DRUHA KNIHA
dvě stě stříbrných. A zajímá-li tě, moudrý čtenáři, jak byl štědrý, věz: biskupský plášť nikdy nenosil po celý rok, nýbrž jeden, zimní, dával o Velikonocích a druhý, letní, na svátek svatého Václava svým kaplanům. Věz také, že tak Štědrý býval i v ostatních darech.260
Po jeho smrti roku 1091 dne 4. března byl zvolen biskupem Kosmas2" jak od krále Vratislava, tak od veškerého duchovenstva i lidu českého. Stalo se tak za vlády císaře Jindřicha III., jenž však za těch časů vyřizoval císařské záležitosti v Lombardsku.
Kapitola XUII.
Téhož roku, dne 17. dubna ve středu,262 druhý týden po Velikonocích, shořel kostel263 svatých mučedníků Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.
[A v zimě nebylo sněhu ani deště.]264
Téhož roku se král Vratislav velmi rozhněval na svého bratra Konráda, a protože nezapomněl na vzájemnou lásku, stranil synům svého bratra Oty, Svatoplukovi a Otíkovi. Král je totiž vypudil z otcovského dědictví265 a dal hrad Olomouc i jiné hrady svému synu Boleslavovi, toho však zanedlouho poté, dne 11. srpna na řečeném hradě zachvátila předčasná smrt.2CG Ona trojice bratří, Jaromír, Ota a Konrád, zachovávala za života takovou jednomyslnost, že král je nemohl žádnými uskoky od sebe odtrhnout. A stejně jako prý se lev bál tří býčků, když stáli se sraženými rohy dohromady, tak se ani král nikdy neodvážil napadnout své bratry. Když vsak viděl, jak je Konrád po smrti svých bratří osamocen a zcela zbaven podpory svých bratrů, vtrhl s vojskem na Moravu, aby ho vypudil z území, jež mu právem připadlo losem i provazcem dědictví,267 uděleným mu jeho otcem.200 Král tedy přitáhl ke hradu Brnu a tam, když stál uprostřed mocných země, nařídil místo dokola oblehnout. Když stanovil místa, kde má který předák postavit stany, vilik Zderad, což byl ošemetný člověk,269 mrkl po straně na krále a učinil na mladého Břetislava, stojícího mezi předními muži před otcem, hanlivou narážku: „Pane králi, poněvadž si tvůj syn v létě rád hraje a koupá se v řece, je-li tvé milosti libo, ať si postaví se svými lidmi stany podle řeky na této straně hradu."270 To řekl proto, že před nějakým časem v Sasku, když se řečený jinoch
133
Kosmas po kor.indd 133
0
26.7.11 10:21
KRONIKA ČECHU
v poledne koupal v řece, je znenadání překvapili a napadli nepřátelé, jak jsme svrchu pověděli.
To slovo velmi hluboko utkvělo v mysli toho jinocha271 a tolik ho bolelo, jako kdyby mu jedem kalený šíp poranil srdce. Ve smutku odešel do tábora a nepožil jídla, dokud nevyšly hvězdy. Za tmavé noci pak svolal své druhy, otevřel jim rány svého srdce a ptal se na radu, kterak by se mohl nešlechetnému vladaři pomstít. A téže noci poslal též tajně k svému strýci Konrádovi, zpravil ho o své pohané i o tom, kdo se jí dopustil, a prosil ho o radu, co činit. On odpověděl: „Znáš-li sebe, kdo jsi, neboj se uhasit oheň, který mne neméně pálí než tebe. Nedbat totiž té věci by nebylo chvalitebné." Neboť Konrádovi nebylo neznámo, že to všechno činil král na základě rady Zderadovy. Když posel vyřídil Břetislavovi strýcova slova, všichni se zaradovali, souhlasili a chválili mínění knížete, jako by od Boha jim bylo dáno, poněvadž i oni sami dříve k témuž radili. Co více? Celou tu noc se konala rada o věci, jež se ráno dokonala.
