Deklinace
Principy klasifikace mluvnických jmen
Jmenné mluvnické kategorie
Deklinační typy
© Irena Bogoczová 2015
Slovní druhy?
kořen – kmenotvorná přípona/téma – koncovka/flexe
mluvnické jméno (deklinace; pád) x VF (konjugace; osoba) … děje
nomen: substance a indeksy („místo jména”, za-jména), vlastnosti, počty
3 TYPY DEKLINACÍ:
- jmenná
- zájmenná
- složená
nikoliv: substantivní, adjektivní, číslovková
JMENNÁ: rabъ žena lěto novъ nova novo
mǫžь duša polě pěšь pěša pěše
novějьnovějьša nověje
participia: idǫšta
číslovky 3, 4, 5-10…
pán/hrad, muž/stroj, завод, автомобиль, sąsiad, uczeń, vojnik, učitelj…
mlád, vesel, matčin, otcův… drag, svež…
žena/sluga (předseda, kolega), duša (>duše), школа, яблоня, chata, ziemia,
žaba/žena
mláda, „jarňa“, głupia…
město, moře, словo, училище, lato, pole, koljeno, more; „jarně“, głupie…
ZÁJMENNÁ: tъ ta to t-o-go…
jь ja je j-e-go…
SLOŽENÁ: novъ-jь>novyjь nova-ja novo-je nov-a-jego…
pěšь-jь>pěšijь pěša-ja pěše-je pěša-jego
popř. KOMPARATIVNÍ
Mluvnické kategorie
Pád, casus (7)→ 6,5,4,3,2,1… pádový synkretismus
substantiva: nominativ – akuzativ, genitiv – akuzativ pro Bůh!
nominativ – vokativ
dativ – lokál…
adjektiva, zájmena: genitiv – lokál pl.
číslovky: dativ – instrumentál dvěma
ztráta pádu
ztráta flexe, ztráta schopnosti skloňovat (bulharština, makedonština)
nulová; důvod? – zanik jeru; vnitřní přítel x přátel
analogie, dubletní tvary „kolísání”; důvod? – redukce deklinačních typů
hláskové alternace; důvod? – fonologie, morfofonologie
bůh, boha : bože, člověk : člověče!, vlk : vlci
ruka : v ruce, noha : na noze, Čeh : Česi
dvůr, dvora : ve dvoře…
změny přízvuku, kvantity, intonace lònac, lónca, lônci, lönácá
Číslo, numerus: singularis, dualis, pluralis:
ruce, rukama, rukou, ramenou, prsa (sg. ten prs),
dvě, dvěma, dvou, dvě stě, oči, očima, uši, ušima…
v ruštině (2) roga, rukava, berega…
v polštině (arch.) oczyma
v ch./s. očiju, ušiju
Rod, genus: maskulinum, femininum, neutrum
↓
životnost : neživotnost
projevuje se formálně: v sg. ve všech jazycích: akuzativ/genitiv x akuzativ/nominativ;
v pl. N kluci, vlci : jazyky, domy (= akuzativ), мальчики, языки, momci, jezici
polština: widzę chłopców, ruština: vižu soldat, volkov, девушек, лошадей
čeština: vidím pány, chlapce, s./ch. momke
PROČ? Otec miluje syn. Syn miluje otec.
PŘEDLOHA? zájmeno: kъto, kogo, komu, kogo, o komь, s cěmь
Stupeň, gradus (adjektiva): positivus, komparativus, superlativus
nov-ě-jší, star-0-ší
bulharština, makedonština: dobr, po-dobr, naj-dobr
Člen, určitost; zájmeno
dobra-ja, dobra-jego, dobru-jemu
nikoliv bulharština, makedonština: žena-ta, dete-to, mlada-ta žena…
Deklinace JMENNÁ, (např.) substantiva
Vokalické kmeny Konsonantické kmeny
Rozhoduje KMEN!
Množství kmenů/deklinací→redukce, zůstanou jen produktivní.
Deklinační typy zanikají, ale substantiva přetrvávají! Neexistují „výjimky”!
o-kmeny, a-kmeny (tvrdé), io-/jo-kmeny, ia-kmeny (měkké, jotované),
např. duchja>duša, morjo>moŕe>moře
iio-kmeny – dvakrát změkčené, např. stavení, dělání
u-kmeny
i-kmeny: m., f., např. kost
ū-/ъv-kmeny (e)n-kmeny (e)nt-kmeny, např. kuře
(e)s-kmeny (e)r-kmeny
o- kmeny m.: -ъ, -a
rabъ, chlěbъ, prorokъ, vьlkъ, bogъ, duchъ, listopadъ, Konstantinъ, potokъ
o- kmeny n.: -o, -a
lěto, rebro, igo
io- kmeny m.: -ь, -a
cěsarь, učitelь, bojь, otecь …
io- kmeny n.: -e, -ja
moŕe, poĺe, sъnьmište, sufix …isko>…ište (…istiio, …istjo, … ište/išče)
iio- kmeny n.: -ьje, -ьja
znamenьje, žitьje (podstatná jména slovesná), ostrьje, dvorьje, zagorьje
iio- kmeny m.: -ьjь, -ьja
vorobьjь, solovьjь, žrěbьjь, Jurьjь
a- kmeny f., m.: -a, -y
žena, rǫka, noga; vojevoda, vladyka, sluga
ia- kmeny f.: -ja, -ę
duša, zemĺa, voĺa, pustyňa, ovьca, …ica; junoša
iia- kmeny m.: -ьja, -ьję
bratьja, lanьja, rabynьja (č. paní)
u- kmeny m.: -ъ, -u
synъ, medъ, mirъ, dostatъkъ, dobytъkъ; pl. -ov-e
i- kmeny m., f.: -ь, -i
pǫtь, gostь, zvěrь, medvědь, gospodь, golǫbь, ognь; kostь, gǫsь,
radostь … ost, kǫpělь, žiznь
n- kmeny m.: -y, -en-e
greben-, jelen-, koren-, kamen-, den-;
pl. slavjane, pogane>Slované, pohané x děkani, narkomani
n- kmeny f.: stepy > ruština: stepen´
n- kmeny n.: -ę, -en-e
ramę, sěmę, temę, pismę, imę
nt- kneny n.: -ę, -ę(en)t-e
detę, jagnę, robę, telę, por-/pra-/porosę SUPLETIVISMUS
r- kmeny f.: -i, -er-e
mati, dъšti/dъči < dъkti, neti – neteře
ъv- / uu-/ū- kmeny f.: -y, -ъv-e
svekry, ĺuby, kry, crъky, mъrky, brosky, smoky, buky, pany, kroky, kony, brity
s- kmeny n.: -o, -es-e
slovo/sloveso, nebo/nebesa, tělo/těleso, oko, ucho, čudo, kolo/kolesá