TEoRIE LITERATURY PRo UČITELE
Autor: Josef Peterka
\ýdává: UniverzitaKarlovavPraze,Pedagogickáfakulta
Rokvydání: 2006
Formát: B5
Počet stran: 247
Objem textu: 19,07644
ISBN 8o-7290-2U-X
248
14. KOMPOZICE
Z poetiky kompozice upozorňujeme na pojednání D. Hodrové (in ...na okraji chaosu...)
a F. Všetičky(Kompozicióna 1986, Stavba básně1'994, Stavba dramatu 1996).
Kompozicí (z lat. componere = sklá'dat) v literatuře rozumíme způsob členění
a spojování texfu.
V zásadě rozlišujeme kompozici vnější(horizontiílní),pozorovatelnou prostřednictvím
grafického členěníjižokem, a vnitřní (vertikální)' založenou na tematick}ích
posloupnostech. (Mezi vnějšía vnitřní kompozicí můžepřevládat soulad, ale také napětí.)
Uspořádríní uvnitř jednotliých částí,tedy mikrokompozici, završuje celkové uspoiádánitextu,
tedy makrokompozice (téžarchitektonika díla). Kompozičnístrategie není
pouze bezobsažnou grafickou formou, má svůjýznamowý potenciál, podílíse na na
tvůrčímprocesu i na čtenářskémzážitku.
Nevím, zda si někdo dokáže představit mou radost z objevu, že verše se mohou r,ýmovat, ale jejich logická
souvislost při tom můžebýt zcela nepatrná' Anebo žádná. Konkrétně: Když jsem napsal verš
Po babičceklokočí
objevil jsem' že není nutno pokračovat veršem
Jsen zdědil dnes
nýbÉžesi mohu dovolit luxus a napsat bez ohledu na logiku
Apotně strach
Ado očí
Padl ni prach
Toho dne jsem objevil pravdu, kterou každý slušnějšíbásník uŽ dávno znal, a sice, žetext, který dbá o logiku,
činívátak na úkor poetična a má - odborně řečeno - těžkej zadek. Ajako textařjsem zjistil, žetext napsaný s určitou
volností zdá se být posluchačůmzpěvnějšía ani nevědí proč./.''l A kdykoli se mi zazdálo, žetext se stává příliš
popisným' obdařil jsem ho nenadále ostným střihem. Počína|jsem si jako režisfijenž přeruší roztouženou a vláčnou
milostnou scénu neurvalým vpádem rychlíku, odváŽejícího onu milovanou bytost, která se ještě před vteřinou válela
v lučníchkvětech, někam pryč.
0činá sněhen zaváté
V duši ná chladný stín
Ranpou chem sr dce pr okl áté
Studený hlas
Na dlani nráz
Ledoý klín
Slunce svitnarně útočí
Její cit neroztál
Takhle jsem lkal v písni nad chladným citem dívky a najednou mi to přišlo jaksi žinantní. Ještě věta a z pís.
ničky je cajdák' non plus ultra! A tak jsem přehodil výhybku:
Prosín vás pane průvodčí
Zastavtevlak
Užjetotak
Nenohu dál
Takhle jsem si počínalčímdál častějia začal jsem tenhle způsob jaksi zhuštbvat'
(Jiří Suchý' Knížkaaneb co nne jen tak napadlo)
131
RepertoáLr zríkladních kompozičníchprostředků vystihují pojmy jako symetrie
(proporcionalita) x asymetrie, přehlednost x nepřehlednost, celistvost x členitost,opakování,
variace, paralela, kontrast, gradace, pásmo, tříšť,proud.
Symetrie (souměrnost) v rrímcicelkové asymetrie určuje kupř. tvar sonetu, skládajícíse
ze dvou ýcltozich čtyřveršía dvou koncoých trojverší(a-4 x 3-3). Některé varianý (I2 x 2' L3
x 1) vydělují pouze závěrečnédvojverší nebo závěrečný verš, čímžzdtrazřnji princip asymetrie
a přenášejí rnýznamové těŽiště na závěr, netradičnísonet můžedokonce strofické členěnízrušit,
čímžposiluje kompoziční(i v,y'znamovou) celistvost, kompaktnost. Ukázkou z:íměrně asymetrické
trojdílnékompozice je Hordubal, v němž první část, pojednávající o hrdinově nešťastném
náwatu z Ameriky' je nápadně rozsríhlejšíneŽ část druhá a třetí' věnovaná okolnostem jeho smrti.
