KNrnOVNA STREDOvEKE TRADICE 

XVI 

tidi 

Lenka Karfikova a Hana Sedinova 

TOMAs Z CANTIMPRE
D e monstris marinis
(De natura rerum VI)
Mo fskd monstra
(0 pf{rode VI)
,
Latinska edice, pfeklad, uvod a komentar 

Hana Sedinova 

PRAHA
2008
Mofskd mOllslra
33. DE LUDOLACHRA
Ludolachra animal mannum est natura et forma, ut dicit Aristoteles,
valde mirabile. Alas quatuor habet ita dispositas: duas 5
habet in facie et duas in dorso, quibus mira velocitate nititur de
loco ad locum, quocumque ipsum voluntas inpulerit.
34. DE MONACHlS MARIS 	 JO
(1) Monachi maris monstra marina sunt ex re nomen habencia.
In mari Britanico huiusmodi animalia habitant. Formam piscis
habent in inferioribus, in superioribus vero speciem ex parte humanam.
Caput habent in modum capitis monachi recenter rasi: 15
coronam desuper rasam et candidam circulumque nigrum circa
caput super Inca aurium in modum circuli, qui relinquitur ex crinibus
in capite monachi vel derici, in multa amplitudine distenti.
(2) Monstrum iIlud libenter aIIicit homines super ripas maris
ambulantes luditque coram eis et saltibus appropinquat. Si autem 20
viderit hominem in suis lusibus delectari, gaudet et tanto magis
ludit in superficie aque. Si autem in ammiracione ductum appropinquare
viderit hominem, trahicit in profundum, sicque eius carnibus
saciatuf.
(3) Faciem non habet in toto similem homini, quia nasum si- 25
milem pisci habet osque naso continuum.
35. DE MONOCHEROS
30
88rb 	 Monocheros monstrum marinum dicitur, ut dicit ILiber rerum,
quod a re nomen habere potest. Monos enim unum, ceros cornu
interpretatur. Unde monoceros belua unius comus dicitur (sicut
2S similem homini Boese J similem MS
4 Aristoteles, Hist. animal. I,5, 489b23- 26, Aristoteles Latinus, Hist.
animal. 489b23-26 - 31 opus perditum
150
33. Ludolachra
33. LUDOLACHRA
Ludolachra je podJe Aristotela morsIcy zivocich velmi zvlastniho
chovani i vzhledu. Ma ctyri ploutve - dye na obliceji a dye na
zadech - , dfky nimz se pohybuje uzasnou rychlost! z mista na
misto, karnkoli se mu zachce.
34. MORSTI MNISI
(1) MofStf mniSi jsou morska monstra nazvana podle sveho
vzhledu. Zvifata tohoto druhu ziji v Britskem mono V dolnf casti
vypadaji jako ryba, v horni vsak maji do jiste miry lidskou podobu.
lejich hlava pn pomina hlavu prave oholeneho mnicha: shora
jakoby vyholena a bila toozuIa a kolem hlavy nad misty, kde byvaji
usi, dosiroka roztazeny cerny kruh, ktery vypada jako kruh,
jenz zbyva z vlasu na hlave mnicha nebo klerika.
(2) Toto monstrum S oblibou pokousi lidi, kteri se prochazeji
po brehu more: hraje si pfed nimi, skace ve vode a postupne se
k nim pfiblizuje. Vsimne-li si pak, ze se nekdo jeho hrou bavi, zaraduje
se a tim vice na vodni hladine skotaci. A kdyz uvidi, ze
toho Cloveka pfilakal obdiv az do jeho blfzkosti, stahne ho do hlubiny
a nalmni se jeho masem.
(3) lebo oblicej se cloveku zcela nepodoba, protoze nos ma
jako ryba a usta jsou pnmo spojena s nosem.
35 . MONOCHEROS
Monocheros se fika podle Knihy 0 pNrode morskemu monstru,
ktere dostalo jmeno pravdepodobne na zaklade sveho vzhledu.
Monos se totiz prekladajako "jeden" a ceros jako "foh", a proto se
nazyva slovem monocheros zvife s jednim rohem (ostatne i Pismo
151
Moi'skd mOlls/ra
45. DE SERRA ALTERIUS SPECIE!
Serra quoque aliud monstrum marinum est, ut dicunt Ysidorus
et Plinius. A re nomen habet, eo quod serratam cristam habet. Hec 5
bestia occulte subternatans navibus eas in fu ndo secat, ut intrante
aqua homines dolosa astucia mergat et eorum cadaveribus sa­
cietur.
