Masarykova univerzita
Filozofická fakulta
Ústav hudební vědy
Hudební věda
Magisterská diplomová práce
J. Umstatt: Durch das Treu und die Andacht
gecrönte Jahr-Hundert
(Edice)
2015 Bc. Helena Kramářová
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jana Perutková, Ph.D.
 
 
Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně pouze s použitím
uvedených pramenů a literatury.
V Brně, dne 5. května 2015   
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce, doc. PhDr.
Janě Perutkové, Ph.D., za její podporu, ochotu, podnětné rady a připomínky při
zpracování práce a Mgr. Vladimíru Maňasovi, Ph.D. za konzultace stavu pramenné
základny. Můj upřímný dík patří také PhDr. Ireně Zachové za překlad části textu
z latiny a Hedvice Kramářové za jazykové korektury českých překladů a celé práce.
Obsah
1 Úvod .................................................................................................................................4
2 Oslavy výročí odražení Švédů 1745.............................................................................5
2.1 Dobová reflexe...........................................................................................................6
2.2 Průběh oslav................................................................................................................8
2.3 Realizace oslav..........................................................................................................12
3 Joseph Umstatt..............................................................................................................15
3.1 Stav pramenné základny..........................................................................................17
3.2 Seznam skladeb uložených v Brně ........................................................................19
4 Analytický komentář k oratoriu..................................................................................21
4.1 Triumphales Theatrum............................................................................................23
4.2 Formální členění.......................................................................................................31
4.3 Deklamace.................................................................................................................34
4.4 Hudební symbolika..................................................................................................37
4.4.1 Tematická výstavba oratoria..........................................................................37
4.4.2 Realizace afektů...............................................................................................38
5 Ediční zpráva.................................................................................................................44
5.1 Popis pramene ..........................................................................................................44
5.2 Revizní poznámky....................................................................................................48
5.3 Katalogizační záznam a incipity.............................................................................50
5.4 Textová edice libreta................................................................................................51
5.5 Překlad libreta...........................................................................................................57
Závěr..........................................................................................................................................63
Resumé..................................................................................................................................64
Resümee................................................................................................................................64
Summary...............................................................................................................................64
Použité zdroje...........................................................................................................................65
Soupis pramenů...................................................................................................................65
Seznam literatury.................................................................................................................67
Seznam zkratek....................................................................................................................70
Seznam příloh ......................................................................................................................71
Přílohy........................................................................................................................................72
Příloha č. 1 – Nákres trasy procesí ...................................................................................72
Příloha č. 2 – Filigrány Umstattových skladeb uložených v ODH MZM .................73
Příloha č. 3 – Titulní strana libreta ...................................................................................75
Příloha č. 4 – Edice oratoria..............................................................................................76
4
1 Úvod 
Barokní slavnosti byly spojeny s rozličnými evropskými městy, kulty svatých či
oslavami význačných příležitostí panovníků. Do průběhu brněnských festivit se v první
polovině 18. století se zapojovalo duchovenstvo, měšťané i zbytek obyvatel. V roce
1736 se v Brně konaly velké oslavy při příležitosti korunovace obrazu Panny Marie
Svatotomské. Další slavnosti pak proběhly roku 1745, a to u příležitosti svátku
Nanebevzetí Panny Marie a zároveň stoletého výročí odražení švédského vojska, které
znamenalo konec obléhání Brna. Kulturní prostředí Brna první polovina 18. století,
které bylo bohaté na operní a oratorní provoz podporovaný vlivnými a zámožnými
mecenáši, predikovalo zapojení hudební složky do celých oslav, jako jednu
z demonstrací zbožnosti. Hudební produkce měla v rámci festivit své jednoznačné
místo a nejinak tomu bylo i v Brně.
Samotný průběh slavnosti v roce 1745 byl již v několika publikacích nastíněn, či
okrajově zmíněn, avšak žádná z nich se nezaměřovala primárně na hudební složku
oslav porážky Švédů. Předkládaná diplomová práce si proto klade za cíl shromáždit a
zároveň rozšířit dosavadní poznatky jak o slavnostech z roku 1745, tak i o jediném
doposud známém dochovaném oratoriu Josepha Umstatta, které zkomponoval pro
tuto událost. Nejprve je nastíněn kontext a průběh slavnosti, při jehož popisu jsme
vycházeli z dobových pramenů, následně přiblížena osobnost skladatele Josepha
Umstatta s přihlédnutím k jeho působení v Brně v kapele hraběte Johanna Leopolda
Dietrichsteina. Další část práce se věnuje oratoriu samotnému, které je okomentováno
formou analytických sond. Stěžejním bodem je pak kriticko-praktická edice. Důležité
pasáže textů z pramenů, stejně jako libreto oratoria jsou uvedeny v diplomatickém
přepise, koncipovaném jako česko-německý zrcadlový překlad.
Výjimečnost slavnosti spočívá především v množství a rozmanitosti pramenů,
které se o slavnosti dochovaly. Není však vyloučeno, že budou v budoucnu objeveny
další prameny, které by mohli obraz slavností doplnit a ozřejmit některé z detailů
například hudební provozovací praxe.
5
2 Oslavy výročí odražení Švédů 1745 
Okázalé slavnosti soustředěné především k mariánskému kultu byly vedle poutí
charakteristickým jevem náboženského vzepětí ve dvacátých a třicátých letech
18. století.1
Barokní festivity se na počátku století staly signifikantní nejen
pro významné svátky liturgického roku, ale také pro význačné události na poli
duchovním a světském. Slavnostní výzdoba spoluutvářela a do jisté míry interpretovala
vlastní slavnost – vizualizací klíčových myšlenek i tematickými nápisy dotvářela
celkový efekt, který byl srozumitelný pro všechny vrstvy obyvatelstva. Samotný průběh
slavností posunoval realitu takřka do symbolické roviny, neboť formoval kategorie
času i prostoru.2
Oslavy doprovázely člověka při nejvýznamnějších událostech
liturgického roku, významných meznících v životě církve, jednotlivých kongregací a
v životě země či města. Pravidelně se též konaly poutě či procesí, k provizorně
vystavěným a vyzdobeným oltářům.
Mezi největší pořádané slavnosti konané v českých zemích patřily bezesporu
oslavy beatifikace a kanonizace sv. Jana Nepomuckého v Praze (1729) a dalších
městech. Na Moravě se pak jednalo o dvě korunovace mariánských milostivých obrazů
– na Svatém Kopečku u Olomouce (1732) a nedlouho na to v Brně (1736). Další
festivitou v Brně pak byly oslavy stoletého výročí konce švédského obléhání. Všechny
tyto slavnosti byly koncipovány obdobně – dominovala výtvarná výzdoba a
tzv. efemérní architektura, přicházely nesčetná procesí poutníků z venkova, která byla
vítána zvukem zvonů, trubek a tympánů. Nevšední atmosféru pak večer dokreslovaly
iluminace triumfálních architektur a ohňostroje.3
Tento druh oslav dozníval
od přelomu první a druhé poloviny století, kdy začalo docházet k pozvolné proměně
kulturně-společenské situace a změně dobového paradigmatu.
Na pozadí války habsburské monarchie s Pruskem se odehrávaly oslavy již
zmíněného stoletého výročí porážky švédského vojska a konce obléhání města Brna.
Ačkoliv se slavnost primárně vztahovala k svátku Nanebevzetí Panny Marie a Mariina
milostivého zásahu v době obléhání Brna neprobíhala pouze v kostelích a jejich
1 SAMEK, Bohumil. Architektura v díle F. Ř. Ecksteina. In Sborník prací Filozofické Fakulty
Brněnské Univerzity F 30-31. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1986-87, s. 53–59.
2 OPPELTOVÁ, Jana. Slavnosti a efemérní architektura. In Kroupa, Jiří (ed.)V zrcadle stínů.
Morava v době baroka. 1670–1790. Brno: Moravská galerie v Brně, 2003, s. 145.
3 Tamtéž, s. 146.
6
blízkém okolí. Ve městě byly postaveny dočasné stavby (spadající mezi tzv. efemérní
architekturu), slavnostně vyzdobeny byly také domy, okolo kterých kráčelo procesí,
magistrát vydal nařízení upravující úklid na ulicích ve městě, aby jimi bylo možno
procházet.4
Do Brna se sjeli nejen představitelé šlechty a duchovního stavu z celé
Moravy, ale s procesími přicházeli také poutníci z okolních vesnic. To vše poukazuje
na charakter slavnosti jako takový – docházelo k propojení mnoha aspektů oslav: od
zakázek pro řemeslníky a angažování hudebníků, přes uměleckou výzdobu a iluminaci
města až k duchovní formaci tematickými kázáními.
2.1 Dobová reflexe 
K pozdně barokním oslavám patřila v mnoha případech i reflexe událostí
v dobové literatuře, tiscích či zápisnících očitých svědků, ale také informace správních
orgánů institucí. Slavnost z roku 1745 je však mimořádná nejen svou reflexí, ale také
tím, že se prameny ve velkém množství dochovaly, což není samozřejmostí. Jedná se
především o následující prameny: rukopisy Annus seacularis primus initiatae obsidionis
senatus populique Brunensis Adeodata Hanzeliho, Jubilæum primum z archivu augustiniánů,
Miscellanea iucundo-curiosa Hieronyma Haury, tisk Kurtz verfaste Nachricht, knihy příjmů a
výdajů Liber expensarum Conventus Brunensis S. Thomæ5
a Über alle außgaab Bey der Löbl.
Würthschaffts-Directorio der königl. Stadt Brünn6
a také zápisy ze zasedání městské rady
Prothocoli 1745 a Prothocoli 1747.
Rukopis knihovníka augustiniánů Adeodata Hanzeliho Annus seacularis primus
initiatae obsidionis senatus populique Brunensis zpětně líčí události z roku 1645, je zde
vložena německá tištěná zpráva o oslavách a po ní následují na 15 stranách Hanzeliho
německy psané poznámky.7
Hanzeli se zaměřuje na výzdobu města, popisuje četné
měšťanské triumfální portály včetně jejich výzdoby ve městě. Především měšťanská
výzdoba reflektovala události nejen z roku 1645, ale také z roku 1742. Tematicky byla
4 Srov. Archiv města Brna (dále jen AMB), fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních
knih, inv. č. 1337, s. 1031.
5 Moravský zemský archiv (dále jen MZA), fond E4 – Augustiniáni Staré Brno, kart.
145, sign. 45:2.
6 AMB, fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih, inv. č. 736 a AMB, fond A 1/3
– Sbírka rukopisů a úředních knih, inv. č. 738.
7 Moravská zemská knihovna (dále jen MZK), Rkp. A 24. HANZELI, Adeodatus. Annus
seacularis primus initiatae obsidionis senatus populique Brunensis.
7
taktéž vyzdobena okna v ulicích, kterými procházelo procesí. Poznámky však
neobsahují informace týkající se hudby či oratoria.
V archivu augustiniánů můžeme nalézt latinskou zprávu o slavnostech nazvanou
Jubilæum primum.8
Ta krátce zmiňuje události z roku 1645 i korunovaci milostivého
obrazu 1736. Na dvaceti devíti stranách líčí podrobně průběh oslav od 14. srpna do
22. srpna 1745. Kniha obsahuje nejvíce zmínek o hudbě (obzvláště o trubačích),
procesích, účastnících. Stejně jako Hanzeli popisuje výzdobu měšťanských domů a
zastavení procesí. Například osmé zastavení bylo před domem tiskaře Jakuba
Maxmiliána Swobody, který vytiskl libreto oratoria (1745) i pamětní tisk ke slavnosti
(1747). Tisk libreta je v této zprávě u informací o oratoriu vlepen. Druhá část rukopisu
se věnuje osobnosti jezuity Martina Středy.
Obsáhlým svědectvím jsou podrobné poznámky a popis slavnosti v rukopise
augustiniána Hieronyma Haury Miscellanea iucundo-curiosa, který byl od roku 1743
sekretářem a archivářem kláštera.9
Mimo to působil Haura také po nějakou dobu jako
regenschori na kůru u sv. Tomáše.10
Rukopis obsahuje osmdesát šest stran o průběhu
slavnosti, bohoslužbách, procesích, výzdobě města, včetně několika kopií dopisů
vztahujících se k přípravám slavnosti. Dále v něm jsou uvedeni zástupci duchovenstva
(např. rajhradský probošt Matouš Stehlík či opat brněnských augustiniánů Matouše
Pertschera), zástupci šlechty (hrabě Johann Leopold Dietrichstein či hrabě Franz
Joseph Kotulinsky) i členové městské rady a významní měšťané. Haura též podrobně
popisuje jednotlivé triumfální portály i průběh mší konaných v celém oktávu. Haurovo
pojednání je tak jedním z klíčových pramenů pro tuto práci. Pozornost věnuje také
hudební složce a provedenému oratoriu.
Dva roky po slavnosti byla vydána zevrubná zpráva o jejím průběhu, procesích,
výzdobě města i o provedení oratoria, a to včetně libreta. Tato zpráva tvoří ve své
8 MZA, fond E4 – Augustiniáni Staré Brno. Kart. 169, Sign. 51:11,
Kniha Jubilæum primum.
9 MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus: Miscellanea iucundo-curiosa […]. Tomus II., s.
441–527.
10 K této problematice blíže ARNOŠTOVÁ, Marcela. Augustinián Jeroným Haura (1704–
1750) a jeho pastorální árie Surge mopse vocem alta. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav
hudební vědy, 2011. 74 s. Vedoucí bakalářské práce Jana Perutková a dále SEHNAL, Jiří. Hudba u
brněnských augustiniánů v 18. století. In Hudební věda 20, 1983 č. 3, s. 227–240.
8
podstatě předmluvu k tištěnému souboru kázání, která zazněla v rámci oslav.11
Tisk
vyšel pod názvem Kurtz verfaste Nachricht der hundert-jährig-andächtigen Gedachtnuss wegen
hundertthätiger Befreyung der königlichen Stadt Brünn, als selbste Im Jahr 1645. vom 3. May
anfangend bis auf den 15. Monath Augusti durch gantze 16. Wochen von der Schwedischen Macht
hart ist belagert und bestürmet (v práci používáme zkrácené verze názvu Kurtz verfaste
Nachricht).12
Německy psaný tisk, dochovaný ve velkém množství exemplářů,13
neuvádí
autora, avšak podle informací uvedených v účtech direktoria z roku 1747 je autorem
tisku sám farář od svatého Jakuba a zároveň děkan Carl Joseph Friedrich.14
Tisk byl
vydán v nákladu 1500 kusů, který stál 300 fl. r.15
Knihy byly věnovány duchovním,
šlechticům, radním či měšťanům. Zajímavou položku představují dva výtisky pro
městské věžné a šest kusů pro regent choriho a čtyři choralisty.16
Odlišný typ pramenů představují knihy příjmů a výdajů od augustiniánů Liber
expensarum Conventus Brunensis S. Thomæ a účty direktoria Über alle außgaab Bey der Löbl.
Würthschaffts-Directorio der königl. Stadt Brünn, které spravovalo výdaje městské rady.
Zápisy z jednání městské rady z roku 1745 a 1747 obsahují zvláště pokyny praktického
charakteru, ale o hudebních produkcích, tedy ani o oratoriu, zde zmínky nejsou.
2.2 Průběh oslav 
Následující kapitola je kompilátem informací z výše uvedených dobových
pramenů, aby byl umožněn celistvý pohled na festivity. Text je založen primárně na
popisu z tisku Kurtz verfaste Nachricht, a doplněn o důležité údaje z ostatních pramenů
11 Touto problematikou se podrobněji zabývá publikace SLÁDEK, Miloš. (ed.) Svět je
podvodný verbíř aneb, Výbor z českých jednotlivě vydaných svátečních a příležitostných kázání konce 17. a prvních dvou
třetin 18. století. Vyd. 1. Praha: Argo, 2005, 525 s.
12 Kurtz verfaste Nachricht Der Hundert-jährig-andächtigen Gedächtnuß Wegen Wunderthätiger
Befreyung Der Königlichen Stadt Brünn, Brünn: gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben, 1747.
(MZK, sign. CH-0005.333)
13 Srov. Katalogizační lístek. Kurtz verfaste Nachricht In Knihopis Digital Database – České
prvotisky a staré tisky (1476-1800). [online] 2014 [cit. 2015-04-13]. Dostupné z:
<http://db.knihopis.org/l.dll?cll~P=6081&TL=ZLHL>.
14 Srov. AMB, fond A 1/9 – Stará registratura, fasc. S282, inv. č. 471, fol. 13-17. a také
SCHRAMM, Wilhelm: Ein Buch für jeden Brünner: Quellenmässige Beiträge zur Geschichte unserer Stadt. Brünn:
Verlag des Verfassers, 1901-1905. Bd. 1., s. 108–111.
15 Celý obnos zaplatil magistrát města Brna. Srov. AMB, fond A 1/3 – Sbírka rukopisů
a úředních knih, inv. č. 738, fol. 58 a AMB, fond A 1/9 – Stará registratura, fasc. S282, inv. č. 471,
fol. 13v.
16 Srov. AMB, fond A 1/9 – Stará registratura, fasc. S282, inv. č. 471, fol. 15v.
9
(Miscellanea iucundo-curiosa, Jubilæum primum). Samostatně jsou pak akcentovány a
komparovány údaje vztahující se k hudbě. Popisy a komentáře zmiňující hudbu však
ve většině případů neuvádí názvy skladeb ani skladatele, jejichž skladby se u
slavnostních mší a dalších příležitostí hrály.
Slavnost začala v předvečer svátku tj. 14. srpna 1745, kdy byly o třetí hodině
uspořádány slavnostní nešpory ve farním kostele sv. Jakuba, u augustiniánů a také
v ostatních kostelích v Brně. U augustiniánů byly nešpory doprovázeny „nádhernou
hudbou se čtyřmi páry tympánů“17
a byly ukončeny hymnem Te deum laudamus zpívaným za
doprovodu varhan. Poté mělo následovat první procesí od sv. Jakuba, avšak kvůli
silnému dešti bylo zrušeno a místo něj byly u sv. Jakuba zpívány loretánské litanie
s „neobyčejnou hudbou“18
. Téhož dne se v sedm hodin večer rozezněly všechny zvony
ve městě. O osmé hodině opět zněly zvony, které doprovázela hudba ze slavobrán a
na Špilberku – hrálo se „na trompety, tympány a další nástroje.“19
Den svátku Nanebevzetí Panny Marie, 15. srpna 1745, začal slavením matury,
po které následovalo procesí s milostivým obrazem Panny Marie Svatotomské. Obraz
byl nesen šlechtou, zatímco stříbrná pamětní deska, zhotovená z darů měšťanů na
podnět magistrátu, byla nesena jeho představiteli.20
Procesí se účastnilo duchovenstvo,
šlechta, radní, měšťané a bratrstva. Bratrstva, děti a prostý lid se modlily růženec,
studenti zpívali hymnus Omni die dic Mariæ.21
Hudebníci, choralisté a další zpěváci ve
velkém počtu doprovázeli procesí po celou dobu „zpěvem hymnu Ave Maris Stella za
doprovodu trombonů.“22
Lidé se na konci procesí modlili tuto modlitbu ze svých zpěvníků.
17 „sub magnifica musica a 4 parium Tympanorum“, MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus:
Miscellanea iucundo-curiosa[…] Tomus II, s. 447.
18 „unter einer sonderbaren Music“, Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey Jacob
Maximilian Swobodischen Erben, durch Wentzel Lenhart, Factorn, 1747, fol. A2r.
