SOKRATES, ION S k_JOKRATES. Hutf zdráv, Umel Odkud jsi k nám [<■ sao tentokrát přišel'.' Snad z domova z Efesu? Ion. Nikoli. Sokrate, nýbrž z Epidauru ze slavnosti Asklepiových. Sokr. Což Kpidauřané pořádají na počest tolio boha také závod rapsodii? Ion. Ovšemže, také i v ostatním musickém uměni Sokr. A co, závodil jsi, prosím, něčím? A jak jsi dopadl v závodu? Ion. Získali jsme první cenu. Sokrate. Sokr. Sláva! Hled tedy. abychom zvítězili i o Pana-I hena jích! Ion. Však se lak slané, dáli bůh. Sokr. Věru často jsem záviděl vám rapsodiím, Ione, vaše umění; vždyf je hodno závidění, že vašemu umění přísluší, abyste stále byli nastrojeni a abyste se jevili co nejkrásnějšími, a zároveň že vám je nutno se zabývat mnohými dobrými básníky a zejména také Homerein. nejlepšfm a nad jiné božským básníkem, a důkladně se učil jeho myšlenkám, nikoli jenom veršům. Neboř nikdo by se nikdy nestal dob-i v%m rapsodem. kdyby nepochopil smysl básníkových •dov. Vždyf rnpsod má být posluchačům tlumočníkem básníkových myšlenek: avšak je nemožno, aby to dohře dělal ten. kdo nerozumí, co básník mluví. Tedy všechny tylo věci jsou hodny závidění. Ion. Máš pravdu. Sokrate; niné aspoň dala lato část mého umení nejvíce prace a mám za to. že umím nejkrásněji ze všech lidí mluvit o Homérovi, takže ani Metrodoros z Lampsaku ani Stesimbrotos z Thasu ani (ilaukon ani nikdo jiný kterékoli duhy nedovedl po-vědčt tolik krásných myšlenek o Homérovi, kolik já. Sokr. Výborně, loncl Patrně mi neodepřeš podat ukázku. Ion. Také to stojí za poslechnuti. Sokrate, jak dobře jsem vyzdobil Homéra; proto si myslím, že jsem hoden, abych byl od Homerovcu ověnčen zlatým věncem. Sokr. Však já si ještě udělám volný čas, abych si 5si tě poslechl; ale nyní odpověz tolik: zdali pak jsi znalcem jedině Homéra či také llesioda a ArchilochaV Ion. Nikoli, nýbrž jedině Homera: zdá se mi totiž, že to stačí. Sokr. Jest něco, o čem Homeros a Hesiodos mluví totéž? Ion. To si myslím, a je toho mnoho. Sokr. Zdali pak bys tedy. pokud jde o tylo věci. krásněji vyložil místa Homérova či Hesiodova? Ion. Slejné, Sokrate, pokud jde o věci. o kterých mluví totéž. Sokr. A co o kterých nemluví totéž? Na příklad i Homeros i Hesiodos mluví něco o věštectví. Ion. Ovšemže. Sokr. Nuže zdali pak bys ty krásněji vyložil, co mluví tito dva básníci o věštectví stejně a co různě, či některý z dobrých věštců? Ion. Některý z věštců. Sokr. A kdybys ty byl věštec a kdybys byl s to vyložit o stejných výrocích, zdali pak bys nedovedl vykládat také o rozdílnveh výrocích? 8» Ion. Patrně ano. Sokr. Proč pak tedy jsi znalcem Homera. avšak fícsioda ne, ani ostatních básníků? či snad mluví Homeros o některých jiných věcech, než o kterých mluví všichni ostatní básníci? Nevykládá většinou o válce, o vzájemných stycích lidí dobrých i zlých, soukromníku i živnostníků, o bozích, jak se stykuji mezi sebou i s lidmi, o stavech na obloze i o věcech v Hádů i rodokmeny bohů a herou? Nejsou toto věci. o kterých Homeros básní? Ion. Máš pravdu, Sokrate. Sokr. A co ostatní básníci? Nehasni právě o týchž věcech? Ion. Ano, ale nebásní, Sokrate, stejně jako Homeros. Sokr. Jak to? Hůře? Ion. Mnohem. Sokr. A Homeros lépe? Ion. Ba věru lépe. při DioviI Sokr. Když, milá hlavo Ione. mnozí mluví o čísle a jeden z nich mluví nejlépe, tu