Přehled některých typů vět vedlejších


I. Věty indikativní

Indikativní věty vedlejší konstatují skutečnost. Výskyt konkrétních časů v nich se řídí tím, zda
věty vyjadřují děj současný s dějem věty hlavní, nebo děj předcházející ději věty hlavní.


                        VV současná
VH                                      VV předčasná

minulost           imperfektum                            perfektum, imperfektum
plusquamperfektum

přítomnost        prézens
prézens                                    perfektum

budoucnost      futurum I.                                            futurum
I.                                 futurum II.


Tento obecný model se dá uplatnit na všechny typy indikativních vět vedlejších (bylo by zbytečné
uvádět všechny možné varianty indikativních vět, následující příklady vycházejí ze svrchu uvedeného
schématu a dají se podle něj libovolně obměňovat).


1. Vztažné věty

-         bývají uvozeny vztažným zájmenem (nejčastěji qui, quae, quod v jakémkoliv pádě);

současnost VV s VH (v minulosti): Vir, qui veniebat, cantabat. Muž, který přicházel, zpíval.


2. Důvodové věty

-         bývají uvozeny spojkami quod, quia, quoniam, překládáme protože:

současnost VV: Amabam eam, quoniam pulchra erat. Miloval jsem ji, protože byla krásná.


3. Podmínkové věty

-         bývají uvozeny spojkou si/nisi, která se překládá jako jestliže/jestliže ne;

-         indikativní věty podmínkové vyjadřují podmínku skutečnou, tj. reálnou, která může být
jako u ostatních typů indikativních vět buď a/ současná s dějem VH, nebo b/ předčasná před dějem
VH;

současnost VV: Si filia bona erit, amabo eam. Bude-li dcera hodná, budu ji milovat.


4. Časové věty se spojkou cum

-         cum temporale (v záporu cum non) je typem indikativní časové věty, která se pojí
zpravidla s budoucím časem, spojku překládáme jako když/až:

současnost VV: Cum dormiebo, felix ero. Když/až budu spát, budu šťasten.


-         cum iterativum (v záporu cum non) vyjadřuje, že se nějaký děj (předčasný nebo současný
s dějem VH) opakoval, spojku překládáme jako kdykoliv:

současnost VV: Cum laborabo, cantabo. Kdykoliv budu pracovat, budu si zpívat.


II. Věty konjunktivní

Vedlejší věty účinkové (konsekutivní)

Vyjadřují účinek hlavní věty. Jsou uvozeny spojkou ut, která se v těchto případech překládá jako
že. Kromě toho existuje i vztažná forma účinkových vět.

Hlavní věta, která účinkovou větu uvozuje, často obsahuje příslovce nebo přídavné jméno vyjadřující
zvýšenou míru vlastnosti: ita, sīc, adeō (tak); tantō (natolik); tam (tak, natolik); tālis
(takový); tantus (tak velký). Konjunktivy se ve vedlejších větách účinkových kladou nezávisle na
čase hlavní věty.

Konjunktiv prézenta vyjadřuje v účinkové větě přítomný děj, a překládá se proto do češtiny
indikativem přítomného času.
Konjunktiv imperfekta vyjadřuje minulý neukončený děj, a překládá se proto do češtiny indikativem
minulého času slovesa v nedokonavém vidu.