MASARYKOVA UNIVERZITA
Filozofická fakulta
Ústav románských jazyků a literatur
Magisterská diplomová práce
Brno 2011 Klára TESAŘOVÁ
2
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Ústav románských jazyků a literatur
Klára Tesařová
Max Ferret : J’ai fait un rêve étrange et pénétrant
qu’une femme m’aimait
(traduction et analyse stylistique)
Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce PhDr. Zuzana Raková, Ph.D.
Brno 2011
3
Prohlašuji, že jsem magisterskou diplomovou práci vypracovala samostatně s
využitím pramenů a literatury uvedených v seznamu použité literatury a že se
elektronická verze práce shoduje s verzí tištěnou.
Klára Tesařová
4
Na tomto místě bych chtěla poděkovat především vedoucí své práce, PhDr.
Zuzaně Rakové, PhD. za cené připomínky a rady.
Velké vyjádření díků patří rovněž panu Maxi Ferretovi za nemalou podporu
a především za ochotu pomoci při překládání jeho knihy.
5
6
Table des abréviations
MF – Max Ferret
JFREP – J’ai fait le rêve étrange et pénétrant qu’une femme m’aimait
PSCFT – Problèmes de la stylistique comparée du français et du tchèque
7
I. Introduction
Notre mémoire est composé de deux parties principales. La première, la partie
pratique, consiste en la traduction des 14 premiers chapitres du roman J’ai fait le rêve
étrange et pénétrant qu’une femme m’aimait et la deuxième, la partie théorique,
consiste en une analyse stylistique comparée du français et du tchèque ; elle comprend
également l’analyse du style personnel de l’auteur du livre ainsi que les problèmes
que nous allons rencontrer pendant la traduction.
Le livre J’ai fait le rêve étrange et pénétrant qu’une femme m’aimait est le premier
roman de l’auteur Max Ferret et il raconte une histoire amoureuse d’un homme
déchiré entre l’amour pour son amie Anaïs et l’amour pour son amante Paula. Durant
les 14 premiers chapitres, nous allons connaître presque tous les personnages et
surtout Paula, un personnage extrêmement travaillé et étudié en profondeur (sa
caractéristique, les membres de sa famille, ses points forts et faibles, etc...) en
opposition contre Anaïs qui ne fait que compléter l’histoire et de ressortir de temps à
l’autre pour paraître sur scène et pour disparaître aussitôt. En ce qui concerne le héro
du livre, Damien, le lecteur ne connaîtra que sa caractéristique et par moments un peu
de sa vie mais comme nous avons mentionné plus haut, le livre se centralise autour de
Paula. Damien y est en tant que narrateur qui raconte ses souvenirs, ses rêves et ses
vécus avec Paula.
Nous donnons libre cours à l’imagination du lecteur aimable pour deviner le
dénouement ou mieux, pour lire le reste du livre afin de connaître l’histoire entière,
telle comme elle a été écrite.
Dans la partie pratique, nous allons nous concentrer sur l’analyse stylistique de
l’œuvre ainsi que sur la stylistique comparée du français et du tchèque en général.
Nous allons étudier surtout les problèmes que nous croyons rencontrer pendant la
traduction, c’est-à-dire la perspective fonctionnelle de la phrase, la problématique du
transfert de l’information d’une langue dans une autre etc. Nous allons également
aborder le thème des procédés de traduction ainsi que le rôle du traducteur. Non en
dernier lieu, nous allons étudier le style personnel de l’auteur et nous allons essayer de
spécifier brièvement les traits typiques pour son œuvre. Pour notre analyse, nous
allons puiser les informations importantes dans les œuvres connues sur ces thèmes.
Parmi eux, citons surtout Jan Šabršula, Základy francouzské stylistiky, (Ostravská
8
univerzita v Ostravě, Ostrava, 2008), et Jan Šabršula ; Problèmes de la stylistique
comparée du français et du tchèque (Univerzita Karlova, Praha, 1990) ainsi que Jiří
Levý, Umění překladu, (nakl. Ivo Železný, Praha, 1998). Pour les œuvres françaises,
nous allons nous servir surtout de L'Enonciation. De la subjectivité dans le langage.
de Catherine Kebrat-Orecchioni (Colin, Paris, 1980) ou Marianne Lederer: Problèmes
pratiques du traducteur, problèmes théoriques de la traduction, tiré de Dialogues des
cultures : interprétation, traduction (Ústav translatologie, FF UK, Praha, 2006).
9
II. Traduction
1.
J’en conclus, dit Phèdre s’adressant à
Pausanias, Eryximaque, Aristophane,
Agathon, Socrate et les autres que le
dieu de l’Amour est le plus ancien et le
plus capable de rendre les hommes
heureux, durant toute leur vie et audelà,
après leur mort.
Je relisais le Banquet de Platon avec
plaisir afin de mieux m’imprégner de la
véritable philosophie des amants, selon
les mots de Rousseau mais mon livre
me tomba des mains. Elle venait de me
faire une proposition malhonnête. Nous
faisons si bien l’amour, ensemble. De
vraies matriochkas. Comme si nos
deux corps n’avaient jamais rien connu
d’autre. Comment aimer ? En fait, la
question est comment l’aimer. La
dernière fois, c’était chez ses parents.
Nous avions un peu bu. L’alcool nous
désinhibait, sans doute mais nous étions
excités à l’idée de braver de vieux
interdits qui n’existaient plus que dans
nos têtes. Je lui expliquais combien les
Romains étaient inventifs, en
s’émoustillant des représentations
grivoises que leur montraient leurs
esclaves, par une ouverture dérobée de
la chambre à coucher.
Son visage est lisse comme celui d’une
enfant. Elle a vingt cinq ans mais en
1.
„Tak tedy pravím,“ pronesl Faidros
k Pausániovi, Eriximachovi,
Aristofanovi, Agathónovi, Sókratovi a
ostatním, „že Erós je z bohů nejstarší, i
nejdůstojnější, a nejmocnější dárce
zdatnosti a štěstí lidem zaživa i po
smrti.“
S potěšením jsem znovu pročítal
Platónův Symposion, abych co nejlépe
proniknul do pravé milenecké filosofie
(jak praví Rousseau), ale kniha mi
vypadla z rukou. Právě mi udělala
nemravnou nabídku. V milování nám to
spolu tak klape! Sedíme si jako pravé
matrjošky. Jako kdyby naše dvě těla
nikdy nic jiného nepoznala. Jak
milovat? Otázkou spíš je, jak ji milovat.
Naposledy se to stalo u jejích rodičů.
Měli jsme trochu popito. Určitě nás
vyprovokoval alkohol, ale byli jsme u
vytržení z představy, že porušíme staré
zákazy existující pouze v našich
myšlenkách. Vysvětloval jsem jí, jak
byli staří Římané nápadití, že se
vzrušovali nevázanými představeními
svých otroků, odehrávajícími se za
tajnými vchody do jejich ložnic.
Obličej má hladký jako děvčátko. Je jí
pětadvacet, ale vypadá sotva na
10
paraît dix-huit, à peine. Fantasmes et
réalité. Nous avons treize ans de
différence, notre chiffre porte-bonheur.
Je caresse ses traits que je redessine,
dans la pénombre, comme un peintre
qui reconnaît son modèle. Ses cheveux
épais, coupés au carré, crissent, entre
mes doigts comme les poils soyeux
d’un petit animal. Le bleu intense de ses
yeux me regarde fixement, éperdu de
reconnaissance amoureuse. Bref, ce
mètre cinquante-sept et ses cinquantedeux
kilos tout mouillés de Française
moyenne me rendent fou. Elle me tend
une croupe insolente tandis qu’elle
scande « prends-moi comme tu veux,
prends-moi comme tu veux » ! Je sais
où elle veut en venir.
Paula avait répondu à une annonce
d’embauche. Il s’agissait d’un emploi
dans la petite filiale que contrôlait notre
holding. J’étais associé avec l’un de
mes anciens clients. Il m’avait fait un
appel du pied quand mon contrat de
concessionnaire avait été rompu par
mes premiers fournisseurs, des Italiens.
Je suis d’origine italienne. Nous
importions puis nous revendions du
matériel électronique, des bornes de
consultation multimédias. Après le
licenciement rocambolesque de ma
première assistante, brillante mais un
brin nymphomane et totalement
osmnáct. Přeludy a realita. Je mezi
námi třináct let, naše šťastné číslo.
Hladím její obrysy, ve stínu je
přejíždím jako malíř, který rozpoznal
svůj model. Husté rovně střižené vlasy
mi šustí mezi prsty jako hedvábná srst
malého zvířátka. Upřeně mě pozoruje
svýma hlubokýma modrýma očima,
zmatená milostným poznáním. Těch sto
padesát sedm centimetrů a pouhých
padesát dva kilo (zkrátka klasická
Francouzka) mě dohánějí k šílenství.
Špulí na mě svůj nestoudný zadeček a
vykřikuje:
„Vem si mě, jak chceš, vem si mě, jak
chceš!“ Vím, čeho tím chce dosáhnout.
Paula odpověděla na nabídku
zaměstnání. Šlo o místo v malé
pobočce, která spadala pod naši
společnost. Já jsem byl společníkem
jednoho ze svých bývalých klientů.
Nenápadně mi nastínil, že naši hlavní
dodavatelé, Italové, porušili mou
koncesionářskou smlouvu. Jsem
původem Ital. Dováželi jsme a poté
prodávali elektroniku – multimediální
automaty.
Poté, co jsem neuvěřitelným způsobem
vyhodil svou první asistentku, sice
šikovnou, ale poněkud nymfomanku a
navíc naprosto oddanou mému
11
dévolue à mon fantomatique associé qui
l’avait recrutée, j’avais besoin d’une
personne de confiance, travailleuse et
fidèle. Paula avait téléphoné alors que
le recrutement était presque terminé.
J’hésitai seulement entre deux
candidates. Je fixai, néanmoins, un
rendez-vous à Paula qui avait insisté et,
disons-le, s’était bien vendue. Je
recherchais une collaboratrice titulaire
d’un B.T.S. d’actions commerciales,
c’est-à-dire d’un minimum de
formation pour occuper le poste avec un
minimum de prétentions.
La première fois que je la vis, dans le
hall d’entrée de l’entreprise, je la
trouvai très quelconque. Je lui indiquai
le deuxième bureau, à gauche mais elle
hésita, un instant, devant le premier
bureau et je n’ai jamais su pourquoi
tous mes visiteurs, quels qu’ils fussent,
hésitaient, ainsi, devant ce bureau
minuscule.
Je lui avais fait un court exposé sur la
société, avant de lui demander de se
présenter. Nous nous étions
mutuellement posé des questions pour
savoir si nous pouvions envisager une
collaboration, en fonction de ce que
chacun apportait et recherchait et dont
les termes rimaient, pour elle, avec
poste, salaire, perspectives d’évolution
et pour moi avec implication dans
mátožnému společníkovi, který ji
předtím přijal, jsem potřeboval
důvěryhodnou, pracovitou a
spolehlivou osobu. Paula zavolala, když
už byl konkurz téměř u konce.
Rozhodoval jsem se pouze mezi dvěma
kandidátkami. Paula byla neodbytná a
dobře se, řekněme, prezentovala, a tak
jsem si s ní domluvil pohovor. Hledal
jsem spolupracovnici, která měla mít
bakalářský titul z podnikové činnosti,
což znamenalo minimum znalostí pro
místo s minimem požadavků.
Když jsem ji poprvé spatřil ve vstupní
hale, zdála se mi úplně obyčejná. Uvedl
jsem ji do druhé kanceláře zleva,
předtím však na okamžik zaváhala před
první kanceláří. Nikdy jsem nevěděl,
proč každá návštěva, ať už je to
kdokoliv, před tou maličkou místností
takto zaváhá.
Než jsem ji požádal, aby se představila,
ve zkratce jsem jí představil naši
společnost. Navzájem jsme si kladli
otázky, abychom zjistili, zda můžeme
spolupracovat, tedy proč jsme si
přínosem a co očekáváme, přičemž se
její otázky týkaly hlavně místa, platu a
možnosti profesního růstu a mě
zajímalo zapojení do kolektivu,
pracovní schopnosti a obětavost.
12
l’entreprise, capacité de travail et
dévouement. « Bien, Monsieur », avaitelle
répondu avec application. Et je sus
rapidement que Paula faisait tout avec
application.
Je lui expliquai que nous avions deux
sociétés. L’une, la S.G.M., Société de
Gestion du Multimédia,
commercialisait des bornes de
consultation à partir desquelles les
clients des vidéoclubs ou des grandes
surfaces, pouvaient sélectionner les
cassettes qu’ils voulaient louer ou
acheter, y compris directement dans les
distributeurs automatiques que nous
commercialisions également. L’autre, la
S.D.M., Société de Distribution du
Multimédia, fournissait les cassettes
vidéo et les produits multimédias
comme les DVD qui alimentaient les
distributeurs. Un peu comme les billets
de banque alimentent les DAB, les
distributeurs automatiques de billets.
Nos appareils fonctionnaient avec des
cartes magnétiques privatives et dès que
possible avec la carte bleue (si ces
foutus Italiens voulaient bien s’y
mettre), pensai-je, in petto. Je lui appris
que c’était Moreno qui avait inventé la
carte à puce, dans sa cuisine, à Paris,
faisant de lui un homme riche et des
Français les champions du monde
toutes catégories de l’utilisation de la
„Výborně,“ odpověděla soustředěně.
Hned jsem poznal, že Paula dělala
všechno soustředěně.
Vysvětlil jsem jí, že máme dvě
společnosti. První, S.S.M., Společnost
správy multimédií, zavádí na trh
informační terminály, na kterých si
klienti videoklubů a velkoprodejen
mohou vybrat kazetu, kterou si chtějí
půjčit nebo koupit, včetně automatů,
které kazety přímo vydávají a které
jsme také uvedli na trh. Druhá, D.S.M.,
Distribuční společnost pro multimédia,
do těchto automatů dodává videokazety
a jiné multimediální nosiče jako DVD.
Něco jako když banka zásobuje
bankomaty bankovkami. Naše automaty
fungovaly na magnetickou kreditku a
co nejdřív budou fungovat i na debetní
karty, když se do toho ti pitomci Italové
konečně pustí, myslel jsem si v duchu.
Řekl jsem jí, že právě Moreno vymyslel
čipovou kartu, když vařil ve své
kuchyni v Paříži. Stal se z něho bohatý
muž a z Francouzů světoví rekordmani
v používání čipových karet, ale od té
doby už patent dávno koupili
Američané.
13
carte à puce dont les brevets ont été
rachetés, depuis, par les Américains.
J’avais débité mon monologue en
essayant de le rendre convaincant mais
je n’étais plus sûr d’y parvenir. Ce que
nous faisions l’intéressait car elle
recherchait un travail en rapport avec
l’Italie, pays qu’elle aimait beaucoup et
raison pour laquelle elle avait choisi
l’italien au lycée et en BTS, m’avaitelle
expliqué, avec la même application.
Elle ressemblait à une petite fille sage
et timide. À vingt trois ans, elle vivait
chez ses parents et me faisait penser à
une image d’Épinal représentant la
nouvelle génération qui a du mal à
quitter le cocon familial.
Lors des entretiens, je m’autorisais une
question indiscrète à laquelle je
précisais qu’il n’était pas nécessaire de
répondre. À l’annonce de cette
précaution verbale, je suscitais toujours
l’intérêt des mes interlocuteurs qui se
préparaient à des demandes déplacées,
ce qui ne manquait pas de provoquer
des réactions qui variaient, selon leur
personnalité, de l’amusement à
l’indignation. Ses grands yeux, ce
qu’elle avait de plus beau dans son
visage, s’agrandirent d’avantage. En
fait, je voulais savoir quelle était la
profession des parents des postulants.
Cela me permettait, en principe, de
Odříkával jsem svůj monolog a
zkoušel, aby zněl přesvědčivě, ale
vůbec jsem si nebyl jistý, zda toho
dosáhnu. Naše práce ji zaujala, protože
hledala zaměstnání, kde bude
v kontaktu s Itálií, zemí, kterou
milovala, a to byl také důvod, proč si
italštinu vybrala na gymnáziu i na vyšší
odborné škole, jak mi opět velmi
soustředěně vysvětlila. Vypadala jako
malá, hodná, trochu stydlivá holčička.
Ve svých třiadvaceti letech žila stále u
rodičů a připomněla mi obrázek
z Épinalu představující novou generaci,
které se nechce jen tak opustit rodné
hnízdo.
Během pohovorů jsem si pokaždé
dovolil jednu indiskrétní otázku, na
kterou, jak jsem všechny upozorňoval,
však nemusí kandidát odpovědět.
Taková slovní obezřetnost vždy
vyvolala u kandidátů zájem, protože
očekávali nemístné dotazy, a to u nich
vyprovokovalo různé reakce, od
pobavení po rozhořčení, podle jejich
povahy. Její velké oči, na jejím obličeji
to nejkrásnější, se ještě více otevřely.
Mě však zajímalo pouze to, co dělají
rodiče kandidátů.
14
mieux cerner le milieu
socioprofessionnel des candidats, son
adéquation avec leur formation et les
fonctions auxquelles ils pouvaient
aspirer. Je supposais que la profession
de son père avait influencé Paula dans
son orientation. Elle n’avait fait qu’un
BTS fourretout, après, il est vrai, s’être
essayée au Droit, pendant une année,
sans succès. Elle semblait déçue par ma
demande. Son père était le directeur
administratif et financier d’un groupe
industriel et sa mère secrétaire dans une
banque. Disons qu’elle admirait son
père et qu’elle s’identifiait à sa mère.
Elle s’exprimait lentement et
simplement, par des phrases courtes, en
prenant soin de bien articuler les mots
qu’elle prononçait comme un comédien
répétant son texte pour le mémoriser, ce
qui conférait un caractère
définitivement appliqué à ses réponses.
Je terminai sur ce que j’appelais un
grand classique de l’entretien
d’embauche auquel rares sont ceux qui
se préparent. Il n’est pas facile de bien
connaître ses défauts et ses qualités et
moins facile, encore, de les énumérer,
face à un inconnu qui essaie de les
deviner. En fait, les candidats négligent,
le plus souvent, cette question
fondamentale à laquelle ils pensent
pouvoir répondre spontanément.
V podstatě mi to umožňovalo udělat si
představu o jejich sociokulturním
prostředí, zda souvisí s jejich vzděláním
a zda jsou vhodní na funkci, o kterou se
ucházejí. Předpokládal jsem, že Paulu
ve výběru práce ovlivnilo zaměstnání
jejího otce. Poté, co se rok pokoušela
dostat na práva, avšak bez úspěchu,
dokončila jen vyšší odborné
ekonomické vzdělání. Vypadala, že ji
má otázka zklamala. Otec byl správním
a finančním ředitelem jedné
průmyslové společnosti a matka
pracovala jako sekretářka v bance.
Dejme tomu, že Paula obdivovala svého
otce a s matkou se ztotožňovala.
Vyjadřovala se pomalu a jednoduše,
v krátkých větách a dbala na správnou
artikulaci artikulaci – slova vyslovovala
jako herec opakující si text kvůli
zapamatování, což jejím odpovědím
propůjčilo snaživý tón.
Pohovor jsem zakončil tím, co jsem
nazýval velkou klasikou náboru do
zaměstnání, kterou očekává jen
málokdo. Znát své kvality a nedostatky
není nic snadného, o to méně když je
máte vyjmenovat před někým
neznámým, který se je snaží odhadnout.
Kandidáti tuto základní otázku velmi
často vynechávají, myslí si, že jsou
schopni odpovědět spontánně.
15
Pourtant, c’est sans hésiter et avec
douceur, comme pour s’excuser de
n’avoir pas réfléchi, qu’elle me dit
qu’elle était dynamique, sérieuse,
travailleuse, un peu étourdie, impatiente
et orgueilleuse. Elle ne le savait pas
encore, quoiqu’elle partît confiante,
comme elle me l’avoua par la suite
mais elle avait le poste.
Je la vis s’éloigner, après les banalités
d’usage concernant les candidats que je
rappelais personnellement quelle que
fût ma décision, ce que je faisais, par
ailleurs. Sa jupe bleue tachetée de blanc
était fendue jusqu’à la taille mais il
fallait un vent bien capricieux ou une
attention toute particulière pour le
remarquer.
En ce dix-huit septembre, le temps
ensoleillé était calme et Paula pourrait
bientôt abandonner ses vendanges pour
entrer dans la vie active, deux mois
après l’obtention de son BTS. Elle fait
de son mieux. Je la vois, tirant la
langue, ainsi que le font les enfants
quand ils s’appliquent à quelque tâche
difficile. Bernard Pivot l’observe. Elle
ne voit que ses sourcils broussailleux,
arc-boutés comme des accents
circonflexes et sa bouche en cul de
poule qui retient des mots qui lui
manquent. Comment peut-elle, à ce
point, ignorer « l’ortografe » ? Elle
Avšak ona mi řekla bez váhání a vlídně,
jako by chtěla omluvit fakt, že na to
nemyslela, že je dynamická, spolehlivá,
pracovitá, trochu zbrklá, netrpělivá a
hrdá.
Ještě to nemohla ani tušit, i když, jak se
mi později svěřila, odcházela s jistotou,
ale to místo už bylo její.
Viděl jsem, jak odchází, zatímco jsem
kandidátům obvyklým telefonátem
osobně oznamoval své rozhodnutí. Její
modrá sukně s bílými puntíky měla
rozparek až k pasu, ale jen dosti
rozmarný větříky nebo obzvlášť pečlivá
pozornost by způsbily, že by si toho
člověk všiml.
Onoho osmnáctého září byl klidný
slunečný den a Paula mohla brzy nato
skončit s brigádou na vinici a začít
s aktivním životem. A to pouhé dva
měsíce po obdržení titulu.
Snaží se, co jí síly stačí. Vidím ji, jak
vyplazuje jazyk, jako to dělají děti,
když se naplno věnují obtížnému úkolu.
Bernard Pivot1
ji sleduje. Ona však
vnímá pouze jeho obočí husté jako
křoví, klenuté jako oblouky chrámů a
jeho našpulená ústa zdržující slova,
1
Bernard Pivot, francouzský novinář a
literární kritik, moderátor kulturních pořadů
v televizi, ve Francii známý především díky
svému pořadu La Dictée de Bernard Pivot
(Diktát Bernarda Pivota).
16
sourit, seule, dans la grande salle où se
presse la foule lettrée. Elle attend une
autre dictée.
Comme elle avait eu la franchise de me
l’avouer, lors de l’entretien, son
orthographe était tout simplement
déplorable et je sus qu’elle en souffrait.
Elle trouvait le moyen de faire des
fautes, même en me recopiant. Mais
Paula persévéra et fit des progrès. Elle
apprit à se concentrer sur les modèles
que je lui donnais et je trouvais
acceptables les erreurs que j’avais
encore à corriger.
Elle devait travailler plus
particulièrement pour la S.D.M. dont
les bureaux se trouvaient dans la
holding. Mais son acharnement au
travail me décida, malgré les fautes
d’orthographe, à l’embaucher
définitivement à la société mère en
qualité d’assistante, ce qui constituait
une promotion.
Un jour, je me posai la question que
l’on finit toujours par se poser pas
seulement parce qu’une personne nous
intéresse mais parce que nous croyons
que ses fréquentations nous en
apprennent au moins autant que cette
personne elle-même. Je ne parvenais
pas à l’imaginer seule. Elle dégageait
une sorte de présence animale à laquelle
která jí ještě chybí. Jak může mít
zrovna ona takové problémy
s „pravopysem“? Pořád se usmívá,
sama ve velké místnosti, kde se tísní
dav učenců. Čeká na další diktát.
Jak mi nepokrytě sdělila během
pohovoru, měla dost mizerný pravopis,
a já věděl, že to špatně snáší. Dokonce i
když po mně něco přepisovala, vždy
našla způsob, jak nasekat chyby. Avšak
Paula vytrvala a dělala pokroky.
Naučila se soustředit na vzory, které
jsem jí diktoval, a chyby, které v nich
udělala, jsem poté prostě opravil.
Měla pracovat především pro firmu
S.D.M, jejíž kanceláře se nacházely
v naší budově. Její zarputilost v práci
mě však přesvědčila, abych ji i přes
chybný pravopis natrvalo zaměstnal
v mateřské společnosti jako asistentku,
což pro ni znamenalo povýšení.