Za svítání Břetislav řečenému vilikovi vzkázal, že by se s ním rád sešel k tajné poradě, kde mu libo. Ten nic zlého netušil, vzal s sebou předáka Držimíra a toliko sami dva vyšli. Jakmile je mladík zdáli spatřil, vyběhl jim naproti, jen co by kamenem dohodil. Dal totiž svým bojovníkům znamení, aby, jak mu vrhne svou rukavici na prsa, učinili, co slíbili učinit. Potom mu krátce vyčetl, čím ho velmož častokrát urazil, a dodal: „Hle, důvěru, kterou jsem ti slíbil, odvolávám," obrátil koně a vhodil mu do tváře rukavici. Jako když rozzuřený lev zdvihne hřívu, spustí ocas, uzlem na jeho konci šlehá se do čela a ostnem, jejž má pod ocasem, se bodá do zadku, žene se proti všemu, co mu stojí v cestě,272 právě tak ihned vyskočí ze zástupu jinoši ozbrojení a plní ohně, Nožislav a jeho bratr Držikraj, synové Lubomírovi, a třetí Borša, syn Olenův. I vyzdvihnou vysoko trojím kopím Zderada, který se marně pokoušel o útěk, a udeří jím jako otepí o zem. Kopyty svých koní ho pošlapou, opět a opět do něho bijí a pak přibodnou jeho tělo kopími k zemi. A tak dne 11. července Zderad,
Kapitola XLIV.
154
Kosmas po kor.incfd 134
26.711 10:21
DRUHÁ KNIHA
přítel Štěstěny klamné, byl z vrcholu jejího kola stržen takovou smrtí.
Předák Držimír přiběhl zsinalý do tábora a oznámil králi, co se stalo. Král jediný Zderada želel a plakal, a všichni mladíka chválili, ač si netroufali chválit ho verejne. Břetislav však přenesl svůj tábor nedaleko zajeden vršek stranou od druhých a za ním Šla větší a statečnější část vojska.
Kapitola XLV.
Zatím choť Konrádova, jež Wirpirk jménem svým slula™ jedna z počtu moudrých žen, přišla bez vědomí svého chotě do králova tábora, a když mu byla ohlášena, svolal král předáky do shromáždění. Když ji předvolali, stanula před králem. Její tvář tonula v slzách a vzlykání v ní dusilo slova, až konečně nabrala síly a takto promluvila:
,Já tvou, milený králi, už nehodná švagrovou slout, ke tvým kolenům s prosbou jsem nijak nepřišla mane''' a padla na tvář a klaněla se králi.27'1 Povstala na jeho pokyn a pravila: „Pane můj a králi, nenajdeš v těchto končinách žádný podnět k válce, žádné vítězství z bitvy si odsud neodneseš: vedeš válku více než občanskou.275 Pokud jsi však nás a naše statky určil za kořist svým vojákům, stejně tak na sebe obracíš své šípy, když svého bratra, jemuž jsi povinen ochranou, odíráš krvavou loupeží. Na Boha vpadá, kdo své napadá. Neboť ať je kořist, které zde daleko na svých hranicích hledáš nabýt, jakákoli, ukáži ti lepší, která leží uprostřed tvého království. Nikde se lépe neobohatíš ani se více nezvelebíš než v pražském podhradí a v ulici vyšehradské. Tam jsou Židé, kteří mají plno zlata a stříbra, tam jsou ze všech národů nejbohatší kupci, tam jsou ncjzámožnější peněžníci, tam je tržiště, na němž se tvým vojákům dostane přebohatě bohaté kořisti. Anebo chceš-li vidět, kterak hořela Trója, nikde neuvidíš Vulkána zuřit více, než až uzříš, jak oba řečené hrady hoří.276 Možná namítneš: ,To je mé.' A to zde, co nepřátelsky hubíš, čí asi je? Což nejsme my tvoji, a co máme, tvé? Pakli však brousíš své blesky jen a jen na hrdlo svého bratra, kéž jsi dalek toho, abys byl pokládán za druhého Kaina. Bez újmy
135
Kosmas po kor.índd 135
26.7.11 10:21
KRONIKA CECHŮ
tvé milosti otevřeno je tvému bratru Řecko, otevřena jest Dalmácie; chce raději být poutníkem v cizí zemi, než tebe vinit z bratrovraž-dy. Ano, přijmi raději, co ti posílá již ne bratr, ale jaksi tvůj otrok." A vyňala z klínu šatu kleště a proutěnou metlu. „A zhřešil-Ii čím," pokračovala, „bratr proti bratru, trestej a zemi, jež je tvá, odevzdej, komu raději chceš."