přece někdo pozná toho, kdo mluví dobře? Ion. Ano. Sokr. Zdali pak tentýž, který pozná i spatně mluvící, či jiný? Ion. Ovšem že tentýž. Sokr. Bezpochyby to je ten, kdo má znalost nauky o číslech? Ion. Ano. .S'oát. A co když mnozí mluví o pokrmech, které jsou zdravé, a jeden /. nich mluví nejlépe, zdali pak jeden pozná o tom. kdo mluví nejlépe, že mluví nejlépe, a druhý o tom. kdo mluví hůře, že mluví hůře, či to bude tentýž? Ion. To je přece zřejmé, tentýž. ) Sokr. Kdo je to? Jak se jmenuje? Ion. Lékař. Sokr. Jistě ledy zkrátkn soudíme, že kdykoli mnoho lidí mluví o týchž věcech, vždy pozná tentýž člověk. mí kdo mluví dobře a kdo špatně; sice jestliže nepozná špatně mluvicího, je zřejmé, že nepozná ani dobře mluvícího, pokud jde o touž věc. Ion. Tak jest. Sokr. Tedy týž člověk bývá znalcem obou dvou-' Ion. Ano. Sokr. Ty tvrdíš, že Homeros i ostatní básnici, mezi nimiž je i Hesiodos i Archilochos, mluví o týchž věcech, ale ne stejně, nýbrž ten dobře a ti hňře. že ano? Ion. A mám pravdu. Sokr. Jistě tedy. jestliže poznáváš toho, který mluví dobře, poznávnl bys i q těch, kteří mluví hůře, že mluví hůře. Ion. Podobá se. Sokr. Jistě tedy, můj nejmilejší, nechybíme, když řekneme, že Ion je stejně znalcem i Homéra i ostatních básníkň; neboř sám uznáváš, že tentýž člověk bude náležitým posuzovateleni všech, kteříkoli mluví o týchž věcech, avšak básníci že skoro všichni básní totéž. Ion. Co je tedy asi příčinou, Sokrate, že já. kdykoli někdo rozmlouvá o některém jiném básníku, nedávám pozor a nejsem schopen přispěl k rozmluvě něčím, co by stálo za řeč. nýbrž docela drhnu, avšak když se někdo zmíní o Homérovi, hned procitnu a dávám pozor a mám hojnost myšlenek? .S'oAt. Není těžko to uhodnout, příteli, nýbrž každé ■ nu je zřejmo, že jsi neschopen mluvit o Homérovi n;i základě odborného umění a vědění; neboř kdybys In dovedl na základě odborného umění, byl bys s to 90 mluvil také o všech ostatních básnicích; neboř básnické umění je. tuším, ten celek. Ci ne? Ion. Ano. Sokr. Neni-Ii pravda, že když někdo vezme i kterékoli jiné umění v celku, bude u všech umění týž způsob zkoumání? Přeješ si ode mne uslyšet. lone, jak I" myslím? Ion. Při Diovi, zajisté, Sokrate: vždyř rád pošlou chám vás moudré muže. NoAt. Chtěl bych, Ione, aby to bylo pravda; ale moudří jste, tuším, vy. rapsodové, herci a li, jejichž básně vy zpíváte kdežto já nedělám nic než mluvím pravdu, jak je pochopitelno u neodborníka. Na přiklad i v tom, nač jsem se tě nyní otázal, podívej se. jak je prosté a neodbornické a každému přístupné poznat, co jsem pravil, že je tentýž způsob zkoumáni, když se vezme umění v celku. Vezměme příklad: je nějaké malířské umění jakožto celek? Ion. Ano. .S'oát. Není a nebylo mnoho malířů dobrých i chatrných? Ion. Ovšemže. Sokr. Nuže viděl jsi již někoho, kdo o Polygnotovi. synu Aglaofonlovu, dovede vykládat, co maluje dobře a co ne, avšak o ostatních malířích nedovede? A kdy- *»» koli někdo ukazuje díla jiných malířů, že dříme a je na rozpacích a nemá, čím by přispěl k rozhovoru, avšak kdykoli je třeba projevit úsudek o Polygnotovi nebo o kterémkoli jiném malíři, jednom jediném, že procitne a dává pozor a má hojnost řečí? Ion. Nikoli, při Diovi, to jistě ne. .SoA-r. A co v sochařství? Viděl jsi již někoho, kdo umí znalecky vykládat o Daidalovi, synu Metinnovu. nebo o Epeiovi. synu Panopeovu. nebo o Theodoru »1 ze Samu nebo o jiném jednom sochaři, která díla dobře vytvořil, avšak při dílech ostatních sochařů je na rozpacích, nemaje, co by řekl? /on. Nikoli, při Diovi, ani toho jsem neviděl. Sokr. V.