Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
- 1 -
DEKLINACE
Deklinační systém pozdní psi. si lze představit následovně:
jmenná
deklinace
záj menná
složená
Jmenná a zájmenná deklinace jsou starobylé, jejich kořeny sahají až do ide. jazykového dávnověku. Naproti tomu deklinace složená je vývojově výrazně mladší: konstituovala se v rámci adjektivních deklinací v rané psi. (možná již o něco dříve, což napovídá fakt, že se velmi podobnou deklinací adjektiv vyznačují baltské jazyky).
Psi. pádový systém tvoří stejně jako nč. sedm pádů: nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ, lokál, instrumentál.
V uspořádání pádového systému stč. proběhlo v porovnání s psi. velmi málo změn. Za dvě hlavní lze považovat:
a) Změna bezpředložkového lokálu v obligatórne předložkový v průběhu 14. stol. V památkách pocházejících ze 14. století objevují relikty bezpředložkového lokálu, obvykle v adverbiálních funkcích: místa dal Ploškovicích zem 'u (v Ploškovicích), času zimě Durink děťátko na led vyvede (v zimě), způsobu jsú konvrši, ješto neumějí latině (latinsky).
b) Splynutí vokativu s nominativem (tj. fakticky zánik vokativu) jen v některých nespisovných útvarech, především ve slezskočeských dialektech. Jisté náznaky nominativu-vokativu lze pozorovat ve staré češtině: liška, co to neseš (,liško').
Vps. stejně jako vnč., tj. především podle sexuálních znaků (maskulinum - femininum -neutrum). Gramatická kategorie rodu byla do značné míry spojená s jazykovým systémem, neboť nositelem mužského a ženského rodu byla také řada neživotných substantiv: *gradb = maskulinum, *krbVb = femininum (rodovou příslušnost jmen denotující neživé předměty ovlivňovala řada faktorů jazykové i mimojazykové povahy: příslušnost ke jmennému kmeni, slovotvorný typ či magické představy o duších neživých objektů apod.). Na sklonku psi. se v rámci mužského rodu začala krystalizovat kategorie personálnosti a životnosti. Ustálení kategorie životnosti podnítilo řadu zásadních změn české deklinace (o tom níže).
Gramaticky závaznou jmennou formou byl vedle singuláru a plurálu také duál, a to nejen pro substantiva, ale také pro adjektiva, zájmena, číslovky a slovesa, které ji přijímaly na základě kongruence, jak ukazuje stč. věta šla dva tovařišě.
Stč. duál se vyskytoval ještě v plném rozsahu, jeho flexe se však vyznačovala zarážející symetričností: s výjimkou tvarů osobních zájmen bylo každé duálové paradigma tvořeno třemi pádovými formami: 1. pro nom., ak., vok.,
Pád
Rod
Číslo
1
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
-2-
2. pro gen. a lok.,
3. pro dat. a instr.
Ustup duálu je možno pozorovat v psaných památkách 15. století, nejprve u slovních druhů, u nichž plnil funkci shodové kategorie, později také u substantiv; v textech z 16. století již duálové tvary zpravidla schází (z toho lze usuzovat, že duál zanikl v mluveném jazyce v průběhu 15. století).
Původní duálové formy zůstaly zachovány do nč. jen ve zbytcích: u číslovek dva, oba, ve větší či menší míře u substantiv označujících párové lidské orgány oči, uši, ruce, nohy, ramena, kolena a ve spojení dvě stě.
Původně duálové zakončení proniklo do instr. pl, kde se stalo prostředkem rodové unifikace: pány —> panama, ženami —> ženama, městy —> městama (s výjimkou číslovek tyto relikty duálu již duálovou interpretaci nemají; o tom níže).
Vývojové trendy české deklinace:
1. Vliv kategorie rodu a životnosti na vývoj české deklinace
Původní psi. mužské o- ayo-kmeny se vyznačovaly homonymií nom. a ak., a tak z psi. věty *otbCb bijetb syn-b nebylo jasné, kdo je původcem děje a kdo je dějem zasažen.
Z tohoto důvodu začaly pronikat formy gen. do ak. (proto genitiv-akuzativ).