Domluvila a tak dojala srdce královo a pohnula i srdci předáků, že se nikdo neubránil pláči. Král ji vyzval, aby se posadila po jeho boku, ale ona, než se posadila, pravila: „Když jsem tak u tebe nalezla milost,277 mám jeste jednu prosbu, prosím, neodmítni mne.27" Za veliký hřích synův postačí otci maličký trest." Tu král řekl: ,yím, kam tím míříš. Ale zamiř raději tam, kde je můj bratr a syn, a přived' je brzy ke mně ve svatém políbení a v svazku pokoje."279 A políbil ji. Král se totiž velmi obával, aby se jeho bratr proti němu nespojil s jeho synem. Když přišli v průvodu paní Wirpírk ke králi, dal jim políbení míru a pravil k synovi: „Synu můj, dobře-li jsi učinil, nebude nikomu lépe než tobě. Pakli zle, bude hřích tvůj stát ve dveřích."
Poté, co Břetislav zpozoroval, že jeho otec uzavřel mír ne ze srdce, nýbrž protože mu nic jiného nezbývalo, odešel se všemi, kdo přešli do jeho vojska, do kraje okolo hradu Hradce.2110 Tam pobýval a marně čekal na nejistou změnu štěstí. Neboť ze všech těch, kdo za ním šli, nikdo se neodvážil vrátit domů. Velice se totiž báli uraženého krále, aby je nezajal a neuvrhl do vězení nebo aby je neodsoudil ke ztrátě hrdla. Když pak král viděl, že si nemůže, jak by chtěl, vylít svůj hněv na synovi ani na jeho přívržencích, povolal bratra Konráda, shromáždil starší země a dal stvrdit přísahou všech předáků,281 že po jeho smrti má stolce a českého knížectví nabýt jeho bratr Konrád. A tehdy, posílen radou a pomocí svého bratra, začal král zjevně osnovat pomstu synovi. To neušlo pozornosti jeho syna Břetislava a zanedlouho se u něho sešlo přes tři tisíce statečných mužů. Spěšně se položili táborem u potoka Rokytky, připraveni svést nazítří boj s králem. Poslal totiž napřed k otci posla se vzkazem: „Hodlal si mne daleko hledat, hle, zde jsem. Co hodláš učinit později, učiň dnes!"
Kapitola XLVI.
136
Kosmas po kor.indd 136
26.7.11 10:21
DRUHÁ KNIHA
Nelze však pominout mlčením, co ráčilo božské zjevení provést v hlubokosti té noci. Neboť vypravujeme-Ii skutky lidské podle měřítka své vědomosti, nebylo by vhodné, abychom mlčeli o velikých věcech Božích,282 jež jsme sami zažili.
Tedy v řečené noci, co se mezi knížaty dály výše vylíčené věci, naši patroni, totiž svatý Václav a svatý Vojtěch, navštívili vězně v žaláři, sklíčené velikým trápením, a přesvatou laskavostí je vysvobodili. Stalo se to takto: nejdříve vytrhli přední veřeje i s dveřmi, potom vypáčili zadní, železem pobitá dvířka samého žaláře a také přerazili a ven vyhodili kládu, do níž bývají nohy odsouzenců ukrutně vsazeny. A tu okamžitě zaslechli uši odsouzenců libý hlas, který pravil: „Dosud vám i této vlasti naše přímluvy chyběly, protože od té doby, co vedla vaše knížata tuto válku, více než občanskou, mezi Čechami a Moravou, jste byli nehodní milosti Boží. Ale poněvadž milost Boží, milosrdenství a ohled se vztahuje na svaté Boží a jeho vyvolené a my míříme tam, kam ona shlédla, zajisté se naše přítomnost projeví přímluvou jen tam, kde se dříve projeví smilováním milost Boží. Proto si již buďte jisti milosrdenstvím Božím, vstaňte a do kostela pospěšte. Tam všem povězte, že my, svatý Václav a svatý Voj těch, jsme vás propustili a přinesli mír." Ti hned, jako by byli procitli z těžkého snu, již zbaveni pout vyšli na svobodu, zatímco strážci ještě spali, a vykonali, co jim bylo uloženo.
A právě toho dne se objevil ještě jiný zázrak, protože, jak to svatí mučedníci v svém zjevení oznámili, králův bratr Konrád sjednal mír mezi týmž králem a jeho synem. Neboť předtím byli tito mezi sebou tak znesvářeni, že jeden druhého měl v podezření: ten se hrozně bál, aby nepřišel o stolec, onen pak, aby ho otec nezajal. K onomu se přidala mládež jeho věku a většina předáků, totiž lidí osobně ráznejších a v boji statečnějších, tomu zase přáli biskup Kosmas, představení kostelů a všichni věkem starší a v radě užitečnější mocní země, spolu se vší válečnou hotovostí lidu, a ctili ho s velkou láskou. A vskutku toho času by byl býval spáchán nejhorší zločin po založení hradu Prahy,283 kdyby svatá laskavost nejblahoslavenějšího Václava a veli-
KapitolaXLVII.
