Řecká próza 19. století Literární seminář I podzim 2015 Nicole Votavová Sumelidisová Bibliografie – román jako žánr: Michail Bachtin, Román jako dialog, přel. D. Hodrová, Praha 1980 Daniela Hodrová, Hledání románu: kapitoly z historie a typologie žánru, Praha 1989. D. Mocná, J. Peterka a kol., Encyklopedie literárních žánrů, Praha 2004. Termín: Původně označení pro vypravování ve formě lingua romana, tj. v lidovém románském jazyce (vs. prestižní poezie v latině) Charakteristika: - dlouhé fiktivní vyprávění v próze (x antika, středověk) - nejuniverzálnější žánr novodobé epiky - dialogický žánr – vícehlasný, více postav, více rovin, více linií - vývoj postav - otevřený jiným žánrům (vstřebávání x romanizace ostatních žánrů - Bachtin) - polyfunkční – disponovaný k různým účinkům: - zaměrení na různé skupiny čtenářů - množství subžánrů Bibliografie – antický román Luciano Canfora, Dějiny řecké literatury, přel. D. Bartoňková a kol., Praha 2001 (str. 605‒610). Silva Fischerová, Antický román jako populární literatura?, Slovo a smysl 20, 52‒78. Tomas Hägg, The Novel in Antiquity, Berkeley 1991. Jaroslav Ludvíkovský, Řecký román dobrodružný. Studie o jeho podstatě a vzniku, Praha 1925. Ben E. Perry, The Ancient Romances, Berkeley 1967. Bryan P. Reardon, The Form of Greek Romance, Princeton ‒ Brill 1991. EPOS vs. ROMÁN Michail Bachtin: základní charakteristika eposu v kontrastu k románu • předmětem eposu je absolutní minulost vs. vzpomínky hrdiny či autora • zdrojem eposu je národní tradice předávaná ústním podáním vs. obyčejní, i když idealizovaní, hrdinové, rozvoj písemnictví • epický svět je oddělen od současnosti absolutní epickou distancí vs. zpochybnění hodnot (i žánru eposu) ANTICKÝ ROMÁN On a ona, oba krásní, dobří a nevinní, jsou rozloučeni nepřízní osudu. Všechny tři díly světa, Asie, Evropa i Afrika, se stávají svědkem protivenství, která se jim stavějí v cestu. Loupežníci, váleční nepřátelé, mocní tohoto světa a kuplíři, vše se spikne, aby činilo úklady nevinnosti a připravovalo znovu a znovu překážky vzájemnému shledání. Žalář, ponížení, bitvy, otroctví, nebezpečenství, z něhož se unikne na samém prahu smrti, k tomu přemíra citu, slzy, přísahy, zoufalství a radost, při níž se omdlévá, to se opakuje v každém románě s podivuhodnou vytrvalostí. (Jaroslav Ludvíkovský, Řecký román dobrodružný. Studie o jeho podstatě a vzniku, Praha 1925, s. 4) EPOS A ROMÁN (Thomas Hägg) 1) motivy: a) základní motivy, dějová linie (rozdělení a shledání dvojce, nástrahy,cesta a bloudění) b) vedlejší motivy: sen, věštby 2) narativní techniky: - převyprávění děje v závěru - ich forma - in media res - popis paralelních událostí - způsob vyvolávání napětí - úloha věšteb – posunutí děje Charakteristické znaky antického románu ● „multižánr“ ● intertextualita ● prozaická forma ● ich-forma i er-forma ● hlavní postavy: dvojce milenců, idealizace ● osudy