7.12.2016
PŘEHLED RUSKÉ LITERATURY 20. STOLETÍ
STŘÍBRNÝ VĚK RUSKÉ LITERATURY
SYMBOLISMUS
■ Od 90. let 19. století je postupně „zlatý věk" v ruské literatuře střídán „stříbrným věkem"
■ Realismus, který tolik zdomácněl v ruské literatuře, se prolíná s modernou (doba „-ismů")
■ Je ovlivňován poetikou naturalismu, dekadence a symbolismu Změny neprobíhaly náhle, ale postupně a pozvolně
■ Potřebu změny vyjádřil D. S. Merežkovskij v eseji O příčinách úpadku a o nových směrech v současné ruské literatuře (1893)
■ Podle něj bylo soudobé Rusko v mnoha ohledech na špičce vývoje hlavně ekonomicky, což byl zárodek úpadku -materialismus, plytkost hodnot
■ Má zdroje ruské i zahraniční
■ Zahraniční: francouzský symbolismus
■ Ruské: tzv. čistá poezie a náboženská filozofie - Konstantin Leonťjev (1831-1891), Vladimír Solovjov (1853-1900), Vasilij Rozanov (1856-1919) a další
' Skrze symbol nové vidění světa, poznání nových věcí a jevů ve vzájemných souvislostech na intuitivně-mystickém základě
■ Pro ruský básnický symbolismus byl typický zájem o historická, okultní, ezoterická a magická témata; zájem o latinu a katolicismus (výjimkou nebyly latinské názvy sbírek)
SYMBOLISMUS
■ Starší generace:
■ ValerlJ Brjusov (1873-1924) - básník a prozaik (historická témata)
■ DmltrlJ S. Merežkovskij (1865-1941)
básník a teoretik
■ Mladší generace:
■ Andrej BělyJ (Boris Bugajev, 1880-1934)
■ Alexandr Blok (1880-1921) nejvýznamnější představitel symbolismu
■ Verše o Krásné Dámě (1904)
■ Dvanáct (1918) poema, apoštolově vyobrazeni jako rudí gardisté, má formu lidové písně („častuški"), revoluce vyobrazena jako živelná a krutá událost, jako vypořádání se se starým světem
PRÓZA POČÁTKU 20. STOLETÍ
■ Maxim GorklJ (Alexej M. Peškov, 1868-1936)
■ Citlivost pro sociální témata, hrdiny jeho děl jsou lidé na okraji společnosti, „na dně", vyloučení (tzv. bosácké povídky)
■ drama Na dně (1902)
■ V jeho dílech je řešena životní pouť člověka, otázky víry a samozřejmě revoluce (jako změny) - Matka (1906), Zpověď (1908), románové kroniky zachycující ruskou vesnici v předvečer změn - Město Okurov (1909), Život Matveje Kožemjakina (1910-1911)
■ Vrcholem se mělo stát epické dílo Život Klima Samgina (1925-1936), zůstalo však nedokončeno
■ Leonld Andrejev (1871-1919)
■ Prozaik a dramatik, jeho dílo má pesimistické ladění, hledání hodnot (dobro X zlo, život X smrt), odvrácená tvář revoluční morálky
■i
IVAN BUNIN (1870-1953)
NC 1933, 1920 emigrace do Francie
Do literatury vstoupil jako symbolistický básník - Padání listí (1901)
Proslul však především jako prozaik, psal krátké povídky a novely, pro něž je typická lyričnost, melancholické ruské prostředí (vesnice, příroda), častý je milostný (tragický, hořký) motiv
Vesnice (1910), Lehký dech (1915), Míťova láska (1925) Život Arseněvův (1930) autobiografické rysy, dětství a mládí autora, líčení již zmizelého (předrevolučního) patriarchálního Ruska
Temné aleje (1943) - sbírka povídek, tragičnost lidského života, mučivé tóny lásky
Prokleté dni (1922) - zaznamenává fakta a vzpomínky na občanskou válku
1
7.12.2016
AVANTGARDA
■ 2 linie
1 1) konstruktivistická - inspirace v moderním umění
(kubismus) a poetice italského futurismu (T. Marinetti), fr.
