bě, bylo Svazem a IGNM potlačeno, takže po dlouhé údobí současné americké hudební historie jsme postrádali provozování i takových autorů, jako jsou Ives a Varése. Později se Svaz a IGHM spojily, a tím přesta^ ly koncerty vůbec. Věříme však, že se situace zlepší, protože jak spo lečnost, tak příroda mají horror vacui.
Vitalita, kterou se vyznačuje současné evropské hudební dění, vychází z aktivity Bouleze, Stockhausena, Nona, Maderny, Pousseura, Beria atd., ve vší této aktivitě je skryt moment tradice a kontinuity z minulosti, at už v hudebních diskusích nebo v jejich organizaci. Kritikové si vynutili označovat tuto aktivitu jako powebernovskou. Ale pře ce jenom může v nejlepším případě tento výraz znamenat, že se jedná o hudbu, která je psána po Webernovi, protože se nejedná o něoo, co snad bylo napsáno v důsledku Webernova psaní: není zde téměř náznaku zvukobarevné melodie; není pociťováno žádné úsilí o diskontinuitu -spíše překvapující přijímání těch nejbanálnějších prostředků kontinuity: stoupající nebo klesající lineární pasáže, crescenda a diminuen-da, nepostřehnutelné přechody od magnetofonového pásku k orchestru. Pohotovost při vytváření těchto postupů může být získána akademicky. Tato skutečnost se ale bude měnit. Pauzy v americké experimentální hudbě a dokonce její /dřívější/ připouštění operací s náhodou vnikají do nové evropské hudby. Pro Evropana to nebude tak lehké, zříci se Evropy. Evropa to však bude muset učinit: svět je jenom Jeden. Dějiny jsou dějinami originálních činů.
Kdysi , když Virgil Thomson přednášel v Town Hallu v New Yorku, mluvil o nutnosti originality. Publikum se hned rozčililo. Proč jsou vlastně lidé zaujati proti originalitě? Jedni se bojí ztráty státu quo. Druzí si uvědomují, podle mého mínění, vlastní neschopnost nějakou mít. Co nemít? Nemít dějiny. Vyskytují se rozličné způsoby originality: některé z nich připouštějí úspěch, krásu   a ideje /pořádek, výraz; chci říci Bach, Beethoven/; jenom jedno není přípustné,zůstat neutrální, nechat věci, jak byly. Rozličné přípustné způsoby existují všeobecně a přinášejí člověku dříve či později odpor k umění. Takto originální umělci vystupují podle slov Antonína Artauda jako štěnice, které se zaměstnávají vlastní ochranou a reklamou. A co vlastně propa gují? Koneckonců /a v nejlepším případě/ něco, co nemá co dělat s tvo řením dějin, ale s minulostí: Bach, Beethoven. Je-li to nová představa pořádku, pak je to Bach; je-li to nový způsob výrazu, který chytá za srdce, pak je to Beethoven. Tohle však není potřebná originalita; ne každá originalita se připouští a ne každá dělá dějiny. Na lidské pokolení můžeme pohlížet jako na jednu osobu /všechny údy jsou částí téhož těla a konkurují si tak málo jako oko s rukou/ a můžeme snadno vidět, že originalita je potřebná, nebot nic nenutí oko, aby dělalo to, co je přirozené pro ruku. Tak následuje současnost za minulostí a každý odpracuje to, co musí, a nechává historický čin, aby sám vstoupil do existence celého lidstva a tak dál a dále in continuo discontinuoque.
/Ze sborníku Darmstädter Beiträge zur Neuen Musik 1959. Přeložili P.Kotík a J.Rychlík./
Milan Grygar: Malba dřívkem, email 1966
Na přední straně obálky partitura Rudolfa Komorouse: Chanson
Na zadní straně obálky ukázka z partitury Otto Lueninga: Rorschach Symphonic Sonata
konfrontace
měsíčník pro soudobou hudbu
experiments
studie,interview,dokumentace
4/ Ladislav Kupkovič/ Preparované texty 10/ Totální divadlo Branimira Sakače 13/ Akustické kresby a partitury Milana Grygara 19/ Kybernetické kresby Charlese Czuriho 24/ Quax Petra Kotíka 34/ Miloš Stědroň/ Koláž v hudbě reminiscence 38/ Pierre Boulez/ Alea
49/ John Cage/ Experimentální hudba ve Spojených státech
Řídí Vladimír Lébl. Redaktorka Milena černohorská,grafická úprava Milan Grygar. Vydává Svaz českých skladatelů, romayorem tiskne Supraphon. Rukopisy a předlohy předány k rozmnožení 15.října 1969.    Cena výtisku 4 Kčs
© Svaz českých skladateli! 19 69