hrdinů řízené bohyní Tyché ● mediteránní prostor ● topoi: TOPOI ● první setkání – důležitost smyslů, zejména zraku ● láska jako náhlá rána či nemoc ● výjimečná až božská krása obou hrdinů ● ústředním motivem cesta ● bouře a ztroskotání/přepadení piráty či lupiči ● zdánlivá smrt a pohřbení ● exotická místa ● panovnická sídla ● bitevní střety ● ekfraze ● čistota a neposkvrněnost ● podrobně popsané slavnosti na počest bohů a vzývání božstev ● shledání hrdinů ● závěrečná anagnorize rodičů a dětí SEMINÁRNÍ PRÁCE ● byzantský román ● historický román – vzory, příklady, cíle ● pikarský román ● parodie – Η Πάπισσα Ιωάννα ● Θάνος Βλέκας a jeho role ve vývoji řeckého románu ● Λουκής Λάρας a jeho role ve vývoji řeckého románu ● Γιάννης Ψυχάρης a Το ταξίδι μου ● Hθογραφία a pronikání realismu do řecké prózy ● Sociální/městský román – nová témata ● Symbolismus v próze: Το φθινόπωρο BYZANTSKÝ ROMÁN - bibliografie Roderick Beaton, The Medieval Greek Romance, 2nd edition, London 1996. Růžena Dostálová, Byzantská vzdělanost, 2. vydání, Praha 2003. EPOS DIGENIS AKRITAS: - 12. století - kombinace lidové a umělé tradice - podle R. Beatona autor napsal epos v Konstantinopoli, generace po 1071 ( - snaha zachytit život na východě i místní lidovou tra dici – akritovské písně, obohacené o románové prvky) - jazyk smíšený – Escorial i Grottaferrata - patnáctislabičný jamb i próza - epos nebo román? EPOS DIGENIS AKRITAS: - obdobný námět jako západní národní eposy (Cid, Roland): - boj proti jinověrcům, hrdina bojující za vlast - oblast Anatolie - 2 části: a) příběh rodičů: arabský emir a dcera byzantského vojevůdce b) Digenis Akritas (nadpřirozené schopnosti, únos nevěsty, Amazonka, uznání císaře (Basileios II.?), palác v poušti, nemoc a smrt) - epos nebo román? LITERÁRNÍ TRADICE, ze které epos vychází ● lidové písně akritovského cyklu ● životy svatých ● helénistické romány ● anonymní Život Alexandra Velikého ● Homér LIDOVÉ PÍSNĚ O AKRITECH ● akrité – strážci hranic ● události 9. století – boje s Araby ● Pontos a Kappadokie ● epické písně – patnáctislabičný jamb ● nejstarší Píseň o Armurisovi, zapsaná v 15. století ● zápis většiny od konce 19.st. ŽIVOTY SVATÝCH Společné prvky s eposem: ● obšírné vyprávění o rodičích ● o okolnostech jeho narození ● odmítnutí světských poct, život v samotě ● nadpřirozené vlastnosti ● pozůstalí kolem lože umírajícího ● umírá bez potomků HELENISTICKÉ ROMÁNY Verze E i K mají řadu prvků přejatých z románů Achillea Tatia a Héliodóra ● prolog věnovaný tématu lásky ● popis paláce (omezeno v E) ● rozsáhle ekfraze v K ŽIVOT ALEXANDRA VELIKÉHO ● populární anonymní helénistický příběh ● popis smrti hrdiny ● banální příčina ● hrdina umírá mladý ● jednotlivé fáze: ● povolává své druhy k loži a vypráví jim o svých hrdinských činech ● jeho žena chce zemřít s ním ● umírají společně, bezdětní HOMÉR Sporadické odkazy na Homéra (Ilias – hrdinové) mají doložit příslušnost k literární tradici. 