ADIC KOWÉOIE
rĚLIC!EN MARCEAU
Komedie o dvou dílech
Přeložili Mileno a Josef Tomáškovi
■í. : -: OSa C' ■;<■:
Výprava: Jindřich Dušek
Kostýmy: Jan Skalický
Asistent režie: Eva Kacetlovó
Mr
lít icnc
Dívko    '■• í v '
SVrci Doc-:'.: Zákazník u Dufiqueta!
P-.Tr host v S-rvámá-Oj ■ ■ " -ihý nosí »   .- vně
.: z í-'c-:. !-;'tcnsie '-.lileitlvá Luc:c- E!erthouiieto\iá Chor.oitci Bc:-.jllotolá
:rd
Uugommíer -Domovnice 1'íedseua O-Tirrální -t-..1 Obhájce
átor)
-V -ii
■HHHHflHHHHH^
■HHHHHflHHi
K. ;*,ia Gójlrvčí - 1 . dtr»lQ;Picho-: * "v ZoubkíK"' :
WĚĚĚKĚĚěĚnĚĚĚĚĚĚĚKKĚBMEĚí ■HÍHHHHHlHHHHlIflH
c . o Hálkoi/č
■HflflHHHHHHHHHI
Oto Skíenřfťa }'
Jo 10 Dfbótttcvcwc. - Aclaía-Koro. *...::«lawí fit''-       " ■
F-. x !-_ árteJ.   Ci . :•" r.ár.* !"iCsiiva Sko1'.. .i' Kate! Bcb&Iíp, Ti-l Tii! Svare Sop-::-' Héro.
FÉLICIEN MARCEAU NÁM NAPSAL...
Na začátku je Emil Magis, hrdina Vajíčka, pravým opakem hrdiny. Je to člověk bez jméno, člověk průměrný,, dokonce podprůměrný, nevzdělaný, nevýrazný, který nijak nevystupuje z lidského mraveniště dnešních velkoměst Zachraňuje ho však okolnost, že má jednu vášeň, silnou vášeň, které ho stravuje: vášeň po pravdě. Tu ale zjistí, že žije nikoliv uprostřed lží, ale uprostřed polopravd či nejistých pravd, na které není spolehnutí. Nejde o morálku. Pro Magise je morálka něco jako vzdálená hvězda kdesi vysoko nad ním, q té on nikdy neuvažuje. S čím však nesouhlasí — on sám tomu říká systém — to je podobo člověka, jak mu ji nabiií společnost, v níž on se má poznat.
Existuje totiž jakási všeobecná podoba člověka, sumární popis, definice. Definice složená z různorodých prvků: z tisícileté zkušenosti, z literatury, z vžitých formulek, z otřepaných frází, Domníváme se, že člověk je přesně definovaný živočich, řídící se určitými zákony. Od chvíle, kdy zjistíme, že něco v nás je v rozporu s tímto podpisem, cítíme se vinni, nebo se snažíme no ten rozpor zapomenout. Zbabé.'ost nebo vědom' viny — obojí Magis odmítá. Naučili ho, že lide se probouzejí svě.d o čili. Ale on se neprobouzí svěží a čilý. Nejdříve reaguje jako každý obyčejný člověk: cítí se provinilý, nemocný, výjimečný, jde k lékaři.
o se neprobouzejí svěží a čilí, je mnoho. Chyba není v něm, že by byl systém zcela nesprávný — to by bylo příliš jednoj ě, že jednou je sorávný a podruhé nesprávný, řierfi k nicemil ýt vodítkem. To je však jen první krok. Magis udělá datšíj ecko spočívá na tomto málo spolehlivém systémy. A tak může závěrečnému důkazu: když si nejdřív pečlivě nashromáždi •ou síranu všechny ty obecné formule a zdánlivé okolnosti, může spáchat , aniž ho stihnou následky. Jeho důkaz je tak oslňující, že k něma némust c Fikat. Rck-r to za něho společnost ústy generálního prokurátora: a je td která odsutwjfcf nevinného, obrací všecko na hlavu. Magis smazal minulosti ■ď cMý stal. Od této chvíte začíná svoboda,
ir bylo nutné, aby důkaz provedl člověk jeho druhu, ubožáki t, Kdyby-jej byl provedl někdo z vyšších vrstev, filosof .nebo! myslím, vyzněl naplano, Magis to říká: „Systém — to je jako pódium." Ohrozit ho musí člověk zdola, člověk, který poznal jeho sklepní díry.
Podle toho jsem volil i jazyk hry. Snažil jsem se dát postavám jazyk co možná nejběžnější, nejlidovější. Stejně jsem si počínal i po'<ud jde o formu. Neopustil dramatický útvar jen tak z libovůle. Věřím pevně, že současná' tvlástě v prostředí, kam jsem umístil své postavy - hodí se jen! tradiční formy: v těch obvyklých třech aktech je totiž možno vy-!
