4
3S&
r
Ifulřofoo: o péii jednatiíá
od
Josefa Julia ^W^eoltsella,
Ze švédského přeložil
František Šebek,
gymn. profesor v Písku,
Y Písku.
Nakladatel kněhkupec V. Simek.
1869.
4:
Jednání I.
(Velká síň na hradě t Abo. Na každé straně trochu t pozadí dva sloupy. Mezi nimi na pravo u prostřed praporů a mečů znak Stolarmův; na levé straně znak Flemingův, skvostněji a bohatěji ozdoben. Na pravo balkon. Na zdi v pozadí jest vidět na hoře červeným písmem vytesané následující verše:
Carolus huc veni, vici fudique rebelles; Hino abeo prorsus vestigia nulla relinquens, Huc iterum veniam, caveat sibi . conscřus omnis! Non illo paroet tempore dextra reis.
Po každé straně v popředí dvéře. V levo klekátko s obrazem Panny Marie.)
Výstup 1.
Arvid Stolarni. Ebba Flemingora.  Olof Klaessou. Daniel H j ort.  Později Jan Fleming-.
Dan. Hjort (přicházeje). Od vévody jsou venku poslové.
Et>ba Fleming, (smutečně oděna.)
By ještě manžel můj, Klaes Fleming, žil, Ten úřad na se vzít by nesměli! Ty černý smutku, nechť se duše všech Na věky v roucho halí tvé, jenž posud Po smrti Fleminga vô Finsku králi Svou věrnost zachovali! Naše moc Však není jako dříve.   Král jest týž, A vévoda jak dříve nepřítelem. Vy Stolarme jim jděte vstříc.
6
7
Stol. kTuž uslyšíme;
Tak málo slov se bojím jako mečů. Jan Fleni. (přijde z levých dvéří s psaním). Ebba Flem. Dobrého jitra, synu můj! Jan Flem, Dobrého jitra přeju druhům všem!
Přicházím od vás odpuštění vzít;
Neb rok ve smutku ztrávil jsem u vás,
Á Sigmund mne zas do Varšavy zve. (Podává list Stolarmovi.)
Popařte sem — též vaší dceři, Stolarme,
Podává místo u královny. Stol. (nahlédne do psaní).
A ještě více: Do Švédska v úmyslu má vrátit se, A v podzim znovu na trůn dosednout, My tedy mužem být zde pokojní. — Zdaž chcete odejet?
Jan Piem. Chci — a což dcera vaše?
Stol. O této věci ještě promluvíme. Ty, Danieli Hjorte, přijmi zatím Zde posly.
Olof Klaes. Ký ďas do mého bratra asi vlezl?
Jakmile zočí mne, jest zasmušilý, " Jak kdyby z nemanželského byl lože,
A pravým synem já.
(Všichni odejdou mimo Daniela Hjorta).
Výstup 2.
Daniel Hjort. Poslové ze Švédska: Erik Brahe, Laurentius Paulinus a biskup Petrus z města Wexiô.
Dan. Hjort. Počkejte chvilku, ctění páuové;
Hned přijde Stolarm dát vám slyšení. Erik Brahe (k Laurentiovi Paulínovi).
Povězte, znáte toho mladíka?
Jakousi hrdost jeví vzhled i chování,
Jež slušelo by rodu Flemingovu. Laur. Paul. To student jest.
Ve Vittenberku mezi juniores
Byl, když já přijal hodnost doktorskou.
Jest vychován ve Flemingově rodu,
Byv nalezen co sirotek, ač zdá se
Že pýchou finské šlechty nakažen. -   (K Danielovi Hjortovi).
Zdaž nejste Hjort? mně alespoň se zdá,
Že dříve často jsme se vídali. Dan. Hjort. Tak tomu jest. Laur. Paul. Od této doby změnilo se mnoho,
Co spolu sloužili jsme musám. Dan. Hjort. Zdaž doufáte,
jŽe řečí tou získáte přízeň mou,
To na omylu jste. Laur. Paul. Jaký to divný nápad!
Vždyť vaše moc zde příliš skrovná jest,
Co starý známý pouze k vám jsem mluvil.
Výstup 3.
Předešlí. ArvM Stolarm. Jan Fleming. Olof Klaessom
Dan. Hjort (pro sebe).
Ted počne to.   Já nemohu zde dlít, Má mysl mohla by se prozradit. (Odejde.)
Stol. Nuž buďte vítáni, jenž přicházíte Od vévody! Z té strany málo kdy Jest dobrého co slyšet.   Díky vám Tím větší, jestli nyní jinak jest.
Erik Brahe. My přicházíme k vám ve jménu Švédska,
Nesouce pozdrav, přátelství a mír. Spor lítý, jenž štval bratra proti bratru, Jenž rodil záští, vraždu, zmatek, strach, • Nemá pro krále sobeckého více Uvádět vlast a národ v záhubu. Neb víte, Sigmund když si korunu Na hlavu dal a holdováno mu, Že v zemi houfy polských žoldneřů Nám uvedl a jesuitův pikle, Že naší církve svaté učení
I práva národu chtěl porušit, —
Teď poražen do Polska utekl,
A národ celý v říšském shromáždění
Jej zbavil koruny, již zhanobil.
Za správce říšského lid ustanovil
Teď Karla vévodu, dav žezlo jemu;
A protož složte zbraň, vy Stolarme,
Jíž posud zrádně vlasti hrozíte,
Neb marný každý odpor, Finsko též
Zedráno válkou, přeje sobě míru. Stol. Já nepřijímám leda-míru toho,
Jenž bývalému králi vrátí trůn.
Mne on ve Finsku vůdcem učinil.
Až král mi poručí, pak složím zbraň,
Na rozkaz vévody to neučiním,
Neb oltář míru má být -jinak zbudován,
On nesmí říše správcovi býti stupněm
Ke trůnu švédskému. Laur. Paul. Zdaž rozvážil jste mysl těchto slov,
Zdaž znáte spurnosti své následky!
Jak Fleming, předchůdce váš, chcete snad
Pohrdat vůlí národa a mocí,
A výše klásti sobeckého krále. Co myslíte, že koruna as jest? Od Boha samého dar svěřený, By v úctě měli národové jej, "Vsak zneuctěná, pouhým jesti stínem Zaniklé moci. páskou Marnivou, Jež zde nevíže ani v nebesích. Zanechte cesty bludné, pokud čas, Hledejte milost za to bezpráví, Jež s Flemingem jste učinili lidu.
Stol. Když švédský národ věrnost porušil, Lid Finský chce ji povždy zachovat, Dokavaď jediný šlechtic tu jest, Jenž mečem vládne, srdce má a čest. Oo králi svému dlužen jest, lid ví, On věrným ostane — a lid jsme my!
Bis. Petl*. Nemnožte viny své takouto řečí, Ať božský hněv nestihne tuto zemi. Král bohaprázdný jest a kacířský, Chtěli víry naší světlo uhasit Papežskjon učením.   Ne zpourou lidu Byl svržen, ani vévodou.   Svou vinou pad; Neb usnesení sněmu Upsalského, Jež církev naši otočilo hradbou, Přisahal zachovat, pak přísahu Svou opět zrádně zrušil.   V Švédsku teď Jen jeden národ jest a jedna víra. Před námi než se slušně^ pokoří, Jak smutná vdova bude Švédská říše, Jež zapomněla nehodného chotě, A v božském slovu hledá útěchy, Jímž zacelí se rány krvavé. Co v nebi uloženo, zpupností Svou nezměníte nijak Stolarme.
10
11
Nuž složte nyní skroušeně svou zbraň, By ruka Páně těžce nedotkla se vás. Stol. Ctihodný pane, nejsem biskupem, Bych obětoval cest a přesvědčení Své tomu, co jste knězi v Upsale Na pergamen z telecí kůže psali. Již dřív uměl jsem v boha důvěřit, A posud doufám v něj, on je můj štít. Za krále, který ráčil meč mi dát, Chci zápasit a pří něm pevně stát. Erik Brahe. To vaše poslední je slovo? Stol. Já nevyjednávám. Laur. Paul. Ty odpovědi jednou žel vám bude. Zdaž pamatujete, že jednou již Poražen vévodou, jste holdoval, Zdaž v paměti vám jest, jak slib mu daný Jste znovu porušil? On opět přijde, (Ukazuje na verše nad balkonem.) ~ A slova, která kázal vyrýt v zeď, Ta krví vryje v knihu letopisův. (Čte je)
Sem přitrhnuv buřičů porazil Karel zástupy
zrádných
Odcházím odtud nenechav za sebou stopy žádné, Já ale přijdu opět a potom kdo vinen ať se chrání I Pak ocel káronosný žádné milosti nedá.
Stol. My nebojíme se. On sedí tiše. Meč náš je tasený a oko bdí. To poslední mé budiž slovo k vám!
Bis. Pet. Když nedbajíce vlasti, zločinnému Vy králi přikládáte větší cenu, Se smutkem odejdem, co řečí svou Jsme nezjednali, meče rozhodnou. (Erik Brahe, Laur. Paulinus a bisk. Petrus odejdou.)
Výstup 4.
Arvid Stolann. Jan Fleming-.  Olof Xlaessoii.
Olof Kláes. Vy bojovníci slova, s Bohem buďte, Nám vítej boj a život bujarý, A polnic zvuk a kusů hřímání, Pryč s pohodlím a nečinností mdlou, Teď válka bude naší výživou!
Jan Flem. Mé srdce proti nim vře hněvem.
Stol. Přede chcete opustiti nás?
Jan Flem. Vás opustit?
To zráda byla by nad králem mým, Ač v boji meč můj jenom málo váží, Ohci tasit jej -pro krále silnou páží.
Stol. To doufáme od syna Flemiugova, Teď k paní Ebbě! n modlitebnici Nás očekává.   (Štolami odejde.)
Výstup 5.
Jan Fleming'. Olof Klaessoii. Jan Flem. Několik slov jen bratře můj!
My po čas nějaký na sebe nevřem. Olof Klaes. To pozoroval jsem;
Však marně toho hledám příčinu. Jan Flem. Já vinen tím, jakási nedůvěra
Mně k tobě pojala a ke všemu.
Proč za choř Sigridu mi určili?
Proč v duši marný rozdmychali plamen?
Neb chladně, mlčky vyhýbá se mi,
A milujeli koho, jsi to ty.
Nuž učiň konec pochybnostem mým,
A vezmi ji a budiž blaženým.
Olof Klaes. To příčinou je toho rozladění? Ďas vezmi lásku takovou, jež vrhá Nesváru símě mezi přátely, A z obou nás si šašky tropila! Já milovat ji! ano kdyby byla Čiperné děvče měšťanské, tu bych Se odvážil ji kradmo zulíbat. A ona ke mně míti lásku! Dívka Ta přísná, krásná, pyšná! Jdi a vyslov To slovo jen, hned se ti vysměje, A plakat bude zároveň, že neumíš Se lépe chovat k. srdci jemnému. Jan Piem. Ne, ne. Olof Klaes.. To musí jiuák být; Dnes ještě musí ona patřit tobě, Sic v milovníku zhyne hrdina, A k tomu doba není příznivá. Jan. Piem. Yšak jestli ona nemiluje mne? Olof Klaes. V tom mýlíš se!
Yždyť dívka nepodá ti lásku na míse. Spíš skrývá ji a nedá znát ni málem. Jak rekrut naději, být generálem. Jan Piem. Nuž odpust mojí nedůvěře! Olof Klaes. Nic nedělá. Já nebyl méně vinen. Neb jelikož po vévodovi nejvíce Y nenávisti mám smutek, hleděl jsem Ulehčit srdci svému smíchem, A tebe z něho na čas v3rhostit. To budiž nyní zapomenuto! A více toho nikdy zpomínáno. Zde ruku máš na starou upřímnost. Jan Pleni. Já přijímám ji s tichou lítostí, A tisknu ji, jsa pamětliv té chvíle, Když přišed do Finska, já poprvé
Ku hrobu otce jsem se odebral,
A tebe v slzách spatřil jsem tam klečeti.
Zdaž byl to tenkrát veselý ten Olof,
0 němž se ve Yaršavě mluvilo?
My dlouhou chvíli spolu rozmlouvali, A neznali jsme jeden druhého, Až tys mne nenadále obejmul
1 jménem zavolal.   I nastal večer Než jsme se rozešli, a hvězdy jasné Na nebi byly svědkem našeho Yřelého přátelství.
Olof Klaes. I má být povždy věrně zachováno. Až bouře, půtky přijdou, uhlídáš,
Kde druha upřímného hledat máš. Jan Piem. Za Stolarmem teď jděme k matce! Olof Klaes. Dnes ještě, sadím se, je dívka tvá!
Ztratínili ale sázku, obdržíš
Bujného mého Araba. - Jan. Piem. Ty šaškuješ!
Tys neznal nikdy lásky. Olof Klaes. Jen osmkrát,
A nikdy nebylo to bez půtek a vád. (Oba odejdou levými dveřmi.) Dan. Hj ort. (vyst. za pilířem a čte ve staré knize).
Nemohu říci, jak ten velký řečník:
„Bádání, čtení jest mou útěchou;
Nic není radostného, by se nestalo
Ním radostnější, a nic žalostné,
By nestalo se méně žalostným,"
Ten výrok shledávám být nepravým.
Když tebe čítám, starý Li vie,
Ne radost mám, leč tesknost srdce svírá!
Když vaše velké boje rozjímám,
Jak nepatrný zdá se tento hoj!
14
15
Když patřím na váš statný hrdý národ,
Kde nyní jest mu národ podobný?
Když v duchu vidím Bruta, Maria,
Jak kámen těžký osud můj mne tíží,
Neb vděčnosti jsem vazbou připoután
A sebe musím přemáhat.   Ó kéž bych
Ve Vittenberku nikdy nebyl spatřil
Tu knihu!  Kéž bych ničím ducha svého
Byl nenapájel nežli suchopárnou
Jen dogmatikou, tímto koníčkem,
Na kterém jako šašek strakatý
čas jezdí, tropě masopustní žerty.
Pryč kniho, v oheň s tebou! Lepší výrok
Chci vynes ti, než který jsem teď četl:
V snění a lásce litěchu svou mám; Nic není radostného, by se nestalo Jí radostnějším, a nic žalostné, By nestalo se méně žalostným. Otevři oči své, ty lásky anděli,
Jenž dřímáš v srdci mém, ať radost mám a mír, Otevři oči své a drahé jméno Sigridy vyslov!   S ní jsem vychován,
V ní anděla jsem vídal dospívat.
