13. 10. 2016
1
ZÁKLADY PEDAGOGIKY
Přednáška z předmětu
Společenskovědní základ
Přednášející: doc. PhDr. Tomáš Čech, Ph.D.
SOCIALIZACE
 Proces, během kterého se jedinec začleňuje
do společnosti.
 Jedná se o proces osvojování si způsobů
chování, seznamování se s kulturním
prostředím a osvojení si společenských
norem.
 Probíhá-li socializace úspěšně, má jedinec
zakotveny sociální normy, hodnoty,
vystupování, ale také i sociální role svého
společenského a kulturního okolí.
Jedinec se znevýhodněním –
stupně možné socializace
Cílem dosáhnout co nejvyšší možné socializace s
ohledem na druh a hloubku postižení či znevýhodnění
1. Inkluze/integrace
2. Adaptace (snaha přizpůsobit se prostředí, ve kterém
jedinec žije – vychází se z individuálních možností a
schopností jedince)
3. Utilita („sociální upotřebitelnost“ znevýhodněných
osob, přizpůsobení pracovních míst, společenské
uplatnění)
4. Inferiorita („sociální nepoužitelnost“, segregace
jedince, ztráta sociálních vztahů)
13. 10. 2016
2
ENKULTURACE
 Součást socializačního procesu, během
něhož se původně neutrální a nekulturní
novorozenec stane integrální součástí
společnosti, jejíž kulturu přejímá.
 Enkulturace je neukončený celoživotní
proces (stejně jako socializace a
výchova).
ZÁKLADNÍ ČINITELÉ
ÚSPĚŠNÉ SOCIALIZACE
VÝCHOVA PROSTŘEDÍ
DISPOZICE
POJEM VÝCHOVY
PEDAGOGIKA – věda o výchově (teorie
výchovy) a vzdělávání (didaktika)
Výchova v širším slova smyslu
(edukace) a užším slova smyslu
(záměrné ovlivňování kvality osobnosti
vyjma vzdělávání)
Aktéři, činitelé výchovy: vychovatel (edukátor,
subjekt výchovy), vychovávaný jedinec
(edukant, objekt výchovy, adresát výchovy
apod.).
13. 10. 2016
3
7
PEDAGOGIKA
 věda zabývající se výchovou a vzděláváním
(výchovou v užším a širším slova smyslu)
v nejrůznějších sférách života společnosti,
není tedy vázána pouze na vzdělávání ve
školských institucích a na populaci dětí a mládeže
 jako věda o výchově zkoumá výchovu jako
záměrnou formativní činnost, její vývoj,
zákonitostmi, podstatu, strukturu, funkci,
mechanismy v konkrétních historických
podmínkách společenského vývoje (…) zkoumá
výchovný proces jako jeden z
nejvýznamnějších společenských jevů.
8
Základní disciplíny
 Dějiny pedagogiky a dějiny školství
 Obecná pedagogika – základní ped. disciplína usilující o
systematizaci a interpretaci základních ped. jevů a zákonitostí,
řeší též metodologické otázky a základní terminologii pedagogiky.
 Srovnávací pedagogika (komparativní ped.) – popisuje a
porovnává ped. teorie, vých.-vzdělávací systémy a školské
soustavy v různých zemích či regionech, a to v kontextu
historickém, sociálním, ekonomickém, kulturním, apod.
 Filozofie výchovy – zabývá se smyslem a účelovostí výchovy a
vzdělávání, hodnotami v edukaci, otázkou řízení a kontroly
edukace, etickými otázkami výchovy, možnostmi a mezemi
lidského poznání a jeho předávání z generaci na generaci,
člověkem a jeho vychovatelností atd.
