Zdroje a prameny •literatura – objektivní (vědecká): historická díla (Xenofón, Thúkydidés) • filozofická (společenskovědná) díla (Xenofón, Platón, Aristotelés) • řečnické spisy: autentické žaloby i obhajoby (Démosthenés, Lýsiás) • helénistické egyptské papyry (soukromá korespondence, smlouvy) • - subjektivní: divadlo (komedie: Aristofanés, Menandros) • subjektivní lyrika • •hmotné prameny: architektura: urbanismus, náhrobní nápisy • výtvarné umění: vázové malířství • •mytologie a náboženství: vztahy mezi bohy a mytologickými postavami – náboženské svátky Periodizace řecké literatury a historie •helladská doba: cca 2000: příchod Řeků do egejské oblasti, 2700-1450: mínojská kultura na Krétě: lineární písmo A, 1600-1000: mykénská kultura na pevnině (království): lineární písmo B a mykénská koiné •9./8. stol.: vznik alfabety •archaické období (8.-5. stol.): řecká kolonizace, vznik městských států (poleis): aristokracie, tyranie; řecko-perské války • Homér, 7.-6. stol.: dialekty; poezie: Sapfó; próza: věda, historik Hérodotos •klasické období (5.-4. stol.): demokracie v Athénách (Periklés), peloponéská válka, vzestup Makedonie • attičtina ve „vyšší literatuře“, širší attičtina (s ionskými prvky) v administrativě; centrum Athény • - literatura: filozofie: Platón, Aristotelés; historie: Thúkydidés; tragédie: Sofoklés, Eurípidés; • komedie: Aristofanés; řečnictví: Démosthenés •hellénistické období (4.-1. stol.): tažení Alexandra Velikého a jeho nástupci; postupné začleňování do Římské říše (146 BC, 30 BC) • hellénistická koiné: att.+ion., úřední jazyk makedonské říše, soukromá korespondence; produkce i mimo Athény; komedie (Menandros), poezie (Theokritos) •římské období (1. stol. BC- 4. stol. AD): území Řecka pod správou Říma; ovlivňování latiny a řečtiny -hnutí tzv. druhá sofistika: 2-4. stol.AD: snaha o čistou attičtinu -dichotomie psaného a mluveného jazyka •byzantské období: úřední jazyk východořímské říše, velké rozdíly mezi mluveným a literárním jazykem • 1204 dobytí Konstantinopole křižáky • 1453 je Konstantinopol dobyta Turky •turecká nadvláda – - centrum vzdělanosti Konstantinopol, čtvrť Fanar: fanariotská kultura – - krétská renesance – Kréta dobyta Turky až 1669, poté se přesouvá na Iónské ostrovy a Itálie • - konec 18. stol. sílící řecké národní hnutí, 1822 nezávislost Řecka • Athena_Parthenos_Varvakeion.jpg Athena Varvakeion – kopie (3. stol. AD) Athény z Parthenonu (5. stol. BC) Boj s Amazonkami (Amazonomachia) Homérské eposy •vznik cca 9/8 stol. BC, orální tradice tzv. rhapsódů, 6. stol. BC Peisistratovská edice •ionština s arkadskými prvky •Trója: řeka Skamandros, na pahorku Hisarlik byly H. Schliemannem v 70. letech 19. stol. odkryty zdi z cca r. 1200 BC •Ílias: 24 zpěvů, cca 15 tis. veršů •poslední dny trójské války: Achilleův hněv, Patroklova smrt, Achilleova pomsta: Hektorova smrt, Patroklův a Hektorův pohřeb •Odyssea: 24 zpěvů, 12 tis. veršů •3 části: Télemachos, Odysseův návrat: od nymfy Kalypsó k Faiákům a na Ithaku, pomsta nad ženichy Lineární písmo B pismo_LB.gif Uploaded Image Mykénská kultura Manželské dvojice z Homérových eposů •Meneláos a Helena (Sparta) •Odysseus a Penelopé (Ithaka) •Agamemnón a Klytaimnéstra (Mykény) • •Priamos a Hekabé (Trója) •Hektor a Andromaché (Trója) • •další ženy: •Nausikaa, Bríseovna Raná archaická lyrika •Hésiodos (8./7. stol. BC): Práce a dni, Zrození bohů (Theogonia) •Sémónidés, 7. stol. BC •Hippónax z Efesu, 6. stol. BC •---------------------------------- •Solón z Athén, 7./6. stol. BC - zákony • Dórské obce •Sparta (Peloponés) –mytický zakladatel Lykúrgos •Xenofón: Lakadaimonské zřízení (zač. 4. stol. BC); překlad IN: Řecké dějiny, AK 46, Pha 1982 •Plútarchos: Život Lykúrga (1./2. stol. AD); překlad IN: Životopisy slavných Řeků a Římanů I, Odeon, Pha 1967 •Gortyna (Kréta) – Gortynský zákoník: objeven v 50. letech 19. stol. –přelom 6./5. stol. Postavení ženy v klasických Athénách •tragédie (mytologické náměty): Sofoklés, Eurípidés –ženy volně vychází z domu –ženy: nářek žen nad nesnadným údělem –muži: žena přináší muži zkázu – •soudní řeči (Démosthenés, Lýsiás) – žena zcela podléhá muži (kyrios) – •filozofie (pythagorejci, Platón, Aristotelés) • •komedie (Aristofanés) – Ženy v tragédiích (5. stol. BC) •ideální manželka: podřizuje se muži a trpí mu jeho nevěry; umírá za něj ØEurípidés: Trójanky, mluví Andromaché (překlad IN: Trójanky a jiné tragédie, AK 39) – Andromaché, rozhovor Andromachy s Hermionou (překlad IN: Héraklés a jiné tragédie, AK 57) – Alkéstis (překlad IN: Trójanky a jiné tragédie, AK 39) – •ženský pohled: obtížný úděl ženy ØEurípidés: Médeia (překlad IN: Trójanky a jiné tragédie, AK 39) ØSofoklés: Téreus, mluví Prokné (překlad IN: Tragédie, AK 29) – Trachíňanky, mluví Déaneira: strach o manžela a děti – •mužský pohled: žena je zlo, má sedět doma a být zticha ØAischylos: Sedm proti Thébám, mluví Eteoklés (překlad F. Loukotky Pha 1900) Ø Eurípidés: Hippolytos (překlad IN: Hippolytos a jiné tragédie, AK 54) – Médeia, mluví Iásón Aristofanés (cca 445-388 př.n.l.) •napsal 40 komedií, dochovalo se 11: •Acharňané, r. 425 – politická, uzavření míru se Spartou •Jezdci, r. 424 – politická, proti Kleónovi •Oblaka, r. 423 – proti Sókratovi •Vosy, r. 422 – narážky na Kleóna i Sókrata, soudní praxi v Athénách •Mír, r. 421 – politická, snaha o osvobození Míru •Ptáci, r. 414 – téma míru. Založení ptačího města mezi nebem a zemí •Lýsistraté, r. 411 – uzavření míru se Spartou •Ženy o Thesmoforiích, r. 410 – proti Eurípidovi •Žáby, r. 405 – Héraklés má přivést z podsvětí Eurípida, v soutěži o nejlepšího tragika však vítězí Aischylos •Ženský sněm, r. 392 •Plútos, r. 388 – utopie, snaha o uzdravení slepého Plúta, aby bohatství bylo spravedlivě rozděleno Peloponéská válka (431-404) •prameny: Thúkydidés: Dějiny peloponéské války (do r. 411), Xenofón: Řecké dějiny •athénský námořní spolek (Athény) x peloponéský spolek (Sparta) •431 spartští spojenci Thébané útočí na Plataje • obléhání Athén, plenění Attiky •425 vítězství Athén u Sfaktérie (Kleón) •422 v bitvě u Amfipole umírá Kleón i spartský Brásidás -> mír •Alkibiadés a výprava na Sicílii – 415 útok na hermovky •Alkibiadés přechází na stranu Sparty, neúspěch výpravy na Sicílii •413 odříznutí Athén od zásobování, spojenectví Sparty s Peršany •411 převrat v Athénách – lidové shromáždění zbaveno moci, rada 400 •Alkibiadés se vrací do Athén – dílčí ath. vítězství •405 bitva u Aigospotamoi – vítězství Sparty (Lýsandros), 404 kapitulace Athén Lýsistraté 120-144 Lysistraté: Ženy, jestli máme přinutit muže uzavřít mír, je potřeba zdržet se ― Kaloníké: Čeho? Řekni! Lysistraté: A uděláte to? Myrhiné: Uděláme, i kdybysme měly zemřít. Lysistraté: Musíme se zdržet... údu. Co se otáčíte? Kam jdete? Co protahujete ksichty a kroutíte hlavou? Proč ztrácíte barvu a proléváte slzy? Uděláte to, nebo ne? Nebo co vlastně chcete? Kaloníké: To bych nemohla udělat, ať si válka pokračuje. Myrhiné: Ani já ne, ať si válka pokračuje. Lysistraté: Co to říkáš? Neřekla jsi před chvilkou, že by ses nechala rozpůlit? Kaloníké: Pro mě za mě. Když bude potřeba, projdu klidně ohněm. Raději toto než být bez sexu. Nic totiž není tak příjemné, Lysistrato. Lysistraté: A co ty? Myrhiné: I já chci projít ohněm. Lysistraté: Och, jaké jsme zvrhlé pohlaví. Ne neprávem jsou o nás tragédie. Neumíme nic jiného než šukat a rodit. Ale jestli budeš ty jediná se mnou, Kaloníké, situaci ještě zachráníme. Přidej se ke mně. Kaloníké: Při bozích, je těžké, aby ženy spaly samy bez ptáka. Ale mír taky potřebujeme. 