10
46. DE SYRENIS
(l) Syrene vocifera animalia sunt, ut dicit Phisiologus, que a
capite usque ad umbilicum figuram mu!ieris habent procere ma- 15
gnjtudinis, facie horrenda, crinibus capitis longissimis ac scalentibus.
Apparent autem cum fetibus, quos in brachiis portant.
Mammis enim fetus lactant, quas in pectore magnas habent. Naute
autem quando vident syrenes, multum timent et tunc proiciunt ei
lagenam vacuam, ut dum cum lagena ludit, interim navis per- 20
transeat. Hoc testati sunt illi, qui eas se vidisse professi sunt.
(2) Reliquam vero, ut Adelinus scribit, corporis partem sicut
aquila syrene habent unguesque in pedibus ad laniandum habiles.
89va 	 In fine vero corporis squamosas piscium caudas Ihabent, quibus
ut remigiis in gurgitibus natant. Quoddam musicum ac dulcis- 25
simum melos habent in voce, qua navigantes delectati et attracti
resolvuntur in sompnum sompnoque sopiti syrenarum unguibus
dilacerantur. Hee belue in quibusdam profundi gurgitis insulis
et aliquando in fluctibus commorari dicuntur. Sed nonnulli navigantium
sapienti usi consilio obturant aures suas fortiter sicque 30
inmunes transeunt, ne mortifero syrenarum cantu illiciantur ad
sompnum.
4 Isidorus Hispalensis, Etymol. XII,6,16 - 5 Plinius, Natur. hist. IX,3
- 14 Physiol. Lat. 12 (versio B, BIs), 15 (versio Y) - 22 apud Aldhelmum
Schireburgensem non inveni
162
45. lind serra
45. JINA SERRA
Serra se fika take jinemu morskemu rnonstru, jak uvadeji lsidor
a Plinius. Jrnenuje se podJe sveho vzhledu, protoze rna hfeben piiporninajicf
zuby pily. Tento zivocich podplouva nepozorovane
lode a reze jim do dna. Jeho lstiva a uskocna povaha totii touff po
tom, aby do lodi vnikla voda, 1ide se utopili a on se pak mohl nasytit
jejich mrtvymi tely.
46. SIRENY
(1) Sireny jsou podle Fyziologu zvifata s lidskym hlasem, ktera
maji od hJavy po pas podobu ztepile ieny se straSlivym ob!icejem
a dlouhymi rozcuchanymi vlasy. Lze je spatfit s mlact'aty, jez drii
na rukou; mlMata totiz koji velkymi oadry, kteni maji na hrudi.
Jakmile namoroici sireny zahh~dnou, zmocni se jich velky strach.
Hodi tedy jedne sirene prazdnou lahey, a zatimco si s ni hraje, lod'
propluje okolo. Dosvedcuji to !ide, kteff pry tyto obJudy videli.
(2) Podle toho, co piSe Aldhelmus, maji sireny zbyvajicf cast
tela podobnou orlu a na nohou drapy, ktere jim slouzi k sapani koristi.
Konec tela je vsak opatren supinat)'m rybim ocasem, ktery
pouzivaji pn plavani v morske hlubine jako veslo. V hlase se jim
ozyva jakysi melodicky a presladky napev, ktery svadi a lak1i
plavce a ukolebava je k spanku; jakmile plavci usnou, sireny je
rozsapaji svymi drapy. Vypravuje se, ze tyto obludy prebyvaji na
jakychsi ostrovech leifcfch na sirem mon a nekdy se zdrzuji pffmo
v morskem proudu. Ale nekterf plavci dbajf moudre rady, aby
si dali do usf silne ucpavky; dfky tomu pak preplouvaji more, aniz
by je smrtonosny zpev siren zvabil ke spanku.
163
Komenuii'
34. MOlHTI MNISI
Srv. Albert Veliky, De animal. XXIV,45 (mOllachus maris), Alexander
Neckam, De nat. 11,25 (monachus) , Vincenc z Beauvais, Spec. nat. XVII,
120 (monachus marinus), Jacob van Maerlant, De,. Naluren Bloeme,
9078 (monachos maris), Petru~ Berchorius, Reduct. propr. IX,78 (monachus
marinus), Konrad von Megenberg, Das Buch der Natur, mC,15
(monachus marinus), Klaret, Gloss. 434 (monacha).
