Pramice
Já děsně milujú všecky lodě, neckama počínaje. Největší žrádlo jia světě je rajtovat po vodě a být přitom suchý. Nevím, co bych za to dal, kdyby mi jednu z těch loděk, co jsou pořád uvázané na řeřazech, někdo na odpoledne půjčil. Nemám nic, jenom šnajdru a starý bubínkáč. A našel jsem bezva plnicí péro. Ale já vím, že se mně na to každý vykašle. My v Domově jsme na tom holt všichni stejně. Nemá nám to kdo koupit. Co neukradnem - to nemáme.
Nic jsem nikomu neříkal, dokud jsem na smetišti nenašel zerzavou pilku na železo. Takové věci nikdy nekupujú. Teprve potom jsem to vyklopil Zdeňkovi.
„Vidíš," řekl jsem. A udělal jsem, jako že řežu. A pak jsem hnedka párkrát zabral, jako že pádlujú. A byl doma.
Zdeněk chodil po břehu a hlídal. Já jsem seděl v pramici a piloval. Dělalo to zzzz-zzzz
zzzzz-zzzzz. A já se děsně bál, aby nás někdo přitom nenačapal. Ale hlavně že to vůbec šlo.
Najednou slyším pískat Širokááá strana majáá radnááája. To byl Zdeněk. On se nic jiného ve škole nenaučil.
Potichu jsem vyskočil z pramice a narval jsem se pod kozičkový keř, aby mě nikdo nemohl vidět. Po břehu prošel nějaký párek bez hořčice, který tady neměl co vandrovat, protože všichni slušní lidi chodí do lesa až po obědě. A za nimi jel ještě rybář na rozvergla-ném bicyklu.
Pak už to šlo hladce. Když to ruplo, Zdeněk přinesl kus klacku, teda kus zábradlí ze stadiónu, a odrazili jsme od břehu.
Páni, co vám mám líčit! Před nama byla furt voda jak sklo. Jenom sem tam po ní přeběhlo stádo vodních pavouků. Ale zato za námi byly vlny jak za parníkem. Jenom to šustilo, jak podemílaly břeh. Kdyby se ta hráz provalila, tak bysme jeli přes louku až k židovskému hřbitovu. A na druhé straně se houpala vysoká tráva, která trčela z vody. Tam lezl les až do vody. Hnedka z rákosí vykukovaly čtyřicetimetrové loupežnické duby a na nich zpívali drozdi a sýkorky, nebo co to
56
57
bylo. Zkrátka pořád něco poletovalo ve vzduchu a sem tam žbluňkla do vody žaba.
Rybáři seděli, bafali fajfky, plácali komáry a dívali se. Ale nehulákali na nás. Vůbec na nás nehulákali. Asi si říkali: Kdož ví, jestli fotr některého z těch faganů není předsedou spolku, když si to tak natírají na pramičce po Mlýnském járku! Budu radši držet hubu a starat se o své špunty.
No a tak jsme kliďánko profrnkli všeckými zákrutami a slavnostně jsme vjeli do řeky, ze které vlastně všecka ta báječná voda byla.
Na břehu od města každou neděli gajdajú lidé jako vyfintěné procesí ve svátečních hadrech. Teda my se Zdeňkem jsme taky měli na sobě sváteční hadry, které musíme večer v pořádku vrátit do skříně. Ale oni se vezou s kočárkama a s babama a s fofákama a před sebou ženou děcka. A dělají na vodě prasátka vyglančenýma botama. A chodí tady každou neděli a dívají se, co je dycky nového. Protože se nad splavem posledních sto roků ani strom nepřevrátil, tak se všichni dívali na nás. A to bylo děsně prima. To bylo ze všeho nej-lepší.
Naschvál jsme se nahýbali nad vodu, až se
58
měla loďka převrátit, a stříkali jsme po sobě a všelijak jsme se točili na místě. A taky jsme se vyzuli a vlekli jsme nohy za sebou v ledové vodě. Jako kormidlo jsme je vlekli. Všichni na břehu se zastavovali a ukazovali si na nás. Záviděli nám. Určitě nám záviděli, holomci. A taky nás určitě obdivovali. Chtěli jsme se Zdeňkem udělat stojku, aby to teda něco bylo. Já na špici a on vzadu. Ale najednou jsme viděli, jak se všichni hrnou blíž ke splavu. A tak jsme se vykašlali na stojky a jeli jsme se honem podívat taky.
Ale to vlastně vůbec nic nebylo. Nějaký blbec se tam topil. Dobře mu tak. Dělat v dubnu v řece parádičky, to nic není. Mlátil rukama, jak když se dělá ve vodě sranda. Ale chlastal jak starý Čukrt. Sem tam řval pomóóó..! Ani to nestačil říct celé. A nikdo nic. Všichni se jenom dívali.
Bylo tak v prostředku u ponorné šlajzny. Ještě pár metrů, aby ho to vcuclo. A všichni ti blbci s kočárkama se mohli jít postavit o kus dál pod splav a čekat, jestli na ně nebude zase vykukovat někde z pěny u koňských jam. Anebo už nebude. V těch jamách jsou děsné víry. Už byl skoro u šlajzny.
59
Nic jsem nikomu nt smetišti nenašel zerzavou pilku kové věci nikdy nekupujú. 1 jsem to vyklopil Zdeňkovi.
„Vidíš," řekl jsem. A udělal řežu. A pak jsem hned|a párkrí že pádlujú. A byl doma.
I
I
Tak jsme teda k němu děsným fofrem dojeli. Ale vůbec jsme nevěděli, jak bysme ho dostali do loďky. Dycky nás skoro převrátil.
