EGYPTSKÁ BOŽSTVA V ANTICKÉM SVĚTĚ PODZIM 2015 (1) KOSMOLOGICKÉ A KOSMOGONICKÉ MÝTY • Chaos: původní temná vodnatá látka bez hranic a formy Nun, původní zdroj Nilu • Stvořitel: Vynořuje se z Nun jako sluneční bůh, • Vyobrazení objevení stvořitele: Rodí se z krávy, objevuje se z lotosu na vodě, z vejce nebo v podobě ptáka na první pevnině. • První světlo a zvuk při jeho zrození začínají proces stvoření, bůh byl osamělý – problematické pro egyptskou kulturu • Stvořitel rozděluje prvky chaosu tím, že jim dává jména. • Jména stvořitele v různých teologických centrech: Atum, Re, Šu, Khnum, Ptah, Amon-Re nebo bohyně Neith, Hathor, Ísis KOSMOLOGICKÉ A KOSMOGONICKÉ MÝTY • Stvořitel tvořil skrze srdce a jazyk (v srdci promýšlel a vyslovováním věcí je tvořil) • První generace bohů zrozená Atumem (stvořitelem) Šu a Tefnut • Stvořitel pojmenovává Šua životem a Tefnutu jako maat (pravda, spravedlnost, řád). • Maat jako řád, podle kterého je svět uspořádán a podle kterého božstva a všechny živé bytosti žijí. Povinností panovníka je maat udržovat „tak, jako tomu bylo od pradávna“. • Isfet jako chaos KOSMOLOGICKÉ A KOSMOGONICKÉ MÝTY • Šu a Tefnut se oddělili od otce a sexuálně se sblížili • Tefnuta porodí syna Geba (bůh země) a dceru Nút (bohyně nebes) • Geb a Nút byli tak přitisknuti, že nedávali prostor další existenci mezi nimi, což bránilo dalšímu procesu stvoření. • Šu je musel oddělit. Geba dal pod své nohy a Nút nad sebe. • Nebe od země odděleno – hranice fyzického světa stanoveny • Takto bývá ikonograficky zachyceno stvoření Nút Geb Šu Ka – životní síla KOSMOLOGICKÉ A KOSMOGONICKÉ MÝTY • V takto stvořeném „prostoru“ je vzduch, který dává život. • V tomto momentu poprvé vychází slunce a vypuzuje temnotu – dokonalá chvíle. • Tato separace Geba od Nút vytvořila prostor pro porod jejich dětí, tedy 4. generaci – Usir (Osiris), Set (Sutech), Hór (Horus), Eset (Ísis), Nefthys (Nebthet). • S výjimkou Hora, který je považován spíše za manifestaci slunečního boha, je těchto 9 bohů nazýváno Heliopolským devaterem (Heliopolská eneáda). KOSMOLOGICKÉ A KOSMOGONICKÉ MÝTY • Stvoření člověka nemá v egyptských mýtech centrální roli. • V některých pramenech je stvoření člověka zcela vynecháno. • Lidé stvoření okem stvořitele nebo jeho slzami. • Egypťané rozlišovali bytosti na bohy, krále, duše zemřelých, lidi • Následovalo období přímé vlády slunečního boha, ale část lidí osnovala plány na jeho sesazení • Sluneční bůh zestárl a odebral se na nebesa, nechal odpůrce zmasakrovat bohyní Hathor • Poté období vlády manželského a zároveň sourozeneckého páru Ísidy a Osirida MÝTUS O ÍSIDĚ A OSIRIDOVI • Osiridovu vládu ukončila žárlivost jeho bratra Seta. • Set zavraždil Osirida a zmrzačil jeho tělo. • Ísis truchlila a hledala manžela. • Nakonec se jí podařilo tělo manžela najít a dočasně oživit, aby s ním mohla počít Hora. • Set s Horem mnohokrát zápasil, poranil mu oko ale nakonec Horus zvítězil. • Horus se stal králem (dolního) Egypta a provedl pro otce náležité rituály, aby se mohl Osiris stát králem podsvětí. • Set se stal po verdiktu božského tribunálu králem pouště (kde vládl chaos). MÝTUS O ÍSIDĚ A OSIRIDOVI • Vztahy v mýtu jakožto model pro sociální struktury • Vztah otec – syn (syn jako dědic otcových povinností a zodpovědná osoba za pohřební rituál svého otce) • Vztahy v manželství • Mateřství • Horus jako vzor pro lidské krále POJETÍ DNE, NOCI A ROKU • Egyptské pojetí koloběhu dne kopíruje stvořitelský mýtus • Ráno se zrodí Slunce a večer zaniká, aby se zase mohlo zrodit. • Sluneční bůh (Re) tedy každou noc umírá a plaví se tekutinou, aby se mohl ráno zase zrodit. • Alternativa: Nut porodí Slunce (boha Re), který prochází během dne pod jejím vyklenutým tělem. Při západu slunce jej sní a během nocí prochází jejím tělem, aby byl ráno zase zrozen. POJETÍ DNE, NOCI A ROKU • Stejně jako den byl rok chápán jako cyklus zrození, smrti a znovuzrození. • Měsíční cyklus a Osiris • Kosmos vznikal a zanikal každý den a každý rok • Civilní kalendář měl 365 dní a 3 období: - Akhet (záplavy Nilu) - Peret (růst) - Shemu (sklizeň) POJETÍ DNE, NOCI A ROKU • Svátky spojené s tímto koloběhem • Nový rok (druhá polovina července) – začíná koloběh znovuzrození • Opet (2 měsíc v roce) – Faraón