144
Pláč svaté Marie.
Pláč svaté Marie.
Gemuzto wfie clrwala íczeft.
Sfjwatym duchem wootczy wzdy geft |
Tuto fye poczyna poczy placz fwa|te marzie.
s      0 wíichny genz | czieftu gdete.
Tuto femnu | fmutnu fiedte.
Awizte aczt | která boleft.
Kmey bolefti podobna | geft.
Azíeleyte -femnu meho.
Syna | frrdecznye milého. 10      wizte gha. nak|rzizy pnyece.
Ty tiezke muky trr]piece.
Wizte nadnym tu odiwu |
dan geft wfyem awprotiwu.
Drw | ze mye widite zrwu.
Protu mu tiez|ku protiwu. i5     Bezwfye wyny geft | podieffen.
Anaffibenyczy obieffen |
Trrpí muku nezawyníw.
Any czo | zlého uczynyw.
Ano bezewfeho | prawa.
Ten genz geft andielfka | flawa. 52a     Geft zlým newynnye obujjzen.
Akrziewie nafmrt otfuzen.
Tuto | geft prawy fud zwracen.
Wfeho pra|wa fud prziwracen.
Rownoft pra|wa zamucena. s     Aprawedlnoft pora|zena.
jemužto vše chvála i čest
s svatým duchem v (o)tci vždy jest.
Tuto sě počíná pláč svaté Marie.
Ó všichni, jenž cestu jdete, tuto se mnu smutmí seďte a vizte, ačť která bolest k mej bolesti podobna jest, s      a želejte se mnú mého syna srdečně milého. Vizte j'h(o) na kříži pniece, ty těžké muky trpiece;
K„ vizte nad ním tu odivu,
io      dán jest všem (na) protivu. Div že mě vidíte živu pro tu mú tězkú protivu. Bez všie viny jest poděšen a na šibenici oběšen, in     trpí muku, nezaviniv í ani co zlého učiniv;
ano beze všeho práva
r-, ten, jenž jest andělská sláva,
jest zlým nevinně obuzen j so      a kř(i)vě na smrť otsúzen.
-Tuto jest pravý súd zvrácen, -~ všeho práva sád převrácen; rovnosť práva zamucena a pravedlnosť poražena;
4> 10
Pláč svaté Marie.
Zabludü rozum fmudroftí | zídowfku zawiftnu zlofti Mého fyna | otfudúi. Anewynnye zahubili. Objratte zulowe was fud. Znamenay[te was tiezky blud. Zlyfte byli pojtaz wzieli. Kamfte mudroft fwu | podieli. Czo geft matie zawyníjla. Kteryl geft limech, uczyiiyla | Ze geft ffweho fyna zbawena. Aza|loftnye offyrzyna, wy gfte mye fyjna zbawili. Chudým otczye zaliu(bih. wfiech fmutuych utieffytele | nemocznych uzdrawitele. wfiech I pracznych pomoczytele wfeho zlejho zbawitele. Obratte fud wy zy)|dowe. welíczyt fu wnem bludowe. krzyjwy gfte fudczie fud gmieh. Zle gfte [ fkľľzie to pofpieh. wizte wfiechna | prawa prawaa. Který znych ten \ fud wydawa. aby ftworzitele fweho | zabilo ftworzenye íeho. Krále fweho | otfudili. anewmnye zahubili, vmojrzih íinrtíu twrrdu. Swu nefbednu | pychu hrrdu.
i j
é
Pláč svaté Marie.
zablúdil rozum s múdrostí židovskú závistmi zlostí. Mého syna otsúdili a nevinně zahubili. Obratte, židové, váš súd, znamenajte váš těžký blud; zly ste byli potaz vzěli, :kam ste múdrosť svú poděli? Co jest mátě zavinila, který-ľ jest hriech učinila, že jest svého syna zbavena a žalostně osiř(e)na? Vy jste mě syna zbavili, chudým otce zahubili; všech smutných utěšitele, nemocných uzdravitele, všech pracných pomocitele, všeho zlého zbavitele. Obraťte súd, vy židové, veličit sú v nem bludové! Křivý jste, súdcie, súd j měli, zle jste skrze to pospěli. Vizte všechna práva pravá. Který z nich ten súd vydává, aby stvořitele svého zabilo stvorenie jeho? Krále svého otsúdili a nevinně zahubili, umořili smrdí tvrdú, svú nezbednú pýchu hrdú.
Pláč svaté Marie.
Pláž svaté Marie.
Kteru Avynu geft zajwynyl. Který li limech geít uczyml | Owftekly .zídowfky rode. Slepý zabyjly národe Cfo gfy fpaclial nadne|wymiym. zles Tdiel fobie ífynom | twym. Nemúdru gfte radu ginieh | Když yíte íelio gieti chtieli. Zawifty | gfte gmu neprzieli. Nebo gfte zle | fkutky gmieli. Zh dobrého nechtie ] gmieti. Ni gho mohu wfrrdczy | íhrzieti. Ny oczyma gho "widietí || Any czo dobrého przieti. On geft | v/as trelktal zezleho. Mnoho wem | czynyl dobrého. Awy gfte pak gem|fe geho. przielis uczynyli zlého. Ia|ko zlodiegie -wazali. Mezy oczy ie|mu pllwali. Koffye hanebnye wazah | prziwazawfe bicziewah. hanyegice | nan krzikali. Trrnym gho korunovali. Potom nakrziz przikowah | zlucz fuocztem piti dawali. Kofti | zlamati kázali, pak frrdce kopym | prokláli, atu gfte fwu zloft fkonali | To gfte wfe nadnym tryfczieli.
55     Která vinu jest zavinil, který-li hřiech jest učinil? Ó vzteklý židovský rode,
{■ slepý zabylý národe!
čso jsi spáchal nad nevinným, T-^- 60     zles sděl sobě i synóm tvým.
í- Nemúdru jste radu j měli,
když jste jeho jeti chtěli, závistí jste j'mu nepřieli, nebo jste zlé skutky jměli.
r 65      Zlí dobrého nechtie jmieti
ni j'ho mohu v srdci shřieti ni očima j'ho viděti ani co dobrého přieti. On jest vás tresktal ze zlého,
*" 70     mnoho vem činil dobrého;
a vy jste pak, jemše jeho, přieliš učinili zlého:
* jako zloděje vázali,
mezi oči jemu plvali, 75     k osě hanebně vázali, přivázavše bičevali, hanějíce naň kříkali,
V** trním j'ho korunovali;
potom na kříž přikovali, so      žluč s uoctem piti dávali, kosti zlámati kázali,
? pak srdce kopím prokláli
a tu jste.svú zlost skonali. To jste vše nad ním tryščeli,
Pláč svaté Marie.
Neb | gfte gey wfwey meczy gmyeli. Ob|ratte fud obraťte fud. poznáte wně | wehky blud. Gaz nynye fmutna | zaloftna. Syra ftraftna aboleftna | Meho fynaczka zbawena. azaloft[nye offyrzyna. proffy ufflyfte míe || nynye. wezrziecz name zamuczenye | nanie welike zalofty. Anatiezke rae ] bolefti. Smym mye fynem ukrzyjzugte. nakrziz mye knemu przyjkuyte. Eadat cbczy tak íhym vm|rzieti. Budetel my toho prziety | Takt me frrdce tuhy zbude. Atat ] my fmrt lebka bude. Ale czo my [ to hubeney... Wfye zalofti napllne|ney. Ma profba pomoze uwas | wtento vmoy zaloftny czas. profjby me neuflyffyte. Any mne wtom | utieffyte. Gmate frrdczye zkamejnala. Akílitowauyu ztwrdala | Nadenrmi fye nefziehte. Any mne [ wtom ullyffite. Ny melio fyna zba|wite. Any yho íkrrzie ílozite. Oblratite fud obrátíte.
«í»   ' Pláč svaté Marie.
85     neb jste jej v svej m(o)ci j měli. Obraťte súd, obraťte súd, ~i poznáte v nem veliký blud! i t Jaz, nynie smutná, žalostná,
sira, strastna a bolestná, 9o      mého synáčka zbavena ?■ a žalostně osiř(e)na,
proši, uslyšte mě nynie, vezřiec na mé zamúcenie, na mé veliké žalosti r 95 / a na těžké mé bolesti.
S mým mě synem ukřižujte, na kříž mě k nemu přikujte; rádať chci tak s ním umřieti, nv, budete-ľ mi toho přieti.
■i- íoo      Takť mé srdce tuhy zbude
a ta(k)ť mi smrt lehká bude. Ale co- mi to hubenej, ' všie žalosti napln(ě)nej,
y má prosba pomóže u vás
los      v tento u mój žalostný čas! ^ Prosby mé neuslyšíte
, ani mne v tom utěšíte:
r/íT- jmáte srdce zkameňalá
a k slitovániu ztvrďalá, no     nade mnú sě nesželíte ani mne v tom uslyšíte I ni mého syna zbavíte
* ani j'ho s kř(í)že složíte.
. Obrátite súd, obrátite
Pláč svaté Marie.
