Prezentace č. 10

Povinná četba

Adornův text o fetišovém charakteru umění (text je nepovinný)

Prezentace č. 4 a poznámky pro kombinované studium

Poznámky k přednášce pro kombinované studium

K tomu, co bylo probíráno na přednáškách, bych chtěl stručně doplnit ještě dvě důležitá témata, na které už nezbyl čas:

1. Kulturální studia nahlížejí "Populární kulturu" jako v zásadě pozitivní jev, který nestaví člověk do role pasivního konzumenta (tak jak to dělá to, co se označuje jako "Masová kultura"), ale stále dává prostor pro rozvoj člověka, jeho aktivní participaci na kulturním životě a neomezuje zásadně jeho svobodu a kreativitu.

2. Hlavní školy studující problematiku populární kultury a jejich hodnocení tohoto fenoménu:

a) Frankfurtská škola (Adorno, Horkheimer) - populární kultura je vůči vyšší kultuře zásadně v nižším/nehodnotném postavení; pro konzumenty populární kultury je vyšší kultura v principu nepřístupná; populární kultura je v zajetí "fetiše" - viz druhý pojem v této poznámce

b) Školy Politické ekonomie

    b1) Hegemonie - populární kultura je nástrojem, kterým korporace manipulují a ovládají masy s cílem zajistit si odbyt svých produktů (ale nejde jim o změnu smýšlení lidí)

    b1) Ideologie - populární kultura je nástrojem, kterým vládnoucí politické elity manipulují a ovládají masy s cílem změnit jejich hodnotové (ideologické, politické) smýšlení

c) Škola sémiologie (Barthes, Eco) - snaží se o více neutrální přístup ke studiu populární kultury, zdůrazňuje, že neexistuje možnost jak zajistit, aby lidé interpretovali kulturu/umění určitým jedním způsobem, tedy tak, jak si přejí např. korporace, politické elity, apod.; zdůrazňuje, že tato interpretace je vždy ovlivněna historickým a lokálním kontextem; upozorňuje na to, že populární i tzv. vyšší kultura jsou jen "rub a líc stejné mince"

3. Walter Benjamin ve své studii o proměně umění s nástupem možností jeho technické reprodukce přišel s pojmem aura uměleckého díla (zjednodušeně jeho jedinečnost, výjimečnost), která se právě technickou reprodukcí ztrácí a tak v tomto procesu technické reprodukce zaniká/je ohrožena hodnota umění. T.W. Adorno tento pojem (aura) převzal, ale ukázal, že aura se v situaci, kdy je umění reprodukováno technickým prostředky (masová media, apod.) neztrácí, ale transformuje se ve fetiš (vnější znaky, které netvoří samotnou "podstatu" umění), který se stává tím, co lidí na umění oceňují a konzumují. - viz také povinný text

4. Midcult a Masscult (Dwight Macdonald):

- Midcult je pojem označující takovou populární (masovou kulturu), která si vypůjčuje různé prvky z vyšší či lidové kultury, ale nesnaží se toto vypůjčování a svou apriorní přístupnost a jednoduchost nijak maskovat a skrývat; a tedy vlastnosti tohoto typu kultury jsou snadno identifikovatelné a rozhodnutí se pro jejich konzumaci může být předmětem svobodné volby.

- Masscult naopak označuje takovou populární (masovou) kulturu, která vzniká "korupcí" převážně vyšší kultury, za kterou se snaží vydávat, přestože se právě takovouto kulturou ve skutečnosti ani nesnaží být. Její konzumenti tak mohou být v zajetí klamu, že vstřebávají kulturně hodnotné statky (což se ve skutečnosti ale neděje) a to vede k degeneraci jejich vkusu a schopnosti hodnotit a rozlišovat kvalitní umění od nekvalitního (zvláště od kýče).