216 • 217 • SLOVESNÉ TVARY JEDNODUCHÉ . PŘÍT. ČAS
OZNAMOVACÍ ZPŮSOB PŘÍTOMNÉHO ČASU - TVARY • 217
Pozn. 1. V přehledu jsou uvedeny pro zjednodušení pouze tvary 3. osoby jednotného čísla.
2. Nebylo tam zařazeno tzv. dvojitě složené perfektum (passé surcomposé): il a eu trouvé.
3. Z přehledu je patrno, že v soustavě slovesných tvarů odpovídá každému jednoduchému času (nebo způsobu) jeden čas (způsob) složený, jehož pomocné sloveso je v příslušném jednoduchém čase (způsobu), např. il trouve nalézá — il a trouvé nalezl; il trou-verait nalezl by — il aurait trouvé byl by nalezl. Poslední částí každého složeného tvaru v rodě činném i trpném je příčestí minulé významového slovesa, např. trouvé.
216 SLOVESNÉ TVARY JEDNODUCHÉ
Základem pro tvoření přítomného času oznamovacího způsobu (il trouve), jednoduchého perfekta (il trouva), budoucího času (il trouvera), podmiňovacího způsobu přítomného (il trouverait) a minulého příčestí (trouvé) je u většiny sloves infinitiv (trouver).
Základem pro tvoření imperfekta (il trouvait) a přítomného příčestí (trouvant) je 1. os. množ. čísla přítomného času (nous trouvons). Přítomný konjunktiv(qu'il trouve) se tvoří ze 3. os. množ. čísla přítomného času (ils trouvent); konjunktiv imperfekta (qu'il trou vat) ze 3. os. jedn. čísla jednoduchého perfekta (il trouva). Rozkazovací způsob (trouve, trouvons, trouvez) vychází z příslušné osoby přítomného času oznamovacího způsobu (tu trouves, nous trouvons, vous trouvez).
217 OZNAMOVACÍ ZPŮSOB PŘÍTOMNÉHO ČASU PRAVIDELNÝCH SLOVES
1. třída: trouver [truve]
je trouve	[zatru: v]	nous trouvons	[nutruvô]
tu trouves	[tútru :v]	vous trouvez	[vutruve]
il trouve	[iltru:v]	ils trouvent	[iltru: v]
Infmitivní koncovku -er nahrazujeme koncovkami: -e, -es, -e; -ons, -ez, -ent.
Pozn. 1. Tvary jedn. č. a 3. os. množ. č. znějí stejně [tru:v], ale v pravopise mají tři různé, němé koncovky: -e, -es, -ent.
2. U sloves začínajících samohláskou nebo němým h je v 1. os. jedn. č; u osob. zájmena výpustka; v celém množném čísle je vázání: arriver [arive], j'arrive [žari:v], nous arrivons [nuzarivč], vous arrivez [vuzarive], ils arrivent [ilzari:v]; j'habite [zabit], ils habitent [ilzabiť].'
3. U některých sloves 1. třídy jsou fonetické a pravopisné zvláštnosti. Slovesa typu avancer, manger; étudier, continuer. jouer; lever, appeler, jeter, espérer; payer, employer, appuyer viz 227 n.
2. třída: finir [fini:r]
je finis	[žafini]	nous finissons	[nufinisô]
tu finis	[tůfini]	vous finissez	[vufinise]
U finit	[ilfini]	ils finissent	[ilfinis]
Infmitivní koncovku -ir nahrazujeme koncovkami: -is, -is, -it; -iss + ons, -iss + ez, -iss + ent
Pozn. 1. Tvary jedn. č. znějí stejně [fini]; 3. os. jedn. a množ. čísla se liší v pravopise i ve výslovnosti: il finit [fini] — ils finissent [finis].
2. Řada sloves zakončených v infinitivu na -ir se časuje nepravidelně, např. courír, partir, venir aj. (viz 235).
3. Koncovky přít. času všech sloves (včetně nepravidelných) můžeme shrnout takto:
Jednotné číslo	Výjimky
1. -e, -s 2. -es, -s 3. -e,-t(-d)	je peux, je veux, je vanx, j'ai tu peux, tu veux, tu vaux il a, il v a. il vainc
Množné číslo	Výjimky
1. -ons 2. -ez 3. -ent	nous sommes vous dites, vous redites, vous étes, vous faites (a složeniny: vous refaites aj.) ils font, ils ont, ils sont, Os vont
4. Časování nepravidelných sloves viz 235, 236.
