MASTIČKÁŘ
OSOBY
Mistr Severín, masti čká ř
Žena jeho
Rubín
Pustrpalk jeho pomocníci
Tři Marie Žid Abraham Izák, jeho syn Andělé
ZLOMEK MUSEJNÍ
Rubín přiběhne a říká rykmus: Seď, mistře, sed'Jáz k tobě bělu, snad sě tobě dobře hoziu.
Mastičkář:
Vítaj, milý Id on echu! dávě liudem dosti smiechu, Pověz mi, kak ti pravé j mě dějů, ať s tobú cele sděju.
Rubín praví:
Mistře, jsem ti dvorný holomek, dějúť mi Rubín z Benátek.
Mastičkář říká rykmus. Pověz mi to, Rubíne, co chceš vzieti ote mne?
Rubín praví:
Mistře, od tebe chcu vzieti hirnec kyselice, a k tomu tři nové lžíce; móž-li mi to od tebe přijití, chcu jáz ovšem tvój rád býti.
Mastičkář praví:
Rubíne, to ti vše jáz rád dám co jsi potřeboval sám; jedno na to vždy ptaj a těch miest pýtaj, kde bychom mohli svój krám vyklásti a své masti draho prodati.
Rubín praví:
Mistře, hyn jsú miesta sdravá, a v nich jest krásná úprava, tu rač své sedenie jmieti a své drahé masti vynieti.
Rovněž Rubín:
Mistře! vstúpě na tuto stoliciu, posadiž k sobě svú ženu Holiciu.
Silete. Potom,zpívá píseň s Pustrpalkem takto:
Seď, vem přišel mistr Ipokras
de gratia divina,
nenieť horšieho v tento čas
in arte medicína;
komu která nemoc škodí a chtěl by rád živ být i, on jeho chce usdraviti, žeťmusí duše zbyti.
Rubín říká rykmus: Poslúchajte, dobří Hudie, mnoho vám radosti přibude, těch novin, jěž vám povědě, jěž velmi užitečné vědě. A vy baby, své šeptanie puste i vše klevetánie, v čas ti milčěti neškodí; poslúchajtež, dobře vem hodi. Přišelťje host ovšem slavný, lékařmúdrý, chytrý, dávný, vám bohdá na vši útěchu. Nenieť nic podobno k smiechu; což pra vi u, věřte mi jistě, jakžto róžcě na siej tistě, Ni v Čechách, ni v Moravě, jakžto učení mistři pravie, ni v Rakúsiech, ni v Uhřiech, ni u Bavořiech ani v R u si ech, ni u Palaniech, ni v Korutaniech právěť vešde jeho j mě světie, krátce řkúce, po všem světě -nikdiež jemu nenie rovně, kromě žeť pirdí neskrovně. I jmáť také drahé masti, jěžťjest přinesl z daleké vlasti,
jimiž nemoci všeliké, rány kakož koli veliké zacěli bez pomeškánie, Bóh jeho poraz, ktož jho hanie! Ktož je boden nebo sečen neb snad palicemi mečen,
neb snad jmá-li v svém ušě zpary, přide-li k mému mistři s dary, mój mistr jeho tak nauči, pomaže sě, jako pes vskuči a potom sě náhle vzpruči, A vy páni, chcete-li dobři býti, môžete jej kyji biti. Silete.
Potom vběhne mezi lid. Mastičkář:
Rubine, Rubine! Rubin neodpověděl.
Podruhé volá: Rubine, vo pistu?
Rubín odpoví:
Seď, mistře, diržiza řittistu.
Mastičkář znova volá řka: Rubine! Vo pistu kvést?
Rubín odpoví:
Seď, mistře, chlupatú tistu za pezd.
Mastičkář opět dvakrát volá: Rubíne! Rubíne!
Rubín:
Co kážeš, mistře Severíne?
Mastičkář praví k němu:
Milý Rubíne, kde sě tak dlúho tkáš,
že o svém mistře ničse netbáš?
Rubín praví:
Mistře, v onomno běch počal liudi léčiti, tu mi počěchu staré baby pod nos pzidieti.