1. osoba - Odysseia ROMÁNY 12. STOLETÍ ● obdobná dějová linie i hrdinové jako u antického románu ● neurčitá, předkřesťanská minulost, téměř žádné zmínky o Byzanci ● téměř žádné zmínky o křesťanství ● hrdinové – strnulé neměnné typy ● láska jako utrpení ● hrdinové pasivní – řízeni Tyché ● časté popisy a ekfraze ● verš – dvanáctislabičný jamb ● jazyk - smíšený Nikétas Eugenianos: O lásce Drosily a Charikla ● vzorem román Theodora Prodroma o Rodantě a Dosiklovi - učitel ● polovina 12. století ROMÁN 14. A 15. STOLETÍ a) původní tvorba ● pohádkové motivy ● hrdiny princ a princezna ● láska je naplněna ● nešťastný konec nebo dočasné odloučení ● krutá dobrodružství ● pomoc ženy, která tragicky zemře ● jazyk smíšený ● politický verš Četba: Nikétas Eugenianos: O lásce Drosilly a Charikla, přel. R. Mertlík, Praha 1987 (1. a 7. kniha). ROMÁN 14. A 15. STOLETÍ b) překlady nebo parafráze západních veršovaných románů ● rozdíl v motivaci hrdinů ● jazyk smíšený ● politický verš Vitsentzos Kornaros: Erotokritos (17.století) - krétská renesance - synkretická kultura - rytířská kultura - krétský dialekt - patnáctislabičný jamb PRÓZA V DOBĚ OSVÍCENSTVÍ OSVÍCENSTVÍ 17. a 18. století - konec rytířské kultury - Cervantesova parodie - děj románů přenesen do měst - do popředí střední třída - próza – soukromé čtení (x přednes veršovaných románů) První novořecký román: Nικόλαος Μαυροκορδάτος: Φιλοθέου πάρεργα (1718) 1. otázka: Jaký má být jazyk románu? 2. otázka: O čem má román být? ZÁSADNÍ VLIV NA ROZVOJ NOVOŘECKÉ PRÓZY MAJÍ PŘEKLADY A ADAPTACE ZÁPADNÍ LITERATURY: - řada překladů osvícenských textů (popularizace vědy, Encyklopedie), Vznikají i „řecké“ encyklopedie - romány: a) milostné romány: propojení s politickou tematikou (hrdina bojuje za nezávislost vlasti) b) satirické, pikarské romány, kritika mravů - velká obliba epistolárního románu Ad satirické romány: Překlady: - Alain-René Le Sage: Gil Blas (1715): různorodé charaktery, Molière - Voltaire: Candide, čili Optimismus (1759) – Αγαθούλης: na příkladu morálně čistého, naivního mladíka Candida odhaluje zvůli absolutní moci, prodejnost soudů či loupeživost válek. Voltaire zde také rozvíjí filozofické úvahy o nekritickém optimismu daném vírou v Boží prozřetelnost, kterému je dána přednost před racionálním přístupem, před rozumem. Adaptace: - Ο Ανώνυμος του 1789: nápodoba francouzského románu Kulhavý ďábel (autor Alain René Le Sage. Řecký román přenesen do Bukurešti, Mustafa a ďábel nahlíží do bukur. domů, odsouzení tmářství šlechty, absolutismu. Tyto pokusy o novodobý řecký román, obvykle neměly úspěch. Čtenáři zřejmě ještě nebyli připraveni na četbu filozofických děl a satir mravů. Oblíbeným tématem stále zůstávají milostné prózy. Milostné prózy Překlady: Rigas Velestinlis Ferreos: překlad povídek z francouzštiny: Σχολείον των Ντελικάτων εραστών, 