•Podstata dramatické výchovy, její místo mezi ostatními obory estetické výchovy, základní pojmy. Metody a techniky DV •Dramatická výchova ve škole. Stavba lekce. Strukturované drama •Vztah divadla a dramatické výchovy. Dětské divadlo •Prezentace didaktických projektů ČETBA (odevzdat výpisky, společná diskuse 3.12.) : Machková, E.: Jak se učí dramatická výchova PROCES, METODY (s. 60 – 163) Morgan, N., Saxton, J.: Vyučování dramatu STRATEGIE A TECHNIKY (s. 113 – 158) Morgan, N., Saxton, J.: Vyučování dramatu PLÁNOVÁNÍ (s. 159 – 189) Ulrichová, I.: Drama a příběh Pemberton – Billing, R.N., Clegg, J.D.: Vyučování dramatu. Pojetí výchovného dramatu na střední škole •dramatická výchova •tvořivá dramatika •výchovná dramatika •dramika •výchovné drama •dramatická výchova •tvořivá dramatika •výchovná dramatika •dramika •výchovné drama •drama in education •creative drama •dramatická výchova •tvořivá dramatika •výchovná dramatika •dramika •výchovné drama •drama in education •creative drama •Theaterpädagogik •Darstellendes Spiel „Při hledání kvalit charakteristických pro DV jako samostatný vědní obor bychom měli zkoumat, zda DV vlastní specifický soubor poznatků a způsobů práce, můžeme se zaměřit na ty, ve kterých je dramatická forma (divadelní a dramatické prostředky) využívána ke zkoumání vybraného materiálu (zvolené problematiky, či oblasti lidské zkušenosti)... Materiál, kterým se v DV zabýváme, často přímo zkoumají jiné obory, např. historie nebo česká literatura. Snad bychom tedy právě průnik formy a materiálu – zkoumání materiálu prostřednictvím jazyka dramatu, ke kterému dochází v průběhu dramatu na hodině DV, - mohli chápat jako další klíč k otázce o identitě DV. Charakteristická vlastnost DV nořit se do materiálu (problematiky) tolika jiných oborů možná poukazuje na další kvalitu specifickou jen pro DV – eklekticismus, s jakým přistupuje k otázkám života člověka. Možná že DV zkoumá holisticky pojem lidství jako žádný jiný obor.“ John Somers „Dramatická výchova je učením zkušeností, tj. jednáním, osobním, nezprostředkovaným poznáváním sociálních vztahů a dějů, přesahujících aktuální reálnou praxi zúčastněného jedince. Je založená na prozkoumávání, poznávání a chápání mezilidských vztahů, situací a vnitřního života lidí současnosti i minulosti, reálných i fantazií vytvořených. Toto prozkoumávání a poznávání se děje ve fiktivní situaci prostřednictvím hry v roli, dramatického jednání v situaci. Je to proces, který může, ale nemusí vyústit v produkt (představení). Cíle dramatické výchovy jsou pedagogické, prostředky dramatické.“ E.Machková „Dramatická výchova je školním předmětem nebo zájmovou aktivitou a její postupy mohou sloužit i jako metoda vyučování jiným předmětům. Od předmětů estetické výchovy se liší tím, že její prioritou je sociální poznání, které je nadřazeno estetickovýchovným a uměleckovýchovným cílům.“ „Dramatická výchova je školním předmětem nebo zájmovou aktivitou a její postupy mohou sloužit i jako metoda vyučování jiným předmětům. Od předmětů estetické výchovy se liší tím, že její prioritou je sociální poznání, které je nadřazeno estetickovýchovným a uměleckovýchovným cílům.“ „Učení se dramatickému umění o dramatickém umění a dramatickým uměním.