Ondřej Šefčík VEKTOROVÝ MODEL STAROINDICKÉHO ABLAUTU Abstract The issue of the paper is to postulate a new vector-based model of Old Indo-Aryan ablaut and examine possibilities the model has. Beside the new description of the ablaut system, the vector-based model offers to improve the description of the morphemic alternations of Old Indo-Aryan by the introducing of the fourth ablaut grade. Keywords Old Indo-Aryan; ablaut; vector-based phonological model. i. Úvodní poznámky o ablautovém systému V předchozí studii (Šefčík 2011, 43-53) jsme se pokusili popsat ablautový systém staroslověnštiny (a vlastně i obecné slovanštiny) pomocí ablautových hodnot a rysů, přičemž jsme v jejich konstituování vyšli z teorií Revzina, Marcuse a Kortlandta (Revzin 1966, 18-19; Marcus 1967, 46-49; Kortlandt 1972, 57-58). Teorii rysu podaného v tomto pojetí jsme vyložili už v předchozích studiích (Šefčík 2008,5-14; Šefčík 2009,183-196). V tomto příspěvku se pak pokusíme stejné postupy aplikovat na jiný ablautový systém, totiž staroindický.1 V následujícím výkladu nejdříve stručně načrtneme náš vektorový model, pak jej budeme konfrontovat s tradičními modely, poté se budeme věnovat jisté mezeře v systému a jejímu naplnění dalším ablautovým stupněm. 1 v tomto textu bude výraz staroindický a staroindičtina jiným označením pro védský a védštinu. © Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu 2. Ablautový systém jako vektorový prostor Protože nemá valného smyslu zde budovat celou teorii od začátku znovu, vyložíme její základní teze jen stručně: jakýkoliv (distinktivní), tedy i ten ablautový, rys je tvořen dvěma kontrastními neslučitelnými homogenními (tj. pertinentními) hodnotami (srov. Revzin 1966:18-19; Marcus 1967:46-49; Kortlandt 1972:57-58 k pertinentním hodnotám; Šefčík 2008: 5-14; Šefčík 2009: 183-196; Šefčík 2011: 43-53 k rysům). Typická je tedy pro něj dvouhodnotovost, přičemž jedna z hodnot je arbitrárne označena jako „pozitivní" (tj. příznaková) a druhá jako „negativní" (tj. nepříznaková). Z tohoto předpokladu vyjdeme při popisu ablautového systému staroindičtiny. Ablautový systém se skládá z jednotlivých stupňů. Každý takový stupeň je po-psatelný množinou hodnot, která je výlučně přiřazena k tomu jedinému stupni. Staroindický systém bývá tradičně popisován pomocí tří stupňů: plného (schematicky aS), nulového (OS) a dlouženého (äS). Ablaut je ve staroindičtině hojně využívám jak v derivaci, tak i ve flexi. Zde se zaměříme na příklady ze slovesné derivace. Pro jejich popis zvolíme dva rysy, každý tvořený dvěma hodnotami: Tah. 1: Rysy a hodnoty staroindického ablautu rys „negativní" hodnota „pozitivní" hodnota {tredukovanost} {-redukovanost} {+redukovanost} {tdlouženost} {-dlouženost} {+dlouženost} Je třeba mít na paměti, že v případě hodnot {-redukovanost} a {-dlouženost} sice z pohledu rysů každá náleží k jinému rysu, ale jak dále uvidíme, patří také k jednomu stupni (plnému). Ten hodnotíme jako výchozí, nejméně příznakový, pro popis celého ablautového systému. Jednotlivé stupně pak ohodnotíme takto: Tah. 2: Rysy a hodnoty jednotlivých ablautových stupňů ve staroindičtině ablautový stupeň užité pertinentní hodnoty plný stupeň (aS) {-redukovanost} u {-dlouženost} nulový stupeň (OS) {+redukovanost} u {-dlouženost} dloužený stupeň (aS) {-redukovanost} u {+dlouženost} Oba rysy, jak jsou popsány výše, můžeme chápat jako vektory, vzájemně