1790 (autor: Rastif de la Bretton) Vyjadřuje pokrokové názory francouzské inteligence (požadavek opravdové Lásky, nutnost reformy společnosti) pro fanariotskou společnost ještě nepřijatelné (štěstí kladeno nad čest). Σχολείον των ντελικάτων εραστών: ήτοι βιβλίον ηθικόν περιέχον τα περίεργα συμβεβηκότα των ωραιοτέρων γυναικών του Παρισίου, ακμαζουσων κατά τον παρόντα Αιώνα. / Εκ της Γαλλικής διαλέκτου νυν πρώτον μεταφρασθέν παρά του Ρήγα Βελεστινλή Θετταλού. Εν Βιέννη της Αουστρίας: Εκ της Τυπογραφίας Ιωσήπου Βαουμεϊστέρου, 1790. Původní tvorba: Έρωτος αποτελέσματα, autor nejistý, 1792, situováno na dn. Ukrajinu a do Konstantinopole, střídmý přístup; první původní řecké povídky. ROMANTICKÝ ROMÁN EPISTOLÁRNÍ ROMÁN - dopisy Pierra Abelarda a Heloisy (12.st.) - Portugalské listy (17.st., anonymně) - J. W. Goethe: Utrpení mladého Werthera (1774) - SENTIMENTALISMUS (součást preromantismu) - Jeho základní premisou je Lockova myšlenka, že pravdivý obraz vnějšího světa tkví v lidském vědomí a nevědomí ne ve vnějším světě samém. Z toho sentimentalisté vyvozovali, že všechno konání je podřízené subjektu. Obrazný život – fantazie více než skutečnost – realita. - ROMANTISMUS – obecná charakteristika - konec 18. století – 1. polovina 19. st. - formování národního povědomí „malých národů“, osvobozenecká hnutí - klasicismus, osvícenský didaktismus a racionalismus x obrazotvornost a citovost - racionalismus x náboženská víra - mimésis (nápodoba vzorů) x fantazie a inspirace René Wellek: „[...]the following three criteria should be particulary convincing, since each is central for one aspect of the practise of literature: imagination for the view of poetry (způsob tvorby) nature for the view of the world (způsob ztvárnění) and symbol and myth for poetic style.“ - CHARAKTERISTICKÉ RYSY ŘECKÉHO ROMANTICKÉHO ROMÁNU - román jako žánr převládá (objevují se i povídky) - pestrost subžánrů (epistolární, historický, pikarský, mravoučný) - katharevusa (dimotiki v dialozích) - milostné příběhy s cestováním (dědictví antiky a sředověku) - hrdina je ideál - kritika současného stavu společnosti (rozčarování) - realistické prvky (popis charakterů a mravů) PANAGIOTIS SUTSOS: Ο Οδοιπόρος (Poutník, 1931) - závěr řeckého veršovaného románu - jazyk: vývoj, přepracování - patnáctislabičný jamb - charakteristická romantická zápletka - řecké prostředí PANAGIOTIS SUTSOS: Ο Λέανδρος (1934) Forma - epistolární román – 4 osoby (Leandros, Koralia, Charilaos, Eufrosyni) - ke konci deníkové záznamy (Werther) - nesnaží se navodit dojem autentického rukopisu - citace z romantických autorů (Lamartin, Racine, Chateaubriand), i antických Romantické prvky - wertherovský“ děj - člověk - příroda PANAGIOTIS SUTSOS: Ο Λέανδρος (1934) Realistické prvky - kritika společnosti, politická kritika, postavení žen (osvícenství, Ugo Foscolo: Poslední listy Jakuba Ortise,1802) „[Ο Λέανδρος] εμβαίνει εις καταγώγια πολιτικής μηχανορραφίας και τα ζωγραφίζει τόσον ζωηρά, ωσάν και αυτός να ελάμβανε μέρος, εγκωμιάζει ενίοτε τους δυνατούς της ημέρας, ωσάν να επεθύμη να γείνη σύμβουλος.