Jednoho dne jsem si kladl otázku,
kterou si nakonec každý klade nejen
proto, že ho nějaká osoba zaujala, ale
protože má pocit, že setkání s ní mu o
ní poví minimálně tolik, co ona sama o
sobě.
Nedokázal jsem si ji představit bez
partnera. Vyzařovala z ní určitá
živočišnost, která není žádnému muži
lhostejná.
17
les hommes ne devaient pas rester
insensibles. J’eus ma réponse quand, en
l’absence de Paula qui était partie
déjeuner avec sa mère, Sébastien
téléphona et me chargea d’un message
pour elle.
Odpovědi se mi dostalo, když Paula
odešla jednoho dne s matkou na oběd a
v její nepřítomnosti zavolal Sébastien a
nechal pro ni u mě vzkaz.
18
2.
La maman de Paula vint rapidement
nous rendre une visite de circonstance
pour s’assurer du sérieux de notre
entreprise. C’est ainsi que nous fîmes
connaissance. Je dois avouer qu’à la
vue de cette petite femme replète,
j’imaginai instantanément Paula, vingt
ans plus tard. Et l’attirance que
j’éprouvais pour elle faillit, aussitôt, se
dissiper. Mais Paula avait, tout comme
sa mère, un charme indéfinissable. Une
sorte de beauté commune qui se
distinguait par l’apparente banalité
physique qu’elle suggérait au premier
abord mais qui se dissipait, après un
examen plus attentif, pour laisser place
à un tempérament que l’on devinait ne
pas être tout en rondeurs. De toute
façon, je ne suis pas vraiment attiré par
les belles femmes. Les imperfections
me troublent mais me rassurent.
J’éprouve plus de sentiments pour les
femmes à la plastique imparfaite. Je
suis ému par la fragilité d’un trait qui
s’impose par des chemins cahoteux sur
lesquels j’ai besoin de toute mon
imagination pour m’engager et
participer au mouvement qui dérange la
belle ordonnance des choses.
Nous eûmes notre premier véritable
tête-à-tête, quelques semaines après,
autour d’un café pris un samedi après-
2.
Paulina maminka nás jednou přišla na
chvíli navštívit a při té příležitosti se
ujistila o serióznosti naší společnosti. A
tak jsme se poznali. Musím přiznat, že
když jsem pozoroval tu malou tělnatou
ženu, hned jsem si představil Paulu za
dvacet let. A přitažlivá síla, která mě
k ní vábila, se okamžitě začala
rozptylovat. Přesto z Pauly, stejně jako
z její matky, vyzařoval nepopsatelný
šarm. Jakási všední krása vyznačující se
na první pohled očividnou fyzickou
tuctovostí, která se však při bližším
prozkoumání rozplyne a ustoupí
temperamentu, který nakonec není tak
nezdolný.
V každém případě mě krásné ženy
nikdy nepřitahovaly. Mnohem víc mě
lákají ženy nedokonalých tvarů.
Nedostatky mě přitahují a zároveň
děsí. Dojímají mě křehké linie, které na
tváři vytvářejí hrbolaté cestičky,
potřebuji veškerou svoji představivost,
abych pochopil a byl součástí pohybu,
který naruší celý krásný běh věcí.
Náš první opravdový důvěrný rozhovor
se konal o několik týdnů později. Šli
jsme spolu na kávu jedno sobotní
19
midi, alors que je m’étais autorisé à
fermer, pour un moment, le magasinpilote
que nous exploitions, au rez-dechaussée
des locaux que nous
occupions.
Nous venions de classer des affiches de
cinéma. Ainsi, accroupis pour mieux les
plier sur le sol, Paula et moi nous
tournions autour, dans une sorte
d’approche rituelle lors de laquelle je
me gardais bien de la frôler.
Elle avait accepté le café comme une
évidence. Novembre, la pluie et la nuit
qui tombaient agissaient sur l’instinct
grégaire des citadins qui se pressaient
dans les bars. Il régnait dans le nôtre,
une ambiance à la Eugène Sue, chaque
halo enfumé où l’on devinait une table,
recelant, probablement, un mystère.
Nous avions abandonné le café pour un
verre de beaujolais nouveau et
j’écoutais Paula me parler de sa famille
et de celle qu’elle fonderait, un jour.
Elle le faisait avec une passion
communicative qui me donnait envie de
rencontrer, pêle-mêle, tous ceux qui
l’approchaient. Elle avait du mal à me
dissimuler l’admiration qu’elle vouait à
son père. En général, les garçons font
leur complexe d’OEdipe plus tôt.
Pourquoi les rapports fille-père sont-ils
plus compliqués ? Elle me parlait des
fois où elle avait fait du cheval, de son
odpoledne, kdy jsem si dovolil zavřít na
chvíli vzorový obchod, který jsme
zrovna otevírali v přízemí naší budovy.
Právě jsme končili s tříděním plakátů
do kin. Takto skloněni, abychom je
mohli lépe poskládat, jsme okolo sebe
s Paulou kroužili jako při nějakém
rituálním tanci, při kterém jsem se
vyhýbal každému letmému dotyku.
Pozvání na kávu přijala jako
samozřejmost. Listopad i snášející se
déšť a noc působily na měšťáky tísnící
se v barech jako stádní pud. V tom
našem baru panovala nálada à la
Eugène Sue2
, každé cigaretové kolečko
vyfouknuté z místa, kde pravděpodobně
někdo seděl, skrývalo bezpochyby
nějaké tajemství. Z kavárny jsme odešli
jinam, na sklenku beaujolais nouveau, u
které jsem poslouchal Paulino
vyprávění o její rodině i o té, kterou
jednoho dne založí. Vyprávěla
s takovým zanícením, že jsem dostal
chuť poznat celou tu směsici lidí, která
ji obklopovala. Nepodařilo se jí skrýt
obdiv, který chovala ke svému otci.
Chlapci se většinou s Oidipovským
komplexem vypořádávají dříve.
2
Eugène Sue, vlastním jménem MarieJoseph
Sue byl francouzský novinář a
prozaik období romantismu považovaný za
„krále románů na pokračování“ (tzv.
románů-fejetonů).
20
amour pour les chevaux et encore de
son amour pour la famille. Elle me
racontait comment elle avait été
sélectionnée, parce qu’elle montait à
cheval, pour incarner une princesse,
lors de la cérémonie du Palio de Lyon,
quand les villes sérieuses imitent les
villes qui s’amusent sérieusement.
J’avais du mal à la voir en princesse
que l’on imagine plutôt mince et
élancée, une longue chevelure blonde
en cascades, sur les épaules mais l’idée
me plut, en vilain petit canard de
princesse. Et je l’écoutais, captivé par
ce qu’elle me racontait, comme si
l’évocation de la famille et de la
maternité faisait de moi un père par
procuration sur le point de percer les
mystères de la nativité.
Le temps avait passé et c’est presque en
s’excusant qu’elle me proposa de partir.
Nous quittâmes le bar, chacun avec
l’espoir que l’autre trouverait, in
extremis, une raison de rester.
Vers dix-huit heures, un grand gaillard
fit irruption dans le hall d’entrée.
C’était Sébastien. J’étais occupé dans le
bureau américain situé juste derrière et
je vis bien, à travers la grande baie
vitrée, le baisé furtif qu’il réussit à voler
à Paula. Il venait la chercher pour un
dîner en ville. Je lui proposai de partir
sans attendre l’heure de fermeture. Elle
Proč musí být vztahy mezi otcem a
dcerou vždy tak komplikované? Jednou
mi povídala, jak jezdívala na koni, o
své lásce k těmto zvířatům a
samozřejmě o lásce ke své rodině.
Vyprávěla, jak byla díky jízdě na koni
vybrána, aby představovala princeznu
na oslavách Palio de Lyon, při kterých
ohromná města napodobují jiná města,
která se ohromně baví. Nedokázal jsem
si ji představit jako princeznu, která má
být spíše štíhlá a drobná, s kaskádou
dlouhých blonďatých vlasů na
ramenou, nicméně myšlenka na ošklivé
káčátko se mi zalíbila. A tak jsem ji
poslouchal, uchvácený vyprávěním,
jako by ze mě zmínka o rodině a
mateřství mohla plnou mocí udělat otce
a nechat mě proniknout do tajů zrození.
Čas utíkal a Paula se cítila trapně, když
navrhla, abychom už odešli.
Oba jsme opouštěli bar s nadějí, že toho
druhého napadne důvod, proč zůstat.
Okolo šesté večer vrazil do vstupní haly
statný chlapík. Byl to Sébastien. Byl
jsem zrovna v prosklené kanceláři,
která s halou sousedí, a viděl jsem, jak
Paule pokradmu vlepil polibek. Přišel ji
pozvat na večeři do města.
Nabídl jsem jí, ať nečeká na konec
pracovní doby, ale slušně odmítla.
21
refusa poliment. Quand elle revint au
bureau se procurer la carte d’accès du
garage afin de récupérer son véhicule,
elle m’adressa un regard de compassion
et proposa de m’aider. Je refusai. De
toute façon, il était temps de rejoindre
Anaïs. Je regardai Paula s’éloigner. Elle
portait un pantalon moulant noir à
larges bandes blanches latérales, de
ceux qui ne laissent aucun doute sur
une anatomie. Un sweater à fermeture
éclair également noir complétait
l’ensemble. Elle rehaussait son mètre
cinquante-sept par des bottines noires à
haut talon et à bout rond très à la mode,
à cette époque. Un mètre cinquantesept,
cinquante-deux kilos, quatrevingt-dix
B. Elle avait discrètement
abaissé la fermeture de son sweater
pour en augmenter l’échancrure.
Une semaine plus tard, alors que je
rentrais d’un voyage d’affaires à Paris,
je trouvai, sur mon bureau, le mot
suivant, manuscrit :
« Cher Damien,
Je me suis occupé des places d’avion
pour l’Italie. J’ai fais les réservations,
tu n’auras plus qu’à prendre les billets
directement au guichet, hall 2 (tout le
monde se tutoyait, dans l’entreprise,
même si Paula avait eu du mal, au
début). J’ai fait le point sur S.D.M.
Když se vrátila do kanceláře pro kartu
od garáží, aby mohla vyzvednout své
auto, vyslala ke mně lítostný pohled a
nabídla mi pomoc. Odmítl jsem. Beztak
už jsem se musel pomalu vrátit k Anaïs.
Pozoroval jsem, jak se vzdaluje. Měla
na sobě černé přiléhavé kalhoty
s bílými pruhy na bocích, které
podtrhovaly krásu těla. Celek doplňoval
černý svetřík na zip. Svých sto padesát
sedm centimetrů zdůraznila černými
botami na vysokém podpatku s kulatou
špičkou, které byly v té době velice
moderní. Metr padesát sedm, padesát
dva kilo, devadesát B. Tajně si
rozepnula zip, aby dodala šmrnc svému
výstřihu.
Když jsem se o týden později vrátil
z jedné pracovní cesty z Paříže, čekal
na mě na stole ručně napsaný dopis:
„Milý Damiene,
Postarala jsem se o letenky do Itálie.
Zabůkovala jsem je, stačí, když si je
vyzvedneš rovnou u přepážki,
v terminálu 2 (u nás ve společnosti si
všichni tykali, i když Paula s tím měla
na začátku problémy). Zhodnotila jsem
situaci S.D.M. a ujistila se, že všechny
objednávky byly vyřízeny.
22
pour m’assurer que toutes les
commandes ont bien été passées.
Les 2 colis perdus par le transporteur
n’ont pas été retrouvé.
Il faudra faire jouer l’assurance.
J’ai mis tous les CV reçu cette semaine
dans la pochette rose sur ton bureau
pour le recrutement de la fille qui doit
remplacée Jacques.
Je t’ai également classé les pubs.
Si tu ne t’y retrouves pas, n’hésite
surtout pas à m’appeler chez moi, je ne
bouge pas ce week-end, je te laisse le
numéro. À lundi. Bon week-end.
Meilleurs sentiments. »
Elle avait, manifestement, fait des
efforts car il y avait moins de fautes que
d’habitude.
Anaïs était aussi blonde que Paula
pouvait être brune. Pas de ce blondblanc
qui caractérise certains nordiques
– elle était d’origine suédoise – mais
plutôt d’un blond blé mûr avec des
mèches naturellement plus sombres qui
tirent sur le châtain et que les Italiens
appellent blond vénitien. Paula n’avait
pas pour autant les cheveux noir
corbeau. Selon la saison, on pouvait y
deviner des reflets roux. La chevelure
d’Anaïs qui tombait jusqu’aux fesses,
faisait sa fierté et lui donnait l’air
Ty dva balíky, které dopravce ztratil, se
nenašli, bude třeba uvjědomit
pojišťovnu.
Všechny životopisy z tohoto týdne jsem
dala do růžové obálky na tvém stole –
to kvůly náboru na slečnu, která přijde
místo Jacquesa.
Taky jsem ti zatřídila všechny reklamy.
Pokud se v tom neviznáš, klidně mi
zavolej i domů, tento víkend budu celý
doma, nechávám ti tady číslo.
Hezký víkend a v pondělí ahoj.
Srdečné pozdravy.“
Očividně se hodně snažila, protože
v dopise bylo méně chyb než obvykle.
Anaïs byla tak blonďatá, jako byla
Paula tmavovlasá. Nebyla to ale ta
peroxidová blond, tolik typická pro
seveřanky – byla původem Švédka –
byla to spíše barva zralého obilí
s přirozeně tmavšími odstíny
přecházejícími do kaštanova, kterou
Italové nazývají benátská plavá. Ani
Paula nebyla tak úplně černovlasá.
V některých ročních obdobích se jí ve
vlasech odrážely zrzavé odlesky. Pro
Anaïs byly její vlasy sahající až
k zadečku chloubou a vypadala díky
nim jako
23
définitivement romantique. Elle était
très jolie, on aurait pu dire belle mais
elle avait irrémédiablement réfuté ce
qualificatif que j’avais fini par ne plus
utiliser. Un peu plus grande que Paula,
avec un mètre soixante-et-un – et demi
– précisait-elle toujours, sa taille
hésitait entre les petites femmes et les
femmes de taille plus moyenne. L’un de
ses yeux bleus-verts avait la
particularité d’être taché de marron.
C’était le gauche mais l’on ne
remarquait pas cet oeil vairon, tant il se
fondait dans l’harmonie du regard.
Avec le temps, Anaïs qui avait le même
âge que moi, avait acquis de
l’assurance. Elle avait la grâce de la
femme un peu plus sûre de sa beauté
qu’elle savait suffisamment fragile pour
ne pas être ostentatoire.
Le huit décembre, elle m’avait invité au
restaurant. Elle faisait de louables
efforts pour me changer les idées et ne
pas tomber dans ce qu’elle croyait être
de la monotonie.
Elle assimilait ma mélancolie naturelle
à la lassitude de vivre avec elle, alors
qu’avec elle, la vie me semblait plus
légère. Quelques mois auparavant, en
été, elle m’avait fait découvrir la
Tunisie. Nous n’avions pu partir qu’une
semaine, tant la tâche à accomplir à la
S.G.M. était grande, en ce début
d’activité. D’autant plus que mon jako
nenapravitelná romantička. Byla velice
hezká, dalo by se říct až krásná, ale ona
tento přívlastek neoblomně zavrhovala,
a tak jsem ho už vůbec nepoužíval.
Byla o něco málo vyšší než Paula, se
svými sto jedna a šedesáti centimetry –
a půl – jak neopomněla nikdy dodat, se
řadila mezi ženy malé a středně vysoké.
Jedno z jejích modrozelených očí mělo
malou zvláštnost – hnědou skvrnku.
Bylo to levé oko, ale nikdo si té
různobarevnosti nevšímal, protože její
pohled byl dokonale harmonický.
Časem získala Anaïs jistotu (je stejně
stará jako já). Pohybovala se s grácií
ženy stále si jistější svou krásou, ale
dobře věděla, že vše jednou pomine, a
proto se nechovala nijak okázale.
Osmého prosince mě pozvala do
restaurace. Opravdu se snažila, abych
přišel na jiné myšlenky a nepřipadal si
s ní jako v monotónním vztahu, čehož
se obávala.
Mou momentální melancholii si
vysvětlovala tím, že mě omrzel život po
jejím boku, ale mě naopak život s ní
připadal mnohem snazší.
Před několika měsíci jsme se spolu v
létě vydali objevovat Tunisko. Bohužel,
ze začátku bylo v S.G.M. tolik práce, že
jsme mohli odjet pouze na jeden týden.
Můj společník měl navíc velice
24
associé avait une conception assez
particulière de l’association. Laurent
Conte, c’était son nom, traitait ses
affaires avec la même morgue dont il
faisait preuve avec les autres. Consul
honoraire d’un pays exotique dans
lequel il avait dirigé la filiale d’un
grand groupe industriel américain, il se
croyait doté de qualités
entrepreneuriales qu’il n’avait guère
démontrées que dans le cabinet d’audit
qu’un ami PDG l’avait aidé à monter en
l’achalandant avec sa propre clientèle.
Ses enfants, à qui il avait donné des
prénoms à coucher dehors, les
voussoyaient, lui et sa femme, véritable
éminence grise. Dès mon départ, ils
s’étaient livrés à une expertise en règle
de la S.D.M., alors que je faisais
confiance à Ben, notre associé à vingt
pour cent, chargé de la gérer. Je l’avais
connu quand je travaillais avec mes
premiers fournisseurs qui lui avaient
installé du matériel avec lequel il avait
eu les pires ennuis. Des défauts de
fabrication auxquels les Italiens ne
voulaient pas appliquer la garantie
contractuelle.
Anaïs et moi étions donc partis pour
Djerba que je m’étais efforcé de voir
moins touristique et plus sauvage
qu’elle ne paraissait. Nous nous en
étions évadés jusqu’au désert, à la
zvláštní představu o fungování firmy.
Laurent Conte (tak se jmenoval) se
svým záležitostem věnoval s velkou
nadutostí a stejně tak se choval i k
ostatním. Jelikož dříve pracoval jako
honorární konzul v jedné exotické zemi,
ve které řídil pobočku velké americké
průmyslové společnosti, věřil, že mu
byl shůry dán podnikatelský duch.
Prokazoval ho však pouze v poradenské
společnosti, kterou mu pomohl založit
jeden přítel – výkonný ředitel – a ten ho
také zásoboval vlastními zákazníky.
Jeho děti, kterým dal jména, s jakými
by člověk raději chodil kanálem, vykaly
jemu i jeho ženě, pravé šedé eminenci.
Po dobu mé nepřítomnosti se věnovali
expertize podle pravidel S.G.M. a mně
nezbylo, než důvěřovat Benovi, našemu
dalšímu společníkovi
dvacetiprocentním podílem, kterého
jsem pověřil vedením. Poznal jsem ho
v době, kdy jsem pracoval se svými
prvními dodavateli. Ti mu tenkrát
dovezli stroje, se kterými měl jen samé
trápení. Šlo o výrobní vady, na něž
Italové nikdy nechtěli přiznat smluvní
záruku.
A tak jsem s Anaïs odjel na Djerbu a
snažil jsem se vidět toto místo méně
turistické a mnohem panenštější, než ve
skutečnosti bylo. Utekli jsme až do
pouště, na hranici s Alžírskem, podél
které jsme postupovali.
25
frontière algérienne que nous avions
longée. Pour y parvenir, nous avions
parcouru des centaines de kilomètres,
dans un tape-fesses qui réveilla de
vieilles douleurs dorsales. Adolescent,
j’avais grandi trop vite et ma poussée
structurale – ainsi qu’un accident de
voiture – m’avait donné une allure
dégingandée que le temps et les
exercices physiques avaient réussi à
façonner en une silhouette tout aussi
longiligne mais plus athlétique sur
laquelle, Anaïs, médecin, veillait avec
sollicitude. Nous aurions voulu nous
aventurer au-delà de cette lisière de
sable dont nous devinions qu’elle
représentait la limite à franchir pour
donner le nom d’aventure à un simple
voyage. Mais ni nos compagnons de
route, pas plus que nos guides,
n’avaient manifesté la moindre
intention de dépasser les premières
sensations procurées par cette
impression de désert dans lequel même
les chameaux semblaient décidés à ne
pas pénétrer. Nous nous étions repliés
sous des tentes ouvertes aux quatre
vents d’où nous l’apercevions, sable
émouvant sous le sirocco, ce désert tant
convoité dont la proximité suffisait et
qu’il était si facile d’imaginer. Des
étendues où il faisait chaud le jour, où il
faisait froid la nuit, où rien ne poussait,
où rien ne subsistait, un néant, un vide
Překonali jsme stovky kilometrů,
abychom se tam dostali, a navíc v šílené
rachotině, která tak akorát probudila mé
staré bolesti zad. V mládí jsem vyrostl
příliš rychle a růstový nápor spolu
s nehodou v autě se postaraly o můj
klátivý vzhled, který jsem časem a
cvičením dokázal vypilovat ve velmi
štíhlou atletickou postavu, o niž se
navíc pečlivě, jakožto lékařka, starala
Anaïs.
Chtěli jsme riskovat a pokračovat dál za
hranice písku, poněvadž jsme tušili, že
jejich překonání může našemu
obyčejnému výletu propůjčit punc
dobrodružství. Bohužel, ani naši
spolucestovatelé, ani průvodci
neprojevili nejmenší zájem proniknout
za první dojmy a pocity z pouště,
dokonce i velbloudi vypadali, že se
rozhodli nehnout se z místa.
A tak jsme se usadili pod stany beze
stěn a pozorovali odtud poušť, po které
jsme tolik toužili a jejíž blízkost stačila,
abychom si ji snadno představili,
zatímco vítr široko neustále přesíval
písek. Nekonečné plochy, kde přes den
panovalo vedro a v noci chlad, kde nic
nerostlo, kde nic nepřetrvávalo, nicota,
prázdnota, která sama sobě stačila a
26
jejíž jméno v podstatě vyjadřovalo vše.
qui se suffisait à lui-même et se
résumait à son nom, en somme. Fallaitil
le parcourir ou y vivre pour s’en faire
une idée exacte, être comme Théodore
Monod pour comprendre ce qu’était le
désert auquel la mode nous intéressait
et dont elle garantissait, à nous autres
nantis, le grand frisson, quand nous
étions en mal de solitude existentielle?
Des années auparavant, j’avais croisé
de ces cadres surmenés qui rêvaient
d’une année sabbatique pour s’isoler et
écrire un livre parce que c’était
également à la mode. Alors, ils allaient
dans un désert. De sable, de glace ou de
verdure, peu importait sa nature, pourvu
qu’il renvoyât, tel une psyché, l’image
du naufragé volontaire qui essayait
d’apprendre à se connaître, face à luimême,
alors que l’homme est un animal
grégaire. Mais les légendes sont tenaces
et le désert est une affaire d’hommes.
Celle des Touaregs, des légionnaires, de
l’Atlantide, de Saint-Exupéry, de Frison
Roche, de T.E. Lawrence… Le désert
est forcément un cimetière. J’avais
confié mes réflexions à Anaïs qui,
indulgente, s’était préoccupée du soleil
qui tapait fort et avait voulu savoir si
j’étais bien installé. Elle me maternait
et je voyais, dans son regard, toute
l’affection que le monde ne me
donnerait jamais.
jejíž jméno v podstatě vyjadřovalo vše.
Je třeba poušť překonat nebo v ní žít,
aby si o ní člověk udělal přesnou
představu, být jako Theodore Monod,
aby porozuměl, co že to poušť vlastně
je, proč nás tolik zajímá a jak to, že v
nás ostatních boháčích vyvolává takové
mrazení v momentě, kdy nás ovládá
pocit existenční samoty. V předchozích
letech už jsem potkal pár takových
přetížených šéfů, kteří snili o
odpočinkovém roku, aby mohli být o
samotě a napsat knihu, protože to bylo
zrovna v módě. A tak odešli do pouště.
Písečné, ledové nebo jen do přírody, na
tom nezáleželo, jen aby mohli jako
velké zrcadlo zanechat odkaz
dobrovolného trosečníka, který se chtěl
poznat tváří v tvář sobě samému,
ačkoliv člověk je od přírody stádní
zvíře. Avšak i pověsti jsou houževnaté
a poušť je mužskou záležitostí.
