F 1 a J Strindbe
r g
Strindbergův Tanec smrti aranžován Friedrichem Dürrenmattem
Přeložil   Bohumil Öernik
1
Sc-,:ria:
Vzadu a po obou stranách jetfiště černé sametové závěsy, podlaha pokryta černým sametovým kobercem. Na něm světle šedá kruhová plocha. To je scéna. Na ní rozličný nábytek. Vlevo a vpravo při bočních závěsech lavice s potřebnými rekvizitami, které si herci sami přinášejí a odnášejí. Nad kruhovou scénou věnec reflektorů. Inspicient dává na scéně znamení gongem.
Osoby
Alice Edgar Kurt
/Vstoupí Alice, Edgar a Kurt/ Play Strindberg.
•'Tanec smrti" Augusta Strindberga.
Aranžován Friedrichem Durrenmattem.
/Kurt sryjde ze scény a posadí se vpravo na rekvizitárskou lavici/
První kolo.
Zábava před večeří.
/Gong. Alice sedí na pohovce, vyšívá; Edgar sedí v lenošíce. Dlouho se neděje naprosto nic. Edgar vytáhne hodinky/
Zahřej něco.
Co?
Co chceš.
Solvejžinu píseň.
Příchod bojarů.
Nemáš rád můj repertoár.
Ty můj taky ne.
Tak nezahráju nic.
Dveře jsou otevřeny. Já je mám zavírat? Jestli chceš. Tak to je nezavřu.
Zakuř si.
Už nesnáším silný tabák.
4
A Kuř slabší.
E Nemám žádný slabší.
A Kouření je přece tvá jediná radost.
E Co to je radost?
A Já nevím.
E Já taky ne.
A Whisky?
E Později.
E Co je. k toečeři?
A Zeptej se Jenny.
E Začíná doba makrel.
A Možná.
E Je podzim.
A To je.
E Pečená makrela s kolečkem citrónu by nebyla k
zahození.
A Tobě zůstala už jen ta tvá žravost.
E Jestlipak máme ve sklepě burgundské?
A Ne.
E Ale potřebujeme burgundské.
A Nač?
E Musíme oslavit svou stříbrnou svatbu.
A Své pětadvacetileté trápení slavit nepotrebujem.
5
E Tu a tam to mezi námi bylo hezké.
A To si jen namlouváš.
E Brzy bude po všem.
A Doufejme*
E Nezůstane z nás nic než kolečko hnoje na záhon.
A Dej mi pokoj s tím tvým věčným hnojem.
A Pošta?
E Jo.
A Účet za maso?
E Jo.
A Kolik?
/Alice jde k Edgarovi/
E Potrebujú nové brýle. /Edgar podává Alici úěet
za mase/
A Můžeš ten účet zaplatit?
E Ano.
A Tea?
E Později.
A At tě dají do penze, protože se ti vrátí tvá ne-
moc, budu to muset zaplatit já.
E Jsem zdravý jako řípa.
A To je mi novinka.
E Jen tu a tam mám trošku závrat,
A Docela pěkně ti to vynechává, můj milý. /Alice
se znevu posadí, na pohovku, vyšívá/
Budu tu ještě dvacet let. Sotva.
Nejsem nemocný,; nikdy jsem nemocný nebyl a nikdy nemocný nebudu.
To říkáš ty.
Umřu naráz jako starý voják. Doktor říká něco jiného. Doktor je idiot.
U doktorů je dnes společnost. Tak at.
My pozvaní nejsme.
Protože se s těmihle lidmi nestýkáme, a nestýkáme se s těmihle lidmi proto, že nechceme, a nechceme se s nimi stýkat, protože jimi pohrdáme.
Protože jimi ty pohrdáš. Je to pakáž.
To říkáš o všech lidech. Jenom sebe vyjímáš. Já jsem slušný člověk.
Zahrajem si karty?
Zahrajem si karty.
/Alice se posadí ke stolu. Začnou hrát karty/
Doktor má na dnešek k dispozici kapelu.
Protože, podlízá plukovníkovi.
Ty taky plukovníkovi podlízáš.
7
E Já plukovníkovi podlízat nepotrebujú, protože
plukovník si mě dovede vážit.
Á Ale kapelu k dispozici nemáš nikdy.
E Co jsou trumfy?
A Jsi unavený?
E Ne.
A Tak máš něco s očima. Piky. -
E Nesmysl.
A Říkals přece, že potřebuješ nové brýle.
E Každý jednou potřebuje nové brýle.
A A ty tu chceš být ještě dvacet let.
E Ještě dvacet let tu budu.
A . Piky jsou trumf.
E Šest a osm je patnáct.
A Čtrnáct.
E Šest a cS.m je čtrnáct.
A Počítat už taky neumíš.
E Když jsem unavený, jsem roztržitý.
A Říkals přece, že nejseš unavený.
E Nejsem nemocný.
A Až sem je slyšet hudbu.
E Kašlu na takovou kapelu.
A Oficírské paničky kašlou na nás.
E To je mi fuk.
8
Tobě.
Jsem sám, vždycky jsem byl sám a vždycky budu sám.
Já taky*
Tak si nenaříkej. Ále dětem to není fuk. Ty se baví v městě. Jestlipak přijde Kurt? Dnes večer.
Navštíví nás? Bude pozvaný k doktorovi. Konečně je to můj bratranec. To není žádná čest.
Nech mou rodinu na pokoji, já tvou rodinu taky nechávám na pokoji.
V mé rodině nikdo ženu a děti neopustil jako tvůj bratranec.
Rád jsi se s ním bavíval.
darebáci nemusí být ještě idioti jako jsou lidi na tomhle ostrově, s kterými se nebavím proto, že jsou darebáci a idioti.
Můj bratranec není žádný darebák.
Je darebák, protože nás dal dohromady.
Znáš nějaké štastné manželství?
Ekmarkovi.
Ona je v nemocnici.
9
Von Krafŕtovi. On je bankrot. Tak neznám žádné.
Hrajme dál. Hrajme dál.
To je hezké, že Kurt přijíždí na naši stříbrnou svatbu.
Zvláštní, že se chce usadit na tomhle všivém ostrově jako šéf karanténní stanice.
Kdybychom se byli nevzali, byla bych ještě u divadla.
Tím lip pro divadlo. Já bývala slavná herečka. Kritikové říkali něco jiného. Kritikové jsou darebáci. Ale ne idioti.
A já si dám whisky.   /Edgar jde k bufetu, naleje si whisky/ Na "plukovníkal /Pije/ Kdyby tu byl trnož, mohl by si na něj dát člověk nohu a představovat si, že je v Amerika-baru v Kodani.
Kodaň byla má nejhezčí doba. Vzpomínáš si na Nimbs navarin aux pommes? Vzpomínám si na koncerty s filharmonií. Nikdy jsme spolu na filharmonii nebyli.
10
Má nejhezčí doba v Kodani byla, když jsem tě ještě neznala.
Vzala sis mě jen proto, aby ses se mnou chlubila.
S tebou jsem se nikdy  . chlubit nemohla. Já byl slavný vojenský spisovatel. Nikdo tě neznal. U doktorů se tančí. Álcazarský valčík.
Vzal sis mě jen proto, aby ses se mnou chlubil. S tebou jsem se taky nikdy chlubit nemohl. Já byla slavná herečka. Nikdo tě už nezná.
Už jsem dlouho netančila. Na to jsme už moc staří. Jsem o deset let mladší. Ještě dvacet let tu budu.
Láhev je prázdná. Whisky už nemáme.
Je tma.
S tvýma nemocnýma očima beztak nic nevidíš. Nemám nemocné oči.
11
A E A E A E A E
A E A
A
E
A E A
E
A E
Tak at Jenny rozsvítí lampu*-
Jenny nepřijde.
Zazvoň.
Jenny odešla.
Natrvalo?
Natrvalo.
Když odejde Jenny, odejde i Christel.
Když odejde Christel, nedostaneme už žádné služebné.
Tvá vina. <'
Ke mně jsou služebné zdvořilé.
Protože jim podlfzáš, a podlízáš jim proto, že jako despota máš povahu otroka*
Nepodlízám nikomu, nikomu jsem nepodlízal a nikomu podlízat nebudu.
Kromě toho jim saháš pod sukně.
/Edgar se posadí do lenošky/
Chceš hrát dál?
Ne. : . ,
/Alice se posadí na pohovku zády k obecenstvu, znovu začne vyšívat/
Můj bratranec prý zbohatnul.
První bohatý příbuzný v rodině.
V tvé rodině. V mě rodině je bohatých příbuzných plno.
Proto mi taky ta tvá rodina nevoní.
/Telegrafní aparát začne tukat/
Kdo to je? Děti.
12
/Edgar jde ke stolu s telegrafem/
A No?
E Jsou na strážnici.
A No a?
E Judita je nemocná.
A Už zas.
E Potřebují peníze.
A Už zas.