591-597 Lysistraté: Ale když se máme radovat a užívat si mládí, kvůli válkám spíme samy. Nemluvím o nás, trápím se kvůli dívkám, které stárnou ve svých pokojích. Radní: A copak muži nestárnou? Lys: To ale přece není totéž. I šedivý muž může přijít a rychle se ožení. Žena však má jen krátký čas; když ho promarní, nikdo si ji nechce vzít a ona zůstane sedět jako prokletá. 865-882 Kinesiás: Od té doby, co žena odešla z domu, nemám žádnou radost ze života. Doma se mi to zajídá, všude je klid, už mi ani jídlo nechutná. A pořád mi stojí. Myrhiné: A já ho miluju. Ale on se nechce se mnou pomilovat. Nevolej mě k němu. Kin: Nejsladší Myrhinko, co to děláš? Pojď sem. Myr: Při Diovi, nepůjdu. Kin: A nepůjdeš sem, ani když tě volám, Myrhino? Myr: Voláš mě, i když nic nepotřebuješ. Kin: Že nic nepotřebuju? Jsem celý zničený. Myr.: Jdu pryč. Kin: Neodcházej! Poslouchej, dítě! Hej ty, zavolej na mámu! Dítě: Mama, mama. Kin.: Co je s tebou? Není ti líto dítěte, že je nemyté a nenakojené už šest dní? Myr.: Je mi ho líto. Otec se o něj nestará. Ženy o Thesmoforiích 392-423 Říká o nás [Eurípidés], že jsme záletné nymfomanky, že máme rády víno, že jsme užvaněné zrádkyně, a my teď už nemůžeme dělat nic jako dřív. Tak tyhle ošklivosti mužům vtloukl do hlavy. ... Muži teď ženy nespouští z očí. ... Zamykají nás v našich pokojích na několik západů a pořizují si bojové psy, aby zastrašili milence. A ještě něco: dřív jsme mohly držet kasu a tajně ulít olej, víno nebo obilí. To už teď nejde. Všude jsou bezpečnostní zámky a muži nosí klíče u sebe. Ženský sněm 611-62 Blepyros: A když někdo uvidí holku, zatouží po ní a bude ji chtít obtáhnout, bude si moct vzít ze společného a zaplatit jí? Tím, že se s ní vyspí, si totiž bude užívat toho, co patří všem. Praxagora: Ale on se s ní bude moct vyspat i bez placení. Ustanovuju totiž ženy společné mužům a kdo chce, může s nimi souložit a plodit potomky. Blepyros: Ale nepůjdou tedy všichni k té nejkrásnější a nebudou ji chtít ohnout? Praxagora: Ošklivé a nosaté budou sedět vedle krasavic a kdo zatouží po hezké, bude muset napřed přefiknout šeredu. Blepyros: Ale co my starci, když to budeme napřed dělat s ošklivými, nevypoví nám úd poslušnost dřív, než dorazíme tam, kam říkáš? Praxagora: O tebe se prát nebudou, neboj. Hlavu vzhůru, fakt se prát nebudou. Blepyros: O co? Praxagora: Aby se s tebou vyspaly. Prostě se to tak má. Blepyros: Ten váš nápad má něco do sebe. Je to vymyšleno, aby žádná jeskyňka nezůstala prázdná. Co ale mužské chlouby? Všechny poběží za krásnými, škaredým se budou vyhýbat. Praxagora: Oškliví budou čekat a hlídat venku, až hezouni budou odcházet z hostiny. A ženy nebudou moci spát s krasavci a urostlými, dokud nedají taky škaredým a slabým. 