Sedím na lavičce, naproti mě[PD1]  budova, co se celá třpytí, jak se na ní [PD2] rozpalují paprsky
východu slunce. Dávám si velký kafe bez chuti a obří muffin, tu slaďoučkou houbičku. Pomaličku se
dostavuje radost, cítím tu lehkost v nohách, tu touhu zvednout se, tu zvědavost jít se podívat až
na konec ulice, a pak na konec té další a další… A tak se zvednu a jdu, město se probouzí, lidi
kolem se poflakujou[PD3]  a moje poblouznění začíná. Nořím[PD4]  se do něj až do vyčerpání.

Sedám na bus. Na dvoupatrovej Greyhound. Platím sto doláčů [PD5] za cestu z jedné strany oceánu na
druhou[PD6] . Opouštíme[PD7]  město. Koupila jsem si sušenky a jablka. Zapadlá do sedačky koukám na
to množství dálnic, jak se křižují, vlní, proplétají, dělí, opět [PD8] spojují a nakonec úplně
mizí. Protože mi to svírá srdce, [PD9] dávám si sušenku.

Všechny věci mám ve vojenskym batůžku. Než jsem odjela, pošila[PD10]  jsem si ho drahou látkou.
Dostala jsem vybledlou modrou péřovku. Celou cestu si jí přešívám – peří všude kolem mě, jak
kdybych byla v nějakym obláčku.

-         Kam jedete? zeptali se mě.

-         Na Aljašku.

-         Co tam?

-         Budu lovit ryby

-         Už ste to někdy dělala?

-         Ne.

-         Znáte někoho takovýho[PD11] ?

-         Ne.

-         God bless you…

God bless you. God bless you. God bless you…Díky, odpověděla jsem, díky moc. Jsem v pohodě. Jedu
lovit ryby na Aljašku.

________________________________

 [PD1]spíše 3. pád

 [PD2]lépe „ji“?

 [PD3]objevují, předtím tam nebyli

 [PD4]příliš knižní ve srovnání s ostatním

 [PD5]příliš příznakové, není to tu slangově

 [PD6]to ne, to by bylo přes oceán

 [PD7]nebo „vyjíždíme z..“

 [PD8]hovorověji „zase“ např.

 [PD9]to ne, dělá se jí špatně

 [PD10]povyšívala a ..

 [PD11]ne, „tam někoho“