/Edgar se posadí k telegrafnímu stolu a odtuká závěrečný signál/
E Ty děti toho ve škole moc nenadělají.
A Ty neděláš taky nic.
E Já byl první ve třídě, můj syn propadne při
každé zkoušce a má dcera taky.
A Promluv si s nimi.
E Promluvit si s nimi ty.
A Jsi zbabělec, vždycky jsi byl zbabělec a vždyc-
ky zbabělec budeš.
E Já   byl   slavný vojenský spisovatel.
A Já   b y 1 a   slavná herečka.
A Ty zíváš.
E No a?
A Před svou ženou.
E Co jiného mám dělat. Každý večer mluvíme o
tomtéž.
E Nevěřím, že tvůj bratranec zbohatnul.
13
Ale zbohatnul.
Tak proč bere to místo šéfa karanténní stanice? Tys to nedotáhl ani na majora.
Už -budem jíst?
Doktor objednal pro hosty večeři z města, z Grandu.
Tak to mají jeřábky. Jen bych rád věděl, co ti barbaři k tomu pijí.
Nemám ti přece jenom něco zahrát?
Jen když to nebude ta tvá věčná Solvejžina píseň.
Tak nic.
Tak se neptej.
Jediná hudba, kterou máš rád, je ten tvůj nemožný Příchod bojarů,
/Edgar vstane a popojde doprostřed scény/ ^
Bojaři - to byli ještě páni.
/Alice se směje/
Ve sklepě jsou dvě láhve šampaňského.
J á vím.
Neměli bychom je přinést a dělat, jako že máme návštěvu?
Šampanské patří mně. Nebuä pořád takový škrtil.
Musím být škrtil, protože ty nejsi žádný slavný vojenský spisovatel.
14
Nepokusíme se aspoň dnes být k sobě mili? Proti jiným večerům jsme dnes k sobě milí.
Mám ti něco zatancovat? Na to jsi   t y   moc starý.
Když mi zahraješ Příchod bojarů, tak ti přesto něco zatancujú.
I když považugeš všechny lidi za idioty, nemusíš sám jako idiot vyvádět.
/Edgar se posadí do lenošky/
Jeřábci jsou delikatesa, když se nepečou na Špeku.
V Grandu je nikdy na špeku nepečou.
Plukovník si mě dovede vážit.
Tak je tu on jediný skutečný idiot.
Možná že by bylo dobře zase jednou někoho pozvat. Všechny jsi odradil.
Dřív jsme byli tu a tam docela štastni, když jsme měli návštěvu.
Potom jsme bývali ještě neštastnější. Jenom návštěva byla ráda, když mohla zase odejít.
/Zaklepání/
To je Christel.
Podívej se.
/Edgard odejde ze scény dozadu vpravo. Edgar opět vstoupí na scénu/
Je to Christel.
15
/Edgara se zase posadí do lenošky/ Taky odchází.
Jsme vyřízeni. Nejlíp když se oběsíme. /Gong/
/Alice, Edgar, Zprava vstoupí na scénu Kurt/
Druhé kolo.
Konečně návštěva.
/Gong/
/Alice, Edgar a Kurt rozpřáhnou paže/ Vítám tě, bratránkul Vítám tě, Kurteí
zdravím tě, Alicel /Kurt obejme Alici/ Zdravím tě, Edgare! /Kurt obejme Edgara/ Pořád ještě byd lite v téhle věži.
Pořád.
Pořád ještě nad vězením.
Pořád.
Jste sami?
Děti jsou ve městě.
Služebné nemáte"?   . . .
Jako svobodní lidé nesnášíme tu otrockou pak.áž.
Dlouho jsme se neviděli. -
16
Patnáct let. Zestárli jsme. Počestně zrezivěli. Kurt se nezměnil.
Nesmysl. Taky zestárl. Jenom doufám, že taky po<-čestně.
/Smích/
Zůstaneš u nás.
Jsem pozván k" doktorovi.
To není společnost pro tebe.
Doktor bude mým představeným.
/Alice odejme Kurtovi plást a klobouk, oboje pověsí na věšák/
Kamaráde, já se nikdy představeného nebál.
Rád bych si ušetřil zbytečné nepříjemnosti.
Dej na mě a nebudeš mít nepříjemnosti. Na tomhle ostrově poroučím já. Doktoruje slabomyslný mastič-kář, který se přede mnou třese. Všichni na tomhle ostrově se přede mnou třesou.
Skoro všichni.
/Kurt se posadí ke kulatému stolu na židli stojící v čele, Alice usedne na židli vlevo/
Dobrá. Zůstanu.
Nežli si najdeš byt.
Vidím, že přicházím vhod.
Ovšemže přicházíš vhod. Býval jsi kdysi zatraceně lehkomyslný. Ale ta historka je zapomenutá,já jsem velkomyslný.
Děkuju ti.
Nemluvme už o tom. /Edgar usedne do lenošky/ /Návštěvní scéna/
17
Dostal ses daleko?
Nechal jsem se nést proudem.
A teď jsi přistál u těqh, které jsi před pětadvaceti lety dal dohromady. Hochu, hochu, my měli spořádané manželství, tu a tam jsme naříkali a vzdychali, tu a tam šlo zatraceně do tuhého, jako v každém pořádném manželství, ale Alice si nemůže stěžovat, ta stará vyřízená herečka, peníze se hrnou proudem, nadarmo nejsem světoznámý vojenský spisovatel.
Těší mě, že tvá učebnice balistiky ještě nezastarala.
Je a zůstane základním dílem, i když ti poserové dnes vyučují podle nějaké úplně bezcenné učebnice.
To je mi líto.
Skandál.
Skutečně.
Budoucnost armády vidím černě. Hlavně že vaše manželství drží. A jak.
Jsem pyšný, že jsem vás dal dohromady, jak ty tvrdíš, kamaráde, i když to neodpovídá tak docela pravdě.
Nemluvme už o tom.
Byli jste v cizině. V Kodani.
Pětkrát. Byls někdy v Kodani? Většinou v Amejcice.
Taktak.
18
A v Austrálii.
Tyhle končiny musí být příšerné. Samý pobuda. V Kodani je to jiné.
Co děti? Nemám tušení.
Milý Kurte, nezlob se. Já jsem poctivá kůže a říkám, co si myslím. To nebylo od tebe moudré, žes nechal děti ve štychu.
Nenechal jsem je ve štychu. A taky to od tebe nebylo slušné. Byly přiřčeny m^tce. Nemluvme už o tom.
Já se o tom nestydím mluvit. Jsem rád, že jsem tu katastrofu přestál ve zdraví.
To' bych řek. To bych řek. Člověče, takový rozvod je vždycky katastrofa.
Rozvod? Jak to? Já mluvím o svém manželství. T o byla katastrofa.
Co Bůh spojil, to nesmí člověk rozvazovat. Kurte, my jsme trpaslíci, žalostní trpaslíci proti nekonečnu.
Určitě.
Máme nést svůj osud.
Milý Edgare, ty jsi štastně ženatý. Ty vůbec nemůžeš neštastné manželství pochopit.
Milý Kurte, z tebe se gtal v Americe a v Austrálii beznadějný maloměšták.
Edgare.
19
Maloměšták. Kdo nenese svůj osud,    j e malo-měšták.
No poslyš -
Nemluvme už o tom.
Jak se daří vašim dětem?
'kluk
Chodí do školy ve městě a jsou už skoro dospělé.
Judita je,skvělé děvče* zdravá jako řípa, a kluk je bystrá hlava. Má bunky na ministra války.
Jestli nepropadne při zkouškách.
Gratulujú.
Tvoje děti jsou prý dost nenadané, jak se proslýchá.
Možná. Pak jsou po matce. -Nemluvme už o tom.
Chceš se něčeho napít?
Později.
šampaňské?
čaj.
Doufám, že se z tebe nestal jeden z těch svatouš-kovských abstinentů?
Jenom jsem trochu přibrzdil.
Pořádný mužský se musí umět ožrat.
Co lidé na ostrově? Pakáž.
20
Vy jste se všemi na kordy? Edgar je se všemi na kordy.
To přece musí být hrozné, žít mezi samými nepřáteli.
Příjemné to není. •
Vůbec to není nic hrozného. Celý život jsem měl jen samé nepřátele a ti mi neuškodili, naopak mi pomohli. Až zhebnuP budu si moct říct; Néko-mu nejsem nic dlužný.
Edgar nikdy neměl na růžích ustláno.
Vlastní silou jsem se vypracoval na to, čím jsem.
To o sobě tvrdit nemohu. Co jsem tak žalostně zklamal jako manžel, pochybujú tak trochu o své vlastní síle.
Ty jsi takový ubožáčky packal. Edgare!
Ubožáčky packal!   /Edgar bouchne do stolu/
/Alice bouchne do stolu/
No jo, jednou ta mašina vysadí a nezůstane z nás nic než kolečko hnoje na záhon, ale dokud ta mašina ještě klape, má člověk kolem sebe bít rukama nohama o sto šest. To je moje filosofie.