938-972 Mladík: Kéž by šlo vyspat se s mladou dívkou, aniž bych musel napřed ošukat škaredou nebo stařenu. To se vůbec nehodí pro svobodného občana. Stařena A: S nářkem budeš šukat. ... Počkám, co udělá. Mladík: Při bozích, chtěl bych jenom tu krasavici, po té už dávno toužím. A teď jsem opilý... Dívka: To jsem tu prokletou bábu převezla. Odešla, protože si myslela, že zůstanu vevnitř. Á, tady je ten, o kom jsme mluvily. Sem, sem, můj miláčku, sem pojď a v noci se se mnou pomiluj. Už se mnou lomcuje touha po tvých kudrnatých hlasech. Ta touha už je veliká, sžírá mě a nepouští. Pusť mě, Erote, prosím, a dej, aby přišel ke mně do postele. Mladík: Pojď ke mně dolů, otevři dveře. Pokud ne, tak si tu lehnu. Miláčku, chci si pohrát ve tvém klíně a s tvou prdelkou. Afrodíto, proč po ní tak šílím? Pusť mě, Erote, prosím, a dej, aby přišla ke mně do postele. Ta slova jsou slabá proti tomu, jakou touhu cítím. Má nejdražší, snažně tě prosím, otevři mi a obejmi mě. To kvůli tobě trpím. ... •Pýthagorás (580-500) Øživotopisy (překlad IN: Pýthagorás ze Samu, Trigon, 1999) Øtexty žáků a stoupenců (ed. Thesleff: An introduction to the Pythagorean writings of the Hellenistic period, 1961) Ø •Xenofón (444-354): Ø Lakedaimonské zřízení (překlad IN: Řecké dějiny, AK 46) Ø O hospodaření ØVzpomínky na Sókrata (obojí překlad IN: Vzpomínky na Sókrata, AK 15) • •Platón (427-347): ØÚstava (Oikúmené 1996) ØZákony (Oikúmené 1997) • •Aristotelés (384-322): ØZoologie, ØO rozmnožování živočichů ØPolitika (Rezek 1998) ØAthénská ústava (AK 73, 2004) •pythagorejci: Aristoxenus (4. stol. BC) • Charondas (1. stol. BC) • Ocellus (2. stol. BC) • • Platón: Ústava (459d-460a) • Zákony (784b, 835c, 836a, 838e, 841a) • •stoikové v Římě: muže a ženu spojuje přátelství • Seneca ml. (1. stol. AD) »Musonius Rufus (1. stol. AD) • •Boží slovo / nařízení: Kleméns Alexandrijský (Strómata, Vychovatel) (3. stol. AD) » » Platón: Ústava Platón: Zákony Aristotelés: Politika přirozenost ženy je stejná jako muže je jen slabší Ž se vzděláním může vykonávat stejné fce jako M, účastní se boje na Ž kladeny jiné požadavky (jiná cvičení, neúčastní se boje) Ž je disponována k tomu, aby se podřizovala a poslouchala ženy cvičí nahé ženy cvičí zahalené cíl: jednota obce, zabránit hádkám a sporům cíl: naprostá jednota obce cíl: soběstačnost, zákl. jednotka obce domácnost (oikos) eugenický program: Ž jsou mužům přidělovány úředníky podle vlastností monogamní manželství, dohled nad rozmnožováním páru, zakazuje nereproduktivní sexuální praktiky monogamní sňatek, alespoň v reprodukčním věku Ž rodí od 20 let Ž sňatek 16-20 let Ž sňatek: 18, M 37 let počet dětí není omezen zákonodárce stanoví počet občanů dohled nad počtem dětí zrušení soukromého vlastnictví zrušení soukromého vlastnictví soukromé vlastnictví (staráme se jen o to, co nám patří a k čemu máme citový vztah) odpovídá lidské přirozenosti kúros a koré Münchner_Kouros_Glyptothek_Munich_169.jpg pol. 6. stol. BC ACMA_681_Kore_Antenor_1.JPG 2. pol. 6. stol. BC Manželství Prameny •Hérodotos (5. stol.): Dějiny •Aristotelés (4. stol.): Athénská ústava •soukromé soudní řeči: • Démosthenés (4. stol.): Contra Spudiam (41.) (dědictví, adopce) • Contra Macartatum (43.) (dědictví) • In Stephanum (45.) (závěť) • Ísaios (4. stol.): De Philoctemone (6.) (dědictví, adopce) • De Cirone (8.) (legitimita dětí) • Lýsiás (5./4. stol.): De caede Eratosthenis (1.) (zabití milence manželky) • In Diogitonem (32.) (podvody při dědictví) • •Plútarchos (1./2. stol. AD): Životopisy • Rady manželské • •neliterární prameny: nápisy, papyry (smlouvy, soukromá korespondence) • •srovnávací etnografie (mediteránní prostor), antropologie, sociální historie • zákon „Jestliže někdo zabije někoho nechtěně při závodech, nebo když ho srazí na cestě, nebo omylem v boji, nebo když ho zabije u své manželky, matky, sestry, dcery nebo družky, kterou by měl kvůli (zplození) svobodných dětí, kvůli tomu ať není obžalován z vraždy.