Kateřina Kryštofová ÚČO: 457764 KRONIKY DOBY KARLA IV. Karel IV. jako první z českých panovníků měl osobní zájem na tom, aby jeho doba byla vylíčena pro příští generace. Mělo se jednat hlavně o dějiny národní, ale někteří kronikáři zařadili českou historii do širšího kontextu, proto některé kroniky jsou na pomezí světových a národních. Karel IV. požadoval sepsání celých českých dějin, a proto sám vybral autory, poskytl jim prameny, dotace a udělil potřebné instrukce. Proto také v souvislosti s jeho dobou mluvím o dvorském dějepisectví. VITA CAROLI Navzdory názvu se nejedná o životopis, ale spíše o jakési Knížecí zrcadlo, což je jakýsi návod, jak se stát ideálním panovníkem. Je v něm vylíčeno Karlovo mládí, události zpravidla nejsou datovány, pouze se objevuje přesné datum Karlova narození. Též se zde můžeme setkat se zkreslenými informacemi. Například se Karel snažil uvést svého otce do lepšího světa a zatajil vše, co by mohlo poškodit jeho pověst. Tento spis je cenným pramenem pro poznání myšlení Karla IV. Vita Caroli se skládá z dvaceti kapitol. Prvních čtrnáct kapitol napsal Karel IV., jedná se o část popisující jeho život do roku 1340. Dalších šest kapitol dopsal neznámý autor, který začíná rokem 1344 a končí rokem 1346. (Karel IV. zvolen římským králem) Tato část je psána úplně jiným stylem a ve třetí osobě, proto je zřejmé, že ji nepsal původní autor, který psal v první sobě. Život císaře Karla IV. FRB III. Ed. Josef Emler. Praha 1882, s. 323–418. KRONIKA FRANTIŠKA PRAŽSKÉHO Byla sepsána na příkaz biskupa Jana IV. z Dražic a měla se zabývat život, činy, mravy českých králů, biskupů a jiných českých knížat. Autor této kroniky je František Pražský. Kronika se dochovala ve dvou recenzích, první z nich je věnována Janu IV. z Dražic a zahrnuje období od vlády Václava I. po rok 1342. Druhá z nich je věnována císaři Karlu IV. a zahrnuje období od vlády Václava I. po rok 1353. Kronika se dále dělí na tři knihy. Inspirací pro sepsání této kroniky bylo Druhé pokračování Kosmova a Zbraslavská kronika, která byla jeho hlavním pramenem. Avšak některé důležité informace vynechal, nebo zamlčel. Samostatněji píše až tam, kde Zbraslavská kronika končí a tato část kroniky patří k té nejcennější. Kronika Františka Pražského. FRB IV. Ed. Josef Emler. Praha 1884, s. 347 – 456. Kronika Františka Pražského. FRB. Series nova. Tomus I. Ed. Jana Zachová. Praha 1998. BENEŠ KRABICE Z WEITMILE, KRONIKA KOSTELA PRAŽSKÉHO Autor pocházel z vladyckého rodu, který měl úzké vztahy s Lucemburky. Beneš Krabice z Weitmile byl pověřen Karel IV., aby zpracoval historické události v českých zemích. Kronika navazuje na Druhé pokračování Kosmovo, začíná návratem Václava II. a pokračuje až do dob Karla IV. Beneš svůj spis rozdělil do čtyř knih. První kniha se zabývá obdobím od roku 1283 – 1310, druhá kniha je věnována lucemburské vládě a začíná vysláním poselstva k Jindřichovi VII. a končí rokem 1335. Třetí kniha začíná rokem 1336 a končí rokem 1345. Nejcennější je kniha čtvrtá, která zachycuje vlastní život a vládu Karla IV. Autor ve svých spisech vycházel z kroniky Františka Pražského a Zbraslavské kroniky. V poslední knize též využil prvních čtrnáct kapitol z Karlova vlastního životopisu. Kronika Beneše Krabice z Weitmile. FRB IV. Ed. Josef Emler. Praha 1884, s. 457 – 548. KRONIKA PŘÍBÍKA PULKAVY Z RADENÍNA Kronika opět vznikla na