•Tarazua je němý jako sám kámen a není důvodu k obavám. Klokaní odzvonil, třubn&i dfív, než se smrklo. Ale iiomAžo přoco dopustit, noclmt voí boz modlitby, Dejte ml spčfinó jednu, mám Žf/.oft, ft ÄÍkoA musí být uhašena. Vluk umu lo noatlulo JoStô,« obratli 10 nu vdovu. lioz vý- «pfiiocll k ipolodnému rtolUi Ktíyl mu primán pivo, riiltl «| n iini.iiiiiini, vytáhl modrý kmioHiilk, ulrol no, #Mllľnlin nu uimrtl a lnu Im HmutUÍ ľokh •Mailu. M m i llfnifl v intil, )nL vidím, dälrtiu vrtni asi híMiiM, úlu fuNim vrtm tolik, Jto vloolino HAstnno u umo m u v hrubí, Vrtí pftknft prnilm, uhvMo mlčoll Inko. A IM.I...II Miipiik %• mimlmu pnpitlt? JA přijdu tfobn už PO vA*,» Mdlil i ll IIUivAOnvl B 1 MMflOVl Hkoro kup-lirNkv pftfliOiný /vmilk ti pnirl. i tli hí lomu iinuíMl? Má proce dOWtl Bíitu a pak dvě mlAdlfi Ohi lil I Od dutí se může učit táta, tak je svet kUmmy a obrácený v poslední době. Šenkýřka nosila pivo, pak už jen víno a kořalku. Pečlivé" zatáhla záclony a uzamkla dveře. Sklenice cinkaly, víno třpytilo víc než rosa v ranním .slunci. Ruska se změnila v dceru své domoviny. Lásku by pomalu zadarmo rozdávala. A Šenkýřka a vdova? Ta Jednou rukou objímala a druhou počítala. Počítala a za nehty se jí chytalo opět kus Hlaváčova pole. Dnes také aspoň sáh pole Lamačova. A Tarazna, oh, kdyby chtěla, možná, že by dnes propil i kus zvonice a třeba i svou duši. V drásovské hospodě se radují dva podbřežští cha-lupníci. S nimi je obecní posel. A co dělají jejich děti? Albín Hlaváč na smrt syna Františka vzpomene jednou za uherský měsíc. Zjevuje se mu v dálce a vždy mu je nějak úzko. I ted" se Františkův obraz zachvívá, ale je zastřen tmavou clonou, nedozírný jako s druhého světa se někdy podívá na otce. A Lamač? Eh, což, teti se o deti postaral, jak nejlépe mohl. Nejstarší Antonín Je dávno zednickým mistrem a v Jičíně postavil celou jednu čtvrt. Taktak, že nebyla nazvána čtvrtí Lamačovou. Antonín po podbřežských drápaninách ani nevzdechne. Pepík je učitelem a vyženil statek. Ano, je to tak, vzal si dcerušku, jedináčka a statek. Ale nehospodaří. Statek pronajal. A dcera Mářa? Ta si vzala Zejdu od dráhy a má se dobře, vzpomíná Lamač a své svědomí uklidňuje. Nejmladší Václav také to někam přivede, to je už rodem, že Lamačovy děti mají chytré hlavy, libuje si táta a pokradmu si dotvrzuje: »Já něco vydržím, hůře na tom budeš ty, Albíne. Zdá se mi, žes už na dně.« Na Taraznu nemyslí, snad proto, že mu nestojí za to. A co Tarazna sám, kdysi zbožný a bohabojný posel? 0 Julio děli so stará Taraznová, aspoň to říká na potkání. »Co budou dělat děli, o tom rozhoduje máma,« stýskal sl časem, A Jnk Jo vychovala Tura/nova? Bělka Jo vo městě a vodo so JI nadmíru dobře. Přije-do-11 domů, Podbřežští nestačí otvírat oěi. Vždyt žádná milostpaní z města nemá takový kožich. A nosí prsteny s pravými brilianty! Domů přijíždí autem. Tarazna vzpomíná, jak se jedenkrát styděla za něho i za mámu, jak auto nechala stát nahoře na Kopině i s tím hejskem, svým nejnovějším nápadníkem a celou společností, jež ji provázela. Nikdo ve vsi netušil, že Běta je »tanečnicí«. »Ta byla od malička panská, ale že z ní bude taková fúrie, nikdy bych neřekl,« připomínal často. Božka a Jirka, mladší dvě dcery Taraznových, jezdí clo Lomnice, a žádná dívka se jim ve vsi nevyrovná, ani ty s maturitou! Zvlášť když přijdou k muzice, na