 Didaktika (teorie vzdělávání, vyučování)
 Teorie výchovy – zabývá cíli a smyslem výchovy pro
jednotlivého člověka i jejím posláním pro společnost
Struktura pedagogiky
9
Hraniční disciplíny
 Sociologie výchovy – zabývá se soc. aspekty edukace, místem
a funkcí edukace ve společnosti, v dané kultuře, vztahy mezi
edukací a soc. strukturou a soc. mobilitou, podmínkami a
soc.důsledky činnosti výchovných a vzdělávacích institucí.
 Pedagogická antropologie – edukace a její vývoj v celistvém
pohledu na člověka na základě biologických a soc. poznatků o
lidském rodu.
 Ekonomie vzdělávání – zkoumá souvislost mezi ekonomickými
a edukačními. Typické otázky oboru se týkají kvality výstupů
edukačního systému ve vztahu k vloženým nákladům, financování
školství, vztahů mezi vzděláním, kvalifikací lidí a jejich uplatnění
na trhu práce apod.
 Pedagogická psychologie – zabývá se využitím
psychologických poznatků v pedagogice. Psychologicky analyzuje
předpoklady, průběh a výsledky edukace, zkoumá např. psychický
vývoj dítěte v souvislosti s jeho schopností osvojovat si různé
poznatky a dovednosti.
13. 10. 2016
4
10
Aplikované disciplíny
 Speciální pedagogika - zabývá se edukací osob s ohledem
na jejich speciální výchovné a vzdělávací potřeby v oblasti
fyzické, psychické nebo sociální. Zkoumá jejich pracovní a
společenské možnosti, usiluje o jejich integraci do společnosti
a sleduje komplexní rozvoj jejich osobnosti.
 Etopedie - edukace a reedukace (převýchova) sociálně
nepřizpůsobené, obtížně vychovatelné nebo jinak sociálně narušené
mládeže (děti a dospívající s poruchami chování)
 Psychopedie - edukace osob s mentálním postižením
 Somatopedie - edukace osob tělesně a zdravotně postižených
 Logopedie - zabývá se korekcí nebo odstraňováním poruch řeči a
komunikace
 Surdopedie - edukace osob s různými vadami sluchu
 Oftalmopedie - edukace osob se zrakovým
 Sociální pedagogika
 Pedagogika volného času
 Andragogika
 Geragogika
11
 Sociologie: poskytuje poznatky o fungování společnosti (zákonitosti,
vztahy, podmínky pro edukaci…)
 Psychologie: vede k pochopení osobnosti vychovávaného (hraniční
disciplína pedagogická psychologie, dále sociální psychologie,
patopsychologie…)
 Biologie, medicína – základní znalost a pochopení anatomie, fyziologie,
patologie (otázka tělesných dispozic a procesů)
 Antropologie: věda o vzniku, vývoji a tělesných vlastnostech člověka a
jeho rasách
 Právo: poskytuje právní ukotvení edukace (školský zákon, povinná školní
docházka, úmluva o právech dítěte…), vyjasňuje vybrané klíčové termíny
(např. dítě, mladistvý, trestní odpovědnost, zletilost…)
 Ekonomie: stěžejní oblast pro ekonomické zajištění vzdělávacího
systému a potřeb jedince v souladu se zákony
 Sociální práce: předchází nebo se snaží upravit problémy jedince
vznikající z konfliktů člověka a spol. institucí (selhání edukace)
Úzce spolupracující obory
Účinkem výchovy má být
URČITÁ KVALITA OSOBNOSTI, aby
vychovávaný získal nebo si uchoval:
 určité schopnosti, dovednosti, znalosti,
postoje, způsoby chování, názory,
přesvědčení
 připravenost k prožívání a chování (tzv.
psychické dispozice, dnes užíváme pojem
kompetence – pohotovost, připravenost
k určitým prožitkům a způsoby chování,
považovány za hlubinný základ pomíjivých
zážitků a činů).
13. 10. 2016
5
Ten, kdo vychovává, chce ovlivnit strukturu
psychických dispozic (kompetencí)
vychovávaného jedince.