Týž:
Mistře, v onomno kůtě biech, tu mi sě sta dvorný smiech, rozedřěchu mi s puškami měch, potom jsem k tobě běžěti uchvátil, abych po tobě vešken liud obrátil, Silete.
Mastičkář dvakrát volá takto: Rubíne!Ten neodpovídá.
Po druhé volá. Rubín odpoví jako dříve. Po třetí volá:
Rubíne! Rubín přichází a praví jako dříve.
Mastičkář praví:
Milý Rubíne! Jako dříve.
Ten odpovídá řka; Milý mistře, ty všdy na mě křikáš, i svým hněvem na mě kdykáš; u velikém sě mistrovstvie znáš, však proto i hovna juž nejmáš.
Mastičkář praví: Toť je ot starých slýcháno, i u s také jest to psáno, ač co s bláznem kdy uloviš, ale nerovně s nim rozdělíš.
Rubín praví:
Tak sě musí vešdy stati, žeťsě zlob zlobí obrátí a dobré dobrým sě oplatí; ktožzle myslí, ten všdy ztratí.
Mastičkář praví:
Rubíne, pusťvě tento hněv na stranu, hovějž lépe svému pánu, budevě v ten čas bohatá mine najú všě zlá ztráta.
Rubín praví:
Takož, milý mistře, tako, tiehněvě oba za jednako! Vše po najú vôľu bude, potom náma dábel shude. Silete.
Mastičkář volá třikrát:
Rubíne!
Rubín přichází a odpovídá řka: Co kážeš, mistře Severíne?
Mastičkářk němu:
Rubíne, rozprostři mój krám,
ať sě jáz zde liudem znáti dám.
Rubín odpovídá:
Prav to každýjuž vás druh k druhu,
že ke všelikému neduhu
i ke všelikéj nemoci
mého mistra masti mohu spomoci.
Ktož j má kterú nádchu, v noze,
od tohoťjmá mléko kozie;
a ktož jmá zimnici v týlu
neb snad neskrovnú kýlu,
neb snad jmu dna lámá uši,
neb jmá snad čirvy v duši,
to vše mój mistr usdraví
i vši e nemoci zbaví.
Mastičkář praví:
Rubíne, skóro-li mé masti budú? Rubín praví:
Jednak, mistře, před tobú budú, až jich z pytlíka dobudu.
Mastičkář praví:
Rubíne, južťje počal mazanec kvísti, rač mi masti sěm mé vyčisti.
Mastičkář pokračuje: Kto chcete rady slyšěti, môžete sěm rádi hleděti!
Rubín:
Požehnaj mě, boží synu i svatý duše, ať mne ďábel nepokúšie.
Rubín pokračuje:
Toto ti je, mistře, pirvá puška,
od téť sě počíná vole jako hruška;
najpirvéť bude jako dýně
a potom bude jako skříně.
Toto je, mistře, puška druhá,
od téť zpleskajiú vole tuhá;
coťona pirvá neduha zapudí,
a tatoť viece neduha zbudí.
A toto ti jest puška tretie,
pro tuť baby skřietkem k čertu vzletle.
Toto ti je, mistře, puška čtvirtá,
tať pohříchu jako nebozezem virtá.
A v pátéj měl jsem tři svirčky
a pól čtverta komára;
tu je snědla onano baba stará.
Tato ti jest, mistře, mast z Babylóně;
v niejťje taká drahá vuoně,
ktož jie kupí, tako tvirdě,
pojde od nie pzdě i pirdě,
A toto ti jest mast tak drahá,
žeťjie nejma Viedně ani Praha;
činila ji paní mladá,
vše z komárového sádla;
pzdin k niej málo přičinila,
abybirzo nezvětřěla;
tuť mi všickni naj lépe chvále.
Pompknijie tam k sobě dále,
aťjie každý nepokúšie;
tať jedno k milosti slušie.
A tatoť, mistře, najlépe vonie,
znamenaj, co je do nie,
Bych jie komu v zuby podal,
že bych to vám viděti dal,
všdy by sě d řeve zatočil,
než by jednu nohú kročil,
A tuto mast činil mnich v chyšce,
mnich sedě na jeptišce,
ktož jie z vás okusí koli,
vstane jmu jako pól žebračie holi.