Pláč svaté Marie.
akbohu fy e [ nawratite. Giene moy zmilely || fynu. Ktobie fye vmey nuzy wínu | wnyuz kniemu fynu milému. Mym | mylym fynem kdanemu. On mí | to dal miefto febe. proto nynye | proffym tebe. Vties mie zaloftnu | ftraftnu. Smutnu zaloftnu nejfczaftnu. popros zato wfyech | twych známych. Auties mie tiem | wtuhach my cli. By mí as toho | poprzieli. Atu miloft femnu fdiejh. Bych tam nakrziz kfrrdeczne|mu. Mohla wzlefti kfynu fweiuii | Kzmilelemu krozkofnemu. Auwe|ch mnye giz kumrzielemu. Bych 1 vmyla íeho rany. Genz gfu tak | welmy zedrany. Zekrwaweny | aztrhany. Eozfyrzeny nawfye | ftrany. Otruczy krew uwazaty | Oplakati zczielowati. Bieda || mnye fynaczka mého. Srrdeczne|ho zmileleho. Pyczte wfychny fem|nu íeho. Newynnye zahubeného | Gyuz wfye krafa fneho fella. wfíe | tuha mne frrdce weíla. Gyz fye | tielo dolow borzy.
140
a k Bohu sě navrátíte! Jene, mój zmilelý synu, k tobě sě v mej núzi vinu vňuž k mému synu milému, mým milým synem k danému. On mi t(ě) dal miesto sebe, proto nynie prosím tebe, utěš mě žalostnú, strastmi, smutnú, žalostnú, neščastnú. Popros za to všech tvých známých a utěš mě tiem v tuhách mých, by mi as toho popřieli a tu milosť se mnú sděli, bych tam na kříž k srdečnému mohla vzlézti, k synu svému, k zmilelému, k rozkošnému, auvech mně! již k umřelému; bych umyla jeho rány, jenž jsú tak velmi zedrány, zekrvaveny a ztrhány, rozšířeny na vše strany; otrúci krev, uvázati, oplakati, zcelovati. Běda mně synáčka mého srdečného, zmilelého! pyčte všichni se mnú jeho, nevinně zahubeného. Juž vše krása s neho sešla, vše tuha v mé srdce vešla, již se tělo dolov boří
Pláč svaté Marie.
Pláč svaté Marie.
AmefiTclce wtujhach horzí. wiece wieczez tuhy | fporzy.. Drw ze ume hned neumo|rzy. Nezdalo mnye fye hubeney | wfye gyz tuhy napllneney. By | gmu bylo czo trrpietí. Amnye ty | tuhy widieti. Atu horzku zaloft | gmietí. Newiedie fóbie czo fdieti | Lepfieho fem fye nadala. Aden | Otedne czakala. pilným mym | frrdcem zadala. Ayuzt Tem tuhy | dozdala. Gyz wizi oczyma fwyjma. zkorzen yuz wyplakalyma | Czoz yuz mohu rzeczy wiece. wizí U gey nakrzyzy pnyece. wíe tielo | dolow letiece. Tiezkofti fpadnuti | chtiece. Auwech moy zmilely fy|nu. Kkomu fye íaz wiecz przyjwynu. Moy przieffrrdeczny fynaczjku. Aiedyny íedynaczku. Ma mí|la íladka radofti. Giez wzdy ftobu | gmiegiech dofti. Donydz tie przied|fobu widiech. wezdy tobu rado|ftna biech. wíe utieffenye ítobu | gmiech. Gakez koliwíek fáma | chtiech. Moy myly fynu íedyny. |
145
165
170
a mé srdce v tuhách hoří; viece, viecež tuhy spoří, div že mne hned neumorí, j Nezdálo mně sě hubenej, všie již tuhy napln(ě)nej, by j'mu bylo co trpěti .'ä mně ty tuhy viděti a tu hořkú žalost jmieti; nevědě sobě co sdieti. Lepšieho sem sě nadála a den ote dne čakala, plným mým srdcem žádala a južť sem tuhy doždala. Již vizi/'očima svýma, z kořen j už vyplakalýma, což juž mohu řieci viece? Vizi jej na kříži pniece, vše tělo dolov letiece, těžkostí spadnuti chtiece. \ Auvech, mój zmilelýj synu, kkomu sě jaz viec přivinu, mój přesrdečný synáčku a jediný jedináčku! Má milá sladká radosti, jéž vždy s tobú jmějéch dosti, donidž tě před sobů vidiech, vezdy tobú radostna biech; vše utěšenie s tobú jmiech, jakéž kolivěk sama chtiech. Mój milý synu jediný,
156
Pláč svaté Marie.
Pláč svaté Marie.
167
Czifty nyczymz zlým newynny |
wfeho dobrého prziepllny. i5     Ktoz | míe wiecz utieffy gyny.
Gyzt | geft ma utiecha ftala.
awfye za|loft namíe wftala.
wfye my fye | tuha doftala.
Nelzie mi geft by | przieftala. 5511     Kto mie zbawí me [[ zalofti.
Kto mie wrati kmey radofti |
Gycliz Tem drziewe gmiela dofti.
zme[ho fynaczka nnlofti.
agiz fem wfiech | owfem zbyla. 5      Smrt by my mťleyfy | byla,
Omoy fynu twe mie rauy
Mu|czie wfudy muczie nawfye Xtrauy
wduffy wfrdczy ígynady.
Staly fu | me wfiechny rady.
plína fem bolejfti czyele. io      wiioczy uprrfech rwtie|le.
Ztratrwfy toho przietele.
wfeho | fwieta ftworzitele.
wfiech zaloftjnych tieffitele
wfiech pracznych ob|ranitele.
Která geft kdy matie byjla.
uaten fwiet fye porodila. i5      tak | ntieffena tak fczaftna.
Tak truchla | fmutua a aftraftna.
Tak poczfczena | powyffena.
Tak hubena poraze|na.
yako fem yaz hubenyczye.
175     čistý, ničímž zlým nevinný, všeho dobrého přeplný, ktož mě viec utěší jiný? Jižť jest má útěcha stala a vše žalost na mě vstala,
i8o      vše mi sě tuha dostala; nelze mi jest, by přestala. Kto mě zbaví mé žalosti, kto mě vrátí k mej radosti, jichž sem dřieve jměla dosti.
185     z mého synáčka milosti?
a již sem všech ovšem zbyla, smrť by mi milejší byla. Ó mój synu! tvé mě rány mučie všudy, (na) vše strany,
190      v duši, v srdci i jinady.
Staly sú mé všechny rady, plna sem bolesti cele: v uočí, u prsech i v těle, ztrativši toho přietele,
ion      všeho světa stvořitele,
všech žalostných těšitele, všech pracných obranitele. Která jest kdy mátě byla na ten svět sě porodila
2oo      tak utěšená, tak ščastná,
tak truchlá, smutná a strastná, tak počščená, povýšená, tak hubená, poražená, jako sem jaz hubenice,
158
Pláč svaté Marie.
Pláč svaté Marie.
159
plljna wfady wfye tuziczye. 56"     wfiech j] boleftij wfye zalofti.
wfye ftrafty | wfye hubeiiofti.
Omoy kwiete [ prziezaduczy.
wfeho kwietie kra|fe ktwuczy. 5      Slechetnyeyfy wfeho | fwieta.
Kozkofuyeyfy wfeho kwie|ta.
yaz twa prziezaloftna ma|tie.
vmrziela bych rada zatie |
Nepoyednu ale ftokrat.
Aktomu | gefcze tiffuczkrat. io      Gyz fem fye | ftobu mynula.
gyz ma radoft | wfye zhynula.
wfye zalofti najmie fpadly.
wewfye fye vme udy | wklarlly.
Okak gfy naffwiet pozjdie dan. i5      atak náhle fmrtí pod|dan.
Kozkofnye naffwiet porojzen.
awfiem nawfe dobre wzplo|zen.
ayuz zaloftnye vmorzen.
zrau|czen azbit wfady zkorzen.
Mie fy | fwu matku opuftil. 56b     Awfy zaloft || zjiloft namye fpuftil.
Twym wra|zedlnykom otpuftil.
Drziewe nez | gfy duffy puftil.
Moy prziezmyjlely fynaczku.
aiedyny íedynaczku j s      wezrzy namye anatweho.
Vcze|unyka wzwoleneho.
naiana I nabra tweho.
plna všady všie tužíce, všech bolestí, všie žalosti, všie strasti, všie hubenosti. Ó mój květe přežádúcí, všeho kvietie kráse ktvúcí, šlechetnější všeho světa, rozkošnější všeho květa; jaz tvá přežalostná mátě umřela bych ráda za tě, ne po jednu, ale stokrát a k tomu ješče tisúckrát.    , ' Již sem sě s tobú minula, již má radost vše zhynula; vše žalosti na mě spadly, ve vše sě v mé údy vkladly. Ó kak jsi na svět pozdě dán a tak náhle, smrti poddán! rozkošně na svět porozen a všem na vše dobré vzplozen a juž žalostně umořen, zmučen a zbit všady z kořen; mě si, svú matku, opustil a vši žalost na mě spustil, tvým vražedlníkem otpustil drieve, než' jsi duši pustil. Mój přezmilelý synáčku a jediný jedináčku! vezři na mě a na tvého učenníka vzvoleného, na Jana, na bra(tra) tvého,
Pláč svaté Marie.