Kdyby chtěl K. Čapek pojednat tento námět jako kriminrílníromán, nejspíše by proporce obrátil.
opakovríní (repetice) = uplatnění identické formule, situace čiudrílosti v různých kontextech.
Příkladem pravidelného opakovríníje písňový refrén' jínoumožnost představuje nepra_
videlně se wacejícíleitmotiv.Y próze se uplatňují tzv. slogany _ např. kapitoly Hrabďova románu
obsluhoval jsem anglického króIe začhajiobratem Dóvejte pozor, co váLm ted' řeknu. V pohádce
o slepičcea kohoutkoú se opakují marné prosby o ýomoc, v Hrubínově básni se kuřátko opětovně
l'yptává obilí. V Príralově Katapultu série v principu stejných milostných dobrodružsM hrdiny
karikuje marnou revoltu proti životnímustereotypu'
Variace (obměna) = odlišnéztvárnění stejného motivu v rámci jednoho díla'v některých
případech zvýtazněné gramatickým parďelismem. Např. vlidové baladě osiřelo dítěnamaninčině
hrobu dítě Špendlíčkemkopalo,/ jehličkou hrabalo.Yariace můžebý i několikanásobná (stížnost
děťátka na kruté zacházení se obměňuje čtyrikrá!' metaforické variace tělesné schránlcy Starých
ženvHalasově litanické básni jdou do desítek. Volné prozaickévariace na stejné téma neznámého
trosečníkapodává ČapkůvPo větroň. Zákon variace v hlubšímsmyslu přikazuje umělci' aby motivy
pokud možno rozrůzňoval, nikoli bezdůvodně opakoval.
Parďela (souběŽnost) = vzájemné zrcadlení v oďišnosti, rozvitá analogie např. mezi člověkem
a přírodou, minulostí a současností,intimním a veřejným; na rozdíl od jazykového paralelismu
nebývá vyjádřená shodnou konstrukcí. Piíznačnáje pro kompozici Kunderoých románů.
Paralelní kompozicí v próze se téžmyslí postupné vyprávění udrílostí,které se odehrrí,ly v ttttéž
dobu.
Kontrast = protikladnost sousedních motivů, související se vztahem teze x antiteze, může
bf v1'stupňovrín ke konfrontaci. Ve Úše zmíněnych variacích z lidové balady tako kontrastuje
laskavéchoviínímaminky a hrubé chování macechy:
Kdyžmó chleba dóti,
třikrót jej obrótí.
Když hlavičku češe,
krev potůčkemteče.
Kdyžvy ste dóvala,
vy ste mázóvala.
Kdyžvy ste česala,
uy ste objímala.
Když nožičkymyje,
o škopíčekbije.
Když košilku pere,
diy mne neprokleje.
, Kd/žvy ste mývala,
celé ste zlíbala.
, Kd/žvy stepróvala,
vy ste si zpívala.
Kontrast se může
:?T]"t" ucelenějšíkontrapunkt. Tak působív Dykově cyklu
Milá sedmi loupežníkůstřídánídív1íhoa loupežnickéhohlasu, anebo Viktorčinpříběh
v kontextu idylického vyprávění Babičlq.|ind^y se kontrast soustředí jakoby do jednoho
bodu, tvoří pointu nebo kompo zičnizlom' znami,mpříkladem tut orreno
',šlrr..
je Neru_
dova satirická bajka Seděty žáby v kaluži,která odpoiuje radostnému patosu i dojemné
srdečnosti Písníkosmických.
Gradace (stupňování) souvisí s tématem, napětím, temPem, argumentací. Přík]adem kompozični
graďace je třístupňová stavba Božskékomeiie,směřující přes í.no u oii.t.c k Ráji, anebo
lapkova_
Vólka s mloky, začínajícibezv'ýznamnouepizodou v Ťichomořía vnistujícív g1obální
Y':t'Ť Gradace se projevuje i ve ztrojoviínípohádkoých motivů. Ner'i rrsat vázina jen napříběh' Proniká často i do-tom_pozice jednotliých lri.ký.í' uasni i tasnictych sbírek - ukázkou
gradace jsou jednotlivé Měsíce K. Tomana.
