Varianty – dublety v české substantivní flexi

Má-li slovní tvar téhož slova dvojí různou podobu, takže jeho synonymní  (polymorfní) tvarotvorné
formanty se mohou navzájem zaměňovat, mluvíme o tvaru variantním/dubletním.

l  rovnocenné – volně zaměnitelné

l  diferencované - nelze volně zaměnit


Jak definovat vzor a podvzor

Vzor: (1) rod + (2) zakončení v nom. sg. a gen. sg. + (3) tvar nom. = tvaru ak. / tvar nom. ≠ tvaru
ak.


M: ten + -0/-a, -0/-e, -a/-y, -e/-e + tvar nom. ≠ tvaru ak.

I: ten + -0/-a, -0/-e + tvar nom. = tvaru ak.

F: ta + -a/-y, -e/-e, -0/-e, -0/-i

N: to + -o/-a, -e/-e, -e/-et-e, -í/-í

Podvzor:

v některých tvarech se liší, má tvary navíc, má tvary podle více vzorů, ...

Čím se řídí distribuce variantní koncovky -e/-u ve vokativu sg. vzoru pán?

Koncovku -u mají substantiva skloňovaná podle podvzoru hoch.

Nestačí znát podvzor, je třeba umět jej definovat.

Např. nestačí vědět, že u vzoru pán je uveden v gramatice podvzor hoch, ale je třeba umět říci,
která substantiva tvoří tvary podle podvzoru hoch.

Podvzor můžeme definovat buď jako pravidlo, např. všechna substantiva, která mají danou vlastnost
(formu, většinou zakončení před pádovou koncovkou) tvoří tvary podle příslušného podvzoru.

Některé podvzory zahrnují pouze uzavřené skupiny slov. Definujeme je výčtem.

Z pravidel existují výjimky, které se definují jako výčet.


Příklad: Podle vzoru hoch tvoří tvary vokativu singuláru (5. pádu) maskulina skloňovaná podle vzoru
pán, která končí na veláru. Tato mají ve vok. sg. koncovku –u na rozdíl od koncovky –e. Existují
ovšem i výjimečné případy, kdy substantiva zakončená na veláru tvoří tvary vokativu podle vzoru
pán, tedy pomocí koncovky –e, která způsobuje alternaci, a také výjimečné případy koncovky –u ve
vokativu substantiv, která na veláru nekončí.

Typicky: vlku, vrahu, brachu, Georgu

výjimky: člověče, Bože, Vojtěše, nešťastníče

                synu


Kdy dochází k alternaci r>ř v kontextu vokativního –e u maskulin životných?


Jak byste hodnotili následující užití tvarů substantiv?

Pokuste se podobným způsobem definovat distribuci koncovek –i/-e u vokativu substantiv vzoru muž.

Čím se řídí distribuce variantní koncovky -i/-e ve vokativu sg. vzoru muž?

Koncovku -e mají substantiva skloňovaná podle podvzoru otec.

Nestačí znát podvzor, je třeba umět jej definovat.


Pokuste se podobným způsobem definovat distribuci koncovek –0/-í u genitivu pl. substantiv vzoru
růže (podvzor ulice).