“ Pozdější kritika: „σελίδας περιέχουσας υγιή ηθικήν πολιτικήν, […] δεν εγράφησαν φλογερότεραι σελίδες κατά του ψεύδους των [πολιτικών]“. Παλαιά αθηναϊκή σχολή Α΄ Αθηναϊκή σχολή Αθηναϊκή ρομαντική σχολή Παναγιώτης Σούτσος (1806-1868) Αλέξανδρος Σούτσος (1803-1863) Α. Ρ. Ραγκαβής (1809-1892) Helénocentrismus 19. století lantievropeismus ˃ helénocentrismus lεκνευρισμένη τάση προς την επίδειξη των εθνικών αρετών (Κ. Δημαράς, Νεοελληνικός διαφωτισμός, Αθήνα 1977, σ. 388.) l lDvě základní roviny nebezpečí, které přináší západní kultura: - ohrožení tradiční morálky - je v rozporu s potřebou pozvednutí národního sebevědomí lPodněty: a) politika mocností b) nekritický filhelénismus H Ελλάς ουδ᾽ Δύσιν εστίν, αλλ᾽ εστί καθαρά καθαρωτάτη Ελλάς, και τον πολιτισμόν αυτής οφείλει εξ αυτής της Ελλάδος λαμβάνειν [...] παν τι μη εκ των σπλάχνων αυτών του έθνους εξερχόμενον, εστίν οθνείον και βλαβερόν, πας πολιτισμός οιοσδήποτε, μη απορρέων εξ αυτής της φύσεως και των ηθών αυτού του έθνους, αλλ᾽ επιβαλλόμενος, η λάθρα εισαγόμενος έξωθεν εις αυτό, εστίν ολέθριος προς το έθνος. (Κ. Φρεαρίτης, 1855, citov疣o podle Π. Βουτουρής, Ως εις Καθρέπτην, Αθήνα 1995, σ. 23.) Ženy – čtenářky (ohrožení rodiny a mravnosti) Εκείνες των οποίων οι γονείς αδιαφορούσανε εμάθανε λίγα γκρεκικά, τα οποία τους χρησιμεύουνε στο σπίτι του ανδρός τους καθ᾽ εορτή, να καπακίζουν κανένα εκκλησιαστικό βιβλίο. Οι άλλες όπου εσταθήκανε στα δημόσια σχολεία, εμάθανε να διαβάζουν μ᾽ ευκολία όχι μόνον τα γκρέκικα, αλλά και τα ιταλικά γράμματα, και τούτες δίδουνται στα μυθιστορήματα. (Α. Λασκαράτος, Τα μυστήρια της Κεφαλλονιάς, in Άπαντα, Α΄, 1959, 79.) (κάπα)-ίζω = τραυλίζω George Sand (1804-1876) Νegativní vliv překladů západních románů [...] η ανάγνωσις των πλειοτέρων μυθιστορημάτων εξάπτει (dráždí) την φαντασίαν, φθείρει πολλάκις και νουν και καρδίαν και εμποιεί αισθήματα βλαπτικά της τε υγίεας και ηθικής των αναγνωστών [...]. Κατά τας παρατηρήσεις δε πολλών ιατρών, η ανάγνωσις των μυθιστορημάτων είναι μία των αιτιών της μανίας και του υστερισμού παρά ταις κυρίας. Αλλά έως πότε αυτός ο κάκιστος πιθηκισμός [...] θα κρατώσιν ημάς ούτω ταπεινούς και χαμαιζήλους και ματαιόφρονας; καιρός πλέον ν᾽ ανανήψωμεν και Έλληνες και Εληνίδες. (Δ. Ι. Μαυροφρύδης, Φιλίστωρ 1, Μάιος 1861, 417418.) Τα χρέη του Υμεναίου είναι χρέη αληθή, και η διαγωγή (chování) της μητρός επηρεάζει την τύχην των τέκνων. Η εύκολος ηθική την οποίαν ζητούσι να παρεισάξωσιν εις την Ελλάδα ευρωπαϊκά έθιμα και ήθη! ηθική, ω Κοραλία μου, αποβαίνουσα πάντοτε προς δυστυχίαν των γυναικών και προς διαφθοράν της κοινωνίας. (Π. Σούτσος, Ο Λέανδρος, Ναύπλιο 1834, σ. 26.) Νegativní vliv překladů západních románů Μην επιτρέπετε εις τας