19 „Tympana et Tuba ac alia Instrumenta“, MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus.
Miscellanea iucundo-curiosa […] Tomus II, s. 448.
20 Popis procesí lze také najít v publikaci: MALÝ, Tomáš – MAŇAS, Vladimír – ORLITA,
Zdeněk. Vnitřní krajina zmizelého města. Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno: Archiv města Brna,
2010. 380 s. Brno v minulosti a dnes, Supplementum 10.
21 „hymnum omni die decantantes“, MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus. Miscellanea
iucundo-curiosa […] Tomus II, s. 450.
22 „Musici Vocalista in mango numero, cum Trombonis dulcitibus decantantes hymnum Ave Maris
Stella, per totam viam.“, MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus: Miscellanea iucundo-curiosa… Tomus II, s.
452. popis téhož: „Eine grosse Anzahl deren Choralisten und anderen Singern, welche enabläßlich den ganzen Weeg
hindurch das Ave Maris Stella anstimmeten.“, Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian
Swobodischen Erben, 1747, fol. Br.
10
Mezi jednotlivými skupinami v procesí hráli trubači s tympány. Procesí se taktéž
účastnilo „sedm skupin trompet“ 23
povětšinou s bubny, mimo jiné i zemští trubači, kteří
obvykle hráli v obsazení čtyř hráčů na trompety a jednoho tympanisty. 24
Procesí s obrazem Panny Marie se vydalo od sv. Tomáše, prošlo dřevěnou
bránou, přes Běhounskou ulici a Velké náměstí, prošlo Sedlářskou a Židovskou ulicí,
od kapucínů pak směrem vzhůru okolo Zelného trhu a ulicí okolo radnice, nato opět
přes Velké náměstí a Veselou uličku až nakonec dorazilo skrze Veselou bránu zpátky
ke kostelu sv. Tomáše.25
Zde byl obraz navrácen na původní místo, poté byla sloužena
slavnostní mše, kterou celebroval kardinál Ferdinand Julius Troyer za zvuku „skvostné
hudby se sedmi páry tympánů a trompet.“26
Slavnostní kázání byla pronesena německy
i česky. Obřady byly zakončeny požehnáním za zvuku výše uvedených nástrojů. Po
osmé hodině se „za hlaholu trompet a bubnů celé město rozzářilo ohněm radosti.“27
Osvětlené
bylo nejen centrum města, ale i veškeré slavnostní architektury a kašna na Zelném trhu.
Téhož dne o půl desáté večer bylo na farním dvoře uvedeno oratorium ke cti
Panny Marie, které zhudebnil Joseph Umstatt. Oratorium bylo uvedeno na efemérní
architektuře, zvané též „theatrum triumphalis“28
se dvěma skupinami trompet a tympánů.
Dále se uvádí, že se k [Umstattově] „hudbě se shromáždilo nespočetné množství lidu. Protože
jsou však ulice u sv. Jakuba poněkud úzké, a mnohá vrchnost zde neustále jezdila v kočárech, působilo
to mezi lidem neutišitelnou vřavu a povyk, což vzalo hudbě velkou část jejího účinku, kvůli čemuž
bylo rozhodnuto, toto oratorium v poslední den slavnosti nehrát na triumfálním portálu, ale v kostele
23 „unter sieben-Chörigen Pauken und Trompeten“, Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey
Jacob Maximilian Swobodischen Erben, durch Wentzel Lenhart, Factorn, 1747, fol. Cv.
Chor, chörige v tomto kontextu označuje skupinu instrumentalistů, v latinských pramenech je táž
skupina instrumentalistů označena jako Par Tubis “, MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus. Miscellanea
iucundo-curiosa […] Tomus II, str. 448. Srov. Chor. In: Goethe-Wörterbuch. Das Wörterbüchernetz.
[online] 2015 [cit. 2015-04-16] Dostupné z: <http://woerterbuchnetz.de/cgi-
bin/WBNetzwbgui_py?sigle=GWB&lemid=JC00517>.
24 Srov. ŠTĚDROŇ, Bohumír. Zemští trubači a tympanisté v Brně. K vývoji neznámé hudební
společnosti v 17. a 18. století. In Vlastivědný věstník moravský 7, 1952, č. 3, s. 122–134.
25 Viz Přílohu č. 1 – Plán města Brna se vyznačenou trasou procesí.
26 „unter sieben-Chörigen Paucken und Trompete, und einer recht prächtigen Music“, Kurtz verfaste
Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben, 1747, fol. B2v. Srov. „Missa solemnis.
Musica Virtosissina audiebatur“, MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus: Miscellanea iucundo-curiosa…
Tomus II, s. 458.
27 „wurde […] unter Paucken- und Trompeten-Schall mit Freuden-Feuer erleuchtet“, Kurtz verfaste
Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben, 1747, fol. Cv.
28 MZA, Fond E4 – Augustiniáni Staré Brno. Kart. 169, Sign. 51:11,
Kniha Jubilæum primum, s. 21.
11
u Sv. Tomáše.“29
Na jiném místě je psáno, „v případě, že by tato tribuna stála v nějaké širší
ulici, byla by nejspíše díky mnohým svítilnám krásná na pohled, a také kvůli tomu, že bylo na této
tribuně, která se podobala kůru, uvedeno hudební oratorium. […] Avšak nespočetné množství lidu
a mnoho různých projíždějících vozů způsobilo hudbě nemalou újmu.30
Druhého dne, 16. srpna, byla před obrazem Panny Marie u augustiniánů
sloužena svatojakubským farářem matura „s líbeznou hudbou.“31
O desáté hodině pak
bylo slavnostní německé a české kázání. Po slavnostních nešporách v 15 hodin
uspořádalo bratrstvo svatého růžence při dominikánském konventu sv. Michala
veřejné procesí, které vedl převor zábrdovického kláštera P. Nepomucenus Dupeni.
Duchovní program dne ukončily slavnostní zpívané loretánské litanie, opět za
doprovodu sedmi skupin trompet a tympánů. Po deváté hodině večerní bylo opět
iluminováno celé město, ale pozornost se soustředila obzvlášť k fontáně na Zelném
trhu, která byla nasvícena zcela novým způsobem. Zažehnuté lampy byly umístěny pod
tryskající vodu a okolo celého vodotrysku byly pochodně. U kašny se hrála „krásná
instrumentální hudba“,32
což přitáhlo nespočetné množství lidí.
Poslední den slavnosti 17. srpna začal opět zpívanou maturou „s krásnou
hudbou“,33
po ní šlo procesí s mnoha prapory – každá z farností měla čtyři až šest
praporů, dalších čtyřicet pak bylo rozděleno mezi prostý lid. Procesí se mimo jiné
účastnili městští choralisté a přibližně třicet ministrantů, stejně jako oněch sedm skupin
tympánů a trompet, jejichž zvuk ukončil také slavnostní požehnání na konci procesí.
Ve 14 hodin odpoledne se pak konaly slavnostní nešpory v městském farním kostele
u sv. Jakuba. Po jejich skončení byl milostivý obraz v slavnostním průvodu odnesen
zpět k augustiniánům do kostela sv. Tomáše, přičemž jej neslo duchovenstvo, zatímco
členové magistrátu doprovázeli obraz nesouce pochodně. Průvodu se účastnili „zemští
29 Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben,
1747, fol. A2r.
30 Tamtéž, fol. A2r.
31 „bey lieblicher Music die Matur […] Herr Carl Joseph Fridrich abgesungen“, tamtéž, fol. Cr.
32 „eine schöne Instrumental-Music zu hören ware“, tamtéž, fol. F2v.
33 „bei schöner Music die Matur gesungen“, tamtéž, fol. Cr.
12
trubači v červených oděvech“34
a „hudebníci s trombóny zpívající ve velkém počtu hymnus Ave
Maris.“35
Po přinesení obrazu do kostela zde byly zazpívány slavnostní loretánské litanie
a na závěr zazněl ambrosiánský chvalozpěv „Te deum laudamus doprovázen mnohými bubny
a trumpetami.“36
Stejně jako o prvním dnu slavnosti bylo uvedeno oratorium, tentokrát
však před milostivým obrazem Panny Marie v kostele sv. Tomáše za přítomnosti
vysoké šlechty a lidu. „Malé virtuózní německy zpívané oratorium“37
udělalo dle Haury na
všechny zúčastněné velký dojem.
2.3 Realizace oslav 
Slavnost však krom estetické a duchovní roviny vyžadovala i zcela praktickou
koordinaci, jako bylo zajištění úklidu ulic, zadání zakázek na zhotovení výzdoby,
zaplacení luceren a vosku, plat pro hudebníky za produkci, pozvání kazatelů,
významných osobností a mnoho dalšího.
Slavnostní uměleckou výzdobou se prezentovalo duchovenstvo i město. První
slavobrána stála před průčelím augustiniánského kostela sv. Tomáše, přičemž byla
šestnáct sáhů vysoká a dvanáct sáhů široká. Architektura byla nasvícena více než 2500
umně rozmístěnými lucernami, které dodávaly stavbě lesk.38
Tu zbudoval malíř Joseph
Rotter a sochař Josef Leonard Weber.39
J. Rotter za práci obdržel podle Haury 250
fl. r.40
v soupisu výdajů kláštera za srpen je však pouze položka 200 fl. r.,41
lze však
34 „Tubicines Provinciales, quos jam 6. Paria Tympanorum“, MZK, Rkp. A 20, HAURA,
Hieronymus. Miscellanea iucundo-curiosa […] Tomus II, s. 462, srov. MAŇAS, Vladimír – ORLITA, Zdeněk
– POTŮČKOVÁ, Martina. Zbožných duší úl. Náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy.
Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2010, S. 74 – 78.
35 „Musici figurales in mango numero cum Trombonis Cantantes hymnum Ave Maris.“
tamtéž, s. 462.
36 „das Ambrosianische Lob-Gesang unter vielfältigen Paucken und Trompeten-Schall“, Kurtz
verfaste Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben, 1747, fol. C2r.
37 „Germanicum Oratorium supra jam assignatum a virtuosis Musicis productum“, Rkp. A 20,
HAURA, Hieronymus. Miscellanea iucundo-curiosa […] Tomus II, s. 483.
38 Tyto rozměry odpovídají zhruba dnešním 28,6 m výšky a 21,5 m šířky, Kurtz verfaste
Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben, 1747, fol. Dr.
39 MACUROVÁ, Zuzana. Kapitoly z mecenátu Matouše Pertschera, představeného brněnského
augustiniánského kláštera (1740–1777). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2009. Vedoucí
diplomové práce Lubomír Slavíček, s. 39.
40 MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus. Miscellanea iucundo-curiosa […]
Tomus II, s. 478.
41 MZA, fond E 4 – Augustiniáni Staré Brno, kart. 145, sign. 45: 2, fol. 309v.
13
předpokládat, že část výloh zaplacena předem. Celkově připadlo na tuto slavobránu
700 fl. r. Haura také uvádí, že tento triumfální portál, který sám navrhl, nebyl sice
příliš velký, ale díky dobře promyšlené architektuře, koordinaci figur a použití dobrých
barev působil krásným dojmem. U bočního vchodu do kostela stál taktéž triumfální
portál, avšak pouze malý, 5 sáhů vysoký.42
Slavnost nazývaná v pramenech Sæculum Schvericum[sic!] se také řešila na
zasedáních městské rady, a to hned několikrát. Již 31. března byl v protokolech
zmiňován ohňostroj, 30. dubna se radní usnesli, že budou z radnice a radniční věže
znít v předvečer svátku celou hodinu bubny a trompety,43
21. května bylo schváleno
vyplacení nezbytného obnosu pro zbudování triumfálního portálu, totéž se
projednávalo i 18. června. Taktéž měly být zaplaceny včas nezbytné výlohy na
triumfální portál mit Concerto pro pana faráře.44
Na začátku srpna pak městská rada řešila
průběh oslav samotných a vydala nařízení kvůli bezpečnosti ve městě – vyžadován byl
úklid ulic a náměstí, stejně jako zametení všech veřejných prostranství. Kvůli nebezpečí
požáru byly po městě rozmístěny cisterny s vodou, bezpečnost během iluminace města
zajišťovalo nařízení, které zakazovalo nošení pochodní úzkými uličkami a zapalování
ohně ve vyšších patrech domů.45
V dochovaných účtech jsou zaznamenány platby za nošení bubnů při procesích
uskutečněných v rámci slavností – město zaplatilo za 7 chorických bubnů k procesí
4 fl. r. a 24 kr., v září pak bylo vyplaceno za nesení 2 bubnů zemským bubeníkům
Landpaukern 1 fl. r. 12 kr.,46
Musici dostali za nesení 4 chorických bubnů při dvou
procesích během oslav 12 fl. r. 22 kr. a 2 d., jinak prameny o výlohách za hudbu mlčí.
Podle účtů městského direktoria dostal Joseph Rotter 150 fl. r. za malbu
triumfálního portálu na Velkém náměstí vedle Mariánského sloupu.47
Direktorium
zaplatilo sklenáři za dodané lampy (kus à 1 ½ kr.) a dráty (kus à 2 kr.) celkem
42 Zhruba 8 m vysoký, Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian
Swobodischen Erben, 1747, fol. D2v.
43 AMB, fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih, inv. č. 1337, s. 622.
44 „Triumph-Porten mit Concerto des Titl. Herrn Stadt-Pfarrers“, AMB, fond A 1/3 – Sbírka
rukopisů a úředních knih, inv. č. 1337, s. 622, táž informace AMB, fond A 1/9 – Stará registratura, fasc.
S282, inv. č. 471, fol. 41r.
45
AMB, fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih, inv. č. 1337, s. 1028.
46 AMB, fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih, inv. č. 736, fol. 26v.
47 Tamtéž, fol. 23v.
14
36 fl. r. 40 kr.48
Za nasvícení stavby lampami a lucernami obdržel sklenář 4 fl. r. 26. kr.,
mistru cihláři Petru Schmidtovi bylo zaplaceno za postavení triumfálních portálů 53 fl.
r., městskému tesaři Huberovi za provedenou tesařskou práci na triumfálních
portálech bylo vyplaceno 79 fl. r.49
Z Haurova rukopisu se dozvídáme, že autorem návrhu výmalby stavby byl
městský farář a děkan Carl Joseph Friedrich, který v tomto prostoru nechal oratorium
uvést na své náklady.50
Je možné spekulovat o tom, že děkan Carl Joseph Friedrich je
rovněž autorem libreta, jelikož tematičnost výzdoby slavnostního divadla se do jisté
míry shoduje s dějem a postavami oratoria.
48 Tamtéž, fol. 23v.
49 Tamtéž, fol. 28v.
50 MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus. Miscellanea iucundo-curiosa […]
Tomus II, s. 483.
15
3 Joseph Umstatt 
Život Josepha Umstatta je provázán s několika významnými dvory, což se zrcadlí
v jeho dochovaných skladbách. Do dějin města Brna se nesporně zapsal kompozicí
oratoria k oslavám odražení švédského obléhání. Joseph Umstatt byl v povědomí
muzikologů pouze jako kapelník na bamberském arcibiskupském dvoře, jehož dílo se
z větší části nedochovalo. Dnes o Umstattovi víme více především díky práci Ladislava
Kačice. Ve světle nově nalezených pramenů doplnil informace o Umstattově životě a
profesní dráze. Z tohoto důvodu uvádíme pouze stručný biografický přehled
vycházející z aktuálního stavu bádání, který se zaměřuje na shrnutí nejdůležitějších
informací o Umstattově působení na Moravě, resp. v Brně.
Joseph Umstatt se narodil 5. února 1711 ve Vídni jako druhý nejstarší potomek
císařského malíře Johanna Georga Umstatta.51
Již v letech 1724–1725 přijel Joseph
spolu se svým otcem na dvůr Josefa Esterházyho v Čeklísi52
a o několik let později
1727–1730 studoval u trnavských jezuitů. V Trnavě navštěvoval nižší ročníky
gymnázia, s velkou pravděpodobností měl již v té době dobré hudební vzdělání, jelikož
učil hudbě svého mladšího spolužáka Mikuláše Esterházyho II.
(„Nádherymilovného“), pozdějšího Haydnova mecenáše.53
Ladislav Kačic také uvádí,
že době trnavských studií patrně pravděpodobně začal s komponováním hudby
k jezuitským školským hrám.
Roku 1730 se stal na devět let členem kapely arcibiskupa Imricha Esterházyho
v Bratislavě. Umstatt zde působil nejprve jako cembalista a varhaník, v dobových
pramenech je označován jako Musicus. Od roku 1737 se podepisoval jako Music-Director,
jelikož v této době zajišťoval chod kapely a byl tak neoficiálním kapelníkem.54
Jeho
plat byl však na stejné úrovni jako plat trubačů, přičemž plat kapelníků byl zhruba
dvakrát vyšší – např. od roku 1734 Umstattův roční plat 150 fl. r., zatímco jeden
z oficiálních kapelníků Leopold Carl dostával ve stejném období 240 fl. r., přestože se
51 Srov. MICHEL, Hans – ULLRICH, Hermann. Joseph Umstatt. In FINSCHER, Ludwig
(Hrsg.) Musik in Geschichte und Gegenwart. Stuttgart: Bärenreiter-Verlag, 2006. Personenteil, Band 16,
Sp. 1208.
52 Dnes Bernolákovo.
53 Srov. KAČIC, Ladislav. (ed.) Joseph Umstatt. Concerti per violino. Bratislava: Vysoká
škola múzických umění, 2013, s. III.
54 Srov. KAČIC, Ladislav. Kapela Imricha Esterházyho v rokoch 1725–1745. In Musicologica
Slovaca. Vol. 5, no. 2, 2014, s. 193.
16
větší mírou na provozu kapely podílel Umstatt.55
Tato skutečnost mohla být jedním
z důvodů odchodu J. Umstatta do Brna. Rok před svým odchodem komponoval
hudbu k padesátému výročí kněžského svěcení arcibiskupa Esterházyho, což je
důležitou skutečností nejen v kontextu festivit porážky švédského vojska v Brně, ale i
oslavy sekundice v Brně v roce 1748. Spolu s Esterházyho hudebníky při této
příležitosti účinkovala i císařská kapela, která hrála nejen na slavnosti samotné, ale také
při hostině v zahradách arcibiskupského paláce, během níž hudebníci uvedli serenátu
a další světskou hudbu.56
Informace o činnosti Josepha Umstatta mezi léty 1739 a 1740 se nedochovaly.
Ladislav Kačic předpokládá, že se Umstatt vrátil na nějakou dobu do Vídně, kde se
pravděpodobně snažil získat místo v císařské kapele. Roku 1741 přišel do služeb
hraběte Johanna Leopolda Dietrichsteina, u něhož zastával post kapelníka a učitele
hudby.57
První skladbou, kterou se Umstatt prezentoval na svém novém postu, bylo
zřejmě oratorium La vittima d’amore osia La morte di Christo Signor Nostro, uvedené v době
postní roku 1741.58
Svatojakubský farář o Josephu Umstattovi psal jako o „Kunstreichen und Virtuosen
Herrn Joseph Umstatt.“59
H. Haura uvedl ve svých zápiscích jako autora hudby k oratoriu:
„Musicam Composuit d: Josephus Umstadt, Director Musices apud Excell: D. Leopoldum S: A: J:
Comitem de Dietrichstein.“ O výsadním Umstattově postavení mezi brněnskými
hudebníky svědčí zajisté i skutečnost, že mu byla zadána kompozice oratoria. Další
zpráva o Umstattovi pochází z roku 1748, kdy slavil na Petrově padesáti let od
kněžského svěcení kanovník Jindřich Arnošt Alexander Halama. Výjimečnost této
slavnosti tkví v dochovaném soupisu účinkujících hudebníků, včetně jejich počtu,
55 Pro tabulkový přehled platů jednotlivých členů kapely a podrobnější informace viz
KAČIC, Ladislav. Kapela Imricha Esterházyho v rokoch 1725–1745. In Musicologica Slovaca. Vol. 5, no. 2, 2014,
s. 203–205.
