Starozákonní proroci


Jako prorok je v křesťanské tradici označen člověk, který je inspirován Bohem a skrze

Ducha svatého přináší jistou zprávu lidstvu. Tomu odpovídá i samotné pojmenování proroka,

označovaného hebrejskými slovy NAVY (prorok), IŠ ELOHIM (muž Boží) nebo RO'E (obojí

vidoucí).  Proroctví  najdeme  zapsána  ve  Starém  zákoně,  patří  sem  čtyři  obsáhlé  spisy
tzv. velkých  proroků  (kniha  Izajáš,  kniha  Jeremjáš,  kniha  Ezechiel,  kniha  Daniel)  a
dvanáct krátkých proroctví tzv. malých proroků.

Jelikož je toto téma obsáhlé a věnovat se každému z proroků zvlášť by nebylo časově

možné,  budeme  se  věnovat  spíše  jejich  obecným  znakům.  Při  porovnávání  ukázek  potom
volíme jednak ukázky ze stejné doby vzniku, jednak ukázky zaměřující se na metodu jejich vytvoření
(iluminace, mozaika, freska).

Purpurový kodex z Rossana je jedním z nejstarších dochovaných spisů Nového zákona, pocházející
nejspíše  z  6.  století.  Jedná  se  o  188  pergamenů  s purpurovým  podkladem, předpokládá  se,
že  se  dochovala  cca  polovina.  V kodexu  se  nachází  15  celostránkových iluminací, řazených
podle liturgie svatého týdne. V horní části nalezneme vyobrazení Nového zákona,  pod  ním  poté
proroky,  jejichž  proroctví  se  vztahuje  k danému  výjevu.  Zbylé  listy kodexu  tvoří  texty
psané  řeckou  unciálou  ve  zlaté  a  stříbrné  barvě  shodující  se  především s evangeliem sv.
Marka.

Mozaiky v Santa Maria in Trastevere zachycují především Život Panny Marie ve 2 pásech nad sebou.
Mozaiku objednal kardinál Bertoldo Stefaneschi a vytvořil malíř Pietro Cavallini roku 1291. Mozaika
začíná vlevo Zvěstováním, a pokračuje mezi okny přes Narození, Klanění Tří králů po Obětování
v chrámě. Uprostřed se nachází největší scéna, a to vyobrazení Korunované Panny Marie, která sedí
na trůnu s Kristem mezi sedmi postavami světců. Na oblouku do absidy jsou proroci Jeremiáš a Izajáš
přinášející proroctví.

Fresky Proroků ze Sixtinské kaple, od Michelangela Buonarrotiho, pochází ze začátků

16.  století.  Celek  obsahuje  mimo  jiné  Stvoření  světa,  postavy  proroků  a  sibyl  a  rovněž

zobrazuje předky Krista. Předmětem mého bádaní jsou výše zmínění proroci (čtyři velcí a tři

malí),  které  můžeme  nejsnáze  identifikovat  díky  uvedeným  jménům  pod  jednotlivými

postavami.

Naším cílem u každého z uvedených díl je pochopení vztahu mezi zobrazením proroků a ostatními
scénami v dílach.

Snažíme se rovněž zjistit, zda jsou tyto postavy důležité, pro interpretaci celku, nebo zda je

jejich přítomnost spíše doplňková.




Bibliografie


BIČ, Miloš. Ze světa Starého zákona II. Praha: Kalich, 1989. S. 431.


ROYT, Jan. Slovník biblické ikonografie. V Praze: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství

Karolinum, 2006. ISBN 80-246-0963-0.


Bible: český studijní překlad. Praha: KMS, 2009. ISBN 978-80-86449-61-6.


PEČÍRKA, Jaromír. Michelangelo Buonarroti: život a dílo. Vydání druhé. V Praze: Václav


Poláček, 1943. Doby, postavy a díla. Řada II.


VOLAVKA, Vojtěch. Michelangelo. Praha: SNKLU, 1965. Světové dějiny.


SEYMOUR, Charles. Michelangelo: the Sistine chapel ceiling. London: Thames and Hudson,

1972. Critical Studies in art history.

WOHL, Hellmut. The life of Michelangelo. Penn State Press, 1999. ISBN

0271044837,9780271044835