šiik jistě, aspoň jak se já domnívám, ani v pišteelví ani ve hře na kitharu ani ve zpěvu doprovázeném kitharou ani v přednášení básní jsi nikdy neviděl muže, který dovede znalecky vykládat o Olym-povi nebo o Thamyrovi nebo o Orfeovi nebo o Feinio-vi, ithackém rapsodu. avšak o Ionovi z Efesu je na rozpacích a nedovede podat výklad, co přednáší dobře a co ne. Ion. Nemohu ti v této věci odporovat, Sokrate; ale toho jsem si vědom, že o Homérovi umím mluvil nej krásněji ze všech lidí a mám hojnost myšlenek a také ostatní všichni o mně tvrdí, že mluvím dobře, avšak o ostatních ne. Tak se přece dívej, co to znamená. Sokr. Však se dívám, lone. a hodlám ti ukázat, co to podle mého zdání znamená. Ta schopnost, dobře mluvit o Homérovi, není totiž u tebe, jak jsem prve řekl, odborné uměni, nýbrž božská síla, jež tebou hýbá, právě tak jako v tom kameni, který pojmenoval Euripides magnetským, avšak většinou jej nazývají heraklejským. Ten kámen totiž netoliko přitahuje železné kroužky samy, nýbrž i vkládá sílu do těch kroužků, takže mohou zase ony dělat totéž, co ten kámen, přitahovat jiné kroužky, takže někdy visi velmi dlouhý řetěz kousků železa a kroužků držících se jeden druhého: a u všech jich je ta síla zavěšena na onom kameni. Takto i Musa dělá sama některé lidi básnicky nadšenými, a skrze tyto nadšené se zavěšuje řetěz jiných přicházejících v nadšení. Neboť všichni dobří básníci epičtí pronášejí všechny ty krásné básně nikoli r. odborného umění, nýbrž jsouce 92 básnicky nadšeni a posedli bohem; a dobří básníci íiilí" ti právě tak. Jako korybanti netančí, dokud jsou při rozumu, lak také skladatelé písni netvoří ty krásné písně, když jsou při rozumu, nýbrž když vkročí do harmonie a rytmu, tehdy jsou ve vytržení, a jako bakchantky v posedlosti nabírají z řek med a mléko, ale když jsou při rozumu ne, tak to dělá i duše skladatelů písni, jak oni sami říkají, ftíkaji nám přece básníci, že nám přinášejí písně od medo-proudných zřídel z jakýchsi zahrad a údolí Mus, kde je natrhali, jako včely, i sami takto létajíce. A mají pravdu. Básník je totiž lehký tvor, okřídlený a svatý, schopný tvořit ne dříve, než se dostane do nadšení a vytržení, a když v něm již není rozumu; dokud však má tento statek, každý člověk je neschopen básnicky tvořit a věštit. Protože tedy tvoří a mluví mnoho krásného o věcech, právě tak jako ty o Homérovi, ne odborným uměním, nýbrž z božího údělu, je každý schopen krásně tvořit jediné to, k čemu ho pobídne Musa. jeden dithyramby. druhý enkomia, jiný hypor-chemata, jiný epické básně, jiný iamby; ale v ostatních úhorech je každý z nich slabý. Neboť to nemluví z odborného umění, nýbrž působením božské síly. protože kdyby z umění dovedli krásně mluvit o jedné věci, dovedli by to také o ostatních; proto pak bůh jim odnímá rozum, když užívá jich i věštců a božských hadačů jako služebníků, abychom my posluchači věděli, že to nejsou ti, kdo mluví ty tak vzácné věci, ti, v kterých není rozumu, nýbrž bůh sám je ten, který mluví a skrze ně zaznívá