56 Srov. tamtéž, s. 212.
57 Srov. SEHNAL, Jiří. Die Adeligen Musikkapellen im 17. und 18. Jahrhundert in Mähren. In
Studies in Music History presented to H. C. Robbins Landon on his 70. Birthday, London, 1996, s. 195–217.
58 Podrobnější informace o oratoriu přináší studie: SPÁČILOVÁ, Jana. Unbekannte Brünner
Oratorien Neapolitanischer Komponisten vor 1740, Musicologica Brunensia 2014, č. 1, s. 143.
59 Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben,
1747, fol. B2r.
17
mezi nimiž je však jmenovitě zmíněn pouze jeden, a to „virtuosus organista dominus
Umbstot“,60
tedy Joseph Umstatt.
Po odchodu ze služeb u hraběte Dietrichsteina byl Umstatt dva roky (1750–
1752) kapelníkem na dvoře saského ministerského předsedy Heinricha von Brühla
v Drážďanech. V roce 1752 obdržel místo dvorního kapelníka a skladatele ve službách
bamberských arcibiskupů. Zde zkomponoval velké množství skladeb, o kterém svědčí
níže uvedené inventáře. Udržoval však i styky s dalšími dvory v Německu – například
s bádenským dvorem v Karlsruhe, pro jehož knížete komponoval zejména
instrumentální skladby. Ve službě v Bambergu byl činný až do své smrti
24. května 1762.61
3.1 Stav pramenné základny 
Tematický katalog Umstattova díla doposud neexistuje. Avšak výčet jeho děl se
nalézá jak ve The New Grove Dictionary of music, tak Die Musik in Geschichte und Gegenwart
(MGG), který poskytuje vzhledem k roku vydání aktuálnější informace. V The New
Grove Dictionary of music je uveden pouhý výčet z jeho skladeb, avšak bez uvedení
jednotlivých názvů. Soupis děl v MGG zahrnuje většinu pramenů, které jsou též
zpřístupněny v databázi RISM.62
Díla jsou zde rozděleny do tří skupin na duchovní
skladby, jevištní díla a instrumentální skladby. Mezi oratorii zde není uvedeno Oratorio
della Coratione[sic!] B. V. M. MGG také na rozdíl od RISMu uvádí prameny uložené
v Österreichische Nationalbibliothek např. Concerti per violino, které v kritické edici vydal
Ladislav Kačic.63
Na základě dvou bamberských inventářů Musica composta in Dresda
60 MAŇAS, Vladimír. Kněžské druhotiny na Petrově roku 1748. Brněnská kolegiátní kapitula v
průsečíku duchovní a světské sféry. In Archivum amicus historici est. Sborník k životnímu jubileu Hany Jordánkové.
Brno: Archiv města Brna, 2015, s. 384–394.
61 Srov. MICHEL, Hans – ULLRICH, Hermann. Joseph Umstatt. In FINSCHER, Ludwig
(Hrsg.) Musik in Geschichte und Gegenwart. Stuttgart: Bärenreiter-Verlag, 2006. Band 16 Personenteil, Sp.
1209.
62 Répertoire International des Sources Musicales (dále jen RISM) [online]. 2015 [cit. 2015-03-
03] Dostupné z: <https://opac.rism.info>.
63 KAČIC, Ladislav. (ed.) Joseph Umstatt: Concerti per violino. Bratislava: Vysoká škola
múzických umění, 2013.
18
a Inventario della musica composta per la corte di Bamberg 1752–176264
víme o dalších, bohužel
nedochovaných, Umstattových dílech.65
Působení Josepha Umstatta na různých pozicích ve střední Evropě a cestu
z Vídně až na prestižní post na bamberském dvoře odráží mimo jiné také lokality,
ve kterých se jeho díla dochovala: Vídeň, Bratislava, Brno, Drážďany a Bamberg.
Avšak díky jeho popularitě lze najít jeho skladby i mimo tyto oblasti. Nejvíce
Umstattových skladeb (29) se dle databáze RIMS nalézá v Berlíně ve sbírkách
Staatsbibliothek zu Berlin – Preußischer Kulturbesitz, dalších 12 instrumentálních skladeb je
ve fondu Badische Landesbibliothek v Karlsruhe, přičemž se jedná se z velké části o
Umstattovy autografy.
Fatální nedostatek a nedochování pramenů z jeho nejvýznamnějšího a zároveň
posledního působiště Bambergu je zapříčiněn skartací nedůležitého papíru v době
sekularizace, jíž padl za oběť prakticky veškerý archivní a hudební materiál.66
V archivu
arcibiskupství Bamberg (Archiv des Erzbistums Bamberg, Diözesanarchiv) se nyní nachází
pouze jedna skladba – Stabat mater in c moll. Sedm skladeb Josepha Umstatta obsahuje
knihovna farního úřadu v Ebrachu, který leží nedaleko Bambergu. Podle údajů na
obálkách se jedná o jeho pozdní díla. Na přebalu Veni sancte spiritus je poznámka
o dedikaci řediteli kůru v klášteře Nicolausi Leuxnerovi a další přípisky s údaji o
provedení díla při dvou primicích v letech 1772, 1773.67
Umstattovy skladby určené pro liturgický provoz se nacházejí jako jednotliviny
v klášterních a biskupských sbírkách střední Evropy (Kremsmünster,
Pannonhalm,Vídeň, Praha, Pasov). Databáze RISM poskytuje přehled o dochovaných
Umstattových skladbách, avšak nelze ji brát zcela dogmaticky, neboť doposud existují
sbírky, jejichž obsah do ní ještě není zahrnut.
64 Srov. tamtéž, s. IV.
65 Srov. MICHEL, Hans. Joseph Umstatt. In SADIE, Stanly. (ed.) The new Grove Dictionary of
Music and Musicians. 2nd Edition. New York: Grove, 2001, V. 26, s. 69–70.
66 Srov. SPINDLER, Wolfgang: Bamberg. In FINSCHER, Ludwig. (Hrsg.) Musik in Geschichte
und Gegenwart. Stuttgart: Bärenreiter-Verlag, 1994, Bd. 1, Sachteil, Sp. 1183.
67
Srov. UMSTATT, Joseph. Veni sancte spiritus in D-Dur. In RISM [online]. 2015 [cit.
2015-04-13] Dostupné z: <https://opac.rism.info>.
19
3.2 Seznam skladeb uložených v Brně 
Nejen pro české a moravské prostředí, ale i v zahraničním měřítku jsou důležité
prameny uložené v oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, na které jsou
v MGG odkazy. Díla však nejsou jmenovitě zahrnuty do seznamů Umstattových
skladeb a bohužel doposud nejsou ani zaneseny do online databáze RISM.
Ve fondech Oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea se Umstattova
díla nachází v pěti sbírkách.68
Ve sbírce rajhradského kláštera se dochovala pouze jedna
symfonie, ve sbírce kláštera Milosrdných bratří z kostela sv. Leopolda taktéž jedna árie
da capo al segno k svatým mučedníkům. Další dvě skladby nacházíme u brněnských
augustiniánů – Oratorio della Coratione[sic!] B. V. M. a Concerto. Nejvíce skladeb obsahuje
svatojakubská sbírka, jedná se o pět mší (Missa S. Michalio, Kyrie et Gloria, Mše in G, 69
Missa brevis, Missa minor), dále pak árii da capo Aria de Beata Virgine Maria a Lytaniae
Lauretauae, ze kterých se však dochoval pouze titulní list. Skladby jsou psány na různé
druhy papíru, které se liší i v rámci jednotlivých sbírek a kusů. Na některých notách
jsou viditelné filigrány – jedná se nejčastěji o půlměsíc přepůlený vertikálně šipkou70
(A2269, A2271, A2272), dále pak kříž se zdobenými rameny71
(A2270 party),
korunovaný kříž v oválu72
(A2270 obálka) a zdobený, korunovaný erb73
(A2271
obálka).
Výše uvedená díla nejsou v současnosti souborně zpracována, ačkoliv se jedná
o důležité prameny, zvláště s ohledem na celkové množství dochovaných skladeb
Josepha Umstatta. Pro lepší dostupnost údajů uvádíme stručnou charakteristiku
skladeb uložených ve fondech ODH MZM v následujícím přehledu:
68 Srov. Lístkový katalog ODH MZM.
69 Chybí titulní list skladby – převzat název, pod kterým je mše vedena v lístkovém
katalogu ODH MZM.
70 Viz Příloha č. 2 Filigrány, obr. 12
71 Viz tamtéž, obr. 13
72 Viz tamtéž, obr. 14
73 Viz tamtéž, obr. 15
20
Signatura Autor Název Podtitul Provenience
A1859 Josepho
Umstatt
Aria De Beata Virgine Maria
á Tenor Solo / Violinis
2bc con Organo
Kůr sv. Jakuba,
Brno
A2118 Umstatt Lytaniae
Lauretanae
cum Clarinio ad libitum
/ Trombo oblig.
Kůr sv. Jakuba,
Brno
A2268 Giuseppe
Umstatt
Mše in G Kůr sv. Jakuba,
Brno
A2269 Umstadt Missa S.
Michaelio
con Trombe e
Tympano obligato
Kůr sv. Jakuba,
Brno
A2270 Giuseppe
Umstatt
Kyrie et
Gloria
á 4. Voc: / 2 Violini / 2
Tromboni / e / Organo
// Compositore Sig: …
Kůr sv. Jakuba,
Brno
A2271 Umstat Missa
minor
Canto, Alto / Tenore,
et Basso / Trombone
pro libitum //
Aut: …
Kůr sv. Jakuba,
Brno
A2272 Umstatt Missa
brevis
Col Trombe / et /
Tympano / ad libitum
// Del. Sig. …
Kůr sv. Jakuba,
Brno
A13.076 Giuseppe
Umstatt
Symphonia a 4 / Violino Primo /
Violino Scundo / Alto
Viola obl. / Con
Violone.
Rajhrad
A20.193 Umbstatt Concerto Violino Primo/Violino
Secundo/Violonzello
Concerto/Con/Basso/
/Del. Sig. …
Augustiniáni,
Brno
A20.194 Umstatt Oratorio
della
Coratione
[sic!] B. V.
M.
a / Canto / Alto /
Tenore / Basso /
Violinis 2 / Alto Viola /
Clarinis 2 / Con /
Organo // Del Sign. …
Augustiniáni,
Brno
A42.404 Umstatt,
Guiseppe
Aria ex G
(pro sancto
et sancta
Martyre)
a / Soprano Solo /
Violonzello Solo / con
/ Violone //
Musica di Signore …
Brno, Milosrdní
bratři
Tabulka č. 1 – Seznam skladeb uložených v Brně
21
4 Analytický komentář k oratoriu 
Oratorium Durch das Treu und die Andacht gecrönte Jahr-Hundert si zaslouží
pozornost nejen jako jedna ze součástí výše popsaných oslav. Rámec slavností definuje
sice funkci i obsah díla, ale neměly by být opomenuty ani ostatní aspekty a hlavně
hudba samotná. V následujícím textu chceme přiblížit zpracování díla. Nezabýváme se
komplexním popisem oratoria, pomocí analytických sond mapujeme vybrané dílčí
aspekty – architekturu, na níž bylo oratorium provedeno, formální stránku díla,
deklamaci a hudební symboliku.
Pokládáme-li si za cíl zhodnocení díla podle dobových kritérií a nikoliv z pohledu
dnešního posluchače či diváka, je nejrelevantnější možností vzít jako výchozí bod
dobové teoretické spisy, které nabízejí skladatelům rady a jsou tak zrcadlem dobových
konvencí. Nároky kladené na skladatele, aby psali díla adekvátní očekávání publika
i zadavatele, nám mohou být ukazatelem kvality skladeb. Johann Joachim Quantz se
ve svém pojednání z roku 1752 mimo jiné zabývá požadavky na soudobá díla.74
O
oratoriu jako žánru se přímo nevyslovuje, avšak na oratorium snad můžeme aplikovat
měřítko opery s přihlédnutím k duchovnímu zaměření díla a se zohledněním možných
z toho vyplývajících specifik. Pro posuzování opery J. J. Quantz definuje následující
kritéria, podle kterých musí být prozkoumáno, zda.75
 má sinfonie souvislost buď s obsahem celého díla, prvním aktem nebo
alespoň s první scénou, aby mohla posluchače uvést do odpovídajícího
afektu,
 je recitativ přirozený, vyslovitelný a není položen pro zpěváka ani příliš
nízko, ani příliš vysoko,
 jsou árie zpívatelné a přitom dají možnost zpěvákům ukázat
své schopnosti,
 skladatel od sebe odlišuje a smysluplně vedle sebe staví jednotlivé
vášně,76
podle toho, jak to vyžaduje obsah a zhudebňovaná látka,
74 QUANTZ, Johann Joachim. Versuch einer Anweisung, die Flöte traversiere zu spielen.
Berlin: Johann Friedrich Voß Verlag, 1752.
75 Srov. Tamtéž, s. 291.
76 Leidenschaften.
22
 skladatel dbá na metriku poesie, správnou výslovnost a jednotlivé
předěly řeči, jak v recitativech, tak áriích,
 skladatel vhodně zhudebňuje klíčová slova a nekomplikuje jejich
porozumění,
 u árií, které vyžadují určitou akci, ponechává skladatel prostor
zpěvákovi ji uskutečnit
 skladatel dbá na kompaktnost celého díla, tedy zda je každá z árií
postavena na vhodném místě a napsána v odpovídající tónině a taktu,
které odpovídají klíčovým slovům,
 skladatel dokázal vtáhnout posluchače do hudby a znázorňovaných
vášní.
J. J. Quantz uvádí ještě další podrobnosti a nakonec uzavírá výčet rad, jak operu
posuzovat tím, že říká: „Najdou-li se v jedné opeře všechny doposud zmíněné dobré vlastnosti
pospolu, může být taková opera považována za mistrovské dílo.“77
Přijetí díla publikem záviselo taktéž na samotném použitém hudebním materiálu.
Zejména pro instrumentální a hudebně-dramatická díla byl v 1. polovině 18. století byl
vyžadován galantní, tj. moderní styl hudby, který reflektuje i výše zmíněná dobová
literatura (J. J. Quanz, H. Ch. Koch, etc). Galantní sloh pracuje s odlišnými prostředky
než barokní hudba – výrazně se odklání od kontrapunktu, zjednodušuje fakturu,
inklinuje k pravidelnosti a přehlednosti hudebních struktur a klade důraz na kantabilitu
melodie, kterou bohatě zdobí.78
Zpomalený harmonický průběh, statické vedení basu,
stejně jako zdobení komplikovaných rytmem, četnými ozdobami, triolami i synkopami
jsou přítomny i v Umstattově oratoriu, které lze tedy bezesporu zařadit ke skladbám
galantního slohu.
77 „Finden sich alle bisher erzählten guten Eigenschaften in einer Oper beysammen: so kann solche
Oper für ein Meisterstück gehalten werden“, QUANTZ, Johann Joachim. Versuch einer Anweisung, die Flöte
traversiere zu spielen. Berlin: Johann Friedrich Voß Verlag, , 1752, s. 291.
78 Srov. PERUTKOVÁ, Jana. Problematika galantního stylu ve světle dobových pramenů (s bližším
zaměřením na hudebně dramatickou tvorbu). In Musicologica Brunensia, Brno: Masarykova univerzita, 2011,
roč. 46, č. 1-2, s. 127–139.
23
4.1 Triumphales Theatrum 
V období baroka byly využívány různé typy divadel. Komorník na saském dvoře
Julius Bernhard von Rohr, popisuje ve své knize Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft
der großen Herrn – čtyři z nich:
1) Theatra fixa, která zůstávají trvale na jednom místě,
2) Portatilia, která mohou být z různých příčin dle libosti přenášena z místa na
místo,
3) Plovoucí, která při některých příležitostech plovou na vodě
4) Theatra a l’improva, která se ve velkých pokojích nebo na jiných místech
nepozorovaně vyklápějí ze zdí, některá se zřizují v zahradách pod širým
nebem, krom výzdoby se nad nimi napínají plachty, aby byla chráněna před
deštěm.79
Efemérní stavby divadel a další divadelní vybavení nebyly v 1. polovině 18. století
v operním a oratorním provozu ojedinělé. Jednodušší přenosná divadla, která neměla
oproti pevným, natrvalo zbudovaným divadlům složitou konstrukci, se povětšinou
nedochovala. Jednou z výjimek je zahradní divadlo v Jaroměřicích. Z pramenů se
dovídáme, že hrabě Johann Adam Questenberg vlastnil též „das fliegende Theatrum“,
které bylo umístěno na zámku v Jaroměřicích v míčovně.80
Ke slavnostem konaným roku 1745 se však nedochovaly ani návrhy jednotlivých
slavobrán, jak je tomu u slavnosti z roku 1736, ani návrh efemérní architektury, na níž
se uskutečnilo oratorium.81
Nicméně se v tisku Kurtz verfaste Nachricht dochovalo
podrobné líčení výzdoby Brna včetně detailního popisu efemérních architektur. To
samotné je významnou skutečností pro tuto práci, jelikož na jedné z nich bylo
oratorium uvedeno. Hieronymus Haura píše, že tuto výmalbu stavby elegantně a
79 Srov. ROHR, Julius Bernhard von: Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der PrivatPersonen.
Berlin, 1728, s. 798.
80 Srov. HELFERT, Vladimír Hudební barok na českých zámcích: Jaroměřice za hraběte Jana
Adama z Questenberku († 1752). Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a
umění, 1916, s. 305.
81 Není však vyloučeno, že by se mohly v budoucnu nákresy objevit v některém
doposud neznámém prameni.
24
důmyslně navrhl. Kresby alegorických postav, dvou generálů na koni i symboly a
nápisy byly osvětleny 1600 lampami.82
Efemérní architektura, na níž bylo oratorium provedeno, byla zdobena bohatou
výmalbou, která stejně jako celá výzdoba města znázorňovala výjevy z dějin. Ústředním
motivem byl Mariin mocný zásah za doby švédského obléhání, který spolu
s vyobrazením švédských vojevůdců a vojáků tvořil kulisy slavnostního divadla.
Znázorněny zde byly také alegorické postavy Moravy, Brna, Věrnosti a Pobožnosti,
tedy jednotlivé postavy oratoria. Obrazy byly doplněny symboly (např. pes sedící vedle
postavy Věrnosti), motty a citáty, které dané výjevy komentovaly. Nedílnou součástí
produkce byla iluminace celého divadla lucernami, jelikož bylo oratorium uvedeno
v půl desáté večer. Konstrukce měla rozměry zhruba jedenáct metrů na výšku a sedm
metrů na šířku, skládala se přitom ze dvou dílů – horního a spodního.
Pozoruhodná je především pečlivost popisu, ve které jsou také označeny strany
A a B, aby si mohl čtenář udělat ucelenější obraz o skutečné podobně portálu. Takto
podrobný popis není příliš typický. Srovnáme-li jej s popisem jiné architektury, na které
bylo uvedeno Míčovo dílo Operosa terni colossi moles, zjistíme, že autor nepokládal za
důležité přiblížit scénu více než třemi větami.83
Kvůli unikátnosti popisu architektury,
na níž bylo oratorium provedeno, uvádíme na tomto místě diplomatický přepis textu
a jeho český překlad.