Alice, tvůj muž je prostě báječný.
/Alice se směje/ Těší mě, že se ti u nás líbí.
/Kurt se směje/ Vysmíváš se mi. Obdivujú se ti.
Příšels jenom proto, aby ses popásl na té bryndě, do které se naše manželství dostalo.
Člověče, vaše manželství je přece štastné.
v
I štastné manželství je pěkná brynda. Manželství je vůbec pěkná brynda. Začíná vítr. /Edgar jde ke stolu s barometrem/ Barometr klesá.
Zůstaneš ještě?
Zůstanu.
Večeře bude prostá.
Blíží se bouřka. /Tuká ha barometr/
Je nervózní.
Mám hlad.
Jdu. Zatím si zafilosofujte. /Kurtovi/ Neodporuj mu, nebo ztratí dobrou náladu, a neptej se ho, proč to nedotáhl na majora.
Udělej něco dobrého, stará.
Dej mi peníze a dostaneš něco dobrého.
Peníze! Pořád peníze!
- »
/Alice odejde ze scény vlev,o, posadí se na levou rekvizitářskou lavici/
Peníze. Peníze. Celý den chce peníze, až si začnu namlouvat, že jsem měšec peněz. Ale koneckonců to je báječná ženská, ohromná ženská, a co teprve když si pomyslím na tvou bývalou -
To teď nech být.
I to byla ohromná ženská, ale tys ji nezformo-val. Mužský musí ženskou formovat. Formovat!
Přes to všechno?
Přes to všechno, protože já ji zformoval. Je to^věrná manželka, výtečná matka, ale má aábel-ský temperament. Kamaráde,- byly chvíle, kdy
22
jsem tě proklínal za to, žes mě dal s touhle ženou dohromady.
K Člověče, Edgare, já jsem tě s ní přece dohroma-
dy nedal.
E Nemluvme už o tom.
E Život je zvláštní. Já tu stárnu se svou ženou,
zírám do věčnosti a čekám, až se ten život vv-tratí. Ale on se., ne vytrácí* Protože máme děti. Zíráš taky do věčnosti?
/Kurt se zasměje/
K Ne.
E Protože se neodvážíš zírat do věčnosti. Proto-
žes nechal své děti ve štychu*
K Ale já je nenechal Vé štyehuu
E Nemluvme už o tom.
K Jak chceš.
E Teä jsi sám. Sám. Sám. Sám.
K Na to jsem si zvykl.
E Může si na to člověk zvyknout, být sám?
K Podívej se na mě.
E Neděláš dobrý dojem.
E Promiň. Říkám, co si myslím. Mohu si dovolit ří*
kat, co si myslím. Jsem pánem tohohle Ostrova. Víš ty, co to je pán? Bojaři - to byli páni.
K Ti tví -bojaři.
E Páni. Páni to byli.
K Hraje Alice pořád ještě Příchod bojarů?
23
Pořád.
A pořád ještě k tomu tančíš? Pořád.
Zdá se, že se tu nic nezměnilo.
Život se u mne nevytráeí tak jako ú tebe.
Copak jsi vůbec v těch posledních patnáctí letech dělal?     ;':     1       /°.
Tak různě.
Zbohatnul jsi?
Poněkud.
Já tě nechi pumpnout. Jsem ti k službám.
Netřeba. Peníze se mi gen hrnou. Ten den, kdy se už nepohrnou, mě Alice opustí.
To si jen namlouváš.
Cna na to č eká.
/Telegraf začne ^ukat/
Co to je? Časové znamení. Nemáte telefon?
V kuchyni. Ale když telefonujeme, vypravuje slečna z pošty, co telefonujeme a tak raději telegrafuj em-e.
To musí být příšerné žít na tomhle ostrově. Život je příšerným /Edgar si zapálí doutník/ Silné doutníky ti v tvém věku neškodí? Jsem zdravý jako řípa. /Bafá/ Taky kouříš? No
24
jo, ty na to nemáš konstituci.
Zafilosofujme si. Raději ne.
Přesto si zafilosofujme.
Jak chceš. /Kurt se posadí na židli vlevo/
/První scéna filosofování/ Věříš v Boha? Určitým způsobem.
A ty?
Určitým způsobem taky.
Věříš v posmrtný život? Určitým způsobem.
A ty?
Určitým způsobem ne.
Věříš, že jsou potom taky zápasy a bouře? Určitým způsobem.
A ty?
Existuje jenom zmar. /Edgar najednou vytřeští nepřítomně oči/
Určitým způsobem - tedy - věříš - /Kurt se zarazí/
25
Edgare? Co je s tebou?   Edgare! /Kurt zatřese Edgarem/
Umřu naráz jako starý voják. /Edgar znovu vytřeští oči/
Alice!
/Alice vejde zleva/
Alice! Co je?
Nevím. Tvůj muž -
Já vím. /Alice poklekne Dřed Edgarem, dá znamení, hovoří nikterak nevlídně/ No tak, ty dědku stará, už zase zíráš do té své věčnosti? Celý život jsi mě zavíral v téhle věži, celý život jsem byla vydána napospas tvým náladám, celý život jsem musela poslouchat ty tvé kecy, celý život se pokoušíš být ten   silnější z nás dvou, ale silnější z nás dvou jsem já, já.
Proboha, Alice! Mohl by tě přece slyšet!
V tomhle stavu ani neslyší, ani nevidí. Tak už konečně umři, ty nedomrlý bojare, na záhon s tebou!
/Edgar pomalu přichází k sobě/ Říkalas něco? Ne.
/Edgar vstane/
Promiňte. /Edgar jde k věšáku, vezme vojenskou čepici a šavli/ Musím obhlédnout stráže. /Edgar vyjde ze scény dozadu vpravo, posadí se na rekvi-zitářskou lavici/
/Alice usedne do lenošky/
Je nemocný?
Možná.
26
K Pomátl se?
A Možná.
K Chlastá?
A Jen se tím chlubí.
K Něco s ním přece musí být;
A Vynechává mu to. Už celé. měsíce*. A pokaždé, když mu to vynechá, řekriú mu své mínění;
A Kurte-, pozvala jsem tě ria večeři.
K Už mám pomalu hlad,
A Jsme na mizině'. Ve spíži není ani "kus chleba.
K Jdu nakoupit;
A Na tonhie Ostrově se nedá nic koupit.
K Moc krásný ostrov jste si to vybrali.
A V"1-" "  Kurte. . i^Sr
K Alice.
/Alice vstane, vezme s klavíru album fotografií, posadí se ke Kurtovi na druhou židli. Scéna s altoem/
A Chceš vidět naše album?
K Prosím.
A Ty fotografie jsem nalepovala sama.
K Moc hezké.
-& .                   Já jako Peritta.
K Kdopak to je?
A Médejina družka.
K Moc hezké*
27
r. Já jako Eucharis.
K Kdopak to je"?
A Sapfina služka.
K Moc hezké. Tvůj muž jako mladý poručík.
/Edgar, sedící na rekcizitářské lavici, dává povely/
A Kdyby umřel,dela bych se do smíchu. Jako nad-
poručík.
K Nenávidíte se?
A Hrozně.
K Odkdy?
A Odjakživa. Já s družičkami.
/Edgar dává povely/
K Moc hezké. Proč jste se vlastně brali?
A Protože si mě vzal. A teči musím čistit mosaz,
utírat sklenice, zametat, topit a vařit, proto že nám služebné pořád utíkají.
/Edgar dává povely/
Pastor Nielsen. Ten nás oddával.
K Moc hezké. Tak jděte od sebe.
A Pokoušeli jsme se. Pět let jsme žili v téhj.e
věži, aniž jsme se viděli. Potom zase přiknu-čel. Ta nuda byla.moc velká.
/Edgar dává povely/
K Moc hezké.
A Naše děti.
K Moc hezké.
A Dvě z nich zemřely.
K I to jsi prodělala.
28
A Všechno. Tyhle dvě ještě žijí*
K Moc hezké.
A Dvojčata. On štve Juditu proti mně a já štvu
Olafa proti němu. Ostrov z jihu.
/Edgar dává povely/
K Moc hezké. Proč mě viní z vaší svatby?
A Aby sis i ty ^ošklivil náš dům. Ty a tvá žena
• s námi na parníku.
K .  Ale já vás přece vůbec dohromady nedal.
A Neoženil ses se mnou, ale se svou ženou.
K Měl jsem svou ženu rád.
A Předtím jsi miloval mě.
K Ano, ale tys přeběhla s vlajícím praporem k
svému vojenskému spisovateli, aby ses dostala společensky nahoru.
A Nech toho.
K Nemluvme už o tom.
/Edgar dává povely/
A Můj muž jako kapitán. Patřím k proklatému rodu.
K Moc hezké.
A Já a děti na pláži.
K Moc hezké.