Pláč svaté Mafie.
Natetcziczye czis | wlaftneho. Ten geft giz tak | wtiezkey mdlobie. Ny wie giz | czo fdieti fobie. wida twe nuzie [ natobie. Igeft welmy zhynul | wfobie. Snoczy geft ftobu wecze|rzal. Awelmy ftobu weffel byl | natwych prrfech otpoczywal. | ztez miffy giedl ztez czieffye pil [ Adnes geft wzaloftney tuzye | Dofíla nagy obu nuzye. Gŕan | geft gyz tak ohubenyel. Žlutal | zzelenal azblediel. Ztratiw tie || otczie milého. Blízkeho bratr|czye wiemeho. Genz geft kral | milowatelny. Míly kraíhy aby|teluy. adoftoyny nulowanye | Czí'czenye banye achwaleníe | S noczy wfichny uczennyczy | Geho myly zwolennyczy. zewjfeho fwieta wybrany. Awgeho | czeled pozwany. Swe wiery | zapomanuwfe. Smrtelným | ftrachem oílnuwfe. zabiehu otjkrale fweko. Nykte neofta vnejho. Nikte gemu nepomôže | Rozkričím fye kde kto moze | Samého tu oftawichu.
235     na tetčice čiž vlastného,
ten jest již tak v těžkej mdlobě,
i ni vie již co sdieti sobě;
vida tvé míze na tobě
i jest velmi zhynul v sobě.
^ 240      S noci jest s tobú večeřal,
" na tvých prsech otpočíval
a velmi s tobú vesel byl, z též mísy jedl, z též čieše pil; a dnes jest v žalostnej túzě. 245     Došla na jí obu núze.
Jan jest již tak ohubeněl, (z)žluťal, zzelenal a zbleděl, ztrativ tě, otce milého, m, blízkého bratrce věrného,
' ,   25o     jenž jest král milovatelný,
milý krásný a bytelný a dôstojný milovanie,
ľ čščenie, bánie a chválenie.
S noci všichni učenníci,
i 255     jeho milí zvolenníci,
ze všeho světa vybraní a v jeho čeleď pozvaní, své viery zapomanuvše, .
i smrtelným strachem oslnuvše,
'! 2fio      zaběhú ot krále svého.
Mkte neosta u neho, nikte jemu nepomôže, rozkrychu sě, kde kto može; samého tu ostavichu,
Pláč svaté Marie. |
[
Wiecz [ fye knemu newraticlm. Gejdyny yan femnu fmutiiu. | Agmawie tuhu ukrutnú.
Ten | femnu tuz trrpí tuhu. t Adan [| mnye geft ízafluhu. Izaffyna | zamileho.
Miefto frrdeczneho | meho. < Ten mie tieľí'y ifluzy my | Rozhcznymy tieffenymy.
Du|chownymy ífwatymy. , Amníe j fmym 1'ynem wzacznymí. ) ten | fye knemu nawratil geft. j Atu | gmu ge uczynyl czeft. i Amnye | utieffenye ezyny.
wieczfye neze | wfichny gyny. m,
Aiakoz uayfpiejfe ona.
Swu profbu kianowy | fkona.
Hned fwaty ían pmlujwi knyey.
Atiefi'ye gy powiedie | giey. :
welmy pokornye atifye |
zaloftiwie fľľdceni wzdyfíýe. I
Rzka zmilela pany naffye.
Bo|hem oblíbena nadwfye.
Kralowjno a bozie matko. ^-.^ Totot wfe zle | bude krátko f Vties fye nebucl [| tak fmutua. ! Ny lama 1'obie ukrjutna. 4 Nebot wfe zle tot ponryne j ' Atwoyt myly fyn nezhyne | Twoyt fyn geft íbuoh íczlojwiek.
Pláč svaté Marie.
viec sě k nemu nevrátichu, jediný Jan se mnu smutmí a jmávě tuhu ukrutnú. Ten se mnú túž trpí tuhu a dán mně jest i za sluhu i za syna za milého miesto srdečného mého. Ten mě těší i slúží mi rozličnými těšeními, duchovními i svatými, a mně s mým synem vzácnými. Ten sě k nemu navrátil jest a tu j'mu je učinil čest a mně utěšenie činí věčšie neže všichni jiní. A jakož najspieše ona svú prosbu k Janovi skona, hned svatý Jan promluví k něj a těše ji, povědě jej velmi pokorně a tiše, žalostivě srdcem vzdyše, řka: Zrnilelá paní naše, Bohem oblíbená nad vše, královno a božie matko, totoť vše zlé bude krátko ; utěš sě, nebuď tak smutná ni sama sobě ukrutná; neboť vše zlé — tot pomine a tvójť milý syn nezhyne. Tvójt syn jest i Buoh i člověk
164
Pláč svaté Marie.
Pláč svaté Marie.
165
abude wzdy nawieczny | wiek.
ale wes fwiet byl geft | letiel.
an gey opiet wzdwihjnuti chtiel.
Skrzie fwe fwate | trrpienye. 10      Atoto tiezke vmrziejnye.
neb on buoh gfa wfemohu|czy.
wzdy awezdy buduczy. |
Nemohl geft wbozftwí vmraejti.
Muffyl czlowieczftwie przy|gieti. i5     Gez czlowieczftwie wzal | geft wtobie.
Atiem nycz neum]nyl wfobie.
ale aby mohl trr|pieti.
Awtom czlowieczftwíu | vmrzieti.
Atiem fwym fwatý | trrpienym. 58"     adobrowolnym || vmrzienym.
dyabla upekle po|tupiti.
any zpekla wykupití |
vmrziel czlowieczfku nemoczy | 5     wftane zmrtwych bozfku mo|czy.
ato fy e trzeti clen ftane.
at|wa zaloft wfye przieftane.
neb | íakz wftane hned wtey dobie |
Slawnye fye úkaze tobie.
Tu | przigmes weliku radoft. io     Amy|ne tie wfie twa zaloft.
Ties | fye míla matko bozie.
Kralow[no bozfkeho fbozíe.
Aomnye | gyz racz mllczieti.
ato otemne | flyffieti. i5     Ez lehoz widis otfuze'ua.
295     a bude vždy na věčný věk, ale veš svět byl jest letěl, an jej opěť vzdvihnúti chtěl skrze své svaté trpenie a toto těžké umřenie;
3oo     neb on Buoh jsa všemohúci, v(ša)dy a vezdy budúci, nemohl jest v božství umřieti, musil člověčstvie přijeti: jež člověčstvie vzal jest v tobě
305     a tiem nic neunmil v sobě, ale aby mohl trpěti a v tom člověčstviu umřieti a tiem svým svatým trpěním a dobrovolným umřením
3io      dabla v pekle potupiti a ny z pekla vykúpiti. Umřel člověčskú nemocí, vstane z mrtvých božskú mocí; a to sě třetí den stane
3i5      a tvá žalost vše přestane;
neb jakž vstane, hned v tej době, slavně sě ukáže tobě, tu přijmeš velikú radosť a mine tě vše tvá žalost.
320     Těš sě, milá matko božie, královno božského sbožie, a o mně již rač mlčeti a to ote mne slyšeti, ež jehož vidíš otsúzena
Pláč svaté Maí'ie.
atu fmrtíu vmorzena. Ia|ko czym prowyneneho. ale ny|czymz newyuneho. Tot geft íejlio wolíu bylo. ato fye ftati mu|fylo. Gynak by czlowiek byl j{ ztrácen, ale takto geft wypla|czen. Otdyabla kbobu nawrajcen. Igeft bohu welmy wzacen | Ty wies ze geft to fyn bozy. | prziffel znebes zbozffkycb fbozy | ageft prawy buoli aczlowiek ] abucle wzdy nawieczny wiek | Ten fye geft ztebe porodil, ana ] wfecbno dobre wzplodil. Aieft I íbozy fyn ítwoy. wfiech ftworzi[tel ítwoy ymoy. Bozy, fyn geft | bezpoczatka. Tys podczaffem ie|ho matka. Igeft obogy fyn wajgy. Tukrzieftiene wieru gma|gy. Neb to wpifmie pfano gma|gy. znehoz fpaffenye czakagy. | Bozy otwieka wiecznelio. Twoy I otporoda nowelio. Newelmy | przielis dawneho. Ottrzy let l| czms trzidczateho. Ties fye bozie | matko míla. wiecznye nbozye \ wzdy byla. zfwatich kraloAV po]rodila.
Pláč svaté Marie.
a tú smríú umořena jako čím proviu(ě)ného, ale ničímž nevinného. Toť jest jeho volů bylo a to sě stati musilo, jinak by člověk byl ztracen, ale takto jest vyplacen, ot ďábla k Bohu navrácen i jest Bohu velmi vzácen. Ty vieš, že jest to syn boží, přišel z nebes, z božských sboží, a jest pravý Buoh a člověk a bude vždy na věčný věk. Ten sě jest z tebe porodil a nám všechno dobré vzplodil a jest i boží syn i tvój, všech stvořitel i tvój i mój. Boží syn jest bez počátka, tys pod časem jeho matka i jest obojí syn vají. Tu křestěné vieru jmají, neb to v písmě psáno jmají, z něhož spasenie čakají: boží ot věka věčného, tvój ot poroda nového, nevelnii přieliš dávného, ot tří let čuž třidcátého. Těš sě, božie matko milá, věčně u Bozě vždy byla, z svatých králóv porodila,
168
Pláč svaté Maíie.