“ S. Macková Profilace oboru -linie výchovná -umělecká -předmět osobnostně-sociálního rozvoje, využívající prvky dramatizace; výukové situace zkoumá jejich rozehráváním, jednáním v situaci, vstupem do role -samostatný umělecký obor; inscenační tvorba Základní principy dramatické výchovy Základní principy dramatické výchovy -Společné s dalšími obory a předměty vzdělávání, pedagogickými směry a systémy Základní principy dramatické výchovy -Společné s dalšími obory a předměty vzdělávání, pedagogickými směry a systémy -specifické Základní principy dramatické výchovy -Společné s dalšími obory a předměty vzdělávání, pedagogickými směry a systémy výchova zkušeností, prožíváním, hra, tvořivost -specifické Základní principy dramatické výchovy -Společné s dalšími obory a předměty vzdělávání, pedagogickými směry a systémy výchova zkušeností, prožíváním, hra, tvořivost princip partnerství -specifické Základní principy dramatické výchovy -Společné s dalšími obory a předměty vzdělávání, pedagogickými směry a systémy výchova zkušeností, prožíváním, hra, tvořivost princip partnerství -specifické psychosomatická jednota člověka, fikce, hra v roli, postup od situace k výrazu, zkoumání života (lidí, jejich charakterů a vztahů), experimentace s ním a improvizace Divadlo a drama •Z dramatického umění přejímá DV zejména samo své jádro a opodstatnění •Divadlo a drama jsou světem fikce, smluveným světem, vytvářeným prostřednictvím skutečných osob nebo věcí; je to představování, dělání jako, jako by, jako kdyby, modelování komunikace v komunikaci samé, pokus, nebo model „v životní velikosti“. •Divadlo vytváří fikce a prezentuje je jako realitu. •Divák se podílí na divadle se zaujetím, spoluprožívá ho, a přitom ví, že je v divadle. Tato dohoda a napětí mezi skutečností a fikcí je základem DV, důvodem jejího vzniku a existence. Má-li mít pro hráče dramatická hra význam, musí mít vazbu na skutečnost, na život. Má-li mít něco společného s divadlem, musí být fikcí, a nemá-li být klamem a podvodem, sociální mystifikací, musí si být hráči (resp. všichni přítomní) této dvojakosti vědomi a přistoupit na dohodu, na konvenci. Hra •Souběžné vědomí skutečnosti a fikce, a také pohroužení se do fikce, spojuje divadlo a hru •Hra jako kulturní fenomén i psychologická kategorie Dramatická hra •jednání, role, dramatická nebo aspoň mezilidská situace a děj Drama •Užívá jednajících postav, nikoliv vyprávění (Aristoteles) •Nutnou existenční podmínkou dramatického díla jest skutečné (reálné) jeho provozování (O. Zich) •Divadlo a drama jsou založeny na vzájemném jednání a z něho plynoucím ději. •Dramatický děj je ten, který vzniká jednáním osob vespolek. •Dramatická osoba je ta, jež jedná vůči osobám, jiným. Zich, O.: Estetika dramatického umění, Praha 1931 Divadlo •Divadlo se uskutečňuje teprve před diváky, jeho smyslem je sdělení, komunikace specifického druhu. •Je to modelování lidské komunikace v životní velikosti a v měřítku 1:1. Osolsobě, I: Divadlo, které mluví, zpívá a tančí – Teorie jedné komunikační formy, Editio Supraphon, Praha 1974 •DV je sdílením mezi sebou a pro sebe, divadlo je sdělování širšímu okruhu dalších lidí – divákům. •Hráč – herec Jistá míra vybavenosti hráčů je podmínkou proměny interní dramatické hry v představení •Metoda výchovy a vyučování je určitý způsob činnosti, kterým se žáci zmocňují v průběhu edukační akce určeného učiva tak, že u nich (ideálně) nastává učení a z něj vyplývající osvojení učiva; spojitě s tím tvoří jev zvaný „metoda“ též činnost učitele, kterým je žákova činnost, resp. žákovo učení navozováno a řízeno; tyto činnosti žáka i učitele tvoří (ideálně) společný celek, jímž je naplňován výchovný a vzdělávací cíl. J. Valenta •Technika je typ metody vyžadující, aby učící se člověk prakticky a osobně jednal - dovednost (techné) •Cvičení / trénink je typ metody / postup s cílem -naučit a zmechanizovat, algoritmizovat určitou dovednost nebo -umožnit aplikaci – použití již naučeného •Konvence -zvolený způsob divadelní komunikace