Farizeové Sedlák

S., s. 133-134: (S. o Quadragesimale – 1409,B-Sp č. 97): Mistr horlí tu…proti svatokupectví, jež
jest největší kacířství, a jež tolik jest rozšířeno….; kárá život duchovních, kteří Krista
nenásledují v chudobě a v mravnosti…mluví proti papeži, jenž za peníze uděluje milosti a
odpustky….potírá světskou vládu v církvi, exkomunikace, a požadavek naprosté poslušnosti… Krátce,
odevšad vyznívá bojovná nálada a útočný tón, střídá se ostrá invektiva a trpká ironie, slyšeti
slova bolestná a hněvivá, často generalisující a přestřelující. Příznačný jest odpor proti tradicím
lidským a proti právníkům, kteří ty tradice tvoří a hlásají, jakož i poměr k církevní autoritě.
Představení církevní jsou  dle Husa zákonníci a fariseové  Starého zákona, Hus a jeho druhové jsou
praví učedníci Kristovi.  Co mluví Kristus o fariseích, vykládá Hus jako Viklef, jehož postil zde
Hus již hojně používá, o prelátech církevních (srv. homilii Super cathedram Moysi (f. 40-42), co
praví Kristus o sobě o svých učednících, to vše shledává Hus splněno na sobě a na svých druzích.
Kdo se vžil v takovou náladu duševní, nesnese odporu, nedá se ničím a nikým přesvědčiti, že v něčem
pochybil, nedovede se podříditi autoritě, nařizuje-li se mu něco nepříjemného, zvláště je-li pln
přesvědčení, že úmysly jeho jsou dobré a cíle šlechetné. Tak se rodí kacířství a sektářství, v němž
neomylnické lpění na vlastních názorech, domněle vyvozených z Písma nebo z rozumu, jest hlavní
složkou, a jež jest tím nebezpečnější, čím jest v něm méně vzdělanosti a náboženského rozhledu. Hus
jest na nejlepší cestě k němu.