Pro překlad samotný (ať už z latiny či němčiny) představuje největší problém,
terminologicky adekvátní přenesení pojmu Triumph-Port. V prvním slova smyslu se
může jednat o doslovné chápání pojmu, tj. o slavnostně vyzdobenou bránu volně
stojící v prostoru. S touto konotací pracuje i český ekvivalent slavobrána, který evokuje
zejména doslovný význam. V kontextu uvádění oratoria je však tento překlad mírně
zavádějící. Dále byly takto označovány dřevěné konstrukce, jejichž výmalba
představovala alternativní výzdobu již existující stavby – jednalo se například o průčelí
kostela či vstup do budovy. Význam slova počítá s prostorem, skrze který je možno
procházet či někam vejít. Pro lepší pochopení významu Triumph-Port je proto nezbytné
zhodnocení synonym užitých v německých i latinských textech: Triumph-Gerüst, Ehren-
82 Srov. MZK, Rkp. A 20, HAURA, Hieronymus. Miscellanea iucundo-curiosa […]
Tomus II, s. 483.
83 Míča, František Antonín: Operosa terni colossi moles, partitura uložena v A-Wgm, III
27714, přepis titulního listu i popisu triumfálního portálu viz PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča
ve službách hraběte Questenberga a italská opera v Jaroměřicích. Praha: Koniasch Latin Press, 2011, s. 199–201.
25
Gerüst. Tyto výrazy označují tribuny zbudované na počest korunovace/úmrtí
panovníka, či jiný výjimečných událostí, doslova pak slavnostní lešení či konstrukci.
V prameni uloženém v MZA je jako synonymum výše zmíněných slov použit latinský
pojem Theatrum Triumphalis.84
Český ekvivalent slavnostní či triumfální divadlo zřejmě
nejlépe ilustruje význam označovaného stavby, která by podle klasifikace J. B. von
Rohr spadala mezi portatilia.
Kurtz verfaste Nachricht85 Překlad
Dritte Triumph-Porten ware erbauet bey
dem Stadt-Pfar-Hof, welche in ihrer Höhe
über sechs, in der Breite aber mehr als vier
Klaffter hatte. Sie wurde gleichfalls in den
oberen und unteren Theil abgetheilet. Der
obere Theil stellete eine Architektur vor, in
welcher auf vielen Kriegs-Rüstungen der
Brünnerische Deut-Geist in Form eines
bepanzerten Jünglings gestanden, und in
seiner lincken Hand den Buchstaben C
gehalten, folgsam das trostreiche JahrHundert
angedeutet hat.
Uber diesem, auf der Spitze des EhrenGerüsts,
ware zu sehender Mährische roth
und weiß gefleckelte Adler, welcher in
seinen Klauen einen Lorber-Krantz C zu
crönen, in seinem Schnabel hingegen
folgende Schrifft gehabt:
Sic honorabitur. Esth. cap. 6. v. 9.
Unter dem Deut-Geist waren in einem
Schild nachgesetzte zwey Vers zu lesen:
Lustris bis denis nos servat Virgo MARIA;
Třetí druh architektury, který byl postaven
na náměstí městského farního kostela, byl
šest sáhů vysoký a více než čtyři sáhy široký.
Stejně jako předchozí byl rozdělen na horní
a spodní díl. Na horním díle stavby byl
namalován Duch Brna jako mladík v brnění
stojící na hromadě válečné výzbroje, ve své
levé ruce držel písmeno C, které
připomínalo uplynulých sto let.
Nad ním, na vrcholu konstrukce, byla
k vidění moravská červenobílá orlice
nesoucí v drápech vavřínový věnec, kterým
korunovala literu C a ve svém zobáku pak
nesla následující nápis:
Ctíti chce. (Est 6, 9)
Pod mladíkem se nacházely dva verše:
Po dvakrát deset luster nás chrání Panna
MARIA;
84 MZA, fond E 4, Augustiniáni Staré Brno, kart. 169, sign. 51:11, fol. 21r.
85 Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben,
1747, fol. Ev-Fv.
26
Hinc est, quod sæclohuic digna Corona datur.
Dieser obere Theil zohe sich gegen dem
anderen mehr als zwei Schuh zuruck, und
stunde gleichsam auf tiefeinsichtigen
Geländern, welche einen Musicanten-Chor
ausmacheten.
Der untere Theil hingegen ist bestanden aus
dreyen Durchschnitten, und sechs nach der
Architectur gemahlenen Corinthischen
Saulen. Uber den ersten Durchschnitt, in
welchem die Stadt Brünn in Gestalt einer in
der Hand einen Lorber-Zweig haltenden,
und unter ihren Füßen verschiedene KriegsRüstungen
habenden siegreichen
Jungfrauen vorgebildet wurde, zeigte sich in
denen Wolcken die Bildnuß der
allerseeligsten Jungfrauen Mariæ mit
ausgebreiteten Mantel, welche auf jeder
Seiten einen kleinen Engel mit schlagenden
Donner-Keulen sich beygemahlen hatte,
gerad hinunter aber lichte von sich gegeben.
In dem anderen Durchschnitt ex parte A
ware der Schwedische Kriegs-Führer
Dorstensohn auf einem Roß in der Flucht
zu , auf welchen der eine Engel DonnerKeule
geworfen, und hatte über seinem
Haupt diese Innschrifft:
Terror nimius irruit super eos. Daniel. 10. v. 7.
In dem dritten Durchschnitt ex parte B
funde ein anderer feindliche Kriegs-Führer,
welcher auf seinem Roß die Vorstellung
machte, gleich als ob er bei erblindeten
Angesicht die Stadt Brünn ersehen wollte;
proto se tomuto století dává důstojná koruna.
Tento horní díl se tyčil do výšky vzdálen
tomu druhému dvě stopy, a stál na nejnižší
úrovni podia, které bylo určeno
pro hudebníky.
Spodní část byla složena ze tří malovaných
průhledů a šesti korintských sloupů
provedených rovněž malbou podle
architektury. Nad prvním průhledem se
v mracích ukazovala podobizna
blahoslavené Panny Marie s rozprostřeným
pláštěm, který na každé straně držel malý
anděl s kyjem v ruce.
V tomto průhledu bylo i město Brno, které
bylo znázorněno postavou vítězící panny,
jež v ruce držela vavřínovou ratolest a pod
jejíma nohama byla rozličná válečná
výzbroj.
V dalším průzoru na straně A byl na koni
vyobrazen švédský vojevůdce Torstenson
při útěku, na kterého hází anděl hromový
kyj a nad jeho hlavou bylo napsáno:
Hrůza veliká připadla na ně. (Dan 10, 7)
Ve třetím průzoru na straně B se nacházel
jiný nepřátelský vojevůdce, který vypadal,
jako by byl oslepen a sedíc na svém koni se
snažil v dáli rozpoznat město Brno.
27
und hatte dieser über sich den anderen
Engel mit Donner-Keulen, bei dem
folgende Wort geschrieben stunden:
Percussi sunt – cæcitate. Sap. 19. c. v. 16.
Über Brünn aber unter denen diese Stadt
beleuchtenden Strahlen kunte man diese
Schrifft lesen:
In umbra manus suæ protexit me. 1Isaiae 49. c. v.
2.
Am Ende dieses Ehren-Gerüsts zeigte sich
ex parte A in einer Höhlung auf Stein-Art
gemahlen die Tugend der Treu mit einem
sich beygesetzten Hund, welche in einem
Schild über sich diese Worte hatte:
Vix tutior unquam,
Bey denen Füßen hingegen auf dem
Postament lase man folgende Vers:
A cane disce fidem Civis; vix tutior unquam.
Contra hostes urbs est, quam retinendo fidem.
Bey der anderen Seiten ex parte B stellete
sich eben wie in einer Höhlung mit bey
gemahlenen vielen Andachts-Zeichen die
Tugend der Andacht vor, über ihr ware
Victoria certa,
Auf dem Postament aber lautete die
Unterschrifft also:
Hostes Bruna times? aderit victoria Certa,
Si ibus flagras, si Mariam que colis
Die Haupt-Schrifft, welche in Mitten des
Ehren-Gerüsts unter her Stadt Brünn in
einem angeheftet gewesen:
Memoriale
fidelitatis et pietatis
Nad ním byl druhý anděl s hromovým
kyjem a následující slova:
Raněni byli – slepotou. (Moud 19, 16)
Pod paprsky osvětlujícími město a zároveň
nad městem samotným bylo možno číst
nápis:
Ve stínu ruky své skryl mne. (1Iz 49, 2)
Na konci této tribuny se v jeskyni (kamenné
prohlubni) na straně A ukázala ctnost
Věrnosti se psem po svém boku, který měl
nad sebou ve štítu vepsána slova:
Sotva kdy bezpečnější,
U jeho nohou na podstavci stálo:
Měšťane, uč se věrnosti od psa.
Sotva kdy je město bezpečnější před nepřáteli, než
když zachovává věrnost.
Na druhé straně (strana B) byla taktéž
v jeskyni vyobrazena ctnost Pobožnosti
s mnoha svými atributy a nad ní bylo motto:
Jisté vítězství,
Na podstavci však zněl nadpis následovně:
Brno, bojíš se nepřátel? Přijde jisté vítězství,
Pokud se vroucně modlíš a pokud uctíváš Marii.
Uprostřed portálu pod městem Brnem se
nacházel hlavní nadpis:
Památník
věrnosti a zbožnosti
28
sæculi coronati,
sub cujus decursu
pia, fidelis,
hinc et
virgo regia
civitas brunensis
a duplici hostili assultu
magna dei Matre
MARIA
auxiliante, et protegente
peligiter liberata est,
in hyperduliæ cultum dicatum
Et
festivis ingibus illustratum
In ædibus Parochlæ urbis Brunensis.
Der übrige Platz von dem Pfar-Hof wurde
von beiden Seiten über Klaffter hoch mit
grünen Spalieren bedecket, oben auf aber
mit gemahlenen Schildern und Sinn-Bildern
ausgezieret.
In dem ersten ex parte A gleich neben der
Triumph-Porten sahe man gemahlen einen
Lorber-Baum, in dessen Mitte das
Marianische Gnaden-Bild gewesen: auf
einer Seiten fielen aus denen Wolcken
verschiedene feurige Donner-Keule; aus der
anderen Seiten wurde die Hitz der Sonnen
vorgestellet unter dem Schatten dieses
Baums ist der Brünnerische Deut-Geist
ruhend gesessen, mit dieser Sinn-Schrifft:
Tuta sub hac umbra.
Die Unterschrift ware:
Umbram dat laurus, nec laurum sulmina tangent,
Tuta sub hac umbra Bruna quiescit ovans.
korunovaného století,
během něhož
zbožné a věrné,
a proto
panenské královské
město Brno
s pomocí a ochranou
velké Matky Boží
MARIE
dvojího útoku nepřátel
bylo šťastně zbaveno,
věnován mariánské úctě
a
osvícen slavnostním ohňostrojem
ve farním kostele města Brna.
Zbylé místo před farním náměstím bylo
pokryto z obou stran přes sáh vysokým
zeleným špalírem, nahoře byl zdobený
malovanými obrazy.
Na straně A hned vedle slavnostního
divadla byl k vidění malovaný vavřínový
strom, v jehož středu se nacházel milostivý
obraz: na jedné straně padaly z mraků
ohnivé blesky, na druhé straně byl
vyobrazen žár slunce. Ve stínu stromu seděl
poklidně Duch Brna s mottem:
Bezpečně pod tímto stínem.
A pod ním bylo:
Vavřín dává stín a vavřín nezasahují blesky,
Bezpečně pod tímto stínem odpočívá jásající Brno.
29
Weiter ex A ware auf einem anderen Schild
gemahlen ein Zimmer, in welchem
verschiedene beschriebene Taffeln zu sehen
gewesen, unter denen sich noch eine leere
Taffel vorstellete. Durch die beschriebene
Taffeln wurde gedeutet auf die Gnaden, so
Maria durch viele Jahr-Hundert der Stadt
Brünn erzeiget; die leere Taffel aber, bei
welcher der Brünnerische Deut-Geist
gestanden, gleichsam wollte er zu schreiben
anfangen, ware eine Vorbildung künftiger
Zeit.
Die Sinn-Schrifft ware:
Plura dabunt.
Die Unterschrifft hingegen lautete:
Sint hæc scripta satis pro sæclo Bruna recenti;
Scribere plura tibi sæcula plura dabunt.
Auf der anderen Seiten ex parte B, eben
gleich neben der Triumph-Porten wurde auf
einem Schild vorgestellet die MorgenRöthe,
gegen welcher der Brünnelische
Deut-Geist zugeloffen, um sich von denen
Mördern, die sich in einen finsteren Wald
zurückgezogen, zu befreyen, mit der
Uberschrifft Hac
latro fugatur.
Die Unterschrifft ware:
Pandit ab axe dies aurora, hac latro fugatur;
Sic Aurora hostes Virgo Maria fugat.
Am Ende experte B sasse in einem Schild
der Brünnerische Deut-Geist bey
verschiedenen aus der Erden
Dále byl na straně A na jiném štítu
namalován pokoj, ve kterém byly k vidění
nejrůznější popsané tabulky, pod nimiž se
nacházela ještě jedna nepopsaná tabule.
Popsané děkovné tabulky zrcadlily milost,
kterou Maria Brnu po staletí prokazovala. U
prázdné tabulky stál Duch Brna, který
vypadal, jako by chtěl téměř začít psát,
toto místo však bylo určeno pro budoucí
časy.
Nápis zde hlásal:
Dají víc.
Popis zněl:
Ať tohle sepsání, Brno, postačí pro naše století,
další staletí ti dají sepsat víc.
Vedle triumfálního divadla byly na druhé
straně B na štítu vyobrazeny ranní červánky,
ke kterým přibíhal Duch Brna, který se
schovával v temných lesích před vrahy, aby
se zachránil s nadpisem:
Jí je lupič obrácen na útěk.
Popis zněl:
Jitřenka od pólu šíří světlo, lupič je od ní obracen na
útěk,
Tak jitřenka Panna Maria obrací na útěk
nepřátele.
Na konci strany B v jednom štítu seděl
Duch Brna u různých ze země vyhrabaných
30
hervorgesuchten Grab-Steinen, gleichsam
wollte er mehr dergleichen hervor suchen
mit der Sinn-Schrifft:
Monumenta revolve.
Die Unterschrift aber ware folgende:
Penna sile, veterata latent (monumenta revolve),
Dona Mariano participata sinu.
Dieses Ehren-Gerüst wäre wohl wegen
unzehlbarer Lampen, und auch wegen dem
darauf gleichsam auf einem Chor
vorgestellten Musicalischen Oratorio,
dessen Innhalt ich diesem Werck beyfüge,
angenehm zu betrachten gewesen, sofern es
in einer breiteren Gasse gestanden wäre;
jedoch hat die unzehlige Menge des Volcks,
und die viele verschiedene herumfahrende
Wägen in der Music eine nicht kleine
Verhindernuß gemacht.
Das Oratorium nun, von welchem gleich
gemeldet worden, führte den Titul:
DAS DURCH TREU, UND ANDACHT
GECRÖNTE JAHR-HUNDERT.
náhrobků, téměř jako by jich chtěl hledat
více s nadpisem:
Otoč náhrobky.
Nápis pod tím byl ale následující:
Pero mlč, skrývají se zestárlé dary,
Kterým se dostalo Mariiny ochrany.
Tato tribuna by byla nejspíše díky
nespočetným svítilnám a také díky jako by
na kůru provedeném oratoriu, jehož obsah
k tomuto dílu přikládám, krásná na pohled,
v případě, že by stála v nějaké širší ulici.
Avšak nespočetné množství lidu a mnoho
různých projíždějících vozů způsobilo
hudbě nemalou újmu.
Oratorium, o kterém bude dále podána
zpráva, neslo název:
VĚRNOSTÍ A POBOŽNOSTÍ
KORUNOVANÉ STOLETÍ
31
4.2 Formální členění 
Oratorium della Coronatione Beatae Virginis Mariæ je jednodílné a přihlédneme-li
k trvání dobové jevištní produkce nepříliš dlouhé. Například Jiří Sehnal označuje
Umstattovu skladbu jako kantátu.86
Jednoznačné zařazení skladby k určitému druhu
pouze podle základních vlastností není zcela možné, jelikož definice popisující
jednotlivé žánry jako jsou kantáta či oratorium pracují s představou ideální formy, v její
čisté podobě. Pro tuto práci užíváme dobové označení oratorium, jelikož jemu se také
typologicky i tematicky nejvíce přibližuje.
Skladbu otevírá třívětá sinfonie italského typu s pořadím vět: Allegro – Largo –
Presto. Následující tabulka uvádí údaje o jednotlivých větách a kadencích.87
První
sloupec u kadencí udává, na kterém stupni se nalézá závěr, druhý sloupec přináší
informaci o taktech, ve kterých se tak děje. Na závěr jsou informace o kadencích
shrnuty do číselného modelu udávajícího tonalitu (dur/moll) a stupně výchozí tóniny,
na kterých je kadencováno.88
VĚTY TEMPO TAKTY TÓNINA KADENCE
I. Allegro 46 x 4
4
D D A :|: D 6.20;46 Dur-1.5;1
II. Largo 8 x 4
4
A E:|: A 4. 8 Dur-5.1
III. Presto 49x 3
8
D (A):|: (D) (24).(49) Dur-(5).(1)89
Tabulka č. 2 – Kadence
V první větě je exponováno první šestitaktové téma v plénu všech nástrojů
ukončené kadencí. V druhém kontrastním tématu mění Umstatt nejen dynamiku na
piano, redukuje také sazbu. V této kantabilní pasáži nechává znít pouze housle a violu
86 Srov. SEHNAL, Jiří. – VYSLOUŽIL, Jíří. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a
vlastivědná společnost, 2001. str. 61.
87 Kadencí rozumíme postup, který má v basové lince probíhá ve schématu V-I nebo
V-VIII, přičemž je to realizováno skokem o čistou kvintu dolů nebo skokem o čistou kvartu nahoru.
Ve svrchní hlase závěrečného souzvuku je základní tón nebo alespoň připadá na těžkou dobu. Srov.
BACH, Carl Philipp Emanuel. Versuch über die wahre Art das Clavier zu spielen. Leipzig: Schwickertschen
Verlag, 1780.
88 Římské číslice nejsou použity pro větší přehlednost.
89 Údaje o kadencích ve třetí větě jsou uvedeny v závorkách, jelikož se nejedná
o kadence v plném slova smyslu.
32
– viola vytváří dojem prodlevy, nad kterou je vedena zdobená melodie v prvních
houslích, kterou dotvářejí dialogickým principem druhé housle.
Obr. 1 – Dialog prvních a druhých houslí s prodlevou violy na tónu e (t.
11–13)
Po zaznění druhého tématu exponuje Umstatt v dominantní tónině (A dur)
materiál oktávového běhu ukončený staccatem, ke kterému se vrací na samém konci
skladby. To lze považovat za jakousi závěrečnou skupinu (Schlussgruppe), která však
netvoří samostatné téma. Po repetici prvního dílu zaznívají čtyři takty prvního tématu
v A dur, které dále však v provedení variuje a prochází různými tóninami až do taktu
třicet sedm. V něm zaznívá opět druhé téma v nezměněné formě, avšak v A dur.