Ó! dobře čítal jsem v pohledu jejím, (vyndá z knihy lístek)
Nesměle toužebném.   Vy slova psaná
Yyjevte jí, co sám nemohu říci. (schová lístek za obraz panny Marie.) Na místo posvátné, kamž ona pouze Chodívá, kladu tajně vás.   Až přijde Sem modlit se, vyslyš mne Matko Boží! Yšak ona přichází a s ní jde otec. (Odejde pobočními dveřmi na pravo.)
"Výstup 7.
AlTÍd Štolami.   Sigrid s věncem z bílých růží t ruce (Přijdou z levé strany.)
Stol. Má dcero, příliš dlouho oddaluješ
Své zasnoubení s Janem Flemingem.
Již déle nejde to.   Sám pozoruji,
Jak růže lící tvojich odkvětají.
Proč meškat déle, když jej miluješ? Sig. Já jenom tebe, otče, miluji,
Za muže proto nechci jít.   Zdaž nemám
Zde lásky dosti? Více nežádám.
Jan Fleming opět do Varšavy ■
Se vrátí.   Chceš snad pryč mne odeslat
Ku dvoru cizímu?   Kaději zde
U tebe, dobrý otče, zůstanu! Stol. To samé dětinství, Sigrido.
Jan Fleming neodejde, on chce zde
Ve Finsku ostat, aby sdílel s námi
Nebezpečí, jež hrozí ze Švédska. Sig. Ach!
Stol. Nuž, ještě rozmýšlíš se? Sig. Ponech mne zde,
Vykonat k matce boží modlitbu;
Pak odpověd ti dám. Stol. Bud! zatím s Bohem!
(Pro sebe.) Jak perla skrývá se před denním
světlem
A tiše dřímá ve své jasnosti,
Tak lásku skrytě chová ve svém srdci
Mé dítě milené ! (Odejde.)
16
17
Výstup 8.
Sig'ľid (Mečíc před obrazem Panny Marie.) Jřatri (později.)
Sig. Ty svatá Matko Boží!
Svou matku ztratila jsem záhy. Budiž
Ty matkou mi, a mojí útěchou,
A jako dříve, vyslyš mne! Kat. (vyloudí se za pilířem.)
Jak dlouho duše má bude se rmoutit,
Jak dlouho srdce svírat nepokoj,
Kdy přestane nepřítel můj se vynášet? Sig. Jak růže tyto čisté jsou a bílé,
Tak dříve bylo srdce mé, a nyní
Potajmu krvácí, ach matko boží
Dej ulehčení mi a mír! Kat. Jak? Zde se také modlí?
Kdo jest as tato holubička bílá?
Pst! Ona lekne se, jestli mne zočí, Já nepřišla jsem slyšet modlitby. (Skryje se za znak Flemingův.) Sig. Rač uděliti srdci mému síly, Bych odolala náklonnostem zlým. (Pověsí věnec na obraz.)'
Výstup 9.
Předešlí. Daniel Ejort (pobočními dveřmi ze strany pravé,)
Kat. (pro sebe.)
Zde přichází.   Ó, kéž bych mohla býti S ním samotná! Kdy chvíle té se dočkám?
Dan. Hjort (pohlídne na Sigridu).
Mám k nohoum padnout jí a jí se tázat, Čeho jen láska můž' se odvážit? Ne, ještě ne!
Sig*. (uzří lístek schovaný za obrazem)./
Co znamená ten lístek? Dan. Hjort Ach, ona pozoruje to! Sig. Mně nadepsán. Ten sloh mi známý! Bože!
Já.tuším už, co obsahuje. Dan. Hjort. O Sigňdo! Kat., (pro sebe).
On miluje ji.   Zde mu blaho kvete.
Neznáma jak jsem přišla, umřít jdu. Sig. (vzchopí se).
Vy zde? Vy psal jste to? O rcete,
Co dalo právo vám k těm krokům
Naproti dceři Stolarmá ? Dan. Hjort. To Sigrid je,
Jež mluví tak ? Ó, ne, to není možné! " Snad zapomněla těch chvil blažených
Těch dětských her ve hájích zelených'?
Zdaž zapomněla, jak jsme bez ustání
Trávili čas v líbezném rozmlouvání ?
To ona není — tyto chladné líce! —
To její stín — to ona není více! Sig. Vy špatně splácíte tu důvěru,
Jíž otec poctil vás a trpce velmi
Haníte naše dětské přátelství.
(s odvráceným obličejem)
A kdyby — — — Dan. Hjort.- Jen domluvte, jsem hotov slyšet vás. Sig. A kdyby smělost ta na jevo vyšla,
Vy víte, co by stála vás i mne. Dan. Hjort. Ach!
Sig. Zde kladu list, vezměte nazpět jej, Nechť mezi námi toto na veky Ostane tajemstvím.
19
Dan. Hjort. Vy, Sigrido mne předce milujete!
Ó! vyřkněte jen slovo to a klidně
Chci odřeknouti se. Sig. Vy po cti bažíte, kdybyste lásku
Měl ke mně, ušetřil byste mne tečí.
Já nectím vás. Dan. Hjort. Ach — s Bohem! Sig. Zůstaňte zpět. Kat. (pro sebe).
Zas volně dýchám. Hned jej budu mít.
Výstup 10.
Předešlí.  Arvid Stolarni.  Jan Fleming1.
Stol. Zdaž minul již ten plachý nepokoj? - Sig. Už jsem se rozhodla.
Stol. A zasmušilá tak?
Sig. (s přetvářenou radostí,)
To se ti zdá.   Vždyť, drahý otce můj, To „ano" nevyletí na jazyk Jak motýlek.   Vždyť tisíc vrtochu Jež tíží nás, dřív překonati musí, Než směle řeknem: Tu je ruka má! (Podává ruku Janu Flemingovi.)
Jan Piem. Ty ruko drahá! Ty jsi nenechala Mne cekat na tebe! Jak chvěje-se, Tak jako by se chtěla vzdáliti.
(Oeluje Sigridě ruku.) To v základ svojí blaženosti beru, Již žádná starost víc mne netíží. A večer, kde můj odchod měl být slaven,^ Jest Tebou v krásnou slavnost obrácen, Kde jenom radost, rozkoš stoluje, A láska hosti svoje častuje.
Sig. Zde je tak dusno v této síni!
Kde tvoje matka? Jděme k ní. Jan Flem. Pojď raděj' dolů do zahrady! Sig. (vyhýbavě.)
Na západě se nebe nachem rdí,
A podzimní již kvítky vadnou. Jan Flem. Hleď, každá obživuje, zas se skví. (Sigrid a Jan Fleming odejdou.)
Výstup 11. Katri.  Arvid Štolami. Daniel Hjort.
Stol. Jdi mládeži s tvou plachou myslí! Zde, Danieli, vyhotov ty listy, Ať jdou ve všechny světa končiny, Kde máme bratry, chrabré hrdiny. Dnes ještě v hradu, stanech trvej mír, My oslavíme den ten na večír. ". Hoj panoši!
(Služebnictvo vejde.)
Nechť světla mocně září! Nastává boj, je třeba jasných tváří. (Odejde a vmísí se k přicházejícím hostům. Slavnostně osvětlení. Za jevištěm je slyšet hudbu.)
Výstup 12. Katri.  Daniel Hjort.  Hlídač vezmu
Hl. věz. Kam rozjitřen tak, mistře Danieli? Dan. Hjort. To tys!
Přede někdo je, jenž si mne všimne,
A to je hlídač veznů, lidí těch,
2*
20
Již v sklepích zde za živa pohřbeni
Jsou.   Vhod mi přicházíš! Co děláš zde ? Hl. věz. Já měl
Jen oznámit, že noci minulé
Dokonal z vězňů poslední. Dan. Hjort. Ha, ha!
To bylo pravé štěstí ubohému!
Dnes štěstí přeje všem na tomto hradě,
Od syna Fleminga až k jeho vězňům.
Jdi! chladný z hrobů vzduch přinášíš s sebou!
Teď nemá Árvid Stolarm času. Hl. věz. Je pravda, že zas vojna nastává?
To žalář dlouho prázden nebude! Dan. Hjort. Když- nedostaneš dolů nikoho,
Já sám se tobě přijdu nabídnout. Hl. věz. Zde nedovíš se pranic moudrého. (Hlídač vězňů odejde.)
Výstup 13. Katr i.  Daniel Hjort.
Dan. Hjort. Pryč, pryč, o lásko, sne můj poslední! Ty ze všech strastí mého života Ta nejtrpčí! Proč právě ostal já Zde hostem bez vlasti v tom šírém světě, Bez otce, jména, jako nalezenec? Nejmenší květina má půdu svou, A vlna v moři zase vlnu plodí, Mech náhrobek má, na němž může růst, A vězeň,' který zemřel v této noci, Ten předce jednou měl pro koho žít. Co já ubohý mám? Kat. (vystoupí).
Víc nežli myslíš, než zde říci možno.
Dan. Hjort. Ha! zase ženo stojíš v cestě mi!
Tak mluv přede jedenkráte, čeho žádáš? Kat. Já mám tu pochodeň, jež černý osud Tvůj může osvětlit a dát ti nazpět Vše, co jsi ztratil zde. Na večír zejtra, Jak zavzní devátá, mne očekávej Ve městě Abo; nyní slyším kroky. Bud s bohem!
(Zajde za pilíř). Dan. Hjort (vzdálí se pozvolna, když uzří Ebbu Flemingovou.)
Výstup 14.
Xatri.  Eblm jFleinmg'OYa.
Ebba Flem. Zas válka volá muže do pole; — A Flemingu, tys hrstka popele! Když silný duch tvůj mezi námi byl, A v srdce naše tutéž sílu lil, Jíž Finsko držeľs jistou pravicí — Na vlnách času divých, zbouřených Když lid ze zákonů si tropil smích — Jak loď se drží pevnou kotvicí! Tvůj meč se lesk a sílu tvojí páže Cítila Polska i severu záře, Korunu Švédskou hájila tvá síla! A duše tvá, jak mírná, něžná byla Ve kruhu domácím a v míru době! A nyní blaho mé je s tebou v hrobě. Kat. (která vystoupila a poslouchala samomluvu Ebby Fiemingovy, učiní hrozivý posuněk a chce se vzdálit, a však byvši spozorována od Ebby. Fiemingovy, zarazí se).
22
Ebba Piem. (úzkostlivě vykřikne).
Ach! kdo jste vy! Jak přicházíte sem? Kat. Jak smutku vzdech clo síně hodovní
Se vloudí neslyšen. Ebba Flem. Pryč hnusná postavo! Odejdi tam,
Odkud si přišla! Kat. To příliš daleko je do Botnie.
Já nesu pozdrav od hrobů a pustin,
Kterých tvůj manžel tvůrcem jest.
Výstup 15.
Předešlí. Arvld Štolami. Olof Klaesson. Jan Fleming-. Sigxid. Hosté.
(Na výkřik Ebby Flemingovy všichni vešli a shromáždili se v pozadí.)
Ebba Piem. Ach! Odveďte ji pryč!
(Přidruží se k ostatním.) Kat. Ať nikdo neblíží se mi!
Připravte se na to co nastává.
Lid uvrhli jste v smrt a záhubu,
Dům zpálili a vyrvali jste vše,_
Co drahé nám, však ještě nenávist
V nás žije, ta o holi žebrácké
Se vleče dál a s duchy ve hrobech
O radu táže se; ta naslouchá
U dveři paláců a v chyžích lká,
Žít bude, až krvavý zasvítá
Den odplaty. — Nenávist ta jsem já! (Rychle odkvapí.)
Jednáni II.
(Aho, námestí s chrámem v pozadi. V pravo vchod do krámu. Trochu ku předu popravní lešení. Soumrak.)
Výstup 1.
Dva měšťané.
Prv. měst. Dobrý večer, příteli, jak se vede ?
Dr. měšť. V tak nepokojných dobách, jako jsou tyto, nelze ani říci.
Prv. měšť. Kdo chce, ať je smutným. Dal Bůh neštěstí, dá i pomoc.
Dr. měšť. Ano, kdo může ale čekat na pomoc! Polské ubytování, nesmírné daně, dívky ustavičně za zámkem a závorou, na nebi zlá znamení, ve vzduchu lítají strašidla, plavba do Švédska zamezena. — Ha! starostí div jednomu hlava neseše-diyí! Já čekám jen, že jedné krásné noci začne zámek tancovat polku s kostelem, a že bude ve světě všechno vzhůru nohama mimo nás dva.
Prv. měšť. Zlo je vždy, drahý příteli. Neníli mimo nás, je v nás. „čím přísněji nás Hospodin vychovává," pravil mi otec, „tím lépe to s námi míní. To praví biskup také. Vy jste nebyl v kostele předešlou neděli.
Druh. měšť. Měl jsem něco jiného na starosti, napadl jsem jednoho švédského loďaře, čiperný to chlapík, jeden mu může věřit, a ten mi vypravoval, že vévoda ve Švédsku pánům notně zatopil, a že také brzy sem přijde.
24
Prv, iaěš.ť. Ano, ano, tak se povídá. V říši nalézá se teď mnoho pánů, a čím více kuchařů, tím horší polévka, a ta polévka jsme my. —• — .
Dr. měši, A tu jedí. No, no! Vidíte, Jakube, kolem toho p.opraviště zde se dějou hrůzné věci.
Prv. měšť. Hu! Již se stmívá!
Dr. měšť. Já musel dát odnést si postel do druhého pokoje, neboť o půl noci to tady napřed šustí a šramotí, a v celém domě nemáme pokoje. Dnes v noci — ■—
Prv, měšť. Co dnes v noci?
Druh. měst. (zavíraje krám). Znělo to, jako zvony s věže, a zde kolem popraviště bylo slyšet pohřební píseň, a žádný nevěděl, odkud to přichází.
Prv. měši. Hu! to je studeno a tma. Dobrou noc, drahý příteli!
Dr. měšť. Nechtěl byste ke mně vejít pohovořit ?
Prv. měšť. Děkuju, děkuju. V takových dobách, jako je tato, je nejlépe být doma při světle u ženy a dětí. Musely bývat jindy lepší časy. než jsou teď. Dobrou noc. (Odejde. Měsíc vyjde z oblak, černé stíny vrhaje na jeviště. Druhý měšťan vejde do svého krámu, který za sebou zavře.)
Výstup 2.
Daniel Hjort (vejdej.