ze strany jeviště (či kód divadelního sdělení), který je schopno akceptovat hlediště. Je-li tato komunikační konvence zrušena a divák nedisponuje schopností číst nastolený kód, nerozumí sdělení -divadlo vůbec je založeno na jisté základní konvenci, totiž na dohodě mezi jevištěm a hledištěm, že na jevišti se budou dít věci fiktivní, věci „jako – jakoby“ a hlediště tomu tak bude rozumět -různé konvence zdůrazňují různé kvality využití divadelních možností času, prostoru a lidské přítomnosti – Neelands - (formy divadelního ztvárnění > metoda, technika, postup) Charakteristika různých skupin a typů cvičení a her (E. Machková) •Hra v roli •Improvizace s dějem •Tvořivost •Objevování sebe a okolního světa •Pohyb a pantomima •Kontakt, mimojazyková komunikace a skupinové cítění •Plynulost řeči a slovní komunikace •Cvičení pomocná (rozehřátí, uvolnění, soustředění, seznamování aj.) Drama ve vzdělávání/ Drama in Education •Anglie, 60. léta •pohádka ztratila v atomovém věku svůj význam, to co se nabízí dětem má být významné •důraz na původní, originální náměty, realitu •Drama ve vyučování nepočítá s učitelem specialistou, nepreferuje uplatnění v rámci samostatného předmětu, vstupuje jako metoda do různých předmětů •Drama ve vyučování je způsob učení. Aktivní identifikace s pomyslnými rolemi a situacemi žákům umožňuje učit se v dramatu zkoumat sporné otázky, události a vztahy. K účasti na dramatické činnosti žáci nepotřebují mít divadelní dovednosti. •ochota přistoupit na fikci •vstoupit do role •být v interakci se zbytkem skupiny •umět udržet fikci i ve verbálním projevu (popis imaginárního prostředí děje, diskuse o tématu...) •Nejdůležitější je rozvoj žákova pochopení lidského chování, změna navyklých způsobů myšlení a cítění, druhotným úkolem je zvyšování schopnosti užívat dramatickou formu •Cíle: učení, které vyplývá z obsahu lekce, sociální učení, dovednosti •Základní prvky: •učitel v roli jakožto způsob vedení práce – za řešení tématu odpovídají děti, učitel zodpovídá za to, aby činnosti byly opravdu dramatické •zastavování dramatu – hlavním cílem je pochopení látky •univerzálnost lidských vztahů a situací Organizace a stavba lekce •seznámení •zavádění pravidel chování •„rituály“ •začátky lekcí, techniky startu a vzbuzení zájmu (rozehřívací hry, „lámání ledů“, expozice tématu) •závěry lekcí •volba partnera nebo partnerů, vytváření skupin •diskuse, reflexe a evaluace Techniky strukturování (konvence) techniky jsou konstruovány tak, že vedou k objektivnosti poznávání, založenému na argumentaci, na dokladech, na důvodech, ne na subjektivních momentech •Verbální techniky : 1.Telefonické rozhovory, rozhlasové zprávy, zaslechnuté části dialogů 2.Konverzace ve dvojicích, interview 3.Panelové interview 4.Policejní nebo soudní vyšetřování 5.Vyprávění 6.Reportáže 7.Svědectví 8.Titulkování 9.Shromáždění a schůze 10.Plášť experta 11.Zjišťování totožnosti 12.Vnitřní hlasy 13.Ulička 14.Horké křeslo •Techniky s pantomimou a jednáním v roli 1.Vyjádření vztahu postojem 2.Živé obrazy 3.Výměna rolí 4.Životopisy, jeden den v životě 5.Kdo je to, kdo jsem? 6.Rituály a obřady 7.Analogie a alternativy •Techniky grafické a zvukové 1.Odborná a populárně naučná literatura 2.Dokumenty, zápisníky, dopisy a zprávy 3.Mapy a plány 4.Kresby postavy 5.Kresba prostředí a lidí 6.Masky 7.Zvukové záznamy a vyprávění příběhu zvukem ČETBA: •Machková, E.: Jak se učí dramatická výchova PROCES •Machková, E.: Jak se učí dramatická výchova METODY •Morgan, N., Saxton, J.: Vyučování dramatu STRATEGIE A TECHNIKY •Morgan, N., Saxton, J.: Vyučování dramatu PLÁNOVÁNÍ •Ulrichová, I.: Drama a příběh