Toto působení lze chápat ve 4 rovinách:
 aby edukant získal dispozice, které dosud
nemá,
 aby zesílily, rozvinuly se a rozšířily existující
dispozice pozitivní,
 aby se oslabily, odbouraly a odstranily
existující dispozice negativní,
 aby nedocházelo ke vzniku negativních
dispozic.
VÝCHOVA
 Množství činností, které nejsou
samoúčelné (ne činnost prostou –
úzký obsah, široký rozsah). Mají svůj
řád, posloupnost...
 Hovoříme o výchovných cílech
(normy), ale nejsou to jen znalosti,
dovednosti, postoje..., důležitá je
KVALITA OSOBNOSTI.
DEFINICE VÝCHOVY
 „Výchovou rozumíme činnost, jejímž
prostřednictvím se lidé snaží natrvalo
zdokonalit v některém směru
strukturu psychických dispozic
(osobnost) jiných lidí, nebo upevnit
jejich hodnotové komponenty, nebo
zabránit vzniku dispozic nežádoucích
(W. Brezinka).“
13. 10. 2016
6
STYLY VÝCHOVY
AUTORITATIVNÍ
 neschopnost učitele zaujmout, překrytá vynucenou mocí
nad vychovávanými
 potlačování individuality dítěte a jeho tvořivého myšlení
LIBERÁLNÍ
 pedagog není dostatečnou autoritou pro vychovávaného, je
benevolentní a selhává ve své výchovné funkci (neschopost
vs. záměr v liberální výchově)
DEMOKRATICKÝ
 moc je využívaným prostředkem
 podporuje „dobrodružství poznávání“, schopnost vést
tvořivý dialog, tzn. naučit tvořivě a kriticky myslet (být
vzorem a znát dobře vývojová specifika)
 umožnit podílet se na spolurozhodování → sounáležitost
s vychovatelem, vých. institucí
Podmínky výchovy – vnitřní (dispozice), vnější
(prostředí, vztahy)
Prostředky výchovy - vše, co se využívá ke splnění
edukačních cílů
Bloomova taxonomie výukových cílů
 šest hierarchicky uspořádaných kategorií, řazeny
podle stoupající náročnosti psychických operací,
jež mají ve svém základu.
 K vymezování cílů v jednotlivých kategoriích byly
vytvořeny systémy aktivních sloves.
Pro dosažení vyšší cílové kategorie je třeba
zvládnout učivo v rámci nižší kategorie.
 Podle této struktury by mohl učitel hodnotit např.
výkon žáka při zkoušení nebo stanovovat učební
úlohy
13. 10. 2016
7
Cílová kategorie (úroveň osvojení)
1. Zapamatování
termíny a fakta, jejich klasifikace a kategorizace
 Slovesa: definovat, doplnit, napsat, opakovat, pojmenovat,
popsat, přiřadit, reprodukovat, seřadit, vybrat, vysvětlit, určit
2. Pochopení
překlad z jednoho jazyka do druhého, převod z jedné
formy komunikace do druhé, jednoduchá interpretace,
extrapolace (vysvětlení)
 Slovesa: dokázat, jinak formulovat, ilustrovat, interpretovat,
objasnit, odhadnout, opravit, přeložit, převést, vyjádřit vlastními
slovy, vyjádřit jinou formou, vysvětlit, vypočítat, zkontrolovat,
změřit
3. Aplikacepoužití abstrakcí a zobecnění (teorie, zákony,
principy, pravidla, metody, techniky, postupy, obecné
myšlenky v konkrétních situacích)
 Slovesa: aplikovat, demonstrovat, diskutovat, interpretovat
údaje, načrtnout, navrhnout, plánovat, použít, prokázat,
registrovat, řešit, uvést vztah mezi, uspořádat, vyčíslit, vyzkoušet
4. Analýza
rozbor komplexní informace (systému, procesu) na prvky a
části, stanovení hiearchie prvku, princip jejich organizace,
vztahů a interakce mezi prvky