to Ta- razná může vzít jed předem, že nezůstanou stát ani jeden kousek! Vydělají sl vlo, než Jejich máma vydělávala v lese, nebo Chlumačky na houbách, a nikdo jim nemůže říkat fabrický, ale slečny nebo nspofl Bločlnky. Ncmtisil je poslat sloužit, tak jsou člpenió, a to za nfico stoji! Martin? Ten se uchytil u pošty, třobužo no impcvim, ;i Honza, prostřední z Taraznových děti? Inu, lloiun Jo Honza, hloupý jako pařez, ale provazem od zvonku zu-tahat také umí, jen co je pravda. To mu 1c Zlvolu ttlnčt, ulevil si Tarazna více než jednou, když v poslodnfiii čhho vykládal o svých dětech, »Jen by mně měla umřít už bábu, vsul hycli ll mladší,* myslí sl nyní podbroMý zvoník, nfi nikdy rouhavých myšlenek neměl. Alo to pěnlvó pivo vzrušuje jeho omládlou hlavu. A Tarazna Je veselejší. Všichni sedí už podroušení, žádného nenapadne přemýšlet o tom, co právě dělají děti. Aspoň ty, jež mají doma. Božka a Jirka nedávno přijely z továrny z Lomnice a jen ve spěchu něco zhltly, a i když poprchává, už jsou z domu jako jindy. Honza nestačí ani postřehnout, že se vrátily z práce a Taraznová křičí: »Už zase jsou v horoucích peklech, ani talíř po sobě neuklidí, bože, to mám dcery.« Božka a Jirka, mladičké Taraznovy dcery, spěchají do vsi a nedbají deště. Ráholí na celou ves, prohýbají se smíchem, pokrucují tělem, a aby si zkrátily cestu, dají se pěšinou přes luka, i když se při tom zarousají. Musí být první z podbřežské chasy u zpustlé kaple. Tady se scházívají mládenci a dívky, studovaní i nestudovaní, když je v chalupách po práci a nadchází hodinka spánku. Božka a Jirka nemusejí doma předstírat, že jdou spat jako ně- 7 Hebe mi námi 97 která děvčata ze vsi. Pramálo si dělají z rodičů a oni jim ani nepřikazují, aby zůstaly doma. Ostatní mládež z Podbřehů přichází později, až když doma všechno ztichlo. Jako v minulých večerech je tomu i dnes, ač je všude mokro a nebesa jsou tmavá. Ale tím spíš rodiče věří, že děti odešly spat. Myslí to i Filomena Mařanová, a kdyby jí někdo řekl, že Božena nespí, nýbrž že je s Božkou a Jirkou a ostatní chasou, ani by nevěřila. Také Rejha, ač se už přesvědčil, že nejmiadší synek rád bloumá v noci, by se nenadál, že dnes zase není doma. Je zde však i Lamačův Václav a Skaloudův Martin i Růžena, chlapci Brožovi, dcerka Kameníkova a hajného Smutníka. Zanedlouho přiběhnou z Chlumu, z Doubravy i Drásova. Opravdu, jo zde včtSina z mladých. Jen dcery Brojirovy zůstaly doma I clnos, tak jako jindy. Zvoník Turazmi by so sotva nyní lísal k Rusce a popichoval proti BObS Albínu liluvafio, kdyby vklěl své dcery. Myslí, že slndoo spí, neviňátku I Ony vSnk nespí, nu jejich víčka nepřiletěl spánok. Jsou Jako mladé scivlčky. Vyletují sc setměním a mají so k životu Jako holubice k jarní lásce. Možná, žo by so Jejich otci hrud pozvedla pýchou, kdyby jo viděl. Možná, žo by mu bylo stydno. Ale Tarazna Jo Jako můnil Můra dotírá na světlo a on na Rusku I Pozor, pozor, obecní posle a starý táto, ať si nepopálíš křídla, a pozoruj trochu Albína, jemuž jsi přišel do cesty v nepravou chvíli. Tarazna však nedbá svých dcer, ani mámy doma, ani Boha. Je chlucliý, je slepý. Je všecek nasáklý Ruskou, prahne po ní jako žíznící země po vláze. Dcery však také nedbají táty a veselí se u staré kaple, 98 jak v jistém čase srny tta lesní tišině. I když se stromů, pod nimiž sedí v družné