θυγατέρας υμών να αναγιγνώσκωσι μυθιστορήματα, διότι και τα άριστα των μυθιστορημάτων διδάσκουσιν λεληθότως (skrytě) ψευδείς ιδέας περί της κοινωνίας και του βίου. Η νεανίς υπανδρευομένη απογοητεύεται βλέπουσα τον σύμβιον αυτής ουδόλως ομοιάζοντα προς τον άνδρα, τον οποίον η φαντασία της έπλασεν εκ της αναγνώσεως των μυθιστορημάτων. Υπάρχουσι δε παραδείγματα ότι τούτον έγινεν αιτία της δυστυχίας και του αίσχους (hanby) πολλών γυναικών. (Π. Ι. Φέρμπος, Οδηγός ελληνοπρεπούς συμπεριφοράς, Αθήνα 1898, σελ. 1112.) Dialog zastánců a odpůrců románu Περί των κακοήθων άρα μυθιστοριών ουδεμία διχογνωμία, αποφεύγομεν μεν αυτάς ως τους μαινομένους του Κοραή, αλλ ᾽ μετ᾽ αυτών δεν παραδίδομεν εις το πυρ και τας χρησίμους, ως δεν παραδίδομεν εις αυτό και όλα τα σήμερον εκδιδόμενα ελληνιστί βιβλία, διότι μετ᾽ αυτών συνεδημοσιεύθησαν και τα βλάσφημα Μυστήρια της Κεφαλλονιάς. Κατά τι και δια τι ο Αυθέντης του Μωρέως του Κ.Α.Ρ. Ραγκαβή, πατριωτικώτατον επεισόδιον της ιστορίας της Πελοποννήσου του ΙΓ΄ αιώνος, ή ο Θάνος Βλέκας του Κ. Π. Καλλιγά, ευφυεστάτη (duchaplný) μαστίγωσις των παρεκτροπών της καθ᾽ ημάς πολιτείας και κοινωνίας, φθείρουσι τα ήθη της Ελληνίδος νεολαίας; Πανδώρα 7, 1856-1857, σ. 139. Požadavek na vznik „národního“ románu Είναι λοιπόν κατεπείγον να αντιστρατευθώμεν εις την ολεθρίαν επιρροήν του ξένου μυθιστορήματος, δημιουργούντες το εθνικόν μυθιστόρημα [...] ας προφυλάξωμεν λοιπόν τα τέκνα ημών, ας προφυλαχθώμεν ημείς αυτοί των εκ της εσπερίας προερχομένων δηλητηριωδών εκείνων αναγνωσμάτων. Α. Ζανετάκης Στεφανόπουλος, Προλεγόμενα στο Άγιος Μηνάς. Ποίημα λυρικοεπικόν, Αθήνα 1860, σ. 85. Eκ της νεωτέρας λοιπόν ιστορίας ημών, ας αντλήσωμεν παρθένους και εθνικάς υποθέσεις! Ας αποσκορακίσωμεν (vymýtit) της ξενικής μυθιστορίας τα σκαιά βατταρίσματα (žvanění) τα δηλητηριάζοντα την ψυχήν! Ας κρούσωμεν νευρωδέστερον και ανδρικώτερον την φόρμιγγα (lyra), απαθανατίζοντες τους ήρωές μας και απαθανατίζοντες συγχρόνως μετ αυτών. (Ι. Θ. Ορφανίδης, Προλεγόμενα στο Άγιος Μηνάς. Ποίημα λυρικοεπικόν, Αθήνα 1860.) Jakob Philipp Fallmerayer (1790–1861) Κωνσταντίνος Παπαρρηγόπουλος (1815–1891) Ιστορία του Ελληνικού Έθνους (od 1860) Hledání „národní literatury“: lErotokritos lPoémy na vlastenecká témata lDrama: Πατρίς και Πίστις, Θρησκεία και Ελευθερία, ιδού οι δύο πόλοι του άξονος, περί ον θέλει στρέφεται το νεόν ελληνικόν δράμα. Δ. Ν. Βερναδάκης, Προλεγόμενα περί εθνικού ελληνικού δράματος, στο Δράματα, τ. Α΄, Αθήνα 1903. Η κωμωδία πρέπει να μιμήται καλώς τα ήθη και έθη και την διαγωγήν του έθνους δια το οποίον γίνεται [...] Οι κυρώτεροι χαρακτήρες των αρετών και κακιών είναι βέβαια οι αυτοί εις όλα τα έθνη, αλλά είναι και τινες τροπολογίαι, και περιστάστεις του δράματος, αι οποίαι συμμεταβάλλονται κατά την αγωγήν, και την διοίκησιν, και τας γνώσεις τούτου ή εκείνου έθνους. Κ. Οικονόμος, Ο φιλάργυρος του Μολιέρου, Αθήνα 1970, σ. 25. Historický román