A to jest mast nade všě masti,
ale nenieťjie v téjto vlasti,
tlukúťjiu žáci na školném prazě
leč buď v teple, leč na mraze;
ale nemôž ti jie žváti,
jedno oblu v život cpát.
Ale to z vás každá věz,
žetpěkné léčí bez peněz;
pakli nepěkná přídě s dary,
téjť lacniej dadie páry,
buď od čirta buď od chlapa,
/ posledniej dadie kvapa;
a pakli je v kteréj nemoci,
kažte jlej přijití na tři noci,
budeť zdráva jako ryba,
neb tú mastiú nebývá chyba.
A jiných mastí jmáš dosti,
prodávají jě, ažťněkto stepe tvé kosti. Si lete.
Rubín k Pustrpalkovi:
Birzo masti natluc dosti,
po čas budem mieti hosti.
Dřéves mijie byl dal málo,
až sě jie mnohým nedostalo;
přikydniž mijie sěm viece,
ať nečakajú stojiece,
Jiných, mistře, pušek jmáš piln krám
a z těch učiníš, co chceš sám.
Hned běží mezi lid. Po těch slovech mastičkář dvakrát volá řka:
Rubíne! Rubíne! Mastičkář praví:
Hi, Rubíne, zeť vran oka nevykline, že mój tirh cný pro tě hyne!
Rubíne, môžeš prudkým, zlým, nevěrným synem býti, že kdy tebe volajiu, a ty nechceš ke mně přijití?
Rubín praví:
E, žádný mistře, nemluv mi na hanbu mnoho, neb sem nedóstojen slova toho;
neb kdež jáz stojiu nebo chozu, tuť vešdy tvú čest ploziu.
Mastičkář praví: Rubíne, mój věrný sluho, tuto býti nemôžem... dl ú ho, nechce k náma i jeden kupec přijití; juž musivě odsud přič jiti.
Rubín praví:
E, žádný mistře! rač vesel býti,
chce k náma dobrý kupec přijití.
Vizuť ondeno dobrého druha syna,
a u něho jest veliká lysina;
bude náma zaplacena tohoto postu vyzina,
jež lepši bude než s veliký noci kozina.
Mastičkář praví: Slyšal sem, Rubine, zvěstě, že jsú sde tři panie u městě, a tyt, Rubíne, dobrých mastí ptajú; a sdaťty mne, Rubíne, neznajú? Sdáťmi sě, ežť ondeno stojie, ežť sě o nich liudé brojie. Doběhni tam, Rubíne, k nim a cestu ukaž ke mně jim!
Rubín praví k osobám (Mariím): Dobrojtro vám, krásné panie, vy tepirv jdete zejspánie a nesúce hlavy jako la nie,
Slyšal jsem, že drahých mastí ptáte;
hyn jich u mého mistra plin krám jmáte, Silete.
Hned první Marie zpívá: Omnipotens pater altissime, angelorum rector mitissime, q u id faciemus nos miserrime? Heu quantus est noste r dol or!
První říká rykmus: Hospodine všemohúci anjelský kráľ u žádúci! I co je nám sobě sdieti, že nemôžem tebe vidéti.
Druhá Marie zpívá: Amisimus enim solacium, Ih esu m Ch ristu m, Marie filium, i pse erat nostra redemptio, heu quantus est noster dolor!
Pak říká rykmus: Ztratily srny mistra svého, Ihezu Krista nebeského; ztratily srny svú útěchu, ješto nám Židie odjéchu, Ihezu Krista laskavého, přietele ovšem věrného, jenž jest tirpěl za všě za ny na svém těle 1'utné rány
Třetí Marie zpívá: Sed eamus ungentum emere, cum quo bene possumus ungere corpus domini sacratum.
Pak říká rykmus:
Jako sě ovčičky rozběhujú,
kdyžto pastušky nejmajú,
takéž my bez mistra svého,
íhezu Krista nebeského,
ješto nás často utěšoval
a mnoho nemocných usdravoval.