Pásmo = kompozičníprostředek i typ polytematické básně (inspirovaný Apollinairem).
Asociativním prolínrínímrťnných easů a mist, uvolněním logicLych vaz'e' mezi motivy zdirazňuje
proměnlivost a různorodost světa.
_ Kompozice typu proudu = navenek minimálně členěný text, rušícíinterpunkci, odstavce
i kapitoly, přitom však významově'nesouvisly, záměrně neuspořádaný t ypi.i proud představ
a myšlenek (např. Hrabalovy Tanečníhodiny pro staršía pokročilé).' t )
Kompozice typu tříště='o_p-llc'Cy rozbítýtext, zdůrazňujícízlomkovitost, úryvkovitost'
zánik vyššíhořádu a smyslu (např. Klímovo Utrpení knížeteSterienhochó.
Číselnákomp ozice zdirazřtuje kvantitativní stránku členěnítextu, od nejstaršíchdob (zvl'
v1.;tie!o1etu) se inspiruje symbolikou čísel'Příkladem jsou triády pohádek, biblické Desatero
přikózóní, rozdělení Iliady i odyssey do 24 knih (tolik pismen měía'řecká aruu.,u), 33 kapitol
(číďoP_osvěcené Kristoým věkem) má latinská próza oiAt z Čech,a"..*.Jt io priueh.i r. oyp.ulujev
Dekameronu, objevují se čtfdílnékronikářské kompozice podle ročníchdob nebo dvanácti
měsíců.Mezi nejpodivuhodnější kompoziční konstrukce v torn směru p,atÍíDantova Božskó
komedie' |e psaná v tříveršov'.ich obkročnc rýmovaných strof,ích; celek tvoií rovn.Ích 100 zpěvů
a ý jsou rozděleny podílem 34, 33, 33 do tří symetrijých oddílůPek]o' očistec,Ra;, ktere oipovídajítřem
nadpozemským světům. Asymetrickou
"yé16u
prvního oddílu, umoŽňujícídosríhnout
mystické stovky, nese do oddílu vřazený předzpěv. Čiseh8 strukturoviín je i obra z záůtrobnich
světů' Např. ráj se skládá z devítisfer blaŽenosti, dovršených desátou sférou ábsolutního světla.
Genologický aspekt. Kompozice dílazávisí do jisté míry na jeho druhu a žánru.
Poezie se členína stroý a zpěvy,jednotlivé básně se ve sbírce někáy sdružujív samo-
133
statné cykly, integrované např. tématem, laděním, formálními signály nebo i vlastním
titulem. (Známýmpříkladem mistrné kompozice v česképoezii jeMáchtn Májse čtyřmi
navzájem odstíněnými zpěvy a dvěma intermezzy.) Próza se skládá z kapitol a oddílů,
drama ze scén (oďišených podle osob) a dějově samostatnych jednání/ aktů, ježse při
inscenaci oddělují přestávkou.
K ýznamově nejexponovanějším kompozičnímprvkům literárního díla patří
kromě titulu začátek (incipit) a závěr (explicit), kterév některých případech přerůstajív
samostatné útvary zvané prolog (např. Poláčkovi Muži v ofsajdu začínajífingovaným
Manifestem nakladatele) a epilog (výslovně označenýnapř. ve Zločinu a trestu
nebo v Zómku a v podzámč) a zpraiďa naznačujícíčasoýinterval čiautorský odstup
(v závěru Pohódlq máje,ve Fasódě Moníkové).
Lyrickou poezii, která nemá oporu v ději, charakterizuje opakování a variování
motivů na základě paralel, kontrastů a gradace. Prózu a drama sukcesivnost, tj. postupné
rozwjení příběhu na základě věcné souvislosti.
Některé literární žánry jako např. drama, novela nebo bďada vyžadujíkompozici
sevřenou, s jasnou motivací, bez odboček;jiné jako třeba epos, romrín, fejeton, pásmo
preferují kompozici volnější,s důrazem na asociace, odbočky a prodlevy. Specifické
kompozičnípostuPy se uplatňují při vyprávění:
Chronologická, retrospektivní a anticipačníkompozice souvisí s pÍevažl$icímčasol"lm
pořádkem vyprávění.