lObjevuje se v polovině 19. století lReaguje na požadavky - ελληνικότητας - αληθούς ιστορίας Referát – historický román Michaela Tsima Ιάκωβος Γ. Πιτσιπίος (Πιτζιπιός, 1803-1869?) l1803 Chios lΙερός Λόχος, Dragatsani (dn. Rumunsko), červen 1821 lPaříž, Oděssa, Ermupoli (Η ορφανή της Χίου), Konstantinopol, západní Evropa lPrvní řecké romány lČasopisy s filologickým, náboženským a politickým zaměřením lΜεγάλη του Γένους Σχολή, „Πιτσιπιακά“ (1949) lΧριστιανική Ανατολική Εταιρεία (zal. 1962) lJeho romány nejčtenější v 19. století Η Ορφανή της Χίου ή Ο θρίαμβος της αρετής lErmupoli 1839 lΠροκήρυξη: Ολίγα συγγράμματα των παλαιών Ελλήνων διασώθησαν μέχρι των ημερών μας, εκ του είδους εκείνου, τα οποία οι μεν Ευρωπαίοι ονομάσουσι Ρωμανά, οι δε νεώτεροι Έλληνες Μυθιστορίας. Εις δε την Καθομιλουμένη Γλώσσαν μας, δεν έχομεν ακόμη κανέν τοιούτο Πρωτότυπον, μολονότι οι Πρώτοι αυτών Εισηγηταί ήσαν οι Έλληνες, ως εκτεταμένως αναφέρει ο αοίδημος Κοραής, εις την υπʼ αυτού γενομένην έκδοσιν των Αιθιοπικών του Ηλιοδώρου. lηθική ιστορία lhistorie ostrova lslovníček „Patent“ na novořecký román lΙ. Πιτσιπιός, Η Ορφανή της Χίου (1834/1839) lΠ. Σούτσος, Ο Λέανδρος (1834) Πρόλογος: Εις την αναγεννομένην Ελλάδα τολμώμεν ημείς πρώτοι να δώσωμεν εις το κοινόν τον Λέανδρον. lΓ. Παλαιολόγος, Ο Πολυπαθής (1839) Προκήρυξη: Εις την γλώσσαν μας μεταφράσθησαν τινές μυθιστορίαι, αλλά πρωτότυπον τοιούτου είδους βιβλίον ουδείς μέχρι τούδε έγραψε.... Velká obliba Pitsipiova románu ldalší vydání 1869, 1883, 1929 a dále lλαϊκό μυθιστόρημα lúprava pro divadlo 1881 lstínové divadlo: Ο Καραγκιόζης και Η Ορφανή της Χίου (Μ. Xanthos, 30. léta 20. století) lhttps://www.youtube.com/watch?v=PyHQ6ammS5U Charakteristika románu lNezvyklý rozsah lVolba oblíbené tematiky lDěj: H Ευλαλία χάνει τους γονείς της στις σφαγές της Χίου και την αναλαμβάνει η θεία της Λωξάντρα που έχει δύο παιδιά. Στην οικογένεια αυτή η Ευλαλία παίζει το ρόλο της Σταχτοπούτας. Εκεί θα συναντήσει τον ειλικρινή Αλέξανδρο και θα ορκιστούν αιώνια αγάπη μεταξύ τους. Η Λωξάντρα όμως κάνει το παν για να χωρίσει το ζευγάρι και να επωφεληθεί από την κληρονομιά της ορφανής. Ύστερα από διάφορες περιπέτειες οι δύο νέοι παντρεύονται, την ίδια μέρα μάλιστα που η Ευλαλία θα γινόταν καλογριά. Charakteristika románu lČasoprostor (téměř abstraktní, ale i konkrétnější údaje) lNezvykle velké množství postav lKomplikovnaná zápletka (romantické motivy – osiření, ctnosti) s prvkem náhody lZkoušky (prokázání mravní síly) – bloudění, zdánlivá smrt, převleky lRetardace děje: písně, paralelismy a přirovnání (přírodní jevy, mytologie), romantické popisy lSpojení tří románových tendencí: antika, romantický prvek, historický román Postavy lVznešená x obyčejná jména lVelké množství postav lStěžejní 3 dvojce Eulalie – Alexandr Stefanos – Kornelie Loxandra - Petros O Πίθηκος Ξουθ και τα ήθη του αιώνος 1848, časopisecky lrealismus