A Kdyby jenom to moře chtělo vystoupit a odplavit
nás. /Zavře album/ Kurte, musíš zůstat při mně.
K Zůstanu při tobě. Jedno manželství jsem poznal
z největší blízko.sti: To moje. Vaše je ještě fatálnější.
/Edgar dává povely/
Už skončil inspekci.
29
Zuří, protože nedostane nic k večeři*
Rozptyl ho. Přiveď ho do dobré nálady. Zahřej mu něco.
Solvejžinu píseň. /Alice usedne ke klavíru a začne hrát a zpívat/
/Kurt se opře o klavír a zamyšleně udává rukou takt. První scéna domácí hudby/
/Alice zpívá/
AJ mráz jde a přejde, at máj květy svál, a$ máj květy svál,
at zvadlo už i léto, čas chvátá dál, čas chvátá dál.
/Přichází Edgar/
Ty přijdeš ke mně zpátky sem k nám, pak tě mám, sem k nám, pak tě mám, a slíbila já ti, že věrnost svou ti dám, že věrnost svou ti dám. Ach!
Dost! Dost! Už si zase stěžuje, ta naše veleslavná Duseová? Vyzpovídala se svému ušlechtilému dávnému milenci ze svého těžce zkoušeného života po boku strašlivého Modrovouse? Marš, stará Škatule, zahřej Příchod bojarů, než zasedneme ke stolu, tvůj muž přišel, aby ti ukázal, kdo je tady pánem!
/Alice vezme noty a rozloží je na pultě/
Příchod bojarů.
Já ti pomohu. /Kurt usedne vedle Alice/
Marš, marš, chci tancovat.
Příchod bojarů.
/Alice a Kurt hrají čtyřručně Příchod bojarů. Edgar začne tančit, tančí stále divočeji, najednou klesne k zemi a zůstane ležet. Alice s Kurtem hrají dál, aniž něco zpozorovali/
Opakovat? ■
30
/Alice s Kurtem začnou hrát znovu Příchod bojarů. Kurt se ohlédne,_ spatří Edgara v bezvědomí na zemi. Alice se ohlédne/
Kristepane,
/Gong/
Třetí kolo.
Záchvaty mdloby.
/Gong. Edgar v bezvědomí v lenošce. Alice sedí na židli vlevo a vykládá si pasiáns. Kurt sedí na pohovce/
Plukovník si mě dovede vážit.
Mluví o plukovníkovi.
0 plukovníkovi mluví pořád.
Pečená makrela s kolečkem citrónu.
Mluví o jídle.
0 jídle mluví pořád.
Jeřábci.
Zhluboka dýchat.
Co to bylo?
Upadl jsi.
Nikdy nepadám.
Ale upadl jsi.
/Aby dokázal, že má železné zdraví, začne Edgar obcházet scénu zleva doprava. Kurt mé o něho starost a jde pozpátku před ním/
31
Tančil jsem Příchod bojarů? Ovšem,
Ohromně jsem tančil?
Hrál jsem s Alicí čtyřručně a nemohl jsem vidět, jak tančíš.
Vždycky tančím ohromně. /Edgar se zastaví/ Zhluboka dýchat.
/Edgar dýchá zhluboka/ Je ti teä líp?
/Edgar jde dál/
Mně je báječně. Nic mi nechybí. Jsem zdravý jako řípa. /Edgar se zastaví/
Zhluboka dýchat.
/Edgar se nakloní dopředu, Kurt ho zachytí/
Alice, tak mi přece pomoz.
Nemohu se ho ani dotknout.
/Edgar se opět vzpřímí/
Co je?
Málem bys byl upadl.
/Edgar se opět rozejde/ Jenom-ty oči už mi neslouží. Jsi nemocný.
Nejsem nemocný, nikdy jsem nemocný nebyl a nikdy nemocný nebudu. /Edgar se zastaví/
Zhluboka dýchat.
Točí se to se mnou.
Zhluboka dýchat.
32
/Edgar jde dál/
E Zatočilo se to se mnou proto, že barometr klesl
a přijde bouřka.
K Lehni si.
E Nechci si lehnout.
K Tak si aspoň sedni.
E Nechci si sednout.
/Oba došli na své obchůzce opět k svému výchozímu místu. Edgar upadne, Kurt ho zachytí/
K Alice! Je to tvůj muž a potřebuje tvou pomoc.
A K umírání není zapotřebí žádná pomoc.
/Edgar se opět vzpřímí/
E Co to bylo?
K Zase jsi upadl.
E Ještě dvacet let tu budu. /Edgar se posadí do
lenošky/ Musím si sednout. Umřu naráz jako starý voják.
K Zatelefonujú doktorovi.
E Nechci doktora.
K Přesto zatelefonujú.
E Nemůžeš telefonovat. Ta pakáž vypnula telefon.
A Protože jsme nikdy neplatili účet.
K Tak pro doktora dojdu.
E Jestli ten slabomyslný mastičkář přijde, tak
ho odprásku.
K Přesto půjdu. /Kurt vyjde ze scény dozadu, vpra-
vo/
33
/Alice si dál vykládá pasiáns/ Jsem nemocný. Já to vždycky říkala. Sklenici vody.
Asi budu muset. /Alice vyjde ze scény vlevo, z rekvizitářské lavice vezme sklenici vody a přinese ji. Edgar se napije/
Jsi hodná.
Budeš se teči šetřit?
Asi budu muset. Tak se šetři.
To ty asi nebudeš chtít? To pusí z hlavy.
Mně je mizerně. Já to vždycky říkala.
Na tuhletu chvíli jsi čekala* A tys doufal, že nikdy nepřijde.
Bojaři - to byli páni. /Edgar opět vytřeští ocx/
Tak už konečně umři, ty nedomrlý bojare, na záhon s tebou! Celý život jsi mě zavíral v téhle věži, celý život jsem byla vydána napospas tvým náladám, celý život jsem musela pošlou-
chat ty tvé kecy, celý život so pokoušíš být ten silnější z nás dvou, ale silnější z nás dvou jsem já, já, a od světa jsi mě taky nemohl odloučit, jak sis představoval, protože já už dávno umím telegrafovat, už celá léta, jen tys na to nepřišel.
/Edgar přichází pômalu k sobě/
Říkalas něco?
Nic.
Jestlipak se Kurt vrátí?
Tak rád by býval přijal doktorovo pozvání. Teď je u doktora.
Jestlipak si teď pochutnává na jeřábcích? Kurt mě nenechá ve štychu. A jako předkrm lososa? Kurt není žádný darebák.
Je darebák a zbabělec, protože se neodvážil říct, že nás má dost a že je u doktora lepší večeře.
/Přichází Kurt/
Doktor tvou konstituci zná.
No a?
/Kurt se posadí na pohovku/ Musíš být opatrný. Já to vždycky říkala. Žádné doutníky. Už nebudu kouřit. Uvidíme,
35
Žádnou whisky.
Už nebudu pít.
Uvidíme.
A co k jídlu?
Jenom mléko.
Doktor je slabomyslný mastičkář. To říkáš pořád. Byl velmi laskavý. Pokrytec.
Přijde,, když budeš chtít.
Jen at si ten chlap slaví dál. Mně se daří výborně. Dostávám náramnou chut k jídlu.
Snad je mu přece jen lip.
Co nevidět začne zase zíráte
Co je k večeři?
Zeptej se Jenny.
Jenny odešla.
Zeptej se Christel.
Christel taky odešla.
Tak nebude nic.
Chceš mě nechat umřít hlady? /Edgar se zase zhroutí/
Už zase zírá.
Vidíš. , Tvého muže je mi pomalu líto. Co říkal doopravdy doktor? Je to s ním zlé.
36
A Může umřít?
K . Může.
A Zaplatpánbůh.
/Edgar opět přichází k sobě/
E Mně je mizerně.
A Já to vždycky říkala.
E Koňak.
A Nemáme žádný koňak.
E Polonéza.
A Jsou čím dál bujnější.
E Já mám strach.
K Z čeho?
E Ze zmaru.
K Zhluboka dýchat.
E Já nechci umřít.
K Zhluboka dýchat.
E Chci žít.
K Zhluboka dýchat.
E Chci žiti
Zavolejte, prosím vás, doktora, doktora z města. Prosím vás.
/Alice jde k telegrafu, začne telegrafovat/
Ty umíš telegrafovat? Umím.
37
Odkdy?
Už celá léta.
/Alice odtelegrafuje konečný signál, vrátí se ke stolu, začne si zase vykládat pasiáns/
Telegrafovat. Ta bestie umí telegrafovat. /Upadne do hlubokého bezvědomí/
Alice.
Kurte. /Vykládá dál pasiáns/
Tvůj muž - já nevím -
Je mrtvý? /Vykládá dál pasiáns/
Myslím, že upadl do hlubokého bezvědomí.
/Gong.