jeho hlas k nám, Nejvěiším důkazem pro tento výklad je Tynnichos / Chalkidy, jenž nevytvořil nikdy žádnou jinou báseň, kterou by někdo pokládal za hodnou zmínky, jedině paion, který zpívají všichni, jistě asi ze všech písní 93 nejkrásnčjší, přímo, jak sáni praví, »jakýsi výtvor Mus«. Na něm podle mého zdání nám bůh nejlépe ukázal, abychom nebyli na pochybách, že tylo krásno básne nejsou lidské ani díla lidí. nýbrž božské a díla bohů, a básníci že nejsou nic než tlumočníci bohů, jsouce posedlí každý od některého z nich. Bůh, chtěje to ukázat, úmyslně zazpíval skrze nejslabšíhn 5 básníka tu nejkrásnější píseň; či se ti nezdá. Inne. že mám pravdu? Ion. Ano, při Diovi, zajisté; svou řečí se jaksi dotýkáš mé duše, Sokrate, a zdá se mi. že dobří básníci z božího údělu nám to od bohů tlumočí. Sokr. Nuže zdali pak zase vy, rapsodové, netlumo-fiíte mluvu básníka? Ion. I to máš pravdu. Sokr. Nestáváte se tedy tlumočníky tlumočníků? Ion. Dozajista. Sokr. Nuže řekni mi, Ione, ještě toto a odpověz bez obalu, nač se tě zeptám: kdykoli dobře přednášíš epické skladby a uděláš na diváky největší dojem — bud když zpíváš o Odysseovi, jak skáče na práh. dává se poznat ženichům a vysypáva šípy před nohy, nebo 0 Achilleovi, jak se žene na Heklora. nebo některé z dojemných míst o Andromaše nebo o Hekabě nebo o Priamovi — zdali pak jsi tehdy při rozumu, či se dostáváš do vytržení a tvá duše se v božském nadšeni cítí. jako by byla u těch událostí, o kterých mluvíš, buď na Ithace nebo v Tróji nebo jaký je děj básně? Ion. Jak zřejmý důkaz jsi mi to vyslovil, Sokrate! Povím ti to bez obalu. Kdykoli totiž přednáším něco dojemného, oči se mi naplňují slzami: a kdykoli něco strašného nebo hrozného, od strachu mi vlasy vstávají vzhůru a srdce mi Huče. »4 Sokr. Nuže máme soudit, Ione, že je tehdy při rozumu ten člověk, který jsa vyzdoben pestrým šatem a zlatými věnci při obětech a slavnostech pláče, ačkoli o nic z těchto věcí nepřišel, nebo má strach ve shromáždění více než dvaceti tisíc lidí, jemu přátelsky nakloněných, ačkoli ho nikdo neubírá ani mu neubližuje? Ion. To ne. při Diovi, naprosto ne, Sokrate, má-li se říci pravda. Sokr. A víš. že také u většiny diváků vy vzbuzujete tytéž stavy? Ion. Ba velmi dobře to vím; pozoruji je totiž po každé shora s řečniště. jak pláčí i hrozivě vzhlížejí a doprovázejí přednášenou řeč úžasem. Musím totiž na ně dávat velmi dobrý pozor; neboř jestliže je rozpláči, sám se budu smát, až budu brát peníze, pakli však způsobím, že se budou smát. sám spláči nad ztraceným výdělkem. Sokr. Nuže víš. že ten divák je poslední z těch kroužků, které, jak jsem pravil, od sebe navzájem přijímají sílu. vycházející od heraklejského kamene? Ten prostřední jsi ty. rnpsod a herec, ten první je sám básník; bůh pak skrze tyto všechny táhne duši lidí. kamkoli chce. připínaje od jednoho k druhému svou sílu. A právě tak jako na onom kameni visí i zde velmi složitý řetěz sborových zpěváků, sbormistrů a podsbonuislrů, zavěšených se strany na článcích, držících se Musy. A jeden z básníků je zavěšen na jedné Musc. druhý na jiné — jmenujeme to, že je posedlý, avšak to je něco podobného, neboť tak i tak je držen — a na těchto prvních článcích, básnících, jsou zavěšeni zase jiní. každý na jiném, a přijímají básnické nadšení, jedni na