„To je šílený, co všechno můžou lidi vyhodit do moře,“ pomyslel si John a hned vzápětí zalitoval,
že ho taková otřepaná myšlenka napadla. Jenomže, kam až oko dohlédlo, byla pláž pokrytá prázdnými
kanystry, zrezivělými lahvičkami od sprejů, gumou z pneumatik jak dřevo, ztvrdlou od soli, [P1] a
různými zbytky sítí utvářejícími bezútěšný pás, který lemoval pobřeží. S povzdechnutím se John
sehnul, aby sebral prázdnou lahvičku od opalovacího oleje, a zkoušel si představit obličeje těch,
ať už místních vodáků či rybářů, kteří házeli přes palubu všechen svůj svinčík, aniž by je za to
kdo potrestal, a kteří přitom dobře věděli, co dělají.



prima, hezké, jen si dohledejte „vodáky“ – lépe jachtaři
________________________________

 [P1]slovosled trochu   přehažte