(1-3) Srv. lat. monachus, "mnich". Nekten badatele se domnfvaji,
ze TOlmiSuv popis tohoto zivocicha odpovfda vzhledu tulene,
a to nejspfSe tulene stredomorskeho (Monachus monachus Hermann)
z podfadu ploutvonozcu,242 ktereho stfedoveky encyklopedista
popisuje rovnez pod jmeny helchus,focha, koki a vitulus maris.243
Jinf soudf, ze se vzezfenfm tulene se nesbodujf daiS! telesne
rysy tohoto monstra, jez Tomas uvadi, totiz rybf usta a cenich,
a pokhidajf proto "mofskeho mnicha" za nektery druh Zraloka
z fadu polorejnoku, pro nejz meli antictf a stfedoveci autofi take
jmeno squatina.244
"Mofsky mnich" snazfci se hrou pfilakat cloveka kracejicfho po
bfehu more, aby ho mohl stahnout pod vodu, je v alegorickem vykladu
Petra Berchoria jako d'abel, ktery si pfed clovekem nejprve
hraje a pfedvadi mu nejruznejsf pokusenf, svody a falesna poteseni,
a kdyz pak vidf, ze nes(astnfka zaujal a vzbudil jeho pozomost,
svede jej k hffchu a vtahne do propasti utrpenf. Zapomy vyklad podava
rovnez Konrad z Megenbergu. "Mofsky mnich" je podle neho
obrazem pokrytcu, kteff k sobe lakajf jint~ lidi tim, ze se tvarf zbozne,
pak je vsak spoutajf hfichem a stahnou do vecne zahuby.245
242 Srv. Scanlan, str. 363, pozn. 45, 1. K ploutvonozcum viz M . Andera,
Svet zvifat, II (Savci, 2), str. 81, tab. 32.
m Viz kap. 22, 23, 29 a 56.
244 Srv. Kitchell-Resnick, str. 1693, pozn. 235. K polorejnokum srv. L.
Hanel, Sver zv/fat, IX (Ryby, 2), str. 123. Viz tez vyse pozn. 192.
245 Srv. Petr Berchorius, Reduct. propr. IX,78 (576b-577a), Konrad
z Megenbergu, Das Buch der Natur, IIIC,15.
258
J v tomto pffprade se stredovecf ilustnHofi pfidrzeli doslovne
Tomasova textu a zobrazili toto monslrum jako rybu s hlavou cloveka
s mnisskou tonzUTOU (obr. 24).
35. MONOCHEROS
Srv. Albert VeliJeY, De animal. XXIV,44 (monoceros), Vincenc z Beauvais,
Spec. nat. XVII, 120 (monoceros), Jacob van Maerlant, Der Naturen
Bloeme, 9068 (monocheros), Petrus Berchorius, Reduct. propr. IX,79
(monoceros maris), Klaret, Gloss. 433 (monocra).
Jmeno monocheros (Boese: monoceros) pochazi z fec. vyrazu
J.Lov6xq~w<; (monoker6s) "jednorozec", slozeneho z cfslovky J.L6vo<;
(monos), "jeden", a subst. XEQ<X<; (keras), "roh". Morskeho
jednorozce ztotoznuji moderni autofi s narvalem, kteremu cnf
z pfedni casti hlavy jakysi spinHove stoceny roh dlouhy nekdy az
tri metry. Narval (Monodon monoceros Linne) dOrUstajfcf do delky
nekolika metru je druh kytovce z podradu ozubenych, ktery
dnes obyva Sevemi ledovy ocean a pfilehla more. Roh, ktery vyrusta
samcum z pfednf casti hlavy, je ve skutecnosti abnormalne
vyvinuty levy spicak, ktery prorUsta hornf celistf. V rozporu s Tomasovym
textem je narval povazovan za rychleho plavce.246
Podle Petra Berchoria je jediny roh tohoto monstra obrazem
Kristovy jedinecne moci, kterou uplatnuje pri rozsuzovanf lidf;
tato moc je tak velika, ze dokaze zlomit a zahubit h£g nfky, ktefi se
plavf po mofi tohoto sveta. Buh vsak stvofil toto monstrum natolik
pomale, ze mu mnohe lodi dokazou uniknout. I tuto pomalost
spojuje autor s Kristem: je symbolem Kristovy rozvazlivosti, trpelivosti
a dobrotivosti pfi konanf spravedlnosti, jak vyplyva i ze
slov apostola Petra (2P 3,9): "Pan neotalf splnit sva zaslfbeni, jak
si to nekteri vykladajf, nybrZ rna s nami trpelivost, protoze si nepfeje,
aby nekdo zahynul, ale chce, aby vsichni dospeli k pokanf."