Rámujícíkompozice souvisí s motivací vyprávění, vysvětluje čtenáři proč, kde' v jaké
zvláštnísituaci se uskutečnilo (Dekameron, Chaucerovy Canterburské povídky, Ve stínu lípy Sv.
Čecha, Povětroň), vkládá jakoby příběh do příběhu. Např. Holanova Terezka Planetová začiná
vyprávěním básníka o neštěstí, jehoŽ náhodným svědkem se stal ve venkovském sadu. Přivolaný
lékař; s nímŽse takto seznámí' mu pak v bezesné noci u vína vypravuje o svémosudovém platonickém
vztahu k dívce, která nenávratně zmiznla. Rámujícímprvkem byvá často nalezený rukopis
(L. Klíma Utrpení knížeteSternenhocha).
Řetězová kompozicé,ýpická pro seriiily, vzbuzuje očekávánítím, žezárovei s rozuzlením
každéepízody signalizuje zápletku epizody budoucí. Tento spojujícíprvek odpadá v kompozici
epizodické, kde řadu drobných příhod spojují v celek předevšímpostavy v typickém prostředí
(Herrmannův otec Kondelík a ženich Vejtlara)'
Ve š k o l e. Vnímáníalespoň nejnápadnějších aspektů kompozice rozvíjínejen
literární gramotnost, ďe taképředstavivost a logické myšlení.Kompozici se však při vyuce
nevěnuje fakticky žádnápozornost. }e rovněž běžné,ženapř. čtenář Starých pověstí
českých, osudůdobrého vojóka Švejkanebo Vállq s mloky vtbec neregistruje jejich makrokompozičnístrukturu,
nevšimne si, žeMarkétu Lazarovou rámuje dedikačníprolog
a epilog apod., jako by se snad jednďo o esteticky irelevantní banality' Měli bychom proto
častěji zvažovat, jak kompozičnístrategie souvisejí s obsahem, snažit se vmyslet do
autorovy vo|ý z několika možností, navrhnout a posoudit vlastní řešení. Pro inspiraci
předkládám formou modelového dialogu tři minicvičení.
134
i
Porovnává me
Porovnejte kompozici dvou námětem blÍzkých lyrických básní- NezvalovuVteřinu a Holanovo Seťkrjni
ve zdviži. Použijte přitom vhodným způsobem pojmy z výše uvedeného repertoáru kompozičníchprostředků.
Vteři na
Milóčku ty mášv ústech zrolou třešni
Jokchutnáti?
Takové odpoledne joko dnešní
se nevrótí
Miláčku ty móš v ústech plno jahod
o v očíchvřes
A já jenžžijicelýŽivot z nóhod
jsem šťosten dnes
Setkóní ve zdviži
Vstoupili jsme do kabiny a bylitom sami dva.
Pohlédli jsme na sebe o už jsme neděIali nicjiného.
Dvo Životy, okomžik, úplnost, blaženství..,
V pótém potře vystoupila o jó, který jel dól,
jsem pochopil,Žeuž ji nikdy nespatřím,
že je to setkiníjednou provždy a uŽ nikdy víc,
žei kdybych šeIza ní,šel bych zo níjako mrtvý,
a Že i kdyby se ona vrátilo ke mně,
vrótila by se užleda zonoho světa.
A: Jak se uŽ na první pohled odlišují texty těchto dvou básní?
B: Zatímco text Nezvalovy básničky se dělí do dvou souměrných částí- shodných strof, Holanův text
je jednolitý celek. (Mohl by ovšem také být členitějšíVydělit třeba první veri zdůraznit zlom po třetím Verši,
rozpůlit provokativně báseň na libovolném místě atd., četl a vnímal by se pak ale s jinou ýnamovou dyna-
mikou.)
A: Lišíse (z kompozičníhohlediska)ještě něčím?
B: Holanova báseň na rozdíl od Nezvalovy obsahuje náznak chronologie.
A: Postřeh sice správný ale poněkud okrajový.
