Participium futura aktiva

• supinový kmen + -ūrus, -ūra, -ūrum
• skloňování jako adjektiva 1. a 2. deklinace
• tvoří se i od deponentních sloves, aktivní význam
• tvoří se i od slovesa esse: futūrus, a, um "budoucí"
• vyjadřuje záměr, rozhodnutí, vůli
• překlad: "(ten), který hodlá / chce chválit", "hodlající / chtějící chválit"
• opisné časování činné: participium futura aktiva + různé tvary slovesa esse

Supinum

• zakončeno na -um, nesklonné
• po slovesech pohybu k vyjádření účelu nebo cíle pohybu
• překlad: infinitiv nebo vedlejší věta účelová

Supinum II

• tvořeno od supinového kmene, zakončeno na -ū
• jen od některých sloves, používá se jen po některých adjektivech
• překlad: infinitiv nebo podstatné jméno slovesné s přeložkou "k"

Infinitivy

• 6 infinitivů: inf. préz. akt. a pas., inf. pf. akt. a pas., inf. fut. akt. a pas.
• kromě inf. prézentu hlavně v infinitivních konstrukcích
• deponentní slovesa: 3 infinitivy - inf. préz. pas., inf. pf. pas., inf. fut. akt.; význam vždy aktivní

Infinitiv perfekta aktiva

• perfektní kmen + -isse
• neměnný
• překlad izolovaných infinitivů perfekta: že + sloveso v minulém čase v aktivu

Infinitiv perfekta pasiva

• participium perfekta pasiva + infinitiv prézentu esse
• shoda participia s podmětem (v akuzativu či nominativu podle typu infinitivní vazby)
• překlad izolovaných infinitivů perfekta: že + sloveso v minulém čase v pasivu

Infinitiv futura aktiva

• participium futura aktiva + esse
• shoda participia s podmětem (v akuzativu či nominativu podle typu infinitivní vazby)
• překlad izolovaných infinitivů futura: že + sloveso v budoucím čase v aktivu

Infinitiv futura pasiva

• supinum (neměnné!!) + īrī
• překlad izolovaných infinitivů futura: že + sloveso v budoucím čase v pasivu

Neurčitá zájmena

Někdo, něco, nějaký

• aliquis, aliquid; aliquī, aliqua, aliquod
• quis, quid; quī, qua, quod: po sī, nisi, nē, num, quō, quantō, cum
• quīdam, quiddam; quīdam, quaedam, quoddam "kdosi, cosi"; "kterýsi"
• quisquam, quidquam (quicquam); ūllus, ūlla, ūllum: po záporných výrazech nebo vě větách záporného smyslu

Kdokoliv, cokoliv

• quīvīs, quidvīs; quīvīs, quaevīs, quodvīs
• quīlibet, quidlibet; quīlibet, quaelibet, quodlibet

Každý

• quisque, quidque; quisque, quaeque, quodque
• ūnusquisque, ūnumquidque; ūnusquisque, ūnaquaeque, ūnumquodque "jeden každý"

Přímé otázky

Otázky doplňovací

• tázací zájmena, např. quis? "kdo"quid? "co?, proč?"; quī, quae, quod? "jaký, který?"
• tázací příslovce, např. ubi? "kde"; unde? "odkud"?; quō? "kam?"; quā? "kudy?"; quandō? „kdy?“; cūr? "proč"; quīn? "proč ne?"

Otázky zjišťovací

• -ne: příklonka, skutečné otázky
• nōnne: "Cožpak ne?"; řečnické otázky s předpokládanou kladnou odpovědí
• num: "Cožpak?"; řečnické otázky s předpokládanou zápornou odpovědí

Otázky rozlučovací

• utrum... an "nebo"
• -ne... an "nebo"
• an "nebo"

Způsoby v otázkách

• indikativ
• konjunktiv jako ve větách hlavních
• konjunktiv deliberativní (rozvažovací): konjunktiv prézentu pro přítomnost, konjunktiv imperfekta pro minulost

Nominativ s infinitivem

• vidēre "zdát se", případně další slovesa smyslového vnímání
• dīcere "říkat", trādere "předávat, říkat" a další slovesa ústního a písemného projevu
• putāre "domnívat se, myslet si" a další synonymní slovesa

Překlad: vedlejší věta s "že", event. jednoduchá věta s "prý"

Osobní konstrukce, např.

• dīcor "říká se, že já"
• dīceris "říká se, že ty"
• dīcitur "říká se, že on, ona, ono"
• dīcimur "říká se, že my"
• dīciminī "říká se, že vy"
• dīcuntur "říká se, že oni, ony, ona"

Infinitivy: všechny latinské infinitivy

Vazby po slovesech iubeō, vetō

• infinitivní vazby
• infinitiv prézentu aktiva nebo pasiva
• volba infinitivu: podle toho, zda je vyjádřeno, komu se rozkazuje nebo zakazuje

Konjunktiv perfekta

• aktivum: perfektní kmen + -erim, -eris, -erit, -erimus, -eritis, -erint
• pasivum: participium perfekta pasiva + konjunktiv prézentu slovesa esse, např. laudātus, a, um sim

• přání splnitelné v minulosti, např. "ať chválil", záporka nē
• zákaz: nē + konjunktiv perfekta, např. Nē id fēceris! "Nedělej to!"