lsatira ldvě roviny: reálná a fantastická > fantastický realismus lmluvený jazyk Vliv evropské literatury lΠιτσιπίος: „σύγγραμμα πρωτοφανές“ lTéma: Homér, Lúkianos, Apuleius, Kafka, Bulgakov lVliv fantastického románu: Le Sage, Kulhavý ďábel (18. st.) lVliv satir na lékaře aj. lM. Περδικάρης, Ερμήλος (1817), Γ. Παλαιολόγος, Ζωγράφος (1842) Βολταίροι οι βωμολόχοι, αισχροί οι Μιραβοί, Ελβέτιοι οι αχρείοι, και Χόβιοι οι στραβοί. Εις τρόπον, εξ αιτίας τοιούτων μιαρών, ο κόσμος κατεστάθη έν θέατρον σκληρόν. Επλήθυν’ η κακία, εχάθ’ η αρετή, κι ασέβεια, αθεΐα παντού επικρατεί. (Ερμήλος, Α΄, α΄, 17-22) Ω συμφορά Ελλήνων! σοφός να δυστυχή και ιατρός αν γένη, ιατρός να ευτυχή! (Ερμήλος, Α΄, β΄, 37-38) Εμμανουήλ Ροΐδης: Η Πάπισσα Ιωάννα (1866) lstředověká legenda lμεσαιωνική μελέτη lparodie na historický román lsatira na církev (katolická – pravoslavná) a celou společnost lkonzervativní katharevusa lodsouzení řeckou církví na koncilu 1866 «ως αντιχριστιανικόν και κακόηθες» Znaky historického románu v Papežce a jejich zpochybnění lReferát – A. Filippopulos Specifika Roidisova stylu x historický román - spojení konvenčně neslučitelných pojmů, slov, významů: εἰς Ἀκυΐσγρανον, πόλιν περίφημον διά τά ἅγια λείψανα καί διά τάς βελόνας - nečekaná přirovnání: ὑπέπεσε κατά τάς πρώτας ἡμέρας είς τήν μοναστηριακήν ἐκείνην χαύνωσιν, ἥτις καταλαμβάνει τάς νεήλυδας εἰς τά κοινόβια, ὡς ἡ ναυτίασις τούς κατά πρῶτον πατοῦντας ἐπί πλοίου - sebereflekce autora - rozbití celistvosti příběhu - nezvyklé zacházení s prameny Směřovná k realismu: lKritika společnosti lParodie lΘάνος Βλέκας (1855) lΗ Πάπισσα Ιωάννα (1866) lΛουκής Λάρας (1879) Παύλος Καλλιγάς (1814-1897) lvýznamná osobnost nového řeckého státu lprávník (zákoníky), univerzitní profesor, ministr zahraničí, ředitel Národní banky lSmyrna, Terst, Benátky, Ženeva lod 23 let v Řecku lhlavní cíl – vybudování nového řeckého státu Θάνος Βλέκας (1855) lnové téma: vnitřní správa a organizace řeckého státu lkritika: - anarchie ve správě státu - korupce - nefunkční právní systém - nespravedlivý daňový systém - nespravedlivé rozdělování pozemků - loupežnictví - negramotnost obyvatelstva včetně kléru Generace r. 1880 Ηθογραφία lΝikolaos Politis, folkloristika, vyhlášení soutěže lPožadavky soutěže: národní téma, žánr povídky lHθογραφία (Λεξικό Τριανταφυλλίδη): λογοτεχνικό είδος που επιδιώκει να αναπαραστήσει πιστά τις εξωτερικές συνθήκες και τον τρόπο ζωής μιας ομάδας ανθρώπων σε ορισμένο τόπο και χρόνο lΗθογραφία = ρεαλισμός + λαογραφία + διήγημα lRealismus, naturalismus – překlad Zolovy Nany (1880) Eιδυλλιακή ηθογραφία lΓεώργιος Δροσίνης (1859-1951) lpovídka Αμαρυλλίς (1885) lzasvěcení do (idylického) života na venkově l„reportáž“ z venkova lpovrchový - popisný přístup lkatharevusa s dialektismy Ρεαλιστική ηθογραφία lΓεώργιος Βιζυηνός (1849-1896) lΑλέξανδρος Παπαδιαμάντης (1851-1911) lΑνδρέας Καρκαβίτσας (1865-1922)