Pláč svaté Marie.
169
naclwlit fwate zaíluzila | 5      Czym fye ty wiece fmuczuges |
Tiem wieczfy boleft wzbuzuges |
I fobie ífynu twemu.
welmy | nynye boleftnemu.
Igma on | tiem wieczfy boleft, io     yakz koli | twa wehka geft,
Neb wiecze | lítuge tebe.
Nez moz lítowaty fe|be.
Nebs ty myla matka lebo |
mileyffy fwieta zewfeho.
proto | ties fye myla matko. i5      nepoliy|net twe clietatko.
Tuto otpo\wieda pwata mam. Swatemu tanu etoandiéltftte. Auwecli | giene míly fynu. podle kterého | la czynu. Mohu fye obwefehty jj 60°     Neb kdy utieffena bytí. aia gmä | tuhy welike. Smutky fzaloftniy | wíehke. widuczy fmrt fyna me|ho. prziefrrdecznye zmileleho. Sw|atym duchem poczateho. afla\v|nye porozeného. Graz hubeuyjczie nefczaftna. Smutná zaloftjna aftraftna, Nemohu fie utie|fyti. any wiecz wefi'ela bytiu |
555     nad vš(e)ť svaté zaslúžilá.
Čím sě ty viece smucuješ,
tiem věčší bolesť vzbuzuješ
i sobě i synu tvému,
velmi nynie bolestnému. 360     I jmá on tiem věčší bolesť,
jakž koli tvá veliká jest;
neb viece lituje tebe,
než móž litovati sebe;
nebs ty milá matka jeho, 365      milejší světa ze všeho;
proto těš sě, milá matko,
nepohyneť tvé dieťatko.
Tuto odpoviedá svatá Maří svatému Janu evandělistě. Auvech Jene, milý synu,
podle kterého já činu 37o      mohu sě obveseliti
neb kdy utěšena býti?
A já j mám tuhy veliké,
smutky s žalostmi všeliké,
vidlici smrť syna mého S75     přesrdečně zmilelého,
svatým duchem počatého
a slavně porozeného.
Jaz hubeníce neščastna
smutná, žalostná a strastna, 380      nemohu se utěšiti
ani viec veselá býti
Pláč svaté Marie.
♦
Pláč svaté Mafie.
Pornem zmylelem lýnaczku j
Aiedynem íedynaczku.
Ale to [ ma naywieczfye geft.
zewlie|cli mých bolefti boleft.
ze my to|ho nelzie gmietí.
zamebo fy]na vmrzietí.
Atam nakrzy | ínym pnyeti.
Toho my nech|tie poprzieti.
Bych yaz ínym j nakrzizy pnyela.
wehku bych | radoft gmiela.
Ta by mi ímrt J| íladka byla.
Awfiech bych zajlofti zbyla.
Radieyfy bych to wz|wolila.
nez tifíúcz tiech fwietow | gmiela.
Ale to fye neinoz ítatí |
Raczte muye as tielo dati.
Mejho fynaczka milého. Auwech | muye gyuz vmrrleho. prziejtíezezye umrtweneho.
Otpat | dowrchu zbitého. Bych tu uti|echu przigmuczy. Meho fyna|czka gmagiczy. Rany yeho | vmygiczy. Kmvawym plajczem oplacziczy. Miloiřrdníe | zhbagiczy. Tak fye fnym najkochagiczy. vmrziela utieffejnyeyffy. Toliko gyz tuh poy|miewfy. Srdecznu boleft trr|piewfy. wtiech tuhách yeho | wifliev/fy.
po mém zmilelém synáčku a jediném jedináčku; ale to má najvěčšie jest
iS5      ze všech mých bolestí bolesť, že mi toho nelze jmieti, za mého syna umřieti a tam na kří(ži) s ním pnieti. Tolio mi nechtie popřieti,
39o      bych jaz s ním na kříži pněla, velikú bych radost jměla, ta by mi smrť sladká byla a všech bych žalostí zbyla. Raclější bych to vzvolila,
šor,      než tisúc těch světóv jměla. Ale to sě nemóž stati, račte mně as tělo dáti mého synáčka milého, auvech mně, juž umrlého,
.tou      přetěžce umrtveného,
ot pat do vrchu zbitého, bych tu útěchu prijmúci, mého synáčka jmajíci, rány jeho umyjíci,
405      krvavým pláčem oplačíci, milosrdně zlíbajíci, tak sě s ním nakochajíci, umřela utěšenější, toliko již tuh pojměvši,
4io      srdečnú bolesť trpěvši,
v těch tuhách jeho viděvši,
172
Pláč svaté Maři
Pláč svaté Marie.
173
10
Cl*     Hanenye atryzn j! ílyífiewfy. Iwie gyne zle tnfcziewjfe
Tuto geft mlutvil giezus \ knftus k pwey
matczie drste\we nezlí geft vmrztel s      Nhla | matko nemut fye tak. Gyzt to | nemoz bytí gynak. Ato czozft fye | geft. triíczalo. wfeczkemot geft | yuz przieftalo. Ay tot geft lan [ miefto mne fyn. Ktomu fye íako | kemnye wyn. Azamatrz gmu | dawam tie. Budiž ma igeho | matie. yazt tie porucziegy íeniu | Bratru mému tetczieneinu. | Takez ho porucziem tobie. ho|wieytas wmylofti fobie. Potom | ynhed ían gy przigie. apoczye | czfnye chowati gie. Czifty diew|ka diewky czifte. Ato gmieti 'f* za|gifte.
Amen.
Tuto fye gest fkófpial placz fwate marme matky \ bosie geyz geft czynylauivek\7cy patek podkrzizem ftogiecmj | aktoz gey bude na-kasdy pa\tek fnabozenfhvym csiftínebo \ po-fluchati. tofechno obdrrzy. \ ubohá fkrrsie kra-lownu nebef\ku naivpiech miefUech poivfte | czaffy anayunece nafmrrh na\[tvey.
61'
han(ě)nie a tryzň slyševši i vše jiné zlé tryščevš(i).
Tuto jest mluvil Jezus Kristus k svej
matce dřieve nežli jest umřel. Milá matko, nemut sě tak, jižť to nemóž býti jinak; a to, co(ž)ť sě jest tryščalo, všeckernot jest j už přestalo. Aj toť jest Jan miesto mne syn, k tomu sě jako ke mně viň i     a za mát(e)ř j'mu dávám tě, budiž má i jeho mátě, jazf tě porúčeji jemu,
bratru mému tetčenému.
Takéž ho porúčiem tobě,
Iiovějtas v milosti sobě.
Potom inked Jan ji přije,
a poče csně chovati jé,
čistý dievka dievky čisté
a to jmieti (jest) zajisté. ' Amen.
Tuto sě jest skonal pláč svaté Mafie, matky božie, jejž jest činila u veliký pátek pod křížem stojéci, a ktož jej bude na každý pátek s náboženstvím čisti nebo poslúchali, všechno obdrží u Boha skrze královnu nebeskú na všech miestíech, po vše časy a najviece na smrti na svej.
174
Radosti svaté Marie.
Radosti svaté Marie.
175
Tu fye poczynagy ra[doíti íwate marzíe.
Swata | marzy matko božie Hacz ] wíye uwefti wrafke fbojzye. is      Ty genz twu flawu wzdy | muozie. atak fye wtwu miloft j wlozie. yaz fye tiem wtwu mijloft wlozy. ze twe radofti wylozy | Ktomu mnye ty racz fpomoczy | Bud femnu wedne y wnoczy ||
62"     PKrwa geft twa bylo ra(doft.
Kdyz fye napllny | twa zadoft.
Gyz gfy wefdy | kbohu gmíela. 5     Awfym fľd|cem rada clitiela.
At by to buoh | raczil dati.
By diewku gfucz byla j matí.
atak geft buoh y uczynyl |
ze geft twu zadoft napllnyl.
ze | gfy diewku y materzy. [o     Ktomu | take bozy dczerzy.
Neb íeden czas | buoh po knyey poíla.
Gabriela | czfiieho poíla.
Neobeczneho andie|la
ale czfneho archandiela.
Do|uazaretha domiefta. ís      abiefe gmu | zuama czyefta.
Akdyz przigide | wnazareth.
Diewka gmieffe | cztrnazte let.
Maria gmie fóbie | gmieffe.
yozefu otdana biefe.
Tu sě počínají radosti svaté Marie.
Svatá Maří, matko božie, rač vše vvésti v ra(j)ské sbožie ty, jenž tvá slávu vždy množie a tak sě v tvá milost vložie. Jaz sě tiem v tvá milost vloži, že tvé radosti výloži; k tomu mně ty rač spomoci, buď se mná ve dne i v noci.
Prvá jest tvá byl(a) radost, i     když sě naplní tvá žádost,
již jsi vezdy k Bohu jměla
a vším srdcem ráda chtěla,
ať by to Buoh ráčil dáti,
by, děvká jsúc, byla máti. 5     A tak jest Buoh i učinil,
že jest tvá žádost naplnil,
že jsi děvká i mateří,
k tomu také boží dceří.