Následují běhy zakončené se staccatem z expozice tentokráte v D dur. Přestože
nezaznělo první téma, lze závěrečnou část označit za pomyslnou, částečnou reprízu.
Následují druhá kantabilní věta a třetí věta v Prestu. Obě pracují s rozličným
hudebním materiálem. Vedení basové linky první i druhé věty staticky kopíruje jasně
členěnou harmonii a zpomaluje tak harmonický průběh. Ve třetí větě jsou střídány
opakované tóny s úseky napsanými v kráčivém basu.
33
Obr. 2 – Repetované tóny (t. 9–12) Obr. 3 – Kráčivý bas (t. 17–18)
Všechny árie, duetto i závěrečný sbor jsou uvedeny recitativy, v jednom případě velmi
krátkým dvoutaktovým ariosem. U všech vokálních částí kromě první, která je třídílná
(ABA), lze sledovat dvoudílnost formy, ačkoliv se ve své realizaci různí. Pro ilustraci
nejprve uvádíme charakterové označení, počet taktů a tóninu jednotlivých čísel:
ÁRIE TEMPO TAKTY TÓNINA
I. Allegretto 70 x 3
8
C
II. Con spirito 32 x 4
4
E
III. Allegro 24 x 4
4
A
IV. Allegro 45 x 4
4
D
Duetto Largo 22 x 4
4
G
Coro Allegro 47 x 3
4
D
Tabulka č. 3 – Árie
Árie lze rozdělit z hlediska formy na dva typy – třídílnou árii da capo (Árie I.)
se stavbou A-B-A:
A B
a B c
R1 Z1 R2 Z2 R1‘ Z3
T T D D T :| |: III
Tabulka č. 4 – Schéma árie da capo
U dalších tří árií se nejedná ani o árii da capo či árii de segno, ale o bezrepetiční typ
árie, který do jisté míry hraničí s ariosem. Srovnáme-li strukturu árie da capo a árií II.–
IV. komponovaných Umstattem, je nápadné, že se jedná na schématické úrovni pouze
o díl A árie da capo. Tato skutečnost však fakticky neovlivňuje ani délku ani náročnost
jednotlivých árií. Forma árií se však odvíjí od délky a výstavby textu. Text první árie je
34
nejen delší, je také vystavěn v poměru 2:1, dvě sloky nesou týž afekt a jedna strofa nese
afekt kontrastní. Ostatní árie můžeme formálně shrnout do struktury:
a b
R1 Z1 R2 Z2 R1
T T III/D III/D T
Tabulka č. 5 – Árie II.–IV.
V duettu pracuje Umstatt s podobným principem. Úvodní ritornel se navrací
v nezměněné podobě na konci skladby, je však vynechán ritornel mezi zpěvními
částmi. Zpěvní party můžeme rozdělit na dvě části Z1 a Z2, které na sebe
bezprostředně navazují. Část Z1 je koncipována dialogicky, tj. hlasy se střídají a zpěváci
střídavě deklamují verše. V části Z2 pak zpívají oba hlasy současně týž text. Závěrečný
sbor je jak formálně, tak harmonicky koncipován jako árie II.–IV., pouze s tím
rozdílem, že vedení hlasů respektuje homofonní čtyřhlasou sazbu.
4.3  Deklamace  
Doboví teoretikové se zabývali nejen afekty a teorií tónin, pozornosti se dostalo
také správné deklamaci recitativů. Johann Joachim Quantz ve svém pojednání píše, že
„je třeba sledovat, zda je recitativ přirozený, snadno vyslovitelný a pro zpěváka posazený ani příliš
nízko ani příliš vysoko.“90
Soustředí se také na rytmické schéma verše, tak jak to vyžaduje
poesie a vlastní výslovnost. Zdůrazňuje přitom, že se nemají svévolně zaměňovat
krátké a dlouhé slabiky, jak to někteří činí, jelikož tak dochází ke zkomolení slov,
případně se jejich špatnou výslovností či akcentem může zcela posunout význam.
Skladatel by měl také dbát na to, aby hudba nevyjadřovala opak sdělovaného.91
Walter
Dürr v souvislost i se zhudebňováním recitativů z doby Johanna Sebastiana Bacha
uvádí dvě základní úzy. Staré pravidlo, podle kterého platí, že přízvučná slabika nesmí
být nikdy kratší než slabika jí předcházející. Vedle toho však již začíná platit nové
90 „Es ist zu beobachten, ob das Recitativ natürlich, sprechend, ausdrückend, und für die Sänger weder
zu tief, noch zu hoch gesetzet sey.“, QUANTZ, Johann Joachim. Versuch einer Anweisung, die Flöte traversiere zu
spielen. Berlin: Johann Friedrich Voß Verlag, 1752, s. 291.
91 Srov. tamtéž, s. 291
35
pravidlo, podle kterého by se měla přízvučná slabika zásadně nacházet na přízvučné
části taktu,92
tj. těžkých dobách.
Oratorium Durch das Treu und die Andacht gecrönte Jahr-Hundert je psáno německy,
tedy mateřským jazykem Josepha Umstatta. Tato skutečnost však není zárukou
správného zhudebnění recitativů. J. J. Quantz podotýká, že nesprávnou deklamaci lze
najít i u autorů, u kterých bychom to neočekávali. To se podle něj děje z prostého
důvodu – nejprve napíší melodii a až pak ji podkládají textem, což není správný postup.
Je-li deklamace přizpůsobena požadavkům určitého jazyka, bude jen s obtížemi
odpovídat deklamaci v jazyku jiném.93
Obtížnost zhudebnění textu recitativů závisí také na jazyku libreta. Kvalitu
českých recitativů z 1. poloviny 18. století ovlivnil fakt, že v této době nebyla čeština
ani kodifikována, ani běžně zhudebňována. Neměla tedy ani ustálené topoi, například
na koncích frází recitativů. Německy zpívaná oratoria i opery nebyly v této době velkou
raritou, stále však nedosahovaly rozšíření italských kusů.
Důležitým faktorem pro posuzování deklamace je zhudebňování přízvučných
(akcentovaných) a nepřízvučných slabik, tak aby šly ruku v ruce s metrickým průběhem
hudby. Zde němčina nabízí nespornou výhodu tzv. pohyblivého akcentu – akcent
se pohybuje podle gramatických pravidel na různých slabikách slov. V některých
případech lze jedno slovo akcentovat odlišně, a to předně v závislosti na výpovědi
mluvčího. V němčině jsou rozlišovány čtyři základní modely intonace, které se u téže
věty mohou lišit v průběhu výpovědi v závislosti na pauzách, na závěrečné prodlevě,
důležitosti sdělovaných informací, syntaxi atp. Těmito čtyřmi druhy jsou: padající
akcent, vysoký akcent, stoupající akcent a hluboký akcent.94
Preciznost deklamace lze u Umstatta pozorovat především na recitativech. V
následujících schématech jsme v notovém partu vyznačili těžké doby (první a třetí),
které jsou podloženy přibližnou intonací95
a akcenty jednotlivých slov.96
92 Srov. DÜRR, Walter. Sprache und Musik. Geschichte – Gattungen – Analysemodelle. Kassel,
Bärenreiter-Verlag, 1994, S. 155.
93 Tento fakt by měl být zohledňován obzvláště v provozovací praxi.
94 RAZUM, Kahtrin – MÜNZBERG, Franziska. Die Grammatik: unentbehrlich für richtiges
Deutsch. 8. überarb. Aufl. Mannheim: Dudenverlag, 2009, 1343 s.
95 Ve schématech je počítáno s modelovou intonací vyjádření. Intonace je závislá
především na mluvím, takže se může přirozeně od navrženého schématu odchylovat.
96 Zde jsme vycházeli z kodifikované podoby jazyka uvedené v online slovníku
DUDENonline. DUDEN–WÖRTERBUCH. [online]. 2013 [cit. 2015-03-26]. In © Bibliographisches
Institut GmbH. Dostupné z: <http://www.duden.de/woerterbuch>.
36
Was vor Freud‘, was vor Ergötzlichkeit ist heut‘ meine Grenzen überstiegen?
Al les frohlocket. So gar wird dem ge stirn ten
Himmel durch die irdische Freuden-Fackeln der Glanz strittig gemacht.
Schéma č. 1 – Rytmický a melodický průběh recitativu
Umstatt předjímá v recitativech klíčová slova objevující se v áriích a používá
i zde hudebně rétorické figury, zvláště jedná-li se o sémantické zobrazení slova.
Ve vybrané ukázce (Schéma 1.) je takto znázorněna pozemská pochodeň radosti:
nejprve skok o čistou kvintu dolů symbolizuje slovo die irdische (pozemská), malou
septimou pak odlišuje radost Freude- (radost) od všeho pozemského. Malá septima je
pak rozvedena sekundovým postupem do čisté oktávy. Zažehnutá pochodeň radosti
symbolizuje nejen oheň a světlo, ale také nadpozemský prvek. V dalších recitativech
Umstatt zvýraznil melodii figurami na slova Untergang (zánik), Stimme (hlas), wiederholten
(navracející se), aj.
37
Po analýze všech recitativů docházíme k závěru, že J. Umstatt využívá všechny
možnosti deklamace, správně akcentuje slova, odpovídajícím způsobem pracuje
i s rytmikou řeči – dlouhé vokály jsou povětšinou zhudebněny delší rytmickou
hodnotou a naopak. Využívá též rétorických figur, avšak pouze v místech, kde pokládá
za nutné zdůraznit obsahové sdělení slova v závislosti na následující árii.
4.4 Hudební symbolika 
Ve skladbách je možno v různých obdobích hledat rozličné symboly, náznaky či
zobrazení, které se liší v závislosti na dobových zvyklostech kompozice. Nejčastěji se
jedná o vyjádření vztahu slova a hudby (Wort-Ton-Verhältnis) v několika různých
rovinách. Hudebně lze pomocí rétorických figur obrazně vyjádřit význam slova, a to
buď v graficky v partituře, resp. ve vedení jednotlivých hlasů. Tuto rovinu, která též
souvisí se zvukomalbou, můžeme také pozorovat při hudební realizaci. Rétorickými
figurami jsou vyjadřována klíčová slova árií.97
Ta však nezůstávají pouze v popisné
zobrazovací formě, ale představují střípky, které vytváří celistvý afekt, emocionální
náboj árie a podstatu sdělení. Vyznění celé skladby pak závisí na ústředním tématu díla,
úvodní sinfonii i pořadí jednotlivých árií, resp. afektů. Nejinak je tomu i v případě
oratoria Durch das Treu und die Andacht gecrönte Jahr-Hundert.
4.4.1 Tematická výstavba oratoria 
Text oratoria v sobě nese dvě hlavní témata, od kterých se odvíjí celkové
zhudebnění i jednotlivé afekty. Ústředním tématem je bezesporu Maria – její samotné
jméno je exponováno nejčastěji figurou exclamatia.98
Důležitá jsou ale i další její
pojmenování: Marianische Jahel, Himmelsfrau, Schutzfrau, Gnadenmutter, Mutter
der Barmherzigkeit,99
stejně jako zájmena a další odkazy na její osobu. Protiklad
představuje téma nepřátel a jejich síly – Feind, schwedischer Sifara, Schwert des Feindes,
Kriegsheer, Feindemacht, Feindesgefahr.100
Vedlejší klíčová slova dokreslují především
97 Při popisu hudebně-rétorických figur jsme čerpali z následujících publikací: MATL,
Jiří – POSPÍŠIL, Michael – SEHNAL, Jiří (edd.) JANOVKA, Tomáš Baltazar. Klíč k pokladu velikého umění
hudebního. Praha: Koniasch Latin Press, 2006, cxxiv, 387 s. a SCHÜLLEROVÁ, Silvie. Afektová teorie a
hudebně rétorické figury. Brno: Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, 2007, 208 s. Disertační práce.
Vedoucí práce Zdeněk Marek.
98 Výkřik, zvolání, sextový skok směrem nahoru.
99 Mariánská Jáel, Královna nebes, Ochránkyně, Milostivá Matka, Matka Milosrdenství.
100 Nepřítel, švédský Sisera, meč nepřítele, vojsko, moc nepřátel, nebezpečí nepřátel.
38
jednotlivé afekty, jedná se např. o Ketten, Fesseln, Grausamkeit, Freude, Gnade, Zier, Treu101
atp. a o skupinu sloves – seufzen, erwägen, flehen, vereinigen, verdopplen.102
První recitativ poprvé otevírá témata radosti, obléhání Brna Švédy i zásah Panny
Marie. Úvod má charakter barvitého vylíčení situace v první árii, která nepřináší žádný
hluboký, vyhrocený afekt. K zintenzivnění napětí přichází v druhé árii – opět jsou
líčeny útrapy obléhání, akcentována jsou pouta nepřátel a bezvýchodnost situace.
K Marii se odkazuje pouze zájmeny die a ihre. Třetí árie přináší zlom a obrací
se explicitně k nebeské královně v afektu nespoutané radosti, která je vyjádřena
především hudebně. Dílo graduje tenorovou árií, která naposledy přináší válečnou
atmosféru, ukrutnost a sílu nepřátel, která je zlomena úpěnlivými prosbami k Marii,
jež město ochránila. Po této árii se oratorium stává chvalozpěvem opěvujícím Marii
jako Milostivou Matku.
4.4.2 Realizace afektů 
Celé oratorium otevírá sinfonie, jejíž první věta začíná v D dur. Přináší tak afekt
nesoucí se celým oratoriem, a to afekt nespoutané radosti, podtržené zvukem trompet,
které konotují nejen slavnostnost, ale i vojsko. V D dur je také napsána třetí věta
sinfonie i tenorová árie. K umocnění radostného afektu dochází i cyklickým návratem
do tóniny D dur v závěrečném sboru. Marc-Antoine Charpentier tóninu popisuje jako
jako „Joyaux et tres Guerrier“,103
tedy radostnou a velmi bojovnou, zatímco J. Mattheson
o ní mj. píše, že je poněkud ostrá a zarputilá, nejpříhodnější pro hlučné, veselé, válečné
a povzbuzující záležitosti.104
Tónina D dur má tedy prismatem dobových pramenů
a teoretiků radostný a triumfální charakter, a proto se hodí pro slavnostní skladby.105
Tato charakteristika jde ruku v ruce se symbolikou ohně radosti a iluminací celého
města v rámci slavností. Radostný afekt první a třetí věty sinfonie střídá kontrastní věta
v dominantní tónině, v A dur. Tato tónina se z pohledů dobových teoretiků co do
afektu různí. Avšak J. Mathesson podotýká, že je to tónina hodící se ponejvíce pro
101 Řetězy, pouta, ukrutnost, radost, milost, okrasa, věrnost.
102 Vzdychat, zvažovat, úpěnlivě prosit, sjednotit, zdvojit.
103 Tonartencharakteristik. [online]. 2000-2014 [cit. 2015-03-26]. In LEMPFRID, Wolfgang.
KölnKlavier. Dostupné z: <http://www.koelnklavier.de/quellen/tonarten/dur.html#ddur>.
104 Tamtéž.
105 Srov. PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská
opera v Jaroměřicích. Praha: Koniasch Latin Press, 2011, s. 253.
39
housle. Umstatt ve druhé větě vynáší zpěvnou melodii v houslích hrající unisono.
Tečkovaný rytmus a ozdoby spolu s předepsaným označením Largo dotváří vážnost
věty.
Každá z árií je uvedena recitativem, který předjímá klíčová slova pro následující
afekt. Afekt sopránové árie pramení z radosti oslavy samotné, což Umstatt vyzvedává
výběrem tóniny C dur a koloraturou klíčového slova [Unglück] verlachen. V první zpěvní
části (Z1) je zdůrazněno slovo Anschlag (útok) figurou saltus duriusculus,106
který
je nejprve realizován skokem o malou sextu výš, v druhé frázi pak skokem dolů o
malou septimu.
Obr. 4 – Saltus duriusculus Obr. 5 – Topos I.
Následuje zobrazovací figura catabasis107
(sestupování) na slova schwebet beständig, která
se posléze opakuje v díle B (Z3) hned třikrát. Dvakrát probíhá s mírně modifikovaným
melodickém průběhem a potřetí jako anaphora,108
kterou jsou deklamována slova Will
uns Maria so gnädig bewachen exponované v a moll. Ta obsahují vážnou prosbu, ale mají
také intenci komplimentu, což je podle J. Matthesona příznačné pro vznešený afekt
a moll.
Árie Moravy O wehrtes Mährenland s označením Con spirito (oduševněle), jejíž
charakter je předznamenán v recitativu příznakem mit wiederholte Seufzen (s opakovaným
povzdechem), vyjadřuje na rozdíl předchozího čísla afekt smutku, ale současně
rozhodnosti, jenž je umocněn tóninou e moll. Město Brno se ocitlo bez pomoci, což je
centrálním tématem árie. Klíčový verš war keine Hilf‘ vorhanden Umstatt vystavěl jako
catabasis, opakování verše podtrhuje důležitost deklamovaného sdělení. Pouze
za doprovodu cembala zaznívá zpěv s koloraturou na vorhanden.
106 Velký skok (nejméně malá sexta), často také dolů, pak zdůrazňuje negativní emoce.
107 Zobrazuje vše, co klesá (negativní).
108 Opakování melodického materiálu nikoli po sobě jdoucí.
40
Obr. 6 – Catabasis na klíčový verš a koloratura slova vorhanden (t. 12–
14)
Stejně je postupováno i u posledního verše na konci druhé zpěvní části zerrissen deine
Ketten. Ritornel po Z1 moduluje do G dur, jelikož postava Moravy zpívá, že Brno
zachránila věrnost k Panně Marii.
Obr. 7 – Figury kyklosis na slovo ihre a anabasis gradující zerrissen (t. 21–
22)
41
Zásadní sdělení je znázorněno rétorickou figurou kyklosis109
na slova ihre Treu (její
věrnost) a figurou anabasis110
na sloveso zerrissen (roztrhla). Árii uzavírá koloratura slova
Ketten a ritornel v e moll.
Po mollové árii se navrací jásavá radost A dur ve třetí árii Ducha Věrnosti
So macht es die Treu. Charakter Allegro spolu častým unisonem všech nástrojů
a množstvím tirát v doprovodných hlasech dokresluje nespoutanou radost, spolu
s tečkovaným rytmem dodávají árii afekt vznešenosti. Druhý ritornel (R2) moduluje
skokem do dominantní tóniny – E dur. Podle J. J. Quantze může E dur přinést prudké
až zuřivé pohnutí mysli. J. Umstatt v Z2 volí krátké metrické hodnoty v doprovodných
hlasech, které jsou vedeny důsledně v unisonu a dokreslují tak zmíněnou emoci.
Zpěvní part Ducha Věrnosti je v této části árie stupňovitě zvedán opakováním
stejného rytmického modelu, který árii graduje – jedná se tedy o climax.
Obr. 8 – Čtyřikrát opakovaný rytmicky-melodický model – Climax (t. 13–
15)
Poslední sólová árie Gedenke doch se navrací do D dur. Výběr tóniny se vztahuje
ke vzpomínce na kruté zacházení s městem v době vojenského obléhání. Slovo Wut
(zloba) na opakujícím se tónu je odlišeno skokem o velkou sextu dolů, tj. nízkou
polohou, kontrastní délkou not a zvláště zopakováním klesajícího melodického
modelu na slovo Grausamkeit (ukrutnost). Situaci dokresluje také oktávový skok
109 Vše, co se točí, obkroužení, též krása a dokonalost.
110 Zobrazuje vše, co stoupá, radost (pozitivní).
42
in toller [Wut] (v šílené [zlobě]) a koloratura slova verfahren ([s tebou, ó Brno] zacházeli).
