LAY STRINDBERG f fitidf ichdöf f enmott r i e d r I c h d ü r r e n m < m UJ 00 D C/1 < PLAY STRINDBE f f i t d ; i c h d ä r r a n m a t t riedrichdOrrenmattf isdrEchdSrrenmottfr edrichd írnnmottfrl driehdürrenmattfrte fichdürrenmaitfrfad ichdúrrtnmaltfriedr chdDrronmtittfrledri hdörrsnmattfriedrlc d ü r r e n m a t t f r I e d r i c h ürranmattfriedrlchd rrcnmattfrledrlchda renmnttfrledrichdör «ntno»tfrl«drlchdürr nmaitfriedrichdürre mattf'iedrlchdflrren attfriedriehdürrenm ttfr!»dtlchdürr«nmo tfriedrichdürrenmat frisdtichdOrrenmatt 3 g CJ N IMS A V Režie; MILOŠ HYNŠT Dramaturg: JAROMÍR VAVROŠ Kostýmy: ALOIS VOBEJDA Představeni" řídí A. Černý — Text sleduje V. Javůrková Stavby vede P. Si ruček — Osvětlení řídí j. Straka Zvuk J, Mata! — Rekvizity E. Širůčková Trenéři L. Mazánková a O. Oadák Ringová služba j. Horáčková a M. Weissmann Vedoucí garderóby F, Palánovó a j. Lev Vedoucí vlósenkárny R. Bártková Kostýmy vyrobily dílny vedené F. Buchtou a L. Novákovou Program k 4, inscenaci v sezóně 1969-připravil dramaturg J, Vavroš Grafická úprava S, Rychecký Vyť skla Grafia 02 - (651-70 STATNI DIVADLO V BRNĚ, nositel Řádu práce SOUBOR ČINOHRY, nositel Řádu práce -70 Z DURRENMATIOVA RUKOPISU „PLAY STRfNDBERG" A r A ♦f <*' * - • • ^íw i» «t át *f: lit-Jetí *>ýj Unr 5,. r .... v.-- — KE' i c 'Vii £' cífe*. rr'- c ? f&«* » . »»»• •„•» í > , 3 «• 'V - rA-tttF.** S>**T ^iitofi'' 1» s,««.•■«. «**>? Oč LU m O §— i/% < PLAY STRI N DB ERG f ť i e d f J c h d urrenmatt riedrlchdilrronmattf i « d r i c h d 0 rrenmattff i d r 1 c h d (1 f r e n m o t t f r i d r I c h d Q r r ii n m o t t f r I • r i c h d u r ni n n a t t f r 1 e d i c h d Q r r t n ma t t f r i e d r c h d Q r r « n m a t t f r ! « d r ! h d Q r r e n m a t t f r I 8 d r i c důrrenmottfrledrleh iirrenmottlritdr iehd r r e n m a t 4 i i i t d r i c h d G r « n m o t t f r i e d r i c h d Q r o n m o t t f r ! d d r i c h d Q r r nmattfriidrichdOrre fnaturi«dricNúrr«n «ttfrt*drl c h d C r r e n m t t f í i * d f I c .i d ú r r í n m o tfriodrichdúrrenmat f r i « íl r i H u r r e n m o t t DuaaaNiyis Avid > -•C 73 q m X? Adaptace ..Tance smrti" Augusta Stríndberga Přeložil Bohumil Černík Upravil J. Vavroš ALICE.......zasloužilá umělkyně VLASTA FIALOVÁ EDGAR ......JOSEF KARLÍK, laureát státní ceny a nositel vyznamenáni Za vynikající práci KURT.......RUDOLF JURDA, nositel vyznamenání Za vynikající práci Představení trvá 1 had. 40 min. a hraje se bez přestávky PRVNÍ PROVEDENÍ V ČSR PREMIÉRA V MAHEMOVĚ DIVADLE 3. PROSINCE 1969 scéna z původního nastudování „play strindberg" v basileji PLAY Hro, rychlý pohyb, činnost, hraní (ve volném smyslu), zábava (ve smyslu kratochvíle), hříčka, žert, hazardní hro, zápas, způsob hry, jednáni, činohra, drama. AUGUST STRINDBERG (1849-1912) švédský dramatik o spisovatel, psal historická, naturalistická a symbolická dramata, historické povídky, autobiografická díla. 1900—1901 vznikla jeho hra ,,Tanec smrti", I. a II. díl (Dods-dansen). FRIEDRICH D U R R E N M A T T nalezl ve Stiindbergově historické novele ..Attila" motiv pro svou „nehistorickou" komedii „Romulus Veliký"; napsal roku 1952 kritiku na Strindbergovu hru „Sonáta příšer", „zaranžoval" Strind-bergův „Tanec smrti" do nové hry pod názvem „Play Strindberg", FRIEDRICH DORRENMATT: ZPRÁVA Vidím roku 1948 S':rinclbergův ,,Tanec smrti" v Basileji s Marií Feinovou a Rudolfem Forsterem; později: vzpomínáni na herce, ale nikoli na hru. 1968. Čtu první stránky hry, shledávám, že divadelní nápad je zajímavý, vrhnu