Mastičkář zpívá: Huc propius flentes accedite, hoc ungentum si vultis emere, cum quo bene potestis ungere corpus domini sacratum.
Marie zpívají obráceny k mastičkáři: Die tu nobis, mercator invenis, hoc ungentum si tu vendideris, dic precium, quod tibi dabimus.
Mastičkář říká rykmus: Sěmo blíže pristúpite a u mne masti kúpite!
Rovněž praví mastičkář k Rubínoví: Vstaň, Rubíne, volaj na ně! Viz umirlcě bez pomeškánie,
těmto paniem na pokušenie a mým mastem na pochválenie.
Potom Abraham předstupuje nesa s Mubínem syna. Abraham praví toto: Bych mohl vzvěděti od mistra Severina, by mi mohl uléčiti mého syna, chtěl bych jemu dati tři hřiby a pól sýra.
Rovněž přicházeje k mastičkáři pravi:
Vitaj, mistře cný i slovutný!
Jáz sem přišel k tobě smutný,
hořem sám nečuj i u sebe!
Protož snažně prošiu tebe,
by ráčil mému synu z mirtvých kázati vstáti.
Chtělťbych mnoho zlata dáti.
Pohynulo nebožátko!
Předivné bieše děťátko!
... bielý chléb jedieše
a o ržěném nerodieše;
a když na kampna vsedieše,
tehdy vidieše,
co sě prostřed jistby dějieše; také dobrú vášniu jmějieše; když pivo uzřieše, na vodu oka neprodřieše.
Mastičkář praví k němu: Abrahame! to já tobě chcu řeci, že já tvého syna uléčiu, ač mi dáš tři hřivny zlata
a k tomu svú dceř Meču.
Abraham praví k mastičkáři: Mistře, to ti vše rád dám, cos potřeboval sám.
Mastičkář praví: Pomáhaj mi, boží synu, aťjáz u méj pravdě nehynu! Ve jmě božie jáz tě mažiu, jiužť chytrostí vstáti káži u Ico ty ležíš, Izáku, čině otců žalost takú? Vstaň, daj chválu hospod inu, svaté Marie, jejie synu.
Skončivše lijí mu kvasnice na zadek. Izák opravdu vstávaje říká rykmus: Avech! auvech! avechl ach Kak to, mistře, dosti spach. a však jako z mirtvých, vstach, k tomu sě bezmál neosrach. Děkujiu tobě, mistře, z toho, ež mi učinil cti přieliš mnoho. Jiní mistři po svém právu maží svými masti hlavu, ale tys mi, mistře, dobře zhodil, ež mi všichnu řit mastiú oblil. Silete.
Mastičkář říká k Mariím rykmus: Milé panie sěm vítajte,
co ven třeba, toho ptajte.
Slyšal sem, ež dobrých mastí ptáte,
teď jich u mne pln krám jmáte.
Opět mastičkář praví:
Letos, den svaté Marie,
přinesl sem tuto mast z zámořie;
nynie, u veliký pátek,
přinesl sem tuto mast z Benátek,
tať má mast velikú moc,
zeť usdravuje všelikú nemoc;
jest-li v uonomno kůtě která stará bába
a jest na její břiše kóžě slába,
jakž sě túto mastí pomaže,
tak sobě třetí den zvoniti káže.
Líčíte-li sě, panie, rády
túto masti ú pomažete líčka i brady;
taťsě mast k tomu dobře hodí,
ale dušiť velmi škodí.
Všecky tři Marie zpraví:
Milý mistře! my sě mladým liudem sľúbiti nežádámy;
proto také masti nehledány,
kromě náš smutek veliký zjěvujem tobě,
že náš Ihezus Kristus pohřeben v hrobě,
proto bychom chtěli umazati jeho tělo,
aby sě tiem šlechetnějie jmělo.
Máš-li mast s myrrú a s tymiánem,
s kadidlem a s balšánem, dobrý druže, tu prodaj nem,
Mastičkář praví:
Zajisté, panie, když u mne té masti ptáte,
teď jie u mne velikú pušku jmáte.