Orfeovi, jiní na Musaiovi; ale většina je posedlá a držena Homerem. Z těch jeden jsi ty, lone, a jsi posedlý Homerem; když někdo zpiv něco od jiného básnika, spíš a jsi v nesnázích, co bys řek], ale když někdo zazvučí píseň tohoto básníka, hned se probudíš, duše ti tančí a máš pohotově co říci. Neboť co mluvíš o Homérovi, nemluvíš na základě odborného umění ani vědění, nýbrž z božího údělu a z posedlosti, jako li, kdo jsou v korybantském vytržení, slyší bystře jen tu píseň, která náleží bohu. jimž jsou posedlí, a pro lu píseň mají pohotově hojnost tanečních pohybů a slov. avšak oslalních nedbají; tak i ty, lone. kdykoli se někdo zmíní o Homérovi, jsi pohotový, ale při ostatních jsi v nesnázícli: a příčina, na kterou se mne tážeš. toho. že při Homérovi jsi pohotový, avšak při ostatních ne, je ta věc. že nikoli z umění, nýbrž z božího údělu jsi dobrým vychvalovatelem Homéra. Ion. Ty mluvíš dobře, Sokrate; avšak divil bych se, kdybys dovedl promluvit tak dobře, že bys mě přesvědčil, že já chválím Homera ve stavu posedlosti a šílení. A myslím, že by se to ani tobě o mně nezdálo, kdybys mě uslyšel mluvit o Homérovi. Sokr. Věru si tě chci poslechnout, avšak ne dříve, než mi odpovíš na toto: o které z věcí, o nichž jedná ITomeros, umíš dobře mluvil? Přece jistě ne o všech. Ion. Dobře věz, Sokrate, že o všech bez výjimky. Sokr. Přece jistě ne i o lěch, kterých ty právě neznáš, ale o kterých Homeros mluví. Ion. A jaké to jsou věci. o kterých Homeros mluví a já jich neznám? 537 5oA*r. Nemluví snad Homeros na mnoha místech a mnoho také o uměních? Na příklad také o umění vozalajském — jestliže si vzpomenu na ty verše, povím ti je. Ion. Však já je řeknu; já si je pamatuji. Sokr. ítekni mi ledy, co praví Nestor svému synu Antilochovi, když mu domlouvá, aby si dal pozor na zatáčku při závodu v jízdě, pořádaném na počest Patroklovu. Ion. Praví: Sám pak nu leinj bok hleď při lom trochu se nahnout na voze hlazeném krásně; vSak na koně náručního vzkřikni a lěí jej bodni a popusť otěže v rukou. V zatáčce podsedni kůň af těsně se přiblíží k sloupu, aby se dotýkat zdál již samého okraje náboj uměle sbitého kola; však varuj se kamene dotknout. Sokr. Stačí. Zdali, Ione, mluví Homeros v těchto verších správně či ne. kdo by poznal lépe, lékař či vozataj? Ion. To přece vozataj. Sokr. Zdali pak proto, že zná tolo umění, či pro něco jiného? Ion. Nikoli, nýbrž že zná to umění. Sokr. Není-li každému z umění od bolia dána schopnost poznávat jisté dílo? Neboť jistě asi, co poznáváme uměním kormidelnickým. nepoznáme také lékařstvím. Ion. To jistě ne. Sokr. Ani co poznáváme lékařstvím, to nepoznáme také tesařslvím. Ion. To jistě ne. Sokr. Taklo bezpochyby i při všech uměních, co poznáváme jedním uměním, nepoznáme druhým, není-li pravda? Avšak před tím mi ještě odpověz na tuto otázku: myslíš, že jedno umění je toto a druhé jiné? Ion. Ano. 9tí Plutím, Ion 1 «7 Sokr. Já, kdykoli jedno uměni je znalost jedněch věcí a druhé druhých, tak také nazývám jedno líni uměním a druhé jiným; usuzuješ lakto i ty? Ion. Ano. Sokr. Neboť kdyby to byla nějaká znalost týchž věci, proč bychom říkali, že jedno umění je to a druhé jiné, když by oběma bylo možno věděti toléž? Jako já poznávám, že těchto prstů je pél, lak i ty o nic li poznáváš toléž, právě jako já; a kdybych