zábavě, krápě a obloha se černá, dovádějí s chlapci jako jindy. Božka so tulí v náruč Lamačova Václaviěka a Jirka právě trucuje Martinovi, synkovi chlubného Sknlouda. Nodovodo so vSnk hněvat dlouho. Zádního / mluclýoh nenapadne, žo by fll mohli zpívat nobo vyprávět, Časy zpěvu Jako by pominuly, a když přoco ipflltl, tož některou z těch, ktorou znsloch.1t na 'Odpoledním 8njl« v hoipodQ, nobof ly ne rozmohly l na dědinách. DrjWntf kvOI Jo Jiný no2 býval, podbřežské dívky už nikdy nebudou nosil sukně hedvábnlce, jako nosívaly jejich matky, tmi sl nedají přivést ženicha jako za starých časů. Chlapci přestali být vesnickými nemotory. A všichni mladí vědí více v patnácti, než jejich tátové a mámy věděli v třicítce. U Mařanů věří, že Božena šla spat. Nikoho nenapadlo, že i ona je ve společnosti Taraznových dcer, před nimiž mnohá matka chránila své synky. Ale i ona si s nimi vypráví o posledním pokračování románu v dívčích listech, i Jí tluče srdce, také by už chtěla poznat opravdovou lásku. Chtěla by být šťastna, jako krásná Anita z románu, chtěla by být také tak uchvácena a milována! Ano, i Božena Mařanova, dcera Josefa a Filomeny, už načichla jako tak mnohá z dcer v Podbřehách a ve většině vsí. Ale i ostatním děvčatům čarují životopisy románových hrdinek, krásných a šťastných, pro něž není na světě nic než láska a láska, auta a lázně, milenci a závratné štěstí. Snad proto, že dny vesnických dcer jsou tak jednotvárné, tvrdé a klopotné, sní o onom světlém a marnivém světě filmových hvězd, a netuší, jak jsou mu vzdáleny. Srdce 99 KAPITOLA JEDENÁCTÁ Ne proto, že podbřežský zvoník Tarazna ztratil nejvčr-nějšího druha z posledních let, Albína Hlaváče, ne proto, že se po letošních žních většina chalup v dolině tak prudce zakývala, proto nepřestal Tarazna chodit do hospody kdysi U háje nyní U tří slečen. Žádná z jeho cest neměla už vést ke vnadné vdově. Tarazna ztratil také na řečnosti a od poslední doby se nápadně drží doma a točí se koleni své široké mámy, jako by jí chtěl vynahradit vše, co jí zůstal za mnoho roku dlužen. Vzdal se obecního poslování a své rozhodnutí neoznámil Rejhovi sám, nýbrž je vzkázal po mladší dceři Jirce, a to téhož dne, v němž se ona neblahá novina proklubala. A od té hodiny z domu nevychází, s bídou ho Taraznová přiměje, aby šel odzvonit ráno, v poledne i navečer. Nikomu v Podbřehách a okolních osadách však neušlo, že jejich zvonek se rozeznívá nyní skoro před rozedněním, večer teprve tehdy, když se rudě modré tmy rozhostí pod Táborem. Jen v poledne se Tarazna nemůže vyhnout světlu děj se co děj, a proto zvonívá přesně, současně se železnickými zvony. Ale z domu vybíhá pokrad-mu, patrně číhá nějakou skulinou ve stěně na vhodnou 20Á > I■ v lil. n dává-li se ke zvonici, běží tak rychle jako vypla- •' myS, hledající záchranu. Vrací-li se zpátky od zvo-liopočíná si jinak a dveře za sebou přivírá s kva* r m, |nko by ho někdo honil. Zrána i večer se také střeží m koho potkat a věru, daří se mu to. Od onoho dne na I i olio nenarazil, nikomu nevběhl do cesty. Noilioh' bych ani,« připomene Jirce. »Aiil na tebe se m mohu dívat,* zasykne proti Božce, a opravdu po žádné co svých dcer se neohlédne. A když přes den nejsou domu n on zevluje po světnici i dvoře, reptá proti ženě: ■Tys je tak vychovala, na tebe se dalyt« Tnrazna vyčítá, ale žena si nebere jeho výčitky k srdci. -Vzaly si z tebe příklad,* vyhrne oplátkou, ale na usmí-h'iKMi dodává: •Nejsou samy, a to se stane i lepším.