A zjistí, že tě; ale v systému. Ne duché — aia pri' ci nemůže rám '■ Přesvědčí se, že v; nakonec dospět \
r a < zloči i .• ■
c n o, má l
ka
>omn:-'am ó re n s !\ ý n udrie:
jsem tracen pravda — o i'ídkekdv D't
^^^^^^^S>|£:.ä'^Sli "f- sIBéSIíJ ■ 'miň   rfa A idfct Atr At <<*Wk
I
nos
p-(Ji
!3d«i právě ie- vrcholné ©kom?.k* & velkými scénami. Ale Kdo ještě v životě, velké icény? A co by celol Mogis ve velké scéně, t ■ ion-c L,nv vyjadřovat? Nos život se n nohem častěji skládá i krotkých srážek a rýchlych scén, zdánlivě bezvýznamných, jež nás však posieoóh tvářeji, Poznenáhlu ., . Abych mohl ukázat Mogisův vývoj, muset jsem : možnost, jek ukézot působení času. V tradičním divadle* uplyne potřeb, béher*- přestávek. Zde \šoí.- bylo nutne uvést čas přímo clo středu fed
jsem íu potři hímovébo sledu scén, »it mil jsem čas primu tit déjo.........
jsem tu kiojní chosi, krsjni sveboou, abych rnáio-nii tu, kterou hledá Moc;
Přeíožiic Mileno i'o;vcškc
Tftftfi < -ň#|ft
:.€í3$* .ani. Psolc Potřebcvo'
-i ■i >•».
tiBlI !-4
ABY SVĚT NEBYL VAJÍČKO
Hořká satira svéto ••- tet témě! shodné nazývají západní ctvodeím k-o teoretici hru Félicieno Marceaua Vaiičkc, která pet" k nejvýzn a r- n č i š 'V
současné světové dremosické tvc
r. 1956 byla původu (r-or.
vlastt 1913). :■
a 'arra* ;c dešlé
ckvt aetcm dvé hrv téměř
- 1956, ľétoviffe-c Voličko. Marceou
léhož později vzrtH.ío i; charakteristiko poste
že  o u tor  své 'émo
reiriié'© Vajíčka v papisfeém Qivodle Atei-er zrómchc -emonopisec- bclc!>c'«cHí propcdly; att'- pozdější aromatické tic-   - 1960) '■ccesčhly yr mfSptt-
znÓTs také jcť.o esejisto, zej.wiénp :rC:  n povídek  ;t;<r.vijme ofesport ire Vajíčko-. V\brouse1 .■ dialog* hry třebc .ar. •, krotkém výstupu jednot' :rrccc»'c   o promyslí!
práce (La bon ne šoupe ■ kové a umělecké úrovně v oblasti Bolzacovc dii tomán Maso a kůi- t hutnost myšlenek a p: esr jistě také souvisí s tím v románu.
Morceouovc hra jc obrazem Tento vztah je v zásobě ir-itogor.istický, naprostého vzájemném neporozuměn', drobný a bezvýznamný, ale ctižádosti Vajíčko. Cítí se noprosto bezmocný vůči chtěl domoci dobrého postaveni. Jediná re stupných společenských. \ rstev. jel. skonewf porci chutného žloutku, j,s cesta podvodu přetvářky q pokrytectví, cesto úplného přizpůsobení povahy i jednání uznávané společenské podobě čfověko. Magis tuto cestu volí bez nejmenších zábran, nepřekáží mu oni svědomí, oni chorekter. Záleží jen no tom, co mu společenský systém dovolí, léoe řečeno, co -.lechio tude od něho vyžedovot. . .
r. ó jemná h c.
■.mič
člr
ilonu Hc.-ôks o soudobého svetc. všok ior.mu cle zřeného sporu, nýhri •sti, cizotv. Z.íaíí ostře to pociťuje ■jk joko je Magis. hlavní postave u méíťácke společnosti, v r.íi b,' se jak -ozbit :\rdou skořápku nepří-s žiletem outsidera o získat svou
Ife'.tc proolem CS.JOCCVC* o >tf\o možnosti «e spoleo-cst- mé ve frcmcoiusne .<-^«%r^-*>** literatuře bohotoi. trcdicl. Porcvnóme-Ii Mc-gise s jehc předchůdci, za všechny iné naph se Stendhoto'ým Juliewm Soreiem i románu Čeleny a černý o s Gec-gem Durovém, h.-dinc- románu Miláček cd Guy de Moupossonta, můžeme sfedc^ct ..-/voj tohoto spc!eč'?"ílc«ho typu, určovaný vývojem méšřácké společnosti.