ortogonální (v stupni plném). Rys {tredukovanost} si označíme jako vektor R a jeho „negativní" hodnotu {-redukovanost} ohodnotíme 0, jeho „pozitivní" hodnotu {+redu-kovanost} jako 1; analogicky pak rys {tdlouženost} jako vektor L a jeho „negativní" hodnotu {-dlouženost} opět ohodnotíme 0 a „pozitivní" hodnotu jako 1. Obě čísla © Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu 0 a 1 užíváme jako skaláry. V následujícím grafu je vlevo znázorněn vzájemný poměr obou rysů/vektorů i s vyznačenými hodnotami, vpravo je pak systém aplikován na jednotlivé ablautové stupně: Graf i: Rysy/vektory a stupně staroindického ablautu íR OS 0R = 0L íL aS äS Jako lineární kombinaci můžeme jednotlivé ablautové stupně vyjádřit takto: Tab. y. Lineární kombinace ablautových stupňů ablautový stupeň obecně: xS = v:R + vL plný stupeň nulový stupeň dloužený stupeň aS= 0R+ OL OS = íR + OL äS = OR + iL 3. Tradiční modely staroindického ablautového systému Dosavadní popis ablautu ve staroindičtině je založen na dvou modelech: starším domorodém, vycházejícím z tradice domácích gramatiků a na mladším, který zavedli evropští gramatikové devatenáctého století - ta ovšem je přepracovanou verzí modelu domorodého Staroindičtí gramatikové ve svém modelu vycházeli z tzv. základního stupně, ke kterému přidávali a ve stupni gunovém a další a pro vytvoření stupně vrddhio-vého (srov. Scharfe 1977,110-111; je zajímavé, že Pänini nebyl schopen klasifikovat tzv. samprasäranový ablaut jako variantu výše popsaného modelu ablautu se stupni guna - vrddhi a ani přesně neuchopil charakter ablautu kořenů, které v nulovém stupni neobsahují sonanty, jako je kořen Vpat- a podobně). Západní gramatikové naopak považují stupeň guna za bezpříznakový (tj. plný stupeň) a nulový stupeň tvoří odčítáním a a jeho přičítáním naopak stupeň dloužený (srov. Wackernagel 1978, 63-68). © Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu Tah. 4: Srovnání pojetí ablautu u indických a západních gramatiků indičtí gramatikové vzorec příklad západní gramatikové vzorec základní stupeň 0 = 0 kr-tá- nulový stupeň a-a = 0 guna stupeň 0 + a = a kár-s-i plný stupeň a = a vrddhi stupeň 0 + a + a = ä kär-ay-a-ti dloužený stupeň a + a = ä Oba přístupy mají své výhody, ale také nevýhody, především tu, že se oba pohybují na jednorozměrové škále, nikoliv ve vektorovém prostoru, protože žádný z obou modelů nechápe ablautový systém jako tvořený ortogonálními vektory dvourozměrného prostoru, jak jsme jej popsali výše. Jak si dále ukážeme, aplikací právě vektorového prostoru se otevře prostor nejen pro přesnější popis těchto tří stupňů ablautu, ale i pro popis dalšího stupně, který, až na ojedinělou výjimku, nebyl ve staroindickém ablautovém systému nacházen a tedy ani popisován. 4. Rozšíření o čtvrtý stupeň V oddíle 2 jsme demonstrovali, že ablautový systém lze popsat i pomocí vektorů, tj. ortonormálních ablautových rysů. Systém, tak jak je popsán, ale umožňuje i existenci čtvrtého ablautového stupně, totiž stupně nulového-dlouženého (iS), jehož lineární kombinace by byla: iS = 1R + 1L. Tento čtvrtý stupeň by uzavřel jako nejvíce příznakový náš model ablautového systému a náš vektorový model jej také generuje - možnost jeho existence ale nijak nemusí znamenat jeho existenci skutečnou. Nicméně právě ve staroslověnštině, jak známo, nulové-dloužené stupně (e-ový a o-ový) existují (viz Šefčík 2011,43-53). V dalších řádcích si probereme několik případů, které ukazují, že ve staroindič-tině nejen je potenciál pro čtvrtý stupeň, ale tento nulový-dloužený stupeň je skutečně v systému možné nalézt a jako takový zavést. 