5. Užívání přítomného času viz 256.
338
339
218 • ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB - TVARY
BUDOUCÍ ČAS - TVARY • 219
218 ROZKAZOVACÍ ZPŮSOB
Od oznamovacího způsobu se rozkazovací způsob liší hlavně tím, že podmět není vyjádřen osobním zájmenem (srov. regardezpodívejte se — vous regardez díváte se; choisis vyber si — tu choisis vybíráš si; atten-dons počkejme — nous attendons čekáme apod.).
Jednotlivé tvary, tj. 2. os. jednotného čísla a 1. a 2. os. množného čísla, mají tuto podobu:
osoba a číslo	1. třída	2. třída	nepravidelná slovesa
2. os. jedn. č.	écoute	finis	sors
1. os. množ. č.	écoutons	finissons	sortons
2. os. množ. č.	écoutez	finissez	sortez
Jak je zřejmé z uvedené tabulky, po zvukové stránce se jednotlivé tvary sloves 1. a 2. třídy i sloves nepravidelných shodují s odpovídajícími tvary způsobu oznamovacího. Stejně tomu je i po stránce pravopisné s výjimkou 2. os. jednotného čísla sloves 1. třídy, kde místo indikatívni koncovky -es (např. tu écoutes) je imperativní koncovka -e (např. écoute). Obdobně zaniká -s v 2. osobě jednotného čísla u slovesa aller (va — na rozdíl od tu vas).
Pozn. 1. Koncové -s však nezaniká, následuje-li zájmenné příslovce en nebo y, např.: Parles-en [parlazä]. Mluv o tom. Penses-y [pásszi]. Mysli na to. Vas-y [vazi]. Jdi tam. Dej se (pusť se) do toho.
Téměř všechna nepravidelná slovesa mají tvary rozkazovacího způsobu shodné s odpovídajícími tvary způsobu oznamovacího po stránce zvukové i pravopisné. Výjimku činí pouze tato slovesa:
étre	avoir	savoir	vouloir
sois soyons soyez	aie ayons ayez	sache sachons sachez	veux chtěj, veuille rač voulons chtějme voulez chtějte, veuillez račte
Pozn. 2. Užívání rozkazovacího způsobu viz 266. 340
219JBUDOUCÍ ČAS
Tvoří se u všech sloves týmiž koncovkami:
1.	os. jedn. č.:	-ai	1.	os. mn. č.:	-ons
2.	os. jedn. č.:	-as	2.	os. mn. č.:	-ez
3.	os. jedn. č.:	-a	3.	os. mn. č.:	-ont
Pozn. 1. Tyto koncovky jsou původem tvary přít. času slovesa avoir. V 1. a v 2. os. mn. č. jsou zkráceny. U všech sloves předchází před těmito koncovkami souhláska r.
U všech pravidelných sloves a u mnoha nepravidelných se tyto koncovky připojují k infinitivu:
trouver		finir	sortir
je trouverai	[žatruvre]	je finirai	je sortirai
tu trouveras	[tütruvra]	tu finiras	tu sortiras
il trouvera	[iltruvra]	il finira	il sortira
nous trouverons	[nutruvrö]	nous finirons	nous sortirons
vous trouverez	[vutruvre]	vous finirez	vous sortirez
ils trouveront	[iltruvrö]	ils finiront	ils sortiront
Pozor na výslovnost u sloves 1. třídy zakončených na -ier, -uer, -ouer: j'étudierai [žetúdire], je continuerai [žskótinůre], je jouerai [žsžure]. Naproti tomu vlivem dvou předcházejících vyslovených souhlásek před infínitivní koncovkou -er zní temné [a], např. je rentrerai [žaratrare], je parlerai [žsparbre]. Nepředcházejí-li před -er dvě vyslovené souhlásky, nestálé e se nevyslovuje, např. je trouverai [žatruvre], je chanterai [žašatre] — souhláska n zde označuje nosovost samohlásky [ä] (an), nejde tedy o souhlásku vyslovenou.
Od jiného základu než od infinitivu se tvoří budoucí čas těchto sloves:
acquérir:	j'acquerrai [žakerre]	pleuvoir:	il pleuvra
courir:	je courrai [žakurre]	recevoir:	je recevrai
mourir:	je mourrai [žamurre]	falloir:	il faudra
poúvoir:	je pourrai [žapure]	valoir:	je vaudrai
voir:	je verrai [žavere]	vouloir:	je voudrai
341