B: Nezval zdůraznil variaci a paralelu, kdeŽto Holan kontrast a gradaci'
A: A nesouv|síto snad s rozdílnýmladěním obou básn| s rozdílným životnímpocitem?
B: Na jedné straně nálada, lehký popěvek, pohoda a uspokojení, na druhé rďexe, nepokoj vášnivé
touhy, tragický pocit...
obměňujeme, komponujeme
A: Nerudovy Prosté mow, sbírka intimní lyriky, se Členídočtyř cyklů: Jarní Letn| Podzimní a Zimní'
Jakým dojmem to působí?
B; Dost konvenční, předvídatelné'Jakoby folklorní. Kopíruje to běh ročníchobdobí. Podobně se člení
svazek lidových písnínebo čítankapro nejmenší. Pokud vím, vyjádřil tak prostřednictvím ročníchdob Životní
pocity od mládí přes zralost k stáří a smrti. Lidský život jako harmonický celek.
r35
A: Jaké měl básník jinékompozičnímoŽnosti?
B: Myslím, Že Žádnou alternativu neměl' Krom toho nevěřím, Že o případných dalšíchmoŽnostech
můŽeme regulérně uvaŽovat. To je fantazírování.
A: Zásadně nesouhlasím. NevyuŽitých možnostíje tu povícero' A hlavnídokáŽeme snadno Vytipovat,
staČíse vŽít do tvůrčísituace. Začněme tím, Že respektujeme čtyřdílnéČleněnípodle ročníchdob i náplň jednotliVých
oddílů,ale změnÍme jejich posloupnost.
B:Tieba pozpátku, proti chronologii: Zimní, Podzimní, Letní, Jarní.
A: o Čemto je?
B: Bude to''příběh" s jinou orientací' Ne už symbol zránía usmířenís časem,ale spíšcesty,,proti proudu''
jakoby za věČnýmjarem, mládím a pošetilostí.
A: 0 čem je řada Jarnl Podzimní, Letn| Zimní?
B: Rok jsme zpřeházeli, více snad vynikají vnitřní kontrasty odlehlých dob. Zdá se mi, žeto ted'nemá
valný smysl, aspoň ho necítím.Cožtakhlejedno obdobL kupříkladu létovynechat?
A: Nebo naopak zdvojnásobit počet v něm zahrnutých básnI aby bylo hned zřejmé porušení proporcí.
Jak bychom to vnímali?
B: obojí dost provokuje. Ale můj nápad s vynechávkou je drsnější' Pomyslíšsi: Léto ho k ničemunein_
spirovalo, Má k němu možná odpor, Bude tu nějaký zvláštnÍosobnídůvod.Prostě upoutalo by mě subjektivní
gesto, a to nutí pátrat po nějakém vysvětlení, po motivaci. V předmluvě nebo v některé básni.
A: Lze vůbec vymyslet ještě drzejšífintu?
B: CoŽ zaměnit nadpisy? Básně věnované létu nazvat Zimní a básně o zimě nazvat Letní? Nevypadalo
by to jako chyba tisku?
A:Trochu ano. A zároveň bychom uŽ přešli do humoru čiparodie, docela postmoderním způsobem.
Ted'ovšem zviditeňujeme kompozici tím, žeji karikujeme, znásilňujeme. Zkusme problém obrátit. Neexistuje
snad nějaká varianta ještě prostšíčipřirozenější než u Nerudy?
B: Řadit jednotlivé básně, jak vznikaly' Doufám jen, Že nebyl takový studený čumák, chci říct rozumář
a systematik, abyje psal plánovitě nejdřív ojaru, pak o létě a nakonec o zimě. Ajestližeje psal napřeskáČku, pak
by se jeho kompozičníkonstrukce prostě vypařila.
A: Vznikla by jiná. Lyrický deník. Ten by se mohl navíc zvýraznit datací textů. Setřely by se tímale čty_
ři kontrastní typy motivů a citů, hlubšítypizace Životního řádu. Díky tomuhle srovnání si uvědomujeme, Že
i Nerudovo tradičnířešeníbylo vědomou volbou neboli stylizací a není bezzubé'
B; A cožvšechny básně ze všech čtyř oddílůsesypat na jednu hromadu a důkladně promíchat?