Genitiv-akuzativ se prosadil již ve stč. období u osobních jmen, formy typu člověk opustí otec i máteř jsou ve stč. textech vzácné.
Starý akuzativ se držel déle u osobních jmen v předložkové frázi: já budu jemu za otec, a u jmen zvířat (až do 17. století): kázal beránek upraviti (je možné, že zpočátku genitiv-akuzativ sloužil nikoli pro signalizování kategorie životnosti, nýbrž osobovosti).
V dalším vývoji se projevil vliv kategorie životnosti na nom. pl. neživotných m. (akuzativ-nominativ). Původní stč. stav lze znázornit následovně:
sg. pl.
+životné -životné +životné -životné
1.  vlk potok vlci potoci
4.  vlka potok vlky potoky
Z tabulky je patrné, že po provedení genitivu-akuzativu v sg. deklinaci byla koncovka nom. a ak. neživotných substantiv v singuláru neživotných substantiv shodná, kdežto v plurálu se lišila. Proto byla v pl. převzata koncovka akuzativu do nominativu:
sg. pl.
2
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
+životné  -životné  +životné -životné
1.  vlk potok      vlci potoky
4.  vlka        potok      vlky potoky
Akuzativ-nominativ se prosadil velmi brzy u toponym vzniklých z etnonym: Dušníky, Moravany. U apelativ se jeho koncovky definitivně ustálily až na počátku 17. století (stávají se prostředkem odlišení kategorie životnosti).
Uplatnění rodového principu je patrné zejména na deklinaci mužských a-kmenových a ya-kmenových substantiv, které měly původně pádové formy zcela shodné s formami ženských a- aya-kmenů:
plurál a-kmenů
	stč.			nč.
	f.	m.	inovace	vzor předseda
1.	žen-y	vévod-y	personální koncovka -ové	předsed-ové
2.	žen-0	vévod-0	mužská koncovka-óv	předsed-ů
3.	žen-ám	vévod-ám	mužská koncovka -ům	předsed-ům
4.	žen-y	vévod-y		předsed-y
5.	žen-y	vévod-y		předsed-y
6.	o žen-ách	o vévod-ách	mužská koncovka -ech	o předsed-ech
7.	žen-ami	vévod-ami	tvrdá mužská koncovka -y	o předsed-y
2. Stírání rodových rozdílů v plurálu
Od 17. století můžeme pozorovat trend vedoucí k unifikaci plurálových koncovek rodově odlišených (tj. trend, který je k výše popsanému procesu uplatňovaní rodového principu právě opačný). Tento trend lze velmi dobře pozorovat v nespisovných útvarech češtiny: stírání rodových rozdílů se projevuje jak v jmenné, tak také složené a zájmenné deklinaci. V nom. pl. došlo ve všech nespisovných útvarech k sjednocení forem neživotného maskulina, feminina a neutra:
ti dobří chlapci, ty dobré hrady / ženy, ta —► dobrá děvčata
V českých dialektech v užším smyslu a v obecné češtině dokonce splynuly i tyto dvě formy:
ti dobří chlapci, ty dobré (-ý) hrady / ženy / —► ty dobrý hrady chlapci / ženy / děvčata děvčata
3
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
-4-
Unifikační tendence vedoucí ke stírání rodových rozdílů v plurálu jsou patrné na nářečním vývoji forem dativu, lokálu a instrumentálu substantivních deklinací:
lok.
m. -ích / -ech
f. -ách —►      -ách {-ach)
n. -ích / -ech
instr.
ni. -y
f. -ami —► -ama
n. -y
Unifikaci koncovek instrumentálu lze chápat jako projev reinterpretace nepřímých pádů plurálových forem, v nichž se osamostatňuje komponent -a- signalizující plurál a vlastních pádových koncovek (kategorie rodu přestala být v těchto formách vyjadřována):
spisovna c.
strom-ům strom-ech strom-y
některé dialekty č.1
strom-á-m
strom-á-ch
strom-a-ma
3. Pádový Synkretismus
Pro vývoj české deklinace je příznačný pádový Synkretismus, tzn. vzájemné vyrovnávání pádových forem.
