NOVÁ RADA


                                      Smil Flaška z Pardubic



Analyzovaný úryvek se zabývá alegorickou básnickou skladbou Smila Františka z Pardubic (* před
rokem 1350, † 1403), která se dochovala ve dvou opisech a jednom zlomku. Rozebíraný text je úryvkem
z rukopisu Knihovny Národního muzea v Praze, který vznikl v r. 1459. V této rozsáhlé (více než 2
100 veršů) Nové radě Smil vylíčil středověký ideál křesťanského státu.



a) Transkripce


Výchozí transliterovaná verze:


                                  Transkripce:


Kral lew, ten czaſſu gednoho

byl rozesſal poſlow mnoho

po wſſech kragich na wſſie ſtrany,

po ſwa knyezata y pany.


                                  Král lew, ten času jednoho

                                  byl rozeslal poslóv mnoho

                                  po všech krajích na všě strany,

                                  po svá kniežata i pány.




b) Rekonstrukce hláskového vývoje vybraných slov:



gednoho


* jedьnogo > jednogo, 10. století ‒ zánik jeru podle Havlíkova pravidla

jednogo > jednoγo, 12. století ‒  změna závěrového g na úžinové γ

jednoγo > jednoho, 13. století ‒ změna velárního γ  na laryngální h


poſlow


*posłowъ > posłów, 10. století ‒ zánik jeru podle Havlíkova pravidla

posłów > posłuow, konec 14. století ‒ diftongizace ó >uo

posłuow > posłuo, konec 14. století ‒ zánik koncového ‑w (artikulační změna odstraňující triftong
‑uou‑)

posłuo > posluo, přelom 14. a 15. století ‒ splynutí l a ł (proběhlo téměř na celém jazykovém
území, s výjimkou části východomoravských a slezskočeských dialektů)

posluo > poslú (poslů),  15. století ‒ monoftongizace, jejímž výsledkem je  dlouhé ú, jako
pravopisný tradicionalismus se drží psaní původního diftongu, tj. u s indexovým ^o (ů).

…



c) Určení gramatických kategorií, včetně flexe


lev ‒ substantivum, nom. sg. m., o‑kmen mužský, vzor chlap

času ‒ substantivum, gen. sg. m., o‑kmen mužský, vzor chlap

byl rozeslal ‒ sloveso, 3. os. sg., plusquamperfektum, indikativ, aktivum, dokonavý vid, 1. třída
slovesná, vzor mazati

poslóv ‒ substantivum, gen. pl. m., o‑kmen mužský, vzor chlap

všech ‒  zájmeno neurčité,  lok. pl. m., smíšená deklinace (zčásti rodová měkká, zčásti rodová
tvrdá)

…


d) Rekonstrukce morfologického vývoje


czaſſu


Původní koncovka gen. sg. zní ‑a (časa). Této koncovce začala již ve stč. období konkurovat podoba
‑u, která je původem u‑kmenová. Nově přijatá koncovka se stala prostředkem odlišení kategorie
životnosti, neboť se mohla pojit pouze s neživotnými substantivy. Proces změny ‑a  → ‑u nebyl do
nové češtiny završen, a tak mají obě podoby status alomorfů (hradu ~ lesa).


byl rozeslal


Plusquamperfektum (také antepréteritum) vedle préterita druhý stč. typ opisného minulého času,
který byl tvořen kombinací minulých časů pomocného slovesa býti a l-ového participia.  Sloužil
k vyjádření předčasnosti v minulosti, tzn. že děj / stav slovesa ztvárněného plusquamperfektem se
odehrál před jiným dějem / stavem (avšak je možné, že měl význam podobný perfektu, tj. vyjadřoval
stav, který byl výsledkem děje, který se odehrál v dávné minulosti a který předcházel jinému
minulému ději / stavu). Plusquamperfektum  nebylo ve spisovné češtině nikdy příliš frekventovaným
prostředkem.


poſlow


Původní o‑kmenová koncovka gen. pl. byla nulová (v tomto případě by tedy měla být forma posel).
Tato koncovka byla nahrazena formou u‑kmenovou ‑óv, jejíž přijetí bylo motivováno snahou zabránit
nežádoucí homonymii nom. sg. a gen. pl. (posel ‒ posel).

Tato koncovka podlehla diftongizaci ‑uov. Jelikož bylo v původně bilabiální [w], došlo v pozici po
tomto diftongu k jeho zániku (jako snaha odstranit slabiku obsahující dvě neslabičné ‑w‑). Poté
došlo k monoftongizaci ‑uo > -ú (resp. ‑ů‑).

Původní koncovka se drží u některých pomnožných místních jmen: do Bavor, z Uher, z Valach.

…