Záležitostí Tuaregů, legionářů,
Atlantidy, spisovatelů Saint-Exupéryho,
Frisona-Roche nebo T.E. Lawrence…
Poušť je samozřejmě také hřbitovem.
Svěřil jsem se se svými úvahami Anaïs,
kterou znepokojilo silně pálící slunce, a
tak se shovívavě zeptala, jestli se mi
leží pohodlně. Starala se o mě jako
vlastní matka a v jejím pohledu jsem
zahlédl tolik citu, kolik by pro mě
neměl ani celý svět.
27
L’invitation de ce soir avait été faite
avec le même esprit de reconquête. Elle
avait choisi un restaurant italien que je
lui avais fait découvrir et dans lequel
nous venions fréquemment mais qui a
brûlé, depuis, dans des circonstances
mystérieuses. De toutes les distractions
possibles, un repas pris au restaurant
constituait, pour Anaïs, une sortie de
prédilection, quoiqu’elle ne fût pas très
gastronome. À vrai dire, il y avait, dans
le choix de ses plats, ce que je croyais
être un manque d’audace étonnant mais
qui n’était qu’une manifestation de
pudeur. J’étais toujours surpris par ce
qu’elle prenait et qui pouvait aller
jusqu’à contredire ses propres goûts.
Elle caricaturait, pour me plaire, ce
qu’elle feignait de croire être le menu
idéal. Je l’aidais, alors, à m’avouer ce
qu’elle voulait et en même temps que se
composait son menu de prédilection,
c’était un peu de sa personnalité qui se
révélait à elle-même. Aller au restaurant
nous permettait d’être en tête-à-tête
sans être seuls, comme si nous avions
eu des invités inconnus. Avec le temps
elle avait fini par prendre goût à la
cuisine mais cela n’en constituait pas
moins un prétexte pour prendre, le
moins possible, nos repas à domicile,
malgré les petits plats que je réussissais
à lui concocter car l’amour qui doute a
besoin de témoins.
Za dnešním pozváním se opět skrývala
touha po mém dobývání. Vybrala
italskou restauraci, kterou jsem jí kdysi
předtím ukázal a do které jsme často
chodívali, než za podivných okolností
vyhořela.
Ze všech možných rozptýlení byla
právě návštěva restaurace pro Anaïs
oblíbenou činností, i když nepatřila
mezi velké gurmány.
Abych pravdu řekl, podle jídla, které si
vybrala, jsem nejdříve myslel, že jí
chybí odvaha, ale to se jen projevila její
skromnost. Pokaždé mě překvapila
svým výběrem, protože jím mnohdy
dokonce popírala vlastní chutě. Aby se
mi zalíbila, objednala si jídlo, ze
kterého se podle ní má skládat ideální
menu.
A tak jsem ji vybídl, aby mi řekla, co
by opravdu ráda, a zatímco se
připravovalo její oblíbené jídlo,
vyplouvala na povrch její pravá
osobnost. Díky večeřím v restauracích
jsme si mohli být tváří v tvář, aniž
bychom byli o samotě, něco na způsob
neznámých hostů. Časem přišla na chuť
i domácímu vaření, což ovšem nebylo
důvodem, abychom u nás začali jíst, a
když, tak alespoň co nejméně, kromě
drobných chuťovek, které jsem jí občas
připravoval, poněvadž láska prochází
žaludkem.
28
Elle me demanda si j’étais satisfait de
ma nouvelle assistante. Je n’avais pas
assez de malice pour masquer mon
enthousiasme pour Paula. Je lui confiai
qu’elle s’appliquait dans son travail,
qu’il n’y avait guère que son
orthographe qui fût réellement un
problème mais qu’elle faisait de gros
efforts, « comme moi », coupa-t-elle
avec gentillesse, puis honteuse de cette
vanité enfantine.
Anaïs savait que j’étais exigeant. Avec
le temps elle avait fini par s’y habituer.
La gentillesse qu’elle manifestait en
toute occasion par une bonne humeur
compatissante et communicative
qui ne lui attirait que des amis était sa
qualité marquante, celle qui s’imposait
à tous et qui suscitait mon admiration
mais aussi, souvent, mon irritation.
Pourtant, bien que cette attitude me
parût plutôt suspecte chez les autres,
elle me paraissait finalement naturelle
chez elle. Aussi, Anaïs avait elle plu à
ma famille comme elle plaisait à tous.
J’avais pris un antipasto composé de
fruits de mer en salade, de cœurs
d’artichauts, de tomates séchées et de
champignons à l’huile d’olive, le tout
accompagné d’une mozzarella de
Bufala. Mon choix s’était, ensuite, porté
sur des rigatonis aux cèpes. Le tout
arrosé d’un Montepulciano d’Abruzzo
Zeptala se, jestli jsem spokojený se
svou novou asistentkou. Nedokázal
jsem své nadšení pro Paulu skrýt. Řekl
jsem jí, že si na práci dává velmi
záležet a že jediným opravdovým
problémem je její pravopis, ale že se
opravdu snaží.
„Jako já,“ skočila mi roztomile do řeči,
ale hned se za svou dětinskou ješitnost
zastyděla.
Anaïs věděla, že jsem náročný. Časem
si na to zvykla. Jednou z jejích
kladných vlastností byla roztomilost,
kterou dávala při každé příležitosti
najevo soucitnou a zároveň nakažlivě
dobrou náladou, jíž si získávala přátele.
Všechny tím vždy dostala a ve mně
dokázala vyvolat obdiv, často však také
podráždění. I když mi takové chování u
ostatních připadalo podezřelé, pro
Anaïs to bylo prostě přirozené. Anaïs se
líbila i mé rodině, tak jako ostatně
všem.
Jako předkrm jsem si dal salát
z mořských plodů, artyčoků, sušených
rajčat a žampionů na olivovém oleji,
vše posypané sýrem Bufala. Jako druhý
chod jsem si vybral rigatoni na
hříbcích. Hrdlo jsem si svlažil
nezapomenutelným Montepulciano
d’Abruzzo – a sud plný tohoto vína
nesoucí jméno Marina Cvetić mi měl
29
inoubliable dont une cuvée baptisée du
nom de Marina Cvetić devait, un jour,
me faire l’effet de la madeleine de
Proust. Et Anaïs qui avait commandé
les mêmes plats que moi fit l’éloge de
la carte car elle comprit que nous
avions épuisé notre conversation sur
Paula.
jednoho dne tohle všechno
připomenout. A Anaïs, která si
objednala to samé co já, začala
vychvalovat jídelní lístek, poněvadž
pochopila, že tím naše debata o Paule
končí.
30
3.
Je n’embrassais jamais Paula, au
travail. De toute façon, je n’embrassais
pas mes collaboratrices. D’ailleurs,
pourquoi l’aurais-je fait, comme il
m’était arrivé de le voir, de la part de
chefs d’entreprise plus libidineux que
paternalistes ? Elle en conçut de
l’étonnement. Puis du dépit. Elle me
regardait, alors, fixement, comme pour
déceler, dans mon regard, les signes
perceptibles de mes penchants à son
égard. Mais lorsque je la saluais, qu’elle
arrivât ou qu’elle partît, je lui disais
immanquablement bonjour ou au
revoir, en marquant mes distances, sans
même avoir à lui serrer la main, tout en
m’intéressant à sa journée de travail ou
à un événement personnel dont elle
m’avait parlé.
Un jour, alors que nous nous étions
attardés au bureau, elle me montra la
photo de sa soeur Marie et de son beaufrère.
« Elle est belle, n’est-ce pas ? »,
m’avait-elle dit, admirative avec, dans
l’intonation, une inflexion de la voix
qui trahissait de la résignation.
J’acquiesçai, en lui précisant, toutefois,
que je la trouvais tout aussi jolie que sa
soeur.
Sur la photo, une jeune fille qui
paraissait avoir vingt-cinq ans, assez
belle, effectivement, les cheveux longs,
3.
V práci jsem se s Paulou nikdy
nezdravil polibkem. Nezdravil jsem tak
ostatně ani své ostatní spolupracovnice.
Proč bych to také dělal (i když se mi již
několikrát stalo, že jsem to zahlédl u
ostatních ředitelů společností, ti však
byli spíše chlípní než otcovští)?
Nejdříve ji to překvapilo. Později byla
naštvaná. To na mě pak upřeně hleděla,
jako by v mém pohledu chtěla najít
sotva postřehnutelné známky
náklonnosti vůči své osobě. Když jsem
ji zdravil, ať už přicházela nebo
odcházela, nikdy jsem neopomenul říct
dobrý den nebo nashledanou, čímž jsem
projevil svůj odstup, ani ruku jsem jí
nepodával, zato jsem se vždy zajímal o
to, jaký měla pracovní den, nebo jsem
se zeptal na nějakou historku, o které
mi předtím vyprávěla.
Jednou, když jsme zůstali v kanceláři o
trochu déle, mi ukázala fotku své sestry
Marie a svého švagra.
„Že je krásná, viď?“ zeptala se mě
obdivně, ale v jejím hlase jsem vycítil
náznak zklamané odevzdanosti. Přitakal
jsem a hned vzápětí dodal, že ona je
nicméně stejně krásná jako její sestra.
Na fotce byla mladá žena, která
vypadala na pětadvacet, byla skutečně
dost hezká, s dlouhými hnědými vlasy a
31
brune aux yeux clairs, regardait dans la
même direction que l’homme à peine
plus âgé qui l’enlaçait, d’un air attendri.
La photo était académique mais son
auteur était parvenu à saisir une
expression d’éternité sur ses deux
visages, presque des icônes.
Ma réponse l’avait touchée. Elle me
regardait, un peu anxieuse, tout de
même et en lui rendant la photo, je lui
répétai que je la trouvais aussi jolie que
sa soeur. Elle sortit, alors, de son
portefeuille, d’autres clichés qu’elle
gardait là : famille et amis, y compris
Sébastien que j’aperçus, sous un
morceau de cellophane. Seul manquait
son frère Maximilien.
Paula comptait avec Anaïs qui venait
me chercher au bureau, alors que ce
n’était pas dans ses habitudes.
La première fois que je les avais
présentées, Paula lui avait réservé un
accueil poli et résigné. Elle savait
qu’Anaïs m’offrait ce qui lui manquait
le plus, du temps qui ne coûtait rien à
Paula. Songe-t-on que, durant toute une
vie, on passe plus de temps avec ses
collègues et ses collaborateurs qu’avec
sa famille ? Je lui en étais extrêmement
reconnaissant. Pourquoi lui avais-je dit
que nous ne vieillirions pas ensemble et
qu’elle ne serait jamais ma femme ? Il
était si bon de vieillir auprès d’elle, si
modrýma očima. Dívala se stejným
směrem jako muž, který byl sotva starší
než ona a něžně ji objímal. Fotka to
byla školácká, její autor však i přesto
dokázal v těch dvou téměř ikonických
obličejích zachytit výraz věčnosti.
Má odpověď se jí dotkla. Pohlédla na
mě nicméně dost úzkostně, a když jsem
jí fotku vracel, znovu jsem zopakoval,
že je stejně krásná jako její sestra. A tak
z peněženky vytáhla další snímky, které
tam měla, rodinu a přátele, a
samozřejmě jsem tam pod průhledným
okýnkem zahlédl i Sébastiena. Chyběl
už jen její bratr Maximilien.
Paula počítala s tím, že mě Anaïs přijde
vyzvednout, i když to neměla ve zvyku.
Když jsem je představoval poprvé,
Paula ji slušně a odevzdaně pozdravila.
Věděla, že mi Anaïs dává to, čeho se mi
od ní nedostává, čas, který Paulu nic
nestál. Uvědomují si vůbec lidé, že za
celý život strávíme více času se svými
kolegy a spolupracovníky než se svou
rodinou? Byl jsem jí za to velice
vděčný. Proč jsem jí řekl, že spolu
nezestárneme a že nikdy nebude mou
ženou? Je tak krásné stárnout po jejím
boku, když si uvědomím, že člověk
stárne každou vteřinou a že se známe už
32
l’on admet que l’on vieillit à chaque
instant et que nous nous connaissions
depuis près de dix-neuf ans. Je n’avais
jamais su résister à un mot, bon ou
mauvais. Écrire est aussi une façon de
se battre sans autre adversaire que soimême,
en étant sûr de l’emporter. Je
n’arrivais pas à m’attaquer au sujet si
vaste de mon amour pour Anaïs. Etaitce
pour cette raison que je lui donnais
un prétexte pour rompre ? J’avais
commencé à rédiger une espèce de
conte philosophique mais Paulo Coelho
avait publié son Alchimiste et j’avais
abandonné mon projet. Lorsque que
l’on a des ambitions littéraires, les
livres des autres ne peuvent que nous
amener à y renoncer. Et puis vient la
nécessité d’écrire, sans conditions
préalables d’être Chateaubriand ou rien,
sans la nécessité de marquer la
littérature qui n’en a pas besoin. J’avais
trouvé un bon titre, Mon Pays
Appartient à Ceux qui le Regardent,
inspiré d’une lettre de Giono à Colette,
à propos de la Provence, je crois.
Je n’avais jamais envisagé de perdre
totalement Anaïs. Elle incarnait une
partie de moi-même. La personne en
qui j’avais le plus confiance. Celle qui
me donnait la force de tout
entreprendre. Celle qui ne
m’abandonnerait jamais. Elle était tout
téměř devatenáct let.
Nikdy jsem nedokázal odolat žádnému
slovu, ať už zlému nebo dobrému. Psaní
je také způsob, jak nebojovat proti
nikomu kromě sebe sama a být si jistý,
že zvítězím. Nedokázal jsem bojovat
s tak obsáhlým tématem, jakým byla
má láska k Anaïs. Byl to snad onen
důvod, proč jsem jí dal podnět
k rozchodu? Pustil jsem se do psaní
filozofické povídky, ale Paulo Coelho
pak vydal Alchymistu, a tak jsem od
toho upustil. Když má člověk literární
ambice, knihy ostatních ho dovedou
pouze k tomu, že se svého záměru vzdá.
A pak, aniž by člověk čekal, že bude
psát buď jako Chateaubriand, nebo
radši vůbec, aniž by chtěl poznamenat
literaturu, která toho nemá zapotřebí,
opět se dostaví nutkavý pocit psát.
Našel jsem vhodný název, inspirovaný
dopisem od Giona pro Colette (byl,
myslím, o Provenci): Má země patří
těm, kteří k ní vzhlížejí.
Nikdy předtím jsem si ani nepomyslel,
že bych mohl Anaïs nadobro ztratit.
Představovala velkou část mě
samotného. Byla osobou, které jsem
mohl bezmezně důvěřovat. Osobou,
která mi vždy dodala sílu něco
podniknout. Osobou, která by mě nikdy
33
à la fois, ma femme, ma soeur, ma
maîtresse, ma mère nourricière et
adoptive, la mère de toutes les mères.
Et j’étais, sans doute, tour à tour, pour
elle, tout ce qu’elle était pour moi, le
père mentor, le frère prodigue, l’homme
protecteur et l’amant romantique. Nous
nous étions connus adolescents. Nous
vivions ensemble depuis l’âge de dixhuit
ans. Nous étions l’un pour l’autre
une famille tout entière. Combien de
fois aime-t-on à ce point, durant toute
une vie ? Il y avait encore, dans nos
gestes quotidiens, de ces attentions qui
retiennent les sentiments. Nos coeurs
étaient seulement en jachère. Ils se
reposaient de tant d’émotions passées
dont ils jaugeaient les souvenirs. Et la
part de destin que nous pouvions
accomplir l’un sans l’autre me
terrorisait.
4.
La première fois que j’invitai Paula à
déjeuner, elle accepta discrètement,
sans enthousiasme excessif, comme il
sied à toute bonne stratégie amoureuse.
Mais je voyais bien qu’elle était
contente, de cette joie qui n’est pas que
spontanée mais qui se contient sur le
bord des lèvres. Je l’entendis téléphoner
subrepticement afin d’annuler un repas
avec sa mère. Nous allâmes à La Salle
d’Audience dont le nom était dû à la
neopustila. Byla pro mě vším, ženou,
sestrou, milenkou, matkou živitelkou i
adoptivní matkou, matkou všech matek.
A já jsem se pro ni bezpochyby stal
postupně tím, čím byla ona pro mě, otec
– rádce, marnotratný bratr, milující muž
a romantický milenec. Poznali jsme se
ještě v pubertě. Žili jsme spolu od
osmnácti let. Byli jsme si navzájem
celou rodinou. Kolikrát za život je
člověk schopen tolik milovat?
V našem vzájemném chování bylo stále
dost pozornosti, která udržovala naše
city. To jen naše srdce ležela ladem.
Odpočívala po tolika prožitých
emocích, ze kterých se odvíjejí
společné vzpomínky. Tato část osudu,
kterou jsme mohli dovršit jeden bez
druhého, mi naháněla hrůzu.
4.
Když jsem Paulu poprvé pozval na
oběd, přijala nabídku taktně bez
přílišného nadšení, jak se pro dobrou
strategii zamilovaných patří. Že byla
spokojená, jsem však poznal nejen z její
spontánní radosti, ale také z jasu, který
jí čišel z očí. Slyšel jsem, jak tajně volá
matce a ruší společný oběd. Šli jsme do
restaurace La Salle d´Audience,
pojmenované po novém justičním
paláci.
34
proximité du nouveau palais de justice.
La cuisine hésitait entre des références
classiques et des saveurs plus exotiques
qui sont la marque de fabrique des
tables de magazines mais elle méritait
son nom de roborative, comme disent
les critiques. Nous y allions avec
enthousiasme pour exalter nos papilles,
pour mieux nous connaître, pour mettre
nos sens en émoi. Et c’est entre un
méli-mélo de saumon, fumé, en tartare
et en rillettes et du grenadier poêlé au
beurre blanc que nous eûmes notre
second tête-à-tête.
Nous n’en étions qu’à l’apéritif, quand,
sans attendre, Paula me montra une
photo qui avait échappé à l’inventaire
approfondi de son portefeuille. C’était
elle, debout, à peine appuyée contre un
puits, dans un jardin. Les cheveux
longs, différente. Une robe bleu clair, à
carreaux blancs, à mi-cuisses, lui
donnait un air trop enfantin. Son regard
se perdait dans l’objectif du
photographe. Un regard plus fixe que
vide, tout pénétré de l’objet de sa
contemplation. Elle me demanda ce
que je pouvais bien penser d’elle qui
avait sa photo dans son sac.
Je n’aimais pas cette photo. Paula avait
un air soumis qui ne me plaisait pas.
Cette complicité avec le photographe
me semblait malsaine. La Paula de la
Místní kuchyně byla směsicí tradičních
receptů a poněkud exotičtějších
příchutí, které jsou výrobní značkou
vyhlášených restaurací, a tudíž si, jak
říkají kritikové, zaslouží přívlastek
posilující. S nadšením jsme se tam tedy
vydali, abychom trochu podráždili naše
chuťové pohárky, abychom se lépe
poznali a také abychom ještě více
rozbouřili naše smysly. A tak se nad
míchaným tatarákem a pomazánkou
z uzeného lososa a granátovým jablkem
smaženým na másle odehrálo naše
druhé setkání.
Ještě jsme ani nedopili aperitiv, když
mi Paula z nenadání ukázala fotku,
která patřila k dlouhému seznamu
fotografií ukrytých v její peněžence.
Byla na ní ona, jak se zlehka opírá o
studnu v nějaké zahradě. Byla jiná,
měla dlouhé vlasy. Světle modré šaty
s bílými kostkami jí sahaly do půli
stehen a vypadala v nich příliš
infantilně. Její pohled směřoval do
hlubin fotografova objektivu. Pohled
spíše upřený než prázdný, naprosto
zaujatý předmětem pozorování. Zeptala
se mě, co si o ní asi tak mohu myslet,
když u sebe nosí vlastní fotku.
Ta fotka se mi ale nelíbila. Paula na ní
měla podřízený výraz, který nemám
rád. Takové spolčení s fotografem mi
připadalo až nezdravé. Paula na fotce se
35
photo était bien différente de celle que
j’avais en face de moi.
Je lui dis que je la préférais avec les
cheveux courts. Un changement de
coiffure n’était-il pas le signe d’un
changement tout court ? Elle me
regardait avec une attention soutenue
qui m’encourageait à continuer mais
j’en avais assez dit. Elle demeurait
silencieuse. Nous avions tout le loisir
de nous observer. Je ne savais pas si ce
silence ne troublait que notre intimité
mais je savais que les élans du coeur
doivent pouvoir s’arrêter pour repartir
de plus belle. Je le rompis après
plusieurs minutes qui semblaient encore
suspendues quand nous nous remîmes à
parler. De ces minutes stupides ou
intelligentes comme le sont
alternativement les amoureux mais que
seuls connaissent les amoureux parce
qu’ils s’écoutent mutuellement. Elle
s’attendait à ce que je la questionne.
Paula n’était, alors, plus qu’une jeune
fille discrète au point de passer pour
timide, comme c’était le cas,
habituellement. Son éclatante jeunesse
préjugeait, à nouveau, son expérience
amoureuse. Le repas touchait à sa fin,
ce qui, pour nous, signifiait prendre
encore un dessert et un café.
Un jour que nous étions retournés à La
Salle d’Audience et alors qu’elle me
ani za mák nepodobala té, která seděla
naproti mně.
Řekl jsem jí, že se mi mnohem víc líbí
s krátkými vlasy. Změna střihu vlasů
přece často znamená i velkou životní
změnu. Napnutě a pozorně mě
sledovala, čímž mě povzbudila, abych
ještě něco dodal, ale nebylo co říct. Dál
jen tiše seděla. S radostí jsme využívali
možnosti jen tak se na sebe dívat.
Netušil jsem, zda to ticho nerušilo naši
intimitu, ale bylo mi jasné, že citová
vzplanutí musí občas uhasnout, aby se
mohla opět a s ještě větší intenzitou
rozhořet. Po několika minutách jsem
mlčení prolomil, ale když jsme se opět
dali do řeči, jako by ony otázky stále
ještě visely ve vzduchu. Takové ty
hloupoučké a zároveň inteligentní
minuty ticha, které obvykle zamilovaní
prožívají a kterým zároveň rozumí jen
zamilovaní, protože si navzájem
naslouchají. Očekávala, že se jí budu
ptát. Paula byla tenkrát jednou z těch
dívek, které pro svou zdrženlivost
připomínají klasické stydlivky.
Její pučící mládí prozrazovalo její
milostné zkušenosti. Pomalu jsme
dojídali, a tak jsme si objednali dezert a
kávu.
Když jsme si opět jednou do La Salle
d´Audience zašli, začala mi vyprávět,
že má neustále ledové ruce, a tak je ke
36
disait avoir constamment les mains
froides, elle me les tendit, curieuse
d’examiner ma réaction, à l’idée de nos
mains s’étreignant. Je les lui pris pour
vérifier cet état chronique. Je lui fis
mon diagnostic, sans montrer la
moindre émotion. Elle souffrait du
phénomène de Reynaud, une mauvaise
irrigation des mains, comme Anaïs,
comme beaucoup de femmes. Il était
vrai que ses mains étaient
anormalement froides, compte tenu de
la chaleur qui régnait dans le restaurant.
Et je lui rendis sa main comme je lui
avais prise, ses yeux sondant toujours
les miens. Quand nous étions sortis, elle
avait fait écho à quelques passants qui
nous regardaient avec insistance.
J’avais cru l’entendre dire que ses
enfants auraient les beaux yeux de leurs
parents.
Quelque temps avant, Paula avait
répondu à une invitation à déjeuner de
François, le commercial de la S.D.M.
Ils étaient, ensuite, allés acheter des
fournitures de bureau. Bref, ils étaient
rentrés à quatorze heures trente et je
dois avouer que j’en avais conçu
quelque énervement. La postquarantaine
athlétique, de petite taille,
presque râblé, le visage angulaire,
cheveux blonds coupés courts et yeux
bleu clair, François, en commercial
aguerri, voulait s’assurer le concours et
mně natáhla, celá zvědavá, jak budu
reagovat na naše ruce tisknoucí se
k sobě.
A tak jsem je vzal do svých, abych její
chronický stav prozkoumal. Bez
sebemenších emocí jsem jí stanovil
diagnózu. Trpěla Raynaudovou nemocí,
což je špatné prokrvování rukou. Tak
jako Anaïs, tak jako spousta žen.