se tě olázal. zdali já a ty poznáváme totéž týmž uměním počtárskym či jiným, jistě přece bys řekl. že týmž. Ion. Ano. Sokr. Nuže tedy řekni nyní, nač jsem se lě chtěl prve zeptat, zdali se ti tak zdá o všech uměních, že se týmž uměním nutně poznávají tyléž věcí, kdežto druhým ne tyléž, nýbrž je-li to jiné umění, že se jím nutně poznávají také jiné věci. Ion. Takto se mí zdá, Sokrate. Sokr. A kdokoli nezná některé umění, nebude s to dobře poznávat řeči nebo díla tohoto umění, není-li pravda? Ion. Máš pravdu. Sokr. Zdali pak tedy o verších, které jsi uvedl, poznáš lépe ly či vozataj, zdali v nich Homeros mluví dobře či ne? Ion. Vozataj. Sokr. Proto, tuším, že jsi rapsod a ne vozataj. Ion. Ano. Sokr. A umění rapsodské je různé od vozalaj.ského ' Ion. Ano. Sokr. Jestliže je ledy různé, je to laké vědění o jiných předmětech. Ion. Ano. Sokr. A co když Homeros vypravuje, jak raněnému Machuonovi Hekamede, Nestorova souložnice, dává pil kykeon? Praví asi lakto: dala tam pramenské víno, a struhadlem, zrobeným z bronzu kozí strouhala sýr, pak ječnou mísila mouku. Zdali pak je věc mnění lékařského či rapsodskébo dobře rozpoznat, zdali (o Homeros líčí správné či ne V Ion. Lékařského. Sokr. A co když Homeros praví: Ona o hlubinu spěla, jsouc podobna olova kusu, který uzavřen v rource, jež z rohu je polního býka, k záhubě žravým rybám se hbitě do moře Spouští — zdali pak .si máme myslit, že to je věc spíše rybářského umění či rapsodského posoudit, co tu praví, a zdali dobře či ne? Ion. Je zřejmé, Sokrate, že rybářského. Sokr. Tu dejme tomu, že ty dáš otázku a že by ses mne otázal: »Když tedyt Sokrate, nalézáš v Homérovi věci, které přísluší rozpoznávat každému jednotlivému 7. lěchto umění, nuže vyhledej mi také, při kterých věcech náleží schopnost rozeznávat, zdali jsou v básni pověděny dobře či špatně, věštci a umění věšteckému. « Uvaž, jak snadno a po pravdě já ti odpovím. Na mnoha míslech lotiž o lom mluví i v Odyssei, jako na příklad lo, co praví ženichům Theoklymenos, věštec ĺ rodu Melám podo ve ú: Jaké to neštěstí vás, o nebozí, postihlo právě? W Hlavy jsou zastřeny tmou i tváře a dnlení údy. !)íl nářek tu hlasitě zni a obličej smáčejí slzy; pln jest přízraků dvůr i předsíň je přízraků plna loužicích v podsvětí jit a o temnotu; sluneční světlo s oblohy zmizelo zcela a hrůzná se rozlévá chmuro. Na mnoha místech i v Uiadě, jako na přiklad při hojí u hradby: praví toliž i tam: Nebof jim přiletěl pták, když přejít hodlali příkop, orel vysokolelý, a zleva jim zamezil postup. Orel v pařátech svých měl velkého rudého itada, který zmítal se živ, však dosud půtky se nevzdal, nebof ač držel ho pták, přec v hrudi jej u hrdla uštkl, obratiu nazpět hlavu, ľták pustil jej od sebe na zem. zachvácen bolestí krutou a shodil ho do středu vojska, sám pak vyrazil skřek a odletěl s vanutím větru. 