Letos, den svatého Jana,
činil sem tuto mast z myrry a z tymiána;
přičinil sem k tomu rozličného kořenie,
v ňemž jest silné božie stvorenie,
Jest-li které mirtvé tělo,
že je dlúho v hrobě hřbělo,
bude-li tú mastiú mazáno,
tiem bude šlechetnějie zachováno.
Marie praví:
Milý mistře, rač nem to zjěviti,
zač nem jest tu mast jmieti neb přijieti.
Mastičkář praví:
Zajisté, panie! když sem jiným liudem takú mast prodával,
za tři hřivny zlata sem j ú dával; ale pro veliký smutek vám za dvě hřivně zlata dám.
Žena mastičkářova říká mu rykmus:
/ kam, milý muži, hádáš,
že sě mladým nevěstkám sľúbiti žádáš,
že takú mast za dvě hřivně zlata vykládáš?
I co pášeš sám nad sobů
i nade mnú, chudú ženu?
Proto ty lkáš chudobů
a já také, hubená, s tobú,
nebo je to mé vše úsilé,
a já sem vydala na niej své obilé.
A to jie neponesu ty panie
dřieve, než mi hřivny tři zlata dadie.
Mastičkář praví:
Mnohé ženy ten obyčej j majú,
kdy sě zapiú, tehdy mnoho bajú;
takéž tato biednicě nešvarná
mluví vešdy slova prázná.
Zapivši sě mluvíš mnoho
a jiuž zlým uživeš toho,
nebo co ty jmáš do toho,
že mě opravuješ velmi mnoho?
Radilť bych, aby přestala,
mně s pokojem býti dala;
pakli toho nepřestaneš,
snad ode mpne s pláčem vstaneš.
Náhle oprávěj svú přěslicu,
nebť dám pěstiú po tvém lícu!
Žena volá:
To-lije mé k hodóm nové rúcho,
že mě tepeš za mé ucho?
Pro mé dobré dávné dienie
dáváš mi políčky za oděnie;
pro mú vešdy dobrú radu
zbils mi hlavu jako hadu,
A to sě jiuž chcú s tobú rozděliti nebo rozlúčiti,
tě všem čertóm poručiti.
Pustrpalkříká rykmus:
Vítajte, vy panie drahné!
Vy jste mladým žáčkóm vidéti hodné.
Rubín praví:
Postrpalku! mohl by mluviti tíšé, až by sě obořily chyšé.
Postrpalk praví:
Rubíne! by ty môj rod znal,
snad by na mé lépe tbal.
Rubín k němu:
Postrpalku! dáš-li mi svoj rod znáti, chcú já na té lépe tbáti.
Pustrpalk praví:
Rubíne! chceš-li o mém rodě slyšěti,
to tobě chcú pověděti.
Má střícě oba,
Soba i také Koba,
prodáváta hřiby hlivy
i také hlušíce, slívy,
často chvostišté prodáváta,
protoť velikú čest jmáta.
Rubín praví:
/ což ty žebráče chudý! tkaje sě sudy i onudy pravíš mi o své rodině? Jáz tobě lepšie povědě, to, ježto lepšie vědě.
Má teta Vavřěna
byla v stodole zavřena
s jedniem mnichem komendorem
bliz pod jeho dvorem;
a má strýna Hodava
často kyselicu prodává;
dřieveťjest krúpy držela,
protoťjest velikú čest jměla.
Fi! kde bych sě stavil,
bych tobě veš svój rod vypravil!
Tebe bych všie cti zbavil,
a sebe bych za jednu planú hnilicucnepopravil.
Náhle přestaň, nevolaj mnoho,
nebo zlým uživeš toho!
Přestaň, nebo tě přěvrácu
žily kosti tiemto kyjem v tobě zmlácu.
Mastičkář praví:
Cné panie! na to vy ničs netbajte.
ZLOMEK DRKOLENSKÝ
(Mastičkář.)
Viz, bychom něco utěžěli a svých peněz přispořili.