Pravdou je, že měla ruce neobvykle
studené, když vezmu v úvahu, jaké bylo
v restauraci teplo. Ruku jsem jí vrátil
tak, jak jsem ji uchopil, přičemž mě její
oči rentgenovaly skrz naskrz.
Když jsme odcházeli, napodobila
některé kolemjdoucí, kteří nás upřeně
pozorovali. Byl jsem si jistý, že jsem
zaslechl, jak říkala, že její děti budou
mít krásné oči po rodičích.
Několik dní předtím přijala Paula
pozvání na oběd od jednoho našeho
obchodního zástupce pro D.S.M.
jménem François. Poté měli jít koupit
nábytek do kanceláře. Vrátili se o půl
třetí a musím přiznat, že mě to dost
rozladilo. Atletická postava těsně po
čtyřicítce, menšího vzrůstu, víceméně
ramenatý, s hranatým obličejem,
s blonďatými, krátce střiženými vlasy a
modrýma očima. To je François.
Ostřílený obchodník, který neustále
37
le soutien de chacun, dans notre petite
entreprise. Au travail, c’est comme en
famille, avec ses préférences
incompréhensibles, ses disputes et ses
réconciliations. François voulait donc
être certain de pouvoir disposer des
moyens nécessaires à sa mission.
Développer le chiffre d’affaires réalisé
avec les vidéoclubs.
Nous ne pouvions, en effet, offrir des
prix suffisamment attractifs à nos
exploitants de distributeurs
automatiques qui n’étaient pas encore
assez nombreux pour les remises
quantitatives que nous escomptions des
éditeurs. Or, la plupart des vidéoclubs
étaient des clients difficiles dont le
recouvrement des créances était, pour le
moins, aléatoire. Nous arrivions, ainsi,
à ce paradoxe de devoir privilégier des
clients douteux, pour, à terme, mieux
servir nos meilleurs clients. Les éditeurs
n’étaient pas dupes d’un tel système
qu’ils encourageaient, avec tous les
risques financiers qu’il comportait. Ils
refusaient, pourtant, obstinément de
nous accorder les conditions
commerciales qui auraient permis de
nous en affranchir. Mieux, par une
savante tarification dont les arcanes
semblaient échapper à leurs auteurs
eux-mêmes, la plupart des majors du
Septième Art, via leurs filiales vidéo,
usiluje o pomoc a podporu všech z naší
malé firmy. S prací je to jako s rodinou,
pořád nějaké nepochopitelné
upřednostňování, hádky a usmiřování.
François si tak chtěl zajistit, aby mohl
volně nakládat s prostředky, které
potřeboval pro svůj úkol. Zvýšit obrat,
kterého jsme dosáhli díky videoklubům.
V podstatě jsme nemohli
provozovatelům našich automatů
nabídnout dostatečně lákavé ceny,
protože automatů ještě nebylo dost na
to, aby se nám vyplatily slevy slíbené
od našich dodavatelů. Většina
videoklubů totiž byla dost obtížnými
klienty a pokrytí jejich pohledávek pro
nás bylo přinejmenším riskantní. A tak
jsme se dostali až k paradoxní situaci,
kdy jsme museli upřednostňovat
pochybné klienty, abychom mohli včas
dodávat zboží našim nejlepším
klientům. Naši dodavatelé se ale
takovým systémem, který nakonec
podpořili, nedali jen tak oklamat,
protože si byli vědomi velkých
finančních rizik. Na druhou stranu nám
odmítali poskytnout takové obchodní
podmínky, které by nám pomohly
vymanit se z této situace. Jinak řečeno,
většina papalášů sedmého řemesla
denně zneužívala svých vedoucích
pozic k promyšlenému stanovení cen ve
svých video pobočkách (toto tajemství
38
pratiquaient quotidiennement un abus
de position dominante que la justice
ignorait superbement.
Paula avait tout à apprendre du monde
de l’entreprise. Elle observait tout ça
avec le regard enthousiaste de la
débutante, non sans la crainte qu’une
telle chance – intérêt du poste,
ambiance de travail – prît fin
prématurément. Elle avait l’abnégation
de ceux qui veulent toujours bien faire.
J’en avais, d’ailleurs, constamment la
démonstration, quand, à la suite de mes
remarques portant, notamment, sur son
orthographe, elle me répondait, avec la
même constance, qu’elle allait se
corriger.
pravděpodobně naprosto unikalo těm,
kteří to vlastně vymysleli) a justice to
brilantně ignorovala.
Paula se o obchodním světě musela
hodně naučit. Všechno to sledovala
nadšeným pohledem začátečnice,
protože se obávala, že taková šance –
zajímavá práce a skvělá atmosféra – se
nemusí opakovat. Jak tomu bývá u lidí,
kteří chtějí uspět, měla cit pro
sebezapření. Ostatně, neustále mi to
dokazovala tím, že kdykoliv jsem měl
narážku nebo poznámku zejména
ohledně jejího pravopisu, se stejnou
vytrvalostí mi odpovídala, že se
polepší.
39
5.
Paula avait dit à Ben qu’elle devait se
faire vacciner contre la grippe. En plus
de la gestion de ses trois vidéoclubs et
de la S.D.M., il avait créé un cabinet
paramédical. En fait, Ben n’était pas,
lui-même, médecin mais il avait acheté
de vastes locaux aménagés pour
accueillir des médecins, des infirmières,
des kinésithérapeutes, des diététiciens
qui exerçaient au sein d’une société
civile de moyens, en lui versant des
loyers. Je proposai à Paula de lui faire
son vaccin. J’avais déjà pratiqué des
intramusculaires et je ne jugeais pas
utile de lui donner des assurances sur
mes aptitudes médicales. Ben partit de
l’un de ses éclats de rire dont il avait le
secret, fort et communicatif que l’on
aurait dit de bon coeur mais elle accepta
spontanément. Fallait-il se demander
pourquoi une jeune femme acceptait de
se faire vacciner par un homme qui
n’était pas médecin, tandis qu’elle me
précisait qu’elle avait son vaccin avec
elle puisqu’elle devait aller chez son
propre médecin qu’elle décommanda
aussitôt ?
Ben s’en était allé, incrédule. J’avais
verrouillé la porte d’entrée. Il était
possible d’accéder à nos locaux par le
rez-dechaussée et je ne voulais pas
prendre le risque de laisser entrer
5.
Paula řekla Benovi, že se musí nechat
očkovat proti chřipce. Kromě vedení tří
videoklubů a společnosti D.S.M. založil
Ben také sportovně-zdravotní středisko.
On sám sice není lékař, ale koupil velké
zařízené prostory, které pronajímá
lékařům se zdravotními sestrami,
kinezioterapeutům nebo dietologům,
pracujícím pod nějakou občanskou
společností. Nabídl jsem Paule, že ji
naočkuji. Intramuskulární injekce už
jsem předtím dělal a ujišťovat ji o mých
lékařských schopnostech jsem
nepovažoval za nutné. Ben reagoval
jedním ze svých pověstných
hurónských smíchů, veselým a
komunikativním, dalo by se říci
smíchem z celého srdce, každopádně
Paula nabídku bez řečí přijala. Nebylo
třeba se ptát, proč mladá žena
akceptuje, že se nechá očkovat někým,
kdo není lékařem, i když mě ujišťovala,
že má vakcínu u sebe, protože měla jít
ke svému vlastnímu lékaři, což
okamžitě zrušila.
Ben nedůvěřivě odešel, aniž by něčemu
z toho věřil. Zamknul jsem vchodové
dveře. Do kanceláří se totiž dalo vejít i
z přízemí a nechtěl jsem riskovat, že by
nás někdo nečekaně překvapil.
40
quelqu’un inopinément. Nous avions
dépassé l’heure de fermeture mais il se
trouvait toujours un client pour nous
solliciter. Je trouvai du coton et de
l’alcool dans l’armoire à pharmacie. On
s’installa dans mon bureau. C’était le
plus spacieux et pour un acte aussi
intime qu’une piqûre, fût-ce sur
l’épaule, je jugeai préférable de prendre
certaines précautions. J’avais apporté le
fauteuil pivotant de son bureau qui lui
permettait de me tourner le dos sans
que je fusse gêné par le dossier. Je lui
demandai de s’asseoir et de remonter
son chandail. Elle obéissait sagement à
mes demandes, comme si je lui donnais
des ordres. Mais cela ne suffisait pas.
Le chandail était trop étroit et Paula ne
réussissait pas à le remonter assez haut
pour dégager correctement l’une de ses
épaules. Elle me proposa de l’enlever,
en joignant le geste à la parole.
Le dos de Paula fut donc la première
partie de son corps que je découvris.
Ses seules craintes portaient sur le
soutien-gorge qu’elle avait choisi, la
largeur de ses épaules, la forme de son
dos. Elle était attentive au moindre de
mes gestes afin d’y déceler la plus
petite inclination pour elle. Mais mes
gestes furent précis comme ceux d’un
professionnel et ce fut une
intramusculaire que n’aurait pas reniée
un vrai praticien. C’était surtout
Sice už bylo po zavírací době, ale
vždycky se najde klient, který přijde
s nějakým požadavkem. Z lékárničky
jsem vytáhl vatu a desinfekci.
Šli jsme do mé kanceláře. Byla totiž
největší a myslel jsem, že pro tak
intimní záležitost, jakou je injekce, i
když jen do ramene, bude lepší být
obezřetný. Z jiné kanceláře jsem donesl
otočnou židli, aby se ke mně mohla
otočit zády, aniž by mi překážely papíry
a složky na stole. Řekl jsem, ať se
posadí a vyhrne si tričko.
Vzorně splnila všechno, co jsem
vyžadoval, jako by to byl rozkaz.
Ale nestačilo to. Svetřík byl úzký a
Paula nedokázala vyhrnout rukáv tak
vysoko, aby dostatečně odhalila
rameno.
Nabídla, že se svlékne, a bez
rozmýšlení to také udělala.
První, co jsem z Paulina těla odhalil,
byla tedy její záda. Jen se trochu styděla
za podprsenku, kterou měla zrovna na
sobě, za svá široká ramena a za tvar
svých zad. Pozorně sledovala každý
můj pohyb a doufala, že v nich odhalí
alespoň sebemenší náznak náklonnosti
ke své osobě. Choval jsem se však jako
pravý profesionál a za takovou injekci
by se nemusel stydět ani samotný
praktický lékař.
41
l’injection du produit qui pouvait être
un peu douloureuse. Elle ne se plaignit
pas, pourtant, me faisant regretter
d’avoir abandonné ma Médecine.
Je constatai que son dos était constellé
de grains de beauté et je me demandai
si le reste de son corps en était
également parsemé.
I když vstříknutí látky mohlo být trochu
bolestivé, ona ani nemukla, naopak
projevila lítost nad tím, že
jsem medicínu nedokončil.
Uvědomil jsem si, že její záda jsou
pokryta znaménky krásy, a přemýšlel
jsem, jestli podobně vypadá i zbytek
jejího těla.
42
6.
Paula avait la capacité de gérer les
situations difficiles. Elle donnait, à son
interlocuteur, le sentiment que sa
demande était prise en considération,
avec le plus grand sérieux. De ce point
de vue, Julie qui maîtrisait mieux la
vente que l’après-vente, différait de
Paula. Julie T. car nous avions deux
Julie mais il n’y a pas grand-chose à
dire de la deuxième. Julie, donc, avait
fait irruption dans mon existence
lorsque je commercialisais encore les
produits de mes premiers fournisseurs.
Je leur avais proposé mes services,
après l’ouverture de leur magasinpilote,
tête de pont d’un réseau à partir
duquel ils voulaient vendre, dans toute
la France, le matériel qui l’équipait. Ils
étaient dans l’incapacité de me salarier.
Je croyais beaucoup dans le concept.
J’avais, par conséquent, créé ma propre
société commerciale qui détenait un
contrat de concession exclusive pour la
France. Les principaux associés étaient
italiens. Franco, le gérant, également
d’origine italienne, comme moi,
détenait dix pour cent des parts de la
S.A.R.L. J’appris, plus tard, qu’un
savant imbroglio entretenu par le
fabricant, les empêchait de prospecter la
totalité du territoire national,
contrairement à ce qu’ils m’avaient
annoncé. Je servais un peu de bras droit
6.
Paula byla schopna řešit složité situace.
Každého, s kým hovořila, dokázala
přesvědčit, že jeho požadavek bude
vyřízen s naprostou pečlivostí. V tom se
velmi lišila od Julie, která měla na
starost prodej, avšak servis pro klienty
už vázl.
Říkám jí Julie T., protože ve firmě jsme
měli dvě Julie, ale na té druhé nebylo
nic výjimečného. Tak tedy Julie vpadla
do mého života, ještě když jsem
prodával produkty svých prvních
dodavatelů.
Nabídl jsem jim své služby poté, co
otevřeli první obchod, který měl být
hlavní základnou, odkud chtěli své
výrobky prodávat do celé Francie.
Přestávali mi vyplácet plat. Mně se
však jejich představa zamlouvala. A tak
jsem si založil vlastní obchodní
společnost, která měla výhradní
zastoupení pro Francii. Mými hlavními
společníky byli Italové. Ředitel Franco,
který byl stejně jako já původem Ital,
vlastnil deset procent společnosti.
Později jsem se dozvěděl, že kvůli
promyšlené zapeklité situaci, kterou
způsobil náš výrobce, nemohli řádně
prozkoumat celý francouzský trh tak,
jak mi na začátku slíbili.
43
à Franco bien que ce ne fût pas dans
mes attributions. Et c’est dans ce
contexte que je participai au
recrutement de Julie.
Elle se présenta elle-même pour
remettre son curriculum vitae, petite
blonde aux yeux bleu menthol portée
par de longues jambes étonnantes pour
ce petit bout de femme. Je ne pouvais
manquer d’être frappé par l’incroyable
détermination qui l’animait. Elle était
indubitablement de la trempe de celles
qui se relèvent toujours des coups du
sort. Une Scarlett O’Hara qui voyait le
monde comme une immense plantation
familiale. Mais Scarlett était brune et la
blondeur de Julie adoucissait tout.
Notre collaboration avait été immédiate
et efficace. En fait, elle était rémunérée
par la S.A.R.L. des Italiens pour un
poste de vendeuse à mi-temps et,
conformément à mes accords avec eux,
elle devait également m’assister. Elle le
fit si bien que, quelques semaines, à
peine, après son arrivée, je n’eus aucun
mal à convaincre mes partenaires de la
faire venir avec nous à un salon
professionnel, plutôt que la vendeuse de
l’autre magasin, alliée subjective du
gérant, notoirement incompétente et
paresseuse. Nous jouissions de la plus
totale liberté pour nous organiser, tant il
est vrai que compte tenu du travail que
Byl jsem tak trochu Francovou pravou
rukou, i když to nebylo v mé
pravomoci. A v té době jsem pomohl k
Juliinu přijetí.
Přišla se tehdy osobně představit a
donesla svůj životopis. Malá blondýnka
s mentolově modrýma očima a
s překvapivě dlouhýma nohama na tak
malou ženu. Nemohl jsem si
nevšimnout neuvěřitelného odhodlání,
které z ní přímo sálalo. Byla
nepochybně tím typem žen, které
přicházejí jako rána z čistého nebe.
Něco jako Scarlet O´Hara, která si svět
představovala jako obrovské rodinné
plantáže. Ale Scarlet byla tmavovláska
a Juliiny světlé vlasy její vzhled
zjemňovaly. Naše spolupráce byla
bezprostřední a účinná. Julie byla
v podstatě zaměstnaná jako obchodnice
na poloviční úvazek u eseróčka, které
patřilo Italům, a s jejich souhlasem mi
měla být po ruce. Svou práci dělala tak
dobře, že se mi jen několik týdnů po
jejím nástupu podařilo bez problémů
přesvědčit spolupracovníky, abychom ji
vzali na výstavu místo jiné obchodnice,
která byla osobně spřízněná s ředitelem
a navíc notoricky neschopná a líná.
Měli jsme absolutní volnost, co se
organizace týče, na druhou stranu jsem
vykonával tolik práce, že Francovy
44
je fournissais, la tâche de Franco s’en
trouvait considérablement allégée, ce
dont il m’était reconnaissant. Il n’était
pas rare de le voir arriver, en fin de
matinée ou en début d’après-midi, alors
qu’il commençait tout juste à émerger
de ses nuits psychédéliques.
Franco avait une autre particularité. Il
était homosexuel ou plutôt bisexuel, ce
qui, malgré l’évolution des moeurs,
n’était pas forcément facile à assumer,
pour un Italien. Ses associés, quant à
eux, s’ils vivaient en Italie, n’en étaient
pas moins souvent présents, en France.
Un temps dont ils passaient le plus clair
à découvrir la culture locale, faite du
stress de repas pris dans les meilleurs
restaurants et de l’enfer du jeu au
casino de Charbonnières où j’allais
moi-même, quelques fois, en leur
compagnie. Mais il leur arrivait de se
rendre, parfois, au bureau, avant Franco
qui eut, ainsi, droit à quelques
mémorables remontrances. Julie et moi
nous organisions donc, ce qui prend
tout son sens, quand on travaille avec
des Italiens et que l’on est soi-même
d’origine italienne. Franco avait d’eux
le tempérament soupe au lait que sa
sensibilité parvenait à mâtiner de
gentillesse. Comme tout bon Italien qui
se respecte, il avait aussi un sens
développé de la dérision qu’il ne
permettait à personne d’autre que luipovinnosti
byly o to lehčí a byl mi za to
právem vděčný. Dokonce se často
stávalo, že přicházel až k poledni nebo
záhy odpoledne, a to se teprve začínal
probouzet ze svých psychedelických
nocí.
Ve Francovi bylo něco zvláštního. Byl
homosexuál, nebo spíše bisexuál, a pro
žádného Itala nebylo snadné, i když
mravy se již dost uvolnily, něco
takového přiznat. Co se jeho společníků
z Itálie týče, naštěstí pro něj nebývali ve
Francii zrovna často.
A pokud ano, trávili většinu volného
času objevováním místní kultury, která
pro ně znamenala rychlý oběd v těch
nejlepších restauracích a pekelné hry
v kasinu Charbonnières, kam jsem
s nimi sám několikrát zavítal.
I tak se občas stávalo, že dorazili do
kanceláře ještě před příchodem Franca,
a ten se pak dočkal epochálních výtek a
domlouvání. A my s Julií jsme pak
organizovali vše, co je třeba zajistit,
když člověk pracuje s Italy, i když je
sám původem Ital.
Franco byl jako typický Ital horká
hlava, ale svou citlivostí dokázal tento
fakt skrývat a tvrdil, že je to roztomilé.
Jako každý správný Ital vážící si sám
sebe měl také velmi vyvinutý smysl pro
zesměšňování a nikdo jiný, kromě jeho
samotného, neměl právo jej použít proti
45
même d’exercer à son endroit. Il était
assez grand, plus sec que mince avec
une calvitie naissante qu’il assuma
mieux en se faisant couper les cheveux
très courts pour mieux ressembler à
l’acteur Malkovich qu’il aimait
beaucoup, naturellement. Ses deux
associés bergamasques étaient
identiquement grands, un mètre quatrevingt-dix,
comme le sont, le plus
souvent, les hommes de la plaine du Pô,
depuis que les barbares ont
insidieusement anéanti l’Empire
romain. Mais à part la taille, tous les
contraires les opposaient. Un blond
pour un brun, un nerveux pour un
calme, un méchant pour un gentil. Le
premier, Alessandro, assumait la
fonction commerciale. Le deuxième,
Mario, la fonction technique. Il
installait le matériel et, surtout, les
logiciels de gestion des appareils.
Quand ils arrivaient, arborant, par tout
temps, leurs lunettes de soleil, en
demandant trop sérieusement comment
allaient les affaires, même Franco ne
pouvait manquer d’esquisser un sourire
en coin. Certains clients les appelaient
les cow-boys ce qui était injuste car ils
étaient plus élégants que les vachers de
Marlboro. Un jour, dans un excès
d’autorité qui s’expliquait, sans doute,
par le laxisme dont il faisait preuve,
Franco s’emporta sans raison contre
jeho osobě. Byl dost vysoký, spíše
šlachovitý než hubený, se začínající
pleší, kterou přijal lépe poté, co se
nechal ostříhat nakrátko, aby se ještě
více podobal herci Malkovichovi,
kterého měl samozřejmě ve velké
oblibě. Jeho dva bergamští společníci
byli stejně vysocí, metr devadesát, tak
jak tomu bývá u mužů z Pádské nížiny
už od dob, kdy barbarské kmeny
zákeřně zničily Římskou říši.
Kromě výšky ale neměli nic
společného. Jeden blonďák, druhý
tmavovlasý, jeden nervózní, druhý
kliďas, jeden zlomyslný, druhý
pohodový. První z nich, Alessandro,
pracoval jako obchodní zástupce. Ten
druhý, Mario, zajišťoval technickou
podporu. Sestavoval přístroje a hlavně
instaloval jejich řídící software.
Pokaždé, když přijeli a vystavovali na
odiv své značkové sluneční brýle a jen
tak mimochodem se zajímali o to, jak
jdou obchody, ani Franco nedokázal
zakrýt cukající koutky. Někteří
zákazníci jim říkali kovbojové, ale
spravedlivé to nebylo, poněvadž byli
mnohem elegantnější než honáci
z krabiček Marlboro. Jednoho dne se na
mě Franco v návalu autority, který se
jako vždy dal vysvětlit jeho laxností,
rozčílil kvůli Julii.
46
moi, à propos de Julie. Il voulait
absolument qu’elle nettoyât le magasin
alors que nous avions encore des
dossiers commerciaux à préparer et à
expédier, ce qui constituait, à nos yeux,
une évidente priorité. Cet incident fut
la première rupture entre Franco et moi
et par voie de conséquence, entre mes
partenaires et ma société.
L’amitié et tous ses corollaires,
l’estime, la fidélité, la jalousie et bien
d’autres sentiments qui trouvent à
s’exprimer dans la vie de tous les jours,
y compris et surtout au travail où l’on
passe le plus clair de son temps, sont
une vue de l’esprit qui permet de
survivre en société, entre l’amour et la
haine, ainsi contenus car l’homme est
un animal à sang chaud. Franco en
déduisit que je protégeais Julie parce
qu’elle me plaisait. Or, si ce raccourci
saisissant n’était pas totalement dénué
de fondements – comme tout homme
ou femme, je me livrais au jeu social de
la séduction – Julie, quoique moins
douce, me rappelait surtout Anaïs
lorsqu’elle était plus jeune et m’incitait,
naturellement, à la protéger. Pourtant,
ce que j’avais fait pour Julie, je l’aurais
également fait, par principe, pour
n’importe quel collaborateur ou
collègue. Mais aurait-on demandé à un
homme de faire le ménage dans un
magasin ? Aussi, comme je l’avais dit,
Neústupně trval na tom, aby v obchodě
uklidila, ale měli jsme ještě spoustu
práce s přípravou a odesláním
obchodních papírů, což mělo podle nás
rozhodně přednost.
Byla to první roztržka mezi mnou a
Francem, a tím pádem i mezi mými
partnery a společností.
Přátelství a všechny jeho následky jako
úcta, spolehlivost, závist a mnoho
dalších citů, které v každodenním
životě vyplouvají na povrch, a to
především v práci, kde trávíme většinu
dne, jsou vykonstruovaným pohledem
na věc, který člověku zmítanému mezi
láskou a nenávistí pomáhá přežít ve
společnosti, neboť člověk je
horkokrevné zvíře. Franco si z toho
odvodil, že Julii chráním, protože se mi
líbí. Na druhou stranu nebylo takové
vysvětlení zcela neopodstatněné – jako
každý muž či žena jsem i já občas hrál
hru společenského svádění – Julie mi, i
když není tak sladká, připomínala Anaïs
před pár lety a to mě přirozeně
podněcovalo k tomu, abych ji
ochraňoval. I přesto bych všechno, co
jsem pro ni vykonal, z principu udělal i
pro kteréhokoliv jiného
spolupracovníka a kolegu.
Otázkou zůstává, zda by někdo
požadoval po muži, aby uklidil obchod.