básník G. Apollinaire 1 2) iracionální - směřuje do prokletých básníků, dadaismu,
fr. surrealismu (u nás poetismus, v Rusku imažinismus);
potlačuje racionální složku tvorby a zdůrazňuje iracionální
(smyslovou) - intuice, psychologické postupy
■ Pro avantgardu je typické deklarování uměleckých a ideových postojů v manifestech
■ Kritika (malo)měšťácké společnosti
' Odmítání tradičních uměleckých a estetických hodnot a norem
(časté je experimentování) ' Vymezuje se proti symbolismu
AK M E IS M US
■ Reakce na symbolismus (most mezi modernou a avantgardou)
■ Nazýván též klarismus či adamismus
■ Součást evropského novoklasicismu
■ Návrat k průzračné, čisté poezii (tedy poezie zbavené zástupných symbolů), důraz na tradiční básnický výraz
1 Anna Achmatovová (1889-1966, Anna Gorenková)
i Sbírky Růženec (1913), Bílé hejno (1917), Jitrocel (1921)
i Poémy Rekviem (1935-1940), Poéma bez hrdiny (1940-1960)
■ Další představitelé: Nikolaj Gumiljov, Osip Mandelštam, Marina Cvetajevová
■ Ve 20. letech se postupně rozpadá, v jeho poetice pokračují Achmatovová a Mandelštam
FUTURISMUS
' Nejvýraznější ruský avantgardní směr
■ Rozvíjí se od desátých let 20. století
■ Z hlediska názvu a poetiky navazuje na italský futurismus
■ Antitradcionalismus, antiestetismus, urbanismus, technicismus
■ Z hlediska ideové se však odlišoval svojí příklonností k levicovému avantgardnímu umění (neoddiskutovatelné propojení ruského futurismu a bolševické revoluce)
' Manifestační sborník Políček veřejnému vkusu (1912)
' Práce s tzv. zaumným jazykem (teoretik Alexej Kručonych),
jedná se o asémantický jazyk, sledující spíše zvukovou než
významovou stránku slov.
FUTURISMUS
■ Vladimir Majakovskij (1893-1930)
■ Nejvýznamnější představitel ruského futurismu, Stalin ho označil za největšího sovětského básníka
■ Byl nadšeným podporovatelem a obdivovatelem revolučního hnutí, ale také kritik porevolučního vývoje
■ Kultivuje tradiční ruský básnický útvar - poému
■ Oblak v kalhotách (1915), Flétna-páteř (1915)
■ Revoluci alegoricky zachycuje v dramatu Mystérie buffa (1918) s utopickými rysy
■ Oslavuje nový režim patetickou básní 150 000 000 (1921)
■ Rozčarování ze sovětské byrokracie je zřetelné v divadelních hrách Štěnice (1929), Horká lázeň (1930)
FUTURISMUS
■ Futurismem byl na počátku své tvorby ovlivněn i Boris Pasternak (1890-1960), který do literatury vstoupil jako básník
' Sbírky Blíženec v mracích (1914), Nad bariérami (1917)
■ Pasternak se však futurismu postupně vzdaloval
■ Formovalo ho filozofické a hudební vzdělání, projevuje se u něj lyrická vnímavost, jeho poezie je výrazně komorní,
■ Projevuje se u něj široké umělecké nadání (malířské i hudební), zděděné po rodičích
■ V jistém smyslu je protipól společensky angažovanému Majakovskému (někdy mu byla vytýkána izolovanost)
' Známý se stal po vydání sbírky Sestra má život (1922)
20. LETA V RUSKÉ LITERATURE
■ „rozpad" literatury na oficiální, neoficiální, emigrantskou
■ Tyto tři části literatury spolu zpočátku komunikovaly a ovlivňovaly se, což během 20. let mizí
■ Novému režimu sice trvalo nějakou dobu než se stal skutečně totalitním, 20. léta tak byla „volnější", což se projevilo jistou pluralitou v uměleckém ztvárnění nové reality
■ Na ploše 20. let tak vedle sebe stojí díla nekriticky obdivující revoluci i ta která anticipují nebezpečí přicházející s novým režimem
■ objevují se hlasy, jenž upozorňují, že nepřichází nová svoboda, ale utužení dřívější nesvobody
■ Stojí vedle sebe díla proletárskych autorů, poputčiků, avantgardistů...