Na pohovce leží Edgar přikrytý pokrývkou, J3pí. V lenošce sedí Alice, pudruje se a líčí. U kulatého stolu stojí Kurt, v umyvadle si oplachuje obličej* Mé zuté boty, které stojí před krajní židlí vlevo, přes. jejíž opěradlo visí jeho kabát. Vesta visí na věšáku/
/Gong/
Čtvrté kolo.
U lůžka
nemocného.
Vychází
slunce.
Předtím
chrápal.
Už není
v bezvědomí.
Zaplaťpánbůh, je mu lip.
Bohužel mu je lip.
38
/Kurt jde k věšáku, obléká si vestu/
A Jestlipak není neobyčejně ošklivý?
K Neumíš říct o něm jediné dobré slovo?
A Přesto je neobyčejně ošklivý.
/Kurt se vrací ke kulatému stolu, zapíná si rukávy u košile/
K Taky dovede být laskavý.
A Když má. něco za lubem.
K Musel prožít tvrdé mládí.
A To mi teď splácí.
K Při pětadvaceti stupních mrazu bez pláště na uli-
ci.
A Kdybych neměla ještě ten svůj starý plást z Koda-
ně, musela bych taky.
K Jeho otec prohýřil celé jmění.
A On zase moje.
K Zato miluje svou dceru.
A Ta se do mě pustila pěstmi.
/Kurt si obouvá boty/
K Neměli bychom mu aspoň zout holínky?
A Bez holínek z něho nezůstane nic.
K Neměl bych zase pro.doktora -
A Jen tu zůstaň.
K Proč se vlastně nenávidíte?
A -   Nemám tušení.
K Nějaký důvod tu přece musí být.
A Jsme manželé.
K Skutečně je neobyčejně ošklivý.
39
/Alice se upravila a zamyšleně pozoruje Kurta/
A Kurte, já na tebe nebyla vždycky hodná.
K Vždycky jsi na mě byla hodná.
A Tys tak trpělivý.
K To mě naučil život.
A Proč jsi vlastně přišel na tenhle ostrov?
K Abych se stal šéfem karanténní stanice.
A To přece nemáš zapotřebí.
K Nějakou činnost má zapotřebí každý.
A Proč se tu chceš stát šéfem karanténní stanice?
K Abych tu našel klid,
A Jsi neštastný?
K Každý má nějaké těžkosti.
A Máš mě ještě rád?
/Edgar procitne/
K Probouzí se.
A Jdu do kuchyně. /Alice vezme umyvadlo a vyjde ze
scény vlevo k rekvizitářské lavici/
E Ten spánek mě uzdravil. Ležel jsem tu dlouho?
K Byls dlouho -v bezvědomí a potom jsi spal.
E Přišel doktor z města?
K Ne.
E Pakáž.
/Kurt si oblékne kabát, vezme stoličku od telegrafního stolu a posadí se k nohám pohovky/
4C
K Jak se cítíš?
E Ta bestie umí telegraf ovat.-
K Mám zavolat zdejšího doktora?
E Ten vyspává opici.
K Earáře?
E Nač?
K Ulehčit svědomí.
E Nemám žádné.
K Notáře?
E Nač?
K Sepsat závěí. Aby si Alice mohla nechat aspoň
ten nábytek, kdyby se s tebou něco stalo.
E Co by se se mnou mohlo stát?
K Co se může stát s každým.
E Nic se se mnou nestane, a když, tak ta bestie
žádný nábytek nepotřebuje.
E Tak přemýšlím.
K 0 čem?
E Tvá žena byla takový vzácný člověk.
K Možná.
E Bohužel musela narazit na chlapa jako ty.
K No a?
E Tys býval bankovním úředníkem.
K No?
E V Americe a v Austrálii?
41
K Nejdřív jsem byl číšníkem.
E Taky takové nekalé zaměstnání.
K Potom jsem byl zlatokopem.
E To už není vůbec žádné zaměstnání.
K V životě se člověk musí leckdy odvážit všeho;
E Zřejmě jsi měl štěstí.
K Dost.
E No ale když teä budeš šéfem karanténní stanice,
vezmeš si děti k sobě.
K Zůstanou u matky.
E Povinnosti se mají plnit.
K Ovšem.
E Na to zřejmě nejsi dost chlap.
/Alice přichází s rudými růžemi, hodí je Edgarovi na pohovku/
A Od poddůstojníků a od hudby.
E Moji podřízení na mě myslí.
/Alice usedne do lenošky, lakuje si nehty/
Protože se k nim chovám jako otec, který je formuje,    před kterým se chvějí a kterého si váží, protože tuší, že jsem bez bázně a hany. Dej ty květiny do vázy.
/Alice se ani nepohne/
Později. Já se nedám lehko dojmout, opravdu ne, jsem voják a lidi jsou pakáž, ale tohle neobratné gesto je přisámbůh myšleno poctivě, to může být jen poctivě myšleno.
/Telegraf začne ^ukat/
Judita, Má dcera,
/Alice jde k telegrafu/
42
A Dnes velký ples, nemohu přijet, přeji brzké uzdra-
vení, papá by neměl tolik pít. /Alice odtuká závěrečný signál/
E Život je bezútešný. Má milovaná dcera je po mat-
ce a já tu zápasím se smrtí.
/Alice se znovu posadí do lenošky,la-kuje si dál nehty/
A Popichovals ji proti mně a ona se teď obrací pro^
ti tobě.
E ' Fujtajksl.
E Ještě je Fánbůh spravedlivý.
E Už se mi nechce žít.
A Tak si konečně lehni do postele.
E Když budu v posteli, už se z toho nedostanu.
A Vždyt už přece nechceš žít.
E Musím žít, i když už nechci.
A To nikdo nežádá.
E Jsem voják.
A Tak si aspoň zuj ty ohavné holínky.
E Voják musí být vždycky připraven.
A Ty tvé věčné fráze. Žijeme v nejhlubším míru.
E Naše manželství je jedna jediná řež.
/Telegraf začne tukat/
Plukovník. Ten si mě dovede vážit.
A Penzionování povoleno. /Alice odtuká závěrečný
signál a opět se posadí do lenošky/
E Odkud ví plukovník o mé nevolnosti?
A Radostná zpráva se rozšíří rychlostí větru.
43
Já o žádné penzionování nežádal. Já o ně zažádala. Nepřijmu je.
Plukovník si tě zřejmě moc vážit nedovede. Život je nevděčný.
Mám hlad. No a?
Udělej dva chateaubriandy. Dva?
Pro mě a pro Kurta.
Jsme tři.
Tak udělej tři.
Kde mám ty chateaubriandy vzít? Kup je v kasinu. Dej mi peníze. Nemám žádné.
Tak nebudeš mít ani chateaubriandy. Vem je na dluh. Už nám nedají. Život je ubohý.
Ubohý. Na tři desetiletí jsem se, milý Kurte, zahrabal ve službě vlasti do balistiky a výsledek: Nechají mě umřít hladem. Ale ty snad ani nemůžeš pochopit tu ubohost života, protože ty sám jsi ubožák.
Edgare S
44
ľ
E Ubohý a mizerný chlap.
A Kurt u tebe bděl celou noc s prázdným žaludkem,
protože tu ani káva není, a ty ho urážíš!
E Ta se vzteká, milý Kurte, protože jsem minulou
noc neumřel.
A Protože jsi neumřel už před pětadvaceti lety.
/Alice a Edgar současně/
A Tak už konečně umři, ty nedomrlý bojare, na zá-
hon s tebou!
E Nejsem nemocný, nikdy jsem nemocný nebyl a nik-
dy nemocný nebudu! Začíná to tu být sakramentsky příjemné, sakrametsky příjemné. /Edgar dá růže Kurtovi/ A tohle manželství jsi založil   t y, kamaráde. /Edgar vstane, jde k věšáku, vezme si šavli a čepici od uniformy/ Tak. A jdu do kasina. Dám si chateaubriandy. Pak se dám převézt do města. K plukovníkovi,, /Edgar odejde ze scény dozadu vpravo/
/Gong/
A Páté kolo.
K Domácí hudba.
/Gong.
Alice hraje na klavír Chopina. Kurt se opírá zleva o klavír. Edgar vstoupí na scénu zezadu zprava. Kurt mu pokyne. Edgar odpoví pokynutím. Edgar po-věsí čepici a šavli na věšák. Edgar si zapálí doutník. Edgar se opře o klavír zprava. Alice dohráva/
K Valčík na rozloučenou.
E Moc hezké.
A Nu?
E Co jste dělali?
A Prohlédli jsme si ostrov.
45
E Mizerný ostrov.
K Zajímavý prístav.
A A cos dělal ty?
E Já jsem se ve "městě ohromně najedl. Nimbs nava-
rin aux pommes.
E Vy jste asi ještě hladoví?
A Jedli jsme u přívozu.
E Tam se jí hrůzně.
K Ujde to.
E No jo, z Ameriky a a Austrálie budeš asi sotva
kulinářsky zmlsaný.
A Něco nového ve městě?
