3.14a Virelai „Pos qu´ieu vey la fualla“ Číslo verše Text Nápěv Rým Počet slabik Strofa 1 Pos qu´ieu cey la fualla a a 5 A^rn^ 2 Verdear entre la flor b b 7 3 Chantar vual per fin amor g b 7 4 Quar fin´ Amors mi ten gay d c 7 B 5 E mi fay e c 3 6 Viure tot jorn sens consire f d 7 7 Per qu´ieu d´amar no´u par tray d c 7 B 8 Leys que´m play e c 3 9 Tant qu´ieu mays ren non desire f d 7 10 Mas sol qu´ella vualla a a 5 A 11 Que de sa valent valor b b 7 12 Puascha chantar a ss´onor g b 7 13 =1 Pos qu´ieu vey la fualla a a 5 A^rn^ 14=2 Verdear entre la flor b b 7 15=3 Chantar vual per fin amor g b 7 [Friedrich Gennrich: Grundriss einer Formlehre des Mittelalterlichen Liedes als Grundlage einer musikalischen Formenlehre des Liedes, Halle/Saale, 1932, s. 73] Komentář: Virelai „Pos qu´ieu cey la fualla“ se z hlediska hudební výstavby skládá ze dvou třídílných částí: 1) Z části A tvořené třemi nápěvnými řádky a+b+g. 2) Z části B tvořené třemi nápěvnými řádky d+e+f Nápěvné řádky částí A a B se v průběhu skladby pojí s různými texty, přičemž nápěvné řádky části A označené jako A^rn[ ](rn = refrén)[ ]se pojí se stejným textem a v této podobě rámují vlastní strofu (střední – černě psaný - díl tvořený řádky 4 – 9). Plní tedy funkci melodicky i textově návratného prvku - refrénu. Je to princip převzatý z přímého přednesu žalmů (psalmodia directanea) – viz obdobu u balady. Vlastní strofa je (podobně jako u balady) barového charakteru – aplikuje princip opakování nápěvných řádků (štola - protištola). Strofu uzavírá opět díl A, ovšem s jiným textem. Je to nápěvně repetující, ale textově nerepetující, díl ve funkci dopěvu. Díl A^rn^ čerpá z melodického materiálu strofy (díl A) a není tedy melodicky kontrastní, není melodicky autonomní. Refrénem se stává proto, že opakuje již jednou zaznělý text.