„Já mám tu pochodeň, jenž černý osud Tvůj může osvětlit" tak zněla slova Té ženy. Já je slyším a je slyšel Jsem v noci bezesné, a za dne hluku. Zdaž osude svůj závoj tajemný
Přede odhalíš ! Ach otče, máti, vlasti! Jak sladká slova to! Já nikdy před tím Nevyslovil jsem jich.   Je snad to sen? Je přelud to, jenž se mnou zahrává? Má duše napnuta jest, všechny smysly Splynuly v pouhý sluch (poslouchá)
Zdaž nepřichází ? Zdá se mi, jak bych slyšel hlas!
(Na věži bije se devět.) To hodiny!
"Výstup 3. Daniel lij ort. Katri.
Kat. Kde jsi, pro nějž má noha4 krvavá Skrz dvacet let po trni kráčela, Kde jsi tak známý a tak neznámý, Do jehož rukou svěřila jsem zbraň, Již pomsta brousila, nenávist kula?
Dan. Hjort. Míníšli mne, zde jsem.
Kat. Já slíbila
Ti říci, kdo jsi, já i více mohu. Já mohu vést tě v náruč matky tvé, A — k hrobu otcovu.
Dan. Hjort. Ach běda, jestli Tvé srdce znalo beznadějný bol, A osmělí se přec mou pustou duši Lichými sliby šáliti.
Kat. Nešálím tě, nešálíš ty-li mne, Však než ti sdělím vše, slož přísahu, Že sílu máš a vůli, vzdát se toho Go měl jsi v úctě, že chceš zapomenout Na všechno, co ti bylo drahé.
26
27
Dan. Hjort. Ty ptáš se na mou sílu. Síly není Potřebí tam, kde boje žádného. Před sebou srdce vidíš, které nikdy Neznalo citů něžných, citů přátelství, Jež prahnulo po celý život svůj Po kapce lásky, které jako ptáče Na pusté skalině u prostřed moře Bez konce hyne v smutné samotě.. Kde hrob jest otcův, o němž pravila jsi? By pod skálou v nejhlubším země lůně Byl ukryt, já bych skálu rozpoltil A srdce studené na srdci svém Bych rozhřál zase k životu.
Kat. Ustaň, by síla poslední, kteroužto Po všechna leta zármutku a hoře, Jsem uchránila pro tu hodinu, Mne neopustila.
Dan. Hjort. Tak mluv a oznam, pro bůh,
jméno otce
Bych upokojil se.
(Chopí ji a dívá se jí do očí.) Ty nelžeš! Ďábel sám by nemoh lhát!
Kat, Jestli lež má mou podobu^ tuť pravda lže. Ve svitu hvězd stojím zde před tebou. Jak v pravdě učinil Bůh nebes oblohu, Jež nad hlavami hříšníků se klene-, Tak svatou pravdu mluvím k tobě zde, A k tobě volám jméno otce tvého Beugt Ilkain.
Dan. Hjort. To jméno slyšel jsem.
Eci, nebyl on z těch jeden, který Fleming V žalářích hradu nechal zahynout, Za trest, že zbouřili se proti němu? Ach! sám jsem při tom byl a ortel psal. '
Kat. To otcův bratr byl. Tvůj otec padl, Když ještě byl jsi děcko malinké. Daleko v Botnii byl jeho dvůr, Ted! zbořeništěm je, kde vlk a hadi Se plazí.   A on sám pod šibenicí Zde vržen, třikrát katem Flemingovým Byl udeřen.
Dan. Hjort (spěchá k lešení).
Zde! -— Ha! můj pěstoun zavraždil mi otce!
Kat. Tvůj otec byl svobodný, mocný rolník. Počala válka s Ruskem a Klaes Fleming Byl vůdcem nejvyšším — a surovými Vojáky naplnil on každý dvůr, Neb pyšný pán pohrdal rolníkem. Tak držel rozžatou pochodeň války, By v našich dvorech plodil nouzi, hlad. Jednoho dne, bylo to na večer, Mám v paměti to, jak by dnes to bylo, Tvůj otec pryč byl na sýpce A matka měla tebe u prsou,
, Tu poprvé spatřila znamení, Jež blíže srdce máš a dívala se, Co tento jazyk hadí znamená. Tu zástup Flemingových žoldneřů, Zbrocených krví, vrazí do světnice, U otce tvého byly na sýpce, A chtěli, by jim zbytkem obilí. Již nechalo mu násilí a válka, Jich pytle okamžitě naplnil. Bengt nebyl muž ten, by to snesl, Nejhrubším z nich on silně mrštil o zem. Lid jeho vyhnal ostatní. Počala Hned půtka, v které naší ■ zvítězili. Žoldneři utekli se do světnice
28
Tam neprospěla síla, udatnost, Neb házeli tam šípy, oštěpy. Tu vzal tě jeden voják na ruce. Šel s tebou k oknu, volal hlasitě: Ten první šíp, jenž vletí proti nám, Zasáhne toto . dítě zde.   Tvá matka Hned omdlela a nežli k sobě přišla, Světnice byla v plamenech, tys ležel Na prahu, ona chopivši tě, spěchala Skrz plameny a kouř až k zahradě, Kde otec svíjel v krvi se, a z dálky Zněl chechtot žoldneřů skrz praskot ohně.
Dan. Hjort. Já slyším to i vidím plameny I dvůr, i les — i dál na pravo pole. Ha! jaký plamen osvětluje noc, Jež^v šero své mne dříve halila.
Kat. Žoldneři obdrželi posilu, Tvůj otec klesl těžce raněný, A ti, jenž započali násilím, Vítězství žhářstvím skončili.
Dan. Hjort. Teď napadá mi cesta hluboká, Když v noci bouřlivé jsem tiše ležel Na plecích ženy, hraje s její černou Si kadeří.
Katr. To byla matka tvá, šlať za otcem Do města, kam byl poslán vést si stížnost Ku Flemingovi na žoldneře jeho.
Dan. Hjort. Nuž dále?
Eat. Ze spoury obviněn, že majetek svůj Naproti chlapům Flemingovým hájil, Hned zpoután jest a k smrti odsouzen, K ohavné smrti sekerou. Nadarmo O milost kvílela jsem na kolenou. Zuřivý muž mne chladným okem změřil,
29
A obrátiv se — odešel.   Zde vidíš
To místo, kde tvůj otec krvácel,!
To místo, kde tvá matka omdlela!
Zde bylo to, kde přes noc vlas jí zbělel,
Kde vyplakala na lících si vrásky,
Kde vykvílela na hlavě si šediny.
Zde sirotka tě k nebi pozdvihla.
Volajíc pomstu na Fleminga vraha,
Zde zbavena jsouc svého rozumu,
Lhostejně polem, lesem bloudila,
Se stromů jedla kůru, pila slze své.
(Měsíc vyjde na okamžik z oblak a ozáří je.) Dan. Hjort. O máti má, o máti má, to ty jsi! Kat. Ke mně se nepřibližuj, ještě nejsi
Mým synem, vyslechni mne do konce.
Tak seděla jsem jednou u cesty.
A kolem Fleming jel s komonstvem svým,
Na polo mrtev ležels vedle mne.
Mně zdálo se. že všichni dobří lidé
Na zemi pomreli, že umřel Bůh, • A nebe, jako závoj smuteční
Svět tento pustý ovinulo. Jen
V mých ňadrech bylo srdce, mně se zdálo
Jak ve snu nějakém, že mrtev jsi.
Mně bylo volno.   Ducha mrákoty
Jak balzám obklopily srdce mé,
Nevím co se pak ještě dále dělo,
Tys ale nekvílel už vedle mne,
A tak jsem nazpět přišla do Botnie —
Bůh ví, jakým as spůsobem, Dan. Hjort. Tenkráte bylo to
Když Fleming zdvihnul s cesty mne.
Ach osude! Kat. Tu v rozvalinách dvoru našeho
30
31
Jsem seděla a pěla s ptactvem písně — Tak krásné písně! Jednu ještě vím: „Můj manžel v krvi své se válí, Á místo kněze kat stojí pozdálí."
Dan. Hjort. Jak trpce pohled tento dusí. Poslední jiskru iícty, kterou posud Ku Flemingovi chovám.
Kat. Ku Flemingovi pravíš!
Dokončen není seznam jeho hříchů.
I příbuzné tvé vyhubil, když potom
Jak jeden muž se zdvihla JBotnie,
Chtíc strasti jeho okovy.   Bengt Putu,
Tvé matky bratr, pak i Ilkain,
Tvůj strýc se strany, otcovy, na špalku
Nechali hlavy své neb u tmavém
Žaláři hladem byli umořeni.
Nenajdeš muže v celé Botnii,
Který byl otce tvého přítelem.
Pustá je role a rez zžírá pluh,
Při břehu zkrváceném vlna sténá,
A ohniště je mrtvé, studené,
I chrám tu stojí pustá svatyně.
Kam pohledneš po Finska končinách,
Jen hrady všude, všude hřbitovy,
1 tráva sama šeptá na hrobě:
Do posledního kolena nechť zhyne
Rod Flemingův! Ten hlas mi vrátil rozumř
Mé oko vzplanulo, obživla paměť,
Viděla jsem, jak jsem se kradla pryč
Od tebe, bys to neslyšel, jak tě
Vzal Fleming na ruce a v kočáru
Hned na to s tebou zmizel s očí mých.
Hledala jsem tě, spatřila, poznala.
Však dříve syna v náruč mateřskou
Nevezmu, jejž Klaes Fleming vychoval,
Dokavad nedá důkazu, že pravým
Mým synem je. Dan. Hjort (padne na kolena a rozhalí prsa).
Viz hadí žihadlo na prsou mých,
Ted pusť mne na tvé srdce, matko! Kat. Jdi nazpět do hradu. Dan. Hjort. Ó matko má!
Nenávist máš na místo lásky ke mně. Kat. Nenávist tato z lásky je.   Hleď sem!
Zde prsten máš, ten Karel vévoda,
Jsa mírumilovný a mladý princ,
Jednoho dne dal tvému otci ha prst,
Když tento vítězně na říšském sněmu
Za lidu práva mluvil jako muž.
Ten prsten měl na prstu při smrti,
A ten ti patří právem dědictví. Dan. Hjort (dává jej na prst),
Ve srdci svém
Chci chovat jej. Nechť nový život vlej e Do něho. Nyní matko má.
(Roztáhne náruč proti ní.)
Kat. (odvrátí se).
Dřív musíš dokázat
Že syn jsi národa.   Teď s Bohem! Dan. Hjort. Ba matko odepři mi náruč svou,
Pokud mne lidé tímto jménem zvou,
Dokavad nosím ještě oděv ten,
Jenž z látky Fleminga je zhotoven,
Dokavad sloužím tomu pánovi
Jež uvrh lid ve tmu a okovy,
Nechtěj mné zváti matko synem svým,
Dokavad otce svého hanobím,
sú
Dokavad nevyčistím srdce své Od všeho co co je v něm. — Buď s Bohem zde I (Odejde.)
Výstup 4.
Katri (samotná.)
On jde! Oo řekla jsem? Oo učinila? Mne síla opouští. (Hmatá po sloupu a křečovitě se ho chytí.)
Tam jde, o synu můj! Kol černých kadeřů mu hraje lesk, Postava jeho roste jak stín noční. Miláčku můj, můj živote, mé slunce, Pojď nazpět do mé náruči! ...  On neslyší! (Klesne u lešení.)
Obraz
(Učírna Erika Ericího.)
Výstup 5.
EľicUS Erici    (sedí a píše.   Bible a několik jiných kněh na stole.) Arvid Stolarm (vejde.)
Stol. Dobrého večera, ctihodný pane!
Snad ruším vás? Sric. Nikoliv.   Mám jen práci před sebou,
Již mohu započít, kdykoliv chci.
Učení božské já zde uvádím
Ve slova prostá národu, jak dlouho ,
Dech Jeho oživuje duši mou,
Nemůže nikdo mne v tom rušiti. '
Stol. To chvalué je!  Však předce, zdá se mi, *
Nepravě činíte, že vzdalujete
Se státních úkonů, jež vyžadují
Teď více síly, nežli jindy kdy. Erio. Všeliký člověk má své místo zde,
Já za své Bohu děkuji, v něm působím.
Dovolte, abych dopsal myšlenku,
Kterou váš příchod prve přerušil. Stol. (mezi tím co Ericus píše).
Vy ráčíte být pravým generálem,
Bojištěm je vám bílý pergament,
Ti malí, Černí bojovníci z bible
Do pole táhnou na komando vaše.
Váš kalamář je táborem a duše
Je mincovnou, z níž vyplácíte zlatem
Bohatý žold svým věrným zástupům.
Jak děcko hrajete si s cínovými
Vojáčky, málo dbaje, jak to as
Ve státním hospodářství vyhlíží.
Však rcete pane, kdo váš nepřítel,-
Jenž celou péči Vaší zaujal,
Že lhostejným jste k věcem ostatním. Eric. (odloží pergament).
Svévolnost, zloba, ducha mrákoty
To jsou, v nichž potácíme se; a když
Ty přemoženy jsou, pak tyto kapky
Inkoustu, věřte, více pomohly,
Než krve potoky, již prolil meč. Stol. Vy blouznivce, snad chcete mimo kruh
Se času postavit, až nenadále
Perutí svou vás mstivě srazí v prach! Eric. Co míníte, a čeho mám se bát? Stol. Vy nábožný a šlechetný jste muž.
Nechcete, jako mnozí ze kněžstva,
3
Lid pobuřovat proti králi svému, Ba naopak jej máte k mírnosti, Jak možno vám. To zásluha je vaše, Že církev finská stojí klidně, vážně Ve všechněch času proměnách, a proto Ze kněží říše není nikdo vážen U krále jako vy, a nikdo více Nenáviděn od vévody jak vy.
Erio. Já bohužel vím o tom druhém.
Stol. Nuž snad se k vám dostala také zpráva, Jež celé stádo vaše polekala, Á rozptýlila kolem bran a trhů?
Eric. Míníte zprávu tu, že vévoda Se chystá k nám.   Nuž dále?
Stol. Přicházím lito čište v zámku Nabídnout vám.
Eric. Děkuji vám.
Myslím, že nebude mi toho třeba. Komnata je mi hradem, bezbrannost Je zbraní mou.
Stol. Vy chcete být tu samoten?
Eric. Ne samoten
Se stádem svým a mocnou v Boha důvěrou. Jsem sluha Páně.   Já těch vašich půtek Jsem neznalý, neb mojí úlohou Jest chránit církev jak naproti útokům, Jež Sigmund král pomoci kněží chtěl Učinit na. ni, tak i proti způsobu, Jímž vévoda náš, žádostiv jsa cti, Chce její pomoci na Švédský trůn Se dostati.   Tož vidíte, že mi Od vévody se není čeho báti, Snad spíše on. se bojí, čině zle. ( Od Sigmunda já přízně nežádám,
35
Ač hojně mi jí uděluje sám. „Knížatům nevěř," jesti heslo mé,
Slyš hlasu Páně v hlasu svědomí!" Stol. A jak as zní hlas toho svědomí? Eric. Pro vaše uši on se nehodí! Stol. Jen nechte slyšeti, jsem v dobrém rozmaru. Eric. Nuž, chceteli.   Jak Ábelova krev
Na bratra svého z země volala,
Tak lidu krev zas na vás volá pomstu.