A tak, jak uže jsem říkal, začala má
47
je mis en jeu ma propre collaboration
avec ceux qu’il était convenu d’appeler,
entre Julie et moi, les Italiens. Julie
resta, Franco ne mettant pas à exécution
ses menaces de licenciement, elle
décidant de ne pas démissionner. Je
promettais, néanmoins, à Julie qu’elle
pourrait travailler directement avec
moi, le cas échéant.
Les Italiens eurent vent de cette affaire
et décidèrent de me surveiller, tout en
me ménageant, compte tenu de nos
résultats car les Italiens du Nord de
l’Italie sont, au moins, autant sensibles
à l’argent qu’à leur fierté.
Julie était d’origine scandinave. Ses
ancêtres avaient débarqué en
Normandie bien après les premiers
vikings pour y couler des jours
paisibles et humides. Sa mère
réinventait l’art primitif en sculptant
toutes sortes d’objets qui lui avaient
valu une renommée internationale, en
propulsant sa cote ainsi que ses prix à
un niveau rarement atteint par un
artisan, depuis la Renaissance. Elle
passait le plus clair de son temps à
acheter des matières premières qui
alimentaient un atelier où elle faisait
école dans l’art de transformer le
bronze, le fer et le bois.
Elle allait souvent chercher l’inspiration
en compagnie de ses animaux
spolupráce s Italy, jak jsme je mezi
sebou s Julií nazývali.
Julie zůstala, protože Franco se neměl
k tomu, aby své výhružky o vyhazovu
splnil, a ona se rozhodla, že výpověď
nepodá. Nicméně já jsem jí nabídl, že
pokud by se rozhodla jinak, může
pracovat přímo pro mě.
Italové se z toho poučili a rozhodli se,
že mě budou sledovat, zároveň si mě
však hýčkali kvůli dobrým výsledkům,
protože Italové ze severní Itálie jsou
minimálně tak citliví na peníze jako
jsou útlocitní ohledně své hrdosti.
Julie byla původem ze Skandinávie. Její
předkové se vylodili v Normandii
dlouho po prvních Vikinzích a
plánovali zde trávit klidné a vlahé dny.
Její matka se vrátila k původnímu
primitivnímu umění, věnovala se
sochání všech možných předmětů, což
jí vyneslo mezinárodní renomé a to
vyvolalo růst její popularity i cen jejích
děl na úroveň, které od dob renesance
dosáhl málokterý umělec. Většinu
svého času trávila nákupem materiálů a
plnila jimi svůj ateliér, kde vyučovala
umění zpracování bronzu, železa a
kovu.
Často chodívala hledat inspiraci
v doprovodu svých domácích
48
domestiques et il n’était pas rare de la
croiser, trottinant dans sa campagne,
plus petite silhouette encore que celle
de sa fille, précédée d’un âne sur lequel
étaient juchés un chat et un lapin que
suivaient docilement un chien et un
cochon insouciant de son sort funeste
car on aimait aussi la bonne chère dans
la famille T. Julie en conservait un
tempérament avenant quoique méfiant,
capable de s’émerveiller de tout sans
s’étonner de rien.
mazlíčků, a tak nebylo nic výjimečného
potkat tu malou postavičku (ještě menší
než její dcera) při procházce krajinou
spolu s oslem, na kterém si hověli
kočka a králík, poslušně následováni
psem a prasetem, které si nic nedělalo z
neblahého osudu, protože v rodině T. si
také občas dopřáli dobré maso. Julie si i
přesto zachovala milou, i když
nedůvěřivou povahu a díky tomu se
uměla nadchnout pro cokoliv, aniž by ji
něco překvapilo.
49
7.
Notre relation évoluait, tout en se
situant toujours dans le cadre d’un flirt
qui trouvait à s’exprimer tout au long
de notre collaboration. Étant donné ma
nature patiente mais aussi ma situation
personnelle, j’appréciais, sans doute,
beaucoup plus que Paula, cette
apparente inertie des sentiments. Et je
goûtais particulièrement cette
impression d’éternité qui précède
toujours un événement que l’on veut
croire inéluctable et auquel on se
prépare tout en s’efforçant, malgré tout,
de le retarder. J’ai toujours eu une
conception alainienne de la vie que je
compare davantage à une joyeuse vie
plutôt qu’à la joie de vivre, faite d’une
succession d’instants heureux dont la
quête procure autant de bonheur que le
bonheur lui-même.
Un jour où Paula était occupée à faire
des photocopies tout en me parlant, elle
me fit quelques confidences sur l’une
de ses amies dont le compagnon la
traitait souvent sans égards, en public.
Paula connaissait ce garçon qui avait,
bien malgré lui, hérité de l’entreprise
familiale, après le décès de son père
dont il ne se consolait pas. Elle était
impassible, pendant qu’elle me
racontait cette histoire et je me
demandais si cela était dû à
7.
Náš vztah se vyvíjel dál, i když stále jen
na pomezí flirtu, což se projevovalo
během celé naší spolupráce. Vzhledem
k mé osobní situaci a k tomu, že jsem
byl od přírody trpělivý, oceňoval jsem
samozřejmě mnohem více než Paula, že
naše city setrvávají v těchto mezích.
Vychutnával jsem si především ten
pocit věčnosti, který vždy předchází
nějaké nevyhnutelné události, na kterou
se člověk připravuje, i když se nadevše
snaží ji oddálit. Vždy jsem na svůj život
(který jsem považoval za spíše šťastný
než za radost ze života) pohlížel
alainovsky, byl složený z po sobě
jdoucích šťastných momentů a pátrání
po těchto okamžicích mi přinášelo tolik
štěstí jako štěstí samo.
Jednoho dne se mi Paula při kopírování
svěřila s příběhem jedné ze svých
přítelkyň, se kterou její partner jednal i
na veřejnosti velice bezohledně.
Paula ho trochu znala. Po smrti otce, ze
které se nedokázal vzpamatovat, zdědil
rodinnou firmu, o kterou neměl zájem.
Když mi tu historku vyprávěla,
vypadala, že se jí to netýká, a já se sám
sebe ptal, zda to bylo způsobeno
50
l’automatisme de la tâche qu’elle
accomplissait avec ce soin qu’elle
mettait toujours dans son travail ou aux
souvenirs glacés de cette évocation
douloureuse - il s’était suicidé, en se
jetant d’un pont - ou aux deux, peutêtre.
Mais Paula m’avoua que Marilyne,
c’était son nom, n’avait jamais aimé ce
pauvre garçon et qu’elle avait
immédiatement noué une autre relation.
Paula l’approuvait et je ne savais pas
quoi lui répondre car elle ne manifestait
pas la moindre compassion. Elle avait
parlé de moi à Sébastien mais elle
n’arrivait pas à rompre, même si les
termes qu’elle avait utilisés, en tous cas
qu’elle m’avait dit avoir utilisés,
laissaient peu de doutes sur la nature de
ses intentions. Elle avait choisi l’heure
du déjeuner ce qui en disait long sur sa
cruauté ou sa gentillesse, selon ce que
l’on pense des femmes. L’ambiance
avait dû être crépusculaire. Certains
jours d’hiver, on a l’impression qu’il
fait nuit, même à midi.
C’est un événement attendu mais
auquel je ne m’attendais pas qui lui
donna l’occasion de précipiter les
choses. J’étais occupé à l’accueil avec
un client-machine comme nous
appelions les clients utilisant nos
distributeurs, quand Sébastien fit
irruption avec une rose à la main et se
dirigea, en même temps qu’il me saluait
jednotvárností úkolu, který právě plnila
se zaujatostí, s jakou se vždy pouštěla
do práce, nebo to bylo mrazivými
vzpomínkami na tu bolestnou událost –
nakonec se ten muž zabil skokem
z mostu, nebo z obou dvou důvodů.
Paula se mi však přiznala, že Maryline
(tak se kamarádka jmenovala) toho
ubohého chlapce nikdy nemilovala a
hned poté se vrhla do dalšího vztahu.
Což jí Paula schvalovala, ale já nevěděl,
co jí na to říct, jelikož neprojevila
nejmenší lítost. Už o mně řekla
Sébastienovi, ještě to s ním však
nedokázala skončit, i když slova, která
použila nebo o kterých tvrdila, že je
použila, nemohla nechat nikoho na
pochybách o tom, co zamýšlí.
Vybrala si na to obědovou pauzu, což
svědčilo o její krutosti nebo laskavosti,
podle toho, jak na ženy pohlížíme.
Probíhalo to asi v dosti pošmourné
náladě. Za některých zimních dnů má
člověk pocit, že je tma, i když je teprve
poledne.
Dalo se to čekat, ale nepředpokládal
jsem, že tím může urychlit chod věcí.
Zrovna jsem ve vestibulu jednal
s jedním auto-klientem, jak jsme říkali
provozovatelům našich automatů, když
do dveří vtrhl Sébastien s růží v ruce a
vydal se směrem k Paulině kanceláři,
přičemž mě jen ledabyle pozdravil.
51
négligemment, vers le bureau de Paula.
Je n’entendais pas leur discussion. Il en
ressortit quelques minutes après, en
m’ignorant. J’expédiai mon client pour
aller retrouver Paula et savoir comment
elle allait me présenter la situation. Elle
s’excusa de la venue de Sébastien à
laquelle elle me disait ne pas s’attendre
et pendant qu’elle s’expliquait, je
remarquai ses mains posées à plat sur le
bureau, dans une attitude inhabituelle.
Elle en avait ôté toutes les bagues. La
rose était cachée sous son bureau. Au
moment de partir, elle redoubla
d’ingéniosité pour la dissimuler,
croyant que je ne l’avais pas vue ou me
le faisant croire.
Neslyšel jsem nic z toho, co si řekli. O
několik minut později odešel, aniž by si
někoho všímal. S klientem jsem to
rychle vyřídil a vydal se za Paulou, aby
mi to celé vysvětlila. Omluvila se,
řekla, že Sébastienův příchod nečekala,
a zatímco vysvětlovala zbytek, všiml
jsem si jejích rukou nezvykle
položených na desce stolu. Sundala si
z nich všechny prsteny. Růži schovala
pod stůl. Když večer odcházela, dělala
všechno pro to, abych kytku nezahlédl,
a doufala, že jsem ji předtím neviděl.
52
8.
La fin de l’année approchait et, comme
toute entreprise qui se respecte, nous
nous apprêtions à faire notre arbre de
Noël. J’ai toujours aimé cette période
de fêtes où la moindre de nos exigences
semble pouvoir être exaucée, comme
dans un rêve, conception que je veux
bien reconnaître païenne sinon profane,
à moins que ce ne soit un miracle.
Nous avions décidé de décorer le sapin,
le samedi précédant le huit décembre
qui tombait, cette année-là, un
dimanche. Le huit décembre, jour de
commémoration de la Vierge, annonce,
à Lyon, le début des fêtes de fin
d’année qui s’achèvent, comme chacun
sait, avec l’Épiphanie. L’avantveille, le
six décembre donc, j’avais proposé à
Paula d’aller boire un verre au bar
panoramique de la tour du Crédit
Lyonnais où sont également situés un
hôtel et un restaurant dont on ne parle
pas assez. Ce complexe qui occupe les
derniers étages et qui est passé de mains
en mains, du Méridien au groupe
Partouche, est, récemment, devenu le
Radisson mais il embrasse toujours la
ville, immuable de luxe et de calme,
pour l’éternité hôtelière.
C’était notre première soirée. Paula
avait revêtu une tenue noire. Jupe,
débardeur et veste assortie, dans une
8.
Blížil se konec roku a jako každá
společnost, ve které si lidé navzájem
váží jeden druhého, jsme se chystali
nazdobit firemní vánoční stromeček.
Vždy jsem měl rád tuhle část svátků,
kdy se zdá, že i naše nejmenší přání
bude vyslyšeno, jako by to byl sen, což
je představa, uznávám, poněkud
pohanská, ne-li světská, pokud to není
dokonce zázrak.
Rozhodli jsme se nazdobit stromeček
první sobotu před osmým prosincem,
který tentokrát připadl na neděli. Osmý
prosinec je Den památky Panny Marie a
v Lyonu ohlašuje začátek vánočních
svátků, které končí, jak každý ví, na
Svátek Epiphanie3
. Dva dny předtím,
tedy šestého prosince, jsem Paulu
pozval na skleničku do
panoramatického baru ve věži Crédit
Lyonnais, kde se mimo jiné nachází i
hotel a restaurace, které si zaslouží větší
pozornost. Celý komplex se rozkládá
v posledních patrech, v minulosti šel
z ruky do ruky, vystřídalo se zde
habaděj majitelů (i společnosti jako
Méridien nebo Partouche) a nedávno
dostal jméno Radisson, nicméně stále je
z něho nádherný výhled na město a
stále nabízí klid i luxus hoteliérské
špičky.
3
Tři králové.
53
sorte de tailleur bien ajusté que son
petit corps callipyge ne trahissait pas.
En fait, nous avions bien
involontairement eu, quelques semaines
auparavant, l’occasion de partager un
début de soirée improbable, alors que le
portail automatique du garage refusait
obstinément de s’ouvrir.
Elle me faisait face, l’air à la fois
souriant et sérieux, appliquée, comme à
son habitude. La décoration avait été
refaite et empruntait à certains cercles
privés londoniens, n’eût été la présence
de femmes qui en sont généralement
exclues. Le confort cossu des fauteuils
vert camaïeu engloutissait jusqu’à notre
émotion.
Le piano-bar, discret, forcément discret,
finissait de feutrer l’ambiance, en ce
vendredi soir et le champagne
accompagné d’amuse-bouches que
l’inventivité du chef avait déclinés en
sucré-épicé, nous montait gentiment à
la tête.
J’avais provoqué ce rendez-vous à la
suite des atermoiements de Paula à
propos du premier week-end que nous
avions projeté de passer ensemble, nous
ne savions pas quand. J’ignorais s’il
s’agissait d’un refus de circonstance,
Paula ayant fait certaines promesses à
Sébastien, en même temps. Or, elle
tenait toujours ses promesses, comme
Byl to náš první společný večer. Paula
byl celá v černém. Černá sukně,
halenka i vhodný kabátek, něco na
způsob přešitého kostýmku, který se
skvěle hodil k jejím ladným křivkám.
Jednu neočekávanou příležitost strávit
spolu část večera už jsme vlastně zažili,
před několika týdny, když se
automatická garážová vrata zatvrzele
odmítala otevřít. Seděla naproti mně,
s úsměvem a zároveň vážně, zaujatá pro
věc, jak bylo jejím zvykem. Bar byl
nově vyzdoben a až na společnost dam,
kterým byl obvykle do takových míst
přístup zakázán, působil dojmem
londýnských soukromých klubů. Luxus
tmavě zelených křesel pohltil všechno,
včetně našeho vzrušení.
Atmosféru toho pátečního večera
dotvářel nenápadný bar s nevtíravou
hrou na piano a šampaňské s
jednohubkami, které dnes kuchařova
vynalézavost ladila do sladce
kořeněného tónu, nám příjemně
stoupalo do hlavy.
Pozval jsem Paulu na schůzku kvůli
víkendu, který jsme plánovali strávit
spolu, ještě jsme přesně nevěděli kdy, a
který Paula neustále oddalovala. Netušil
jsem, zda odmítala využít situace,
protože už zároveň něco slíbila
Sébastienovi. Neboť ona vždy
dodržovala své slovo, jak mnohdy ráda
připomínala.
54
elle aimait à le rappeler. Je ne parlais
pas de Sébastien et je voyais bien que
cela l’intriguait. Elle me regardait, sans
se départir de son sourire, tout en
dodelinant de la tête, en forme de
questionnement. Elle se reprit en
mettant plus de distance entre nous, la
tête haute et de cette façon si
particulière qu’ont les femmes de prêter
attention à une conversation censée ne
pas les intéresser. Je lui confiai que
j’attendrais le temps nécessaire. Que
j’étais patient. C’était même ma qualité
principale. Je continuais, dans ma tête.
Parce que j’obtenais toujours ce que je
voulais. Parce que j’étais un homme.
Non, parce que je n’étais pas n’importe
quel homme. Parce que je la désirais.
J’avais marmonné cette dernière phrase
qu’elle me demanda de répéter. Elle
voulait l’entendre et l’entendre, une fois
encore. Je me contentai de l’imiter, en
faisant oui oui de la tête.
Paula feignait la surprise de me
découvrir aussi gentil et moi je feignais
la surprise de sa propre surprise qu’elle
me découvrît aussi gentil et tout le
monde feignait la surprise d’être en
aussi gentille compagnie, sans douter
un seul instant de ce qu’il était venu
chercher et de ce qu’il trouverait. Son
rire commençait à ressembler à un
bégaiement. Ses cils battaient l’air,
O Sébastienovi jsem se ale vůbec
nezmínil a bylo vidět, že ji to
znepokojilo. Aniž by se přestala
usmívat, upřeně se na mne dívala a
tázavě pokyvovala hlavou. Když po
chvíli znovu promluvila se vztyčenou
hlavou, tím zvláštním způsobem, jakým
ženy promlouvají, když chtějí vzbudit
dojem, že se jich konverzace vůbec
netýká, jako by mezi nás stavěla
odměřenost. Řekl jsem jí, že budu čekat
tak dlouho, jak bude třeba, protože
umím být trpělivý. Je to dokonce má
největší přednost. V duchu jsem
pokračoval. Protože jsem nakonec vždy
dostal to, po čem jsem toužil. Protože
jsem muž. Protože nejsem jen tak
ledajaký muž. Protože jsem ji chtěl.
Poprosila mě, abych tu poslední větu
zopakoval, a tak jsem ji sotva
zamumlal. Chtěla ji slyšet stále znova a
znova, stále dokola. Těšilo mě ji
napodobovat a pokyvovat hlavou na
znamení souhlasu.
Paula předstírala, že ji překvapilo, jak
jsem příjemný, já jsem předstíral
překvapení nad jejím překvapením, že
jsem tak příjemný, a oba dva jsme
předstírali překvapení nad tak
příjemnou společností a nikdo ani na
chvíli nepochyboval o tom, proč jsme
sem přišli. Její smích začal přecházet v
hýkání.
55
comme deux papillons prêts à
s’envoler. Je souriais béatement. Puis,
un monologue saccadé mima le ton de
l’accord parfait. Elle devait y aller. Je
comprenais. Sinon, elle serait en retard.
Je ne voulais pas être la cause de son
retard. Elle était attendrie. J’étais
stupide.
Pendant que nous parlions, le pianiste
avait entamé une interprétation
convaincue de Only You dont les notes
ouatées parvenaient en écho à nos
pensées et j’avais beaucoup de mal à
contenir une irrépressible envie de rire,
conséquence de cette gêne qui s’empare
de nous lorsque l’on prend conscience
de notre autosatisfaction, comme si
l’autre n’éprouvait pas la même gêne.
Nous regagnâmes le parking de
l’entreprise où chacun devait récupérer
son véhicule. Et avant de nous séparer,
nous nous embrassâmes pour la
première fois mais les baisers n’étaient
pas son fort.
Par trois fois, Paula m’avait fait un
appel de ses feux de détresse et je lui
avais répondu par trois appels de
phares, au moment où nos routes
s’étaient séparées, au coin de la rue
bordant l’immeuble de l’entreprise.
Nous venions de prendre la première de
nos habitudes. Lorsque j’arrivai à
Její řasy vířily vzduchem jako motýlí
křídla, jen vzlétnout. Blaženě jsem se
usmál. A pak přerušovaný monolog
napodobil tón dokonalého souznění.
Musela už jít. Pochopil jsem. Jinak by
se zpozdila. Nechtěl jsem být důvodem
jejího opoždění. Byla velmi dojatá. Já
byl jako omráčený.
Někdy během našeho rozhovoru
rozezněl pianista svůj klavír
přesvědčivým podáním písně Only you,
jejíž táhlé tóny se nesly ozvěnou až
k našim myšlenkám, a já jen stěží
udržel na uzdě nepotlačitelnou chuť se
smát, což bývá často důsledkem
ostychu, který se nás zmocní, když si
uvědomíme své vlastní uspokojení, jako
by druhá osoba nic takového
nepociťovala.
Vrátili jsme se na firemní parkoviště,
kde jsme měli každý své auto. Než jsme
se rozloučili, poprvé jsme se políbili,
ale líbání nepatří zrovna k jejím silným
stránkám.
Když se naše cesty na rohu ulice, kde
se nacházela naše společnost, rozdělily,
Paula na mě třikrát zablikala
mlhovkami a já jí třikrát odpověděl
dálkovými světly.
A tak vzniklo naše první společné
znamení.
56
l’appartement, je trouvai Anaïs que je
n’avais pas vue depuis la veille, en
compagnie d’un chat qu’elle venait de
recueillir.
Když jsem se vrátil domů, seděla tam
Anaïs, kterou jsem od včerejšího večera
neviděl, ve společnosti kočky, kterou
právě našla.
57
9.
Le lendemain, nous nous retrouvâmes,
comme prévu, pour décorer le magasinpilote.
J’étais allé, le matin même,
acheter un épicéa que je projetais de
replanter. J’avais eu quelques
difficultés à le faire entrer dans le coffre
de mon coupé Nissan, un 100 NX qui
suscitait souvent une curiosité ironique.
Mais j’avais pu rabattre la banquette
arrière et le sapin que j’avais choisi
grand, étant donné la hauteur sous
plafond de l’accueil, avait, ainsi, trouvé
aisément à se loger. L’arbre trônait, à
présent, dans l’entrée et il restait à faire
l’acquisition des décorations de Noël.
Lorsque j’étais arrivé, Paula était déjà
là et vaquait aux occupations
habituelles. Mais tandis qu’elle
recueillait les espèces du distributeur nos
amis italiens ne nous avaient
toujours pas fourni de lecteur de carte
bleue - je voyais bien qu’elle était
préoccupée. Je lui demandai si tout
s’était bien passé, la veille. Elle
m’avoua qu’elle avait inventé une
inauguration où elle avait dû se rendre,
avec moi. Elle se moquait de savoir si
Sébastien l’avait crue mais elle se
croyait obligée de mentir.
J’hésitais entre amusement et irritation
mais je savais bien à quoi m’en tenir.
Les mensonges des autres n’ont rien
9.
Nazítří jsme se podle dohody sešli,
abychom ozdobili hlavní obchod. Ještě
brzo ráno jsem zašel koupit smrček,
který jsem po Vánocích chtěl znovu
někde zasadit. Byla trochu potíž
vměstnat ho do kufru mého Nissanu
coupé 100 NX, který byl často
předmětem ironické zvědavosti.
Nakonec jsem sklopil zadní sedadlo a
stromek se tam pohodlně vešel i přes
svou velikost, kterou jsem zvolil
vzhledem k výšce stropu ve vstupní
hale. Pak už se honosně tyčil u vstupu,
zbývalo jen ho ozdobit vánočními
cingrlátky.
Když jsem přišel, Paula už byla v práci
a hleděla si svých obvyklých záležitostí.
Když však sčítala peníze z automatu –
naši italští přátelé nám stále ještě
nedoručili čtečky karet – poznal jsem,
že je něco v nepořádku.
Zeptal jsem se, zda se jí předchozí
večer líbil.
Přiznala, že je pozvána na jednu
inauguraci, kam by se mnou ráda šla.
Pošklebovala se při myšlence, zda jí
Sébastien věřil, ale připadlo jí, že zalhat
musela.
Nevěděl jsem, jestli mě to štve nebo
baví, ale bylo mi jasné, čeho se mám
držet. Na cizích lžích, které se nás
týkají,
58
d’amusant quand ils nous concernent.
Elle prétendait qu’elle n’avait menti
qu’à moitié. Elle repartit de son rire
saccadé, presque nerveux et elle ajouta
qu’elle était embêtée car il était dehors.
Incrédule, je me dirigeai vers l’entrée
mais Paula m’en dissuada
immédiatement. Je voulais seulement
m’assurer qu’il était là, sans me
montrer mais elle était trop inquiète. Je
lui fis remarquer qu’il fallait bien sortir,
que nous n’allions pas patienter toute
l’après-midi, que nous avions du travail
mais elle préférait attendre qu’il partît.
Je lui suggérai qu’il était sans doute
venu lui parler. Je trouvais l’idée bonne
pour dénouer la situation. Elle restait
interdite, en prétendant n’avoir rien à
lui dire. Je tentai de lui faire
comprendre qu’une séparation
demandait toujours des explications,
que c’était important, que c’était
comme ça. Elle objecta qu’elle ne lui
avait pas parlé de séparation mais elle
ajouta qu’il s’en doutait certainement
afin de prévenir mon étonnement.