Neb jeden čas Buoh k něj posla ač      Gabriela, čsného posla,
ne obecného anděla,
ale čsného archanděla,
do Nazare(tja do města
a bieše j'mu známa cesta. 25      A když přijide v Nazare(t), dievka jmieše čtrná(c)te let; • Maria jmě sobě jmieše, Josefu otdána bieše:
lladosti svaté Marie.
Radosti svaté Marie.
Die|wka zadiewku czifteho. Czifta j| fwata zafwateho. Oba biefta to j (líbila, by wdíewcziey czyftotie | byla. druh odruzie newiediefe | adruli atdruha tagieffe. Kazdy | gyu wftup wmanzelftwíe. po(rucziw bobu fwe diewftwie. Ten | vmyíl gyu kazdy gmíeffe aten | dar otboha bieffe. akdyz andiel | tam przigide. Inhed knyey | wkomnatu wnyde. welmy | przieílawney fwietlorti. ana | gfucz plína fwatofti. namodlitjwie naffwey bieffe. ayzayaffie | cztieffe. Kdefto onyey bieffe pfajno. adawno prorokowano. | Diewka poczue íporody. aw|ňem wfecb.no dobré wzplody | Awfecl tam knyey klecze prziejdny. nícz drziewe nepomluwíw | fnyu. alelmed giey weczye ] zdrawa. Podle andielfkelio | prawa. Tak andiele pozdra|wugy. drziewe nez gym to | zwieftugy. Pronez gfu bohem | poflany. aktomu poífelftwiu | dany. Akdyz uflyffye ta ílowa | Bozíe. a arcbandielowa.
dievka za dievku čistého, so     čistá, svatá za svatého. Oba běsta to slíbila, by v dievčej čistotě byla, druh o druzě nevědieše a druh (o)t druha tajéše, 35     každý j ú vstúp u manželstvie, poničiv Bohu své děvstvie, ten úmysl jú každý jmieše a ten dar ot Boha bieše. A když anděl tam přijide,, 4o     inhed k něj v komnatu vnide, velmi přeslavné j světlosti, ana jsúc plna svatosti, na niocllitvě na svej bieše a Izaiáše čtieše, .15     kdežto o něj bieše psáno a dávno prorokováno: dievka počne i porodí a, všem všechno dobré vzplodí. A všed tam k něj, kleče před 5»      nic dřieve nepomluviv s ňň; ale hned jej vece: Zdráva! Podle andělského práva tak andělé pozdravují, dřieve než jim to zvěstují, r,5     pro než jsú Bohem posláni a k tomu poselstviu dáni. A když uslyše ta slova božie a archandělova,
258
Umučení Páně.
Umučení Páně.
259
atiem fye | welmy mutieffe.
Gako oftry mecz | wyegie frrdce bodieffe.
anebo to | widieffe.
ze yegie fyn bezwyny | nakrzyzy ftogieffe. i5     Tudiez ífwaty | lan ftaffe. Ten take welmy pla|kaffe. az íemu frrdeczko uffyeda|fe. Tehdy giezius uzrzie fwu | matku pod krzizem ftogyecze. [ 92b     proieho muczenye welmy fye || mutiecze. Ipoczie giey prawity ( Rzka matko, myla nerod plaka|ti. Eacz nia llowa znamenaty ] 5     Budeš yana mne miefto fóbie | zaffyna
gmietí.
Aty giene racz | giey íako fwey materzy
przietí |
Tuz pomczyfwu matku uczě|nyku fwemu
Cziftu diewku | gynochu cziftemu. io      potom po|czle piti zadatí.
Kazachu íemu | oczta fzluczy datí.
Auwech gich | hubeny hrzieffe.
ze gemu i ye|den wody nepodadieffe.
Giezís | okuffyw pitie horzkeho. i5     Inerodi | piti íeho.
Gyz geft weczye wfe | fkonano.
Czoz ge omnye wfta|rem zakonye pfano.
Tehdy | fye nebe omraczy.
wfemu fye | fwietu bozie muka zraczy. 93a     By |; tma powfem fwietu íako vmieffye i
r >
610
a tiem sě velmi mútieše;
jako ostrý meč vjeje srdce bodieše,
a nebo to vidieše,
že jeje syn bez viny na kříži stojéše. Tudiež i svatý Jan stáše, ten také velmi plakáše, až jemu srdéčko usědáše. Tehdy Ježúš uzře svú matku pod křížem stojéce,
pro jeho mučenie velmi sě mútiece, i poče jej praviti, řka: Matko milá, neroď plakati, rač má slova znamenati: budeš Jana mne miesto sobě za syna
jmieti;
a ty, Jene,  rač jej jako svej mateři
přieti.
Tuž poručí svú matku učenníku svému,
čistú dievku jinochu čistému.
Potom poče piti žádati;
kázachu jemu octa s žlučí dáti.
Auvech, jich hubený hřieše,
že jemu i jeden vody nepodadieše!
Ježíš okusiv pitie hořkého
i nerodi piti jeho:
Již jest, vece, vše skonáno,
což je o mně v starém zákoně psáno.
Tehdy sě nebe omrači,
všemu sě světu božie muka zrači;
by tma po všem světu jako v měše,
De plauctu beate Marie Magdalene. 439
Dodatky, i.
239" si, 2 Omelia Origenis super ewangelium secundum lohannem, feria V. post pascha, de planetu beate Marie Magdalene super domino.
In illo tempore Maria stabat ad monumentům foris plorans. Et reliqua. jDe presenti sollempnitate 0 locuturus auribus uestre caritatis, dileetissimi, amor
'23'Jbsl.1 uenit ad memoriam, quo(modo) beata Maria Magdalena domiuum nostrum Ihesum Christum super omnia diligendo, discipulis fug'ientibus, eum ad mortem eun-tem sequebatur, ac u'eri amoris ig-ne suecensa, nimio ardens desiderio, indesinenter plorans a monumento noi\ recedebat. Maria enim, ut eunangelista testatnr, stabat ad monumentům foris pIorans^Audiuimus, fra-tres, Mariáni ad monumentům foris stantem, audiui-rans et Mariam plorantem; uideamus, si possumus, cur staret, uideamus, et cur ploraret. Prosit nobis
239'' si. '2 (et) illius stare, prosit nobis et illins plorare. | Amor faciebat earn stare et dolor cogebat earn plorare. Stabat et cireumspiciebat, si forte uideret, quem diligebat. Plorabat uero, quia sublatum esti-mabat, quern querebat. Dolor renouatus erat, quia, quem prius doluerat defuncturn, nunc flolebat abla-tum. Et iste dolor maior erat, quia nullam consola-tionem habebat. Prim(a) fuit causa doloris, quia uiuura perdiderat; sed de hoc dolore consolationem aliquan-tulam habebat, quia mortuum se retinere credebat.
W si. 1 Nunc autem de | illo dolore se consolari non poterat, quia corpus defuneti non inueniebat metuebatque, ne
amor magistři sui in peotore suo tepesceret, si corpus eins non inueniret, quo uiso recalesceret./Venerat autem Maria ad monumentům, deferens secum aro-mata et unguenta, que parauerat, ut sicut pedes uiuentis antea unguento pretioso unxerat, sic (et) nunc totum corpus defuneti et unguento ungeret et aromatibus condiret; et sicut prius ad pedes Ihesu lacrimas fuderat, ita et nunc | ad monumentům eins 240" si. í i lacrimas funderet, fleuerat prius et lacrimis suis pedes
eins rigauerat pro mořte anime sue, ueniebat nunc (ad) monumentům lacrimis rigare pro mořte magistři sui. Cum autem uon inuenisset corpus in monumento, labor periit unguenti, sed dolor creuit lugenti, defuit obsequio, qui uon defuit dolori, defuit, quem condiret, sed non defuit, quem ploraret, eoque magis t plorabat, quo ille magis deerat./Plorabat enim uehe-
£" menter Maria, quouiam additus" erat dolor super dolorem eius, duosque dolores eximios uno gestabat in oorde, qnos | mitigare lacrimis uolebat, sed non uale- 240* si. I bat. Et ideo tota posita in dolore, mente et corpore deficiebat et, quid ageret, nesciebat. Quid enim mu-„• lier ista poterat agere nisi plorare, que et intolera-
bilem habebat dolorem et nullum inueniebat conso-latoi'em? Petrus quidem et Iohannes uenerant cum e.a ad monumentům, sed non inuento corpore abierunt ad semetipsos; Maria autoru stabat ad monumentům foris plorans et quasi desperando sperans et spe-rando persouerans. Petrus et Iohannes timuerunt (et ideo non steterunt); Maria (autem) non timebat, quia nil suspicabatur sibi snperesse, pro quo j timere debe- 24(lbsl.'3 ret. Perdiderat enim magistrům suum, quem (ita) sin-gulariter diligebat, ut praeter ipsum nichil posset dili-gere, nil posset sperare. Perdiderat uitam anime sue, et. iam melius arbitrabatur fore sibi mori quam uiuere, quia forsan inueniret moriens, quem inuenire uon ^ poterat uiuens, siue eo tarnen uiuere  non ualebat.