Konjunktiv plusquamperfekta

• aktivum: perfektní kmen + -issem, -issēs, -isset, -issēmus, -issētis, -issent
• pasivum: participium perfekta pasiva + konjunktiv imperfekta slovesa esse, např. laudātus, a, um essem

• přání nesplnitelné v minulosti, záporka nē, přací částice utinam, např. "kéž by byl chválil"
• nerealita v minulosti, záporka nōn, překlad: koncidionál minulý, např. "byl bych chválil"

Cum historicum

• cum "když"
• konjunktiv ve větě vedlejší: konjunktiv imperfekta pro současnost, konjunktiv plusquamperfekta pro předčasnost
• indikativ ve větě hlavní, zejm. ind. minulých časů, préz. historických
• pouze pro minulé děje
• překlad: oznamovací způsob

Podmínkové věty

Reálné

• sī "jestliže, -li"; nisi "jestliže ne"
• indikativy všech časů

Nereálné

• sī "kdyby"; nisi "kdyby ne"
• konjunktiv obvykle v obou částech souvětí
• konjunktiv imperfekta: nerealita v přítomnosti, překlad: kondicionál přítomný ("chválil bych")
• konjunktiv plusquamperfekta: nerealita v minulosti, překlad: kondicionál minulý ("byl bych chválil")

Potenciální

• sī "jestliže, kdyby"; nisi "jestliže ne, kdyby ne"
• konjunktiv obvykle v obou částech souvětí, někdy kombinace s ind. futura nebo imperativem
• orientace do budoucnosti nebo přítomnosti; vyjádření možnosti
• konjunktiv prézentu: nedokončený děj, překlad budoucím časem nebo kondicionálem přítomným
• konjunktiv perfekta: dokončený děj, překlad budoucím časem nebo kondicionálem přítomným

Nepřímé otázky

Slovesa ve větě hlavní

• "ptát se", např. interrogāre, quaerere, quaestiō est
• slovesa ústního a písemného projevu, intelektuální činnosti apod., např. dīcere "říkat", scrībere "psát", vidēre "vidět", sentīre "cítit, vnímat, myslet si", scīre "vědět", intellegere "chápat", animadvertere "všimnout si"
• "nevědět", např. nescīre, nescius sum; "pochybovat", např. dubitāre, incertus sum

Spojovací výrazy

• doplňovací: tázací zájmena a příslovce jako v přímých otázkách
• zjišťovací: num, -ne "zda", "jestli"
• rozlučovací: dvojice výrazů jako v přímých otázkách, tj. utrum... an, -ne... an, ...an "zda... nebo"

Způsoby: konjunktiv podle souslednosti časové

Souslednost časová

Volba konjunktivu podle času ve větě hlavní

• čas hlavní: prézens, futurum I, II, imperativ
• čas vedlejší: jakýkoliv čas minulý (imperfektum, perfektum, plusquamperfektum)

Gerundivum

• pasivní význam (i u deponentních sloves)
• nutnost, náležitost ("je třeba", "muset", "mít",...)
• prézentní kmen + -ndus, -nda, -ndum; u 3. a 4. konjugace je kmen rozšířen o -e-, např. laudandus, monendus, legendus, audiendus
• skloňování jako adjektivum 1. a 2. deklinace

Použití gerundiva

• nejčastěji spojení s tvary se slovesa esse

Nepřechodná slovesa

• -ndum + tvary esse v 3. os. sg.
• např. labōrandum est "je třeba pracovat / má se pracovat / musí se pracovat / je třeba, aby se pracovalo"
• předmět u nepřechodných sloves: v původním pádu, např. Pārentibus pārendum est. "Je třeba poslouchat rodiče."

Přechodná slovesa

• osobní konstrukce, shoda gerundiva se jménem, sloveso esse ve všech osobách
• např. puer laudandus est "chlapec má být chválen, chlapec se má chválit;
  chlapec musí být chválen, chlapec se musí chválit; je třeba chválit chlapce; je třeba, aby byl chlapec chválen"

Dativ původce

• činitel v dativu
• připojeno podobně jako v činitel pasivu
• např. Mātrī puella laudanda est. "Dívka má být chválena matkou. / Matka má chválit dívku. / Je třeba, aby matka chválila dívku."