 Slovesa: analyzovat, provést rozbor, rozhodnout, rozlišit,
rozčlenit, specifikovat
5. Syntéza
složení prvků a jejich částí do předtím neexistujícího celku
(ucelené sdělení, plán nebo řada operací nutných k
vytvoření díla nebo jeho projektu, odvození souboru
abstraktních vztahů k účelu klasifikace nebo objasnění
jevů
 Slovesa: kategorizovat, klasifikovat, kombinovat, modifikovat,
napsat sdělení, navrhnout, organizovat, reorganizovat, shrnout,
vyvodit obecné závěry
6. Hodnocení
posouzení materiálů, podkladů, metod a technik z hlediska
účelu podle kritérií, která jsou dána nebo která si žák sám
navrhne
 Slovesa: argumentovat, obhájit, ocenit, oponovat, podpořit
(názory), porovnat, provést kritiku, posoudit, prověřit, srovnat s
normou, vybrat, uvést klady a zápory, zdůvodnit, zhodnotit
PROSTŘEDÍ
 složitě strukturovaný systém ne
náhodných faktorů, činností (přírodní řád
 společenský řád, vnitřní organizace)
 otevřený systém, odrážející potřeby objektu
i subjektu;
 „soubor vnějších přírodních
(biologických, geografických) a
společenských (pedagogických,
psychologických, sociologických)
podmínek“
13. 10. 2016
8
Různé pohledy na prostředí:
 Objektivní (reálné vazby a vlivy) x
subjektivní (potřeby objektu)
 Přírodní, ekologické,
společenské(vztahy, komunikace),
kulturní (hodnoty, řád, normy...)
Členění podle:
 velikosti a rozsahu (makro, mezzo, mikro)
 typu aktivit člověka (pracovní,
volnočasové, vzdělávací, sportovní,
společenské...)
 organizovanosti (organizované,
institucionální vs. neorg., volné)
 území, teritoria (lokální, neformální...)
 charakteristického znaku (společenské
zařazení...)
PEDAGOGIKA
 zkoumá prostředí společenské
 bere v potaz aspekty přírodní, kulturní,
historické, ekonomické
 přirozenými prostředími jedince 
rodinné, školní, skupinové, lokální,
pracovní
13. 10. 2016
9
A) Rodinné prostředí
Utváří
 prvotní sociální kontakt, vazby;
 emocionalitu;
 hodnotový systém;
 postoje, názory;
 osobnostní vlastnosti (vůle, charakter...);
 přebírání norem společnosti.
Rodinné prostředí vs. rodinná výchova
B) Školní prostředí
Komenský:
„Příprava člověka na vše lidské.“
 Speciální lokální prostředí
 3 roky → ? (MŠ, ZŠ, SŠ, VŠ …)
 Probíhá: výchova, vzdělávání, socializace,
interakce, kooperace, profesní příprava…
 Důležité klima školy, třídy (materiální,
přírodní, společenské podmínky)
 Klíčová kooperace rodina  škola (aspekty
Zdravé školy)
13. 10. 2016
10
C) Lokální prostředí
 pravidelný, bezprostřední kontakt
(přírodní, společenské; vztahy, normy,
hodnoty, vzory, …);
 jistá „geografická“ příslušnost, jedinec
stále někam patří;
 volný čas (např. trávený ve folklorním
souboru)
Sociologie: „Skupina lidí v organizovaném
teritoriu se společným stylem života“
 město, tradiční – moderní vesnice (stupeň
ohrožení jedince);
 dospívající – jazyk, hodnoty ideály, zkušenosti,
tradice.
D) Skupinové prostředí
 statut a role jedince ve společnosti
(připsaný – rodina, získaný – škola,
družina, kroužek – vnitřní řád, hierarchie,
komunikace);
 makro, mezzo, mikro;
 síla skupiny – pozitivní i negativní vliv
(soc. patologie, asociální chování)