„Skoč tam, Bene, a nadzvedni ho," řekl Zdeněk. Teda to bych v životě neudělal. Ale když to řekl, tak jsem se rychle vysvlékl a skočil jsem tam.
Napřed jsem myslel, že mě trefí šlak, jak to bylo děsně studené. Ale ža chvilku to nic nebylo. Potopil jsem se a chtěl jsem ho bafnout za nohy. Ale on mě kopl do hlavy. Tak jsem ho zase pustil a musel jsem se jet nadechnout. Zdeněk mu pořád strkal klacek a už jsme mohli být všichni v prdeli. Už nás to táhlo do šlajzny. Trvalo to děsné hodiny. Zase jsem se nadýchl a potopil. Nevím, proč kopal, když šel stejnak ke dnu. Pořádně jsem ho chytí a žďuchal ho nahoru. Skoro jsem si mohl vyplivnout duši. A furt se cukal, jak kdyby se chtěl utopit, blbec. Ale já jsem ho nepustil. Když jsem zase vyploval na vodu, tak už třepal nožičkama ve vzduchu. A bylo po ptá-kách.
Ti blbci na břehu hnedka začali tleskat a pištět a řvát, jak kdyby to něco bylo. Jak kdyby nikdy v životě neviděli fialového klu-
60
Me jsem nikomu neříkal, dokud jsem na smetišti nenašel zercsavou pilku na železo. Takové věei nikdy nekupujú. Teprve potom jsem to vyMopil Zdeikovi.
„Vidíš," řekl jsem. A udělal jsem, jako že řežu. A pak jsem hned|a párkrát zabral, jako ■■ že pádlujú. A byl doma.
ka na pramičce. Díval jsem se na všecky strany, jestli se někde ještě někdo netopí, abysme ho vytáhli taky. A Zdeněk zatím odrážel jak starý chlap.
Přirazili jsme ke břehu. Nějací chlápci toho kluka hnedka vytáhli a hnedka s ním všelijak cvičili a on přitom blil vodu. Já jsem se topil už čtyřikrát a z toho dvakrát v hadrech, ale tak jsem nikdy nevypadal. Někdo mě chytí za rameno. Obrátil jsem se. Zdeněk taky. Báli jsme se, že někdo poznal, že ta pramice je kradená. Ale byl to chlápek v šedých svátečních hadrech. A měl fofák jak nikdo.
„Jste fešáci, kluci. Jak se jmenujete?" řekl on. A usmíval se jak měsíček na hnůj.
„Mně říkají Karel," řekl Zdeněk. To my vždycky. Aby nikdo nevěděl.
„Karel? A jak dál? To musí být celé. Aby to v novinách stálo za to," řekl on.
„Zdeněk," řekl Zdeněk.
„Karel Zdeněk?" řekl ten chlap.
„Neé. Zdeněk Němeček," řekl Zdeněk.
Vtom se k nám protlačil takový hubeňour v pumpkách. Naštěstí jsem byl už oblečený.
„Kde jste vzali tu pramici? Odkud ji máte? Neukradli jste ji náhodou u mlýna?" řekl hned-
61
ka. A díval se, jak kdyby nás chtěl zfackovat. Takový nějaký blbec.
„My jsme ji neukradli. Ten pán nám ji půjčil," řekl jsem.
„Jak půjčil? Co půjčil? Kdo vám ji to, co? Tož řekni, kdo vám ji půjčil, vy bando zlodějská," hučel mně zblízka do ksichtu a vyvaloval na mě oči a držel mě přitom za rukáv. „Prosím vás, nechte ty kluky! Copak jim tu pramici nemohl její majitel půjčit?" řekl ten chlápek s fofákem.
„To teda nemohl. Za prvé se podívejte - řetěz je čerstvě přepilovaný. A za druhé, kdyby jim tu pramicu půjčil majitel, tak bych teda o tom jako majitel asi měl něco vědět, co říkáte?" řekl hubeňour. A pro změnu držel za klopu chlápka v šedých hadrech. A prstem šermoval před ksichtem jemu.
Nečekal jsem, až mě tou prackou zase chytne. To bych byl pěkně blbý. Kolem nás stálo patnáct tun lidí, ale proletěl jsem jim mezi nohama.
Upaloval jsem, co jsem mohl. Zdeněk za mnou. Ani jsme se neohlíželi. Říkám, upalovali jsme jako blázni. Vzali jsme to děsným fofrem přes staveniště, jak se nesmí, a po že-
lezném laně dolů na bagr a potom po schůdkách na břeh a dobrý kilák po Řádku až ke Žluté škole, jak chodíme. Tam už jsme se nebáli, že nás čapne. Ani jsme víc nemohli. Byli jsme uhnatí jak psi. Tak mě pálilo v krku až jsem si už myslel, že bude po mně.""
„Ještě že jsme zdrhli. Už to mohli nahlásit do Domova," řekl Zdeněk. „Už jsme mohli dostat do každé ruky. Jelita jak sviňa. A příští neděli už na tu pramičku stejně nebudeme moct."
Oba jsme flusali tak suché sliny, že se z nich normálně prášilo.
„To všecko kvůli tomu blbcovi," řekl jsem. „Podruhé, i kdyby se topil sám pánbůch, tak se na něho vyserem."
62
Nic jsem nikomu ncřfla smetišti nenašel zerzavou pilku na 3 kové věci nikdy nekupujú. Tepr jsem to vyklopil Zdeňki*
„Vidíš," řekl jsem. A udčíal jsei řežu. A pak jsem hnedja párkrát zj že pádlujú. A byl doma.
63