Gerundium

• substantivizované neutrum gerundiva v singuláru
• nemá nominativ, v akuzativu pouze po předložce
• aktivní význam i od deponentních sloves
• skloňování: neutrum 2. deklinace
• překlad: obvykle podstatným jménem slovesným (např. "chválení") nebo infinitivem (např. "chválit")

Použití jednotlivých pádů

Genitiv

• po některých substantivech a adjektivech
• např.: ārs, artis, f.; causa, ae, f.; cupiditās, ātis, f.; facultās, ātis, f.; necessitās, ātis, f.; occāsiō, ōnis, f.; potestās, tis, f.; spēs, eī, f.; tempus, oris, n.; cupidus, a, um; perītus, a, um
• po předložkách causā, grātiā

Dativ

• po některých slovesech, např. operam dare + dat. "věnovat se čemu"
• po slovese esse ve významu "být s to"
• po některých substantivech a adjektivech, např. locus, aptus, idōneus, triumvir, decemvir

Akuzativ

• vždy po předložkách, zejména po ad

Ablativ

• po předložkách, zejména in, dē, ā/ab
• bez předložky pro vyjádření způsobu, prostředku apod.

Převod na gerundivní vazbu

• při spojení gerundia s předmětem v akuzativu
• převod na gerundivum, shoda v rodě, čísle, pádě
• původní pád gerundia zachován
• např.: occāsiō hostium vincendōrum "příležitost porazit nepřátele"; parātī ad lēgēs dēfendendās "připravení k obhajobě zákonů"

Gerundivní vazba po slovesech typu dare, trādere

• po slovesech dare "dát", trādere "předat, odevzdat", mittere "poslat", relinquere "nechat", cūrāre "postarat se" apod.
• vyjádření účelu nebo záměru
• shoda s předmětem v rodě, čísle a pádě
• např. Pater magistrō fīliōs ēducandōs dedit. "Otec dal učiteli syny na vychování. / Otec dal učiteli syny, aby je vychoval."

Slovesa velle, nōlle, mālle

• volō, velle, voluī, – "chtít"
• nōlō, nōlle, nōluī, – "nechtít"
• mālō, mālle, māluī, – "raději chtít"

• některé nepravidelnosti v prézentním systému
• perfektní kmen pravidelný
• imperativ nōlī, nōlīte + infinitiv prézentu: vyjádření zákazu
• mālle + infinitiv + quam + infinitiv: srovnání "raději chci děj A než děj B"

Sloveso ferre

• nepravidelnosti v prézentním systému
• pravidelné tvary perfektního systému
• hláskové změny u některých složenin:
• afferō (adferō), afferre, attulī, allātum "přinést"; auferō, auferre, abstulī, ablātum "odnést"; cōnferō, conferre, contulī, collātum "snášet dohromady";
  differō, differe, distvulī, dīlātum "odkládat"; efferō, efferre, extulī, ēlātum "vynést";
  offerō, offerre, obtulī, oblātum "nabízet"; referō, referre, rettulī, relātum "nést zpět, podávat zprávu"

Sloveso īre

• nepravidelnosti v prézentním i perfektním systému
• pasivum v celém rozsahu jen u přechodných složenin, u nepřechodných jen 3. os. sg.

Sloveso fierī

• fīō, fierī, factus sum "stát se, stávat se"
• v prézentním systému nahrazuje pasivum slovesa faciō, ere
• pouze některé tvary, ostatní doplňovány tvary slovesa facere nebo slovesa esse

Významy a funkce

• "stát se, stávat se (někým, něčím, nějakým)": výraz vyjadřující "někým,něčím" ve stejném pádě jako podmět (Amīcus meus magister bonus fit.)
• "být dělán", tj. pasivum slovesa faciō, ere
• "stát se, přihodit se": ve 3. os. sg., event. v 3. os. pl. ( saepe fit "často se stává")

Složeniny slovesa fierī

• mají ve tvaru -faciō: pasivum préz. systému pomocí slovesa fīō, např. pate-faciō; pate-fīō
• mají ve tvaru -ficiō: pasivum préz. systému stejné jako ostatní slovesa podle vzoru capiō, např. cōn-ficiō, cōn-ficior

Slovesa meminī, ōdī, coepī

• meminī, meminisse "pamatovat si", ōdī, ōdisse "nenávidět": tvary od perfektního kmene s významem časů a způsobů od kmene prézentního
• coepī, coepisse "začít": tvary od perfektního kmene s perfektním významem

Semideponentní slovesa

Nedeponentní v prézentním systému, deponentní v perfektním

• audeō, ēre, ausus, a, um sum "odvážit se"
• fīdō, ere, fīsus, a, um sum "důvěřovat"
• cōnfīdō, ere, cōnfīsus, a, um sum "důvěřovat"
• diffīdō, ere, diffīsus, a, um sum "nedůvěřovat"
• gaudeō, ēre, gavīsus, a, um sum "radovat se"
• soleō, ēre, solitus, a, um sum "mít ve zvyku (něco dělat)"
• taedet, ēre (mē), pertaesum est (mē) "hnusit se (mi)"

Deponentní v prézentním systému, nedeponentní v perfektním

• revertor, revertī, revertī "vrátit se"
• participium perfekta reversus, a, um s aktivním významem "(ten), který se vrátil"
• participium futura aktiva reversūrus, a, um "(ten), který se hodlá vrátit"