se na jeho literární dílo (plyš X nekonečno). Pokouším se o dramaturgickou úpravu škrty, tj. o obvyklou divadelní úpravu Strindberga. Nechávám toho. Důvod: obvyklé úpravy Strindberga škrty, přesuny, změnami a doplňky textu Strindberga falšují, což je tím povážlivější, protože předchází rozhodnutí hrát stůj co stůj „pravého" Strindberga. Přepracování se mí zdá poctivější. Listopad 1968*. začátek přepracování podle hrubého překladu. Přebírám od Strindberga námět a základní divadelní nápad. Tím, že Strindberga zbavuji literárnosti, stává se zřetelnou příbuznost jeho divadelního vidění modernímu: Beckettovi, lonescovi, ale také mému „Meteoru". Strindbergův dialog se stává předlohou anti-strindbergovského dialogu; z činohry se stává hra pro činoherce. Herec již nemá provádět démonické duševní studie, ale umožnit na jevišti až do extrémů zhuštěný a zkrácený text. Prosinec 1968. Začínají zkoušky. Během práce s herci se text poněkud rozvíjí a neustále mění. Definitivní text vzniká vyčerpáním rozličných divadelních situací. Ze tří herců se vytváří jednota jediného přesně hrajícího tria. Herecká artistika. Z měšťanské tragédie' manželství se stala komedie o měšťanských manželských tragédiich: „Play Strindberg". „PLAY STRiNDBERG" — „TANEC SMRTI" AUGUSTA STRINDBERGA ARANŽOVANÍ FRIEDRICHEM DURRENMATTEM Premiéra 8. února 1969 v Divadle komedie v Basileji. Režie: Friedrich Dürrenmatt ci Erich Holliger. Alice - Regina Lutzovň, Edgar - Horst Christian Beckmann, Kurt - Klaus Hörig. Z OHLASU KRITIKY: Všechno, co se Stone, můžeme nahližet ambivalentně: tragicky nebo komicky. Vykladač moderní tragikomedie (Guthke) podal definici, že právě v ni je tragické představeno jako komické. „Piay Strindberg" se tedy k „Tonci smrti" nechová jako hra, v niž je starý námět postupně přeměněn, ale jako komedie k tragédii: stejný námět může býí kdykoii nahlížen tak či onak. Dürrenmatt zase jednou osedlal svého Pegasa svou myšlenkou, že dnešní svět lie zobrazit už jen jako komedii, „CO JEN TEN ROZHORČENÝ FRIEDRICH PROVEDL SE STRINDBERGEM" - S. M ELCHINGER Tato pro mne tak velká a neobyčejně krásná historie lásky, která se rozplynula v klam, poskytla mně plné přesvědčeni, že život je iluze a že nejkrásnějši historie, které se iczplývaji jak busliny ve špinavé vodě na praní, jsou tady jen proto, aby probudily náš hnus ze života. Nepatříme sem, jsme příliš dobři pro toto sprosté bytí. E. von Hortmann řekl, že láska je ničemný šprým přírody, která zbavuje rozumu muže i ženu, aby se sama rozmnožovalo. Lidé sa nerodí zlí, presto se během života zlými stávají. Tedy život nemůže být žádnou výchovou, také žádným trestem (ten polepšuje), ale jen zlem! Aby se život dal žít, musíme sami jiným působit zlo a to skutky, které křižují jejich cestu. Byl jsem zrozen pro domácký život a pro manželku — a pak to dopadlo takhle! AUGUST STRINDBERG Z „OKULTNÍHO DENÍKU" HYPOTHESES FINGO: Cestu, kterou jsem nastoupil svou dramatickou tvorbou, neni možno pochopit jen tak beze všeho. Aniž upustila od prvku kome-diantského, hereckého, jakožto svého prostředku, přešla od „zamyšlení nad světem" k „přemýšlení o světech". Nikoli proto, abych svým dílem Icritiioval myšlení filosofické, přírodovědné či teologické, nýbrž abych se otstil do něčeho zcela jiného. V tomto smyslu je třeba také chápat hru {..,) jako práci na fingovaném modelu. Modelu čeho? Modelu možných lidských vztahů. ÚLOHA KRITIKY: ...Moje domněnka, ie i v mých dramatických dílech je ukryt nástroj, jimi je možno vykládot svěi, se