Repetované tóny v šestnáctinách posilují charakter válečné vřavy.
Obr. 9 – Klesající melodický model (t. 11–13)
Druhá zpěvní část přináší nejprve spolu s e moll afekt smutku, který však zároveň
evokuje naději na útěchu. Ústřední myšlenka Mariiny záchrany Brna před mocí
nepřátel, je nejprve ilustrována catabasis – aller Feindemacht a jí bezprostředně
následujícím exclamatiem Maria. Při opakování textu dochází jednak ke změně faktury
doprovodných hlasů, které zůstávají statické, jednak se na tomto pozadí odehrává
koloraturní provedení slova Feindemacht a kontrastní durové vyznění mocné ochrany
Panny Marie, tedy verše Maria tät behüten.
Tímto zvoláním se proměňuje emoční náboj oratoria. Recitativ naznačuje
průběh duetta – Duch Pobožnosti vyzývá Moravu, aby zvažovala možné nastávající
nebezpečí a Brno, aby doslova zdvojilo svou zbožnost a nepřestalo chválit s povzdechy
Marii. Duetto je velkým povzdechem obou postav, avšak povzdechem oslavným.
V této části se nejvíce odráží způsob kompozice J. Umstatta, který nese znaky
galantního stylu. Zdobení melodie, trylky, přírazy, opory, tečkovaný rytmus a trioly
ve zpěvních partech i v doprovodných hlasech zrcadlí zdobnost textu. Tónina G dur,
stejně jako charakterové označení Largo a akordické rozklady v ritornelu evokující
fanfáry podtrhují děkovný hold Marii. Nejprve se postavy střídají v deklamaci
jednotlivých veršů a poté se jejich zpěv zdvojí v terciích a společným hlasem přednášejí
své prosby.
000
43
Obr. 10 – Zdobení melodie (t. 5–6)
Závěrečný sbor všech sólistů se nese v duchu recitativu a výzvy alegorické
postavy Ducha Pobožnosti. Všichni společně přináší Marii slavnostně oběť chvály.
Vedení hlasů plně respektuje homofonní čtyřhlasou sborovou sazbu. Při odlišení
hlavního sdělení Z1 – muss verkündet deine Ehr – trompety utichají a smyčce hrají
unisono s jednotlivými hlasy (housle – soprán, viola – alt, etc.), čímž je demonstrována
jednota. Ani zde však nechybí zdobení hlasů. Formou anaphory je zopakováno
závěrečné zvolání k Marii – O, Maria uns erhör!, po němž následuje ritornel uzavírající
celou skladbu.
0 0
44
5 Ediční zpráva 
Oratorio della Coronatione Beatae Virginis Mariæ je dochováno pouze v jednom
exempláři uloženém v Moravském zemském muzeu ve fondu Oddělení dějin hudby.
Další opisy či verze pramene nebyly zjištěny, jednotlivé árie taktéž nebyly nalezeny
v jiných obdobných dílech,111
tudíž nepředpokládáme, že by se jednalo o pasticcio.
Kompletní spartace pramene, kriticko-praktická edice oratoria se nachází v tištěné
příloze práce.
5.1 Popis pramene 
Jediný dochovaný pramen, v němž je oratorium zaznamenáno, je uložený
v Moravském zemském muzeu (CZ-Bm) pod signaturou A20.194. Na obálce je
uveden latinský název oratoria Oratorio della Coratione[sic!] B. V. M. / a / Canto / Alto /
Tenore / Basso / Violinis 2 / Alto Viola / Clarinis 2 / Con / Organo / Del Sign.
Umstatt, nenachází se zde však žádné další přípisky a zdobení. Obálka je z neořezaného
papíru s rozměry 360x230 mm bez filigránu. Jednotlivé party jsou z papíru odlišné
gramáže o rozměrech 360x224 mm s minimálními odchylkami. V případě, že se
nejedná o dvojlist, je levá strana papíru ořezaná. Vícestranné party jsou svázány černou
nití – např. part cembala. Na některých z partů je čitelný filigrán (viz Obr. 11). Každá
strana obsahuje 12 až 13 notových systémů. Na žádném z partů se nenacházejí
poznámky psané tužkou, ale některé z nich obsahují poznámky o revizi či jména
opisovačů. Především vokální party mají informace o následujících číslech.
Filigrán
Jednotlivé party oratoria obsahují tentýž filigrán, který je na všech listech obtížně
čitelný, což je zaviněno gramáží papíru. Filigrán je umístěn ve středu dvojlistu, jednáli
se však o ořezané stránky, nachází se jeho část na kraji strany. Obě zde uvedené verze
filigránu se vzájemně doplňují a poukazují na to, že v této podobě není kompletní.
Průsvitku se nepodařilo dohledat ani v Zumanově a v Einederově publikaci, ani v knize
Viliama Deckera.
111 Pro srovnání bylo využito databáze opac.RISM.info.
45
Obr. 11 – Filigrán obálka
Ostatní Umstattovy skladby nacházející se ve fondech MZM jsou psány na zcela
odlišný papír a liší se i filigrány.112
Ty se opakují pouze u skladeb dochovaných v rámci
svatojakubské sbírky.
Opisovači
Na partech jsou podepsáni opisovači Franciskus Wschejansky, Joannis Schetrni
a [Joseph] Homme.113
Ostatní opisovače (č. 4 a č. 5) nebylo možno na základě
písařských zkoušek a komparací s katalogem písařů identifikovat. Opisovač č. 5 vepsal
do cembalového partu generálbasové značky, některá charakterová označení a
dynamiku. Tyto údaje jsou psány také odlišnou barvou inkoustu (převážně světlejší).
Opisovač č. 1: Franziskus Wschejansky, podepsaný na partu Violino Secundo,
působil nejpozději od roku 1757 na kůru u sv. Tomáše jako tenorista. Jako opisovač
byl činný mezi léty 1757 až 1762 a kromě Umstattova oratoria přepisoval také skladby
Brixiho, Schmidta, Sedláčka, Tůmy či Wrastila. V katalogu opisovačů ODH MZM však
není jako opisovač oratoria veden.
Opisovač č. 2: Joannis Schetrni, jehož podpis je na violovém partu,
nespecifikoval svou pozici u oratoria ani u ostatních šesti skladeb, u kterých je
podepsán. Většina skladeb byla opsána v rozmezí let 1757–1758, přičemž se jedná o
skladby Gravaniho, Umstatta, Schmidta a Zechnera. Na základě písařských zkoušek
lze konstatovat, že Joannis Schetrni byl též opisovačem obou partů trompet, čemuž
nasvědčuje nejen totožný rukopis, ale také velké množství chyb vyskytující se ve všech
těchto partech.
112 Viz Přílohu č. 2 Filigrány Umstattových skladeb uložených v ODH MZM.
113 Na základě údajů o opisovačích lze opis oratoria datovat na počátek 50. let 18. století.
46
Opisovač č. 3: [Joseph] Homme, který opisoval part cembala, je v katalogu písařů
veden od 50. let 18. století.114
V závislosti na poznámkách na jednotlivých partech
můžeme sledovat jeho postup na gymnáziu – 1756–1757 parvista, 1758 futurus
syntaxista minor a od téhož roku syntaxista minor. Od roku 1762 je titulován jako
basista, na opisech skladeb Václava Kalouse se opět vyskytuje jeho jméno, avšak
nejprve jako choralisty (1767) a poté regenschoriho (1770) v Mikulově.
Opisovač Part Ukázka
Franziskus
Wschejansky
vl2
Joannis
Schetrni
vla,
tr1,
tr2
[Joseph]
Homme
cem
Opisovač č. 4 vl1
Opisovač č. 5
S, A,
T, B,
cem
Tabulka č. 6 – Písařské ruce
114 Srov. Spáčilová, Jana: K provozování oratorií v Brně v 1. polovině 18. století. In Opus musicum
45, 2013, č. 6, s. 12.
47
Opisovač Part Ukázka rukopisu
Franziskus
Wschejansky
vl2
Joannis
Schetrni
vla,
tr1,
tr2
[Joseph]
Homme
cem
Opisovač č. 4 vl1
Opisovač č. 5
S, A,
T, B,
cem
Tabulka č. 7 – výřezy slov z opisů115
Obsazení
Podle dochovaných partů bylo oratorium napsáno pro první a druhou trompetu,
první a druhé housle, violu, cembalo a čtyři sólové hlasy – soprán, alt, tenor, bas.
Závěrečný sbor byl s největší pravděpodobností realizován sólovými zpěváky. Ukazuje
na to absence opisů sborové části i celková kompozice. V tisku Kurtz verfaste Nachricht
je uvedeno, že zaznělo oratorium za zvuku dvou párů tympánů a trompet.116
Tento
zápis dokumentuje dobovou praxi, ve které slavnostní charakter hudby dotvářela ve
většině případů hra na trompety, ke které patřil neodmyslitelně zvuk bubnů. Proto lze
předpokládat, že části oratoria, ve kterých znějí trompety, byly taktéž doprovázeny
tympány, ačkoliv se part fakticky mezi ostatními nedochoval.
115 Uvádíme charakteristické rysy jednotlivých písařů v detailním výřezu.
116 „unter zwei-Chörigen Paucken und Trompeten“. Kurtz verfaste Nachricht […] gedruckt bey
Jacob Maximilian Swobodischen Erben, durch Wentzel Lenhart, Factorn, 1747, fol. A2r.
48
5.2 Revizní poznámky  
Edice je považována za kriticko-praktickou. Jsou v ní zachovány všechny
podstatné a charakteristické znaky podle dochovaného pramene (ozdoby, obloučky,
značky pro generálbas, trámce aj.), tak, aby byly v edici provedeny pouze nejnutnější
změny a opraveny jen chyby, které v mnoha případech vznikly opisem. Doplněné jsou
také všechny celotaktové pauzy, které 26se podle dobového úzu do not nevpisovaly,
v případě, že nástroje hrají unisono nebo se jedná o identická místa v opakujících se
pasážích. Například pro housle považujeme za směrodatný part druhých houslí, který
obsahuje poznámku Revisam. V edici jsou taktéž opraveny zjevné chyby a v několika
málo případech musely být určité pasáže doplněny či přebytečné takty vynechány na
základě analogických míst. Následuje tabulkový přehled míst, která vyžadovala úpravu
ze strany editora:
Takt (Znak) Part Komentář
Sinfonie – Allegro
19 (6) cem e místo cis
31 (4) cem chybí nota d
Sinfonie – Presto 15 tr1 chybí taktová čára
27–28 tr2 chybějící takt – doplněno e q,
pomlka
31 tr2 chybějící takt – doplněno e q,
pomlka
36–38 tr2 doplněny pomlky
49 cem nota d q, pomlka
Recitativ I. 10 (4) S doplněn m
Árie I. 4–6 vla doplněny takty
9–17 vla doplněny takty
19 (8) vla c místo h
19a (1–4) vla smazány přebývající dvě doby
20a (1–8) vla smazán přebývající takt
32 (2) vl1 cis místo eis
32 (2) vl2 cis místo ais
Árie II. 12 (1–4) vl1 čtyři e místo x
15 vla odstraněna taktová čára po třetí
době
16 (8) vl1 a místo g
12 cemb doplněn
49
16 (7–10) vla
x místo y
18 (5) vla doplněn B
Recitativ III. 11 cem gis místo ais
Recitativ IV.
11 (2) cem doplněn m
15 cem doplněn m
Árie IV. 10 (2) vla q místo e
15 (12) vl1 chybí ♮
15 (12) vl2 chybí ♮
32 (2) vl1 cis místo eis
32 (2) vl2 cis místo ais
39(8) vla doplněna taktová čára
40 (1–4) vla doplněny dvě doby
Recitativ V. 1 (2) cem d místo cis
Duetto 5 (1–4) vla doplněn
15 (9) vl1 smazána tečka u noty
19 (8) vla c místo h
19a (1–4) vla smazány přebývající dvě doby
20a (1–8) vla smazán přebývající takt
32 (3,4) vl1 cis místo eis
32 (3,4) vl2 cis místo ais
Recitativ VI. 8 cem fis místo dis
Coro 25 (3) tr1 d místo h
11 (3) vlni e místo fis
12 (3) vlni a místo g
Tabulka č. 8 – Ediční poznámky
50
5.3 Katalogizační záznam a incipity 
Umstatt, Joseph
(1711–1762)
Oratorium A21.194 CZ-Bm,
Oratorio della Coratione[sic!] B. V. M. / a / Canto / Alto / Tenore / Basso / Violinis 2 / Alto
Viola / Clarinis 2 / Con / Organo / Del Sign. Umstatt
Popis hudebniny: obálka 360x230 mm (bez filigránu)
party 360x224 mm filigrán
Obsazení: tr1, tr2, vl1, vl2, vla, cem, S, A, T, B
Tabulka č. 9 – Katalogizační záznam
Incipity:
Sinfonie Allegro
Largo
Presto
Aria I.
Aria II.
Aria III.
Aria IV.
Duetto
Coro
Tabulka č. 10 – Incipity
51
5.4 Textová edice libreta 
Libreto oratoria, jehož autor není z pramenů znám, je dochováno v rozličných
pramenech. Primárním pramenem jsou vokální party oratoria a part cembala, které
jsou psány novogotickým kurzívním písmem, text je však na některých místech hůře
čitelný. Libreto se nachází v dalších dvou dobových tiscích. V roce 1745 bylo vytištěno
v kvartovém formátu pod názvem: Das Durch Treu, und Andacht gecrönte Jahr-Hundert Als
Selbstes Den 15. August-Monat, am Tag Mariä-Himmelfahrt anfangend, durch drey Täg Mariæ
Der Himmels Königin Zu Ehren In der Königlichen, und Jungfräulichen Stadt Brünn Feyerlich
gehalten worden. O dva roky později vychází libreto u stejného tiskaře Jacoba Maxmiliana
Swobody jako součást tisku Kurtz verfaste Nachricht.
Při edici německého textu jsme zredukovali malá a velká písmena, a to zvláště
na začátku veršů árií a u některých podstatných jmen. Ve většině případů jsme
ponechali originální pravopis, avšak místy byla opravena ortografická forma podle
současné pravopisné normy, především s ohledem na interpretaci textu (schwädischen –
schwedischen, frey – frei). V případě kompozit jsme postupovali dle toho, zda se jednalo o
okasionalismy, o slova se spojovacím elementem -s- či běžně užívané termíny. Většina
okasionalismů je zachována včetně původní ortografie (Freuden-Fackeln), spojovník byl
odstraněn, bylo-li ve slově též -s-, aby se v kompozitech vyskytoval vždy jeden
spojovací element (Himmels-Frau – Himmelsfrau).
Nezasahovali jsme do kvantity vokálů, která souvisí se správnou interpretací
melodie a případně přízvuky. Na místech, kde dochází vzhledem k melodii k redukci
hlásek, jsou doplněny apostrofy, abychom zachovali jazykovou korektnost (ein eintzige
Jungfrau-Stadt – ein' einzige Jungfrau-Stadt, andere – and're). Ponechána byla starší ustálená
slovní spojení, která se ortograficky i foneticky značně odlišují od dnešní normy.
Nejnázorněji tuto skutečnost dokumentuje pronominalní vazba Was vor [Freud], která
je dnes realizovaná předložkou für, tzn. Was für [Freud]. V průběhu 18. století užívání vor a
für kolísalo, proto jsme tento jazykový jev neopravili.117 Z textu byla odstraněna
nadbytečná interpunkční znaménka – dříve hojněji užívané středníky na konci veršů a
vět byly nahrazeny tečkami.
117 Srov. Für. In: Goethe-Wörterbuch. Das Wörterbüchernetz. [online] 2015 [cit. 2015-04-02]
Dostupné z:
<http://woerterbuchnetz.de/GWB/?sigle=GWB&mode=Vernetzung&lemid=JF04269#XJF04269>.
52
TIŠTĚNÉ LIBRETO EDICE LIBRETA
Mährischer Deut-Geist
Was vor Freud, was vor Ergötzlichkeit ist
heut meine Gräntzen überstiegen? Alles
frohlocket;
So gar wird dem gestirnten Himmel, Durch
die irdische Freuden-Fackeln Der Glantz
strittig gemachet.
Was vor Freud‘, was vor Ergötzlichkeit ist
heut' meine Grenzen überstiegen? Alles
frohlocket.
Sogar wird dem gestirnten Himmel, durch die
irdischen Freuden-Fackeln der Glanz strittig
gemacht.
Brünnerischer Deut-Geist
Soll es dich befremden? Weist du nicht, Daß
heunt Hundert Jahr Die Marianische Jahel
Mit ihrem mächtigen Arm Dem
schwädischen Sifaræ das Haubt durchbohret,
Mir den Jungfräulichen Ehren-Krantz
erhalten, Folgsam durch meine Erhaltung
Dich aus denen Fesseln, Aus der harten
Dienstbarkeit befreyet; dir den Oehl-Zweig
des Friedens der Ruhe ertheilet?
Soll es dich befremden? Weißt du nicht, dass
heut' Hundert Jahr' die Marianische Jahel mit
ihrem mächtigen Arm dem schwedischen
Sifarae das Haupt durchbohret, mir den
Jungfräulichen Ehrenkranz erhalten, und
folgsam durch meine Erhaltung dich aus
denen Fesseln, aus der harten Dienstbarkeit
befreiet; dir den Ölzweig des Friedens der
Ruh' erteilet?
Arie I. (Brünnerischer Deut-Geist)
Das Unglück,
so ich dermahlen erlitten,
Als mich die Feinde so grausam bestritten,
schwebet beständig vor meinem Gesicht.
Doch ist das Unheyl auf einmahl
verschwunden
Als sich Maria bey mir eingefunden,
Welche die Anschläg der Feinde zernicht.
Das Unglück,
so ich dermalen erlitten,
als mich die Feinde so grausam bestritten,
schwebet beständig vor meinem Gesicht.
Doch ist das Unheil auf einmal
verschwunden,
als sich Maria bei mir eingefunden,
welche die Anschlag der Feinde zernicht.
Will uns Maria so gnädig bewachen,
Können wir sicher das Unglück verlachen.
Will uns Maria so gnädig bewachen,
Können wir sicher das Unglück verlachen.
Mährischer Deut-Geist
Es ist wahr Ich gedencke öfters Mit
wiederholten Seuftzern An jene Zeit, In
welcher mein gantzer Leib das verstrichen
Es ist wahr, ich gedenke öfters mit
wiederholten Seufzern an jene Zeit, in
welcher mein ganzer Leib das verstrichene
53
Jahr-hundert Dich Jungfräuliche Stadt
ausgenommen, Vor dem Schwerd des Feinds
Zu zwey verschiedenen Mahlen Hart ist
verwundet worden.
Ich ware verlohren, Jedweder Augenblick
Schiene mir auch Von deinem Untergang die
unausbleibliche Nachricht zu ertheilen, Aber
wie wurde ich von neunen belebet, Da ich
dich Sieg-prangend Und den Feind flüchtig
gesehen.
Jahrhundert dich Jungfräuliche Stadt
ausgenommen. Vor dem Schwert des Feindes
Zu zwei verschiedenen malen hart ist
verwundet worden.
Ich wäre verloren, jedweder Augenblick
schiene mir auch von deinem Untergang die
unausbleibliche Nachricht zu erteilen, aber
wie wurde ich von neunen belebet, da ich dich
siegprangend und den Feind flüchtig gesehen.