137
Kosmas po kor.indd 137
26.7.11 10:21
KRONIKA ČECHŮ
ké milosrdenství všemohoucího Boha neutišily podle přání králova povstání všech předních mužů i lidu.284
Kapitola XLVIII.
Když to viděli předáci, kteří zůstali v táboře, dali vzkázat Břetislavovi: „Ačkoli ty důvěřuješ svému otci a chceš se s ním usmířit, my mu naprosto nevěříme, protože dobře známe jeho vychytralost a lstivost a více se bojíme jeho přátelství než nepřátelství. Neboťjako medvěd ani nejmensí rány nenechá bez pomsty, tak ani on nikdy neupustí od trestu, dokud se za všecko, čím jsme ho urazili, až do posledního nepomstí. Proto buď nás propusť, abychom s tvým svolením odešli kamkoli do světa, nebo s námi někde v světě hledej vznešenější paláce. Nikomu totiž nebudeme ochotněji sloužit než tobě, svému pánu." Když Břetislav viděl, že stejně jako bojovník beze zbraně nemůže plnit své poslání, tak ani vůdce bez bojovníků nezasluhuje toho jména, rozhodl se raději s nimi hledat chléb v cizině, než sám bez jediného bojovníka s otcem žít doma v pokoji.
I nemeškali a sebrali všechen dobytek i všechny otroky a přes dva tisíce bojovníků odtáhlo s knížetem Břetislavem k panónskemu králi. Král Ladislav ho pokládal za svého příbuzného a vlídně ho přijal. Jeho bojovníkům pak vykázal za bydliště Bánov blízko hradu Trenčína. Toto místo leží uprostřed lesů a v horách a je to velmi výhodné a bohaté loviště. Potrava a jiné životní potřeby byly jim z králova rozkazu dodávány ze sousedních krajin,235 samotného Břetislava s několika druhy si král u sebe nechal v radostech královského dvora.
Kapitola XLIX.
Téhož roku z příkazu krále Vratislava Kosmas, zvolený za biskupa pražského kostela, a rovněž Ondřej, zvolený na olomoucký stolec,206 přišli v průvodu falckraběte Rapota287 do Mantovy. Zde byli, na počátku roku od narození Páně 1092, dne prvního ledna, představeni císaři Jindřichovi III., rozmnožiteli říše. Čtvrtého dne téhož měsíce sjednal řečený hrabě Rapoto, že krásný císař, když seděl v mantov-ském paláci a po obou stranách měl dlouhou řadu biskupů a hrabat,
138
Kosmas po kor.índd 138
0
26.7.11 10:21
DRUHA KNIHA
zatímco před ním stáli řečení dva biskupové, po delším tichu otevřel krásná ústa a pravil: „Tyto bratry k nám poslal náš věrný přítel, český král Vratislav, abychom podle kanonického a apoštolského řádu z naší moci potvrdili jejich zvolení. Toto rozhodnutí nechceme učinit bez vašeho souhlasu."
Tu múnsterský biskup,2"8 jenž tehdy přijel z Jeruzaléma, vstal a opíraje se o stůl, na němž ležely berly, biskupské prsteny a ostatky svatých, pravil: „Bylo by velmi nebezpečné, aby skrovný počet rušil to, co již bylo potvrzeno schválením mnohých.239 Vždyť bylo nás při tom mnoho biskupů i mnoho knížat římské říše, byli při tom i legáti apoštolské stolice, když jste svým privilegiem potvrdili, aby obojí biskupství, pražské i moravské, zůstalo jediným a nerozdílným, jak bývalo od počátku." K tomu císař řekl: „Nechej jen, ať učiním, zač mne můj přítel prosí, o těch věcech budu uvažovat později, až přijde čas." A ihned je zasnoubil prsteny každého k jeho církvi a předal jim pastýřské berly. Když se to stalo, dostali oba biskupové rozkaz, aby se vrátili do Verony a tam čekali, až je falckrabě Rapoto poté, co vyřídí říšské záležitosti, zase dovede do vlasti.
Kapitola L.