E Moje penzionování bylo zrušeno.
K Gratuluji.
E Plukovník si mě dovede vážit.
A Jak se ti daří zdravotně?
E Vrátil jsem se z onoho světa.
K A kouříš?
E Byl jsem u doktora.
A No a?
E Zase zdravý jako řípa. Ještě dvacet let tu budu.
A To může být docela zábavné.
E Ta zpáteční cesta parníkem byla ohromná. Moře,
obloha, první hvězdy, ticho, mír - boží mír.
Najednou jsi tak zbožný. Nemoc mě zušlechtila. Gratuluji.
Blesklo mi poznání o nesmrtelnosti duše.. .
škoda toho kolečka hnoje na záhorw
/Alice začne hrát dál Chopina* Edgar jí vezme noty a zavře klavír/
Velectěná Alice, dal jsem náš život do pořádku.
Náš život?
/Edgar jde ke stolu s telegrafním přístroj em^ odloží doutník/
Náš zpackaný život. /Edgar udělá taneční krok. Edgar jde k pohovce/ Zdá se, že tě to znepokojilo?
Vůbec ne.
/Edgar se směje/
Začneme s mou závětí. Jak tě znám, dalas ji sepsat notářem. /Edgar se posadí na pohovku/
Prosím. /Alice vezme závěť ze zásuvky kulatého stolu, podá ji Edgarovi/
Děkuji. /Edgar §i nasadí brýle/ Nové brýle. /Edgar čte závět/ V tvůj prospěch- /Edgar trhá závět na malé proužky. Edgar přitáhne Alici k sobě na pohovku/ Velectěná Alice: Z důvodu tebou tak často projevovaného přání skoncovat s naším manželstvím, z důvodu bezcitnosti, s níž jsi zacházela se mnou a s dětmi, a z důvodu hrubé nedbalosti, s jakou vedeš domácnost, jsem podal ve městě žalobu o rozvod. Tak se konečně uvede do pořádku i náš život.
Ach. Jojo.
A tvůj skutečný důvod?
47
E Rozhodl jsem se strávit těch posledních dvacet
let svého života se ženou, která mě miluje a která vnese do domu trochu tepla, útulnosti, péče a krásy.
A ■ Ty mě chceš vyhodit?
/Edgar se směje a vstává/ E Ožením se s Kurtovou bývalou ženou.
/Kurt se směje/ A A co še má stát se mnou?
Domnívám se, že jsi slavná herečka. A Rozházels mé jmění.
E Však ty sis dala něco stranou.
A Zato ty nemáš nic než dluhy*
E Mám v bance pětadvacet tisíc korun.
/Kurt se směje/
A Tumáš. SiJubní prsten. /Alice hodí Edgarovi prs-
ten/
E Děkuji. /Edgar schová prsten/ Smím poprosit svěd-
ka, aby to vzal na vědomí?
/Alice na pohovce feačhe bpět vyšívat a mluvi « jehlou v ústech/
A A smím poprosit svědka* aby vzal ha vědomí,, že
mě můj muž chtěl zavraždit?
K Ne,
A J<W9*
K Jak?.
A Srazil mě do moře.'
K Kde?
A Na mostě.
48
Kdy?
Před dvěma měsíci. No to je ale -
To nemůžeš dokázat. To si myslíš ty. Nemáš na to.- svědka. Juditu.
Ta pomáhá mně a já jí.
/Edgar se posadí k Alici na pohovku. Kurt se směje/
Ty jsi ale vykutálený darebák. /Kurt se posadí ke klavíru/
Tvá dobře vychovaná dcera Judita si musí dát pomoct, kdo je otcem, ví Bůh, já financujú zákrok a ona potvrdí mou verzi té nehody. Pak může dělat, co chce. Už není mou dcerou. Ostatně lituje, že jsi tak výborná plavkyně.
Nikdy nechtěla dát na mě.
Nemluvme už o tom.
Jsi bezohledný.
Život je bezohledný.
■ /Kurt. hraje na klavír první takty Příchodu bojarů/
Pomlčme taky o pitkách tvého tebou zhýčkaného syna a o jeho vyhazovu ze školy.
Byla jsem mu dobrou matkou.
Pomlčme už konečně o dvou neblahých produktech jednoho neblahého manželství.
49
Přestaň ji trápit.
Člověk musí umět snášet pravdu.
/Kurt hraje první takty Solvejžiny písně, Edgar se otřásá smíchy/
Jeden slušný důstojník byl přiveden na pokraj šílenství jednou nenadanou herečkou, to je celý příběh.
/Alice vyšívá/
Udělal jsem pro své děti všechno.
/Edgar se důstojně svedne, posadí se do lenošky, na stůl položí hodinky/
Do deseti minut opustíte oba dům. Hodinky leží na stole.
Tys udělal z dětí to, co jsou.
Deset minut. Osud tiká. /Edgar si přitiskne ruku ha srdce/
Co ti je?
Nic.
Nemám zase zavolat doktora -
Mně je mizerně - /Edgar se zvrátí do lenošky a předstírá mdlobu/
Už zase upadl do hlubokého bezvědomí.
/Alice vyšívá/ Nejlíp, kdyby byli Olaf a Judita taky zemřeli. Mohu ti pomoct? Mne není pomoci. Snad umře. Ten neumře nikdy. Ted nesmíš ztrácet odvahu.
/Alice vyšívá/
50
Nevíš všecko. Před patnácti lety si začal poměr s tvou ženou. ;
Jojo.
Už se ti konečně otvírají oči? Věděl jsem to odjakživa. Odjakživa? Přirozeně.
On tě nenávidí.
Nenávidí každého. |
Ty se nechceš pomstít?
Na ruině se člověk nepotřebuje mstít.
Já se chci pomstít.
Jak?
Sám se prozradil. Má stranou pětadvacet tisíc korun. •
To musel náramně spořit.
Všechno prohýří v kasinu.
Tak nemůže mít stranou pětadvacet tisíc korun.
» - ^
Vím, co je třeba udělat. Přátelí se se zbroj-mistrem. Ti dva musí mít společné zájmy. /Alice se posadí na opěradlo lenošky, tahá Edgara za uši/ Zatelegrafuju plukovníkovi, že ty a zbrojmistr jste   zpronevěřili pětadvacet tisíc korun, ty nedomrlý bojare.
Víš to jistě?
Jen tak se dá ta částka vysvětlit. /Alice jde
k telegrafnímu přístroji a telegrafuje/ Můj
muž mi zničil život a mé děti přivedl do záhuby.
51
Bude sedět ve vězení pod tímhle pokojem a já budu tančit Příchod bojarů. /Tančí/
Jsi bujná.
Mstít se, to je povyražení.
Umíš dobře tančit.
Umím toho ještě víc.
Víš to jistě?
Poznej mě.
Rád bych tě znal.
Tak se musíš pomstít.
Tečí se chci pomstít.
Nemáš k tomu odvahu.
Mám na to chut.
Jsi příliš slušný.
Vůbec nejsem tak slušný.
/Alice přestane tančit/ To musíš dokázat.-Pojď se mnou do postele.
/Alice tančí dál/
.Chci se s tebou vyspat.
Mohl by teď umřít.
Tak jsme se společně pomstili.
/Alice a Kurt opustí scénu dozadu vpravo. Edgar se za nimi podívá, u-šklíbne se, pak vytančí vlevo ze scény. Gong/
/Edgar přichází od lavice s rekvizitami, nese obrovskjr podnos se studenými pokrmy a lahví vína, postaví podnos na stůl, lenošku přisune ke stolu,
takže je ted uprostřed mezi oběma židlemi. Edgar se posadí do lenošky, ováže si velký ubrousek/
Šesté kolo. Večeře o samotě.
/Gong.
Edgar se pomodlí, naleje si víno. Edgar začne pomalu jíst.   Edgar se napije, postaví sklenku na stůl.
Gong.
Alice a Kurt přicházejí zprava od lavice s rekvizitami, vstoupí na scénu/
Sedmé kolo.
0 hodinu později.
. /Gong. Edgar jí dál/ ■
Ty jíš?
Chutná mi. /Ed&ar jí dál/ Ohromně mi chutná. /Edgar jí dál/
Jíž už dlouho?
Už dlouho a vydatně. /Edgar jí dál/
Odkud se vzalo na stole to nesmírně množství jídla?
Ze špižírny.
Tam není ani kousek chleba.
Kamaráde, ty přece jen neznáš mou ženu. Ve špižírně jsou hromady jídla.
Alice, to přece není možné.
/Alice ulehne na pohovku, vezme si cigaretu/
Zatímco jsi celou noc u mne bděl s prázdným žaludkem, ona si tu a tam odskošila do kuchyně něco sníst, jak ji znám.
53
A To není pravda*
E Strategie. Před tebou si chtěla hrát na potupe-
nou a mě chtěla umořit hladem. Nehněvejme se na ni. Já strávil mnoho radostných hodin v kuchyni, zatímco ona spala; ona si doopravdy namlouvala, že důstojník nevstoupí do špižírny.