Já sám z prostého lidu toho vyšel,
S ním trpěl jsem, jej těšil, kde jsem mohl.
By mohly mluvit hradu žaláře,
By měly ústa šibenice v zemi,
Neslýchané by věci mluvily,
O tom, jak užili jste moci své.
Nuž chcete ještě slyšeti ten hlas? Stol. Dost, pane biskupe.   Nemohu za to,
Klaes Fleming počínal si někdy krutě,
Já chtěl bych mnohé věci změniti.
Vy zapomněl jste, když jsme přísně
Si někdy vedli, že jsme trestali,
A trestajíce trestali jsme zločin.
Či nazvete snad zpouru jménem cnosti?
Ha! ha! to hlas ten? Zde má odpověď:
„Kdo žertuje, ten musí přijmout žert." (Ze vzdálí je slyšet ránu z děla). . Pst! Co je to ? Na hradě střílejí.
Výstup 6. Předešlí.  Olof Klaesson (ozbrojen).
Olof Klaes. Na zámek spěchej Stolarme! Neb sotva Jsi odešel, tu z Kastelholmu honec
3*
36
Přinesl zprávu, že jest město vzato Loděmi vévody, a také hradní Náš přítel Salomon že zajat jest, A sotva opakoval tuto zprávu,
Již v dálce z moře vystoupilo loďstvo. JSdnájlí lil.
Stol. Je vévoda též přítomen?
Olof ElaeS. On s vojskem přistanul U Helsingfo>Jeviště je blíže zdi hradu.   Na levo střelčí skulina, vedle Já Spěchám k vojsku našemu.    Vytáhni      ií voják s hořícím luntem.   V pravo na jevišti prázdný
Hned proti němu.   S Bohem, jestli více Se nepotkáme, pozdrav Jana ode mne! (Olof Klaesson odchází.) , Stol. Nuž buďte s Bohem, pane biskupe, Vidíte musím odkvapit. (Odejde.)
Výstup 7.
Ericus Erici (rovná své papíry).
Kdo žertuje, ten musí přijmout žert, Kdo s mečem zachází, ten mečem zhyne. Bůh řidí vše. — Kde pak jsem přestal? (Začne psát).
podstavek dělový).
Výstup 1.
Daniel Hjort. Voják.
Dan. Hjort. Nu, proč pak nestřílíš? Voj. Hlupákem byl bych
Já, kdybych nečekal.   Tak vzácné zboží,
Jako je prach, chce míti jiné jídlo
Než pouhý vzduch. Dan. Hjort. To pravda je! Voj. Vidíte tam tu galeji? Pořade
Se blíží, — brzy uhlídáte,
Jak stěžeň bude praskati, a jak
Uletí hlava velitelovi. Dan. Hjort. Co proti němu máš? Voj. Podivná otázka!
Vzdyé on je vojákem jak já. Dan. Hjort. A proto chceš ho zastřelit? Voj. On mně to učiní. Dan. Hjort, A proč?
Voj. Hm! proto že já sním
Naložím stejným spůsobem. Dan. Hjort. A proč?
Voj. To ďábel ví!
Dan. Hjort. Nu chcešli vědět proč, já vím. Voj. Já také, proto že zní rozkaz: pal!
38
39
Dan. Hjort. Ne tak, můj příteli! Kdyby ti Stolar Rozkázal, bys si hlavu o zeď rozbil, Zajisté bys še nejdřív rozmýšlel. A však on střílí proti vévodovi, Jenž jest dobrotiv k lidu chudému, Z něhožto ty sám pocházíš a jej
V nelásce máš. On z církve hříšné zvyky , Chce vymýtit, a ty chceš získat nebe,
Že hájíš je.   On šlechtu v zášti má
A jezuity, ty je miluješ.
Á proto dobře činíš snad, že pro né
Chceš zabíjet a dát se zabiti. Voj. (zamyšlen)
Co žvástáte? Dan. Hjort.       Slyš, kdo byl otec tvůj? Voj. Do toho vám nic není! \ Dan. Hjort. Zajisté nebyl rolníkei,
Neb v zášti vévodu máš selského,
Do jeho lidu střílíš, -ŕNuže střel j
Do toho velitele tam, jenž slouží I
člověku, který o lid pečuje. Voj. Tu máte lunt a střelte sám. , Dan. Hjort. Ne, příteli;
Kdybych i vojínem byl jako ty,
Za skrovný žold tvůj bych to nečinil, ;
Dvakráte více za to vojáci
Na druhé straně střílí s čistým svědomím. .
(Vzdálí se). f Voj. Co mínil tím?   Je ďábel nebo Bůh
V tom černém kabátě ?   Vždyť všeho duch? Mne zbavil, budiž bohu chvála, už
Je pozdě k střílení.   Na druhé straně
Prý s větším právem s námi bojují.        ^ ;
Co je mi do toho?   Kdyby tu byl,
Já bych jej rozsekal. — To divná řeč!
Co mám teď učinit? když jednomu
Do hlavy vlezou divné myšlenky,
Je nejlíp poradit se s přítelem. (Odejde).
Výstup 2.
iel HjOľt (přijde, sedne na dělový podstavek a hledí za vojákem).
Ten prvním byl, má být on posledním?
Výstup 3. Daniel Hjort. Sigrid.
Dan. Hjort (pro sebe).
Ach, slečna Sigrid!   Jak je bledá teď, Ten malý anděl svěsil svoje křídla, Jak kráčel by přes • krev a mrtvoly, Jak přicházel by ze žalářních sklepů, A zpíval Flemingovy písně milostné, K řinčení okovů.   Myšlenka dobrá. (Hlasitě) Dobrého jitra, slečno Sigrido!
Sig. Jak se vám vede Danieli?
Dan. Hjort. Děkuji, velmi dobřeř
Když vyjmu strašný sen, jejž měl jsem včera.
Sig. Tak vypravujte přeci
Snad se vám zdálo, že jste viděl oltář, Kam zticha přišla dívka s obětí, A obětí tou bylo srdce, které Nechtělo klidně ležet na oltáři. Tu s nebes snesli andělé se dolů A uvedli je v tichý klid a spánek, Pravili k vám, jenž stál, jste opodál:
40
41
Neprobuď srdce svojím vzdycháním,
A přej mu míru, přej mu odtuchy. Dan. Hjort. To krásný sen
Však nikoliv, tak krásných snů já nemám,
Já ve snu viděl špalek krvavý ...
Však tomu nerozumíte a snad
To velmi prospěšné, nebylo by
To dobře, kdybyste to měla jednou
Snad poznati. Sig. Mluvíte zmateně.
Dan. Hjort. Vždyť zmatek jt
Ted' heslem času a ve zmatku jen
Spočívá klíč k tajemství života. Sig". O, nikoliv! Ve smířlivosti, klidu. Dan. Hjort. To záhadné jest.
Že člověk, věda, jak věc záhadnou
Má rozmotat, ji více zamotává.
Vidíte, v tom spočívá uzel.
Výstup 4. Předešlí.  Jan Fleming-. Sig. Jan Fleming zde! Jan. Piem. Ty moje Sigrido!
U prostřed bouře zde a smrti? Jdi
Do zámku. Sig. Tak krásné jitro kynulo mi oknem,
Tak klidně moře spí a dřímá les!
To vábilo mne ven. Dan. Hjort (pro sebe).
To volavý je pták, Jenž chce mne do své sítě přilákat, Budeme vidět, jestli spolu snad Síť tuto nepletli.
Sig. (mluví dále po tichu k Janu Flemingovi).
Tu spatřila jsem
Zde ubohého Hjorta.   Ty víš všechno. . Buď laskav k němu a za přítele
Jej vezmi, uč jej zapomínat. Dan. Hjort (který poslouchal).
Zdaž neřekl jsem to ?
To hezky začíná.   Nešťastná láska
Popletla ubohého Daniela,
Potřebuje někoho, který by
Jej přived na cestu. Sig.   Já opustím vás nyní. (Odejde).
Výstup 5. Jan Fleming:. Daniel Hjort.
Jan Piem. (dívaje se za Sigridou).
Jak obloha
Je duše čistá dívky milenué,
Nejmenší mráček na ní znáti jest.
Zdaž je ti něco Hjorte? Dan. Hjort. Chtě! byste pomoci?
Jan Piem. Jen zaměstnání chybí ti, a mysl
Je ochablá.   Myšlenky unavují,
A činí tebe mrzutým. Dan. Hjort. (pro sebe).
On měl být knězem, A mohl odpustky si vydobýt Za hříchy otcovy. Jan Flem. Libo-li ti, chci promluvit
Se Stolarmem, by dal ti meč, a místo Ve vojsku vykázal, neb zdá se, že Zacházet umíš s mečem jako s perem.
42
43
Dan. Hjort. Vy žerty tropíte. K čemu mi meč!
Nejapné mohl bych udeřit druha. Jan Flem. Tak trpce může láska soužit? Dan. Hjort Je bodlák květina, a havran bílý? Jan Flem. Co míníš tím? Dan. Hjort. Vše přijde na to, odkud díváme
Se na věci. Jan Flem.   Nemužné jest
Tak truchliti.   Když štěstí nepřeje,
Jsi šťasten, nebo bol je přítel tvůj.
Nuž vezmi sílu jeho do své služby,
Uč zapomínat se. Dan. Hjort. Zapomínat — a co? Jan Flem. Cit marný.
Dan. Hjort. Ach, jak jste dobrotiví
Ha, ha, jak lehko jest být dobrotivým. (Odejde),
Jan Flem. Zde změna jakás nepřirozená, Mně neznámá se jeví u něho. Ve zraku jeho cosi divého, A ještě více v řeči se to jeví. Však proč se mám o něho starati, Zdaž pohrdavým, trpkým úsměchem Mou vlídnost nesplatil? Nejlépe jest Nedbati o něho, neb jemu heslem Je samoláska, proti ní pak lék Nejlepší v lhostejnosti je.
Výstup 6.
Jan Fleming. Ar vid Stolarm. Důstojník (chodě po hradbách).  Později Vyjednávate!. Důst. Loď, která dříve s vystrčeným praporem:, Ku zámku ploula s vyjednáváním, Teď právě k hradbám přistála.
(Sestoupí s hradby.)
Jan Flem, Co žádá as?
Stol. Od loďstva vyzvání, abychom zde Nechali řečí marných, když orchestr Válečný zabrat chce nám fortissimo.
Vyjed, (vystoupí se strany moře s bílou korouhví v ruce.)
Já přináším
Od Scheela admirála pozdravení, '  A zvěstuji, že Karel vévoda
U Helsingforu potřel vaše-vojska,
A proto otevřte nám tento hrad,
A zřekněte se na vždy Sigmunda,
Chceteli milost obdržet., Jan Flem. Co praví to? Zdaž slepé štěstí teď
Svět řídí?
Stol. Nuž navraťte se k svému admirálu
A rcete, vévoda že přemožen
Od vojska našeho u Helsingforu
A zapuzen, a proto nechť se střeží,
Doufali, že zachrání loďstvo své.
To jemu vyřiďte, ať spoléhá se
On na mne asi tak, jak na něho
Spoléháni já. Yyjed. Tu zpupnou odpověď jsme čekali,
Nuž slyšte, co vám řeknu naposled.
Chceteli déle dráždit nás svým vzdorem,
Pak admirál hned vaše přátely,
Jenž z Kastelholmu zajatí s ním jdou,
Vám před očima stít dá, a jich hlavy
Vbít na koly všem lidem k výstraze,
By, oni z krvavého řečniště
Vám hlásali, váš osud budoucí.
To rozvažte! Zde o jich život běží.
45
44
Jan Flem. Co txcinili, že tak krutě mají
Být trestáni! Tvůj prapor bílý studem
Se červená při řeči takové.
Ochrana jeho zneuctěna je. Stol. Když právo v srdcích našich vyrostlé,
Když moc a čest je hříčkou náhody,
Tu život lidský nepatrnou věcí
A halířem se stává v herně času.
Já obětuju svoje přáiely
Jak oni jistě naložili by
Se mnou, kdyby se jich věc týkala.
Skloň bílý prapor svůj a pospěš si
Nazpátek, chcešli smrti ujiti.
Jedinou odpovědí na takovou
Ěeč poctivý je boj na život a
Na smrt.
Vyjed. Nuž stihni tebe trest za tvoje vzdory; Nenajdeš milosti ni slitování. Buď s bohem zde!
(Sestoupí dolů za zeď). Jan Piem. Jděm ven na místo otevřené, odkuď Je vidět ke druhému pobřeží. Za dne nesmějí, odvážit se toho, Zajatým učiniti násilí!
(Štolami a Jan Fleming odejdou.)
Výstup 7. Daniel H j ort (vejde).
Když mečem opásaný Kain pastýře Zavraždil Ábela, svědomím trýzněn, A Bohem opuštěn, vyrobil sobě
Jakýsi obraz, jemuž zapálil
Svou oběS, a ten obraz nazval Äran.
Jak spanilý to bůžek! Slovo spanilý
Od pána přichází, a na zemi
Byl prvním pánem Kain. A duchaplný
Byl chlapík to, tak uměle zhotovil
Si modlu tuto, že v ní sobě sám
Se klaněl,'jak by byla zrcadlem —
A předce posud stojí. Pro tebe
Ó cti, já žiju, umírám! — „Pro tebe
Já svého bratra vraždím!" — Děkuji!
„Vám mnoho platí čest!" — To majetek
Pochybný! — A přec v okovy spjal svět.
Jednoho bratra Abel měl, jenž Sethem
Sloul, proč se tento Kainu nepomstil? —
Ten zbabělec! Proč v palác Kainův se
Nevkradl, proč mu nuž nevrazil v tělo ?
Snad chtěl to učinit, snad se tam vloudil
A spatřiv jeho bůžka, okouzlen
Pad na zem skroušeně. Byl zbabělec.
Zdaž ňe, vy stíny krvavé? zdaž ne,
Vy všichni duchové, jenž v těchto děsných
Žalářích dole klidu nemáte,
Kde vaše kosti posud v okovech
Se v temnu běleji! — Buď pomsta! pomsta!