Elle hésitait. Je sentais qu’elle avait un
peu peur. Sébastien ne me donnait,
pourtant, pas l’impression d’être violent
mais il était visiblement suffisamment
jaloux pour ne pas se contenter de la
perdre sans réagir. Puis je me demandai
qui pouvait bien accepter de perdre
quelqu’un sans réagir, même quand
není nic zábavného. Tvrdila, že šlo jen
o poloviční lež. Znovu vybuchla v ten
svůj přerývaný až nervní smích a pak
dodala, že ji štve, že už na ni zase čeká
venku.
Nedůvěřivě jsem se vydal k hlavnímu
vchodu, ale Paula mě od toho okamžitě
odradila. Chtěl jsem se jen ujistit, aniž
by mě viděl, zda tam opravdu je, ale
Paula byla příliš znepokojená. Podotkl
jsem, že stejně bude muset vyjít ven, že
nebudeme čekat celé odpoledne,
protože máme práci, ale ona chtěla
raději počkat, až odjede.
Naznačil jsem jí, že určitě přijel, aby si
s ní promluvil. Záleželo mi na tom, aby
se ta zapeklitá situace konečně vyřešila.
Dál bez hnutí vyčkávala s tím, že mu
nemá co říct. Měl jsem chuť ještě
dodat, že rozchod je vždy spojen se
spoustou vysvětlování, že je to důležité
a že tak to prostě je. Namítla, že s ním o
rozchodu ještě nemluvila, vzápětí však
dodala, zajisté aby předešla mému
překvapení, že už to určitě tuší.
Nevěděla, co si počít. Cítil jsem, že má
trochu strach. Sébastien se mi sice
nezdál nijak zvlášť násilnický, byl však
očividně dostatečně žárlivý na to, aby
se jí nevzdal jen tak bez boje.
Ptal jsem se sám sebe, kdo by asi jen
tak nečinně připustil ztrátu někoho
blízkého, i když je láskou téměř citů
59
l’amour propre l’emporte sur les
sentiments. Je me remémorais la
première fois que je les avais vus
ensemble. Il était venu la chercher,
quelques jours, seulement, après son
embauche. Elle donnait l’impression de
vouloir passer à autre chose. Je
commençais à trouver la situation
ridicule. Je sentais qu’il fallait agir. Je
décidai de sortir. Elle hésitait encore
mais elle m’emboîta le pas, avant de me
demander de me raviser, à l’entrée. Je
devais l’attendre.
Je faisais les cent pas, tout en observant
ce qui se passait, suffisamment
discrètement mais sans me cacher,
comme un patron qui attend que sa
docile employée aille acheter les
décorations de Noël avec lui.
Paula ne m’avait pas demandé mon avis
mais je me doutais qu’elle irait à sa
rencontre. Ce que je n’avais pas prévu,
c’est que cela durerait aussi longtemps.
Sébastien parlait beaucoup en déversant
une logorrhée inutile dans les oreilles
de Paula qui avait décidé d’entendre
sans écouter, pour se déculpabiliser. Je
remarquai qu’il n’était pas sorti de sa
voiture et que Paula était debout, un peu
penchée vers la vitre, côté conducteur.
Perdu dans mes pensées, je n’assistai
pas à toute la scène mais le hasard
voulut que je la visse juste l’embrasser
zbavený. Vzpomněl jsem si, jak jsem je
spolu uviděl poprvé. Bylo to jen
několik dní poté, co jsem ji přijal. Přišel
ji vyzvednout. Cítil jsem z ní, že už to
nechce řešit.
Situace už mi začínala připadat směšná.
Musel jsem něco udělat. Rozhodl jsem
se vyjít ven. Stále ještě váhala, ale
kráčela mi v patách, u dveří mě však
požádala, abych to nedělal. Chtěla,
abych tam počkal.
Chodil jsem sem a tam a pozoroval, co
se venku děje, taktně, ale aniž bych se
skrýval, zkrátka jako šéf čekající na
svou poslušnou zaměstnankyni, aby
spolu mohli jít koupit vánoční ozdoby.
Paula se mě na názor neptala, ale bylo
mi jasné, že si s ním jde promluvit.
Nečekal jsem však, že by to trvalo tak
dlouho.
Sébastien hodně mluvil a chrlil Paule
do uší proud zbytečných slov. Rozhodla
se poslouchat, aby se zbavila pocitu
viny, ale nevnímat.
Všiml jsem si, že ani nevystoupil z auta
a Paula se musela sklonit k oknu u
řidiče. Nechal jsem se unést
myšlenkami, a tak jsem celý výjev
neviděl, ale náhoda tomu chtěla, že
jsem se podíval zrovna, když ho
pokradmu políbila na rozloučenou. Pak
60
furtivement, au moment où ils se
séparaient. Puis elle me rejoignit et je
ne fis pas allusion à ce baiser inutile
dont la seule finalité était, sans doute,
de terminer cette discussion. Et je me
demandai combien de paroles inutiles
nous prononçons, dans une vie et
combien de gestes inutiles nous faisons,
uniquement par faiblesse ou par pitié.
Paula me confia que Sébastien voulait
déjeuner avec elle mais elle avait
refusé, en s’empressant de prévenir
toute proposition similaire de ma part.
Elle n’avait définitivement pas faim. La
tristesse ne fait pas la fortune des
restaurateurs. Je m’efforçai de la
distraire. Je lui parlai des boules et des
guirlandes, de toutes ces décorations
qui resteraient comme autant de bons
souvenirs pour les années suivantes. Et
nous allâmes, enfin, acheter le
nécessaire pour faire ce qu’elle appela «
ce putain de sapin ».
Plus par paresse que soucieux des
deniers de l’entreprise, nous entrâmes
dans l’un de ces magasins discount qui
proposent des articles de pacotille, pour
trois francs six sous, sans nous
préoccuper des petites mains lointaines
qui les avaient fabriqués. Elle me
montra des guirlandes constituées de
billes métalliques que j’avais déjà vues,
douze ans auparavant, aux États-Unis.
se zase vrátila ke mně a já se nijak
nezmiňoval o bezvýznamném polibku,
který stejně jistě sloužil jen k tomu, aby
ukončil jejich rozhovor. Myslel jsem na
to, kolik zbytečných slov za svůj život
vyslovíme, a kolik zbytečných gest
uděláme, mnohdy jen ze slabosti nebo
z lítosti.
Paula se mi svěřila, že s ní chtěl
Sébastien jít na oběd, ale ona odmítla, a
také si hned pospíšila, aby předešla
podobné nabídce z mé strany. Na jídlo
neměla ani pomyšlení. Ze smutku
zkrátka restaurace nezbohatnou. Snažil
jsem se trochu ji rozptýlit. Mluvil jsem
o vánočních baňkách a girlandách a o
všech těch vánočních ozdobách, které
zůstanou přinejmenším krásnými
vzpomínkami pro následující léta. A
pak jsme se konečně vydali koupit vše
potřebné pro ozdobení toho, čemu
říkala „ten zasranej stromek“.
Spíše z lenivosti než ze starosti o
finance společnosti jsme vstoupili do
jednoho z těch obchodů Všechno za 1
euro, kde se prodávají samé braky, a
vůbec nás nezajímaly hubené ruce z
daleka, které to všechno vyrobily.
Ukazovala mi girlandy z malých
stříbrných kuliček, které jsem už jednou
viděl, před dvanácti lety ve Spojených
státech.
61
J’acquiesçai, en me remémorant cette
époque qui me ramenait à Anaïs.
J’avais, alors, l’ambition d’un
Rastignac. Je gardais le souvenir têtu du
maire d’Orange de l’époque, bien avant
l’arrivée du Front National.
Fraîchement élu, il s’était presque écrié:
«vous avez un sacré coup de crayon »,
en pleine salle du conseil où se tenait
une conférence de rédaction du bulletin
municipal auquel on m’avait demandé
de participer à la suite de quelques
articles remarqués. Il voulait, sans
doute, dire une sacrée plume mais peu
m’importait l’approximation de ce
sympathique cordonnier porté
précipitamment au pouvoir par une
population qui n’en pouvait plus de
l’affairisme ambiant car il m’avait fait
le plus beau compliment qu’un
journaliste en herbe puisse espérer. Sûr
de moi, comme on peut l’être à cet âge,
j’avais quitté le lycée pour m’adonner à
mon nouveau métier, tout en préparant
distraitement le baccalauréat. Mais
Rastignac était monté à Paris et moi
j’étais retourné à Lyon pour y
poursuivre mes études. Peu à peu,
j’avais abandonné le journalisme, à
moins que ce ne fût le journalisme qui
m’eût abandonné. Et quelques journaux
et radios libres après, la création
trouvant à s’exprimer de toutes les
A tak jsem jí vyhověl, přičemž jsem si
vzpomněl na dobu, která mě zase
přivedla zpět k Anaïs.
Tehdy jsem měl ambice jako Rastignac.
Umíněně jsem v sobě uchovával
vzpomínku na tehdejšího orangeského
starostu ještě před příchodem strany
Front national. Byl čerstvě zvolen, a tak
před plným radním sálem, hostícím
poradu na téma redakce místního
věstníku, na němž jsem se měl na jejich
žádost podílet díky několika slavným
článkům, které mi vyšly, téměř
zakřičel: „Vy ale máte básnickou
ruku!“ Zajisté chtěl říct básnické střevo,
ale na přirovnání toho sympatického
obuvníka (kterého k moci překotně
poslali obyvatelé, kteří už měli dost
okolního pletichaření) záleželo jen
málo, protože mi vysekl ten nejhezčí
kompliment, v jaký může začínající
novinář doufat. Byl jsem sebejistý, jak
jen může člověk v tomto věku být, a
opustil jsem gymnázium, abych se
mohl věnovat svému novému
zaměstnání, přičemž jsem se tu a tam
připravoval na maturitu. Rastignac
odjel do Paříže, já se naopak vrátil do
Lyonu, kde jsem pokračoval ve
studiích. Postupně jsem novinařinu
opustil, pokud ovšem novinařina
neopustila mě. Po několikerých
novinách a svobodných rádiích, kde
jsem se pokoušel jakkoliv uplatnit svou
62
façons, je montais un studio de
production dont j’allais vendre les
enregistrements jusque sur la côte Est
des États-Unis. Mon périple m’avait
conduit de New York à Boston, puis à
Philadelphie en repassant par New
Haven où j’avais dégusté la meilleure
soupe d’huîtres que j’aie jamais
mangée, n’en déplaise à quelque Breton
récalcitrant, ce qui constitue un
pléonasme. Mac Namara, les
Diablesses, Or Noir ou Fusion
résonnent encore, dans les petites salles
enfumées où ces groupes se
produisirent et qui sont, depuis,
devenues mythiques. Bientôt, il n’y
aura plus de salles enfumées. À la
place, on trouvera des plaques
commémoratives du type « Ici, on en a
grillé une » ce qui fera accroire, dans
quelques années, que se trouvait là un
ancien crématoire liturgique – autre
temps, autres meurs – où une vestale fut
sacrifiée par ces hypocrites
d’Américains, incultes de surcroît. Mais
il ne s’agit que de l’avis d’un pauvre
mangeur de grenouilles imbu de lui-
même.
Sur le chemin du retour, nous prîmes un
café dans un bar PMU. Instantanément,
je me souvins des paris que mon père,
Italien parfaitement intégré mais qui
avait toujours refusé de se faire
kreativitu, jsem založil produkční
kancelář, která prodávala nahrávky až
na východní pobřeží Spojených států.
Mé kroky mě zavedly z New Yorku do
Bostonu, poté do Philadelphie přes
New Haven, kde jsem tenkrát ochutnal
tu nejlepší ústřicovou polévku v životě,
ať už se to vzpurným Bretoncům líbí
nebo ne, což je vlastně pleonasmus.
Mac Namara, les Diablesses, Or noir
nebo Fusion stále ještě zní v těch
malých zakouřených hospodách, kde
takové skupiny vznikaly a které se od té
doby staly mýtem. Brzo už tam žádné
zakouřené sály nebudou. Na jejich
místě najdeme vzpomínkovou ceduli
s nápisem:
„Tady jsme nejednu zapálili“, což
ostatním za pár let vnukne myšlenku, že
se zde nacházelo liturgické
krematorium – jiný kraj, jiný mrav, kde
byla těmi pokryteckými a navíc
nevzdělanými Američany obětována
jistá Vestálka. Je to však jen názor
ubohého žabožrouta zahleděného do
sebe.
Na zpáteční cestě jsme se zastavili na
kávu v baru PMU. Ihned jsem si
vzpomněl, jak se sem můj otec,
perfektně začleněný Ital, který ale vždy
odmítal francouzské státní občanství,
63
naturaliser, venait y faire. Paula me
faisait face, l’œil noir. Elle me
reprochait de ne pas suffisamment la
réconforter. L’utilisation de cet adverbe
me fit comprendre toute l’importance
de la grammaire dans les rapports
humains. J’aurais pu ne pas la
réconforter du tout, ce qui eût été
parfaitement incompréhensible. J’aurais
pu la réconforter exagérément mais cela
n’eût témoigné que de ma gentillesse
excessive, fruit, sans doute, de ma
sensiblerie ou de mon hypocrisie qui
passent l’une et l’autre pour des
qualités, dans la société d’aujourd’hui.
Mais en ne le faisant pas suffisamment,
elle me faisait comprendre que je ne
prenais pas toute la mesure de sa peine
et que je ne la prenais donc pas au
sérieux. Dans l’art délicat de
culpabiliser autrui dont faisait preuve
Paula, je percevais des tendances
sadiques qui appelaient de ma part une
attitude masochiste consistant à la
plaindre d’avoir perdu un rival. Je lui
dis, pourtant, exactement ce qu’elle
voulait entendre, en m’emparant de la
première idée qui me passa
inopinément par la tête. Je feignis
d’avoir tort et pour me faire pardonner,
je lui proposai d’aller faire du ski avec
moi. J’avais, pourtant, du mal à
envisager la montagne sans Anaïs. Je
l’invitai même pour le Jour de l’An afin
přicházel sázet. Paula seděla naproti
mně se zachmuřeným pohledem.
Vytýkala mi, že ji dostatečně neutěšuji.
Tím, že použila toto příslovce, jsem si
uvědomil, jak je gramatika v lidských
vztazích důležitá.
Také jsem ji nemusel utěšovat vůbec,
což by bylo dokonale nepochopitelné.
Nebo jsem ji mohl utěšovat přespříliš,
což by tak akorát dokazovalo mou
přehnanou laskavost, která je
bezpochyby plodem mé přecitlivělosti
nebo naopak mého pokrytectví, které
jsou v dnešní společnosti považovány
za dobré vlastnosti.
Ale poněvadž jsem to dělal
nedostatečně, upozornila mě, že si asi
plně neuvědomuji její bolest a že ji tedy
asi neberu dost vážně.
V tom delikátním umění někoho
obviňovat, které Paula dokonale
ovládala, jsem cítil sadistické tendence,
které ve mně naopak vyvolávaly
masochismus, který spočíval v tom, že
jsem ji začal litovat kvůli ztrátě rivala.
Přesto jsem jí řekl přesně to, co chtěla
slyšet, přičemž jsem se chytil první
myšlenky, která mi prolétla hlavou.
Předstíral jsem, že jsem se spletl, a na
omluvu jsem navrhl, aby se mnou jela
na hory.
I přesto jsem si jen těžko dokázal
představit hory bez Anaïs. Pozval jsem
ji dokonce na Silvestra, abych ještě
64
de renchérir sur une offre que je savais
déjà suffisamment généreuse. Elle
n’avait pas d’équipement. Qu’à cela ne
tienne. M’entêtant, je proposai de lui
prêter celui d’Anaïs. Elle accepta sans
hésiter, consciente que je ne
renouvellerais pas ma proposition, si
elle m’en faisait remarquer
l’incongruité. Nous rentrâmes dans un
silence songeur ponctué par les
questions de Paula qui voulait obtenir
des garanties sur ma promesse avec des
détails impossibles à donner.
Sébastien était parti. L’animation créée
par l’arbre de Noël et les cadeaux que
nous donnions aux clients contribuaient
à l’atmosphère de béatitude dans
laquelle baignait Paula. Quant à moi, je
me contentais de ruminer
intérieurement contre les élans de mon
coeur, sans, toutefois, rien en laisser
paraître, tout occupé à suspendre sur les
branches de notre arbre, une multitude
de Pères Noël qui ne devaient pas être
de trop pour tous ces cadeaux.
Le soir, nous allâmes dîner sur la rive
gauche du Rhône à une table réputée
pour ses horaires tardifs auxquels elle
ne tarderait pas à sacrifier sa cuisine.
Paula avait conservé sa bonne humeur
et j’avais mis mes remords entre les
plats et les vins qu’on nous apportait.
Elle me répétait qu’on était bien. Notre
discussion ronronnait et à ses propos
znásobil hodnotu nabídky, která byla už
tak dost velká. Neměla žádné vybavení.
Na tom ale nezáleželo. Trval jsem na
svém a nabídl jí, že jí půjčím Anaïsino
vybavení. Přijala bez váhání, protože jí
bylo jasné, že pokud by poukázala na
nepatřičnost nabídky, podruhé už to
neudělám. Opět jsme se pohroužili do
tichého rozjímání přerušeného tu a tam
jejími otázkami, neboť si chtěla být
jistá, že svůj slib dodržím do všech
nesplnitelných detailů.
Sébastien odjel. Atmosféra, kterou
vytvářel vánoční stromek a dárky, jimiž
jsme obdarovali klienty, přispívala
k blaženému pocitu, kterým se Paula
nechala unášet. Co se mě týče, spokojil
jsem se s vnitřním bojem proti nadšení
svého srdce, a aniž bych dal cokoliv
najevo, jal jsem se věšet na náš vánoční
strom malé Santa Klause, kterých
nebylo ani z poloviny tolik, kolik pod
ním bylo dárků.
Večer jsme zašli na večeři do
restaurace na levém břehu Rhôny, která
byla vyhlášená tím, že se zde skvěle
vařilo až do pozdních nočních hodin.
Paule zůstala dobrá nálada a mé výčitky
svědomí se rozplynuly někde mezi
jídlem a pitím, které nám servírovali.
Pořád opakovala, jak je nám dobře. Náš
rozhovor příjemně plynul,
65
tièdes sur l’art, j’avais opposé un avis
subversif sur les affres de
l’entrepreneur que j’assimilais à ceux
d’un artiste confronté à la création mais
elle trouva l’idée bonne pour mieux me
confier que ses créations à elle étaient
des pastels, tandis que ses grands yeux
à nouveau peints en bleu essayaient de
noyer les miens. Elle en usait avec une
fausse candeur que mes arrière-pensées
ne parvenaient plus à démasquer.
Il était tard mais le restaurant était
encore plein. Le personnel veillait
discrètement au bien-être des convives
en allant de table en table, comme
autant de messagers porteurs de bonnes
nouvelles à qui le bourdonnement des
conversations mêlé au cliquetis des
couverts répondaient en un écho
rassurant ; mais ce n’était qu’un simple
brouhaha, pour les profanes.
Je songeai à toutes les aventures que
Paula avait eues. Elle s’était confiée
sans pudeur, dans l’exaltation de notre
récente relation, alors que tout restait
encore à conquérir, comme pour mieux
me signifier qu’il me fallait saisir ma
chance, avant qu’un autre ne le fît à ma
place, dans cette quête millénaire des
espèces, alors que la victoire
consommée, le simple confident est
toujours celui qui nous est le plus
na její obecné výroky o umění jsem
odpovídal rozvratným názorem na
hrůzy podnikatele, kterého jsem
připodobnil k umělci konfrontovanému
s jeho dílem. Napadlo ji svěřit se mi, že
její výtvory jsou vesměs pastelové
kresby, zatímco její opět rozjasněné
modré oči se snažily utopit v těch
mých. Využívala toho s falešnou
nevinností, kterou ani mé podvědomí
nedokázalo odhalit.
Bylo už pozdě, ale restaurace byla stále
ještě plná lidí. Personál taktně bděl nad
spokojeností hostů a pohyboval se od
stolu ke stolu jako ti poslové, co nosí
dobré zprávy, a bzučení hovorů
smíchané s cinkáním příborů jim
odpovídalo jako uklidňující ozvěna; pro
nezasvěcené to ale znělo jako obyčejný
halas restaurace.
Myslel jsem na všechny aférky, kterými
si Paula prošla. Beze studu se mi s nimi
svěřila, ještě u vytržení nad naším
čerstvým vztahem, poněvadž všechno
bylo teprve před námi, jako by mi
chtěla naznačit, abych popadl šanci za
pačesy, než to udělá někdo jiný v té
nekonečné válce druhů, kde se to pravé
vítězství jako pouhý důvěrník vždy
skrývá v tom, co je nám nejvíc cizí,
protože je odsouzeno k rychlému
zapomnění i s naším tajemstvím.
66
étranger parce que destiné à vite
disparaître avec nos secrets.
Nous ne nous reverrions que lundi.
Paula me gratifia à nouveau d’un baiser
russe censé me faire patienter. C’est
ainsi que nous nous quittâmes, dans cet
effleurement qui tenait plus de
l’enfantillage que du libertinage et dont
la maladresse laissait affleurer les
sentiments. Mes phares répondirent à
nouveau à ses feux de détresse.
Znovu jsme se měli vidět až v pondělí.
Paula mě opět odměnila letmým
polibkem, který mi měl dodat na
trpělivosti. S tím letmým dotykem, v
němž bylo více dětinskosti než
nevázanosti, z jehož nešikovnosti se
však vynořovaly city, jsme se opustili.
Má dálková světla opět odpověděla
jejím mlhovkám.
67
10.
Le dimanche s’écoulait comme tous les
dimanches, suspendu dans la semaine et
hésitant entre ce qui finit et ce qui
commence, comme un espoir toujours
déçu. C’était un jour que je détestais.
Vieil atavisme familial que je
partageais avec ma grand-mère.
Anaïs rentrait de sa nuit de garde. Elle
avait flâné mais rien ne pouvait distraire
sa générosité. Elle rapportait des
croissants et des pains russes pour un
petit-déjeuner qu’elle voulait partager
avec moi.
Le téléphone sonna mais personne ne
répondait au bout du fil. Il sonna une
deuxième fois. C’était Sébastien. Anaïs
m’observait et cherchait dans mes yeux
les traces du mensonge qui se distille,
quand l’entêtante idée du péché envahit
les pensées mais nous ne nous mentions
jamais. De toute façon, il l’avait déjà
appelée.
Le lundi matin, tout s’accéléra. Un
message de Sébastien nous attendait,
Paula et moi, sur le répondeur de la
société. Il avait syllabé mon nom
comme le font les procureurs, quand ils
soumettent les présumés innocents à la
vindicte populaire. N’importe qui aurait
pu écouter ce message, si nous n’étions
pas arrivés les premiers, au bureau.
10.
Neděle utíkala jako každá jiná,
zaklíněná v týdnu, váhající mezi jeho
koncem a začátkem, jako stále
zklamaná naděje. Je to den, který
nesnáším. Starý rodinný atavismus,
který jsem zdědil po babičce.
Anaïs se zrovna vrátila z noční služby.
Trochu se nudila, ale nic ji nemohlo
zbavit její štědrosti. Chtěla se mnou
posnídat, a tak přinesla croissanty a
ruské buchtičky.
Zazvonil telefon, ale na druhém konci
nikdo neodpovídal. Zazvonil podruhé.
Byl to Sébastien. Anaïs mě pozorovala
a snažila se v mých očích najít náznak
lži, která způsobí, že opojná myšlenka
na hřích zaplaví celý mozek. My jsme
si však nikdy nelhali. V každém případě
jí volal už předtím.
To pondělní ráno dostaly věci rychlý
spád. Na firemním záznamníku na mě a
Paulu čekal vzkaz od Sébastiena.
Hláskoval mé jméno, jako to dělají
žalobci, když podrobují zdánlivě
nevinné lidi soudnímu stíhání.
Kdybychom nepřišli do kanceláře jako
první, mohl si tu zprávu přečíst
kdokoliv.