/Kurt zapálí Alici cigaretu/
Ty kouříš?
A Odjakživa.
E Na plukovníka. /Edgar se napije/
A Ty ses ale zotavil.
E Samotného mě to překvapuje. Posaďte se.
/Alice a Kurt se ani nepohnou/ Kousek kuřátka, má drahá? A Děkuji.
E Studený rosbíf, příteli?
K Ne.
E Kde jste byli tak dlouho?
A Prohlíželi jsme si pevnost.
K Neobyčejně zajímavé. /Kurt se opře o bufet/
E Mistrovské dílo válečného umění. Ta makrela mi
chutná. Nevadí vám, že se rozplývám rozkoší nad těmi lahodami,
K Vůbec ne.
E Každý se rozplývá rozkoší svým způsobem. Na plu-
kovníka? /Edgar se napije/
A Telegrafoval?
E Cekáš telegram?
A Telegrafovala jsem m.u, že jsi zpronevěřil pěta*»
dvacet tisíc korun.
54
\
E Jak jsi na to přišla?
A To je hračka.
E Jak milé od tebe, dostat mě do vězení.
A Tvoje věc.
E Naše věc.
A Já nemám pětadvacet tisíc v bance.
E Já taky ne. Ty si ulil plukovník. Ne že by se
byl dopustil zpronevěry, ale kdo se zasloužil o vlast jako plukovník, tomu nemohou všechny účty souhlasit, to by bylo nadlidské;. Už dlouho jsem ho chtěl na tu chybnou položku upozornit, tys mu to tím telegramem připomněla. To mu dá pořádně zabrat.
A Tys mě obelhal.
E Jojo. Ten dobrák plukovník. Mé vyšetřování by
mělo za následek, že by vyšetřovali i jeho, a protože se takové vyšetřování nedá ospravedlnit politicky, nezbude mu nic jiného, než aby se ke mně zachoval uznale.
/Telegraf začne ťukat/
Telegraf už ťuká. Slyšíš? Byl jsem povýšen na majora.
K Konečněs to dokázal.
/Edgar složí ubrousek/
E Příliš pozdě. Milý Kurte, milá Alice,, můj zdra-
votní stav je povážlivý.
A Domnívám se,  že jsi zase zdravý jako řípa a že
tu budeš ještě dvacet let.
E Profesor ve městě je jiného názoru. Budu žít už
jen několik měsíců.
A Ach.
E Stojím na prahu věčnosti.
A A náš rozvod?
55
Jaký rozvod?
Podals ve městě žalobu.
Nesmysl.
Slavnostněs to prohlásil.
Skutečně? To jsem musel žertovat. Pomysli přece na naše děti.
Nemluv o našich dětech.
Proč bych neměl mluvit o našich dětech? Měl jsem s Juditou vážný rozhovor ve městě, přiznala se mi k svému tajnému zasnoubeni s vnukem pastora Nielsena, bude z ní skvostná paní fa-4 rářová^ a náš syn udělal zkoušku, chválabohu, slavné to nebylo, ale udělal ji. Odnes to jídlo.
Ne.
Nemáš radost z našich skvostných dětí? Jsi sprostý.
Joj o. Musel jsem ti asi naservírovat nějakou historku a tys byla tak sprostá, žes mi uvěřila.
Kurte, jdem.
Zůstanete tady.
/Alice vstane/
Zemři nebo žij dál, mně je to lhostejné. Kurt mě miluje. Dál už' nemám v tom tvém vězeni Co pohledávat.
K něčemu se ti přiznám, Alice:  Tu mdlobu předtím jsem předstíral.
Tys nám nastražil past?
A vy jste do té pasti spadli.
/Alice políbí Edgara na čelo/
Tvůj nápad byl velkolepý. Bylo to nádherné, pomstít se na tobě s Kurtem v naší manželské posteli.
56
Odnes teď, prosím tě, to jídlo.
Ale ovšem. /Alice odnáší jídlo k lavici s rekvizitami vlevo/
Ta historka s mou ženou je přirozeně taky vymyšlená.
Nemusíš vždycky brát doslova, co někdy jen tak řeknu: Pro umírajícího je důležitá jenom věčnost.
Švindluješ, docela dobře.
Jako nějaký kriminálník?
Jako malý kriminálník.
Ty to přece musíš vědět.
Co tím chceš říct?
Stále se mi ještě obdivuješ?
Už jenom žasnu.
Pořád ještě si o mně myslíš, že jsem báječný?
Myslím si o tobě, že jsi směšný.
Ten smích tě přejde.
Co máš za lubem?
Jsi zvědavý?
Mám se na pozoru.
To děláš dobře.
/Alice se vrací/ No? Mužem teä odejít?
Prosím. Ale dřív než odejdeš, nechtěla bys aspoň vědět, kdo je vlastně ten muž, s kterým utíkáš?
No dobře. Posadme se.
/Alice a Kurt se posadí k Edgarovi ke stolu/
57
E Zahrajme si karty.
K Zahrajme si karty.
/Alice rozdává. Druhá karetní scéna. Edgar si přitiskne ruku na srdce/
E Zatraceně.
K Chceš nám tu zahrát novou krizi?
E Vy už asi neberete mou nemoc yážně.
A Tak už jednou umři, pak tě vezmem vážně.
E Já se zadusím.
K Člověk nemusí brát vždycky doslova, co někdy
jen tak řekneš.
E To přejde.
K Jen si dej na čas,
E Už to přešlo, Piky jsou trumf.
/Hrají karty/
Milý Kurte, nevěřím,žes dělal v Americe a v Austrálii zlatokopa.
K Ach.
E A taky ne číšníka.
K Co si tedy myslíš?
E Zůstals malým bankovním úředníčkem.
/Hrají karty/
K A mé jmění?
E Obnáší padesát tisíc dolarů.
K Jsi informovaný.
B Nechal jsem na plukovníkovi, aby to vypátral.
K Plukovník je čím dál zajímavější.
58
Jeden z našich krajanů zpronevěřil v jedné bance v New Yorku padesát tisíc dolarů.
Znám ten případ.
Ten muž jsi ty.
/Hrají karty/
Ten chlap se jmenuje Eriksen.
Právě tohle jméno jsi přijal v Americe.
Víš to jistě?
Spolehni se na mé kombinační nadání.
S tím jsem nepočítal.
Tys nepočítal s mnoha jinými věcmi.
Chce mě dát plukovník zatknout?
Neví, žes to tj, koho hledají.
Chceš mě dát zatknout ty?
Jáchci těch padesát tisíc dolarů.
Dvaadvacet.
Šestnáct.
šedesát osm.
Chceš mě z toho vyšachovat? Tys   tady ten malý kriminálník. Rozdělme se. Ne. '
Čtyřicet tisíc. Padesát tisíc.
Potrebujú dva tisíce, abych se zase mohl vypařit do Ameriky. ■
Dej se najmout. Fyzická práce ti udělá jen dobře*
59
K Ty brzy umřeš.
E Moje věc.
K Jsi neúprosný tváří v tvář věčnosti. Kříže jsou
trumf.
E Bůh mě chápe.
K Informuj plukovníka.
E Budu informovat státního návladního. Kdybych"
informoval plukovníka, udělá ten velký kšeft o n.
K Ten muž musí být génius.
E Génius jsem já.
K Jak jsi přišel na mou - zpronevěru?
E Člověk se nestane šéfem karanténní stanice na
tomhle ostrpvě, je-li bohatý, a když, tak jen proto, že se chce uklidit do bezpečí.
K Důvtipné.
E Taky jsem se divil, že ty se svým skromným nadá-
ním bys to byl dotáhl k bohatství} zatímco já se svými důkladnými znalostmi balistiky třů bídu.
K Tady poněkud přeháníš, po tom dobrém jídle.
E Tentokrát udělám ten velký kšeft   j á. Sedmnáct.
K Kapitulujú. /Kurt už nemá žádnou kartu/
E Kde jsou ty peníze?
K V jedné bance ve Stockholmu. Pod mým pravým jmé-
nem.
E Vystavíš mi šek.
K Prosím. /Kurt vyplňuje šek/ Padesát tisíc dola-
rů. /Kurt podá šek Edgarovi/
E Deku ju. Tečí víš, Alice, s kým ses to spolčila.
60
/Edgar uschová šek do náprsní kapsy své uniformy. Alice spočítala své karty/
Osmdesát osm.
Co ty tu se mnou provádíš, kamaráde, je pořádné svinstvo.
Tys rozbil jedno štastné manželství. No poslyš -
Štastné manželství. My jsme spolu byli štastni, Alice a já, dokud jsi nepřišel ty. Žili jsme spoluj hráli jsme karty, trochu jsme si poklá-bosili, ona hrála Solvejžinu píseň a já tančil Příchod bojarů.
Chtěls ji zavraždit.