Já tiše přiloudím se jako sen,
A příští noc má být můj první den! (Odejde),
Výstup 8.
Arvid Stolarm. Jan Fleming- potká se s Ebbou Fle-íningovoti.
Ebba Flem. Zde něco strašného se děje. Z okna Je vidět na protějším břehu, jak Se zdvihá hrůzné lešení.
46
47
Stol. Nehleďte tam, zastrašit chtějí Statečnost naši; tím ji ještě více Roznítí. Nuže s pánem Bohem! Já Šlechetným těmto obětem poslední Na cestu v onen svět dám pozdravení. Sem vojínové k luníům! Ohněm hradby Nechť všechny vzplanou kolem ! (Odejde).
(Rána z děla, jeviště silně osvětleno). Jan Flem. To slávy lesk, to věnec z vavřínů,
Jenž věčným činí reka, hrdinu?
Zdaž není v Švédsku více rytíře ?
Kde bodrý, zbožný lid, kde je? kde je?
Rci Ebbo, zdali boj náš, naše věc
Má na svědomí krvavý tak čin?
Rci, že ho nemá, já pak sílu lví,
A meč na každém prstu budu mít,
A v každém ostři blesk! Ebba Flem. Do boje, synu můj! Jan Flem.   Do boje, pokud záští plápolá!
Pryč lásko s touhou! — "Vlasti ubohá! (Odejde. Ebba za -ním).
Obraz.
(Hlavní tábor admirála Scheela, právě naproti zámku města Abo.   V popředí na pravo obydlí.   Večír. Svítí měsíc).
Výstup 9.
Dva vojáci vévodovi (chodíce na stráži před obydlím.)
První VOJ. A nač myslíš?
Druhý VOJ. Já myslím na písničku.
První voj. A já zas na pevnost ... ta vydrží mnoho jako želva. Víš co je to želva? — To je taková malá velryba, která má tak tvrdou skořápku na sobě, že ji nikdo neprorazí, a musel bys ji dát na uhlí, aby vylezla z ní. Přál bych si, abychom zde měli brzy vévodu, hned bychom ji obložili ohněm po suchu i se strany moře.
Druhý voj. Jak myslíš, že to asi vyhlíží uvnitř? Ty, poslouchej, Finové umějí čarovat.
První voj. Ať dělají, co chtějí, bez náklonnosti lidu jsou páni jako strom bez kořenů. Potřebuje jen přijít bouře a leží jako vyvrácené duby.
Druhý voj. Jak pak to as u nás za řekou vyhlíží?
První voj. Myslíš na své hospodářství? Buď pán bůh pochválen, že jsem byl jen čeledínem u sedláka, že nemám ničeho jiného než svůj žold, děvče a svobodu.
Druhý VOJ. Teď jsou právě nejlepší žně. Chceš slyšet mou píseň?
První voj. Nuže zazpívej ale nějakou pěknou.
Výstup 10. Předešlí. Daniel Hjort. Dan. Hjort. Kde je váš admirál? Veď k němu
mne
První voj. No, ty nemluvíš. Druhý voj. Já myslím.
První voj. Co chceš mu, ukaž příteli svůj pas. Dan. Hjort. Po tom se neptej. Buď mne pust,
neb střel
Do srdce mi. To je mi jednostejné.
48
49
Výstup 11.
Předešlí. Admirál Sclieel (vyde z obydlí).
Scheel. Co se zde děje? Proč se vtíráte
Sem skrze stráže, rušit poklid můj? Dan. Hjort. Já nejsem ten, co jsem.   Já nepřicházím
Ze zámku, ač přicházím odtamtud.
Já nemám jméno, a mám jména dvě.
Den stár jsem, ač jsem přede už skoro muž.
Za víc než tisíc životů já platím
Vám, věci národa, a vévodovi. Scheel. Podivná, temná řeč, ze které pouze
Je rozumět, že z hradu přicházíte,
Z tohoto blázince. Jak chcete, by se
Vám věřilo? Dan. Hjort (stáhne prsten).
Ty prstene bud' mojím přímluvčím!
Ó, kdyby přede mnou stál vévoda,
A prsten dal bych jemu, on by věděl,
Co znamená. Scheel (prohlíží prsten).
To znak je vévody. Dan. Hjort.   Ten prsten on
Jedenkrát otci na památku dal;
Ten zdědil jsem a s ním tež jeho krev,
A jeho nenávist. Scheel.   Nuž následujte mne,
Budeme o tom mluvit dál. Pojď s námi
Vojáku!
(Scheel. Dan. Hjort a první voják odejdou do obydlí.)
Výstup 12.
Druhý voják (samoten).
To něco znamená. Nemáli něco zlého v úmyslu proti nám, tak proti někomu jinému. — Hu, zde při tom měsíčku je tak hrobové ticho. Zazpívám si svou píseň.
(Zpívá)
1.
Ve světnici dívka přade,
Šátkem oči utírá, Neplač dívko, hoch tvůj všade
Na tebe si vzpomíná. Když jsem z domu otcovského
Na vojnu se ubíral, Tu mi druha upřímného
Otec tuto pušku dal. On ji druhdy nosí vával, Když- za vlast svou bojovával, Po mne má jí syn dědit, Buduli tak dlouho žít.
2.
Zlatá žeň se domů sváží, Po nivách je všude ruch,
A já stojím zde na stráži, Jako bludný noční duch.
Nepřijduli zpátky domů,
. Smrt mi v zemi postel dá,
Bůh dá sladce umřít tomu, Kdo poctivě umírá.
Hanba tomu rolníkovi,
Který u pluhu si hoví,
50
Když jde o vlast, svobodu. Bože zachraň vévodu!
Výstup 13.
Druhý voják. Daniel Hjort (přijde z obydlí). Později Schecl.
Dan. Hjort. Už smlouva hotova. Se zlatem teď Do srdce každého se dostanu Vojáka. Hrad svou vlastní silou má Se sřítit v ssutiny!
Scheel (vyjde z obydlí).
Peníze zapomenul jste; Zde jsou. Na zdar! A buďte ujištěn, Že vévodou budete odměněn! Nuž dobrou noc!
(Odejde do obydlí.) Dan. Hjort. Nuž dobrou noc, předešlý živote, A tichá luno, noční duchu ty, Ty bledé svědomí, ty strašidlo Z půlnočních matky země snů, ty Chorobné světlo, které pochybuješ O vlastním životě, ty nevyzrazuj Mé temné kroky! ' (Odejde.)
Druhý voj. (zpívá poslední verše své písně.) Zlatá žeň se domů sváží,
Po nivách je všude ruch, A já stojím zde na stráži
Jako bludný noční duch. Nepříjduli zpátky domů,
Smrt mi v zemi postel dá, Bůh dá sladce umřit tomu, Kdo poctivě umírá.
Hanba tomu rolníkovi,
Který u pluhu si hoví, Když jde o vlast, svoboda. Bože zachraň vévodu!
53
Jednání IV.
(Velká sin na hradě.  Ranní světlo jde oknem a ozářujj předměty na počátku jednání.)
Výstup 1.
Jan Fleming odpočívá, pohřížen v spánek v levo na po' hovce, maje ruku na obvazku). Efeba  Fleiniug'OVa (po, ' hlíží ven),
Ebba Flem. Již slunce vychází, minula noc, Ta dlouhá noc po neúnavném boji Čtyřdenním; ale jak dnes vychází! Hvězd královno, svůj lesk ode mne odvrat Upadám v nářek mdlý •—. a venku tam Jak dříve stojí nepohnutě loďstvo Nepřátelské a žádná loď nespěje Nám ku pomoci přes lhostejné moře, A zpráva žádná o osudu drahých Nám přátel nepřichází sem. Však ticho! On se už probouzí.
Jan Flem. (procitne a vstane). Ach jaký krásný sen! Zas cítím se Tak silným a tak veselým!
Ebba Flem. Ty měl jsi sen?
Jan Flem.   A samý lesk
A mír a štěstí! Byl jsem v Quidě. Mně přišel navštívit tam Sigmund král, Když první míru žeň na zlatém poli Já s lidem dohromady sklízel jsem. Vše bylo změněno: bohaté sady,
Kde nyní pusté lesy jsou; a močál
Byl každý v pole obrácen. Můj král
Vzal pod rameno mne, tak kráčeli
Jsme skrze řady veselého lidu
A kvítí cestu naši krášlilo,
A máchalo se vzhůru klobouky.
Se vzdechem Sigmund tu pohledl na mne
A pravil: Směů svou říši za moji! —
Tak může člověk ve snu lichotit
Sám sobě, zapomenout boj a strasti,
Nemáme, matko posud žádných zpráv
O zemním vojsku?
Výstup 2. "Předešlí. Ar v i d Štolami (vešel.) Později Oiof Klaesson.
Stol. Dnes v noci přišel posel; skrze stráže Podařilo se mu sem proklouznout.
Jan Flem.   Kde je?
Stol. (ukazuje na Olofa vcházejícího). Zde je!
Ebba a Jan Flem. Olof Klaesson!
Olof Klaes. Ba, bohužel!
Elt>a Flem. Oo s vojskem stalo se?
Olof Klaes. Poraženo, je na útěku.
Já sám bez mála padl v zajetí. Nadarmo zástupy chci spojití, Nadarmo volám houfy rozptýlené, Jich mysle, porážkami rozdrážděné Chtěly mne nutit k spolku s vévodou. Nedejte mýlit se tou nehodou. Jen druzí zmužte se.   Kdybych neměl Naději posud, k vám bych nepřišel
54
55
Chcem raděj zahynout nežli se vzdát Yzdoruje osud nám, chcem jemu vzdorovat! í
Stol. Hrad ovšem posud nesessul se v rum, Áč brzy se to stane; posádka Se bouří, u děl stojí se vzdorem A nestřílí; neb zráda se všech stran Nás skličuje.
Ebba Flem, A z Polska žádné pomoci,
Jan Flem. Ó Sigmunde!
Olof Klaes.   Přede ubráníme se.
Stol. My? Ach! Co jsme? Kam stačí naše moc? My opuštěni jsme a osaměli! Ach Sigmunde, je to snad odměna, Za věrnost, kterou k tobě chováme? Kéž bychom nikdy byli nepoznali Ten bídný cit, jejž s mlékem vssáli jsme Od slabých matek, který děcko pudí Mít úctu před otcem a v šedinách Ctít jeho mdlobu, chránit před hanou ji: Cit mdloby to, jenž bláznovstvím se stává, Když poddaný se musí snížili Před králem a jej pošetile ctít Jak otce vlasti, obhájce své cti! O kéžbychom jej byli potlačili, Jak vévodu, jak všechny ostatní, A zištnost svou zaseli v. tučné půdě Povstání, a u luzy přízeň, lásku Si zjednali; teď stát by nebyl od nás
'   Opuštěn a my zklamáni!
Ibba Flem. Je Stolárna to, jenž takto mluví zde,i Sloup finských rytířů a podpora Našeho krále, přítel Flemingův, A Finska stálý, ostrý meč!
Stol.   Děkuji Ebbo!
Já po dvě noci oka nezamhouřil. Pryč, pryč, ty slaboto; král volá tě! Vzchop vzhůru se, mdlá myšlenko, budoucnost Zdvihá svůj hlas, chci překonati tebe Ó přírodo!
(K Olofu Klaessonovi). Jak bylo to? Voj náš je přemožen.   Tu spočívá Vše'V nás.   Však ještě třeba doufati Na pomoc z Polska.   (Vejdou důstojníci.)
Zde jsou důstojníci, K poslední poradě sem svolaní.
Výstup 3. Předešlí.  Důstojníci.  Daniel Hjort.
Stol. Zdaž brány hradu obsazeny jsou, A vojíiaové v předu na stráži ?
(Hukot za jevištěm). Prv. důst. Hle, sami odpovídají. Dan. Hjort. (pro sebe).   Slyš, to můj orkestr
a kus, jenž hrajou,
Je vaše píseň pohřební. Dr. důst. Jich temný hukot vzmáhá se, jen stíží
Pořádek zjednal jsem.   Už k vévodovi
Díl' jeden prchl za temnoty noční,
Na koho ostatní se spoléhají,
Je těžko udati. Stol. Nuž chceme hned
Vyčistit koukol od pšenice! (Otevře dveře na balkon a mluví odtud dolů).
Vojáci!
56
57
Mně praví se, že mezi vámi---
(Hluk se zmáhá).
Teď ticho! bídníci, jenž rušíte
Svou přísahu, jenž s myslí zbabělou
Dusíte v srdci starou zmužilost,
Vy bídní druhové, zdaž mníte, že
Nemůžera bez vás být.   Nechť dobrovolně
Odtáhne každý vojín, který chce.
Otevřete brány hradu do kořán,
By molil tento jedovatý vzduch
Ven vyvanout a nás zde nehubil! (Jde rychle z balkonu). Jan Flem. Já nemohu a nechci věřit tomu — Stol. Jdi, sám se podívej!
Jan Flem. (dívá se oknem).
Já vidím husté davy řítit se
Ku branám.   Marně vynasnažují
Se veteráni mírnit je. Stol.   Jen ať je nechají. Olof Klaes. Tys moc se odvážil. Stol.   Jen odťal ruku, jejíž ochablost
Až k srdci mohla by se rozšířit.
Teď může rokování počíti. Olof. Klaes. Mocnosti horší
Než nevrlost zde 'působí. — Mně zdá se,
(pohleděv na Daniela Hjorta)
Ten bledý obličej zde jeví žluč. Stol.   Druhové! jestli kdo jest mezi vámi.
Jenž chtěl by k vévodovi přestoupit,
Kciž volně to, a volně odejdiž,
Neb kdo zde ostanou, těm nenastává
Nic jiného, než se ctí padnouti.
(Ticho.)
Jest někdo mezi vámi, jenž by skládal
Na vévodu svou naději, a chtěl by S ním vyjednávat? Prv. důst.   (ukazuje na písmo nad balkonem).
Non illo parcet
Tempore d extra reis. Stol. Nuž, přátelé!
Ač naše důvěra ve Sigmunda
Je zklamána a lid nás opustil,
Podáme vévodpvi důkazů
I v smrti, že jsme králi, sobě věrni,
Že zatracujem jeho záměry.
Až na prahu zde poslední z nás padne,
A s jásotem sem vstoupí vévoda,
Do těchto síní; jedna pochodeň
A jeden" stačí muž, by na vítěze
Se sřítil hrad a ve svých ssutinách
S porážkou naší pohřbil je.   Trůn švédský
Pak zachován je a s ním Sigmund. Tř. důst. Hurá, nechť žije Sigmund král! My tebe
Chcem následovati. Ostatní. Necht žije Sigmund král!   Nechť žije
Stolarm!