přání Karla IV. a jako jediná z kronik sepsaných za vlády Karla IV. zaznamenala širší popularitu. Zabývá se dějinami od „počátků země české“ až po dobu vlády Jana Lucemburského. Jako autor je uváděn Přibík z Radenína (též nazývaný Pulkava), který prý kroniku sepsal na žádost Karla IV. a též ji přeložil do češtiny. Sám císař se na utváření kroniky podílel osobně. Pulkavova kronika se dochovala v řadě rukopisů, které se však od sebe liší. Na základě odlišností byly tedy kroniky rozděleny do čtyř recenzí, čtvrtá recenze též byla přeložena autorem do češtiny. Pulkava ve své kronice vychází z kroniky Kosmovi, kroniky tak řečeného Dalimila, letopisů Vincencia a Jarlocha, Zbraslavské kroniky i Kroniky Františka Pražského a některých legend. Tato kronika posloužila jako předloha dalším českým historikům a také historikům cizím. Kronika Pulkavova. FRB V. Ed. Josef Emler. Praha 1893, s. 1 – 326. KRONIKA NEPLACHOVA Autorem této kroniky je opat benediktinského kláštera v Opatovicích Neplach. Pokusil se zařadit české dějiny do širšího kontextu, avšak bez větších úspěchů. Své jediné dílo napsal na přání představených svého kláštera, není však vyloučena i iniciativa Karla IV. Text začíná narozením Krista a je doveden do roku 1360. Základem tohoto spisu se stala Kronika papežů a císařů římských, dále čerpal z Kosmovy kroniky, jeho pokračovatelů a z některých legend. Též řada jeho zpráv je stejná jako v kronice Františka Pražského nebo Kronice zbraslavské, není však jisté, zda čerpal přímo z ní, nebo z jejího výtahu. Ačkoli autor přicházel do styku s panovníkem, není možné považovat tento spis jako oficiální dílo doby Karla IV., protože Neplach neznal nebo nedovedl uplatnit Karlovy politické názory. Neplacha, opata opatovského, krátká kronika římská a česká. FRB III. Ed. Josef Emler. Praha 1882, s. 445 – 484. KRONIKA JANA MARINGOLY Jan Maringola byl františkán z florentské šlechtické rodiny, který byl proslulý svými vědomostmi a rozhledem. Byl najat Karlem IV., aby české dějiny včlenil do světových. Kronika nese název Cronica Boemorum a je rozdělena do tří částí po vzoru nejsvětější Trojice. První kniha začíná stvořením světa a končí potopou. Nese název thearchická, theos = bůh. Druhá kniha pojednává o založení prvních států, na to navázal dějiny českých panovníků po Václava II. Tato kniha nese název monarchická. Třetí kniha, hierarchická, pojednává o kněžské vládě od Melchisedecha až po pražské biskupy. Maringola ve svých dílech čerpal z Bible, s děl antických a křesťanských autorů, středověkých filozofů a kronikářů. Pro vyprávění o českých dějinách čerpal z Kosmy a jeho pokračovatelů. Kronika je však více ceněna z hlediska zeměpisného než historického. Autor v ní totiž popisuje své poznatky z cest jakožto papežského vyslance do Střední Asie, Číny, Indie a Arábie. Jazyk, který se v kronice objevuje, je na mnohem vyšší literární úrovni než latinská historiografie českých autorů té doby. Malý ohlas i význam této kroniky na českém území reflektuje i to, že byla dochována v jednom rukopise a na rozdíl od podobných soudobých děl nebyla ve středověku přeložena do češtiny. Kronika Jana z Marignoly. FRB III. Ed. Josef Emler. Praha 1882, s. 485 – 604. Použitá literatura: BLÁHOVÁ, Marie: Kroniky doby Karla IV. Praha 1987, s. 556–585. NECHUTOVÁ, Jana: Latinská literatura českého středověku do roku 1400. Praha 2000, s. 136–144.