2
7.12.2016
20. LETA V RUSKÉ LITERATURE
■ Kriticky se vyjadřují osobnosti, které levicové hnutí podporovali - Gorkij, Majakovskij
■ Objevují se antiutopická díla Jevgenij Zamjatin (1884-1937) román My (1920)
' Andrej Platónov (1899-1951) novely Čevengur (1928-1929) a Stavební jáma (1929-1930)
■ Rozvíjí se satira - mistrovské satirické povídky Michaila Zoščenka (1894-1958), které mu přinesly obrovskou popularitu
■ Plodná autorská dvojice Ilja llf a Jevgenij Petrov (zejména romány Dvanáct židlí a Zlaté tele)
■ Zvláštní linií ruské prózy jsou zdánlivě romanticky naivní romány Alexandra Grina (1880-1932) /Váchové plachty (1923)
RUZNA LITERÁRNI USKUPENI
•
Ukázkou plurality ruské literatury 20. let je množství různých literárních uskupení
Uskupení „proletárskeho charakteru" - Proletkul (1917), RAPP (1922)
RAPP byla výrazně podporována stranou, což z ní učinilo dominantní sílu v literárním prostoru
avantgardní uskupení: LEF (1922) - pokračování ruského futurismu - nejvýznamnéjší postavou V. Majakovskij OBERIU (1927) - uzavírá ruskou avantgardu, kterou násilně ukončili stalinské čistky ve 2. polovině 30. let.; typický je pro ně experiment (psali výhradně „do šuplíku") Hlavní představitel: Daniil Charms (Juvačev, 1905-1942),
RUZNA LITERÁRNI USKUPENI
1 Imažinismus - avantgardní směr, který byl reakcí na symbolismus, však vymezoval se i proti futurismu; důraz na básnický obraz
1 Sergej Jesenin (1895-1925), který však tento směr postupně opustil - básnická sbírka Krčemná Moskva (1924) - rezonují v ní pocity vykořeněnosti
■ 0 svobodné umění usilovali i ne-avantgardní uskupení
■ Serapionovi bratři (1921) - J. Zamjatin, M. Zoščenko
■ Proti vulgarizaci a zjednodušování proletárskych autorů vystupovali členové Perevalu, z nichž nejvýznamnéjší je Arťom Vesjolyj (Nikolaj Kočkurov, 1889-1939, oběť čistek)
:
STALINOVA ERA
1932 - rozhodnuto o likvidaci (přestavbě) literárních spolků, uskupení, organizací a o vzniku Svazu sovětských spisovatelů 1934 - I. sjezd svazu, 1. předsedou zvolen M. Gorkij (socialistický realismus se stal povinnou a jedinou možnou tvůrčí metodou)
Příkladová díla socrealu byla: román Matka M. Gorkého v pozdějších redakcích, dílo M. Šolochova, oficiální básnická tvorba Majakovského
Nejznámější ze socrealu Nikolaj Ostrovskij - Jak se kalila ocel (1932-1934), Fjodor Gladkov - Cement (1925), Anton Makarenko - Začínáme žít (1934-1936) navzdory režimu či přímo proti němu vznikají umělecky kvalitní díla
IICHAIL S0L0CH0V (1905-1984)
■ NC (1965)
■ Do literatury vstupuje již ve 20. letech povídkami i Sbírky Donské povídky (1926) a Azurová step (1926) -
tématika války bílých a rudých v prostředí kozáků ' Tichý Don (1928-1940) - kozácká epopej, rozsáhlý epický román z kozáckeho prostředí z doby revoluce a občanské války (hlavní hrdina G. Melechov); ústřední myšlenka: tragické hledání životní cesty ve složitých společenských podmínkách
■ Jedná se o jedno ze stěžejních děl socrealu, avšak vyniká uměleckou kvalitou (není zcela schematické) Méně kvalitní a víc poplatné režimu byly román Rozrušena země (1932, II. díl 1959) o kolektivizaci
' A válečná próza Bojovali za vlast (1943, 1959)
IICHAIL S0L0CH0V (1905-1984)
Zajímavé místo v jeho tvorbě zaujímá delší povídka Osud člověka (1957), stala se impulsem k udělení NC