No a? Chtěl jsem ji častěji zavraždit. V každém manželství se pěstují myšlenky na vraždu. Tak. Musím jít obhlédnout stráže. /Edgar vstane, jde k věšáku, nasadí si čepici, vezme si šavli/ V životě platí jen jedno umění: Eliminovat. Škrtnout a jít dél. /Edgar se zapotácí/ Potom přijde okamžik, když už člověk nedokáže škrtnout a jít dál, kdy už neexistuje nic jiného než skutečnost a skutečnost je úděsná. /Edgar se znovu vzchopí/ Vás ještě mohu škrtnout. /Edgar tasí šavli/ Vent vy cizoložníci! Jste škrtnuti, pro mě už neexistujete! /Edgar se vrhne na Alici a Kurta se šavlí v ruce/
/Kurt zvedne židli, aby se s ní bránil. Edgar se zapotácí, padne na pohovku. Alice si klidně začne stavět na stole domeček z karet. Kurt se opět posadí. Edgar chroptí/
Zavolejte doktora.
Nehraje už zase divadlo.
Zavolejte zdejšího doktora.
Na to ti už neskočíme.
Rychle. Rychle. Jo jo.
Umírám. ;
Tak, tak.
Umírám.
Aj, aj, aj.
/Edgar se bezmocně převaluje na zádech/
Tak mi pomozte.
/Kurt se šklebí/
Skonči to, kamaráde.
Pomoc. Prosím.
Vstát, obhlížet stráže.
Bože. Božeí
Eliminovat, škrtnout, jít dál. Chci žít! Chci žít!
Ty jsi ale skutečně zatraceně směšný.
/Edgar se už nehýbe. Kurt jde k Edgarovi, pozoruje ho,.vezme mu z náprsní kapsy šek a zastrčí jej do kapsy/
Tak si myslím, Alice, že jsme přece jenom měli zavolat doktora.
/Alice si stále ještě hraje se svým domečkem z karet/
Ano?
/Gong.
Edgar otočí lenošku zády k obecenstvu. Alice postaví na stůl talíř polévky/
Osmé kolo.
62
A Zábava před večeří.
/Edgar se posadí do otočené lenošky. Alice si přinese z věšáku Edgarův plást a na pohovce mu přišívá major-
ské distinkce.
Gong,
Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/
A Joj o *
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/
A j aj.
/Přichází Kurt v plášti a s kloboukem/
K Zdravím tě, Alice, zdravím tě, Edgare.
A Vítám tě, bratrance.   Jdeš z města?
K Jdu z města.
K Jak se daří Edgarovi?
A Edgarovi se daří výborně.
K Těší mě, Edgare, že se ti daří výborně.
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/ A Nemůže mluvit.
K Ach tak.
A Je ochrnutý.
/Kurt křičí/ K To je mi líto.
A Slyšet ještě může. ,
K Moc hezké. /Kurt jde ke klavíru, vezme do ruky
vyšívání, které leží na klavíru/ Dokončilas vyšívam r
63
Edgarův rodový znak. Moc hezké.
Věnuji mu to k stříbrné svatbě.
To ho potěší. /Kurt se dvakrát dotkne kláves, potom se opře zleva o klavír/   Co *to děláš?
Přišívám mu na plást majorské distinkce.
Moc hezké.
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/ Copak asi chce říct? Že si ho plukovník dovede vážit. Rozumíš tomu, co chce říct? Vždycky rozumím, co chce říct. Ach tak.
Jestlipak není neobyčejně důstojný? Trochu bledý.
Přesto je neobyčejně důstojný.
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/ Co chce teď říct? . Že tu bude ještě dvacet let. Snáší svůj osud zmužile. Duševně je ještě zcela na výši.
/Gong/
Deváté kolo.
Alice filosofuje.
/Alice se opře zprava o lenošku.Kurt se zamyšleně posadí na židli vlevo.
64
Druhá scéna filosofování. Gong/
Život je hádanka.
Určitým způsobem.
Edgar jednou řekl: Vypadá to, jako by nás život chtěl mít za blázna.
Určitým způsobem měl.
Vždycky jsem ho milovala.
Určitým způsobem jistě.
/Gong.
Alice se posadí na levé opěradlo otočené lenošky. Kurt se opře o bufet/
Desáté kolo. Ošetrovaní nemocného.
/Gong/
Tak miláčku. Tvá šlemová polívčička.
/Edgar vyráží nesrozumitelní zvuky/ Co .teči chce říct? Nimbs navarin aux pommes. Ach tak.
Jednu lžičku za Juditku. /Alice podá Edgarovi polévku/
Musím už jít.
Vracíš se do Ameriky?
Vracím se do Ameriky.
Jednu lžičku za Oláfka. /Alice podá Edgarovi polévku/
65
Nechceš nastoupit to místo šéfa karanténní stanice?
K Šéfem karanténní stanice se stane někdo jiný..
A Jednu lžičku za malou Alici.
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/ K Copak asi chce říct?
A Chce říct, že sis vzal nazpátek ten šek na pa-
desát tisíc dolarů.
K Ovšem.
A Jednu lžičku za pastora Nielsena. /Alice podá
Edgarovi polévku/ Dej ho sem.
K Ty mě chceš taky vyšachovat?
A Jednu lžičku za* zbrojmistra. /Alice podá Edga-
rovi polévku/
K Milovalas mě.
A No a?
K .     Spali jsme spolu.
A No a?
K Jen tak.
A Jednu lžičku za plukovníka. /Alice podá Edgaro-
v i polévku/
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/
K Co chce říct?
A Říká, že lidi jsou pakáž.
K Ach tak.
A Pěkně jsme papali, hezky jsme se nepapali, všec-
ko jsme spapali. /Alice postaví polévku na stůl/ Dej sem šek, Kurte, a koukej zmizet.
K A když ho nedám?
66
Informujeme státního nevládního. Chceš mě zradit?
Tys jenom takový malý kriminálník.
/Gong/ Jedenácté kolo. Kurtovo doznáni.
/Alice a Kurt se posadí na pohovku/
Je mi líto, Alice. Já nejsem malý kriminálník, já jsem velký kšeftsman. Nezpronevěřil jsem mizerných padesát t|síc dolarů jako ten Eriksen, vydělal jsem miliony. Pojd, bud hodná. Na kriminálníky mého formátu si státní návladní nepřijde. Nerad bych tě nudil svými obchodními záležitostmi. Tvá jemná ouška se nepotřebují dozvědět nic bližšího ó mých transakcích. /Kurt pohladí Alici po vlasech/ Neplač.
Jsi významný muž?
V mých kruzích si mě dovedou vážit.
V jakých kruzích?
V nejlepších kruzích.
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/
Ticho.
/Edgar zmlkne/ Cos dělal ve městě? Mluvil jsem s plukovníkem. Udělá   o n   ten velký kšeft?
Dám mu podíl na jednom vedlejším kšeftu. Karanténní přístav je pro mou obchodní flotilu docela užitečný.
/Edgar vyráží nesrozumitelní zvuky/ Copak to dělá?
67
Dává povely.
Ách tak. íy.utři dny,' které jsem směl strmit u tebe au Edgara, mně vnitrně pomohly. "Pš&gmá-vám, že jsem měl tak trochu morální pochybnosti, ale u vás jsem se duševně zase spravil.Směl" jsem nahlédnout do vašeho malého světa. V tom velkém světě, v kterém žiju, to rozhodně není o nic horší: Jenom proporce jsou jiné.
/Gong.
Alice se postaví vpravo ke klavíru, Kurt vlevo. Za lenoškou se vynoří Edgar/
Poslední kolo'. Ifózioučéni^
/Edgar se "zase posadí. Gong/
Vezmi mě s sebou, Kurte',
Patříš k Edgarova;
Edgar   b ý 1   totální Člověk;
No jo, na tomhle ostrově si to ještě mohl dovolit.
Kurte-, ten svět je aemravný-. ..-^LáČäW'mŽhŕíJ kalibru ho "asp'on ruinu jí.
/Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky/ Copak asi teď chce říct? Kolečko hnoje na záhon.
Musíme se rozloučit, Alice. Rozloučit nayždy. Zazpívej mi ještě jednou Solvejžinu píseň. Tak se rozejdeme jako přátelé.
/Alice usedne ke klavíru a začne zpívat/
/zpívá/
At mráz jde a přejde, ai máj květy svál, a t máj květy svál,
68
at zvolna už i léto, čas chvátá dél, čas chvátá dál.
K Sbohem, Alice, sbohem. Edgare!
/Kurt vyjde ze scény vlevo. Edgar vyráží nesrozumitelné zvuky. Alice zpívá/
A /zpívá/
Ty přijdeš ke mně zpátky sem k nám, pak tě mám, sem k nám, pak tě mám, a slíbila já ti, že věrnost svou ti dám, že věrnost svou ti dám. Ach!
/Gong/
Solvejžinu píseň & Ibsenova Peer Gynta přeložil Pavel Eisner