A:To připomíná dadaismus. Sen o osvobozeníz pout systému. MoŽnost půvabu náhodných konstelací.
Kouzlo bezprostřednosti. lluze o genialitě a atraktivitě nejsnazších řešení..,
Něco k Babičce
Začátek Bobičky B. Němcové je velmi rafinovaný ČtyřÍázový'Obsahuje: (1) Motto - německý citát
z románu Ritter vom Geisťe K. Gutzkova, v českémpřekladu Z toho vidíš,že chudí nejsou tok docela ubozí, jak si
myslíme;jsou opravdu blaženější,nežsi představujeme a neŽ jsme my sami.(2) Dedikaci hraběnce Kounicové' (3)
Prolog - autobiograficky laděné vyznání babičce, kteréje jako kontrapunkt k celému dílu psáno v první osobi
autorka V něm své babičce dokonce tyká, vyjadřuje autobiografickou motivaci díla i autorskou skromnost:
Dóvno, dóvno jižtomu, co jsem se posledně dívala doté milé mírnétvóře, co jsem zulíbola to bledé líce, plnévrásků,
nohlíŽela do modrého oka, v němž se jevilo tolik dobroty a lósky; dóvno tomu, co mne posledně žehnaly staréjejí
ruce! - Není více dobré stařenky! Dóvno jižodpočívó v chlodné zemi! Mně ole neumřela! l...l - Kdybych štětcem
mistrně vládnout znala, oslovilo bych tě, miló babičko, jinak / ' '
./ (4)Vlastní incipit Bobička měla syno a dvě dcery.
Nejstorší žila mnoho letveVídni u přótel, od nichž sevdalojetzv. přirozeným začátkem,jenŽ odpovídá chronolo-
9ii děje a důleŽitosti hlavní postavy. VyznaČuje se klasickou prostotou, blízkou úvodnímformulím pohádek.
136
Ft-
I
I
I
i
Netradičníincipity začínajíčasto přímou řečíněkteré z postav, anticipací konce čiod středu příběhu,
určitouúvahou nebo sentencí' Úvahou však (podle nepsaného zákona variace) nemůžetext Babičky začínat
proto, Že tuto alternativu již naplňuje motto. Právě tak nemůŽe začínattřeba babiččinýmpohřbem, protože
babiččinusmrt připomíná prolog. Nic nám ostatně nebrání abychom si sami vytvořili několik alternativních
incipitů, pokusili se zhodnotitjejich estetickou únosnost a ověřili si tím,jakje řešeníB. Němcové při svéjakoby
nehledanostijedinečné. Pokud nám chybínápady, můžemektomu účelu"zamíchatpořadím" a vyuŽít incipity
jiných kapitol, např.:
() Kdyby čIověk,zvyklý na hlučnýŽivot velikých měst, putovol údolím,kde stojÍ osaměIé stavení, v němž
Proškovic rodina Žilo, pomyslil by si: ,Jak tu jen ti lidé mohou žítcelý rok' Jó bych tu nechtěl být, leda co růžekvetou,
Bože, jakýchpak tu radostí!" A přece tom bylo mnoho radostí v zimě i v létě! - ZaČátek úvahový a polemický přechází
v popis dějiště, zdvojuje však motto.
(2) V babičČiněsvětnici jako v zahradě - Začátek bez expozice, in medias res čilido středu událostl
babička se uŽ zabydlela a všichni obdivujÍjejísvětničku. Příliš'rychlé"'příliš,subjektivnÍ'.
{3) Na panskélouce kvítíažstrakato;v mateřídoušcejokov podušce sedíAdelko -Yyprávění opět in medias
res, navíc od vedlejšípostavy. Ještě atypičtějšíby byl start typu Viktorka je sedlákova dcera ze Žernoyo nebo
PoníkněŽna odjelo - v moderní próze se ale běŽně využívá.Z hlediska stylu Babičky přílišsamoúčelné,efektní,
pro předpokládaného čtenáře aŽ matoucí.
(4) Róno bylo parné; kdekdo, stoří mladípracovali v polích - vyprávění začínáširšímrámcem počasí
a místních obyvatel. Přílišobecné, konvenční.
r37