■ 0 ranách osudu, které musí člověk snášet, hl. hrdina Andrej Sokolov bojuje na frontě, doma po náletu umírá jeho žena a dcera, syn padne ve válce, hledá nový smysl života, který nachází v malém chlapci (sirotkovi) a jehož příjme za svého
■ V povídce se objevují i dříve zakázané či kontroverzní momenty (hl. hrdina byl v německém zajetí)
3
7.12.2016
IICHAIL A. BULGAKOV (1891-1940)
' Autor ve velmi těžkém postavení, který měl jen velmi omezené publikační možnosti
■ Jeho dramata a dramatizace se hrála jen omezeně
■ Nebylo mu však dovoleno opustit SSSR
' Nejvýznamnější dílo román Mistr a Markétka (psáno 1928-1940, vydáno 1966-1967)
■ Alegorie na dobové Stalinovo Rusko a netradiční pojetí souboje dobra a zla; román má několik prostorových a časových linií; Mistr zavřený v blázinci, Pilát Pontský a Ježíš Kristus, mág Woland a jeho družina
■ Dílo předznamenalo magický realismus 2. poloviny 20. století
Tři vlny ruské emigrace ve 20. století
■ Vladimir Nabokov (1899-1977)
■ romány Lužinova obrana (1929-1930) a Pozvání na popravu (1936)
■ Oba psány rusky, reagují na posilování totalitních režimů, pocity existenciální úzkosti
■ poslední román napsal rusky v roce 1938, pak psal literární díla anglicky Lolita (1955), Pnin (1957) - na příběhu prof. Pnina je líčen tragický osud ruské emigrace
■ Autobiografie Promluv, paměti
VÁLKA A 2. POLOVINA 40. LET
■ Od literátů se očekávalo, že svojí tvorbou povzbudí národ k obraně vlasti a k boji s nepřítelem
■ Literatura měla působit hlavně aktuálně a operativně reagovat na události - proto dominovala poezie, rozvíjelo se drama, próza však dokázala kvalitně reagovat na téma války až později
■ Po válce se oficiální literatuře vrací (avšak ne zcela) literární postupy socialistického realismu
■ Vznikají však i díla, která se snaží o opravdové zachycení doby a obtíží, které musí lidé překonávat; vnášejí do literatury tragické životní pocity
1 Andrej Platónov - povídka Návrat (Cewibfl MBaHOBa, 1946) i složitosti návratu běžných vojáků do normálního života
ení doby ury
346) o
2. POLOVINA 40. LET A TANI
Viktor Někrasov (1911-1987)- román V stalingradských zákopech (1947) - v popředí nestojí strana, ale jednotlivec a jeho válečný prožitek
■ Na jeho dílo navazovala tzv. důstojnická lliteratura (Baklanov, Bondarev i Bykov)
1953 umírá Stalin, 1956 XX. Sjezd KSSS a kritika kultu osobnosti, počátek „tání"
■ V literatuře se tání projevilo tematickou detabuizací (pracovní tábory, revoluční teror, odvrácená tvář občanské války)
■ Rozšiřovaly se i žánrové a stylové rámce literatury
■ Nové poměry dokládá vytištění románu Alexandra Solženicyna Jeden den Ivana Děnisoviče (1962) - tematika Gulagu
BORIS PASTERNAK (1890-1960)
■ emblematickým a stěžejním textem ruské literatury 50. let je román Doktor Živago
■ Dokončeno 1955, v SSSR odmítnuto k tisku, vydáno 1957 v Itálii, 1958 autorovi udělena NC za literaturu, kterou nesměl převzít; text v SSSR vyšel až časopisecky v roce 1988
■ Román zachycuje životní osudy Jurije Živaga a jeho „osudových" žen Toni a Lary na pozadí revoluce roku 1905, první světové války, revoluce 1917 a občanské války
■ Je apolitický, ale dějiny jsou v tomto ohledu nemilosrdné - osud si s hrdiny pohrává jako vítr s vločkami sněhu; hlavní hrdina si svůj osud nevybírá
Román není rozhodně jednoznačně konfrontační, kritický či antisovětský - naopak apolitický a neutrální Živago je pouhým pozorovatelem, ovšem to, co vidí, nemůže vyznívat kladně; doba je zachycena v celé své nahotě