« l:i je roztrhnu jako žáby,« vyhrožoval smutný zvoník, I 11 '.■ /, dcery nebyly doma. »Vyzvěď na nich aspoň, kdo je tlo loho přived",« prosil ženu před jejich návratem z lomnické továrny, ale Taraznová se jen jízlivě usmála: »To by ti mohla říci tvá vdova«! Popichovala muže, lichot se dověděla, co všechno bylo té noci. ■■A obě najednou, jako by nestačila ostuda jedna,« dur-ilíval se Tarazna. Když však dcery přišly domů a hrnuly ho k mísám a hrnkům na stole, sedl si na stoličku u kalnou, nervosně pokuřoval dýmku, a zdálo se, že je němý. Po dcerách jen vzhlížel a prsty na rukou, ty zchromlé insty, zatínal do dlaní. Ano, Taraznovy dcery přestávají chodit na náves a ke •.turó kapli. Teď, v měsíci říjnu, odcházejí k vlaku před i umíněním a domů chodí pěšky. Vyhýbají se lidem i chlapcům, hlavy klopí a ve tvářích sinají a blednou. Znají svá liijeinství, a kdykoliv jdou vedle sebe, jímá je pokušení 205 k hovoru. Jirka, tenká a vyčouhíá, ještě samá ruka a samá noha, nevypadá ani na děvče, jemuž bude brzy šestnáct let, a kdyby se ustrojila do chlapeckých šatů, nikdo by neuhodl, že není klukem. Vždyť vlasy měla ostříhány tak kratince, jak bylo často módou v těchto dobách i v nej-zapadlejší dědině. Jirka častokrát chtěla začít, ale vždy, když jí slina přinesla ta slova na špičku jazyku, ucítila hořkost, jakoby pelyňkovou, slinu spolkla a jen se na sestru podívala. A Božka, ten věčný smíšek s hlavou střapatou, připomínající neustále divouse — raráška, nepostřehla ony sdílné pohledy mladší sestry. Jak by měla také postřehnout, když sama oči klopila k zemi a rty měla poraněny stálým nořením zubů do jejich někdejší úsměv-nosti. Přestala raráškovat a byly chvíle, v nichž v obličeji zelenala a žloutla. Kolem očí jí vystoupily modré věnečky, Obě dcery na cestách do Lomnice i z Lomnice, nad šitím košil, zástěr a ostatního prádlu, stále vzpomínají na jednu noc o letošních žních. Na onu noc proklatou, na onu třetí noc po skončení došfu, Tehdy se rozmohly nn polích krádeže obilí. V oněch jasně zelenomodrých, pohádkových nocích se to zběhlo. Tenkrát starosti"!v Ondřej s ostatními chlapci z doliny se umluvili, Žo budou hlídat svá pole. I rozdělili se do dvou skupin n hlídali. Tu první vedl Skaloudův Martin, druhou sám Ondřej. Martinovi chlapci se usadili na Šedém kopci Ignáce Hrojlra a Ondřejovi pod novosvetským lesem. Jak vlahá a krásně modrá byla nebesa této noci! Měsíc kraloval hvězdám, ukláněl se jim a ony se kolem něho třepotaly jako prlncczničky. Opravdu, ani jediná nezůstala doma, všechny se roztančily na nebeské klenbě a na prahu vesmíru jich toužilo ještě tisíce a tisíce. 206 Ano, la jasná noc je vinna. Zní se zrodil nynější smutek Vflfi íl hoře vaše, Měly jste tenkrát jít domů, jako Božena Milanovu, jako Vlasta, jako Pepina a Julie Škaloudova, Neslavně vám skončila klukovská výprava. Marně si nyní vyčítate a nemalo sílu rozhovořit se aspoň mezi sebou 0 oné nifliulvó noci, i když jste Jen samy na nejosamě-lojftí pôfllnč v liibm-ských lesích. Ani Martinovi to ticdo-voilol ffcl, uboliA Jirko. A Božko, ty iiohmiIa mil pípnout — op] (Jit novíl, na knliu liyM nkii/iilii prstom, když \ú najil loliopna rofll, H la*kllvými myllínkttml oliodlly od konco srpna Ta-> ' n.i i