0 těchto a takových místech řeknu, že přísluší vršící je zkoumat a posuzovat. ion. A budeš mít pravdu. Sokrate. Sokr. Také ty, lone, máš v toni pravdu. Nuže tedy jako jsem já tobě vybral z Odysseie i z Ilíady. která místa náleží věštci, která lékaři a která rybáři, vyber lak i mně. když také jsi zběhlejší v Homérovi nežli já, které věci náleží, lone. rapsodu a rapsodskému umění, jež přísluší rapsodii spíše než ostatním lidem zkoumal a posuzoval. Ion. Já tvrdím, Sokrate: všecky. Sokr. Ty netvrdíš, Ione. že všecky; ěi jsi tak zapomnětlivý? Přece by neslušelo muži rapsodu. aby byl zapomnětlivý. jBakehv* v. 704—713: A jednu ihyrsem udeřila ue skálu: z té o krůpějích hned vláha uotlni vytryskla. ľa netkla zase v půdu zemskou dutý prut, a hned jí odtud pramen oína vyslal bůh. A jestli která bělostného nápoje st přála, konci prstú zem jen rozhrábla n proudy mléka měla. Medu krůpěje jim zase s břeěfanooých thyrsů kanuly. že kdybys při tom byl a zřel to, s modlitbou bys obrátil se k bohu, jehož tupíš teď. (Přeložil Otokar Jiráni.) Říkají nám přece básníci: o zahradě Charitek jako místu své básnické činnosti mluví Pindaros Ol. IX 26 n. Srovnání básníka s včelou je na př. u Aristofana, Ptáci 748 nn.: tkát) jako včela Fryniclios stále se pásl no plodu nesmrtelných písní, odnášeje sladký zpěv<: ale ujalo se a rozšířilo právě z tohoto místa Platonova lona. Z římského písemnictví srov. Lucr. III 9—12. kde básník oslovuje Epikura a praví, že jako včely ssají všechno v kvě-(onosných pastvinách, tak i básník spásá všechny zlaté výroky v Epikurových spisech; Hor. C IV 27—32 praví o sobě: já ošak jen po způsobu matinské včelky, pel jež sbírá lopotně s t [tymiánu, nejčastěji o háji a při březích kol Tihuru, jeni oplývá vláhou, tvořím pracné sně písně. (Přeložil Otokur Jiráni.i Básník je... tvor... svatý: stále podle přirovnání ke včele; cpitheton hirai. svaté, dává včelám Pindaros ve zlomku 123. jeden dithyramby, druhý enkornin, jiný hyporchemata... jiný iamby: dithyramby byly lyricko-epické písně sborové, oslavující původně boha Dionysa; enkomion byla oslavná píseň společenská: hyporchcina byla sborová skladba zpěvní a tuneční, obracející se zvláště k bohu \pollonovi: iamby byly druh tendenční lyriky útočného rázu. Viz F. Stiebitz,' Stručné dějiny řecké literaturv str. 52 a 46. 10? Tynnichos z Chalkidy: básník jinak neznámý; jeho malé cenění snad bylo způsobeno i významem jeho jména >Maličký<. O jeho vynikajícím paiaiiu jsou zmínky i jinde. puion: attický tvar proti častěji užívanému paian, název kultovní písně sborové, obracející se s prosbou nebo díky zejména k Apollonovi u Artemiilě. 94 když zpíváš o Odysseovi. jak skáče na práh, dává se poznat ženichům a vysypáva šípy před nohy: první-a třetí Z uvedených výjevu jsou mi začátku XXII. zpěvu Odys-seie (•(Pobití ženichů<): Dúolipný l.aertůo syn však uhodil žebrácké šatu. skočil na velký práh - u luk mel o rukou a toulec, který byl plný šípů, pak ri/chlé vysypal střely před nohy, tam kdež stůl. (Přeložil Uim.ii Yaňorný). Ženichům se dává Odysscus poznat o něco později, v. 35, když už usmrtil jednoho z nich, Antinoa. o Achilleovi, jak se žene na IIektoru: v lliadě WII 512 nu.: Vyrazil Achilleus též. — vir vzteku mu naplnil duši: divý to hněv, rek před svou hrud k své ochraně zdvih! krásný, úpravný štít, svou přílbou s hřebeny čtyřmi kývaje, skvoucí se leskem, a kulem vlásiny vlály ze zlata, které v hřeben bůh Hefaistos zasadil hustě. Nejinak Sirius plá, když vychází o temnotě noční, na večer — nejkrúsnějši to ze všech na nebi hvězda, podobně ostrý hrot plál do dálky, kterýmžto statný Achilleus v pravici mával a chystal llcktoru zhoubu, po místě na těle slídě, kde ostři by nejlépe vniklo. iľivlo/íl Oliiuiľ Vnňoniv. některé z