ALEXANDR S0LZENICYN (1918-2008)
■ Matematik a fyzik, za kritiku Stalina v dopise zatčen (1945), do roku 1956 v táborech a vyhnanství, 1957 rehabilitován, od roku 1965 nesměl publikovat (vydával svá díla v tamizdatu), 1970 NC, 1974 deportován ze země, 1994 návrat do Ruska
■ Ve svém díle odhalil a s dokumentární přesností popsal zločiny sovětského vedení a pomohl Západu pochopit podstatu stalinismu
' Jeden den Ivana Děnisoviče (1962) - novela, jenž mu přinesla světovou proslulost, líčí jeden běžný den vězně v táboru nucených prací
' Rakovina (1968) - román odehrávající se na onkologické klinice, léčba svádí k sobě lidi, jenž by za jiných okolností nepotkali či spolu nekomunikovali; rakovina stírá společenské rozdíly, metastáze jsou alegorií totalitarismu prorůstajícího společností
4
7.12.2016
ALEXANDR SOLZENICYN (1918-2008)
Souostroví Gulag (1973-1975) - hrůzné svědectví o ruských táborech nucených pracích v letech 1918-1956; vycházel ze svých zážitků, ale také z výpovědí více než dvou set vězňů, dokumentů, záznamů, statistik; to vše doprovází autorovy úvahy o zotročení lidí v době stalinismu
■ Další díla:
' Případ na stanici Krečetovka (1963) - povídka, uvažování člověka ovlivněného propagandou; Matrjonina chalupa (1963)
- povídka
i V kruhu první (psáno 1955-1967, 1968 v samizdatu a v USA)
- autobiografický román
■ Rudé kolo - nedokončená historická epopej o uzlových bodech ruských dějin, dokončeny jen 3 části o době před revolucí
„DUSTOJNICKA LITERATURA"
■ Tematickou stálicí literatury po roce 1945 byla válka
■ Grigorij Baklanov (1923-2009) - novela Píď země (1959) -někdy se podle ní označuje typ děl - válečná novela odehrávající se na malém prostoru (zákop), často v první linii; válka je reflektována mladým nižším důstojníkem, který zažívá pochybnosti a pocity tragičnosti (do té doby měl hrdina uvažovat výhradně hrdinsky)
■ Jurij Bondarev (*1924)
■ román Hořící sníh (1969) - „klasika" tohoto tematického oddílu literatury, popis závěrečné fáze bitvy o Stalingrad
■ Vaši lij Bykov (1924-2003)
VÁLKA A STALINIST
■ K vrcholným autorům na téma války a stalinismu patří
■ Vaši lij Grossman (1905-1964)
■ Do literatury vstoupil ve 30. letech schematickými a šablonovitými díly; vrchol tvorby představují dva romány
i Život a osud (dopsáno 1960, Lausanne 1980, SSSR 1988) -otevřené zobrazení stalinismu a války, odehrává se v době stalingradské bitvy (1942-1943) na různých místech SSSR, v sovětských lágrech i fašistických koncentrácích - ukazuje, že fašismus a stalinismus jsou dvě podoby téhož - totalitarismu
i Patha rei (napsáno 1955-1963, Frankfurt 1970, SSSR 1989) obnažení důsledků stalinismu, vykresluje život vězňů v lágrech, dopady kolektivizace a hlad na vesnici
BREZNEV (1964-1982)
V literatuře to opět znamená - silnou cenzuru, nátlak na umělce, zatýkání, věznění (J. Brodskij), vyhošťování (A. Solženicyn), či umožnění vyjet do zahr. bez možnosti návratu (Voj novic)
■ Opoziční literatura rezignovala na možnost stát se součástí oficiálního literárního diskursu
■ Gosizdat - samizdat - tamizdat
■ Nicméně „stalinské" poměry se již nevrátily a literatura této částečné svobody využila
■ Doba tání způsobila, že ruští umělci a intelektuálové se nechtěli zcela vzdát svobody nabyté v totalitárním prostředí
■ Dokonce i díla vycházející v Sovětském svazu se snaží řešit různé problémy a plnit svoji skutečnou společenskou úlohu
PRÓZA 60.-80. LET