68
Puis Sébastien appela Paula. Elle
l’écoutait avec entêtement et l’entretien
qui s’éternisait me contrariait car
j’avais l’impression que seul l’orgueil
dictait sa conduite. Je lui fis signe
d’abréger cette discussion. Elle me
demanda de parler moins fort et je
sortis.
Peu après, nous allâmes prendre un café
et Paula m’apprit que Sébastien lui
avait rendu tous les cadeaux qu’elle lui
avait faits. Il les avait déposés dans sa
chambre, durant son absence, en
utilisant la clé qu’elle lui avait donnée
et qu’il avait laissée dans la boîte aux
lettres. Cela s’était passé le samedi soir,
alors que les parents de Paula ainsi que
son frère s’étaient également absentés.
Elle était partie dans des explications
compliquées. Elle lui avait donné
temporairement cette clé parce que
Sébastien lui reprochait d’arriver en
retard, ces derniers temps, quand nous
avions rendez-vous. Quand ses parents
n’étaient pas là, il lui arrivait d’attendre
ou de repartir.
Et tandis que la silhouette galbée de
Paula s’agitait devant moi pour se
justifier, je me répétais, in petto, « carpe
diem », « carpe diem », en essayant
d’exclure tout sentiment de jalousie du
désir que j’éprouvais.
Potom Sébastien zavolal Paule.
Naslouchala mu s umíněným výrazem.
Mně se ten nekonečný rozhovor příčil,
protože se mi zdálo, že se tak chová jen
z hrdosti. Naznačil jsem jí, aby hovor
zkrátila. Poprosila mě, abych mluvil
tišeji, a tak jsem odešel.
Chvíli na to jsme zašli na kávu a Paula
mi sdělila, že jí Sébastien vrátil všechny
dárky, které mu věnovala.
Všechny je položil do jejího pokoje,
když nebyla doma, a použil přitom klíč,
který mu dala a který poté nechal v její
poštovní schránce. Stalo se to minulou
sobotu, kdy byli pryč i Paulini rodiče a
bratr.
Pustila se do složitého vysvětlování. Na
čas mu dala klíč, protože jí vyčítal, že
v poslední době přichází pozdě,
poněvadž se scházela se mnou.
Když pak její rodiče nebyli doma,
stávalo se, že musel čekat, nebo odešel.
A zatímco se přede mnou na omluvu
pohupovaly Pauliny krásné boky,
dokola jsem si v duchu opakoval
„Carpe diem, carpe diem,“ a snažil se
z vášně, kterou jsem zakoušel, vyhnat
pocit žárlivosti.
69
La semaine se termina comme elle avait
commencé, avec Sébastien qui rappela
Anaïs. Après son dernier avatar, nous
n’entendîmes plus parler de lui.
Týden skončil tak, jak začal,
telefonátem Sébastiena Anaïs. Po tomto
posledním zjevení jsme o něm už nikdy
neslyšeli.
70
11.
Je devais faire face à une multitude de
problèmes. Depuis le départ de la
femme de mon associé qui s’occupait
de la comptabilité, nous recherchions
vainement un comptable. Cela faisait
déjà un peu plus de trois mois que
Camille était partie rejoindre
définitivement son mari au Consulat où
se trouvaient également les bureaux
lyonnais de son cabinet d’audit. Il était
évident que sa tentative de mainmise
sur la société, en nommant sa femme
comptable et en recrutant la
remplaçante de Julie, partie rejoindre
l’entreprise familiale, ayant échoué, il
avait argué des dysfonctionnements
techniques des appareils pour ne pas
respecter ses engagements, pourtant
dûment consignés dans un pacte
d’actionnaires. J’avais donc la
nécessité de pallier la défection de mon
associé en renforçant nos fonds propres
plus vite que prévu. Il fallait, ainsi,
recourir à l’emprunt ou augmenter le
capital social en cédant,
éventuellement, des actions. Bref,
j’étais confronté au quotidien d’une
PME qui n’avait même pas un an
d’existence, c’est-à-dire pratiquement
aucune antériorité et dont les associés
étaient déjà en désaccord.
11.
Sesypalo se na mě množství problémů.
Poté, co odešla žena mého společníka,
která se starala o účetnictví, jsme marně
hledali účetního.
Byly to už asi tři měsíce, co Camille
odešla, aby se konečně přidala
k manželovi, který pracoval v budově
Konzulátu, kde se mimo jiné také
nacházely kanceláře jeho lyonské
poradenské společnosti. Je jasné, že
jeho snaha zmocnit se společnosti tím,
že svou ženu pověřil účetnictvím a za
Julii, která odešla zpět do rodinné
firmy, sehnal náhradu, selhala, a tak,
aby nemusel dodržet své závazky
patřičně zaznamené v akcionářské
smlouvě, argumentoval tím, že stroje
nefungují správně.
Abych zmírnil následky jeho zrady, byl
jsem tedy nucen zvýšit náš finanční
základ dřív, než se očekávalo. Musel
jsem se buď uchýlit k půjčce, nebo
navýšit akciový kapitál, a tím však
zároveň snížit cenu akcií. Zkrátka jsem
čelil každodenním problémům
typickým pro malé a střední
společnosti. Ta naše neexistovala ještě
ani rok a tudíž za sebou neměla žádnou
minulost, ale její akcionáři si už teď
vjížděli do vlasů.
71
12.
Nous travaillions beaucoup et nous
avions un bon prétexte pour passer le
plus clair de notre temps ensemble,
Paula et moi. Le dimanche n’était pour
nous qu’une parenthèse dans une
espèce de vie commune qui ne disait
pas son nom. Elle brûlait d’impatience
de m’apporter ses pastels. Un soir, dans
le huis clos de son bureau, ce petit
bureau où tout le monde s’arrêtait, elle
me découvrit religieusement des dessins
disparates qui étaient soigneusement
empaquetés et qui représentaient des
paysages et des natures mortes. Le style
en était naïf mais paradoxalement
affirmé, affirmé dans la naïveté, en
quelque sorte. Le trait en était sûr mais
le résultat incertain, comme si son
auteur n’était pas allé jusqu’au bout de
son inspiration. Ici, on voyait une
pomme à peine croquée voisinant avec
un chandelier, véritable rôle de
composition qu’ont tenu des milliers de
pommes et des milliers de chandeliers,
dans l’histoire de la peinture, là un
paysage saisi dans une saison
indéterminée, ici, encore, une pomme
entière à côté d’un bouquet de fleurs.
Que ne fût-il fané. À moins qu’il ne
fallût voir dans la pomme une
représentation plus symbolique. Celle
d’une barque se découpant dans la nuit
sur laquelle paraissait s’extasier un
12.
Oba jsme s Paulou hodně pracovali a
měli tak dobrou záminku, proč spolu
trávit co nejvíce času. Neděle pro nás
byla pouhou přestávkou v našem
„společném životě“, který jsme však
přímo takto nenazývali.
Hořela nedočkavostí, aby mi už mohla
ukázat své kresby. Jednoho večera mi
za zavřenými dveřmi své malé
kanceláře, kde se všichni zastavovali,
nábožně odhalila nesourodé, pečlivě
zabalené nákresy představující
především krajinky a zátiší.
Styl to byl naivní, ale ona naivita
paradoxně podtrhovala jejich kouzlo.
Črty vedla jistá ruka, ale výsledek tak
úplně jasný nebyl, jako by jejich autor
neprozkoumal veškeré hlubiny své
inspirace. Tam sotva nakousnuté jablko
vedle svícnu, typická kompozice, jakou
už v historii malířství tvořilo tisíce
jablek a tisíce svícnů, támhle zase
krajina zasazená do neurčitého období,
a jinde další jablko vedle položeného
pugétu květin.
Kdyby byl alespoň trochu uvadlý!
Pokud ovšem nezamýšlela tím jablkem
vyjádřit nějakou hlubší symboliku.
Například obraz loďky rýsující se ve
tmě, na níž bezpohlavní osoba jakoby u
72
personnage asexué levant les bras au
ciel dans une improbable imploration
aurait montré de l’originalité, si elle
n’avait pas été inspirée par un tableau
de Monet. C’était pourtant mon préféré
et quelque temps plus tard, elle devait
me promettre de me l’offrir, si nous
nous séparions.
Nous avions décidé de retourner à la
tour du Crédit Lyonnais. Nous
goûtions au même champagne toujours
accompagné des mêmes amusebouches.
Nous nous embourgeoisions,
plus affalés qu’assis dans les mêmes
fauteuils cossus car nous avions le vin
gai. Nous n’avions cure des regards en
coin sur le tableau de Caravage que
nous formions, dans la pénombre où se
dessinaient nos silhouettes dont la
violence contenue troublait, sans
pudeur, la mièvrerie ambiante. Elle
m’enlaçait et me couvrait de ses petits
baisers russes. Je me laissais faire
docilement. Entre deux salves de
baisers, j’essayais de me faire expliquer
ce qu’elle entendait par « cool ». Elle
continuait à me butiner comme une
abeille stakhanoviste, puis se mettait à
rire, par saccades, en faisant disparaître
instantanément Caravage.
J’aurais voulu lui dire qu’il n’y avait
aucun rapport entre la tendresse et
l’amour bestial que je sentais monter en
vytržení vzpíná ruce k nebesům
v pochybně úpěnlivé prosbě, by mohl
vypadat celkem přirozeně, kdyby se
ovšem neinspiroval jedním Monetovým
obrazem. I tak se mi ale líbil ze všech
nejvíc a později mi musela slíbit, že
kdybychom se rozešli, daruje mi ho.
Rádi a často jsme se vraceli do
restaurace Crédit Lyonnais.
Vychutnávali jsme si stále to samé
šampaňské a k tomu pořád ty stejné
chuťovky. Trochu jsme v těch stále
stejných luxusních křeslech
zburžoazněli, spíše položení než
usazení, protože jsme pili veselé víno.
Kradmé pohledy vycházející jakoby z
Caravagiových obrazů, které v pološeru
vytvářely naše siluety, jejichž dlouho
potlačovaná síla nestoudně narušovala
okolní vyumělkovanost, nás vůbec
nezajímaly. Objímala mne a zahrnovala
něžnými polibky. Povolně jsem se tomu
oddával. Mezi dvěma salvami polibků
jsem chtěl vědět, co myslí slovem
„cool“. Neustále mě ozobávala jako
pilná včelka, poté se pouštěla do
přerývaného smíchu, a Caravagio tak
okamžitě ztrácel na významu.
Byl bych jí býval rád vysvětlil, že něha
nemá s tou živočisnou láskou, která se
ve mně rodila, nic společného, ale
73
moi mais elle n’aurait pas compris. Il y
a un moment pour les baisers russes et
un moment pour les french kisses. Tout
n’est que question de synchronisation.
Nous avions regagné le parking de la
société. Il était près de deux heures du
matin. Je l’entendais feuler, chatte sous
un toit brûlant. Une ombre gigantesque
me guettait. Je l’accompagnais. Au
moment de monter dans sa voiture, une
abeille se posa sur mes lèvres. Elle
recommençait à me butiner. Nous
virevoltions. Je sentais ma langue
tourner sept fois dans sa bouche pour
me laisser le temps de réfléchir à ce qui
m’arrivait. Je m’entendais lui dire de
m’embrasser comme ça, dorénavant, de
ne plus me picorer comme des miettes
insignifiantes jetées par des passants
compulsifs à des pigeons rassasiés.
Mais sa langue continuait d’aller et
venir comme celle d’un serpent. J’avais
l’impression qu’un liseron s’enroulait à
l’intérieur de moi-même pour
emprisonner mon âme. Une chauvesouris
descendait le long de mon cou,
humant et léchant la peau juste audessus
de la veine jugulaire pour mieux
se préparer à aspirer mon sang. Les àcoups
de ses baisers me faisaient l’effet
d’un marteau-pilon. Je tremblais de
froid et de peur. Son corps que je
croyais docile commençait à vibrer,
nepochopila by to. Jsou chvíle pro
obyčejné hubičky, ale i chvíle, kdy
přichází na řadu pravé francouzské
polibky. Je to jen otázka synchronizace.
Vrátili jsme se na firemní parkoviště.
Bylo okolo druhé ráno. Slyšel jsem, jak
slastně mrouská, jako kočka na
rozpálené střeše. Jako by nás sledoval
obrovský stín. Doprovodil jsem ji. Než
nasedla do svého auta, přistál mi na
rtech další včelí polibek. Znovu mě jimi
začala zasypávat. Vznášeli jsme se.
Nechal jsem svůj jazyk několikrát
prozkoumat její ústa, abych získal
dostatek času na rozmyšlení, co se to se
mnou děje. Slyšel jsem se, jak ji
nabádám, aby mě dál takto líbala, příště
ale ať už mě neozobává jako nasycení
holubi, kterým náhodní kolemjdoucí
házejí nicotné drobky.
Její jazyk však i nadále pronikal do
mých úst a zase mizel jako had. Měl
jsem pocit, jako by se ve mě stáčel
svlačec, který chtěl uvěznit mou duši.
Jako by se po mém krku plazil netopýr,
který vdechuje a olizuje mou kůži nad
krční tepnou, aby se pak do ní mohl
lépe zakousnout. Její nepravidelné
polibky na mě působily jako parní
kladivo. Třásl jsem se zimou a
strachem. Její doteď poslušné tělo se
začalo chvět,
74
comme si une force surhumaine
l’habitait. Puis tout se calma et je
rouvris les yeux.
Mes mains n’en revenaient pas de
l’envelopper aussi facilement en se
promenant dans son dos, sur ses seins,
en redescendant sur ses hanches et en
s’attardant à la naissance de ses fesses.
Elle se laissait faire avec une
complaisance qui me troublait. Peu à
peu, mes gestes devinrent plus précis.
Mes mains glissaient sur son ventre
tandis que mon corps était cabré et
tendu afin de ne pas l’écraser contre le
véhicule. Et j’étais étonné par son petit
ventre plat que j’attendais plus rebondi.
Mes doigts la caressaient et la
pénétraient doucement par mouvements
successifs, alors que ses mains
s’attardaient, à leur tour, sur mon
ventre. Dans d’ultimes résistances, je
m’efforçais, avec un léger balancement,
de laisser le bas de mon corps
suffisamment éloigné d’elle. Et tout en
continuant à m’embrasser, elle jetait, de
temps en temps, la tête en arrière, la
tendait sur mon thorax ou venait la
lover sous mes bras, comme un félin.
Cela faisait bien une heure que nous
étions, ainsi, dans le noir et que nous
glissions progressivement, quoique
inconfortablement, vers le plaisir, pour
la première fois, Paula et moi. Elle
jako by se ho zmocnila nadlidská síla.
Pak se vše uklidnilo a já znovu otevřel
oči.
Mé ruce nevycházely z údivu nad tím,
jak snadné bylo ji objímat a bloudit po
jejích zádech a prsou, poté sjet k jejím
bokům a zastavit se tam, kde začíná
zadeček.
Nechala si to líbit s takovou povolností,
až mě to zaskočilo. A tak se mé doteky
stávaly stále jistějšími.
Mé ruce hladily její břicho, zatímco mé
tělo se chvělo napětím, abych ji
náhodou nerozmáčknul o kapotu. Její
malé, pevné bříško mě překvapilo,
čekal jsem ho měkčí.
Prsty jsem ji nězně hladil a jemnými
pohyby pronikal hlouběji, ona se zatím
odvážila laskat jen mé břicho.
Několikrát jsem se snažil udržet
nepostřehnutelným kolébáním své
spodní partie dostatečně daleko od
jejích.
Zatímco mě stále líbala, čas od času
zvrátila hlavu, aby ji poté opět položila
na můj hrudník nebo mi ji složila do
náruče jako kočka.
Zůstali jsme tak asi hodinu, v temnotě,
a pomalu ale jistě jsme se blížili k naší
první společné slasti.
75
m’entraîna à l’intérieur du véhicule.
N’importe qui pouvait venir car
l’immeuble comprenait aussi des
appartements. Seules nos respirations
irrégulières perçaient le silence de
l’immense garage. Il faisait froid. De
petites fumerolles s’échappaient de nos
bouches et montaient de nos corps. Je
trompais Anaïs.
Ce ne fut pas le succès que laissaient
augurer les préliminaires mais le
résultat était le même. Il était près de
six heures du matin. Nos phares se
répondirent encore. Je m’arrêtai pour
acheter des croissants.
Quand j’arrivai à l’appartement, Anaïs
n’était pas encore partie pour sa
tournée. Elle ne dormait que d’un œil et
me fit remarquer l’heure à laquelle je
revenais. Je la questionnai simplement
sur le chaton noir et blanc qu’il y avait
dans la salle de bains. Il miaulait à
fendre l’âme, près des poubelles d’une
maison de retraite où elle donnait des
soins. Il était en train de mourir de faim.
Elle n’avait pas pu résister.
En m’endormant contre elle, je lui
glissai dans l’oreille que je lui avais
acheté des croissants, tout en me
demandant combien de chats il lui
faudrait encore recueillir pour supporter
mes absences.
Vtáhla mě do auta. Protože v naší
budově bylo i pár bytů, mohl nás tam
kdokoliv překvapit.
Nekonečné ticho garáží protínaly pouze
naše nepravidelné vzdechy. Bylo tam
zima. Od úst nám stoupala pára a z těla
se nám odpařovaly malé mlhavé
obláčky. Právě jsem podvedl Anaïs.
I když jsem po všem tom, co
předcházelo, takový úspěch
nepředpokládal, výsledek byl stejný.
Bylo okolo šesté. Ještě jsme se
pozdravili dálkovými světly. Po cestě
jsem se zastavil a koupil croissanty.
Když jsem přijel domů, Anaïs tam ještě
byla.
Spala jen na půl oka a hned podotkla,
zda si uvědomuji, kolik je hodin.
Jakoby nic jsem se jí zeptal na
černobílé kotě, které jsem našel
v koupelně. Našla ho u popelnic
domova důchodců, kde pracovala.
Mňoukalo, až srdce pukalo. Jistě by tam
umřelo hlady. Nemohla ho tam přece
nechat!
Když jsem vedle ní usínal, zašeptal
jsem jí do ucha, že jsem jí koupil
croissanty, a zároveň jsem se ptal sám
sebe, kolik koťat ještě přivede domů,
aby se díky nim přenesla přes mou
nepřítomnost.
76
13.
Le lundi matin, nous arrivâmes
ensemble au parking qui hébergeait,
outre des véhicules de particuliers, ceux
de l’entreprise et la flotte entière d’une
administration occupant également
deux étages supplémentaires, en soussol.
Il était un peu plus de huit heures et
la circulation était intense. Le trafic
aussi, à l’intérieur du parking dont le
portail automatique laissait toujours
présager le pire. Nous étions restés
bloqués, plusieurs fois, Paula et moi.
L’un de ces nombreux soirs où nous
avions travaillé assez tard et alors qu’il
n’y avait plus personne, à l’une de ces
heures bâtardes, entre chiens et loups,
quand les gens commencent à manger
en regardant la télévision, nous avions
dû emprunter une issue de secours.
Compte tenu de l’heure, j’avais saisi
l’occasion d’inviter Paula à dîner, le
temps d’aller chercher ma carte
magnétique de rechange pour actionner
le portail de l’extérieur et récupérer nos
véhicules.
J’avais pris un taxi et Paula m’attendait
dans le restaurant chinois situé en face
de nos locaux, tandis que j’expliquais à
Anaïs que je devais repartir pour ouvrir
le garage et que je ne reviendrais pas
avant une heure ou deux.
13.
V pondělí jsme se s Paulou opět setkali
na parkovišti, kde byla kromě jiných
vozidel i naše firemní auta a také
spousta aut úředníků, kteří mají
kanceláře ve dvou pozdemních
podlažích.
Bylo něco po osmé a tudíž
neuvěřitelný provoz. Stejné to bylo na
parkovišti, jehož automatická brána
vždy předem věštila jen to nejhorší. Už
několikrát jsme tam s Paulou zůstali
zablokovaní. Jednoho takového večera,
kdy jsme v práci zůstali dlouho do tmy
a v tak pozdní, vlastně už skoro noční
hodinu, kdy si lidé sedávají s jídlem
k televizi, už v kancelářích nikdo nebyl,
jsme museli použít nouzový východ.
Vzhledem k pozdní hodině jsem využil
situace a zatímco jsme se vraceli pro
mou kartu, abychom mohli otevřít
bránu zvenčí a vyzvednout naše auta
jsem pozval Paulu na večeři.
Vzal jsem si taxi a zatímco jsem Anaïs
vysvětloval, že se musím vrátit a nějak
se dostat pro auto, což mi bude
minimálně hodinu dvě trvat, Paula na
mě čekala v čínské restauraci naproti
našim kancelářím.
77
J’avais poursuivi ma quête de Paula sur
ses origines, celles de son prénom, en
souvenir d’une dénommée Paule que
son père aurait aimée. Mais ce n’était
pas ce faux mystère en forme de
confidence destinée à susciter mon
intérêt qui résonnait en moi. Je
continuais à goûter par procuration, aux
joies de la famille telles qu’elle les
partageait avec son père, amateur de
Harley Davidson, de sa sœur, égérie de
la famille dont elle se voulait proche ou
de sa mère, femme au foyer qu’elle
avait sortie de sa torpeur, en lui
choisissant une nouvelle garde-robe et
en la convainquant de reprendre des
activités professionnelles.
En voyant tous ces gens affairés, je me
remémorais la scène de nos ébats. Qui
pouvait bien se douter de ce qui s’était
passé ? Mais qui s’en souciait ?
L’humanité dévoyait si bien le sexe que
c’était devenu le plus grand des
malentendus.
Je remarquai que ses grands yeux
ressemblaient à ceux des personnages
de mangas, mi-nippons, mi-occidentaux
qui rappellent les démons de
l’Antiquité, bons ou mauvais. Ils
s’étaient plantés dans les miens et les
questionnaient. Elle m’avait laissé un
message sur mon portable dont je
n’avais pas encore écouté la boîte
Pokračoval jsem v poznávání Pauliny
osoby, jejího původu a jména, které
dostala díky vzpomínce na jistou Paulu,
kterou kdysi miloval její otec. To, co
mnou lomcovalo, nebylo falešné
tajemství převlečené za důvěru, určené
k tomu, aby přilákalo mou pozornost.
Plnými doušky jsem vychutnával
radosti rodinného života tak, jak ho
viděl její otec, milovník Harley
Davidsonů, její sestra, samozvaná hlava
rodiny, ke které chtěla mít co nejblíže,
nebo její matka, žena v domácnosti,
kterou sestry vyvedly z otupělosti,
pomohly jí s novou garderóbou a
přesvědčily ji, aby se znovu pustila do
aktivního života.
Jak přede mnou defilovali všichni tito
pracovití lidé, vzpoměl jsem si na naše
dovádění. Kdo mohl tušit, co se stane?
A koho to vůbec zajímá? Lidstvo
svedlo sex na scestí do takové míry, že
dnes představuje jedno z největších
nedorozumění.
Uvědomil jsem si, že její velké oči
připomínají napůl japonské, napůl
západní oči manga postaviček, které
vypadají jako antičtí démoni, ať už
dobří nebo zlí. Její oči se pohroužily do
těch mých a hledaly v nich odpověď.
Nechala mi zprávu na mobilu, ale já se
ještě nedostal k tomu, abych si
hlasovou schránku poslechl,
78
vocale que je consultai immédiatement,
en guise d’excuses car elle m’avait fait
des reproches. J’entendis, alors, sa voix
douce à l’intonation enfantine me
demander si j’étais bien rentré et si je
n’avais pas eu de problèmes avec
Anaïs. Elle ajoutait qu’elle
m’embrassait. Paula me regardait
toujours, un peu surprise. Comme si
j’avais oublié quelque chose. Je
déposai, enfin, un baiser sur ses lèvres
et lui proposai de venir avec moi
acheter le champagne que nous
offririons, en fin d’année, à nos clients.
Je lui précisai qu’on irait entre midi et
deux pour ne pas perdre de temps et elle
me répondit que c’était mieux que cinq
à sept car on pourrait en profiter pour
déjeuner ensemble. Nous partîmes, tous
les deux, d’un éclat de rire qui
s’entendait encore quand nous entrâmes
dans les bureaux.