Fortis enim ut mors est dilectio.  Quid enim aliud laueret mors in Maria? Pacta erat exanimis, facta '' erat insensibilis, sentiens non sentiebat, uidens | non 241** si. B
uidebat, audiens non audiebat; sed lieque ibi erat, ubi erat, quia tota ibi erat, tibi magister suus erat, V de quo tarnen, ubi esset, nesciebat.  Querebat (eum)
et non inueniebat, et ideo stabat ad monumentům et plorabat, tota lacrimabilis, tota miserabilis. O Maria, quid spei, quid consilii, (aut)  quid cordis erat tibi,
440
De planetu beate Marie Magdalene.
De planetu beate Marie Magdalene. 441
ut sola stares ad monumentům discipulis abeuntibus? Tu ante illos uenisti, cum ipsis nou red(i)isti et post iílos remansisti. Cur hoe fecisti? Sapiebas plus illis, 241° sl. 2 aut diligebas plus quam illi, quia non | timebas ut illi? Gerte nichil (modo) sapiebat Maria non nisi di-ligere et pro dilecto dolere. Oblita erat timere, oblita erat gaudere, oblita erat semetipsam, oblita erat de-niqne omnia preter illum, quem diligebat super omnia; et quod mirabile est, sic erat oblita, ut etiam ipsum non cognosceret. Credite michi, si ipsum co-gnosceret, in monumento (eum) non quereret; et si uerba eius corde retineret, non de mortuo doleret, sed de uiuente gauderet nec de sublato ploraret, sed de resurgeute exultaret. Dixit enim Ibesus, quod sic moreretur (et) quod tertia die resurgeret; sed proh 2il'Jsl. I dolor,   nimius dolor cor eius | repleuerat et memoriam horům uerbomm deleuerat, sensus nullus in ea remanserat,   omne  consilium  ab  ea perierat, spes omnis defeeerat, solummodo flere snpererat. Flebat ergo, quia fiere poterat, et dum flebat, (inclinauit se et) respexit in monumentům et uidit duos augelos in albis sedentes, unum ad pedes et unum ad caput. Dicunt ei illi: Mulier, quid ploras? O Maria, ecce multam consolationem inuenisti,  et forsitan melius tibi contigit, quam sperasti. Kain tu querebas ununi et duos inuenisti. querebas hominem et angelos inuenisti, querebas mortuuin et uiuentes reperisti. liepe-241'' sl. 2 risti J eos, qui de te uidentur curam habere, et qui uolunt dolorem tuum lenire; ille uero, quem querebas, uidetur dolorem tuum negligere, lacrimas tuas non uidetur respicere. Voeas illum et non audit, oras et non exaudit, queris illum et non inuenis, pulsas et non aperit tibi, sequeris illum et fugit. Heu, quid est hoc? Heu, quam magna mutatio? Heu, quomodo mutata est res in contrarium? Iste (enim est Ihesus), qui modo recessit a te et qui inodo forte nescio, si diligit te,  olim te diligebat, olim te a Phariseo de-fendebat et a sorore tua te diligenter excusabat. Olim 212" sl. 1 lauda|bat te, quando pedes snos unguento ungebas, (lacrimis rigabas) et capillis tergebas, dolorem tuum mulcebat, peccata tua dimittebat.   Olim querebat te, cum  adesses, uocabat te,  cum abesses; mandabat tibi per sororem tuam, ut ad se uenires. Magister adest et uocat, te. O quam cito surrexit Maria, ut audiuit, quam cito uenit et  solito more cecidit ad
pedes tuos, bone Ihesu. Tu quoque, cum uidisti earn contristantem, contristatus es, dum uidisti ploran-tem, laci-iinattis es. O quam pie conjsolando earn 242" al. 2 dixisti: Ubi posuisti eum? Denique pro dilectione eius, que multum dilexit te, fratrem eius Lazarům suscitasti et planctum eius in gaudium conuertisti. O dulcissime magister, quid post hec peccauit in te hec discipula tua, ant in quo postea offendit dulce-
/ dinem cordis tui hec amatrix tua, quia sic recedis
' ab ea? Nos post hec nullum aliud peccatum audiui-
mns de ea, nisi quia, quando sepnltus fuisti, ante omneš (ualde mane) uenit ad monumentům tuum, ferens unguenta, quibus ungeret corpus tmím; sed cum non inuenisset te in monumento, cueurrit | et 242b sl. 1 nunciauit hoc diseipulis tuis. Illi uenerunt, uide-runt et abierunt; hec autem stabat et plorabat. Si hoc peccatum est, negare non possum, qnin ipsa faciebat hoc; si autem hoc peccatum non est, sed (est) amor ttt(i) et desiderium, quod habet de te, quare sic recedis ab ea et abscoudis te, (tu, qui dilig-is omneš diligentes te et) qui inueniris ab omnibus querentibus te? Tu (enim) dicis: (Ego diligentes me diligo et) qui mane uigilauerint ad me, innenient me. Ergo mulier ista, que ualde mane uigilat ad te, eur non inuenit te? Quare non
t consolaris lacrimas, quas pro te, domino suo, fundit,
sieut I consolatus es lacrimas, quas fudit pro fratre 242bsl.2
' suo. Si (enim) tu solito more earn diligis, eur desi-
derium (eius) tamdiu protrahis? O uere magister et testis fidelis, recordare testimonii, quod olim de Maria reddidisti Marthe, sorori (eius). Dixisti enim: Maria optimam partem elegit, que non auferetur ab ea. Vere optimam partem elegit Maria, quia elegit stare ad pedes tuos et audire serniones tuos. Vere optimam partem   elegit,  quia  te elegit.  Sed quomodo
y uerum est: quia nou auferetur ab ea, si tu es abla-
tus ab ea? ( Quod si ab ea non es(t) ablata optima 243" sl. 1 pars, quam elegit, quare plorat et quid querit? Čerte Maria nichil (aliud) querit, nisi quod elegit et propter hoc solum plorare non desinit, quia, quod elegit, nunc perdidit. Ergo, o custos hominum, aut tu partem,
|! quam elegit, custodi in ea, aut ego nescio, quomodo
uerum sit: que non auferetur ab ea. Nisi et hoc (ita) intelligatur, quod licet, tu sis ablatus ab oculis eius,
I tamen non es ablatus de corde eius. , Sed, o Maria,
44-2
De planetu beate Marie Magdalene.
De planeta beate Marie Magdalene. 443
243° si. 2 quid iam amplius moraris, quid turbans, quid | plo-ras? Eece habes angelos, suffieiat tibi angelorum uisio, quia forsitan ille, quern queris, quern ploras, aliquid sentit in te, propter quod non uult uideri a te. Pone iam finem dolori tuo, sit modus lacrirnis tuis. Keeordare, quia ipse dixerit tibi et aliis mulieribus: Nolite flere super me. Ergo quid est hoc, quod faois? Ipse prohibuit flere et tamen tu flere non desinis. Timeo, ne plorando ipsum offendas, pro quo sic in-cessanter ploras. Nam si ipse amaret lacrimas tuas, non posset fortassis ut olim continere lacrimas suas.