246 Srv. M. Andera -.T. Cerveny, Svet zv[fat, ill (Savci, 3), str. 25, tab.
3; Kitchell-Resnick, str. 1693, pozn. 234.
259
Komel/tar
45. JINA SERRA
Srv. Plioius StarS), Natur. hist. rX,3 (serra), lsidor ze Sevilly, Etymol.
XU,6,16 (serra), Albert Veliky, De animal. XXIV,54 (serra minor), Vincenc
z Beauvais, Spec. nat. XVJT, I27 (serra), Jacob van Maerlant, Der
Naturen Bloeme, 9229 (sarra), Petrus Bcechorius, Reducf. propr. IX,110
(serra maris), Klaret, Gloss. 439 (.~erria).
Latinsky vyraz serra rna vymam "pila", jmeno vsak bylo preneseno
rovnez na rybu, ktera pilu pJ'ipomina, totiz na pilouna. Podobne
vzniklo i fecke jmeno tohoto zivocicha 1TQLO" H <; (prfstis),
ktere rna patrne souvislost s fec. 1TQLwv (pri6n), "pila"; do klasicke
latiny preslo v nezmenene podobe p ristis a objevuje se napriklad
u Plinia Starsiho, ktery rybu tohoto jmena zarazuje mezi nejvetSf
zivocichy Indickeho oceanu.305
Na zacatku knihy pojednavajfcf 0 vodnfcb zvfratech se Plinius
zminuje 0 podivnych morskych tvorech, kteH se podobaji rostlinam
nebo nejrllwejsim vecem, a z tohoto duvodu byJi podle nich
pojmenovani - ryba serra pfipomfna pilu, ryba gladius mec, ryba
uva hrozen a ryba cucumis okurku.306 Puvodcem nespnivne pfedstavy
stfedovekych autoru 0 vzhledu teta ryby je vsak az Isidor ze
Sevilly, ktery ji popisuje jako zivoCicha s pilovitym hfbetem, kterym
reze do dna lodi ve snaze potopit je. Toto tvrzeni pfevzal Tomas
z Cantimpre i autofi bestiaru a piloun rna tuto podobu i na
stfedovekych iluminacfch (obr. XVIJ a XL). Jmena 1TQLO'TL<; (pristis)
a serra oznacovala ve sLaroveku pravdepodobne pilouna obecneho
(P ristis pristis Linne) nebo pilouna mnohozubeho (Pristis
pectinata Latham) z hidu rejnoku. Tyto ryby ve skutecnosti nemaji
pilovity Wbet, nybri jejich horni celist je protazena v pilovity
rypec opatreny velkymi spicatymi zuby. Pilouni jsou skutecne
mohutne ryby, nebot dorustajf do delky ai ctyf a pul metru.307
305 Viz vyse kap. 41, pozn. 273. 

306 SrY. Plinius Starst, Nalur. hist. IX,3. Viz tez uvodnf studii, str. 36. 

J07 Srv. Thompson, str. 219. Saint-Denis, str. 104, L. Hanel, Svel zviral, 

IX (Ryby, 2), str. 124, tab. 45.
280
,la,Petr Berc
)0­nebor podol
mukousi a sv:id
{ Opodari
rozet
bitdou" jeho z,
v hlubine.30S
46. SIRENY
Srv. Physiol. Graec. 13, red. I (<Jf.LQf]Vf.<;), Physiol. Lat. 12, versio B, BIs
(sirenae), 15, versio Y (syrene),lsidor ze Sevilly, Erymol. XI,3,30 (Sirenae)
, Bartholomaeus Anglicus, De prop,.. Xm,95 (sirena), Arnoldus
Saxo, Defin. 11,7 (sirene), Albert Veliky, De animal. XXlV,55 (syrenae),
Vincenc z Beauvais, Spec. nat. XVJl, 129 (syrenes), Jacob van Maerlant,
Der Naruren Bloeme, 9238 (sirena), Petrus Berchorius, Redu.ct. propr.