Rubín praví:
Mistře, chceš-li, ať bych slúžil, abych toho dobrým užil, přej mi nějakého panoše, aby nosil po mně koše. Mastičkář praví: Tohoť chci rád přieti, dobuď sobě, kterého môžeš mieti, bychom od ňeho neměli strasti, by nám nepokradl našich masti.
Rubín:
Jest-li tu který otrok, rychlý, brzký jako klopot, ježto by chtěl věrně slúžiti, chtěl bych jej prhy nakrmiti.
Pustrpalk:
Teď, pane, já k tobě běžím, a svój peniez s věru těžím, umiem krásti a svoditi, do školy krásné panie voditi; hodímťjá sě dobře tobě, prošil, přijmi mě spieše k sobě.
Rubín:
Vítaj, milé pachole, za je tobě bratr Popele? Podoben si k ňemu, to věz,
neb máš jistý kozí palcieř. A podoben's k ňemu kčicí,
ale jsi okruhlú, osličí lící.
Chceš-li se mnú trh sdieti,
pověz, co chceš ode mne vzieti?
Budeš po mně posteli mésti
a v téjto mošně pušky...
Pověz mi, kak ti dějí;
ať tuto s tebú ihned sději.
Pustrpalk:
Pane, mně dějí Pustrpalk,
jáť sem velmi veliký šalk;
chceš mi odplatu dáti,
chciť slúžiti, že mi nebudeš děkovati.
Rubín:
Pustrpalku, dámť hačný pás, a dvě onuci ode mne máš a k tomu blchu jednookú, tiem zapláči službu tvú.
Pustrpalk:
Toť učiním, pane, pro tě, a pridaj mi někaké kotě.
Rubín:
Sěď, Pustrpalku, u mého pána,
střěha jeho a jeho kráma, a vezmi tento koš k sobě, ažťsě vráci opět k tobě.
Rubín:
Milý mistře, odpusť mě vyníti, a věru ihend chci přijití, aneb již nemohu stati, ano mi sě chce velmi sráti.
Mastičkář: Třěba-li k čřitu jiti, protoťjá budu pivo piti.
Andělé zpívají: Silet, silete. Milčte, posluchte!
Mastičkář: Rubíne, Ruběnče!
Rubín:
Co kážeš, mistře huběnce? Mastičkář:
/ kdes tam byl tak dlúho, kurvy synu a ne sluho?
Rubín praví:
Věru, mistře, lidé jdiechu a velmi na mě hlediechu, protoť musich počekati,
nemoha sě okakati.
Žid říká, zpívá: chyry Zid:
Chyry, chyry, achamary! Vítaj, mistře veliký, lékaři velmi daleký, mohl-li by to učiniti, mé děťátko oživiti? Tři hřivny zlata j mám, ty od ňeho tobě dám. Pohynulo nebožátko. A bieše dobré děťátko: když bielý chléb uzřieše, ihned režnýpovržieše.
Mastičkář praví: Chciťto, Žide, učiniti, žeťje mohu oživiti.
Mastičkář praví takto: Ruběne, Ruběne! Ruběne, panoše mój!
Rubín:
Teď sem, mistře, sluha tvój. Mastičkář:
Ruběne, vo pystu kvést?
Rubín:
Teď sem, mistře, polib mě v pezd. Mastičkář:
Milý brachu, kde sě tkáš,
0 svém pánu i hovna netbáš, budeš ty žebrákem vskóře ačťsě nestane ješče hóře.
Rubín:
Milý pane, že tak mnoho skřekáš a svým na mě zvadlém bekáš, velikým sě pánem zdáš, však proto i hovna nemáš.
Mastičkář praví:
Toť jest i v knihách psáno
1 od starých dávno slýcháno, ač co s bláznem umluvíš, ale nepravě rozdělíš.
Mastičkář:
Ruběne, kde je tvój Pustrpalek? Rubín:
Nevědě, pane, kde je z kurvy šálek. Rubín;
Pustrpalk, Pustrpalk, Pustrpalku, vo pystu?
Pustrpalk praví:
He, Ruběne.
Teďdržu starú babu za pizdu. Rubín:
Ach, Postrpalku, co pro tě ztraci, již tobě tvé služby ukráci.