Kromě již zmíněných genitivu-akuzativu, akuzativu-nominativu či nominativu-vokativu lze setkat s celou řadou dalších případů pádového synkretismu, např. lokálu-instrumentálu sg. m. a n. složené deklinace (dobrém —► dobrým) nebo lokálu-genitivu v deklinaci číslovek (tří —► třech).
4. Vliv hláskových změn
Podstatným činitelem ovlivňujícím vývoj deklinace již od psi. jsou hláskové změny. Hláskové změny zejména působily na rozvinutí flektivního charakteru psi, pč. a stč. deklinace, neboť jejich zásluhou vznikly další podoby koncovek:
1 Zejména jde o dialekty české v užším smyslu.
4
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
-5-
a) Psi. přehlásky posílily formální odlišení tvrdých deklinací od deklinací měkkých (o-kmenů od yo-kmenů):
*lěto X *mor o > *lěto X mor e.
b) Odlišení tvrdých a měkkých deklinací podpořily další stč. přehlásky: 'a / a> ě, 'u > z, zčásti také o > ě:
*města X *mor a > města X moře *městu X *mor u > městu X moři *městóm X *mor óm > městóm X mořiem.
c) Kontrakce podpořila emancipaci deklinačních typů:
i) složené deklinace: nom. pl.
*dobri-ji > *dobr 7 > dobří (více viz oddíl složená deklinace),
ii) odlišení ijo- a z/a-kmenů od jo- a ya-kmenů:
gen. sg. *oráča X *r 'ebr 'ija > *oráča X *r 'ebr á; tento vývoj ještě posílily přehlásky, diftongizace a monoftongizace:
*oráča X *r 'ebr á > oráče X řebří.
d) Zánik a vokalizace jerů způsobila
i) vznik nulových koncovek v deklinaci maskulin *chlap-,b > chlap-0, *oráčb > oráč-0,
ii) změnu slabičné struktury pádových forem, zejména tato změna vyvolala alternace e ~ 0: sen ~ sna.
5. Přechod substantiv od neproduktivních typů k produktivním
Pro vývoj české deklinace je příznačný zánik celé řady deklinačních typů. Jakmile deklinace zaniká, dané substantivum nezaniká sní, nýbrž přechází k deklinaci jiné. Přechod k jiné deklinace se obvykle realizuje následujícími způsoby:
a) jméno si zachová svůj rod a přejde k produktivní deklinaci, s níž ho spojuje zakončení některých pádových forem (zejména akuzativu a a nominativu), např. mužské w-kmeny přešly k o-kmenů, s nimiž měly společný právě tvar nom. a ak. (med, syn atd), event. jestliže to umožňuje zakončení slova (úl-í —► úl-0);
b) jméno zůstane u dané deklinace, která je produktivní, avšak v jiném rodě: ten zvěř —► ta zvěř;
c) jestliže není fonologická struktura finální části slova kompatibilní s žádnou č. deklinací, i) je slovo opatřeno sufixem, který přechod umožní (mati —► mat-k-a),
5
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
-6-
ii) je fonologicky modifikováno, aby se mohlo skloňovat (např. vokalické zakončení slova je doplněno o hiatické h: klí —► kli-h-0),
iii) neskloňuje se (nebo se vyznačuje pádovou polyhomonymií): máti, paní. 6. Odstranění koncovek vyvolávajících neproduktivní alternace
Ve vývoji české flexe lze sledovat proces, který vede k odstranění alternací na morfologickém švu mezi tvarotvorným základem a koncovkou.
sg. vok. hoše —► hochu, lok. hoše —► hochu. V pl. však zůstala zachována koncovka -i způsobující palatalizaci předchozího konsonantu, protože umožňuje odlišení nominativu od akuzativu: hoši X hochy.
JMENNÁ DEKLINACE
Původně se jmenné skloňování řídilo kmenovým principem.