Mezitím zlá zpráva šlehla v náš sluch:290 že dne 14. ledna se král Vratislav odebral ke Kristu a že na knížecí stolec nastoupil jeho bratr Konrád.291
Ten ihned vypravil rychlého posla k císaři, sliboval mu peníze a prosil, aby volba biskupů, o níž jsme se svrchu zmínili, byla zrušena. Císař však více dbal o spravedlnost, nežli by činil spolek s penězi nepravosti, a pravil: „Co jsem učinil, učinil jsem a nemohu změnit svůj skutek." Zarmoucen odešel posel Viklin,292 že nedosáhl toho, o co jménem knížete žádal. Biskupové se pak zdrželi podle císařova rozkazu ve Veroně až do začátku postního času a čekali na návrat řečeného hraběte Rapota, aby je doprovodil. Když potom přijeli do Prahy, právě na Květnou neděli,293 uvítalo je duchovenstvo i lid a v úterý téhož týdne navštívili knížete Konráda na hradě Boleslavi.294 Kníže mezitím již změnil své smýšlení, vlídně je přijal a slavil s nimi Velikonoce na hradě Vyšehradě.295
139
Kosmas po kor.indd 139
26.7.11 10:21
KRONIKA ČECHU
A v samý týden velikonoční, okolo 1. dubna, napadlo množství sněhu a uhodily takové mrazy, jako málokdy bývá uprostřed zimy. Máme však jen velmi málo, co bychom psali o skutcích tohoto knížete, poněvadž po sedmi měsících a sedmnácti dnech téhož roku, co knížectví nabyl, je dne 6. září spolu s životem zase pozbyl.
Po něm nastoupil Břetislav Mladší. Když přijížděl do hradu Prahy, uvítal ho radostně lid vyzváněním kostelních zvonů a veselými reji chlapců i dívek, kteří stáli na rozličných rozcestích a hráli na píšťaly a bubny. A biskup Kosmas sám ho uvítal s duchovenstvem a velikým procesím v hradní bráně před kostelem Panny Marie236 a dovedl ho ke stolci. Podle řádu této země byl dosazen na stolec ode všech předáků a dvořanů297 kníže Břetislav Mladší dne 14. září.298
Kapitola LI.
Toho roku nastalo zatmění Slunce dne 20. září v pátek po poledni.299
Dne 1. října přišel jakýsi lžibiskup jménem Rotpert do této země a tvrdil, že po mnoho let spravoval ve vaskonské zemi kavelonský kostel.300 A protože ho poznal náš bratr Osel, zvaný též Asinus,301 a dosvědčil, že kdysi konal biskupské úkony, když s ním z Uher putoval do Jeruzaléma, kníže Břetislav i zvolený biskup Kosmas ho vlídně přijali a dovolili mu po biskupskú konat služby Boží nebo zpívání žalmů. Co více? Posvětil mnoho kostelů, vysvětil v březnu mnoho duchovních a na Zelený čtvrtek požehnal svatosvaté křižmo. O Velikonocích k němu přišel jakýsi duchovní, jenž o jeho podvodu jistě věděl, a něco mu tajně oznámil. Kupodivu ani kníže, ani zvolený biskup ho nemohli přimět k tomu, aby tu aspoň krátký čas zůstal, naopak, v samý týden velikonoční se spěšně vydal na cestu do Saska.
Když se však později rozneslo, že to byl lžibiskup, poslali jednoho z Latinů,302 jménem Konstantia, do Vaskonie. Kavelonský biskup Desiderius303 dal po něm listem vzkázat, že tento kostel neměl nikdy biskupa Rotperta. Poslali též k papeži Klimentovi304 a žádali ho o rozhodnutí,
co by se Činit mělo, když stav tak nejistý nastal.™
Ten v své odpovědi nařídil kostely znova vysvětit, ale osoby, pokřtěné křižmem lžibiskupovým, znova nekřtít, nýbrž jen biřmovat,
140
Kosmas po torindef 140 «fi 26.7.11 10:21
DRUHA KNIHA
podobně že se nemají vysvěcení světit podruhé, nýbrž mají toliko stát mezi svěcenci při svěcení a pouhým vzkládáním rukou přijmout požehnání. A tak rány, zasazené matce církvi nepřítelem, byly vyho-jeny lékem spravedlnosti, když stav křesťanské víry spravoval papež Kliment Třetí a když Ježíš Kristus, náš Pán, s Otcem a Duchem svatým kraloval po všecky věky věků. Amen.
Zastav, Múzo, svůj krok, již dosti jsi stvořila kronik.
Řekni, když skončena báseň: „Buďsbohem, čtenáři milý!m&
Končí se druhá kniha Kroniky Čechů
141
Kosmas po kor. indd 141
26.7.11 10:21