esnická próza (AepeBeHCKan npo3a)
ormuje se na přelomu 60. a 70. let; jedná se o návaznost na tradice ruské klasické literatury; v centru zájmu stojí hodnotové znejistění, absence tradičních mravních hodnot na venkově
Zastřená kritika poměrů a společenského systému Valentin Rasputin (1937-2015) - nejvýznamnější představitel vesnické prózy, který kriticky zachycuje mravní a morální poklesky jednotlivců často tváří tvář zlomové životní situaci Novely Peníze pro Marii (1967), Poslední lhůta (1970), Žij a nezapomínej (1974), Loučen/ (1976), Požár (1985)
PRÓZA 60.-80. LET
■ Varlam Šalamov (1907-1982) Kolymské povídky (1954-1962, New York 1966-1967) - vychází ze 17 let strávených v GULAGu
■ Mytologická literatura/magický realismus
■ Čingiz Ajtmatov (1928-2008) - kyrgyzský spisovatel píšící kyrgyzsky a rusky, v tvorbě spojoval realismus, legendy a kyrgyzskou národní kulturu
■ Proslavila ho novela Džamila (1959) - o lásce mezi Džamilou a jejím částečně invalidním švagrem v době II. Sv. války, o rozlomení tradičních pout
■ Román Stanice Bouřná (A věku delší bývá den, 1981)
5
7.12.2016
DIVADLO A POEZIE 60.-80. LET
1 Edvard Radzinskij (*1936) - psal divadelní hry, filmové
scénáře, prózu, věnuje se historii (je i historik), často volí
historická či filozofická témata ' Rozhovory se Sokratem ( 1976) ' Lunin (1979) - poslední tři hodiny v životě děkabristy
Michiala S. Lunina, který čeká na popravu a rekapituluje život:
podobenství o moci, hrdinství a zbabělosti
1 Jevgenij Jevtusenko (*1933) - představitel estrádní i kritické poezie
■ „autorská píseň" Vladimír Vysockij (1938-1980) - herec, posmrtná sbírka Nerv (1981)
JOSIF BRODSKIJ (1940-1996)
i 1964 odsouzen za příživnictví, od roku 1972 v USA, 1987 NC
■ Psal rusky, v emigraci i anglicky (zejména pak eseje)
■ Básník a význačný esejista, v Rusku až na několik málo výjimek do roku 1990 nepublikoval
' Sbírka Zastávka v poušti (1965, vydáno 1970), Konec krásné
epochy (1977) Římské elegie (1982) ' Eseje Méně než jedna (1984), Vodoznaky - Zrcadlení času
(1992) - o Benátkách, ke kterým měl zvláštní vztah, vyjadřuje
své zde estetické hodnoty, ale také přemítá o lásce, umění,
literatuře a emigraci
■ Psal také dramata
PERESTROJKA
■ Oslabila cenzura a stranický dohled na kulturou a literaturou
■ Tzv. navrácená literatura (B03BpaměHHan AMTepaTypa) - tato díla se začleňují do literárního vývoje a pro mnohé jsou úplné novum
■ V literatuře se uplatňují nové trendy a poetika tzv. „nová vlna"
■ Plně do literatury vstupuje postmodernismus, který byl v ruské literatuře přítomen již dříve
■ Venědikt Jerofejev (1938-1990) - emblematické dílo ruské postmoderny - novela Moskva-Petuški (1969-1970, vydáno 1989) - „bible ruských alkoholiků" a „filozofické podobenství o marnosti lidského života"
VÝZNAMNÉ POSTAVY SOUČASNÉ LIT.
■ Vladimir Sorokin (*1955)
■ Třicátá Marínina láska (1995), Den opričníka (2006)
■ Ljudmila Ulickaja (*1943) - vystupuje kriticky k současnému ruskému politickému establishmentu
■ Daniel Stein, překladatel (2006) Zelený stan (2011) - román
■ Vikor Pelevin (*1962) - propojuje postmodernismus, sci-fi, populární kulturu, východní náboženství, jeho díla jsou plná různých reminiscencí a narážek - Čapajev a prázdnota (1996), Svatá kniha vlkodlaka (2004)
■ Boris Akunin (Grigorij Šalvovič Čchartišvili, *1956) nejznámějším dílem je série detektivních románů o Erastu Fandorinovi
6