Pustrpalk:
Ba, milý Ruběne, čim sě sdáš,
že ná mě toliko skřekáš?
Známy tě, kterého's rodu,
však's biřicóv syn z Českého Brodu.
Mně sě nemôžeš vrovnati,
ač mne chceš právě znamenat!:
Méjť mateři ději Havlicě,
taťje v Praze všech mnichov svódnicě;
a má bratry oba,
Šebek a také Koba,
taťsě v Praze v rohoží tkáta
a potom cti dosti máta.
Rubín:
By ty mój rod lépe znal, dobrý by mi pokoj dal. Co sě chlubíš, chlapýši, aneb tě túto palicí t kyši. Pravíš mi o svém rodě, a já to tak dobře vědě: Má tetka Jílka a druhá Milka, těťsě po světě tkáta,
avšak po Praze všechny mnichy znáta,
a má sestra Běta,
a druhá Květa
podolkyť raky lovie,
ktož tam býval, tenťlép povie.
Proto mlč, nemúdre tele,
ať tebe mój kyj nezmele.
Pustrpalk:
Ruběne, milý pane mój, jáť sem věrný sluha tvój, pusťva ten hněv s obú stranu, slúžva lépe svému pánu.
Rubín:
Jako, milý Pustrpalku,
neučiní nad tobú jednoho kvaltu,
sěďvě a natlucvě masti,
jednak budú hosté z daleké vlasti.
A zpívá píseň
Straka na strace přeletěla řeku, maso bez kostí provrtělo dievku okolo turneje, hoho, i vrazí sě mezi nohy to mnoho.
Pustrpalk:
Ba, mistře, kak tato mast dobře vonie a jako samé hovno konie.
Rubín:
Mistře, již sem tuto mast tlúkl dosti, až mě boleji mé všě kosti.
Mastičkář:
Ruběne, sěm mi postav masti, jednak přidú kupci z daleké vlasti.
Rubín:
Jednak, mistře, budú,
až jich z této krosně dobudu.
Rubín:
Prav to každý druh druhu,
že k rozličnému neduhu,
k rúpom, k nehtu, k rozličnej pakosti
mohu spomoci tuto masti.
Rubín vykládá:
Totoťjest mast prvá drahá,
nemať jie Viedeň ani Praha.
Kteráž muže žena jmá,
ješto v noci nevstává,
kup u nás masti této,
budeš mieti lepši dvě to;
když svému muži málo pomažeš,
kdy chceš, kokrhati jmu kážeš.
Totoťjest mast druhá,
v téjto masti stará vstuhá,
Mělť sem s tú masti mnoho práce, a
vtlúkl sem v ni staré háce,
přičinich v ni kobylého mozku
a také přiložich prašivú kóžku.
Totě mast velmi čistá,
neníť lživá, ale jistá;
přilil sem k niej myšieho tuka,
Pustrpalek v ni prděl tluka.
A tať mast tu moc má,
kteráž ji baba právě zná,
když jie sobě k zubóm dobude,
hned i s mastí u všech črtóv bude.
Totoťjest mast z Míšně,
kúpil sem ji za tři bielé višně,
dělánaťje z sčinomat,
Postrpalek ji dělal chodě srat.
Téjť masti nemôž nic býti rovno,
takt'je dráha, nestojíťza psie hovno.
Totoťjest mast čtvrtá,
ješto ženy mezi nohy vrtá;
a toť jest mast té moci,
kteráťsě jí pomaže ve dne neb v noci,
dřievnež spadne prvá rosa,
zroste jiej břich výše nosa.
Tatoťjest mast z Náchoda,
vóniť má jako z mnichového záchoda,
k zimnici a k rúpóm velmi mocna,
k hluchotě a k slepotě velmi zpomocna;
jakž by jie kto prvý u nás kúpil,
hned by jej črt do pekla i s mastí zlú pil.
Tatoťjest mast z Dobrušky,
kúpil sem ji za tři plané hrušky;
kteráž panna pomaže své pušky,
zrostú jiej v ňádřiech kuželaté hrušky.
Pustrpalk:
Co chválíš masti lstivé a mluve reci Izive.