243bs].l Nunc ergo | audi consilium meum: suffieiat tibi angelorum consolatio; mane cum illis, interroga illos, si forte sciant, quid factum sit de illo, quem et queris et ploras. Ego certe credo, quia ipsi ad hoc uene-runt, ut testimonium de illo perhibeant, et credo, quod ipse, quem ploras, misit illos pro se et pro te, ut annuncient resurrectionem suam et consolentur plorationem tuam. Dicuut (enim) ei: Muliev, quid ploras? que est causa tanti doloris tui? Non abscon-das a nobis lacrimas tuas, aperi nobis animum tuum
243s' si. 2 et nos indicabimus tibi desiderium tuum. [/Maria ni-mio dolore confecta, tota in excessu mentis posita, nullam recipit consolationem (et) ad nullum tendit consolatorem, sed intra se cogitat dicens: Proh dolor, qualis est ista consolatio, qualis est ista uisita-tio? Onerqsi sunt michi omnes cousolatores, grauant me et non consolantur. Ego enim quero creatorem (et) ideo grauis est michi ad uidendum omnis creatnra. Nolo angelos uidere, nolo cum eis nianere, quia pos-sunt dolorem meum augere et non possnnt penitus delere. Si ceperint michi multa narrare et si noluero
244° si. 1 eis ad omnia respondere, j timeo, ne amorem meum magis inpediant, quam expediant. Denique ego non quero angelos, sed eum, qui et me fecit et angelos. Non quero angelos, sed meum et angelorum domi-mun. Tulerunt dominum meum; ipsum solum quero, ipse solus potest me consolari. Sed nescio, ubi po-suerunt eum. Gircumspicio, si uiderem ilium, et non uideo; vellem inuenire locum, ubi positus est, et non 244" si. 2 inuenio. Heu, me miseram! Quid again, quo ibo, quo enim ahiit dilectus meus? Quesiui eum in monu-mento et non inueni, vocaui et non respondit michi. Heu me, ubi ilium iam queram, vbi iam inueniam? Surgam certe et circuibo omnia loca, que potero, non
dabo sompnum oralis meis, non dabo requiem pedibus meis, donee inueniam ilium, quem diligit anima men. Effundite lacrimas oculi mei, plorate et nolite defi-eere. Ambulate pedes mei, discurrite et nolite quies-cere. Heu, heu, quo abiit gaudium meum, vbi latet amor meus? Ubi est dulcedo mea? O | cur dereliquisti 244bsl.l me salus mea? O dolores, o angustie intolerabiles! Angustie michi sunt undique et, quid eligam, ignore
'"? Si iuxta monumentům maneo, ego ilium non inuenio;
si a monumento recessero, nescio, infelix, quo uadam, nescio, ubi  eum  queram. Discedere a monumento mors michi est, stare ad monumentům irremediabilis j dolor est. Melius est autem michi sepulchrum domini
mei custodire, quam (ab eo) longius abire. Si enim longius abiero, forte cum rediero et ipsum sublattim f inueniam ant destructum sepulchrum. | Stabo igitur 244b il. 2
et hie moriar, ut saltem iuxta sepulchrum domini mei sepeliar, O quam beatum corpus meum erit, si , fuerit sepultum iuxta magistrům meum! O quam felix anima mea, que egrediens de fragili uase corporis mei, mox poterit ingredi sepulchrum domini mei! Corpus meum fuit semper anime mee labor et dolor, sepulchrum domini mei erit illi requies et honor. Hoe (ergo) sepulchrum (non deseram, quia) in uita mea erit consolatio mea (et in morte mea erit requies mea). Viuens iuxta illud manebo et mo-riens illi adherebo, nec uiuens nec mortua ab illo se|parabor. Heu, me infelicem! Quare ego tunc non 245" si. 1 prospexi, quando dominum meum sepeliri conspexi? Quare tunc non steti, quare monumentům et corpus eius tunc non perseueranter custodiui? Nunc certe non plorarem sublatum, quoniam aut prohibuissem aut snbsecuta fuissem sublatores. Sed, proh dolor, ego nolui obseruare legem et dimisi dominum legis. Legi obedini et eum, cui lex obedit, non custodiui, quam-• * uis cum ipso manere non fuisset legem transgredi, sed
adinplere. Pas|cha (enim) ab isto defuncto non eonta- 245" si. 2 minatur, sed renouatur. Mortuus ille non polluit mun-dos, sed mundat inmundos. Sanat omnes se tangen-tes et illutninat omnes ad se accedentes.  Sed, quid
i recolo dolorem meum? Abii, redii, monumentům aper-
* turn inueni; ipsum,   quem   querebam,   non inueni.
" \ Stabo itaque et expectabo, si forte alieubi appareat.
Sed quomodo stabo sola? Abierunt discipuli et me
i solam plorantem reliquerunt. Nusquam apparet, qui
i
444: De planetu beate Marie Magdalene.
De planetu beate Marie Magdalene. 445
mecum doleat, nusquam apparet, qui inecuni ma-
2451'sl.l gistrum requirat. Apparuerunt angeli, sed | nes-cio, pro qua causa apparuerunt. Si consolari me uellent, causam, pro qua ploro, non ignorarent; si enim non ignorarent, quid ploro, cur dicunt michi, quid^ ploras? An ideo interrogant, ut me plorare prolribeant? Queso, non hec micbi suadeant, non hec moneant, alioquin me interficient. Quid plura? Ego illis non obediam et dum uiuam, plorare non desinam, donee dominum raeum inueniam. (Sed quid faciam, ut ilium hmeniam?) Quo me uertam, ad quern ibo, a quo consilium petam? Quem percun-ctabor?  Quis mei miserebitur? (Quis me consolabi-
UPt\.2 tur?) Quis indicabit michi, quem diligit anima mea, ubi positus | sit, ubi cubet (in meridie), ubi requies-cat? Queso, nunciate illi, quia amore langu«o et do-lore deficio, nec est dolor sicut dolor meus. Reuer-tcre, dileete mi, reuertere, dilecte uotorum meorum. O admirabilis, o desiderabilis, redde michi letitiam salutaris presentie tue. Ostende michi faciem tuam, sonet uox tua in auribus meis. Vox enim tua dulcis et facies tua decora. 0 spes mea, ne confundas me ab expeetatione mea. Demonstra michi faciem tuam et sufficit anime mee./Dum Maria sic doleret et fle-
24G° si. I ret, (cum hec dixisset,) conuersa est retrorsum et | uidit Ihesum stantem et nesciebat, quia Ihesus est! Dicit ei Ihesus: Mulier, quid ploras, quem queris? O desiderinm anime sue, cur interrog-as earn; quid ploras (et quem queris)'/Ipsa paulo ante (coram) oculis suis cum magno dSlore cordis sui uiderat te, spem suam, suspendi in ligno, et tu nunc dicis, quid ploras? Ipsa (die tertia) uiderat minus tuas, quibus benedicta (sepe) erat, et pedes tuos, quos deosculata fuerat et lacrimis rigauerat, (cruce) clauis affigi, (et tu dolor eius nunc dicis, quid ploras?). Viderat te exspirantem spiritum tuum, et tu dicis, quid ploras?
246°si. 2 Nunc insuper corpus tuum sublatum existimat, | ad quod uugendum, ut se quodammodo consolaretur, ue-niebat et tu nunc dicis, quid ploras, quem queris ? (Tu scis, quia te solum querit, te-solum diligit, pro te omnia contemnit, et tu dicis, quid queris?) Dulcis magister, ad quid, queso, prouocas spiritum huius mulieris, ad quid prouocas animum eius? Tota pendet a te et tota manet in te et tota sperat de te et tota desperat de se.  Ita querit te, ut (querens) nichil querat, nichil
cogitet preter te. Ideoque forsitan non cognoscit te, quia non est in se, sed pro te est extra se. Cur ergo dicis, quid ploras, quem queris? An putas, quod ipsa 246b si. 1 dicat, te ploro, te quero, nisi tu prius inspiraueris et dixeris in corde | suo: ego sum, quem ploras et quem queris? An putas, quod ipsa cognoscat te, / quamdiu uolueris celare te?/At ilia existimans, quia (h)ortulanus esset, dixit ad eum: Domine, si tu surf stulisti eum, dicito michi, ubi posuisti eum, et ego eum tollam. O dolor miserabilis, o amor inenarrabi-lis! Mulier ista quasi densa nube doloris obtecta non uidebat solem, qui mane surgens iam irradiabat per fenestras eius, qui per aures corporis sui iam in- 246** si. 2 trabat domum cordis sui; sed quoniam amore lan-guebat, isto languore sic oculi cor|dis eius caliga-bant, ut non uideret, quem uidebat; videbat enim Ihesum, sed nesciebat, quia Ihesus esset. O Maria, si queris Ihesum, cur non cognoscis Ihesum? Et si non cognoscis Ihesum, cur queris Ihesum? Ecce Ihesus uenit ad te et, quem queris, querit te, et tu (eum) (h)ortulanum existimas ? Verum quidem est, quod existimas, sed tamen tu in hoc erras, dum sic eum (h)ortulanum existimas, ut eum non cognoscas. Est enim Ihesus, est et (h)ortulanus, quia ipse semi-nat omne semen bonum iii (h)orto anime tue et in 247" si. 1 cordibus fldelium suorum. Ipse omne (h)olus bonum | plantat et rigat in animabus sanctorum, et ipse est Ihesus et qui tecum loquitur. Sed forsitan ideo eum non cognoscis, quia tecum loquitur; mortuum enim eum queris, sed uiuentem eum non recognoscis. Nunc in ueritate comperi hanc esse causam, pro qua ' a te recedebat et pro qua tibi non apparebat? Cur enim tibi appareret, quem non querebas ?^'Tu certe querebas, qui non ^erat, et non querebas, qui erat. „ , Tu querendo Ihesum'nesciebas Ihesum,. O dulcis, o pie *i magister, non possum omnino excusare banc discipulam tuam, non audeo libere defendere hunc errorem suum, si tamen | errabat, quia talem te querebat, (qualem te ?47°sl.2 uiderat, et qualem in monumento positum reliquerat). Viderat quippe defunctum corpus tuum de cruce de-poni et in monumento reponi, tantusque dolor inua-serat earn de morte tua, ut nichil posset sperare de uita tua; et tantus dolor inuaserat earn de sepultura tua, ut nichil posset sperare de resurrect; one tua. ; Cum Ioseph posuit in monumento corpus tuum, Ma-
446
De planetu beate Marie Magdalene.