Tento princip tvoření flektivních forem je v nč. deklinaci běžně zastoupen, ale nikoli u substantiv, nýbrž u adjektiv a zájmen:
	\mnž	^Ipěš
		X
1.	muž-0	pěš-í-0
2.	muž-e	pěš-í-ho
3.	muž-i	pěš-í-mu
4.	muž-e	pěš-í-ho
5.	muž-i	pěš-í-0
6.	o muž-i	o pěš-í-m
7.	muž-em	pěš-í-m
Z levého sloupce plyne, že takto tvořené pádové formy mají vnitřní strukturu: lexikální morf (\muž) + koncovka (-0/-e /-i/-e /-i/-em)
Na proti tomu z pravých sloupců plyne, že pádová forma měkkých adjektiv má v nové češtině strukturu:
lexikální morf {Apěs) + kmenotvorný sufix (-/-) + koncovka (-0 / -ho / -mu / -ho / -m)
Zbytky kmenového systému lze v nové češtině pozorovat na některých deklinačních typech:
2 Symbol a slouží k označení lexikálního moríu („slovního kořene").
6
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
-7-
	vision	Akam	Asém
	sg-		
1.	slůn-ě3	kám-en-0	sém-ě
2.	slůn-ět-e	kam-en-e	sem-en-e
3.	slůn-ět-i	kam-en-i	sem-en-i
4.	slůn-ě	kám-en-0	sém-ě
5.	slůn-ě	kám-en-0	sém-ě
6.	o slůn-ět-i	o kam-en-i	o sem-en-i
7.	slůn-ět-em	kam-en-em	sem-en-em
Kmenový princip deklinace byl v psi, potažmo ve stč. v zánikovém stádiu. Lze to demonstrovat na následujícím případu w-kmenové deklinace:
sg-	raná psi.	pozdní psi.	stč.
1.	* sún-u-s	—► syn--h	—► syn-0
2.	* sún-áu-s	syn-u	syn-u / syn-a
3.	* sún-áu-ei	syn-ovi	syn-ovi / syn-u
4.	* sún-u-m	syn--h	syn-0 / syn-a
5.	* sún-au-0	syn-u	syn-u
6.	* sún-au-0	syn-u	syn-u / syn-ovi
7.	* sún-u-mi	syn-T^mb	syn-em
Z přehledu je tedy zřejmé, že v období stč. byla kategorie kmene u substantiv mrtvá. Např. u mužských o-kmenů zůstalo kmenotvorné -o- manifestováno pouze ve třech pádech:
	sg-	du.	pl.
1.	chlap-0	chlap-a	chlap-i
2.	chlap-a	chlap-ú	chlap-0
3.	chlap-u	chlap-oma	chlap-óm
4.	chlap-0 /	chlapa chlap-a	chlap-y
5.	chlape-e	chlap-a	chlap-i
6.	o chlap-ě	chlap-ú	chlap-iech
7.	chlap-em	chlap-oma	chlap-y
3 Pádové formy vysázené s normálním řezem písma jsou buď původní nepravidelné formy (vzniklé na základě hláskových změn), anebo formy nepůvodní vzniklé mladšími morfologickými procesy.
7
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
-8-
Klasifikace kmenových deklinací v psi. (a stč.):
kmeny podle fonologické struktury tématu
vokalické - téma tvoří jen vokál (o-kmeny,yo-kmeny, b/o-kmeny, a-kmeny,ya-kmeny, b/a-kmeny, //-kmeny, /-kmeny)
konsonantické - téma tvoří vokál a konsonant; jednotlivá paradigmata jsou pak klasifikována podle konsonantu (//-kmeny, «ř-kmeny, r-kmeny, s-kmeny, -bv-kmeny)
mužské (o-kmeny, /o-kmeny, b/o-kmeny, a-kmeny,ya-kmeny, b/a-kmeny, //-kmeny, /-kmeny, //-kmeny)
kmeny podle gramatického rodu
ženské (a-kmeny. /a-kmeny. b/a-kmeny, -bv-kmeny, /-kmeny, r-kmeny)
střední (//-kmeny, «ř-kmeny, r-kmeny, s-kmeny)
kmeny podle produktivity
produktivní (o-kmeny,yo-kmeny, b/o-kmeny, a-kmeny, ya-kmeny, ženské /-kmeny, «ř-kmeny)
neproduktivní (b/a-kmeny, mužské
/-kmeny, /7-kmeny, r-kmeny, s-kmeny, -bv-kmeny)
Produktivní deklinace = množina substantiv skloňovaných tímto způsobem je otevřená, tzn. do této deklinace náleží velký počet substantiv, event. podle těchto deklinací se skloňují nově tvořená/přejatá substantiva.