opírá spiš o viru, než o logické poznání, o víru, že pro umělecké myšlení je nemožné vypadnout ie světa. Toto vše ovšem nezbavuje kritika povinnosti dělat právě to, co si sám sobě zakazuji, totiž objevovat svět v mých možných světech. Nechť však přestane básnit a začne přemýšlet... VÝKLAD: Tvrdošíjná idea především německých hlav, že totiž záleží na výkladu, pokazila provedeni už četných divadelních her. Hra byla inscenována se zřetelem na výklad místo na děj, divák byl záměrně považován ta hlupáka. Zásadně nepíši hry pro hlupáky. (. ..) Mně jakožto dramatikovi je — v okamžiku, kdy píši — naprosto lhostejné, jaké postuláty kritik ze mne jednou vyvodí, a samcírejmě mu také neodpírám právo na to. Avšak právě tak málo se má o tyto postuláty :;tarat i jeviště. Jen tak zůstane pevně spojeno s tím elementárním ve hře. Jen ve své čistotě totiž projeví myslícímu divákovi svou ochotu, jen potom se dostane tázajícímu odpovědi, jež najde on sám, protože je sám kladl. ,. DO VĚR A V OBECENSTVO: , .. Přihlíženi hře je základni proces. Obecenstvo se nestará o důvod, proč bylo něco napsáno, cíl je nechává chladným. Je oddáno okamžiku. Přisvojuje si instinktivně jeviště, dělá z každé hry svou záležitost, chce se vidět zahráno, chce konfrontovat svou skutečnost se skutečnosti hry. Jeho fantazii lze důvěřovat. (...) Bez důvěry v obecenstvo neni možná žádná dramatická tvorba. DRAMATIK POPISUJE ČLOVĚKA. BERE SI K TOMU HERCU. KDO NEŠKRTÁ I U KLASIKO, NEMILUJE JE. KRITIKOVÉ MAJÍ VŽDYCKY TAKÉ PRAVDU, NIKDY JENOM PRAVDU. KDO VYSTAVĚL SVĚT, NEPOTŘEBUJE JEJ VYKLÁDAT. F. DURRENMATT ,,ZAPSÁNO" 1947—-48 Z „URČENÍ STANOVISKA" Byla nadhozena otázka o podstatě divadla ve věku vědy, zda může být divadlo ve světě vědeckého myšlení ještě tím, čím může být ve světě, jenž nemyslí vědecky; je to otázka týkající se funkce divadla. (...) .. . zní, zda se hodí divadlo jako prostředek, aby změnilo svět konfliktů z hlediska problému, je to otázka, ktefá se jeví dramatikovi ve formě, která určuje, zda má vycházet z probíému nebo z konfliktu. (...) V pod-siatě se zdají obě metody možné. Vychazí-li dramatik z problému, pak jej má také řešit, avšak vyjádřit děj jakožto ilustraci tohoto postupu může jen jako konflikt. Řešení určitého problému je něco pozitivního, je to zodpovídání otázek, ať už ve formě morálky nebo doktríny, uspokojuje to inteíekt, staví se však proti tomu skutečnost, neboť vyřešení problému není zároveň také vyřešením konfliktu, jehož základem je problém, konflikt jako něco konkrétního je daleko vrstevnatější než problém, než něco abstraktního. Vychází-li dramatik z konfliktu, nepotřebuje žádné řešení, nýbrž jen nějaké zakončení, jeho děj není ilustrací problému, nýbrž vyjádřením konfliktu, přičemž všechny ty různé problémy, které konflikt klade, mohou být sice ukázány, ale nemusí být vyřešeny. Zakončení konfliktu může dopadnout šťastně nebo nešťastně, není třeba, aby dramatik vyřešil problém, nýbrž aby domyslel svůj příběh do konce. U dramatika, jenž vychází z problému, má otázka po pozitivním a negativním smysl, u druhého je nesmyslná, neboť otázka, zda jsou Koriolán, král Lear, Tartuffe nebo vesnický sudí Adam pozitivní nebo negativní hrdinové, je zabedněnost. Z PROJEVU „NAD SMRTÍ ERNSTA GINSBERGA", 1965 stává-li se z komedie divadlo světa, :je zapotřebí, aby byl komický už ten děd, postavy ]sou v protikladu k němu často nejen „nekomické", ale tragické. FRIEDRICH DORRENMATT život 3e tragédie pro toho, kdo cítí,, a komedie pro toho, kdo myslí. JONATHAN sw1ft