Stol.   Tak přísahejte s mečem taseným,
Při stínech otců a při lesku slávy! Všichni (tasí meč).
My přisaháme. Stol. Teď nezbývá nám nic,
Než losovat o místo ve sklepě. Jan Flem. Potřebí není.   Moje schromená
Mně ruka nedá bojovat, však předce
Má síly dosti držet pochodeň.
Tu práci svěřte mi. Stol. Nuž tobě my
Čest svoji svěřujem.   Nechť každý se
58
59
Po tichu připravuje na věčnost.
Pak s čistým svědomím se sejdem zde, i
Vyprázdnit, než hoj začne zuřit dále, I Poslední pohár na čest vlasti, krále.
Všichni.   Nechť žije Stolarm!         , i
(Důstojníci se znenáhla vzdalují).
Ebba F lem. (Obejme Jana Fleminga). \
Ó synu můj! >
Stol. (odejde). ; Jan Piem.                             ó matko máj
My musíme zachránit Sigridu. i
Ebba Flem.                         Ty pravdu máš,
Jan Flem.   Odejdi s ní, bud! matkou jí. í
Ebba Flem.                         ó synu můj,!
Jí každá žena bude těšitelkou i
O mnoho lepší nežli já. ■— Mkoliv, i
Jak hrdé vdovy Indické chci zemřít, i
S obětní hranice chci spěchati \
Do chotě mého náruči.  (Odejde.) [
Výstup 4. |
Jan Fleming. Sigriíl (přijde přestrojena za selskou dívku). \
Sig\   Co se zde děje? Otec kázal mi,
Bych v tento "oděv zde se přestrojila, |
A pravil mi, že musím odtud jít. í
Kam pohledím, spatřuji vážné tváře )
A mlčení. Co má to Jene býti? \ Proč chce mne otec odtud "odstranit?
Jan Flem. (celý výjev něžně a vroucně). i
^My všichni zde hodláme zemřít dnes. I
Sig. (pokorně). I
A proč ? •—■ — — |
Jan Flem.      My chceme vypravit tě od nás,
V tom oděvu tě nikdo nepozná,
Až dostaneš se k našim přátelům,
A cesta vede volně přes chobot,
Kam někdy jenom koule zabloudí. Sig. Kéž by mne zastihla ! — Ty se mne neptáš,
Zdaž tomu chci .  . . Jan Flem.       _      . Odpověz Sigrido,
Rci upřímně — když slíbilas mi ruku,
Zdaž z lásky bylo to? gig. Což dala jsem ti kdy
Nějaký podnět k pochybování
O věrnosti? Jan Flem.    O nikoliv!
Však srdce příčin neodvažuje.
Já nevím, ale — — řekni Sigrido
Zdaž můžeš milovat? Sig.   Ne vroucně tak jak ty. Jan Flem. Nech pohledět mne do tvých krásných
očí,
Rci, kdybych prosil tě, bys zůstala Se mnou" zde umřít pospolu zajisté Nezářila by radost z nich.   Neb snad Bys svolila a doložila k tomu: „V té dusné síni zde tak ouzko je."
Sig-. Nikoliv.
Jan Flem. A přec.
Ach Sigrido ! když nemilo vala s mne, Proč dala jsi mi ruku svou, a proč Jsi neřekla:   Já nemiluji tě. Nebyl bych trápil tě tak dlouho, jak Jsem posud mimovolně činil to.
Sig-, Ó bože můj!
Jan Flem.   Nečiním tobě předhůzek, ba spíše
61
Sám sobě. S Bohem, s Bohem sestro má! Buď šťastnou jedenkrát, až najdeš duši, . Jež tebe hodna jest, a pomni na mne, Jak přítele! Sig. Ne, Jene, pryč mne neposílej. Třeba Nebyla hodna s tebou umříti, Přec jiného si nepřeju než smrt. Jan Flem. A proč?
Je vidět, že jsem tobě nebyl milým Jak někdo jiný snad.   Jak může srdce Tvé být tak tvrdé a tak něžné zas. Nuž s Bohem buď, teď spokojeně umru. Ty ale nesmíš učiniti tak. Sig. (pro sebe).     Ó kéž bych měla zmužilost
Vše jemu vyjevit! Jan Flem. Já jdu
Obstarať loď ku tvému odjezdu. Buď zatím s Bohem! (Odejde.) Sig. Ach! Zůstaň, Jene !
On odešel, a neslyšel mne.   Bože!
(Přikreje si obličej rukama). Proč zůstavil si mne a odevzdal Do vůle srdcí zlých! — Hle bílý ten Zde věnec na obrazu Matky Boží! Zdaž jsem ta samá, která dřív jej vila? Tak podobám se jí, jak růže zvadlá Se čerstvé podobá.
Výstup 5.
Sig-rid. Daniel Hjort.
Sig. (spatří Daniela Hjorta). On zde!
Dan. Hjort. Kdo vás tak hyzdně vystrojil?. Sig.   Nelíbili se vám ten oblek můj,
Já neptala se o váš úsudek. Dan. Hjort.   Zdaž viděla jste na zlomených
skvostech
Líbeznou někdy barvu květiny?
Zdaž viděla jste vlnu berančí
Na vlčím plemenu, neb záři slunce
Kdy ve hrobě? kde máte zrcadlo,
Má slečinko? Sig. My naposled
Dnes spolu mluvíme, a vy tak
Můžete mluviti? Dan. Hjort.   Nuž, mohu říci něco jiného.
Kdo jste, vy krásná škraboško ? Sig. Odpusťte, jestli jsem
Vám ublížila, učinila jsem
To nerada.
Dan. Hjort. Když satan pokouší,
Andělskou vezme podobu.
Sig. (vzdalujíc se). -
Q Bože můj!
Dan. Hjort. Jen modlete se, modlete! Vám třeba Je toho.   Neobracujte své srdce K ničemu jinému, by jméno vaše Nedošlo potupy.   Neb ■ v časech zlých Se sluší hledat pomoc v nebesích A proste.! Snad vám bude milostiv Bůh alespoň tak, jak je spravedliv. (Sigrid odejde.)
63
Výstup 6.
Daniel Hjort (samoten).
Mám umřít nechat vás, a umřít s vámi,
A s véyodou a vším v týchž plamenech?
Boj byl by ukončen a všemu konec,
Tak vlast by měla mír, a smrt by hustým
Pokryla závojem až clo soudného
Dne moje tajemství a všechny hříchy
Jak přátel tak i nepřátel .  .  . Ha ty
Se leskneš zkázonosný meči, jenž
Nad hlavami se vznášíš tisíců,
Na tenké niti vůle mé!   Ne. ne,
Snad proto nebyl já jsem vychován,
A proto nekoluje potlačená
Má krev od srdce k mozku bouřlivě.
Nebesa v hloubi skryla novou sílu,
By světa osud odtud rozhodla.
Nuž naplň, pomsto, srdce mé tvým dechem,
By mimo tě neznalo ničeho !
Divoké záští, ty se pevně drž
Za srdce kořeny a tlukot jeho
Ty samo řiď!
Výstup 7.
Daniel Hjort. Arvid Štolami. Olof lílaesson. Jan Fleming-. Veteráni (přinášejí sklenŕóe na víno). Důstojníci. ' Později Sigríd.
Stol. (v hovoru s důstojníkem).
Když jsem byl chlapcem ještě, měl jsem bratra, • My byli dvojčata.   On zemřel v mládí.
Mám v í>aměti, jak na hrobe jsem jeho
Se modlil, bych nemusel v černou zem.
Podivno, že, nerozumných těchto
A děckých přání sobě vzpomínáme, -—■
Neb nyní vzduchem cestuvkonat chceme
Z života přes zemi.   Dej pohár sem!
Na zdraví věrní soudruhové,
Neb skvělou perlu slávy na dně svém
Má pohár života! —
(Všichni pijou.) Zazpívej, Olofe, zazpívej nám Nějakou píseň veselou! Olof Klaes. Zdaž máte všichni poháry? Sem hleďte l (Podává jeden pohár Danielovi Hjortovi, který jej s nechutí přijme).
Zpěr:
Svatý Jiří to byl rytíř řádný, To byl hrdina!
V boji nevyrovnal se mu žádný, Ani u vína.
Když se napil, s mečem bez prodlení Na draka vyjel,
Drak pod mečem jeho v okamžení
V krvi se svíjel.
Hurá, nechť žije zmužilost! Sbor.   Hurá,'nechť žije zmužilost! Olof Klaes. (k Danielovi Hjortovi).
Nuž Danieli, pohár tvůj je plný,
Proč nepiješ?   Vyprázdni jej!
(Zpívá)
Svatý Jiří princeznu si domů Přived za ženu.
Jeho tchán mu chtěl dát ještě k tomu Svoji korunu.
„Korunu rač králi nechat sobě, Synovi ji dát,
Já chci život obětovat tobě, Za tě bojovat." Hurá, nechť žije zmužilost! Sbor,   Hurá, nechť žije zmužilost!
(Je slyšet rána z děla.) Olof Klaes. Už začínají. — Ještě jeden verš. (Zpívá)
Proti vrahům sto sám v jednom čase Vyjel do pole,
Král se chvěl, on potřel je a zase Přijel vesele.
Král uzavřel na vítězné dráze Se už zastavit.
Ó jak, pravil, bylo by mi blaze
Tvoji sílu mít.
Hurá, nechť žije smrt! Sbor.   Hurá, nechť žije smrt! (Při tomto verši se ten a onen z důstojníků vzdálí). Olof Klaes. (kDanielovi Hjortovi, jenž chce odejít)
Kam chceš jít, Danieli Hjorte? Dan. Hjort. Co ptáš se potom?
Olof Klaes. (drží jej zpátky).
Ty zrádce! — Hle, jak bledne při tom slovu! Dan. Hjort. Pryč ku hradbám,
l\Tež přijde vévoda! Olof Klaes. Padouchů, vyznej se!
Dan. Hjort. Chci důkazy
Od mojí nevinnosti odráží
Se z hrdla tvého jméno: padouchu! Sig. (vejde).
65
Olof Klaes. Chceš důkazy? Cos činil v temné noci
V ležení admirála? Dan. Hjort. Co Činil jsem?
Nuž řekni, když to víš. Olof Klaes. Aha! Tak předce
Jsi ty to byl. — Ač jsem jej nepostihl
Sám sebe prozradil . . . Důst. (tasí zbraň).
Smrt zrádcovi!
Sig. (vrhne se mezi ně)
To není možné! slyšte, slyšte jej!
Dan. Hjort.   Nepřistupujte ke mně. Schovejte Své meče! — Ano zrádcové, zradil Jsem vás!
Sig1. (padne s výkřikem Janu Flemingovi do náruče). Dan. Hjort (mluví dále).
Já ten jsem. jehož slovo vaši moc Kozprášilo jak listí, já jsem ten, Jenž v záhubu vás uvrhl — a to Je chlouba má. Prv. důst.   Jen skolte ho!  (Tlačí se k Danielovi Hjortovi;  on vytrhne jednomu důstojníkovi zbraň, a hají se).
Olof Klaes. (vyrazí Danielovi Hjortovi zbraň z ruky).
Nes větší trest ho stihnout má! Stol.   Ty černý nevděku — v nějž silně tak Jsem důvěřoval.   V životě tak trpký Vždy konec bývá.   Nalož s ním jak chceš. Já dolů spěchám.   Boj už začíná. (Odejde se všemi důstojníky,- hned na to Olof Klaesson s Danielem Hjortem).
5
66
Výstup 8. Sigrid. Jan Fleming.
Jan Flem. (drže posud Sigridu v mdlobách). Ubohá!   Jestli všemu rozumím! A onen povrhel!   Spí, věčně spí! (Položí ji na pohovku).
Obraz.
(Sklep na prach, oddělený dvěma pilíři.  Daniel u jednoho přikován.   Za druhým je vidět sud s prachem).
Výstup 9.
Dan. Hjort.   Zde u pilíře v okovy mne dali Ve hradní prachař ně.   Umříti musím Tou samou smrtí s nimi. Patřiti Já musím na to, jak zde pochodeň Probudí vzteklici ve spánku hrůzném, Jež vzchopí se zahubit lid i vlast I vévodu.   O moci pekelná! Rozervi pouta má, zboř sklepení Žaláře, uved' kletbu mou na hlavu Těm katanům a zločincům! Ty držíš řetěze! železo bídné, Máš více síly, věčnosti než duch můj! Ha, ha, ha, ha! — Slyš jak se sklepení Mně vysmívá!   Ó smrti vybav mne ! Nechť potomků mne kryje potupa, Jen vévodu a národ zachovej.
Nižádná odpověď, ni útěcha! — Jen temně jak ze světa jiného
67
Zavzdychne ve sklepení děla hlas. Má hlava je tak těžká, myšlenky Se matou mi.   (Omdlí u pilíře).
Výstup 10. Daniel Hjort. Jan Fleming'. Ar vid Stolárnu (s hořící
pochodní).
Stol.   Zde pochodeň.   Již. z dvoru hradního Nás vytlačili k dveřím. Vévoda Je v čele útoku.   Již na dvoře je, Jak uslyšíš ve sklepě znamení Hned zapal prach.   Buď s Bohem. (Odejde.)
Výstup 11.
Daniel Hjort.  Jan Fleming.
Jan Flem. (svítí pochodní na Daniela Hjorta).
On padl do mdloby! Dan. Hj ort_ (přijde k sobě).
(Mlčky dlouho na sebe pohlížejí.) Jan Flem. Smíš smělče ještě na mne pohlížet! . Dan. Hjort. Můj pohled jako svědomí tě tíží! Jan Flem. Vykonej poslední svou modlitbu! Dan. Hjort. Kéž uschne ruka ti! — Já hotov jsem
Již s modlitbou. Jan Flem. Bůh není přítomen, když umírá
Takový bídník. Dan. Hjort.   On není při tvém záměru. Jan Flem.   Znamení ozvi se!   Ty zachováš
I trůn i krále. Dan. Hjort. Zanikni znamení! Původce zhouby! Jan Flem.   Tys vyvolal je a jím zahyneš. Dan. Hjort. A s sebou do propasti strhnu vás.
68
Výstup 12. Předešlí. Sigrid.
Sig. To lež je, černá lež, že zahubit
Chtěl všechny nás.   Ne, tomu nechtěl on, On neučinil toho.
Jan Flem. (chladně).
Ty zde Sigrřdo?
Co hledáš zde? Sig. Chci jistotu a smrt. Jan Flem. Ó nešťastnice, neposkvrňuj sebe.