“ Démosthenés 23.53 Lýsiás: O vraždě Eratosthena IN: Antické novely, SNKLÚ Pha 1965, přel. Ferd. Stiebitz •Když jsem já uznal, Athéňané, za dobré oženit se a přivedl jsem si ženu do domu, choval jsem se po ostatní čas tak, že jsem ji ani nesužoval, ani jsem ji příliš neponechával na vůli činit, co by chtěla, a také jsem ji opatroval, jak bylo lze, a dával na ni pozor, jak se slušelo. Ale když se mi narodilo dítě, důvěřoval jsem již a svěřil jsem jí všechen svůj majetek, domnívaje se, že je taková družnost nejsilnější. •Zpočátku byla nejlepší ze všech žen: byla obratnou a šetrnou hospodyní a pořádně všechno spravovala. Mám jednopatrový domek, stejně zbudovaný nahoře i dole, pokud se týče ženské a mužské světnice. Když se nám narodilo dítě, matka je kojila; a aby se nemusela vydávat v nebezpečenství, sestupujíc po schodech, kdykoli je bylo třeba koupat, já jsem zůstával nahoře, ženské pak dole. A tak se stalo zvykem, že má žena často odcházela spát dolů k děcku, aby mu podávala prs a ono nekřičelo. A to se dálo drahný čas, a já jsem nikdy nepojal podezření, nýbrž byl jsem tak pošetilý, že jsem se domníval, že je má manželka ze všech žen v městě nejpočestnější. ... •Když jsem jednou přišel neočekávaně domů z venkova, děcko křičelo a bylo mrzuté. Vybídl jsem ji, aby dala dítěti prs, aby přestalo plakat. Neměl jsem žádné podezření a spal jsem s chutí, protože jsem přišel z venkova. •Když bylo k ránu, ona přišla a otevřela dveře. Já jsem se jí ptal, co to, že v noci oboje dolejší dveře vrzly, a ona říkala, že zhaslo světlo u děcka, že si tedy šly zapálit k sousedům. Já jsem mlčel a myslel jsem, že je to tak. Zdálo se mi, že měla nalíčený obličej, ačkoli bratr zemřel ani ne před měsícem; ale přece jsem ani tak nic o té věci neřekl a odešel jsem ven beze slova. •Potom však přišla ke mně jedna ženská, stařena, a řekla: „Eufiléte, ten člověk, který se prohřešuje na tobě a na tvé ženě, je náš nepřítel. Jestliže vezmeš služku, která chodí na trh a posluhuje vám, a podrobíš ji výslechu, všechno se dovíš. Je to Eratosthenés z Oie, jenž takovou věc vyvádí, a zkazil už nejen tvou ženu, ale i mnoho jiných; je to jeho zaměstnání.“ ... Služka mi všechno pověděla.... •Potom uplynuly čtyři či pět dní, a jedné noci jsem přistihl svou ženu s Eratosthenem a zabil jsem ho. A učinil jsem to podle práva, jak vám dokáži přesvědčivými svědectvími. •Nejprve vám chci vyprávět, co se stalo posledního dne před tím. Sóstratos byl můj dobrý známý a přítel. Potkal jsem ho, šli jsme ke mně do domu a večeřeli jsme. A když si pochutnal, odešel pryč a já spal. •A tu vstoupí do domu Eratosthenés, a služka mě hned vzbudí a poví, že je uvnitř. Vzal jsem si na pomoc několik sousedů, z nejbližšího hostince jsme si vypůjčili pochodně a vcházeli jsme do domu: dveře byly otevřeny a od služky připraveny. Vyrazivše pak dveře do ženské světnice, viděli jsme ho my, kteří jsme vešli první, ještě ležet u ženy, ti pak, kteří vešli později, viděli ho stát na lůžku nahého. A já ho udeřím a srazím a otočiv mu ruce dozadu a svázav je, tázal jsem se ho, co chodí do mého domu a páše bezpráví? •A on vyznával, že je vinen, a prosil, abych ho nezabíjel, nýbrž vzal si od něho peníze. •Ale já jsem řekl: „Nikoli já, ale zákon obce tě zabije, který ty přestupuješ a kterého sis takto vážil méně než rozkoší, a raději ses takovéhoto zločinu dopouštěl na mé ženě a na mých dětech, než abys poslouchal zákony a byl řádným člověkem!“ •Takto se mu tedy dostalo toho, co nařizuje zákon o lidech, kteří se takových věcí dopouštějí.