musel do chrámu v Thébách, aby obdržel královskou moc. • Min (9 měsíc v roce) – Vladař ulomil první snítku obilí. • Poslední měsíc v roce strach ze záhuby. ŘEKA NIL • Životadárná síla • Původní látka Nun jako zdroj Nilu • Podle záplav orientován kalendář • Velká procesí u řeky a bohové na lodích • Mýty o vzniku záplav: a) Rozzuřená lví bohyně (často Bastet) plení v pouštích (Nubie) a bohové se ji snaží usmířit, aby se vrátila domů. Každý rok se tato bohyně musela přemlouvat, aby se vrátila. Na okrajích Nilu byly stavěny kiosky s tančícími zvířaty, které měly bohyni ukonejšit. b) Záplavy vysvětlovány jako slzy bohyně Ísidy, která truchlila za mrtvého Osirida. Kosení obilí a šlapání půdy bylo interpretováno jako rozsekání Osirida a zasévání jako jeho znovuoživování. POJETÍ TĚLA Základní koncepty a) Ka - Základní vlastností ka je to, že je nositelem života. Představuje sílu oživující celou bytost, která se rodí spolu s člověkem a po smrti se od něj odděluje. Ka odlišuje živé od neživého. b) Ba - je chápáno jako zosobnění psychických i fyzických sil člověka, jeden ze způsobů existence, v němž pokračuje v životě i po smrti. Podle těchto představ přichází ba k plnému životu po smrti člověka. Obsahuje v sobě netělesnou část člověka, která ho dělá jedinečným. c) Fyzické tělo a srdce d) Bwt – podobné jako hřích, něco co je odporné (maat jako jídlo, bwt jako hlad). SMRT A PODSVĚTÍ • Život chápán cyklicky – narození – smrt – nová existence v podsvětí • Smrt nechápána definitivně – jen změna ve způsobu existence • Nejdůležitější složky jako fyzické tělo, srdce, ba a ka zajišťovaly posmrtný život, ale poté, co jejich vazby smrt přetrhala, se musely zase obnovit správnými pohřebními rituály. • Tělo se mumifikovalo a obětovalo se mu jídlo a pití, aby mohlo zase hostit ba a ka. Vnitřní orgány s výjimkou srdce se odstranily • Rituál otevírání úst – znovuoživení těla zemřelého, rozpohybování úst a těla, aby mohl zemřelý v podsvětí jíst a pohybovat se. SMRT A PODSVĚTÍ • Smrt jako pevná součást každého dne, roku a mýtu • Člověk musel znát cestu k branám podsvětí, musel mít schopnosti a znát slova pro průchod branami. Musel rovněž znát jména zemřelých – kvůli tomu se s těly pohřbívaly také manuály. • Osiridův soud: Zemřelí museli prokázat osobní integritu. Museli se zříci 42 hříchů a jejich srdce bylo váženo bohem Anubidem, zda žili počestný život v souladu s řádem maat. • Ti, co se soudu zřekli nebo jím prošli jako hříšníci byli v podsvětí trestáni a nakonec jejich existence zanikla úplně, což bylo pro Egypťany nepředstavitelným trestem. EGYPTŠTÍ PANOVNÍCI – MEZI BOHEM A ČLOVĚKEM • Královská moc byla instituce zavedena již od původních mytických časů jako součást řádu (maat). • Předobraz pro vladaře v mýtu o souboji Hora a Seta s Horem jakožto právoplatným následníkem Osirida. • Bohové vždy jednali v božské sféře • Králové měli někdy aspekty božské a jindy lidské. (např. Tutanchamon – kuráž Seta, síla Hora, vědomosti Rea, schopnosti Ptaha atd.) • Původ krále ve světě lidském, ale mohl jednat v obou sférách. • Bůh byl ve své podstatě nesmrtelný, zatímco král musel nesmrtelnost získat. EGYPTŠTÍ PANOVNÍCI – MEZI BOHEM A ČLOVĚKEM • Monarcha musel udržovat maat. • Náboženské texty, malby na stěnách vs rukopisy lidové tradice • Král jako ideální prostředník, byl součástí maat a tedy jeho pozice byla nutná pro udržení řádu. • Panovník byl zároveň veleknězem každého boha • Králové označováni jako synové boha Re • Král měl kult jako žijící božstvo • Král v životě ztotožněn s Horem a po smrti s Osiridem. EGYPTŠTÍ PANOVNÍCI – MEZI BOHEM A ČLOVĚKEM • Západní člověk má problém pochopit rozdílné kvality božství. • Může pomoci rozlišení mezi úřadem a bytostí • Bytost krále smrtelná, ale úřad božský – splynutí těchto dvou faktorů = božské království. • Aby panovník dal váhu svým pověřením, nechával si sepsat ustanovovací texty, že z chaosu vrátil zemi k pořádku. • Kult žijícího krále byl ale pro Egypťany stále o něco více kontroverzní, než kult mrtvého krále. Kult mrtvého vládce prochází celými dějinami Egypta. • Pohřební rituály hlavně pro panovníky a mocné, než přišla Kniha mrtvých (cca 1550 př. n. l.), která tyto rituály rozšířila a demokratizovala. AMARNA A ACHNATON