že je budou chránit. Otevřené společnosti budou opět nabádány, aby se uzavřely a obětovaly svobodu ve prospěch „bezpečnosti". Nebudeme již volit mezi státem a trhem, ale mezi dvěma typy státu. Proto je nezbytné, abychom přehodnotili roli vlády. Pokud tak neučiníme my, učiní takjiní.
Následující argumenty byly poprvé načrtnuty v eseji, který jsem napsal pro New York Review ofBooks v prosinci 2009. Po publikování tohoto eseje jsem obdržel mnoho podnětných reakcí a připomínek, mezi nimiž byl i zajímavý postřeh jedné mladé kolegyně. „Nejvíce pozoruhodné," napsala, „na tom, co říkáte, není obsah, ale forma. Mluvíte s rozhořčením o naší politické pasivitě, píšete o nutnosti vyjádřit nesouhlas s naším ekonomistickým způsobem myšlení, o nutnosti návratu k eticky informované veřejné diskusi. Takhle už nikdo nemluví." To je také důvod, proč vznikla tato kniha.
KAPITOLA PRVNÍ
Dnešní způsob života
„Vidět, co má člověk před nosem, vyžaduje neustálé úsilí." George Orwell
Všude kolem sebe můžeme pozorovat vysokou úroveň individuálního bohatství - úroveň nevídanou od počátku dvacátého století. Za života poslední generace došlo k obrovskému nárůstu okázalé spotřeby nepotřebného zboží - domů, šperků, aut, oblečení, technologických hraček. Ve Spojených státech, Velké Británii a hrstce dalších zemí nahradily výrobu zboží či služeb coby zdroje soukromého bohatství finanční transakce, což vedlo k pokřivení našeho hodnocení různých druhů ekonomické aktivity. Bohatí tu byli vždycky, dnes jsou ale ve srovnání s chudými bohatší než kdykoli v minulosti. Pochopit a popsat soukromé výsady je jednoduché. Postihnout míru veřejné bídy, do níž jsme se propadli, je mnohem obtížnější.
Soukromý blahobyt, veřejná bída
„Žádná společnost nemůže přece vzkvétat a být šťastna, žije-li velká většina jejích příslušníků v chudobě a bídě."
Adam Smith
Chudoba je abstrakce - dokonce i pro chudé. Nicméně sym-
24
25