Škola Annales

Vznik

Lucien Febvre, historik a specialista na 16. století, chtěl po skončení první světové války založit
mezinárodní časopis pro hospodářské dějiny. Neuspěl. Realizovat tento plán se podařilo v roce 1928
Marcem Blochem, kdy byl založen časopis Annales d´historie économique et sociale. Inspirací pro
název toho časopisu se stal jiný časopis, který v roce 1891 založil Paul Vidal de la Blache:
Annales de Géographie (Paul Vidal de la Blache byl zeměpisec, který se zajímal o práci
s historiky). První číslo Annales d´historie économique et sociale bylo vydáno v roce 1929. Lucien
Febvre a Marc Bloch se seznámili na univerzitě ve Štrasburku. Po založení časopisu se oba dva
podíleli na redakčních záležitostech.


Annales d´historie économique et sociale

Tento časopis měl být již od jeho vzniku něčím víc než pouhým historickým časopisem. Cílem toho
časopisu a jeho redaktorů bylo šířit nový druh dějepisectví. Tento nový druh má 3 základní
myšlenky, na kterých je vystavěn:

Zabývat se problémově orientovanému, analytickému dějepisectví místo tradičního vypravování
událostí

Zajímat se o dějiny lidské činnosti v její celé šíři namísto politických dějin

Spolupráce s jinými vědními disciplínami (např.: s geografií, s lingvistikou, se sociologií,
s ekonomií,…)

V návaznosti na třetí bod můžeme poukázat na fakt, že redakční radu toho časopisu netvořili pouze
historikové. Jejími členy byli i zeměpisec Albert Demangeon, sociolog Maurice Halbwachs, ekonom
Charles Rist a politolog André Siegfried.


Škola Annales

Sami historikové, kteří působili kolem časopisu, odmítali názor, že tvoří školu. Avšak v roce 1946
se těmto historikům dostalo pevné institucionalizované základny v nově utvořené Šesté sekci
Praktické školy vysokých studií (= výzkumné středisko).


Historikové školy Annales se dělí do několika generací:

Zakladatelé:

Lucien Febvre

Marc Bloch


Fernand Braudel

Ernest Labrousse

Pierre Chaunu

Pierre Goubert

Pierre Villar


Jacques Le Goff

Georges Duby

Emmanuel Le Roy Ladurie, Mountaillou

Philippe Ariès

Mona Ozouf

Arlette Farge

Michele Perrot

Alain Besancon

Francois Furet

Michelle Vovelle

Maurice Agulhon

Robert Mandrou

André Burguiére


Při bádání a zkoumání dějin nebyly pro historiky školy Annales důležité prameny diplomatického
charakteru. Začali projevovat zájem o soukromé archivy, katastrální plány, zajímala je i
ikonografie či zpovědní knížky. Do popředí zájmů se dostávají i nové předměty historického výzkumu
jako jsou například dějiny chorob, dějiny sexuálního chování, dějiny stravy či dějiny vztahu ke
smrti, dějiny rodiny atd.

Důležitým pojmem ve vztahu ke škole Annales je pojem mentalita. Mentalitu můžeme charakterizovat
jako něco, co nevědomě určuje chování lidí. Jedná se o soubor pocitů a nevědomých přístupů, které
spojují lidi dané kultury a doby.

Studium mentality velice ovlivnilo další studium civilizace. Do středu zájmu není již stavěna
kultura, umění či věda, ale i každodenní, všední život lidí.


Literatura

BURKE, Peter: Francouzská revoluce v dějepisectví. Škola Annales (1929-1989). Praha 2004.

HOLZBACHOVÁ, Ivana: Škola Annales a současné pojetí. Antologie textů. Brno 1995.

IGGERS, George G.: Dějepisectví ve 20. století. Od vědecké objektivity k postmoderní výzvě. Praha
2002.