IX,III (syrenes), X,90 (sirenes), Konrad von Megenberg, Das Buch der
NalUr, me,17 (.~iI·ene), Klare!., Gloss. 430 (syren), Boh. 84 (siren) .
(1-2) Sireoy byJy v fecke mytologii bytosti majici podobu napill
divky a napul ptaka, ktere podle Iicenf Homera sfdlily na ostrove
kdesi na zapade a lakaly svym zpevem namofniky do sve
blfzkosti, aby je nakonec zahubily. Kdyz proplouval na sve lodi
kolem jejich ostrova Odysseus, pfikazal svym druhum ucpat si usi
voskem. sam se vsak nechal pfipOULat ke stezni, aby si jejich zpev
vyposlechl, a pntom jim nemohl byt pfiveden do zahuby.309
Ve stfedoveku byly sireny pokladany za mofska monstra, pficemi
v jejich podobe zaznamenali stfedovecf autofi nejruznejsf
obmeny. V fecke verzi Fyziologu jsou sireny spolecne s onokentaurem
pfikladem bytosti, ktere v sobe spojuji dva odlisne
zivocisne druhy, nebor sireny jsou napullide a napul ptaci a onokentaur
je napul osel a napul kUi'l.3IO PodJe latinskych verzl Fyziologu
a nekterych stfedovekych textl1 maji vetsinou sireny od hla­
3(Jk Srv. Pete Berchorius, Reduct. propr. IX,110,1 (586b-587a).
309 Srv. Horner, Od. XlI,39.184.
310 Srv. Physiol. Graec. 13 (red. I).
28 1
Komentdf
vy po pas lidskou podobu (obvykJe zeny ci dfvky) a od pasu dolii
ptaka a peji tak libymi hlasy, ie ukolebaji ke spanku kaideho, kdo
je kdy zasleehne; takoveho cloveka se pak zmocnf a rozsapaji ho.
Jsou proto symbolem pozemskyeh lakadel, jez jsou na prvnf pohIed
i poslech tak sladka a lahodna, i.e oklamou a ukolebaji do
dffmoty ty. kdo nejsou dostatecne obezrelnf. Lide premozenf hlasy
siren pak ztracejf prave svetlo a upadajf do nejtrpcf hlubiny .
Avsak bdelf a Illoudff plavei, kteff se neehtejf do sladkebo napevu
techto planych lakadel zaposlouehat, uepou sve usi voskem neboIi
svatymi sJovy, dobrymi skutky a ctnostnym pocfnanfm.311
Na vyklad Fyziologu navazala fada stredovekyeh bestiaru. Richard
z Furnivalu se zmiiluje 0 treeh sirenaeh, z niehl. dye jsou
napul i eny a napul ryby, tfeti vypada v dolnf polovine tela jako
ptak; prvnf sirena hraje na trubku (viz zobrazeof ve stredovekYeh
rukopisech, obr. XVII a XL), dmha na harfu a tretf zpfva.312 Podle
Filipa z Thaonu je sirena s rybfm ocasem a nohama jestfaba symbolem
pozemskeho bohatstvf, zatfmeo more pfedstavuje pozemsky
svet a lod' s namornfky duse lidf pfebyvajfcfeh zde na svete;
stejne jako sirena laka do zahuby namorniky plujfcf na lodi, i bohatstv!
dokaze omamit lidskou dusi a svest ji ke hffehu. V pojetf
Gervasia je sirena obrazem d'abla, ktery cloveka svadf, aby jej posleze
stahl do hlubioy a pozrel jej.313
V alegoriekem vykladu Petra Berchoria jsou zenska monstra
skylla a sireny ztotozi'iovany na prvnfm mfste s a ablem. Nejvetsf
nebezpecf teehto bytostf, majfcfeh podobu napiH i eny a napul
straslive obludy, totiz spocfva v jejich libozvucnem hlase, jfmz
nejprve pfilakajf namornfky do svych koncin, pote je sladkym
zpevem uspf a ve spanku je rozsapajf a nakrmf se jejich tely. Stej­
311 Srv. Physiol. Lat. 12 (versio B a BIs), 15 (versio Y); srv. tez LibelIus
de nal. animal. 40.