4.1 Redukovaný-dloužený stupeň ve staroindičtině Doklady na existenci nulového-dlouženého stupně budeme hledat ve slovesném systému. Příklady budou excerpovány z MacDonella (MacDonell 1916, 369-435) and Whitneyho (Whitney 1885)2. 2 Zajímavé je, že Brugmann v druhé a přepracované verzi své srovnávací gramatiky (Brugmann 1897: 487-488) uvádí příklady na alternaci i~l,u~u, r ~ f jako zvláštní případy ablautového stupně, nicméně tyto jeho postřehy nebyly, pokud je nám známo, nikým rozpracovány. ® Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu 4.1.2 Příklad první: ya-pasiva Staroindické ya-présenty jsou tvořené sufigováním -yá ke kořeni ve stupni nulovém a s užitím mediálních koncovek. Blízké mu je tzv. prézens čtvrté třídy, který je tvořen sufixem ya, ale prízvuk je na kořeni a koncovky bývají i aktivní (srov. Whit-ney 1924,248-253; MacDonell 1910,331-335; Burrow 1955,329-330,352-354). Koře-nový vokál ale bývá v otevřených kořenech typu VCaR- vždy dloužen. Toto dloužení se provádí různě (viz tab. 5), všimněme si, že některé kořeny jsou dloužené inherentně (kompenzačně po zaniklé laryngále), naopak kořeny, které nekončí v redukovaném stupni na vokál, ale na konsonant, jsou vlastně dloužené analogicky pozicí, vzorec ya-pasiv je tedy nutné zapsat takto: ((V{+redukovanostu +dlouženost}) -yá) - koncovka Samo dloužení je realizováno jako kvantitativní dloužení pro kořenové vokály i, u, jako ri pro dloužení r, a jako ä pro dloužení původních vokalických nazál, jako i pro dloužený reflex ä z původních trsů *VH (srov. Wackernagel 19781,16; Forssman 1986, 27 uvádí, že standardním reflexem dloužených *n/m je ä, případné řídké formy s än/äm jsou dle jeho názoru, se kterým se shodujeme, tvořené analogicky). Tab. 5: Staroindické ya-pasivum kořen příklad výklad Vci- cl-yá-te i + {dloužení} Vji- jí-yá-te Vmi- ml-yá-te Vpu- pu-yá-te u + {dloužení} Vsu- su-yá-te Vsru- šru-yá-te Vkr- kri-yá-te r + {dloužení} Mr- ghri-yá-te Vmr- mri-yá-te Vkf- krl-yá-te ř + {dloužení} Vsř- šlr-yá-te Jjan- jä-yá-te *n + { dloužení} Jtan- tä-yá-te Jqä- gl-yá-te *H + {dloužení} Vdä- dl-yá-te Vhä- hí-yá-te Vkn- krl-yá-te kompenzačně dloužené Vni- nl-yá-te Vhu- hu-yá-te Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu kořen příklad výklad Vaňj- aj-yá-te pozičně dloužené Vvac- uc-yá-te Vduh- duh-yá-te yuj-yá-te 4.1.3 Příklad druhý: desiderativa Podobně můžeme chápat redukovaný stupeň v desiderativech jako nulový-dlou-žený. Toto zdloužení se opět provádí podle stejných pravidel jako výše, včetně oněch kořenů, zdloužených analogicky pozicí či dlouhých v důsledku kompenzačního dloužení. Kořen je reduplikován a sufigován neprízvučným sufixem -sa/sa-(srov. Whitney 1924, 331-337; MacDonell 1910, 387-390; Burrow 1955, 352-354). Vzorec desiderativ si tedy musíme představit v této podobě: (reduplikace - (V{+redukovanost +dlouženost}) - sa/sa) - koncovka Tab. 6: Staroindičké desiderativum kořen příklad výklad Vci-1 cí-kl-sa-te B i + {dloužení} Vcí- 2. cí-kl-sa-te Vjí- 1. jí-gl-sa-ti Vyu- yú-yu-sa-ti u + {dloužení} Vsru- šú-šru-sa-te Vkr- cí-klr-sa-ti AV r + {dloužení} Vdhvr- dú-dhur-sa-ti Vstr- tí-stlr-sa-te B tú-stůr-sa-te B Vhan- jí-ghäm-sa-ti *n + {dloužení} Vsan- sí-sä-sa-ti Vgam- jí-gäm-sa-ti AV *m + {dloužení} Vgä- 2. jí-gl-sa-ti B *H+ {dloužení} Vpä- pí-pi-sa-pí-pä-sa- Vdhä- dí-dhi-sa-ti dí-t-sa- Vprí- pí-prl-sa-ti kompenzační dloužení Vbhu- bú-bhu-sa-ti Vhu- jú-hu-sa-ti B Vcit- cí-kit-sa-t poziční dloužení Jchid- cí-chit-sa-ti Mid- bí-bhit-sa-ti Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu 4.1.4 Příklad třetí: nä-prézenty nulový-dloužený stupeň je formalizován i jako slabý člen alternace nä - ni sufi-govaných prézentů. V tom je proporční fungování alternace no ~ nu sufigovaných prézentů či infikovaných na - n kmenů (srov. Whitney 1924, 260-263; MacDonell 1910, 348-351; Burrow 1955, 325-326: Tab. 7: Staroindický nä-prézent kořen příklad Vas- ašnáti - ašnlyät AV Vqr- qrnáti - qrnlmasi Jgráh- qrhnáti - qrhnímahe Vmi- mináti - minlmási Vstr- strnáti - strnlthána Vpri- prlnáti - prlnlté Vjňä- jändti -jänlmás Jmanth- mathnámi - mathnlté B Jbandh- badhnáti - badhnlmasi 4jyä- jináti -jinlyát Vsř- šrnáti - šrnlmasi AV Vji- jináti -jiniyät AV Vjü- junäti -junimási Vpü- punäti - punlte 5. Paradigmatizace nulového-dlouženého stupně Pro paradigmatizaci nulového-dlouženého stupně jsou nutné dva souběžné procesy: ukotvení nové formy (formalizování) a ukotvení nového sémantického obsahu (gramatikalizace). Formalizování nulového-dlouženého stupně vzešlo nepochybně z poziční varianty nulového stupně, patrně kompenzačně dlouženého po původních laryn-gálách (v případě na-présentů je to prakticky jisté), či dlouženého jinak a z jiných důvodů (ya-pasiva a desiderativa: pro podrobnější detaily viz Beekes 1988, 62-63; Beekes 2011, 257-258; Burrow 1955, 325-326, 360; Erhart 1980, 171; Hardarson 19937 142, pozn. 182; Jamison 1988, 215-217, 225; Kulikov 2012, 24-28; Kurylowicz 1956,258-260; LIV 23-24,661; Meier-Brůgger 2000,159,162). Pro nás je zásadní, že ve formě se nulový a nulový-dloužený stupeň odlišují. V následující tabulce si ukážeme, jak vypadá nulový stupeň od různých kořenů (reprezentován participiem préterita pas.) a stupeň nulový-dloužený (reprezentován ya-pasivem a desi-derativem): © Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu Tab. 8: NULOVÝ a NULOVÝ-DLOUŽENÝ stupeň kořen NULOVÝ NULOVÝ-DLOUŽENÝ VVV- ya-pasivum desiderativum Vji- jitá- jiyate jíglsati Vsru- šrutá- šruyate šúšrusate Vkr- krtá-o kriyate cíkirsati Co se týče gramatikalizace čtvrtého ablautového stupně, všechny tři typy slovesného tvoření jsou zjevně buď nové (nä - ni prézens), nebo radikálně přepracované prostředky (ya-pasivum, desiderativum). Nazální présens typu nä~ ni je výlučný indoárijský prostředek (v avestštině je například doložen podobný tvar, ale právě bez nulového-dlouženého stupně; srov. Beekes 1988, 62-63; Beekes 2011, 258; Burrow 1955, 325-326, Erhart 1980,171; Kurylowicz 1956, 258-260; LIV 661; Me-ier-Brůgger 2000,159), ya-pasivum je sice příbuzné latinským kmenům vzoru capia či slovanským prézentům typu kryjo, (srov. Burrow 1955,352-3354,360; Erhart 1980, 170; Kulikov 2012, 24-28; Kurylowicz 1956, 127; LIV 661; Meier-Brůgger 2000,162), desiderativum je pak snad příbuzné s reduplikovaným sigmatickým futurem v irštině (srov. Burrow 1955: 360), v obou případech jde spíše o užití jistých tradičních prostředků v inovovaných kategoriích, než o kontinuální dědictví starých gramatických tvarů. Nicméně inovativnost nových kategorií mohla gramati-kalizovat čtvrtý ablautový