* - -': e ■- Si-'.-i • Gc-f       C'.ľ-o-. ccdou -íé jako Magis. chxé-.i proniknou'-: do -a^uy ' ™*
p—'e č." .;si . -te--c ." ..    ncvc—o. a obe za to plot! /radou nc sobě, přtipúso-bnr-rri, ooV--,tec;.-:.~   p: ŕv-rdv. V ketickw situací, kdy je ohroženo jejich postave ni * :• -ct;i{\c, ;c:J"c v.- .Á .«*c;    ;>'ch ,>inok: Sorel ijté ješté dost m rovni sily najit >J ,'n-.'>u jen- íe'r-v. -.o'i 'ís^v P'č:: ■.íoš;,'rn prospěchem, Duroy jde za svým eilen
.•■ je p: č:-;,- :-cgt-íJit-, nc vs--.<. jc<te přímým účastníkem íločinu. Magis je »> ,fl s?;— •
•cioroitc .-".cc ■.'-'-'■;'•, r.j ■*.-..,;-■; tvé Ico-ióry bez nejjnensích sktupulí. je obraze m --■é do:.-. k.ctc v.wor> a ŕócá b.-zoh'.ednost, no jakou se pred osmdesáti hrtv
....  . _______ ,. .............
c:ed sto čtyřicet? iety ani nesnilo. *       ' ^
o \ r-j r* : - r . u .-, rikch přiřazuje ke h .'ó n- har.couiské ovantgccy, ' oosurcm-T. ďc-oum lonoscovýrr. Beckettovým, Adamovovýrr, oj. Ve skutečnosti -»c; -■ '■■!"•'■•.: .v. jsvcidir. tj. cH'ďivodta, volmi mólo společného, V běžném srnvi'ii r-vloc-ic* - d'-' í >án: oo»:a\, vycházející k nejakého absurdního před-p3' -lá-- "i:;:.-- c/..ii'.t'.-.Ír: iiwocií, alogičnost řeči vecioucí až ke zrušení sdélovoc-' funkce jezyke, to jsou nejtypičtejší výrazové prostředky divadla absurdity, po nich;, u Marceaua no n í oni stopy. S ant;divodIem sbližuje Marceoua ostrý společensko-kritický, pretiměšťácký akcent o problém odcizení čldvěko a společnosti; vyjadřu.í je však v naproste reálné situaci a svůj záměr sjeduje a dovršuje s přísnot, íogikou děje t posto1/. Užívá plnokrevných, v nejleplím smyslu slova tradičnícr divadelních prostředků, možno říci tradičně francouzských v presnosti vyjadřováni v přesrosti a jccnoinačnost; záměru, v neúchylném směřování k němu. v hutnosti děje i myšlenek, v barvitých a plných postavách, v lehké a duchaplné fo-mě. Proti tradici íiar-cou-íské společenské komedie postupuje Morceau ve stavbě své hrr, nerozbijí ji v šok jako antidivadlo, blíží se spíš formě divodia epického. Vedle absurdního divadle, které je trochu zvláštním světem oro sebe je Mo-«>au první, kdo objevuje novou 'emu pro francouzské drama.
Morceouovo Hra je spontánním odsudkem rněšťácké společnosti, které kun' j_ i
charaktery c v nii není tnísía pro přirozené lidské vítahy, jako každé velké umě- ■ ■*» lecké dílo nem" vsak omezena jen no určitou přesnou dobu a mis to, má š-ršj okruh
působnosti. Najde v ní poučeni I varován! každá společnost, organizace nebo * ,|
institucí, která se tra'. >:o všemu, co nevyhovuje její vlastní šabloně, která posu- j
zuje člověka podle vnějších znaků touto šablonou určených. Období kultu osob- '          "      * "* ~?
rostl u ~és •.%•;»e'ŕ'o 'cla sjou šablonu prc hodnocení člověka poC% jeho ícelo * j
néjších projevu, je už m námi dobo, kdy větší váhu mělo potvrzeni, průměrná ■unkce a fráze než skutečná hodnota člověka, ale nevymizel Ještě typ, jemuž tato doba umožnila žít. Typ pokrytce a fráiísty, který svou snadnou přizpůsobivostí dosahuje rychlé kariéry. Naše společnost je dost silná, aby se vyrovnala s nedostatky minulé doby, v neposlední řadě také s koriérismem, Znamená to vzít mu
šechny možnosti úplatném a zrušit všechny podmínky, které by mohly vést k jeho dalšímu vznikání. Jednou i: těchto podmínek je schematické, povrchní posuzování
d i. Nesmíme připustit, aby byl člověk postaven do takové situace,,! níž by mu společnost připadala uzavřená, nepřístupná proto, že on se ji zcela nepodobá;
by se cítil bezmocný před tvrdou skořápkou jejích předpisů a zvyklostí o aby
sdiná cesta do tohoto vajíčka byla pro něj cestou Magisovou, cestou pokrytectví »1 přetvářky.
V 17, stol. se tragédiím říkalo komedie, Saint-Simon např. běžné mluví a „komediích pana Racína". V tom smyslu je i Vajíčko komedie. Pravda není ani směšná, ani smutná. Ale kdybych ji měl přesně určit, vybral bych si spíš slovo tragická.
Je to černá dcše, samozřejmě (Magis), ale če-ná, jako je černá kuže negrů. Černá, protože barva pravdy je černá.
Když na konci svých dobrodružství pajoruje Magis u svých nohou skořápku světa, kterou rozbil na tis-c. kousků, má v sobě něco vznešeného, Divákovi by mét spíš běhat mráz no zádech. Z jvoh Jeana Dulourdo