Arie II
O Wehrtes Mähren-Land
Du lagst in den’n Banden,
In deinem Elend-Stand
War keine Hülf vor Handen,
O wehrtes Mährenland,
du lagest in den’n Banden,
in deinem Elendstand,
war keine Hilf vorhanden.
Ein eintzige Jungfrau-Stadt
Die muste dich erretten,
Die hat durch ihre Treu
Zerrissen deine Ketten.
Ein' einzige Jungfrau-Stadt,
die müsste dich erretten,
die hat durch ihre Treu,
zerrissen deine Ketten.
Mährischer Deut-Geist
Jedoch Sage mir edle Stadt, Auf was Art Bist
du so glücklich gewesen, Solchen
forchtsamen Kriegs-Heeren zu entgehen?
Jedoch sage mir edle Stadt, auf was Art bist
du so glücklich gewesen, solchen
furchtsamen Kriegsheeren zu entgehen?
Brünnerischer Deut-Geist
Die unverletzte Treu, Und die Lieb-volle
Andacht zu der Himmels-Frau Waren jene
Schantzen, die mich beschützen, Und die
Feinde vertrieben.
Die unverletzte Treu, und die liebvolle
Andacht zu der Himmelsfrau waren jene zwei
Chancen, die mich beschützen, und die
Feinde vertrieben.
Deuter-Geist der Treu (Basso)
Ja ich legte die Grund-Veste zu deiner
Erhaltung, Weilen du gethan, was du schuldig
gewesen, Hat dir auch der Lohn Wahrer Treu
gebühret.
Ja, ich legte die Grundfeste zu deiner
Erhaltung, weilen du getan, was du schuldig
gewesen, hat dir auch der Lohn wahrer Treu
gebühret.
Aria III. Deuter-Geist der Treu
So macht es die Treu; So macht es die Treu,
54
Vor allen Gefahren
So andere erfahren,
Tragt sie keinen Scheu;
In Wüten und Loben
Da steht sie erhoben
Ist sicher, und frey,
So macht es die Treu.
vor allen Gefahren
so and're erfahren,
trägt sie keinen Scheu;
In Wütten und Loben
da steht sie erhoben,
ist sicher, und frei,
so macht es die Treu.
Deuter-Geist der Treu
Gleichwohlen wäre ich nicht So starck allein
gewesen, Wann mich deine Andacht zu Maria
Nicht unterstützet hätte.
Gleichwohlen wäre ich nicht so stark allein
gewesen, wenn mich deine Andacht zu Maria
nicht unterstützet hätte.
Deuter Geist der Andacht
O erleuchtes Brünn! Die Zuflucht, so du
mittels meiner zu Maria genommen, Hat die
die Lorber gesammlet, Mir welchen du
Gegenwärtiges Jahr-Hundert herzlich
becrönest. Dein Bitten und Betten Haben das
Mutter-Herz völlig erweichet, Ihren
mächtigen Schutz-Mantel über mich
auszubreiten. Die Feinde zu schrecken, Und
zu verblenden.
O erleuchtes Brünn! Die Zuflucht, so du
mittels meiner zu Maria genommen, hat die
die Lorbeer gesammlet, mit welchen du
gegenwärtiges Jahrhundert herzlich
bekrönest. Dein Bitten und Betten haben das
Mutterherz völlig erweichet, Ihren mächtigen
Schutzmantel über mich auszubreiten. Die
Feinde zu schrecken, und zu verblenden.
Aria IV. Deuter Geist der Andacht
Gedencke doch an jene Zeit,
Wie man vor Hundert Jahren;
In toller Wuth, und Grausamkeit,
Mit dir, O Brünn! verfahren;
Doch hast du es dahin gebracht,
Mit Flehen, und mit Bitten,
Daß dich vor aller Feinde Macht
Maria thät behüten.
Gedenke doch an jene Zeit,
wie man vor hundert Jahren.
In toller Wut, und Grausamkeit,
mit dir, o Brünn! verfahren.
Doch hast du es dahin gebracht,
mit Flehen, und mit Bitten,
dass dich vor aller Feinde-Macht
Maria tät behüten.
Deuter Geist der Andacht
55
Jetzt erwege Kummer-volles Mähren, Wohin
in bevorstehender Feindes Gefahr Die
Zuflucht zu nehmen seye;
Du aber Jungfäuliche Stadt Brünn Verdopple
dein Andacht, Und vergesse nimmermehr,
dich gegen deine mächtige Schutz-Frau
Danckbar zu erweisen.
Jetzt erwäge kummervolles Mähren, wohin in
bevorstehender Feindesgefahr die Zuflucht
zu nehmen seie; Du aber jungfräuliche Stadt
Brünn verdopple deine Andacht, und
vergesse nimmermehr, dich gegen deine
mächtige Schutzfrau dankbar zu erweisen.
Brünner Deut-Geist
So will ich dann Meine Danckbarkeit An dem
Tag geben, Ich will mein Stimm erheben, Und
meine Gnaden-Mutter Um ferneren Schutz
anflehen.
So will ich dann meine Dankbarkeit an dem
Tag geben, ich will mein' Stimme erheben,
und meine Gnadenmutter um ferneren
Schutz anflehen.
Mährischer Deut-Geist
Vergönne mir auch, Daß ich mit deinen
Worten Meine Seuftzer vereinige.
Vergönne mir auch, dass ich mit deinen
Worten meine Seufzer vereinige.
Duetto
Brünner Deut-Geist
Dich will ich anjetzt begrüssen,
Du bist meine Zierd, und Freud,
Dich will ich an jetzt begrüßen,
du bist meine Zier, und Freud';
Mährischer Deut-Geist
Sehe auch mich bey deinen Füssen,
Mutter der Barmhertzigkeit.
Seh' mich auch bei deinen Füßen,
Mutter der Barmherzigkeit.
Brünner Deut-Geist
Ich will keine Mühe spahren,
Will dir dancken ohne End.
Ich will keine Mühe sparen,
will dir danken ohne End'.
Mährischer Deut-Geist
Laß mich deinen Schutz erfahren,
Von mir nicht dein Aug abwend.
Lass mich deinen Schutz erfahren,
von mir nicht dein Aug' abwend‘.
Brünner Deut-Geist
O Maria voll der Gnaden,
Mich bewahr vor allen Schaden,
O Maria voll der Gnaden
Mich bewahr‘ vor allen Schaden
Beide
Unser Mutter stets verbleib,
Alle Macht der Feind‘ abtreib.
unser' Mutter stets verbleib,
alle Macht der Feind‘ abtreib.
Deuter Geist der Andacht
56
So recht, Das ist das Mittel glückseelig zu
leben.
So recht, das ist das Mittel glückselig zu
leben.
Deuter Geist der Treu
Wo die Treu den Grund leget, wo die Treu den Grund leget,
Deuter Geist der Andacht
Und wo ihn die Andacht zu Maria befestiget, und wo ihn die Andacht zu Maria befestiget,
Beide
Kan es niemahlen An Sicherheit fehlen. kann es niemalen an Sicherheit fehlen.
Deuter Geist der Andacht
sammlet euch demnach alle Menschen, Und
bringet mit vereinigter Stimm Mariä das Lob-
Opfer.
Sammlet euch demnach alle Menschen, und
bringet mit vereinigter Stimm‘ Mariä das Lob
Opfer.
Coro
Was da lebt und schwebt auf Erden,
Muß anheut zur Zungen werden
Muß verkünden deine Ehr;
Thu auch künfftig unser dencken,
Uns einmahl den Frieden schencken,
O Maria uns erhör!
Was da lebt und schwebt auf Erden
muss an heut' zur Zungen werden
muss verkünden deine Ehr;
Tu auch künftig unser Denken,
uns einmal den Frieden schenken,
o, Maria uns erhör!
57
5.5 Překlad libreta 
Překlad libreta by měl poskytnout čtenáři či posluchači možnost, aby na i základě
českého textu byly zřejmé kompoziční postupy skladatele. Z tohoto důvodu jsme
rezignovali na literární překlad a uchýlili se v závislosti na úzu překladů hudebních děl
k překladu ekvivalentnímu. Kladli jsme důraz zvláště na co nejpřesnější vyjádření
sémantického obsahu slov, tak, aby nebyl neposunut jejich význam. V závislosti na
konvencích českého jazyka jsme se pokusili také zachovat pozici klíčových
kolorovaných slov ve větě, avšak pouze do té míry, aby byla zachována srozumitelnost
sdělení.
V jednotlivostech jsme přihlédli k soudobé jazykové normě. Uvádíme zde
několik ilustrací z překladatelského procesu – například biblická jména byla převzata
z českého ekumenického překladu (Sifara – Sisera, Jahel – Jáel). U všech označení pro
Pannu Marii jsme ponechali velká písmena jako výraz úcty, která je součástí zbožnosti
a mariánské kultu (Matka Milosrdenství, Královna nebes, etc.).
Názvy postav oratoria v libretu jsou označeny příznakem Deut-Geist, tedy
bojovný duch.118
Tento termín koresponduje s obvyklým označování postav latinským
pojmem Genius, avšak Genius je do němčiny překládán spíše jako Schutz-Geist, ochranný
duch. V českojazyčném prostředí jsou postavy obvykle označovány jako alegorické.
Česky tedy nejvíce koresponduje s pojmem Deut-Geist označení alegorická postava. Při
doslovném překladu by jména postav zněla následovně: bojovný duch Brna, bojovný
duch Moravy, etc. V překladu libreta je však použita zkrácená verze jména, tj. místo
výrazu, je tedy uvedeno pouze Duch Brna, dále pak Duch Moravy, Duch Věrnosti a
Duch Pobožnosti.
118 G. Krünitz definuje Düte jako potyčku, šarvátku. Düte. [online]. 2009 [cit. 2015-04-
16]. In KRÜNITZ, Johann Georg: Oeconomische Encyclopädie oder allgemeines System der Land-, Haus- und StaatsWirthschaft:
in alphabetischer Ordnung. Berlin: Pauli, 1773-1858. Dostupné z: <http://www.kruenitz1.uni-
trier.de/home.htm>.
58
Das
DURCH TREU, UND ANDACHT
GECRÖNTE
JAHR-HUNDERT119
VĚRNOSTÍ A POBOŽNOSTÍ
KORUNOVANÉ
STOLETÍ
Interredende Persohnen
Brünnerischer Deut-Geist Soprano
Mährischer Deut-Geist Alto
Deuter Geist der Andacht Tenore
Deuter-Geist der Treu Basso
Jednající postavy
Bojovný Duch Brna Soprano
Bojovný Duch Moravy Alto
Bojovný Duch Pobožnosti Tenore
Bojovný Duch Věrnosti Basso
Mährischer Deut-Geist: Was vor Freud, was vor
Ergötzlichkeit ist heut meine Gräntzen überstiegen?
Alles frohlocket;
So gar wird dem gestirnten Himmel, Durch die
irdische Freuden-Fackeln Der Glantz strittig
gemachet.
Duch Moravy: Jaká to radost, jaké to potěšení dnes
mé hranice přesáhly?
Všechno plesá.
Dokonce i hvězdného nebe jas pochodní pozemské
radosti se sporným stal.
Brünnerischer Deut-Geist: Soll es dich
befremden? Weist du nicht, Daß heunt Hundert
Jahr Die Marianische Jahel Mit ihrem mächtigen
Arm Dem schwädischen Sifaræ das Haubt
durchbohret, Mir den Jungfräulichen Ehren-Krantz
erhalten, Folgsam durch meine Erhaltung Dich aus
denen Fesseln, Aus der harten Dienstbarkeit
befreyet; dir den Oehl-Zweig des Friedens der Ruhe
ertheilet?
Duch Brna: Má tě to udivit? Cožpak nevíš, že dnes
je to sto let, co mariánská Jáel svou mocnou rukou
švédskému Siserovi hlavu probodla, tak mi
panenský věnec cti získala a následně tě z jejich
pout, a mě z krutého nevolnictví osvobodila, tobě
pak olivovou ratolest míru a pokoje udělila?
Brünnerischer Deut-Geist::
Das Unglück, so ich dermahlen erlitten,
Als mich die Feinde so grausam bestritten,
Duch Brna:
To neštěstí, jak já jsem tehdy trpěl,
když mě nepřátelé tak krutě utlačovali,
119 Viz Přílohu č. 3 – Titulní strana libreta
59
Schwebet beständig vor meinem Gesicht.
Doch ist das Unheyl auf einmahl
verschwunden
Als sich Maria bey mir eingefunden,
Welche die Anschläg der Feinde zernicht.
Will uns Maria so gnädig bewachen,
Können wir sicher das Unglück verlachen.
se vznáší neustále před mou tváří.
Přesto to zlo najednou zmizelo,
když se ke mně Maria dostavila,
která útok nepřátel zničila.
Bude-li nás Maria milostivě chrániti,
můžeme se jistě neštěstí vysmívati.
Mährischer Deut-Geist: Es ist wahr Ich gedencke
öfters Mit wiederholten Seuftzern An jene Zeit, In
welcher mein gantzer Leib das verstrichen Jahrhundert
Dich Jungfräuliche Stadt ausgenommen,
Vor dem Schwerd des Feinds Zu zwey
verschiedenen Mahlen Hart ist verwundet worden.
Ich ware verlohren, Jedweder Augenblick Schiene
mir auch Von deinem Untergang die
unausbleibliche Nachricht zu ertheilen, Aber wie
wurde ich von neunen belebet, Da ich dich Siegprangend
Und den Feind flüchtig gesehen.
Duch Moravy: Je to pravda, vzpomínám často
s navracejícím se povzdechem na tu dobu, na
uplynulé století, ve kterém celé mé tělo i ty,
panenské město, jsi před mečem nepřítele
zachráněno bylo, ačkoli dvakrát tvrdě zraněno jsi
bylo. Býval bych ztracen, zdálo se mi, že každým
okamžikem budu muset sdělit tu nevyhnutelnou
zprávu o tvé záhubě, jak jsem ale opět ožil, když
jsem tebe zářně vítězícího a tvého nepřítele
prchajícího spatřil.
Mährischer Deut-Geist:
O Wehrtes Mähren-Land
Du lagst in den’n Banden,
In deinem Elend-Stand
War keine Hülf vor Handen,
Ein eintzige Jungfrau-Stadt
Die muste dich erretten,
Die hat durch ihre Treu
Zerrissen deine Ketten.
Duch Moravy:
Ó drahá moravská země,
ležela jsi v jejich poutech,
ve tvém trápení
nebylo ti pomoci.
Jedno jediné panenské město,
ona tě musela osvobodit,
ona skrze svou věrnost
zpřetrhla tvé řetězy.
Mährischer Deut-Geist: Jedoch
Sage mir edle Stadt, Auf was Art Bist du so
glücklich gewesen, Solchen forchtsamen KriegsHeeren
zu entgehen?
Duch Moravy: Avšak
Řekni mi, šlechetné město, jakým způsobem ses
stalo tak šťastným, žes takovému strašlivému
vojsku uniklo?
60
Brünnerischer Deut-Geist: Die unverletzte Treu,
Und die Lieb-volle Andacht zu der Himmels-Frau
Waren jene Schantzen, die mich beschützen, Und
die Feinde vertrieben.
Duch Brna: Nezranitelná věrnost a láskyplná
pobožnost k nebeské královně, byly ony dvě naděje,
které mě ochránily a nepřátele vypudily.
Deuter-Geist der Treu: Ja ich legte die GrundVeste
zu deiner Erhaltung,
Weilen du gethan, was du schuldig gewesen, Hat dir
auch der Lohn Wahrer Treu gebühret.
Duch Věrnosti: Ano, já jsem položil základy tvého
zachování, protože ty jsi učinil, co jsi dlužen byl,
náležela ti tedy odměna pravé věrnosti.
Deuter-Geist der Treu: So macht es die Treu;
Vor allen Gefahren
So andere erfahren,
Tragt sie keinen Scheu;
In Wüten und Loben
Da steht sie erhoben
Ist sicher, und frey,
So macht es die Treu.
Duch Věrnosti: Tak věrnost koná
v každém nebezpečí,
tak se ostatní dozví,
že žádného ostychu nemá.
V běsu a chvále
povznesena je,
je jistá, svobodná.
Tak věrnost koná.
Deuter-Geist der Treu: Gleichwohlen wäre ich
nicht So starck allein gewesen, Wann mich deine
Andacht zu Maria Nicht unterstützet hätte.
Duch Věrnosti: Přesto bych byl tak velmi
osamocený, kdyby mě tvá pobožnost k Marii
nepodepřela.
Deuter Geist der Andacht: O erleuchtes Brünn!
Die Zuflucht, so du mittels meiner zu Maria
genommen, Hat die die Lorber gesammlet, Mir
welchen du Gegenwärtiges Jahr-Hundert herzlich
becrönest. Dein Bitten und Betten Haben das
Mutter-Herz völlig erweichet, Ihren mächtigen
Schutz-Mantel über mich auszubreiten. Die Feinde
zu schrecken, Und zu verblenden.
Duch Pobožnosti: Ó osvícené Brno! Útočiště,
které jsi s pomocí mou u Marie nalezl, ti vavřín
přineslo, jímž nové století srdečně korunuješ.
Tvé prosby a modlitby zcela její mateřské srdce
obměkčily, aby přese mne svůj ochranný plášť
rozprostřela a tím nepřátele zastrašila a oslepila.
61
Deuter Geist der Andacht: Gedencke
doch an jene Zeit,
Wie man vor Hundert Jahren;
In toller Wuth, und Grausamkeit,
Mit dir, O Brünn! verfahren;
Doch hast du es dahin gebracht,
Mit Flehen, und mit Bitten,
Daß dich vor aller Feinde Macht
Maria thät behüten.
Duch Pobožnosti: Rozpomeň se
na onu dobu,
jak před sto lety,
v šílené zlosti a ukrutnosti,
s tebou ó Brno, zacházeno bylo.
Přec jsi dokázalo,
úpěním a prosbami,
že tě před vší mocí nepřátel
Maria ochránila.
Deuter Geist der Andacht: Jetzt erwege Kummervolles
Mähren, Wohin in bevorstehender Feindes
Gefahr Die Zuflucht zu nehmen seye;
Du aber Jungfäuliche Stadt Brünn Verdopple dein
Andacht, Und vergesse nimmermehr, dich gegen
deine mächtige Schutz-Frau Danckbar zu erweisen.
Duch Pobožnosti: Nyní uvaž, zarmoucená
Moravo, kde můžeš najít útočiště před
nadcházejícím nebezpečím.
Ty však panenské město Brno zdvojnásob svou
pobožnost, a už nikdy nezapomínej své mocné
ochránkyni vděčnost prokazovat.
Brünner Deut-Geist: So will ich dann Meine
Danckbarkeit An dem Tag geben, Ich will mein
Stimm erheben, Und meine Gnaden-Mutter Um
ferneren Schutz anflehen.
Duch Brna: Tak chci tedy v tento den svou
vděčnost projevit, svůj hlas pozvednout, a svou
milostivou matku o další ochranu úpěnlivě prosit.
Mährischer Deut-Geist: Vergönne mir auch, Daß
ich mit deinen Worten Meine Seuftzer vereinige.
Duch Moravy: Dopřej také mně, aby se k tvým
slovům mé povzdechy připojily.
Brünner Deut-Geist: Dich will ich anjetzt
begrüssen,
Du bist meine Zierd, und Freud,
Duch Brna: Tebe chci nyní pozdravit,
tys moje okrasa a radost.