stupeň, který byl dán potenciálem systému. Celý systém staroindického ablautu se čtyřmi užitými rysy tedy navrhujeme zachytit jako v grafu 2, vlevo skalární hodnoty jednotlivých vektorů, vpravo dané ablautové stupně. Graf 2: Rysy/vektory a stupně staroindického ablautu včetně nulového-dlouženého stupně xiRiL OR = OL íL Náš model ablautového systému, tvořeného dvěma ortogonálními vektory, může být doplněn čtvrtým stupněm a tímto čtvrtým stupněm ve staroindičtině, dle všeho, také doplněn byl. ® Ondřej Šefčík Vektorový model staroindického ablautu LITERATURA Beekes, R. S. P. 1988. Laryngeal developments: a survey. In Bammersberger, A. (ed.) Die La- ryngaltheorie. Heidelberg: Carl Winter. 59-106. Beekes, R. S. R 2011. Comparative Indo-European linguistics: An Introduction. Amsterdam: John Benjamins. Brugmann, K. 1897. Vergleichende Laut-, Stammbildungs- und Flexionslehre der indogermanischen Sprachen. Erster Band: Einleitung und Lautlehre. Erste Hälfte. Strassburg: Karl J. Trübner. Burrow, T. 1955. The Sanskrit language. London: Faber and Faber. Erhart, A. 1980. Struktura indoiränskychjazykü. Brno: UJER Forssman, B. 1986. Vedisch sakam. Sprache 32.1 (Festgabe für M. Mayrhofer). 22-28. Hardarson, J. A. 1993. Studien zum urindogermanischen Wurzelaorist. Innsbruck: Institut für Sprachwissenschaft der Universität Innsbruck. Jamison, S. W. 1988. The quantity of the outcome of vocalized laryngeals in Indie. In Bammersberger, A. (ed.) Die Laryngaltheorie. Heidelberg: Carl Winter. 213-226. Kortlandt, F. H. H. 1972. Modeling the phoneme - New trends in East European Phonemic Theory. The Hague: Mouton. Kulikov, L. 2012. The Vedic -ya-presents. Passives and intransitivity in Old Indo-Aryan. Amsterdam: Rodopi. Kurylowicz, J. 1956. L'apophonie en Indo-Europeen. Wroclaw: Zaklad imienia Ossolinskich. LIV = Rix, H. (ed.) 1998. Lexikon der indogermanischen Verben. Wiesbanden: Dr. Ludwig Reichert Verlag. MacDonell, A. A. 1910. Vedic grammar. Strassburg: Karl J. Trübner. MacDonell, A. A. 1916. A Vedic grammar for students. Oxford: Clarendon. Marcus, S. 1967. Introduction mathematique ä la linguistique structurale. Paris: Dunod. Meier-Brügger, M. 2000. Indogermanische Sprachwissenschaft. Berlin: Walter de Gruyter. Revzin, 1.1.1966. Models of language. London: Methuen & Co. Scharfe, H. 1977. Grammatical literature (A history of Indian literature; Vol. 5, Scientific and technical literature; Fasc. 2).led. by Gonda, J. Wiesbaden: Otto Harrasowitz. Sefci'k, 0.2008. Values, features, fine metrics and oppositions. Linguistica Brunensia 56:5-14. SefcIk, 0.2009. Preliminary description of the Czech phonemic system using feature geometry. In Docekal, M. & M. Zikovä (eds.) Czech in formal grammar, 183-196. Munich: Lincom Europa. Sefci'k, 0.2011. Features of Common Slavic Ablaut Alternation. In Kosta Peter, Schürcks Lilia (eds). Formalization of Grammar in Slavic Languages. Frankfurt am Main: Peter Lang, 2011.43-53. Wackernagel, J. 1978. Altindische Grammatik. Band I. Lautlehre. Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht. Whitney, W. D. 1885. The roots, verb-forms and primary derivatives of the Sanskrit-language. Leipzig: Breitkopf und Härtel. Whitney, W. D. 1924. Sanskrit grammar. Leipzig: Breitkopf und Härtel. Ondřej Šefčík Ústav jazykovědy a baltistiky Filosofická fakulta Masarykovy university 602 00 Brno, Czech Republic sefcik@phil.muni.cz