312 Srv. Richard z Furnivalu, Best. d 'Amours, str. 382, Hugo z Fouilloy,
De best. II,32 (PL 177,78A-C). Podobne Brunetto Latini, Tesoro. IV,7,
podle nehoz jsou sireny napill zeny a napul ryby, majf vsak kffdla a dra·
py; jedna zpfv<l, druhe dye hrajf na mistroje.
313 Filip z Thaonu, Best. 1361-1414, Gervasius, Best. 305-328.
282
47. Skylla
ne si pocfna d'abel. ktery se snai f Ulisnymj lichotkami a pochlcbovanfm
privabit cloveka, plujfcfho oa lodi cfrkve po mori tohoto
pozemskeho Zivota. Pote, co jej svymi sladkymi slovy ukolebal ke
spanku, neboli ow pil jeho obezfetnost nejruznej ~fmi svetskymi
rozkosemi, svrhne jej z 10di do hffSne mofske hlubiny a zde se hltave
zmoeni jeho duse. Petf Berchorius nab!zf je~te daISf vyklady,
vsechny vsak ad ma/am partem (heretiei, lichvafi, lupici. pokrytci,
nefestne zeny apod.). Konrad z Megenbergu k sirenam pfipodobnuje
nefadne zeny, ktere se zproneverily zenske pocestnosti
a vab! muze ke spatnostem.
314
Na pole odvaznych hypotez by se poustel ten, kdo by se pokousel
spojit tyto puvodne mYlOlogicke bytosti s nekterym existujfcfm
Zivociehem. V moderni klasifikaci byl siee vydelen mezi
savci fad siren (oehechulf),m ktere snad mohly stfedovekym
plavcttm pfipomfnat mofske panny, protoze mlecne Zlazy. jez majf
samice na hrudi, vypadajf jako zenska nadra; sireny se navic ph
kojenf drZf ve svisle poloze. Avsak celkova podoba teehto savcuvalcovite
zavalite lelo, lysa rozpraskana kuze, previsle pysky na
tlame - tuto teorii pfflis nepodporuje.316
47 . SKYLLA
Sr\,. Isidor ze Sevilly, Etyma!. XI,3,32 (Scylla), XIV,6,32 (Scylla), Aldhelmus,
Aenigm. II (Scylla marina), Albert Veliky, De animal. XXIV,55
(scilla ), Vincenc z Beauvais, Spec. nat. XVlI,127 (scylla) , Jacob van
Maerlant, Der Naturen Bloeme, 9272 (silla), Petrus Berchorius, Reduct.
propr. IX, 112 (scylla), Konrad von Megenberg, Das Euch der Natur,
mC,18 (scylla ), Kl aret, Gloss. 442 (scilla).
314 Srv. Petr Berchorius, Reduct. propr. X,90 (7 17a-718a), IX, 111
(587a- b), a IX,112 (587b-588a); srv. tez Dicta Chrysostomi, 5. Konrad
z Megenbergu, Das Euch der Nalur, mC,17-1 8.
315 Srv. starocesky ekvivalent "ochochule" a "ochechule", ktery uvadf
Bartolomej z Chlumce (Klaret), Gloss. 430 a Bah. 84.
316 K [adu siren sr\'. M. Andera - J. Cerveny, Svet zyilat, III (Savci, 3),
str. 30.
283
Obrazowi pfilohaObra<.Qwi pfiloha
Obr. 21: Faeha.
Rukopis knihovoy Metropolitnf kapituly u sv. Vita L I I, fol. 121ra. Obr. 23: ipolamlls.
Rukopis knihovny MelTopolitnf kapituly u sv. Vita L 11 , fo1. 121va.
Obr. 22: GIC/dius.
Rukopi s knihovny Melropolitni kapituly US\'oVita L 11. fo\' 121rb.
Obr. 24: Monachi maris.
Rukopis knihovny Metropolitnf kapituly u s\'oVfla L II , fo1. 122ra.