Své jméno, svého otce! Zločinné
Skrej city! Sig.   Co jméno je a otec proti němu!
Mé srdce aspoň v smrti hodině
Chce jednou volně bít a upřímně!
Já jsem tě Hjorte jednou milovala.
Ó rci, že duše tvá to nespáchala.
Tys nespáchal ten zločin ? Mluv — Ty mlčíš... Dan. Hjort.   Já miloval tě jednou Sigrido;
Já mlčím, nechci zničit tě. Sig.   Tys učinil to?
Jan Flem. Zdaž pochybuješ ještě?
Sig.   Ach, kéž by prasklo toto sklepení
A s puklým srdcem přišlo k zničení!
Dej, Jene, ruku mi.  (K Danieli Hjoríovi) —
Tys tentokrát
Naučil ubohou mne pohrdat. Jan Flem. Můj ocel vře skoupat se v krvi jeho.
Však nechce pít krev vraha zločinného. Dan. Hjort. Na konci života mluvíme pravdu;
Nuž slyšte opovrženého mne —
Z něhož jste v zlatých síních otroka
Si zkroušeného chtěli vychovat,
A proto vzali mne a hubili Mou sílu v knihách, schromli rámě mi, I odstranili meč a užili Mé ruky k péra službě malátné, Pochybnost, zhrdání a lhostejnost Jste pěstovali ve mně; když pak. jsem Žil ponížen a povržen, tu lesk Váš odrážel se od mé nicoty, Tu k6 mně přišel netušený host. Snad pamatujete tu starou ženu Při vaší slavnosti.   Tam přišla syna Vyhledat svého, a ten poslední Byl z lidu, od vás zničeného. S ní stál u hrobu otcova a hrob Ten popraviště byl; syn potom s vámi Sel v zlatou síň, kde v temném vězení Končili bratři život v trápení, Ze volnost svou a práva hájili, Za to svůj život bídně skončili. On ještě v smrti klne — vrazi, vám, A tento syn- — před vámi stojí sám. Jan Flem. Přestaň! Sig.   Ty osude! Jan Flem.        To lež! Sig.    _ Nikoliv, jenom slyš!
Dan. Hjort.   Ku záští mému dala záští své,
Svou pomstu přidružila matka k mé,
A srdce zhrzené nabylo míru,
Pochybnost vešla v pevnou zase víru.
Já neměl meče, já jen slova měl,
Já neměl moci, ouskokem já šel.
A hle má lest nad vámi vítězí.
Ač spjali jste mne v tuhé řetězy,
Vy pravdu nemůžete potlačiti;
70
Ač zločin můj mne v jistou propast srítí, Soud boží zastihne vás v mojím pádu. Ač vykonáte nad vévodou zrádu, Neuhasíte svíci života. Nechť pýcha vaše hradby rozkotá, Váš čin a vaše divá msta Propadá soudu potomstva! (Znamení, rána z bambitky se ozve ve sklepem'. Řinkot mečů a hlasy). Jan Flem.   To naše znamení! — Nuž na
soud věčný! — Hlasy T sklepení.   Vévoda zvítězil! . Dan. Hjort. Zadrž!
Sig". (vytrhne při zvolání Daniele Hjorta Janu Flemingovi z ruky pochodeň, a střelhbitě mrští. jí daleko o zem. Sigrid omdlí a padne Danieli Hjortovi k nohoum). Dan. Hjort.   Vezmi mně okovy!
Výstup 13.
Předešlí.  Důstojník a vojáci vévodovi
(vrazí do sklepení s pochodněmi a tasenými meči).
Jan Flem.   (chopí se jedné pochodně).
Sem pochodeň! Dan. Hjort.   Uchopte ho! (Někteří vojínové chopí se Jana Fleminga). Jan Flem. Již příliš pozdě!
Dan. Hjort.   Sejmete pouta mi!
(Vojínové vyprostí jej z vazby). Pryč, praskni sklepení, a pukni srdce! Jen vzduch a svobodu!   (řítí se ven). Big.   (přijde k sobě).
O bože můj! co učinila jsem!
(Zase omdlí).
Jednání ¥.
f Chodba ve vězení.   V pozadí tvojí dveře.   Na levo vchod, na pravo je chodba prodloužená v žalář, odkud' postranní chodba běží do pozadí a tvoří tudíž tmavý výklenek na pravo v pozadí).
Výstup 1.
Hlídač vězM (samoten.)
Když jsem byl mladý, byl jsem veselý chlapík, Hejsa! Bylo to veselé živobytí, když za vévody Jana pivo teklo ze sudů a na hradě se rozléhaly hlasy hodovníků; já byl mladý, obratný sluha na hradě, a na každém prstu holku. Sotva jsem se oženil, přišlo psaní od krále Erika ze Švédska, bratra vévody Jana, a vévoda přišel pod zámek a závoru. Sotva mi křičel první chlapec v kolébce, dostal se vévoda ven, posadil na své místo krále Erika a stal se sám králem. Tak jsme měli nějaký čas pokoj, až posléze král Jan vytáhl svého bratra ven a poslal jej na onen svět. Divná to věc, že moje žena a král Jan zemřeli jedné noci; tak že nevím, jestli on to zde strašil anebo ona. On měl sice na svědomí vraždu bratra a mnoho se o něm mluvilo, ale byl to přede nábožný a bohabojný člověk. Pak jsem se zase oženil, bylo to právě toho roku, když Sigmund, Janův otec, stal se králem. On nevydržel tu dlouho, ačkoliv Klaes Fleming byl pevně při něm. Od. toho času mě] jsem zde mnoho lidí, přátel vévodových i Siginun-
1
72
dových — a teď — inu tak to jde na tom světě. Mokl bych říci, jak to stojí psáno v žalme:
Každý ve světě je host,
Všude samá nestálost. Já sám byl jsem ve své mladosti nestálým a vrtkavým. Teď už nespoléhám se ani na tu ani na onu moc. Konám svou povinnost a nebojím se žádného, leda hrobaře, neboť on otvírá dveře do vězení, z kterého se nikdo nevrátí.
Výstup 2.
Hlídač vězňů. . Olof Klaesson (přijde přestrojen z levé strany).
Hl. věz. Vy zde, Olofe Klaessone? — Jste živ? Olof Klaes. Buď tise! nech mne mluvit s bratrem Hl. věz. A však . . .
Olof Klaes. Buď bez starosti ohledně své služby. Já nehodlám jej osvobodit. On tak dobře svou věc vedl, že se od vítěze nemá čeho obávati.
Hl. věz. Inu ano, vidíte, to je tak, vězení a já jsme jedno, jako vy a váš meč. Já jsem tvrdé železné dveře, jen tvrdé železné dveře, nic do žaláře sám nedám a nic také odtamtud nepustím. To je moje věc jak vidíte. Včera bych byl se žalářem umřel, byl bych udělal skok do druhého světa, ale pomoci někomu ven dnes nebo zejtra, ne to nejde; to je proti mému svědomí, nikdy jsem toho před tím neučinil.
Olof Klaes. Ty jsi stará rezavá korouhvička. Chceš mne pustit k Janovi neb ne? Já nemám zlata, bych ti dal; ale chcešli, vezmi mne na místo něho.
73
Hl. věz. Pán bůh chraň! Vy Time křivě posuzujete. Máte jej vidět, ale dělejte zkrátka, nebo vévoda je zde v okamžení! — Pojďte ven, pane Jene, někdo s vámi chce mluvit.
(Otevře dvéře na pravo v pozadí).
Výstup 3. Předešlí. Jan Fleming:.
Jan Flem. (chce obejmout Olofa Klaessona).
Ty žiješ bratře a jsi na svobodě? Olof Klaes. (nedá se obejmout.)
Zadrž!
Svou čest jsme ve tvé ruce vložili. —
Jak vyplnil jsi svoji povinnost? Jan Flem. Ty viníš mne!
Má odpověď .  . „ Olof Klaes.   Mluv! pro tu odpověď zde
Vzdoruji smrti. Pro ni z nepřátelských
Jsem rukou včera ještě vydral se,
Mně žel a hanba síly dodaly,
Když marně čekali jsme vyplnění
Bez tvojí pomoci. '■— — Jan Flem. Chtěj mluvit s někým jiným;
Mé hoře řeč mi odnímá! Olof Klaes. O bídná zbabělosti!
A to můj bratr je! Jan Flem. Ty mýlíš se.
Bůh ví, já nejsem bázlivec! Olof Klaes. Tak odpověz.
Nepřeju sobě jiného, než bys -
Té myšlenky mne zbavil. Jan Flem. Nuž slyš!
Ir
74
75
Kdybys byl ostal zde, mohl jsi vidět
Nevěrnou Sigridu u nohou otce,
Zbavenou smyslů nad svým činem. Olof Klaes. Co stalo se? Jan Fleift. Zločinná láska k zrádcovi . . . Olof Klaes. Nemožno ! Jan Flem. Pochodeň vytrhla mi z ruky.
Znamení zradilo nás vévodovi.
Sem vtrhli jeho vojáci, co dále
Se dělo, nepamatuji. Olof Klaes. Tak všechno proti nám se spiknulo 1
Teď rozumím nočnímu zjevu tomu. Jan Flem. Viděl jsi ji? Olof Klaes. To byla jistě ona.
Já viděl v rouše bílém postavu,
Kde zeď se nejvýš vzhůru vypíná,
Tam lehce jako mlha kráčela.
Na černých kadeřech se třpytila jí
Ozdoba zlatá v způsob koruny,
A píseň pěla k šumu vln a jistě
Tak kráčela, jak náměsíční člověk,
Po strmných hradeb kraji nejvyšším.
Já tiše odříkával modlitbu
A šel jsem ke zdi, ona zmizela. Jan Flem. To ona byla! •— Myslíš snad že ne? Hl. věz. (při vchodu).
Vévoda kráčí sem. Nu spěchejte! Olof Klaes. (dá ruku na meč dívaje se ke vchodu).
On ještě daleko.   Slyš Jene mne!
On vezme život ti.   Však posavad
Neviděl tě, tys větev poslední
Našeho ríkla.   Umru za tebe
Směníme šat, ty unikneš. Jan Flem. Ne, nikdy, nikdy Olofe!
Olof Klaes. Ty musíš!
Pamětliv budiž jména našeho. Jan Flem. Ty zůstaň na živě
(Odejde clo svého žaláře). Hl. věz. Po nás je veta, budeteli déle
Prodlévat! Jděte v toto sklepem,
Tam v stínu nespatří vás nikdo. Olof Klaes. (skrývaje se).
Nuž slepá Štěstěno, buď příznivá mi,
čas posud není k umření!
Výstup 4.
Hlídač vězňů. Vévoda Karel. Admirál Selieel, Později důstojník.
Vév. Zde tedy ITjorta seděti si nechal? Seheel. To bylo jeho přání.
Jak mile jsme mu sňali okovy,
Ven z vězení se vyřítil a chtěl
Utéci z hradu pryč nedbaje řeči
Mé, kterou jsem jej vlídně chlácholil.
Konečně vrátil se a vešel v hrad
A tiše odebral se v komnatu
Tu nejskvělejší, aby Vaši Milost
Zde mohl viděti. Véy. Podivnou věc jsi o něm vyprávěl,
A předce pravdě podobnou. Ta budí
V mé duši radost, také zároveň
Měl bych ti, vytýkat, že lhostejně
Tak zacházel jsi s jinochem. Scheel. Já Vaší Milosti ... Vev. Dost, já už vím, co říci chceš.
Dej prsten sem, jejž přijals od něho,
76
A který druhdy jeho otci jsem, Jak praví, daroval. Scheel (dá vévodovi prsten). Zde jest.
Vév. (vezme prsten). Skutečně je to on.
Ted' jeví pravdivost se jeho slov. A jakou budí ve mně upomínku Ten prsten! Tehdáž byl jsem ještě mladý, Když daroval jsem jej, a netušil jsem, Jak osud se mnou příště naloží. Již tehdáž smělé myšlenky jsem choval, Horoucí lásku k otci mého skutku Slavnému, ku svobodě naší vlasti, Té čerstvé bylině, jež počala Teprva rozkvítat; a často zlostí Zatínal pěstě jsem, když bratří starších Nestálá mysl, kněží lest a šlechty Duch vládychtivý dílo vznešené Ku pádu přiváděl.   Přišel můj čas, Ten přišel jako bouře přichází, A jako bouře vyčistit chci sever Od všeho dýmu, jenž ve vzduchu leží, Od všeho písku, jenž se shromáždil Na jeho půdě.   Vítězství je mé, A toho užiju, by žádný více Mně nemoh vyrvat ho. Můj rozsudek Zní v způsob ten, a má být vykonán, Že žádná milost nesmí sekeru Zadržet.   Švédská koruna je má. Teď v zemi bude mír a blahobyt.
(Obrátí se k Scheelovi). Jak stojí věci? Vyhotovili Žalobu soudcové a vynesli Už výrok?
77
Scheel (podá mu dvě listiny).
Zde oboje. Vév. (nahlídne do nich).
Zde zrádcové jsou a jich ortel.
(Vracuje mu spisy).
Nuž dobře! — Stát se má po právu! Důstoj. (vejde a podává vévodovi list).
Jednoho pošlá zajali jsme z Polska,
Jenž nesl Stolarmovi tento list. Vév. (vezme psaní).
Je od Sigmunda! Nuže má jej mít. (Důstojník odejde).
Odevzdej, strážce, Stolarmovi zde
List tento. (Dá hlídači vězňů list. K Scheelovi)
Pojď, my se vrátíme.
(Vzdálí se zároveň se Scheelem.)
Výstup 5.
Předešlí. Arvid Stolarm (přijde z levých dveří).
Hl. věz. Vyjděte pane plukovníku ven,
Mám psaní pro vás zde.'(Odevzdá mu psaní). Stol. Od Sigmunda!
Mrtvému mně! „Arvide Stolarme!
My vzdáváme ti díky .  .  . rádi bychom . .
Pomoci žádné nemohli jsme poslat .  . .
Já pochybujú, jestli moje hlava
Ubohá stojí za krev vylitou
Nadarmo. S bohem budiž Švédsko mé! .  . .
Eaděj se budu držet svaté.víry.
Než aby sever pro mne krvácel,
Nechám korunu v rukou nepřátel .  . .
Kéž Bůh to napraví .  .  . přijď ke mně zas,
Král vděčný tebe v Polsku očekává."
78
79
Poslední rána to. Co otec zničen, Od vlastní dcery zneuctěn, a v bitvě Poražen, zajat; ■— a tím neštěstí Je dovršeno.