Neproduktivní deklinace = množina substantiv skloňovaných tímto způsobem je uzavřená, počet substantiv náležejících do této deklinační třídy je nízký; tato substantiva přecházejí k jiným deklinacím, např. mužské //-kmeny k mužským o-kmenům.
8
mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
-9-
VÝVOJ JMENNÝCH DEKLINAČNÍCH TYPO
výchozí (ie.) stav
uplatnení působení gramatického psi.  k meno -rodu I tvorného -j-
T
proceské rozdělení
uplatnění
principu životnosti
novočeskó typy
1ě
□ kmeny
o kmeny m.
o kmeny m.
chlap
r- orac jo kmeny m.^.^
{o-kmeny n. ■— město jo kmeny n. -T
u kmeny
-I
L u
r u kmeny u-kmeny m.-£ ,u.kmenY
syn
kmeny n.
a-kmeny    i-a kmeny
a-kmeny
L ja-kmeny
-£
tlíí\LÍ
taní
,. i- í-kmeny t. — i-kn
i kmeny —I , , "
L i-kmeny m. — i-kmeny m.- gost
u-kmeny - u-kmeny    — w-kmeny - svekrev
pan lirad
muz stroj
mesto
more - staveni
■ zena
■ předseda
• nule
■ soudce : píseň
■ kast
3
zz o
§
í kmeny
r kmeny í-kmeny
n-kmeny m n-kmeny n.	— n-kmeny m — n-kmeny n.	— kamen — ráma
nt kmeny	~ nt kmeny	— kur'ä
s kmeny	— s-kmeny	—- nebe
r-kmeny	-r kmeny	- máti
t-kmeny	— t-kmeny	— loket
kuře
9
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
Některé případy:
O-KMENY MASKULIN
raná stará čeština
sg-
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7. pl. 1.
chlap-0
chlap-a
chlap-u
chlap-0
chlap-e
o chlap-ě
chlap-em
chlap-i
inovace
-u -ovi genitiv -u
dativ
nová čeština
životné
pán-0 pán-a
pán-u / pán-ovi pán-a
pan-e / hoch-u pán-u / pán-ovi pán-em
neživotné
hrad-0 hrad-u / les-a hrad-u hrad-0 hrad-e
o hrad-u / les-e hrad-em
-é, -ové, akuzativ
pán-i / pán-ové / žid-é hrad-y_
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
- 11 -
2.
3.
4.
5.
6.
7. du.
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
chlap-0
chlap-óm
chlap-y
chlap-i
o chlap-iech
chlap-y
chlap-y
chlap-ú
chlap-oma
chlap-y
chlap-y
o chlap-ú
chlap-oma
-ov
nominativ -ech, -ách
pan-u pán-ům pán-y pán-i
o vlc-ích /pán-ech pán-y
hrad-ů hrad-ům hrad-y hrad-y
o luc-ích / hrad-ech
teplákách
hrad-y
Ženské ja- a /-kmeny = vznik vzoru píseň
raná stará čeština
	jfl-kmen	i-kmen	píseň
			
1.	duš-ě (kniení)	kost-0	píseň-0
2.	duš-ě	kost-i	písň-e
3.	duš-i	kost-i	písn-i
4.	duš-u	kosť-0	píseň-0
5.	duš-e	kost-i	písň-i
6.	o duš-i	o kost-i	písn-i
7.	duš-ú	kosť-ú	písn-í
pl.			
1.	duš-ě	kost-i	písn-ě
2.	dúš-0	kostmi	písn-í
3.	duš-ěm	kost-em	písn-ím
11
Historická mluvnice - Vývojové tendence jmenné flexe, substantívni deklinace
4.	duš-ě	kost-i	písn-ě
5.	duš-ě	kost-i	= vok.
6.	o duš-ěch	o kost-ech	písn-ích
7.	duš-ěma	kost-mi	písn-ěmi
du.			
1.	duš-i	kost-i	
2.	duš-ú	kosť-ú	
3.	duš-ěma (duš-oma)	kosť-ma	
4.	duš-i	kost-i	
5.	duš-i	kost-i	
6.	o duš-ú	o kosť-ú	
7.	duš-ěma (duš-oma)	kost-ma