dojemných mist o Andromaše nebo o llekabě nebo o ľriamovi: míněno loučení [lektorovu s Andro-uiaehou II. VI 370—502; líčení, jak se Amlmiiiuchc dověděla o smrti Hektorově a její nářek II. XXII 437—5]>: Andromašin nářek nad mrtvolou Hektorovou II. XXIV 723 — 746; Hckubiuu prosím, ,iltv llektur nepouštěl \ /<1-pas s Achillem II. XXII 79—89: její nářek po Hektorově smrti II. XXII 430—43o a nad jeho mrtvolou 11. XXIV 747—760: Priamovy domlu\v Hektorovi před jeho bojem s Achillem II. WII 33—7H: Priamuv nářek při smrti Hektorově II. XXII 408—428 a jeho cestu k Achilleovi pro mrtvolu Hcklorovii, líčená v XXIY. zpěvu lliady. *>3 jmenujeme to, že je posedlý... i tak je držen: řecké slovo kalechefai, které překládáme výrazem »jc posediv.. 108 je složeno z jednoduchého slovesa echein — držeti a z příslovce kala = dolů. na Orfeovi: viz poznámka ke str. 92. Jíněném Orfeovm byly označovány rozličné druhy mystické literatury. na Musaiooi: mythický pěvec náboženských skladeb /a>\'ěcovacich a očistných, představovaný druhdy jako /ák u přítel Orfeův. 96 ti, kdo jsou v korybantském vytržení: korybanti byli kiič/í maloasijské bohyně Kvbcly, uctívané orgiastickým kultem, jehož hlavní složkou byla pronikavá hudba: srov. Saskn-Groh v uvedené knize str. 98 n. 97 co praví Nestor svému synu Antilochovi: citováno / II. Wlll 333—340 / líčeni lier, pořádaných při pohřbu Patroklově. Toto místo i ta. klerá následuji, uvádím podle překladu Otmara Vaňorného: od něho se odchyluji skoro jenom tehdy, kdy i Plutonův text Homcra se liší od textu našeho. 99 dává pit kykeon: homérske jméno nápoje, jehož siuÍmhi se na uvedeném místě popisuje: citováno je místo 11. XI 639 n. Ona o hlubinu spěla: II. XXIV 80—82; o Iridě, jak se ponořila do moře. co praví ženichům Theoklymenos: Od. XX 351—357 (bez 354). v překladu O. Vaňorného str. 406. 100 jako na příklad při boji o hradby: II. XII 200—207. 101 kdo vládne nemocným: slovesa vládnouti užívá Platon 0 poměru lékařově k nemocnému i jinde, podle zásady vyslovené v Ústavě 1 342 C (v překladu str. 52), že umění vládnou a mají moc nad tím. co jest jejich předmětem. 103 Naše obec... je... spravována od vás: Ľfcsos byl členem prvního námořního spolku athénského a zůstal na straně Atheňanu ještě i za války pelopouneské asi skoro až. do výpravy Athénami na Sieilii. Ovšem ve slovech Iónových je závislost Kfesu na Athénách zřejmě zve- 1 ičena. Apollodora z Kyziku... Fanosthena z Andru a Hera-kleida z Klazomen: o Apollodorovi nemáme jiné zprávy: o vojevůdci jménem ř anostheiies se zmiňuje Xenofon Hcll. I 5. ts n.. že byl poslán v zimě r. 406/5 př. Kr. proti ostrovu Andru místo Konona: o Herakleidovi z Klazo- |M men čteme u Aristotela, Athén, ústava 41, 3, že /.vyšil plat za účastenství ve sněmu na dva oboly. Což nejste oy Kfesané původem Atheiiané: podle pověsti byl Kfesos založen od Androkla. syna athénského krále Kodra. přímo jako Próteus: Próteus byl mořsky bůh. uudunv věšteckým duchem, sídlící na ostrově Faru nedaleko ústí Nilu. Vypravuje se o něm ve IV. zpěvu Odysseie 363 nn.. jak ho Menelaos přinutil, aby inu pověděl, CO má dělat, uby se vrátil do vlasti; Próteus mu napřed chtěl uniknout tím, že se měnil v různé podoby, ve lva, hada. par-dala, kance, ve vodu i v strom; srov. Saska-Groh v uvedené knize str. 91. 110