(Přikreje psaním oči a chystá se jít nazpět do žaláře).
Vév. (s ortelem smrti v ruce).
Zde jiný list, jenž také patří vám — Nikoliv od krále, však od vlasti.
Stol. Vy zde jste, vévodo! Já znám ten list, Jejž podáváte mi, a nemusím Jej vidět.   Odpověď má jenom zní: Já poslušen byl krále.
Vév. V posledním okamžení dělal jsi Životu mému a cti ouklady. čti výrok smrti!
Stol. Milosti nežádám. Boj skončen je, Teď Finsko patří vám a Sigmund král Nás opustil.   Tu nezbývá nám nic Než na smrt jít. (Klekne na jedno koleno) Však milost žádám, vévodo, malému Onomu zástupu, jenž zbyl z armády, Která šla za mým praporem.   Jich mysl Hrdinná zasluhuje uznání. A jestli vlasti blaho žádáte, Ušetrte synů těchto šlechetných!
Vév. Čas minul, kdy jsem milost nabízel, Tenkráte pravil jsem: kdo milostí Pohrdne, běda mu, pak slitování Nebude žádného.   Zde jsem a slovu Chci dostáti.
Stol. Nuž smočte v krvi naší jméno své, By pak se nikdo vaší milostí Nemohl honosit, smočte je též Ve krvi Jana Fleminga.
Vév. Ty smělče! Smrt ti brzy ústa zavře! Veď do žaláře nazpět jej. ••—■
Stol. (jde do žaláře veden hlídačem vězňů). ,
Vév. (k Scheelovi).
Zdaž znáš mladého Jana Fleminga?
Scheel. Co o něm slyšel jsem, stvrzuje pravdu, Že přísný muž má mírné, zbožné syny. On nevinný a šlechetný sem přišel Z Varšavy k vůli dědictví a v boji, Se zúčastnil.   On nezrušil jak druzí, Když hrad nám zavřeli, daného slibu.
Vév. Přede on to byl, jenž do povětří hrad Měl prachem vyhodit.
Scheel. Byv sveden odvahou a nevinností.
Vév. Nuž přiveď jej; chci zkusit, co se dá Dobrého od Fleminga očekávat.
Výstup 6. Vévoda. Scheel. Hlídač vězítůj před ním Jan Fleming'.
(Načež hlídač a, Scheel ustoupí do pozadí),
Jan Piem. (pro sebe).
Tu stojí on; — tak málo podoben
Je králi, jako cti se podobá
Ctižádost, nebo jako moci je
Podobno násilí. Vév. (pro sebe).
To syn je Klaesa Fleminga, on byl
Ten jediný, jenž mohl měřit se
Se mnou; byl pevný, rozhodný a tvrdý
Jak já — můj protivník již mrtev. Jan Piem. (pro sebe.)
Mně bylo za dnů blažených tak snadno
o
81
Smrt podstoupit, teď když vše ztraceno, Jak může naděje mi volati:
•   Buď živl A, jestli vrátím se zas zpět, Jak mohu králi v oči pohledět?
Yóv. Vy Jene Flemingu prý méně vinen Jste nežli ostatní, přistupte blíže! Nuž chceteli, prost vazby, vstoupiti Do služby mé a místa ve Varšavě Se vzdát u dvora krále Sigmunda, Zde přijmete co závazek mou ruku Na smířenou.
Jan Flem.   Milosti Vaše! — Jak vysoce si vážím šlechetného Vašeho návrhu, tak vysoko Ceníte jistě cit, jenž odpověď mou Zde na pokraji hrobu diktuje: Já nemám příčiny, proč krále svého Bych opustil a věrnost svoji k němu Nevděčně porušil.
(Padne na jedno koleno). Já nemohu než ve vší pokoře Zde žádat za velikodušnou milost.
Yév. (trpce se usměje).
A jakou výminku chceš předepsat mi, . By od tebe, co souzeného soudce Má milost mohla za. velikodušnou Být vážena?
Jan Flem. Trest dejte mi, jsemť vaším zajatým. Zajatec váš ať navždy vlast svou ztratí, Leč král a čest a věrnost víc mí platí.
Yév. Ty dosti dáváš znát, že od otce Jsi zdědil povahu a zmužilost, A dáváš výstrahu, co od tebe Jest nadíti se nám, budešli živ.
Jan Flem. Já přísahám —• .— .— Vé>. Tvá přísaha je polovičatá. Zamitl milost jsi. Na sliby nedám. (J popraviště zas se shledáme, j      S Bohem! Teď půjdu k Iljortovi, ty Scheele '       Mne následuj \
((Odejde s Scheelem prostředními dveřmi v pozadí, ' které hlídač- vězňů otevře,).
Jan Flem. Umříti tedy! — Pouhý krátký sen \      Byl život můj a žádná stopa po mně
Zde neostane. Ó to kruté jest.
To kruté jest umřít v své mladosti! —
i Výstup 7.
j Jan Fleming, Hlítlař; veziift. Olof Klaessoa (vejde).
[   Olof Elaes. Já musím pryč. Máš- něco na srdci, čím bych ti posloužil?
Jan Flem. Mou matku. pozdravuj a Sigridě \      Dej slušný hrob. Buď s bohem! i   Olof Klaes. S Bohem! i   Hl. ¥82. Neručím za to, co se může stát, ;      Když budete dél vahati.
Jan Flem. S Bohem. (Odejde do svého žaláře).
Hl. věz. Už přicházejí!
Olof Klaes. Buď tiše! ((Hlídač otevře  prostřední dvéře.   Olof Klaesson | schová se za ně).
í Výstup 8.
Předešlí. Vévoda. Sclieel. Baaíel Hjort. (Vejdou těmi ! otevřenými dveřmi).
Dan. Hjort. Co zamýšlí
Učinit se mnou. Pozoruji na něm, Ze on mnou pohrdá.
6
Scheel (k Danielovi Hjortovi).
Vy ostáváte zpět.
Chcete zde ostati? Dan. Hjort. Já jdu. — At mají i Už se mnou záměr, jaký chtí. Já všem -j Chci vzdorovat. \ (Vévoda, Scheel a Daniel Hjort odejdou na levo;. \ Oloř Klaes. (hotoví se jich následovat). ; Než se světa se budu ubírat, < Jen jedno musím ještě vykonat! i (Odejde rychle za ostatními).
Obraz.
(Otevřené místo blíž hradu.   V pozadí město Abo. í V pravo vrch], 1
i
Výstup 9.
Ericns Erici vede Ehbu Fleiningovou. Vévoda Karel s (potká je).
Vév. Konečně předce, pane biskupe i Se vidět necháte. ;
(Pohleděv na Ebbu Fleiningovou.) ; Však zdá se, učinil jste opatření, j By naše setkání ve prospěch váš í Mne nenaklonilo. ]
Eric. Proto zde nejsem.   Povolání mé, \ Je těšit zármutek, varovat pýchu.
Vév. To poslední jste nejdřív činit měl, Pak mohl jste to první zamezit. — Neb méně krve, méně také slz Vyžadoval můj příchod sem.
83
Ebba Flem. Zde nikdy nestála by Vaše Milost,
Kdybyste se lstí nepřišel. Vév. To spravedlivá pomsta je,
Již zplodil vlastní přepych váš. Ebba Flem. To bájka výhodná pro Vaši Milost. (Zvonění)
Vév. Vy pyšná dámo, štěstí, že jste ženská, Jinače vám by také zvonili.
(Odejde.)
Ebba Flem. Umíráček to! — Milost! .  . .ne,
on nesmí
Ku svému vítězství připojit slzu
Zničené matky. Eric. Nuž uroňte ji v lůuo přítele
Bůh sice přísně soudí skutky zlého,
Však slyší prosbu srdce skroušeného. Ebba Flem. Tam k vršku veďte mne. — Mé
díky, zde
Mne nechte samotnou, a jděte zas. Eric. Já vůli vaši ctím.   Budeli třeba Mé pomoci, jsem na blízku.
(Odejde.)
Výstup 10,
Ebba EleillinsfOva (samotná na vršku.  Lid z města Abo kráčí sem tam přes jeviště v pozadí),
Ebba Flem. Hle zástupy lhostejně kráčejí V slavnostním oděvu, a nikdo více Nás neslyší, jen poslouchají zvon. Teď všemu, co mi zbylo na zemi, Se umíráčkem odzvání. Poslední Lesk slávy naší umírá.   Teď kácí Se moci naší pilíř' poslední,
6*
84
85
Poslední kráčí z rodu mého na smrt, Ten poslední je jediný můj syn, A hrobka, kde náš znak má zničen být, je Popravní lešení! — A nikdo víc Nás neslyší! Ach, ani Bůh. Má duše Se k nebi povznést nemôže. Po zemi Se plazí jenom sklíčena. (Skloní se k vršku s obráceným obličejem). •■
Výstup 11. Efcba Flemingova. Katri.
Kat. (vystoupí na vršek za Ebbou Flemingovou).
Tak přijdiž předce jednou pomsty dne. ■
Hle ji! — Ebba Flem, (v též poloze jako dříve.)
Kdo mluví zde? — Můžete modlitbě
Mne naučiti, jež by k nebi šla? Kat. Pohleďte vzhůru! Ebba Flem. (hledí vzhůru)
Ach! zas ta postava! Kat. Vystoupni výš, pojď, podívej se,
Jak syn tvůj na smrt jde! Ebba Flem.   Co jsem ti učinila,
Že mne chceš zňičiti? Kat.   Co učinila já?
Že jste mne zničili? Ebba Flem. Jestli jsi matkou ty,
Tak odejdi! — Kat. Já byla jednou, co jsi teď,
A teď jsem. co jsi jednou byla. Ebba Flem. Erici!
Kat. Tvůj manžel mému otcovi i muži
Vzal život. Ebba Flem. Erici! (Zvonění přestane.)
Výstup 12.
Předešlí. Ericus Erici (přijde), Kat. A tvého -syna více není. Ebba Flem. Ach Bože můj! Kat. A syn můj byl to, který zničil vás! ^ Eric. Kdo jsi ty, přestaň, pomni, pomsta že Jen bohu náleží.
Výstup 13,
Předešlí. Vévoda. Sclieel. Páni v průvodu vévody. Lid z města. Vojáci. Daniel H j ort.
Vév. Náš úkol vjdionán.
Však dříve, než se z místa tohoto Zas vzdálíme, kde říše mír jsme krví. Museli zaplatit a zpečetit, Zbývá mi ještě jedno k vykonání. Ku mému boku. Danieli Hjorte, ■ Sem přistup, jestli pro zlato neb přízeň Jsi dílo vykonal, ač život můj A hrad jsi zachoval, přede s činem svým Jsi ostal stranou. Však když rozvážím Pověstný život tvůj a potlačená Pak rodu tvého práva, jež jsi chránil — Já nikdy nemiloval tento lid,. Přestrojen sedal jsem a hovořil V jich chatrčích. — Zde vezmi prsten otcův Zpět z ruky mé, aby pak na tvém jménu
87
86
Nelpěla žádná upomínka zlá, Zvol jméno nové si, a aby žádný Nemohl tupit tě, zde vezmi meč A užívej ho v službě mé, by syn Bengt llkainův mně dodal cti. Dan. Hjort (vezme meč, pohlížeje na lid. Pro sebe).
Jak dívají se na mne! Kat,   Ó synu můj ! Dan. líjort.   Má máti;
Ted přitlač k srdci mne a schovej hlavu
Mou na tvá ňadra, aby nikdo ji
Neviděl, miluj, miluj mne! Ebba Flem. On — její syn!
Přede pravda to. Nebe-li spravedlivé,
Proč jenom na mne sáhla ruka jeho? (Šumot a hnutí v lidu).
Výstup 14,
Předešlí. Kosiřové (s nositka-nri, na kterých leží Sigrid v bílém  oděvu,  zlatou  ozdobu na čele a mořskou erávu, která se jí nachytala po kadeřích a oděvu).
Olof Klaes. (vystoupí z lidu). Nosič, (vcházeje). Dělejte místo!
Vév. Hle, utopená dívka! Scheel. To Stolarmova dcera! Dan. Hjort. Ach! Ona to! (Přestávka). Takový
konec vzala!
(Divoce) Pryč! Za život život svůj zase dala! (Nosiči odnesou nosítka). Dan. Hjort (k matce).
Teď matko má buď zase štastná, klidná!
Ze srdce výhost všechny trpkosti,
A každou upomínku černých dnů!
Na vévodu popatř! na krásu dne!
Boj, zármutek a nenávist a pomsta,
Vše minulo, teď chci žít pro tebe.
Co byio, to již mrtvé pryč prchá,
Pro dobro srdce mé jen plápolá. Kat. (skočí mu do řeči).
Zdaž neučinila jsem křivdu ti
Můj synu drahý? -Dan. Hjort.   Nemysli na mne!
Však na čas, který k předu kráčí tiše
A na lid, jenž zas svobodně teď dýše! —
Mně ukřivdit?—■ Ne, teď se na mne směje
Života výšina, k té duch můj spěje. Olof Klaes. (maje ruku na meči).
Když obilí nejvíce zraje, pak
Je k žití čas Dan. Hjort (ke Katri).
Máš vidět, jak já budu vzdorný, pyšný
A činný. Sílu mám a jaré tělo.
Před světem vzhůru nosit budu čelo. Olof Klaes. (bodne Daniela Hjorta do srdce že se skácí).
Zde, zrádce odměnu máš za své činy!
Dan. Hjort. Ach! —!---! Ouve! (Umře.)
Kat. Ach, synu můj!
Vév. Kdo byl to?
Olof Klaes. Klaesson Fleming!
Vév. To poslední tvůj čin byl na zemi,
A poslední tvůj den! (Dá znamení vojákům, by se chopili Oloia Klaessona). Olof Klaes. čin dříve cítěn byl, než vysloven !
(Odejde s vojáky,) Kat. Vstaň, synu můj!
Ebfea Flem, (pro sebe).
On stojí na soudu teď božím! Kat. To vina má! — On mrtev! Nešťastnice!
Ach vezmi s sebou mne, můj synu! Vév. Tak nechtěl jsem já změnit osud tvůj.
Ubohý jinochu, tys stupněm byl,
Na němž panovník sebe povýšil. — (Je slyšet troubení).
Slyš lide, polnice teď volá nás,
Ke trůnu mne a k míru vás! ■ Eric. Ty Věčný! Musíliž vše, na čem svět
Spočívá: láska, věrnost, povinnost
A Čest otřásti se, a tisíc srdcí
Puknouti, aby svět, jenž na coul
Se z dráhy vymknul, přijít mohl zas
V koleje své?