Nous avions besoin de plusieurs caisses
de bouteilles que nous allions chercher
au supermarché d’un centre commercial
tout proche qui avait pris le nom du
quartier. Construit à la fin des années
soixante-dix et doté de plusieurs
centaines de magasins, La Part Dieu,
c’était un nom qui ne s’inventait pas,
voulu par la commerçante et bigote
citée de Lyon, avait été, pendant
longtemps, le plus important en Europe
a tak jsem to hned s omluvou udělal,
protože mi to vyčítala. Poslouchal jsem
její hlas s jemným dětských nádechem,
jak se mě ptá, zda jsem se v pořádku
vrátil domů a jestli jsem neměl
problémy s Anaïs. Nakonec mi poslala
políbení. Paula se na mě dívala stále
trochu překvapeně.
Jako kdybych na něco zapomněl.
Nakonec jsem ji políbil na ústa a
nabídl, zda se mnou nechce jít koupit
šampaňské, které koncem roku
posíláme zákazníkům.
Upřesnil jsem, že vyrazíme mezi
polednem a druhou hodinou, abychom
neztráceli čas, a ona odpověděla, že je
to lepší než mezi pátou a sedmou,
protože takhle toho budeme moci
využít a jít spolu na oběd. Oba jsme
propukli v hurónský smích, který
dozníval, ještě když jsme vcházeli do
kanceláří.
Bylo potřeba koupit několik beden
šampaňského, a tak jsme vyrazili do
blízkého supermarketu, který se
jmenoval stejně jako čtvrť, kde stál. La
Part Dieu (jméno, které jen tak někdo
nevymyslí) byl postavem
v sedmdesátých letech, pojal několik set
obchodů, protože si to žádalo obchodní
a svatouškovské město Lyon, a byl po
delší dobu největším v Evropě.
79
mais ne l’était pas resté, face à l’appétit
gargantuesque de ses voisins européens
qui ne souffraient pas de complexes
commerciaux, à plus d’un titre. Le
centre était érigé sur une ancienne
caserne qui avait vu défiler bien des
armées et les terrains vagues qui avaient
précédé sa construction avaient servi
d’aires de jeu, pendant plusieurs
années, à tous les enfants du quartier où
je vivais alors. Et c’était un peu de mes
souvenirs qui défilaient, dans ma
mémoire, au pas buissonnier de mon
enfance, chaque fois que j’y allais.
À l’heure du déjeuner, tout était bondé
et il fallait y ajouter l’affluence due aux
préparatifs des fêtes de fin d’année.
Dans dix jours, ce serait Noël. Le rayon
des vins n’était pas le moins fréquenté
et les chalands lisaient les étiquettes, en
attendant qu’un vendeur se libérât pour
porter un jugement définitif sur le
mariage de tel breuvage avec une dinde
rôtie aux marrons, un chapon ou
d’autres volailles moins domestiques.
Certains d’entre eux me demandèrent
même conseil et je m’improvisai chef
de rayon pour réaliser quelques ventes.
Étonnée, Paula me regardait m’agiter
pour convaincre les clients. Entre deux
arguments, j’avais l’impression de voir
des lueurs de reproche briller dans ses
yeux qui ne me quittaient pas car je la
Dlouho jím však nezůstal vzhledem ke
žravému apetitu evropských sousedů,
kteří obchodní komplexy z mnoha
důvodů neměli. Centrum je postaveno
na místě bývalých kasáren, která zažila
mnoho pochodů armád, a prázdné
pozemky, na kterých nyní stálo,
sloužily kdysi po několik let jako
dětská hřiště pro děti ze čtvrtě, ve které
jsem vyrůstal.
Pokaždé, když jsem tam nakupoval,
začaly se mi z paměti vynořovat
útržkovité vzpomínky z dětství.
V době oběda bylo všude nacpáno a
k tomu se ještě přidaly návaly
způsobené přípravami na vánoční
svátky. Za deset dní budou Vánoce. Ani
oddělení vín nebylo zrovna prázdné a
zákazníci si zde pročítali etikety a
doufali, že se u nich zastaví nějaký
prodavač, který jim konečně poradí,
jaké víno se nejlépe hodí ke krůtě
s kaštanovou nádivkou, ke kapounovi
nebo jiné, méně zdomácnělé drůbeži.
Někteří z nich se na mě s takovým
dotazem obraceli, a tak jsem si zahrál
na vedoucího oddělení a dopomohl tím
k několika prodejům. Paula překvapeně
sledovala, jak se kolem zákazníků
přesvědčivě oháním. Mezi dvěma
zákazníky se mi zdálo, jako bych
v jejích očích zahlédl vyčítavé pohledy,
80
délaissais. Le vrai chef de rayon me
gratifia de quelques bouteilles de vin
que j’entrepris aussitôt d’offrir à Paula
afin de l’amadouer. Elle devait
s’empresser de les donner à son père
mais les divins flacons, bouchonnés, ne
servirent pas ma bonne volonté. Notre
choix s’était porté sur un champagne
léger et fruité comme l’aiment souvent
les femmes et dont le nom qui rappelait
un opéra allemand était, à lui seul, tout
un programme.
Paula me demanda, faussement naïve,
si j’allais inviter les Conte au pot de
Noël. Je lui fis alors remarquer qu’ils
étaient encore mes associés. Elle
s’inquiétait de savoir quand ils allaient
partir. Autant de sollicitude, même
intéressée, méritait une réponse. Je lui
expliquais, que ce n’était pas si simple.
Il fallait, tout d’abord, que l’on se mît
d’accord sur le montant de leur retrait.
D’une part, Laurent invoquait le
manque de fiabilité des Italiens pour ne
pas respecter ses engagements, d’autre
part, il prenait en compte notre potentiel
de développement pour négocier ses
actions à un prix irréaliste. Curieuse,
elle m’interrompit mais elle n’osa pas
me demander combien il en voulait. En
parlant, elle plissait les yeux avec une
moue de vieille femme et une
které mi nechtěly odpustit, že jsem ji
zanedbával. Opravdový vedoucí
oddělení mě odměnil několika lahvemi
vína, které jsem se rozhodl darovat
Paule, abych si ji udobřil. Myslel jsem
si, že by je mohla věnovat svému otci,
ale ani božské, zazátkované lahve
nesplnily svůj účel. Vybrali jsme lehké,
ovocné šampaňské, jaké obvykle ocení
ženy a jehož název připomínající
německou operu byl sám o sobě
znamenitý.
Paula se mě naoko naivně zeptala, zda
budu zvát Conteovi na vánoční večírek.
Suše jsem jí oznámil, že jsou to stále mí
společníci. Chtěla vědět, kdy asi tak
odejdou.
Tolik strostlivosti, i když hrané, si
zasloužilo odpověď. Vysvětlil jsem jí,
že to není tak jednoduché. Nejdříve
bylo třeba, abychom se shodli na výši
jejich odstupného. Zaprvé, Laurent se
odvolával na nedostatečnou
spolehlivost Italů, kvůli čemuž nemusel
dodržet své závazky, zadruhé si
uvědomoval náš potenciál k rozvoji a
tak požadoval za své akcie nehoráznou
sumu. Zvědavě mě přerušila, ale
nedokázala se přímo zeptat, kolik za ně
chtěl. Když promluvila, klopila oči jako
stará žena a směšnou intonace v hlase
se snažila zamaskovat závažnost svých
otázek.
81
intonation comique dans la voix pour
masquer le sérieux de ses questions.
Le temps de charger les caisses dans la
voiture et nous pourrions grignoter des
panini sur le pouce, dans l’un de ces
bars qui apparaissent et disparaissent au
gré des modes. Le petit pain chaud
italien faisait fureur et Paula aimait tout
ce qui était italien.
Durant le déjeuner, je continuais mes
explications en lui faisant part de mes
inquiétudes. Je soupçonnais Laurent de
vouloir se retirer pour nous faire
concurrence. Il refusait de signer la
clause qui l’en empêcherait, bien que ce
fût l’usage. Paula me disait partager
mes inquiétudes. Elle avait davantage
confiance en sa femme avec qui elle se
trouvait des affinités, alors que tout les
opposait.
Je lui expliquais qu’il ne fallait pas s’y
fier que c’était l’ombre portée de
Laurent, son éminence grise mais Paula
me lançait des affirmations. Selon elle,
Laurent serait obligé d’accepter mon
offre, s’il voulait se retirer ; il ne
trouverait pas meilleure proposition ; je
pourrais toujours lui faire un procès.
Elle reprit, en arguant qu’il avait des
prétentions élevées car elle voulait se
montrer compatissante, vis-à-vis de
mon refus, tout en ayant réponse à tout.
Je conclus qu’aucun investisseur ne lui
Než nám naložili bedny s šampaňským
do auta, dali jsme si v rychlosti panini
v jednom z těch barů, které vznikají a
zase mizí, podle toho, co je zrovna
v módě. Malá teplá italská bagetka
působila vášnivě a Paula měla ráda vše
italské.
Během oběda jsem jí dále vysvětloval a
zasvěcoval do svých starostí.
Podezíral jsem Laurenta, že od nás chce
odejít a založit si konkurenci.
Odmítl podepsat dodatek smlouvy,
která mu to zakazovala, i když se to
obvykle dělá. Paula se mnou obavy
sdílela. O trochu víc důvěřovala jeho
ženě, se kterou si rozuměla, i když byly
naprosto odlišné.
Řekl jsem jí, aby si na ni dávala pozor,
že je to Laurentovo druhé já, taková
šedá eminence, ale Paula mě
uklidňovala. Podle ní měl Laurent mou
nabídku přijmout, pokud chce odejít;
lepší místo stejně nesežene; vždycky na
něj mohu podat žalobu. Pokračovala a
uzavřela to tím, že musí mít ještě jiný
záměr, protože chtěla dokázat, že je se
mnou zajedno, a na všechno měla
odpověď.
Nakonec jsem řekl, že mu stejně žádný
82
donnerait tout l’argent qu’il demandait,
qu’il ne pouvait pas continuer à se
contredire en évaluant la société comme
il le faisait, alors qu’il se retirait à cause
des difficultés qu’elle connaissait mais
que l’on doit toujours s’attendre à
pareilles tractations. Puis la demande
fusa, inévitable et brutale, évidente dans
son énonciation : « combien voulaitil?».
Je lui répondis par ce que j’étais
prêt à donner. La moitié de la valeur
nominale des actions et du compte
courant avec une clause de retour à
meilleure fortune, soit deux cent
cinquante mille francs à la signature et
autant quand la société en aurait les
moyens. Fidèle à sa nature, elle ne put
réprimer un sifflement dont je ne sus
s’il exprimait l’admiration ou la
surprise mais elle trouvait ça honnête,
sans doute autant pour m’être agréable
que par conviction. Elle avait observé
que toutes ces questions m’irritaient
mais elle trouvait que « quand je
m’énervais, je gardais mon calme »,
selon le style dyslexique qui la
caractérisait. Elle pensait que ça
agaçait mes interlocuteurs. Comme à
son habitude, elle avait la tête
légèrement inclinée en avant, le regard
droit mais forcément un peu en dessous,
prête à guetter la moindre de mes
réactions. Cette fois, elle ne boudait pas
dans son coin. Elle me faisait penser à
investor neposkytne peníze, které bude
požadovat, že nebude moci dále
oceňovat společnost, jak se mu zlíbí, a
odmlouvat, protože konec konců odešel
kvůli neshodám, které Paula znala, ale
že se s takovým jednáním musí občas
počítat. A pak jí ta otázka najednou,
nevyhnutelně a surově formulovaná
vyklouzla: „Tak kolik teda chtěl?“
Odpověděl jsem jí na to, co jsem chtěl.
Polovinu nominální hodnoty akcií a
stávajícího účtu s dodatkem o podílu na
zisku, z toho dvěstě padesát tisíc franků
při podpisu a ještě jednou tolik, až bude
mít firma opět finance.
Paula jako vždy nedokázala potlačit
hvízdnutí, o kterém jsem si nebyl jist,
zda mělo vyjádřit údiv nebo
překvapení, ale byla to podle ní poctivá
částka, bezesporu to však řekla, aby se
mi zalíbila, než že by tomu věřila.
Všimla si, že mi ty otázky nejsou
příjemné, ale podle ní, „když se
vztekám, jsem vlastně víc v klidu.“ A
v tom se projevuje její typická dyslexie.
Myslela si, že to vadí lidem, se kterými
mluvím. Typickým způsobem natáhla
hlavu lehce dopředu a přímým, i když
trochu proradným pohledem mě
sledovala, aby zachytila jakoukoli
reakci.
Tentokrát netrucovala ve svém koutku.
83
un prédateur. Je lui demandai si elle
connaissait l’étymologie d’agacer. Elle
ne savait pas que c’est ainsi que l’on
appelle un homme poursuivant de ses
avances, une femme non consentante.
Satisfaite d’elle-même, elle répliqua
que je ne l’agaçais précisément pas. Je
coupai court, en ajoutant que l’orgueil
ne faisait pas bon ménage avec les
affaires, pas plus qu’il ne
s’accommodait des bons sentiments.
Elle sut encore rebondir en lâchant
qu’elle tâcherait de s’en souvenir. Mais
je lui assénai du tac au tac que je ne
n’aurais pas à le lui démontrer. Notre
première vraie conversation s’engageait
bien. Il faudrait que je songe à en
remercier Laurent. Paula n’avait pas
l’intention de s’arrêter en si bon
chemin. Elle continua sur Anaïs pour
savoir si nous nous séparions. Les mots
bondirent de ma bouche afin de ne pas
lui donner l’impression que je
réfléchissais à la réponse. Je n’eus
même pas besoin de prétexter que nous
étions pressés et que nous avions
beaucoup de travail car c’était vrai. Et
c’est alors que je m’apprêtais à avaler la
dernière bouchée de mon panini qui en
disait long sur l’influence du Beau Pays
sur notre culture qu’elle voulut savoir si
Anaïs avait aussi des parts dans le
groupe.
Vypadala jako predátor. Zeptal jsem se
jí, zda zná etymologii slova svůdce.
Nevěděla, že se tím slovem označuje
muž, který nadbíhá ženě, která nemá
zájem. Byla sama se sebou spokojena a
tak mi oznámila, že já ji naopak vůbec
nesvádím.
Suše jsem to ukončil s tím, že pýcha
nemá v obchodování co dělat, a už
vůbec ne spolu s city.
Na chvíli ještě znova ožila a prohodila,
že si to zkusí zapamatovat. Já ji však
ráz na ráz uzemnil, že jí nemusím nic
dokazovat. Náš první rozhovor začal
dobře. Je pravda, že jsem za to v duchu
musel poděkovat Laurentovi. Paula ale
nehodlala ukončit rozhovor v tak
dobrém duchu. Dál pokračovala a
chtěla vědět, jestli se rozejdu s Anaïs.
Pusa mi jela jako o závod, aby si Paula
nemyslela, že o odpovědi musím
přemýšlet. Naštěstí jsem se nemusel
vymlouvat, že spěcháme a že máme
ještě hodně práce, protože to byla
pravda.
Právě když jsem se konečně chystal
spolknout poslední sousto svého
panina, které hodně vypovídalo o vlivu
té krásné země na naši kulturu, zeptala
se mě, jestli má Anaïs ve společnosti
také nějaký podíl.
84
14.
Nous nous devions d’explorer cette part
de nous-mêmes qui nous jetait dans les
bras l’un de l’autre. Il fallait un autre
théâtre à nos émotions que le fourretout
des bureaux dans lesquels nous
vivions presque. La fin de la semaine
approchait, j’allais inviter Paula à notre
premier week-end, le dernier avant
Noël qui tombait, cette année, un jeudi
et je me souciais du premier mensonge
que je devrais faire à Anaïs. Nous
disposions d’une douzaine d’heures par
jour, en moyenne, pour nous voir avec
Paula, dont plus d’une dizaine étaient
consacrées au travail et les quelques
heures restantes à des plaisirs qui
auraient dû être moins laborieux mais
dont la minutieuse organisation, selon
un rituel immuable, aurait pu entrer
dans le cadre de nos compétences
professionnelles. Ils consistaient en des
dîners ou des soupers suivis ou parfois,
précédés d’étreintes contribuant, en
partie seulement, à les rendre
inoubliables. Les mets subtils et les vins
colorés qui les accompagnaient
s’imposaient autant à notre mémoire. Il
ne faisait pas de doute que Paula
appréciait la bonne chère et ce n’était
pas, à mes yeux, la moindre de ses
qualités. Je ne le savais pas encore mais
c’est elle qui allait m’apprendre à
vaincre mes préjugés sur certains
14.
Povinnost nás nutila probádat tu část
nás samotných, jež nás vehnala do
náručí toho druhého. Naše emoce si
zasloužily lepší jeviště, než ty malé
kanceláře, ve kterých jsme už téměř
žili. Blížil se konec týdne a já chtěl
Paulu pozvat na náš první společný
víkend, poslední před Vánoci, které ten
rok připadly na čtvrtek. Také jsem si
dělal starosti s tím, že budu musel
Anaïs poprvé zalhat. S Paulou jsme na
sebe měli denně v průměru asi dvanáct
hodin, z toho jsme více než deset hodin
věnovali práci, a těch pár zbývajících
radostem, které sice byly méně
namáhavé, ale jejichž pečlivá
organizace dle neměnného rituálu by
mohla bez problémů patřit mezi naše
pracovní schopnosti. Většinou jsme
tento čas trávili u večeře nebo pozdní
svačiny, po kterých následovala (nebo
jimž předcházela) něžná objetí, která
činila tyto chvíle částečně
nezapomenutelnými.
Do paměti se nám vrývaly vybrané
pokrmy i rozličná vína, která je
doplňovala.
Nebylo pochyb o tom, že Paula má ráda
vybrané jídlo, což v mých očích patřilo
k jejím největším kvalitám.
Tehdy jsem to ještě netušil, ale právě
Paule se později podařilo překonat mé
předsudky vůči určitým potravinám, o
85
aliments auxquels je me croyais,
pourtant, allergique, depuis mon plus
jeune âge.
Je lui apprenais à reconnaître le
bonheur, à le provoquer aussi, à savoir
s’arrêter pour le contempler, immobile
en soi et goûter à ces instants de
sérénité qui nous mettent en accord
avec nous-mêmes et avec les autres. Ce
qui nous rend, aussi, parfois,
mélancolique, dans notre conception
tragique de la vie. Elle voulait toujours
savoir ce que je pensais. J’ai souvent
remarqué que la concupiscence et la
jalousie qui va avec, nous poussent
toujours à vouloir tout connaître de
l’autre pour se l’approprier, comme on
croit s’approprier un artiste par la
connaissance de son œuvre ou de sa
biographie. Je pensais également à la
surprise que je lui réservais, dans un
village où vont souvent les artistes, à
mon amusement quand elle crut qu’il
s’agissait de Saint-Tropez, à la vraie
nuit que nous allions passer, à ma joie
face à sa joie quand elle sut que nous
partirions le lendemain, juste après le
travail, aux gloussements de son rire,
quand je lui répondis que je ne n’avais
pas l’intention de ne me payer que sa
tête.
kterých jsem si myslel, že jsem na ně
od útlého dětství alergický.
Naučil jsem ji rozpoznávat štěstí, a
stejně tak je podněcovat, přesněji
řečeno vědět, kdy přestat, aby ho mohl
člověk nehybně prozkoumat a
vychutnat klidné okamžiky, které nás
sladí se sebou samým i s ostatními. Což
však může člověka i rozesmutnit
vzhledem k našemu tragickému pojetí
života. Pořád chtěla vědět, co si
myslím. Čas od času jsem si všiml, že
nás žádostivost a s ní spojená žárlivost
nutí k touze chtít o tom druhém vědět
vše, abychom si ho přivlastnili, jako si
přivlastňujeme umělce, o kterém si
myslíme, že ho známe z jeho díla nebo
biografie.
Také jsem myslel na překvapení, které
jsem jí připravil – výlet do vesnice, kde
se často scházejí umělci, a na své
pobavení, když si myslela, že pojedeme
do Saint-Tropez. Myslel jsem na
opravdovou noc, kterou jsme se chystali
strávit spolu, a na svou radost tváří
v tvář její radosti, když se dozvěděla, že
odjedeme hned další den po práci.
Myslel jsem na její zářící úsměv, když
jsem jí řekl, že mým záměrem není
pouze vodění se za ručičku a procházky
lesem.
86
Elle me jeta l’un de ces regards qui me
rassuraient autant qu’ils m’inquiétaient
et je crus bien qu’elle allait me clouer
instantanément contre la porte de son
bureau, comme on le fait d’un oiseau de
mauvais augure. Mais elle se ravisa. La
féline avait faim. Et tandis que nous
allions avaler rapidement quelque
chose, je me demandais pourquoi ce
n’était pas comme chez les lions dont
c’est la femelle qui nourrit le mâle.
Nous sortîmes comme deux gosses en
récréation, main dans la main, la faim
au ventre et la tête dans les étoiles.
Quelque temps auparavant, elle m’avait
harcelé sur mon téléphone portable,
alors que je rentrais d’un rendez-vous
difficile, pour me convaincre d’accepter
son invitation à dîner. Ses parents
n’étaient pas là, même si je me doutais
bien qu’elle leur avait demandé la
permission d’accueillir un étranger chez
eux, fût-ce le patron de leur fille. Alors
que je me dirigeais pour la première là
où elle vivait, je me souciais peu de
savoir si cette soirée constituait un
préambule à une visite plus
conventionnelle en la présence de ses
parents mais j’essayais plutôt
d’imaginer l’impression que me
procurerait la découverte de cet endroit
et s’il m’en apprendrait davantage sur
elle. Paula mit un point d’honneur à
Podívala se na mě pohledem, který mě
ujistil a zároveň znejistěl, a já věděl, že
mě přimáčkne ke stěně kanceláře jako
obtížný hmyz.
Pak si to ale rozmyslela. Kočka v ní
dostala hlad. A zatímco jsme se vydali
na malou svačinu, přemýtal jsem, proč
to nemůže být jako u lvů, kde potravu
zajišťuje samice.
Vyšli jsme ven jako dvě děti o
přestávce, ruku v ruce, s kručícím
žaludkem a hlavou ve hvězdách.
Několik dní předtím, když jsem
odcházel z pracovní schůzky, na mě
naléhala po telefonu, abych přijal její
pozvání na večeři.
Její rodiče nebyli doma, i když jsem
pochyboval o tom, zda se jich vůbec
zeptala, jestli může domů pozvat cizího
člověka, i kdyby to byl její šéf.
Když jsem pak byl poprvé na cestě
k domu, kde žila, přemýtal jsem o tom,
zda má tato večeře být pouhým
začátkem před tím, než mě představí
svým rodičům při tradiční návštěvě, ale
snažil jsem si spíše představit, jak na
mě její dům zapůsobí a jestli mi o ní
poví trochu víc.
Paula považovala za otázku cti jet mi
naproti na výpadovku, protože jinak
87
venir me chercher à la sortie de
l’autoroute, sans quoi je ne serais, sans
doute, jamais arrivé à destination, eu
égard à mon sens de l’orientation et au
fait que ses parents habitaient
l’extrémité du lotissement. Le côté face
de leur maison n’appelait aucun
commentaire. Côté pile, on pouvait
accéder indifféremment à la salle à
manger ou à la cuisine par laquelle on
donnait directement sur une véranda
faisant office de serre, d’où
apparaissait, en transparence, fierté de
son père, une piscine aux dimensions
suffisantes pour être le symbole de sa
réussite. C’était là-bas qu’elle m’avait
montré, pour la première fois, ses
talents de cuisinière. C’était là-bas,
aussi, que j’avais revu les naïfs pastels
accrochés aux murs, comme autant de
marques de témoignages de l’intérêt
particulier que ses parents portaient à
leur fille.
bych vzhledem ke svému smyslu pro
orientaci a tomu, že bydleli na konci
satelitu, nikdy nedorazil na místo
určení.
Na první pohled nevyvolávalo místo,
kde stál jejich dům, žádné pocity.
Naopak na druhý pohled se z chodby
vstupovalo rovnou do jídelny i do
kuchyně, na niž navazovala zasklená
veranda, které vévodila chlouba jejího
otce, průzračný bazén dostatečných
rozměrů na to, aby se stal symbolem
jeho úspěchu.
Právě zde mi poprvé odhalila své
kulinářské umění.
A právě zde jsem také opět zahlédl ty
naivní pastelové kresby na zdi, které
dokazovaly nebývalý zájem rodičů o
svou dceru.