Mährischer Deut-Geist: Sehe auch mich
bey deinen Füssen,
Mutter der Barmhertzigkeit.
Duch Moravy: Rač pohleděti také na mě
u tvých nohou,
Matko Milosrdenství.
Brünner Deut-Geist: Ich will keine Mühe
spahren,
Will dir dancken ohne End.
Duch Brna: Nechci šetřit námahou,
chci ti vroucně děkovat bez konce.
62
Mährischer Deut-Geist: Laß mich deinen
Schutz erfahren,
Von mir nicht dein Aug abwend.
Duch Moravy: Nechej mě zakusit tvou
ochranu,
neodvracej ode mě svůj zrak.
Brünner Deut-Geist: O Maria voll der
Gnaden,
Mich bewahr vor allen Schaden,
Duch Brna: Ó Maria milosti plná,
uchraň mě od všeho zlého,
Beide: Unser Mutter stets verbleib,
Alle Macht der Feind‘ abtreib.
Oba: naší matkou zůstaň neustále,
všechnu moc nepřátel odežeň nenadále.
Deuter Geist der Andacht: So recht, Das ist das
Mittel Glückseelig zu leben.
Duch Pobožnosti: Přesně tak, to je ten způsob, jak
žít blaženě.
Deuter Geist der Treu: Wo die Treu den Grund
leget,
Duch Věrnosti: Kde věrnost základem je
Deuter Geist der Andacht: Und wo ihn die
Andacht zu Maria befestiget,
Duch Pobožnosti: a kde jej pobožnost k Marii
upevňuje,
Beide: Kan es niemahlen An Sicherheit fehlen. Oba: ať nikdy nechybí bezpečí.
Deuter Geist der Andacht: Sammlet euch
demnach alle Menschen, Und bringet mit
vereinigter Stimm Mariä das Lob-Opfer.
Duch Pobožnosti: Sjednoťte se tedy všichni lidé a
přineste jednotným hlasem Marii oběť chvály.
Coro: Was da lebt und schwebt auf Erden,
Muß anheut zur Zungen werden
Muß verkünden deine Ehr;
Thu auch künfftig unser dencken,
Uns einmahl den Frieden schencken,
O Maria uns erhör!
Sbor: Vše co je na nebi i na zemi,
ať se ode dneška hlasem stane,
ať zvěstuje tvoji čest
Ať naše mysl činí tak neustále
a jednou nám mír daruje.
Ó, Maria, vyslyš nás.
63
Závěr  
Oslavy sto let od konce obléhání Brna švédským vojskem byly významnou
událostí na přelomu první a druhé poloviny 18. století, v době, kdy se pozvolna
proměňuje kulturně-společenské paradigma. Byť jsme se v analýzách nezabývali všemi
aspekty, vyplynuly z našeho výzkumu přínosné poznatky potvrzující dosavadní
domněnky a představy o průběhu slavnosti uváděné v publikacích, odborných statích
a studiích. Byl podán stručný a ucelený přehled nejen o provedení oratoria, ale i o
oslavách samotných.
Nastínili jsme kontext vzniku oratoria a také život Josepha Umstatta. Uveden
byl také doposud nepublikovaný přehled skladeb (včetně signatur) uložených ve
sbírkách oddělení dějin hudby Moravského zemského muzea, který by měl dalším
badatelům usnadnit práci s těmito hudebninami.
Důležitou součástí práce jsou analytické sondy vztahující se k oratoriu. Přiložili
jsme k nim překlad německého originálu vzhledu portatalia, který zahrnuje také
překlady latinských nápisů. Pro skladbu jsme podle formy zvolili dle dobových
pramenů označení oratorium, jelikož se tomuto druhu po formální stránce (i přes
jednodílnost) nejvíce přibližuje. Zhodnotili jsme i zhudebnění recitativů, přičemž jsme
na základě porovnání akcentů a přízvučných dob poukázali na adekvátnost deklamace.
Soustředili jsme se na afekty jednotlivých árií, zhudebnění klíčových slov a využití
hudebně rétorických figur, které odpovídají možnostem textu. Z hlediska stylu pak
můžeme toto Umstattovo dílo bezpochyby zařadit ke galantnímu stylu.
Stěžejní částí diplomové práce byla kriticko-praktická edice v této době jediného
známého notového pramene oratoria. Provedli jsme spartaci hudebního materiálu a
vytvořili partituru, která umožňuje provedení díla. Nutná byla oprava písařských chyb,
které vznikly během opisu skladby. Díky provedení písařských zkoušek jsme získali
přehled o jednotlivých písařích, podařilo se nám identifikovat tři z pěti písařů. Pro
vytvoření partitury byla také nezbytná edice německého textu, která je doplněna o
překlad libreta v souladu se zvyklostmi, tzn., že se jedná o ekvivalentní překlad.
Pro další výzkum by bylo vhodné obdobné zpracování hudebního provozu
v rámci oslav korunovace obrazu Panny Marie Svatotomské z roku 1736, neboť o nich
existují pouze historické statě. Zpracování dalších sekundárních pramenů k této
slavnosti by tak mohlo doplnit celkový pohled na hudební barokní krajinu města Brna.
64
Resumé 
Oslavy vítězství nad švédským vojskem byly jednou z nejvýznamnějších událostí
v barokním Brně. V této práci se zabýváme průběhem slavností, osobností skladatele
Josepha Umstatta, avšak stěžejním bodem této magisterské práce je edice jím
napsaného oratoria Durch das Treu und die Andacht gecrönte Jahr-Hundert. Provedli jsme
spartaci hudebního materiálu a vytvořili tak partituru, která umožňuje provedení díla.
Práce obsahuje překlad libreta z němčiny do češtiny a překlad popisu kulis. Na základě
analytických sond jsme Umstattovo oratorium přiřadili ke galantnímu slohu.
Resümee  
Während der Barockzeit fand im August 1745 eine der wichtigsten
Festlichkeiten in Mähren statt. Es handelte sich um eine Feier des hundertjährigen
Jubiläums, die an Ende der schwedischen Belagerung der königlichen Stadt Brünn
erinnerte. In dieser Magisterarbeit wurde die gesamte Andacht in Betracht gezogen,
weiterhin wurde auf Joseph Umstatt und sein Oratorium Durch das Treu und die Andacht
gecrönte Jahr-Hundert fokussiert. Der Schwerpunkt stellt eine kritisch-praktische Edition
des Oratoriums dar. Die Diplomarbeit umfass sowohl die Übersetzung der
Beschreibung von dem Theatrum Triumphalis, als auch des Librettos ins Tschechische.
Aufgrund der text-musikalischen Analyse wurde das Oratorium von Joseph Umstatt
zur Empfindsamkeit, bzw. zum Galanten Stil zugeordnet.
Summary 
The celebration of victory over Swedes was one of the most important events
of baroque era in Brno. This master‘s thesis is focused on the course of the celebration
and contribution and personality of Joseph Umstatt (with his relationship to Brno),
however the main subject of this work is an edition of Umstatt‘s oratory Durch das Treu
und die Andacht gecrönte Jahr-Hundert. The transcription of the musical material was
performed and transformed into a score, which enables performing the piece. This
thesis also contains translation of libretto and descriptions of theatrum triumphalis
from German to Czech language. On the basis of research of the musical material is
the examined piece classified as a representative of gallant style.
65
Použité zdroje 
Soupis pramenů 
Archiv města Brna (dále jen AMB), fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih,
inv. č. 1337.
Archiv města Brna, fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih, inv. č. 736.
Archiv města Brna, fond A 1/3 – Sbírka rukopisů a úředních knih, inv. č. 738.
Archiv města Brna, fond A 1/9 – Stará registratura, fasc. S282, inv. č. 471.
Moravská zemská knihovna (dále jen MZK), rkp. A 24. Hanzeli, Adeodatus. Annus
seacularis primus initiatae obsidionis senatus populique Brunensis.
Moravská zemská knihovna, Kurtz verfaste Nachricht Der Hundert-jährig-andächtigen
Gedächtnuß Wegen Wunderthätiger Befreyung Der Königlichen Stadt Brünn, Brünn: gedruckt
bey Jacob Maximilian Swobodischen Erben, 1747 (MZK, sign. CH-0005.333).
Moravská zemská knihovna, rkp. A 20, Haura, Hieronymus: Miscellanea iucundo-curiosa
[…]. Tomus II.
Moravská zemská knihovna, rkp. A 24. Hanzeli, Adeodatus. Annus seacularis primus
initiatae obsidionis senatus populique Brunensis.
Moravské zemské muzeu – Oddělení dějiny hudby, Lístkový katalog opisovačů –
Augustiniáni.
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Klášter
augustiniánů (Staré Brno), sign. A 20.193, Concerto (CZ-Bm, sign. A 20.193).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Klášter
augustiniánů (Staré Brno), sign. A 20.194, Oratorio della Coratione[sic!] B. V. M. (CZBm,
sign. A 20.194).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Klášter
milosrdných bratří, sign. A 42.404, Aria ex G (CZ-Bm, sign. A 42.404).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka klášter Rajhrad,
sign. A13.076, Symphonia (CZ-Bm, sign. A13.076).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Kostel sv.
Jakuba, sign. A1859, Aria de Beata Virgine (CZ-Bm, sign. A1859).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Kostel sv.
Jakuba, sign. A2118, Lytaniae Lauretanae (CZ-Bm, sign. A2118).
66
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Kostel sv.
Jakuba, sign. A2268, Mše in G (CZ-Bm, sign. A2268).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Kostel sv.
Jakuba, sign. A2269, Missa S. Michaelio (CZ-Bm, sign. A2269).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Kostel sv.
Jakuba, sign. A2270, Kyrie et Gloria (CZ-Bm, sign. A2270).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Kostel sv.
Jakuba, sign. A2271, Missa minor (CZ-Bm, sign. A2271).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Kostel sv.
Jakuba, sign. A2272, Missa brevis (CZ-Bm, sign. A2272).
Moravské zemské muzeum, Oddělení dějiny hudby, hudební sbírka Rajhrad, sign.
A13.076, Symphonia (CZ-Bm, sign. A13.076).
Moravský zemský archiv, fond E4 – Augustiniáni Staré Brno, kart. 145, sign. 45:2.
Moravský zemský archiv, fond E4 – Augustiniáni Staré Brno, kart. 169, Sign. 51:11,
Kniha Jubilæum primum.
67
Seznam literatury 
ARNOŠTOVÁ, Marcela. Augustinián Jeroným Haura (170–1750) a jeho pastorální árie Surge
mopse vocem alta. Brno: Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební
vědy, 2011. 74 s. Vedoucí bakalářské práce Jana Perutková.
BACH, Carl Philipp Emanuel. Versuch über die wahre Art das Clavier zu spielen. Leipzig:
Schwickertschen Verlag, 1780.
DECKER, Viliam. Dejiny rucnej vyroby papiera na Slovensku. Martin: Matica slovenská,
1982.
DUDEN–WÖRTERBUCH. [online]. 2013 [cit. 2015-03-26]. In Bibliographisches
Institut GmbH. Dostupné z: <http://www.duden.de/woerterbuch>.
DÜRR, Walter. Sprache und Musik. Geschichte – Gattungen – Analysemodelle. Kassel,
Bärenreiter-Verlag, 1994.
EINEDER, Georg. The ancient paper-mills of the former Austro-Hungarian Empire and their
watermarks.Hilversum: The paper publications society, 1960.
Filozofický ústav Akademie věd ČR - Kabinet pro klasická studia. Knihopis Digital
Database – České prvotisky a staré tisky (1476-1800). [online] 2014 [cit. 2015-04-13].
Dostupné z: <http://db.knihopis.org/l.dll?cll~P=6081&TL=ZLHL>.
HELFERT, Vladimír: Hudební barok na českých zámcích: Jaroměřice za hraběte Jana Adama
z Questenberku († 1752). Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy,
slovesnost a umění, 1916.
KAČIC, Ladislav. (ed.) Joseph Umstatt. Concerti per violino. Bratislava: Vysoká škola
múzických umění, 2013.
KAČIC, Ladislav. Kapela Imricha Esterházyho v rokoch 1725–1745. In Musicologica
Slovaca. Vol. 5, no. 2, 2014.
KRONES, Hartmut – SCHOLLUM, Robert. Vokale und allgemeine Aufführungspraxis.
Wien, Köln: Böhlau Verlag, 1998.
LEMPFRID, Wolfgang. KölnKlavier. [online]. 2000-2014 [cit. 2015-03-26]. Dostupné z:
<http://www.koelnklavier.de/quellen/tonarten/dur.html#ddur>.
MACUROVÁ, Zuzana. Kapitoly z mecenátu Matouše Pertschera, představeného brněnského
augustiniánského kláštera (1740–1777). Brno: Masarykova univerzita, Filozofická
fakulta, 2009. Vedoucí diplomové práce Lubomír Slavíček.
68
MALÝ, Tomáš – MAŇAS, Vladimír – ORLITA, Zdeněk. Vnitřní krajina zmizelého města.
Náboženská bratrstva barokního Brna. Brno v minulosti a dnes, Supplementum 10. Brno:
Archiv města Brna, 2010.
MAŇAS, Vladimír – ORLITA, Zdeněk – POTŮČKOVÁ, Martina. Zbožných duší úl.
Náboženská bratrstva v kultuře raněnovověké Moravy. Olomouc: Muzeum umění
Olomouc, 2010.
MAŇAS, Vladimír. Kněžské druhotiny na Petrově roku 1748. Brněnská kolegiátní
kapitula v průsečíku duchovní a světské sféry. In Archivum amicus historici est. Sborník
k životnímu jubileu Hany Jordánkové. Brno: Archiv města Brna, 2015, s. 384–394.
MATL, Jiří – POSPÍŠIL, Michael – SEHNAL, Jiří (edd.) JANOVKA, Tomáš Baltazar. Klíč
k pokladu velikého umění hudebního. Praha: Koniasch Latin Press, 2006, cxxiv, 387 s.
MICHEL, Hans – ULLRICH, Hermann. Joseph Umstatt. In FINSCHER, Ludwig (Hrsg.)
Musik in Geschichte und Gegenwart. Stuttgart: Bärenreiter-Verlag, 2006. Personenteil,
Band 16. Sp. 1208–1210.
MICHEL, Hans. Joseph Umstatt. In SADIE, Stanly. (ed.) The new Grove Dictionary of Music
and Musicians. 2nd Edition. New York: Grove, 2001, V. 26, s. 69–70.
OPPELTOVÁ, Jana. Slavnosti a efemérní architektura. In Kroupa, Jiří (ed.)V zrcadle
stínů. Morava v době baroka. 1670–1790. Brno: Moravská galerie v Brně, 2003, s. 145–
168.
PERUTKOVÁ, Jana. František Antonín Míča ve službách hraběte Questenberga a italská opera
v Jaroměřicích. Praha: Koniasch Latin Press, 2011.
PERUTKOVÁ, Jana. Problematika galantního stylu ve světle dobových pramenů (s
bližším zaměřením na hudebně dramatickou tvorbu). In Musicologica Brunensia, Brno:
Masarykova univerzita, 2011, roč. 46, č. 1-2, s. 127–139.
QUANTZ, Johann Joachim. Versuch einer Anweisung, die Flöte traversiere zu spielen. Berlin:
Johann Friedrich Voß Verlag, 1752.
RAZUM, Kahtrin – MÜNZBERG, Franziska. Die Grammatik: unentbehrlich für richtiges
Deutsch. 8. überarb. Aufl. Mannheim: Dudenverlag, 2009.
Répertoire International des Sources Musicales [online]. 2015 [cit. 2015-03-03] Dostupné z:
<https://opac.rism.info>.
ROHR, Julius Bernhard von: Einleitung zur Ceremoniel-Wissenschafft der Privat-Personen.
Berlin, 1728.
69
SAMEK, Bohumil. Architektura v díle F. Ř. Ecksteina. In Sborník prací Filozofické
Fakulty Brněnské Univerzity F 30-31. Brno: Masarykova univerzita Brno, 1986-87, s.
53–59.
SEHNAL, Jiří. – Vysloužil, Jíří. Dějiny hudby na Moravě. Brno: Muzejní a vlastivědná
společnost, 2001.
SEHNAL, Jiří. Die Adeligen Musikkapellen im 17. und 18. Jahrhundert in Mähren. In
Studies in Music History presented to H. C. Robbins Landon on his 70. Birthday, London,
1996, s. 195–217.
SEHNAL, Jiří. Hudba u brněnských augustiniánů v 18. století. In Hudební věda 20, 1983
č. 3, s. 227–240.
SCHRAMM, Wilhelm: Ein Buch für jeden Brünner: Quellenmässige Beiträge zur Geschichte
unserer Stadt. Brünn: Verlag des Verfassers, 1901-1905. Bd. 1.
SCHÜLLEROVÁ, Silvie. Afektová teorie a hudebně rétorické figury. Brno: Masarykova
univerzita, Pedagogická fakulta, 2007. Disertační práce. Vedoucí práce Zdeněk
Marek.
SLÁDEK, Miloš (ed.): Svět je podvodný verbíř aneb, Výbor z českých jednotlivě vydaných
svátečních a příležitostných kázání konce 17. a prvních dvou třetin 18. století. Vyd. 1. Praha:
Argo, 2005.
SPÁČILOVÁ, Jana. Unbekannte Brünner Oratorien Neapolitanischer Komponisten vor 1740,
Musicologica Brunensia 2014, č. 1, s. 137–16.
SPÁČILOVÁ, Jana: K provozování oratorií v Brně v 1. polovině 18. století. In Opus musicum 45,
2013, č. 6, s. 6-16.
SPINDLER, Wolfgang: Bamberg. In Finscher, Ludwig. (Hrsg.) Musik in Geschichte und
Gegenwart. Stuttgart: Bärenreiter-Verlag, 1994, Sachteil, Band. 1.
ŠTĚDROŇ, Bohumír. Zemští trubači a tympanisté v Brně. K vývoji neznámé hudební
společnosti v 17. a 18. století. In Vlastivědný věstník moravský 7, 1952, č. 3, s. 122–
134.
VÁLKA, Josef. Myšlení a obraz v dějinách kultury (studie, eseje, reflexe). Brno: Matice
moravská - Seminář dějin umění FF MU, 2009.
ZUMAN, František. České filigrány XVIII. století. Praha: Nákl. České akademie věd a
umění, 1932.
70
Seznam zkratek 
AMB – Archiv města Brna
CZ-Bm – Brno, Moravské zemské muzeum
MZA – Moravský zemský archiv
MZK – Moravská zemská knihovna
ODH MZM – Moravské zemské muzeum, Oddělení dějin hudby
RISM – Répertoire International des Sources Musicales
fol. – folio
inv. č. – inventární číslo
kart. – karton
rkp. – rukopis
s. – strana
sing. – signatura
d. – denár
fl. r. – florin (zlatý rýnský)
kr. – krejcar
tr1 tromba prima
tr2 tromba secunda
vl1 violino primo/první housle
vl2 violino secundo/druhé housle
vlni violini unisoni
vla viola
S soprán
A alt
T tenor
B bas
cem cembalo
- nepřítomnost znaku v edici nebo v prameni
71
Seznam příloh 
Příloha č. 1 – Nákres trasy procesí
Příloha č. 2 – Filigrány Umstattových skladeb uložených v ODH MZM
Příloha č. 3 – Titulní strana libreta
Příloha č. 4 – Edice pramene – Durch das Treu und die Andacht gecrönte Jahr-Hundert