349348
Ohra;:Ol'ri ph/olin
llttr~ ~io@aro tnn?ttJflJl~ ltD mfOffin
tutltt~tG £tnttbitttuntttts4 !up MdJet'lD
fctuttaTtltttttaDt110i fnfoltttt,ittOtdtlWI * I
malUS tttattlhl[nttu1tulC~tttOfF
.ununut p1itii?'ti'fttm?tUftftOUtt
lJUS,to Qlitnffi111it,t1ttttft tttB!anittS
quattaum nfo(fas tngtt.1ttltntfJtlttt
tntfJlUttUS I '
(iuultttit
lItCpltnt'
flUd ftl'rf
niIn tlutt
~ttl1t,'ttterI I
tta ttatl:ttttt~lanttts l innrn equdltitn
tatS €.£Itduft11in~ ttltUOt a~l1an
tilJ7t ktlt1i'lfrttfitpittu~~l1ttfJUes1Jtfi
Obr. VII: Gladills. lpothamus.
Rukopis Narodni knihovny v Praze XlV A 15, fo] 87rb.
358
Obraz()vci l,N/aha
ttrnittrlttl~fotts ~ttt dUff'tl\111tU~
roo'1tttanrt1\r'1.flbt wtotfltl1'fOutB;
~Ul'tl~ ~ ~ ~ - "1
dtne
1ttOll~~
~urntnt~ -- ,
tltJt'f(D ttl _ . ..
anuis tlttttttt1ffi? tttttUCf\,£')t1S tftt1md'
furlmapmil folintttOitt&1ft,rhl fettt1
Obr. VIll: Gwnenez.
Rukopi s NflfOdlli knihovny v Pral.e XIV A J5. foJ 87rb.
nltttutljtlflta1n·1rl1 firU~ qTt PUgtlt1t,.
lCttttcvll!t1 ~ • ,
mtft~ h
till(10
tnou
=ij~ttc.
O:trlUtl tit L­ ,
tntlttfftlf· firtur1iu?tJtr;..aim tttttiloffc·
tlt ttannRfllorlufiffctitt'llt1s(tntt?qUt
lloramttitOttl~ fcn~: ttlftl1ttislffUIG
Obr. IX: Luligo.
Rukopis Narodni knihovny v Praze XIV A 15, fo!. 87vb.
359
O!Jm;:.ol'{/ ph /a/ItT
lIttttr·ttttlct1lratlros tlDtutttUCtlt~1ff
tnottip;_itttMttttr9tCDllJl!lttifntt6
ftnt11~~'_i
il pjlttD
a
ptl
~
-p{t~tR.1I I'= .. I
ll'lItlu tluitttbt~1JU1ifjttiltD; ttntut~tt
frutnt-unttfljiftlUatI,f{s'qtittaunttr
Obr. XV: PoliplIs.
Rukopis N5mdni knihovny v Praze XlV A IS, fo!. 891'3
lumt1mitnis1 cptltal!tt fines 8j!iiit,ttJ
afq;tdlrofio1 ntl~tlJltl'{Jtt.tffto t,tttd11!.
l1tftt1ntlU6,"1?ltl1 ,.
Obr. XVT: Testudo.
Ru kopis N.lrodnl knihovllYv Prazc XIV A 15, fo1. 89vb.
364
quo
alittiJ
1nonfit1f
ttldUtl.t1C
Obra::01'(/ pH/oha
ttttJtntttr ­ --- ­ -- -- ----.
i>fitnt'ttJItt.. I .'
ttttUl+t1 tt ttotnr1J)r~m C(lJ4f(h"Utattl n,r
tt1tn~r.lI-)CClr(bt1 oaultt flittt':ttatattS
tUltt •QtS ffitum f~~·ttttttfittttttl:
1JoTesI ilofa aRttaa tU(fl1t·t.COlt tltlItl
Itt~~ttS rtlactttt~.ii:r~vt,rtttS·
ilttttcuonm nfulta {f·U1'lIffpl1f
fiOlOO1tS~qttrtlmpttttt~ alruttff:Jt
.tntfi{ltuattUin1s1jlirt
J]M,t ttlR01t1
Obr. XVII: Serra. Syrene.
Rukopis Narodni knihovny v Praze XI V A 15, fo1. 89rb.
365
Obra:;'OI'd pff/nha Obra;.OI'G pH/olio
Obr. XLI: Scilln.
Rukopis knihovny Metropolitnj kapiluly 1I SV. Vita L I1, fo1. J23vb.
Obr. XL: Serra. Sirene. ObI'. XLII: ScimlOci.
Rukopis knihovny MeLropolilni kupituly u sv. Vita L II , foJ. 123va. Rukopis knihovny MeLrupolitni kapillily u sv. Vita L II. fol. J23vb,
380 381