Kodifikace češtiny I Studijní materiál 1 příručky, úzus, norma, kodifikace Základní literatura Pravidla českého pravopisu s Dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Praha: Academia, 1993. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Praha: Academia 1994. Akademický slovník cizích slov. Praha: Academia 1995. Nový akademický slovník cizích slov: A-Ž. Praha: Academia 2005. Mluvnice Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna 2002. Příruční mluvnice češtiny. Praha: NLN 2002. Čeština – řeč a jazyk. Praha: SPN 2011. Slovníky Martincová, O. Nová slova v češtině: slovník neologizmů. Praha: Academia 1998. Svozilová, N. – Prouzová, H. – Jirsová, A. Slovník slovesných, substantivních a adjektivních vazeb a spojení. Praha: Academia 2005. Slovník spisovného jazyka českého. Praha: Academia 1989. Další Černá, A. (ed.). Na co se nás často ptáte. Praha: Scientia 2002. Pravdová, M. – Svobodová, I. (eds.). Akademická příručka českého jazyka. Praha: Academia 2014. --------------------------------------------------------------------------------------------------- ------------ Jazyková poradna Ústavu pro jazyk český AV ČR. http://www.ujc.cas.cz/jazykova-poradna – každý všední den v době 10–12 a 13–15 hodin, telefonní číslo 257 531 793, dotazy prostřednictvím dopisu a e-mailu zpoplatněny Online DEBDict – obecný slovníkový prohlížeč. http://deb.fi.muni.cz/debdict/index-cs.php ČNK – Český národní korpus. http://ucnk.ff.cuni.cz/ IJP – Internetová jazyková příručka. http:// http://prirucka.ujc.cas.cz/ Základní termíny úzus – jazykové prostředky, které jsou běžně užívány ve vžité podobě jazykovým společenstvím (bez ohledu na to, jestli jsou správné nebo nesprávné); někdy se pojmem úzus chápe i běžné užívání prostředků jazyka ▼ norma – jazykové prostředky, které jsou jazykovým společenstvím užívány a považovány za závazné[1]; normu mají i nespisovné útvary jazyka, např. dialekty ▼ kodifikace – vztahuje se ke spisovnému jazyku, utvrzení existující normy spisovného jazyka a její zachycení v pravopisných příručkách / slovnících (je třeba ji průběžně upravovat, aby odrážela soudobou jaz. normu – průběžně totiž zastarává => častým řešením jsou dublety, např. husité/husiti) (Ú: oni sázejí, sázijou, sázíja, sázijó, … => N: např. sázijó v hanáckých dialektech, sázejí ve spisovné češtině => K: sází, sázejí) spisovná čeština – kodifikována, plní reprezentativní funkci v celonárodním měřítku (bez tří, já píši) hovorová čeština – spisovná čeština, která slouží běžnému mluvenému projevu (bez třech, já píšu) ___________________________________________________________________________ obecná čeština – nespisovný jazykový útvar, běžně užívaný v komunikaci, médiích i krásné literatuře (mladý holky, votevřít, vejtaha, von krad) dialekt – nespisovný jazykový útvar, vymezený teritoriálně, svázaný tuhou normou Pravopisná reforma z r. 1993 – oblasti zasažené změnami 1. Psaní velkých písmen geografické názvy: ulice U Školy, náměstí Mezi Zahrádkami, dům U Dvou slunců, restaurace U Zlaté rybky jména svátků a významných dnů: Vánoce, Velikonoce, Hromnice, Květná neděle, Svatodušní svátky, Boží hod vánoční / Hod boží vánoční – pravidla rozlišují stylové roviny – v náboženských textech se smí psát více velkých písmen, v odborných textech se může psát i starým, až téměř původním stylem 2. Psaní přejatých slov s/z: puls/pulz, konkurs/konkurz, romantismus/romatizmus, filosofie/filozofie, diskuse/diskuze, režisér/režizér kvantita: vitamin/vitamín, pasivum/pasívum, citron/citrón, bakterie/baktérie, sezona/sezóna psaní dle výslovnosti: mejkap, džajv 3. Psaní spojovníku česko-německý, politicko-ekonomický (otázka), politickoekonomický (politická ekonomie) 4. Psaní spřežek k večeru / kvečeru, na věky / navěky, beze sporu / beze sporu, z jara / zjara 5. Psaní čárky výrazy s oslabenou větnou platností: Řekni mi prosím, co bys rád. / Řekni mi, prosím, co bys rád., Mimochodem měli zavřeno./ Mimochodem, měli zavřeno. částice se čárkou neoddělují: Bohužel jsem neměl čas. 6. Tvaroslovné změny substantiva: ruka: bez rukou / bez ruk, noha: bez nohou / bez noh zájmena: můj, tvůj, svůj: k mé / mojí sestře, o tvé / tvojí práci, se svou / svojí ženou (2., 3., 6., 7. pád rodu ženského stažená i nestažená podoba) číslovky: bez tří / třech, čtyř/čtyřech slovesa vzoru maže: pouze já mažu, oni mažou (! ALE já píši/u, oni píší/ou) slovesa vzoru tiskne: on tiskl (kvůli snazší výslovnosti tvary některých sloves rozšířeny o -nu- např. uhnul, usnul) slovesa vzorů kryje a kupuje: já kryji/u, oni kryjí/ou, já kupuji/u, oni kupují/ou (-u a -ou jsou hovorové) slovesa vzoru sází: oni sází/ejí infinitiv: péci/péct, moci/moct sloveso moci/moct: já mohu/můžu, oni mohou/můžou __________________________________________________________________________________________ Plán semestru Studijní materiál č. Úvodní hodina, literatura, základní pojmy, podmínky (1) Psaní i/y v kořenech slov (2) Psaní i/y v koncovkách (3) Předložky a předpony s-, z-, vz-, spojovník, dělení slov (4) Velká písmena (5) Souhláskové skupiny, spřežky (6) Zkratky a značky, přejatá slova (7) Normy úpravy písemností, citace (8) Interpunkce ve větě jednoduché (9) Interpunkce v souvětí (10) ________________________________ [1] Definice B. Havránek v r. 1932 (oddíl Úkoly spisovného jazyka a jeho kultura in Spisovná čeština a jazyková kultura).