tová 170-1. Gobtjflck 827. ••IklrCBVOVé, DcnDlk I. 360-65 II. 704-7:3, Saudelalrc, Malé básně v prose 133-134. Battramalll. Tři povídky 777-Blůrnson, Absolonovy vlasy 41-42. Blaumartl", lotyšské povídky 799-800. Bobe"'-.n, Zmoudřel 838-840. W-jiu«t, Tri malé dívky 203. Brady, SnfJenka 36. Hereckí krev 263*467. Buddbistické pohádky 798. Carmen Sylva. 1 Urprnl na pot. pouti 204-5. Carvintn, Don Quijote 1.101-9; II, 133-31. Poučně povídky 317-319. Novelly 374-336. Dvě novelly 330-33». Conitant, Adolf 303-306. Ceppéa, Henrietta 133. Stříbrný náprstek a j. povídky 814. Cech, Jestřáb contra HrdliCka I, Cechov, Mužici 40. Nudná historie 434. Povidky 341. Na Šestce 377. Humoretky 39a. Step 315.316. Smutné povidky I. 795-797. Smutné povidky II. 834-833. Clrlkov. Tuláček 489-490. Daurtet, Rosa a Ninneta 31-33. Olckana, Klub Pkkwickúv I.' 61-64; 11 70-74; HL fta-85; TV. 87-89. Koleda 33. Tři vánoční povídky 344. Ebner Eichanbachov*. Na támku a ve vil 330-321. Nevěrec? 663-664. Tři novelly 6-10-2. I. 4-< 446; 1 Ü-7. France, Perleťové pouidro »043, Franko, Boa constrictor 28-39. Haličské obrátky 633-627. Qoblneau, Asijské novelly II- 43--4S3; HL 430-437-Goethe, Utrpěni mladého Werthera Gomullckl, Novelly s> skiny »76. Qoncourtové, Renata Maupcnnova QorklJ, Čtyři povídky 245-14'. Kresby a povídky 342-243. Povídky 206-308. Háltk, Murikantská Liduika 43-5. Tři povídky 430-441. Hanison, Tři novelly 97*08. Harte, Cressy 32-34, Kaliforolckě povídky 731-734. Pnritánka 473-476. * Hauff, Pohádky I. 366-369; IL 467-471» Havlasa. Tiché vody 397-599-Horltes, Tajernst. strýce Jcrwla 94-6. HoMmann, MalýZacbes 236-237. Slecna de Scuderí 735-716. Zlatý hrnec 351-532. Chateaubrland, Atala. René 77-?8. Christenová. Ze livota 919-930. Irwlno. Náčrty 390*400. Ja.nl.Kr.ek, V.slrmecnlm ř«roS4t-e43 Jihoamerické povidky 775 776. Jirásek. Fili-nolská historie 21-13. Jó-penien, Tráva 778. Keller. Sedm legend 386-387. Klalland, Novellety 1. 231-222; II. «3 tf Elsa 301. Klpllno. Několik povídek 150-151 Kobylartska. Maloruské novelly 5:7 «1 Kovalevská, Upomínky 1 dětství I6j •'«• Nihilistka 633-654. Koiarac, Dvě povídky 121-122. Kraslnskl. Letni noc 79-• Kuprin, Moloch 822-833. Tri povidky 833. Lagerlófova, Poklad p. Ame 487-8. Jerusalem, 830-853, 839-861, Lwntěv. Pembe 34*- „ Lesktrv, Nesmrtelný Colovan 41a. Elln-Pillr :pov. 733-7M. Ller, Plseft rairu 178-180. Utl, Anyadé 380*381 Ludwig, Mezi nebem a tem! 36-58. Macha, Cikání 36-39. Mackay. PosJwInIpovínDoat 336-33? Albert- SchnolU saniknuti 4--» Mamin Siblrjak, Sibiřské povidky 1 MalayulJ. Hělebradské povídky 74 t Maupanant Dědictví 163-163. Sám a sam 333-334. Sestrv Roodoliovy atd. ?17'7*8