Verše Podle J. Peterky – Teorie literatury pro učitele s přihlédnutím k Úvodu do teorie verše (Ibrahim a kol.) Bezrozměrný verš •a sedlka krásná velmi bieše •a k tomu ovšem stydlivé nravy jmieše • • -pravidelně rýmovaný -verše se kryjí s větami - -např. Dalimilova kronika Sylabický verš •Svatí v nebi kralující •a na tvář boží patřící •o nás bídné péči mají •a za nás se přimlouvají • • •„osmislabičník“ Časoměrný verš •Aj zde leží zem ta, před okem mým smutně slzícím, •někdy kolébka, nyní národu mého rakev. • • •„krátké“ a „dlouhé“ slabiky •(dlouhou lze nahradit dvěma krátkými, poziční délka…) • •„vystoupají“ – druhá a čtvrtá slabika je přirozeně dlouhá, první je pozičně dlouhá (následuje více než jeden nesonorní konsonant), třetí slabika je krátká •Krátká slabika = krátký vokál nebo slabikotvorný konsonant plus pouze jeden konsonant Tónický verš •Jede on Ilja po šírém poli • •i zachtělo se mládci stranou se dáti, •rodnou matičku v domě navštíviti • -vždy stejný počet přízvučných slabik ve verši (zde 4) -jejich rozložení ani počet slabik nepřízvučných nehrají roli Sylabotónický verš •Pravidelný počet slabik ve verších (nebo pravidelné střídání, např. 10- a 11slabičných veršů) •Pravidelné rozmístění přízvučných slabik • •Metrum x rytmus • •Stopy: daktyl - ᴜᴜ »trochej - ᴜ »jamb ᴜ - • • Trochej •Šli jsme ruku v ruce oba zachráněni •šli jsme ruku v ruce v otevřeném snění •za město kde počínaly Košíře •z dálky mávaly nám noční vějíře •nad kiosky smutku tance alkoholů •Šli jsme ruku v ruce nemluvíce spolu • •Neúplná stopa – katalektická Daktyl •Cos to za ženicha vybrala sobě? •Bodák má k rameni, na čapce peří, •Drsné má čelo, ty jdeš s ním do Frydku, •Půjdeš s ním, Maryčko Magdónova? • •Cos to za nevěstu? Schýlená hlava, •fěrtoch máš na očích, do něho tekou •hořké a ohnivé krůpěje z lící, •co je ti, Maryčko Magdónova? • •Stříhali dohola malého chlapečka – čistý daktyl •Daktylotrochej – smíšený, tzv. logaedický verš Nebo: Stříhali dohola malého chlapečka… Jamb •Budoucí čas?! – Zítřejší den?!- •Co přes něj dál, pouhý to sen • •Ach velké, širé, rodné lány, •kterak jste krásné na vše strany •Ach velký, širý, rodný lán, •krásný je do všech světa stran •Ach širá pláň – můj rodný lán, •rozdavač krás – do světa stran • Ustálené verše •Blankvers – pětistopý (10- nebo 11slabičný) nerýmovaný verš jambického spádu žít nebo nežít – to je, oč tu běží • •Alexandrín – 12- až 13slabičný rýmovaný jambický verš s předělem po šesté slabice Píši vám, Karino, a nevím, zda jste živa • •Hexametr – „šestiměr“ – časoměrný verš, nerýmovaný šestistopý (převážně) daktyl (13-17 mór) Homérské eposy • •Oktosylab, dekasylab Volný verš •Žlutavý kostel vlá na hoře zelené, •to je korouhev té krajiny tiché a svěcené, •to je Svatý Kopeček u Olomouce, místo pro poutníky a výletníky, •osada, dodávající dělníky továrně Kosmos a továrně na hřebíky, •Panna Maria se zde zjevila a stále zjevuje se •babičkám s nůšemi a dětem na chrastí v lese, •zde jsou mé prázdniny od narození až do let dvaceti •v borových pasekách a lískovém houští dobře zasety Jiří Wolker: Sloky •Sníh padá na město, na město zšeřelé, v tvém oku roztává se v louže popele a z věží hodiny jak panny zrazené padají v náměstí, v jezero kamenné. Jdeš tudy prvně sám se srdcem churavým a proto se ti zdá, že trpíš světem vším, a zatím jsi to ty, jen ty a z části jen, jenž hořem soukromým jsi kdesi poraněn. Staň u zdí nádraží a poslyš vlaků hvizd, jež vezou do světa lásku a nenávist, a do všech usedni a slavnou silou hnán se z místa bolesti rozjedeš do všech stran •po světě širokém, jenž nezná modřin tvých, zápase v závratích a ranách propastných. Své srdce přemoz tu, neb nejsi srdce jen, tím, čím chceš vítězit, – sám nebuď poražen a přemoz bolest svou a nepřežvykuj ji, bys stále v boji byl a nikdy po boji. Pak sníh, jenž na město se snáší zšeřelé, jen bílým obkladem ti bude na čele a z věží hodiny se s ptáky rozletí. Neb bolest přemoci je víc než trpěti. • František Halas: Podzim •Jak peníz tiše položený slepci jsi tu můj podzime jak peníz tiše položený slepci jste tady vy dny mé •Ty krásná větrnosti čistá mi v dýmu natí dětství vracíš zpět a zase žádostiv se vracím v stará místa svou lásku povědět •Chudobě tvé a lidské bídě že navždy jsem jen s ní podzime ve své tesklivině jen na mne dolehni •a vyplať kovy listí svého mě ze dnů odraných a zbav mě všeho bázlivého bych jiné v sebe vdých •Jak peníz tiše položený slepci jsi tu můj podzime jak peníz tiše položený slepci jste tady vy dny mé