De planetu beate Marie Magdalene. 447
,. ria pariter ibi sepeliuit spiritum suurn et ita indis-solubiliter iunxit et quodammodo uniuit eum cum corpore tuo, ut facilius posset separare animam se uiuifieantem a uiuente corpore siro, quam spiritum
247''sl. 1 (suum) te | diligentem a defuneto corpore tuo. Spiritus enim Marie magis erat in corpore tuo, quam in corpore suo; cumque requirebat corpus tuum, requi-rebat pariter et spiritum suum, et ubi perdiderat corpus tuum, perdidit et cum eo spiritum suum. Quid igitur mirum, si sensum non habebat, (que spiritum amiserat? Quid mirum, si te nesciebat, que non ha-bebat spiritum), quo scire debebat? Redde itaque ei spiritum suum, quem in se babet corpus tuum. Mox recuperabit sensum suum et derelinquet errorem suum. Sed quomodo errabat, que sic pro te dolebat et sie te amabat? Certe, si errabat, indubitanter dico, quod
24Jb sl. 2 (ipsa) errare se ignorabat et hie error | non proce-debat ab errore, sed potius ab amore et dolore. Igitur miserieors et iuste iudex, amor, quem habet in te, et dolor, quem habet pro te, excuset earn apud te, si forsan errat de te. Ne- attendas ad mnlieris errorem, sed ad diseipule amorem, que non pro errore, sed pro amore et dolore plorat et dicit tibi: Domine, si tu sustulisti eum, dicito michi, (ubi posuisti eum,) ut ego eum tollam. O quam scienter nescit et quam docte errat! Angelis dixit: tulerunt et posuerunt, et non dixit: tulistis et posuistis, quoniam angeli neque
248" sl. 1 de monumento te tulerant, neque in | alio loco te posuerunt. Tibi uero dicit: Si tu sustulisti (eum) et (ubi) posuisti; quia reuera tu te ipsum de monumento • v sustulisti/et in loco, ubi es, te posuisti.! Angelis tuis ;      non dixit: dicite michi, quoniam angeli'non poterant
. ■ t ex toto dicere, quod de te factum fuerat et ut factum fuerat. Tibi uero dicit: dicito michi, quia non est impossibile tibi dicere, quod possibile erat tibi facere. Tu enim uirtute tua surrexeras et quod de te factum fuerat et ut factum fuerat, tu ipse feceras. Quid est autem hoc domine, quod Maria tam crebro dicit et re-
248*sl.2 petit uerbum istud: | ubi posuisti eum? Dixerat enim prius apostolis, ubi posuerunt eum, (hoc idem postmo-dum dixit angelis, ubi posuerunt eum,) et nunc tibi (dixit) de te: ubi posuisti eum. Multum dulcescit hoc uerbum in corde suo, quod sie habundat in ore suo. Certe, dulcis magister, hoc facit dulcedo tua et hoc facit ipsa pro amore tuo, quia meminit te dixisse de
fratre suo: ubi posuistis eum? Ex quo enim audiuit hoc uerbum ab ore tuo, conseruanit illud. diligenter in eorde suo et delectata est uti eo in sermone suo. O quantum diligit personam tuam, que sic diligit uocem tuam! O quantum desiderat uidere uultum tuum, que sic desideranter projnuntiat uerbum tuum; 2481'sl- 1 et quam libeuter oscularetur pedes tuos, que tam li-benter loquitur sermones tuos! Quid est (hoe) etiani, o bone Iliesu, quod dicit ad te de te: et ego eum tollam? Iosepli timuit et non fuit ausus tollere corpus tuum de eruce, nisi in nocte et nisi hoc peteret a Pi-lato; Maria nero noetem non prestolatur nec Pilatum reueretur, sed audacter promittit dicens: ego eum tollam. O Maria, si corpus Ihesu forte positum est in atrio principis sacerdotum, nisi (in quo) apostolorum princeps calefaoiebat se ad ignem, quid factura es? Ego eum tollam. O admirabilis mulieris audacia! O mulier non mulier! Et si anciljla ostiaria interro- 248'' sl. í gauerit te, quid facies ? Ego eum tollam. O ineffabilis huius mulieris amor! Nullum locum excipit, nichil anteponit, sine tremore dicit, absolute promittit: dicito michi, ubi posuisti eum, et ego eum tollam. O mulier, magna est fides tua, magna est constantia tua! Tu ergo, bone domine, cur oblitus es dicere: fiat tibi, sicut uis, et confide, filia, fides tua te saluam fecit? (Nunquid oblitus es misereri?) Cur igitur non dicis ei, ubi posuisti te, ut ipsa tollat te super cor suum et portet te in corpore suo et annunciet te discipulis tuis? Noli, queso, dulcis magister, illius iam ultra protrajhere desiderium, quia ecce iam tri- 249" si. 1 duo sustinet te, nec habet, (quid manducet, neque habet,) unde possit esurientem animam suam reficere, nisi tu manit'estando porrigas illi panem corporis tui et de fragmentis eius repleas cophinum cordis sui. Si ergo non uis, ut deficiat in uia, refrigera et con-forta uiscera anime sue dulcedine saporis tui. Tu es enim panis uiuus, qui habes in te omne delectamen-tum et omnem saporem suauitatis. Non enim diu po-terit retinere uitam corporis sui, nisi tu manifestes cito sibi te uitam anime sue. Dicit ei Ihesus." Maria! Conuersa ilia dicit ei: Raboni, quod dicitur magister. Dicit ei Ihesus: Noli me | tangere. O mutatio dextere 249"sl. 2 excelsi! Conuersus est dolor magnus in gaudium magnum, mutate sunt lacrime doloris in lacrimas anions. Vbi Maria audiuit: Maria! ■— sic enim consueuerat
448
De planetu beate Marie Magdalene.
De planetu beate Marie Magdalene. 449
earn uocare magister suus, — presensit in ipsa uoee quandam singulárem uocatoris dnleetlinem et per earn cognouit ipsum, a quo uoeabatur, magistrům suum esse. Tunc reuixit spiritus eius et reuersus est sensus eius. Cum Ihesus adhue uellet uerba adiun-gere, non potuit Maria hec patienter expectare, sed pre nimio gaudio irruit in eum dieens: Raboni! Non (enim) arbitrabatur, se indigere uerbis, que inuenerat uerbum, et longe utilius fore existimabat tangere uerbum, quam audire auribus uerbum. O amor fortis j
24!)bsl. 1 et inpatiens! Non suťficiebat illi uidere Ihesum et loqui cum Iliesu, nisi et tangeret Ibesum. Sciebat enim, quia uirtus de illo exibat et sanabat omneš. O piissime domine et duleissime magister, quam bonus es hiis, (qui recto sunt corde, et quam suauis es hiis, qui recto sunt corde et humiles sunt spiritu. O quam beati sunt, qui in simplicitato cordis querunt te, et quam felices, qui sperant in te ! Verum certe est et indubitanter verum est, quod tu diligis omnes dili-gentes te et nunquam derelinquis sperantes in ts), qui diligunt te. Ecce enim ilia dilectrix tua simplici-ter querebat te et ueraciter inuenit (te). (Sperabat in te) et non est derelieta a te, sed plus est eonsecuta per te, quam expectabat a te. Sequamuľ igitur, fratres, huius mulieris affectum, (ut perueniamus ad effectum). Ploret unusquisque ad Ihesum et querat confidenter I(h)esum, qui non celabat se querenti peceatrici. Disce, peecator homo, apeccatriee muliere, cui tamen dimissa sunt peccata sua, disce plorare Dei absentiam (et) amare
249lsl. í Dei presentiam. Disce a Maria | Ihesum amare et (in) Ihesum sperare et in querendo Ihesum perseuerare, nulla aduersa formidare, nullam consolationem extra Ihesum recipere, omnia pro(pter) Ihesum eontempnere. Disce a Maria et quere(re) Ihesum in monumento cordis tui. Reuolue lapidem ab ostio monumenti Dei, amoue omnem duritiam et repelle omne obstaculum a fide tua. (Tolle) omnem concxipiseentiam mundi a corde tuo et diligenter scrutave, si Ihesus est in eo. Si autem non inueneris in eo Ihesum, sta foris et plora. Permane in fide et respice foris ad illos, si forte in aliquo loco uideris eum, et plorando ora Ihesum, ut
250" si. 1 dignetur intrare ad te et ha|bitare in te. Et ne forte erecta ceruice repellas eum a te, humiliando inclina te. Et iterum prospice in monumentům Dei, quod est in'te, et si uideris ibi angelos, unum ad caput
et unum ad pedes, id est si cognoscis esse in corde tuo quasi celestia desideria, tain ad actiuam quam ad contemplatiuam xiitam pertinentia, per que tamen adhuc non possis uidere et habere Ihesum, noli hiis contentus esse, noli adhuc deficiendo quiescere, sed plora Ihesum et quere in te, donee inuenias. Et si (forte) aliquo|modo tibi appareat et desiderio tuo se representauerit, noli de te presumere tamquam^ tu eum agnoscas, sed interroga ilium et ora, ut indicet tibi se ipsum. Audeo tibi confidenter promittere, si in fide (ad monumentum cordis tu steteris, si plorando) Ihesum perseueraueris, si te cum humilitate inclinaueris et si exemplo Marie nullam aliam consolationem de Ihesu quam Ihesum recipere uolueris, ipso reuelante ipsum inuenies/_et ipsum cognosces, ita ut non sit tibi necesse querere ab aliis, ubi est Ihesus, sed tu magis indicabis eum nuncians aliis: Quia uidi dominum et hec dixit michi; cui est honor et gloria cum patre et spiritu [ sancto in secula se-culorum Amen.
■si. 2
250h si. I
29
Incipit planctus sancte Marie.
451
II.
Incipit planctus sancte Marie.
Kkps. XII. 30" Qui per uiam pergitis, hie mecum sedete, si est dolor similis, ut metis, uidete; meum dulcem filiura per iter lugete.
Videte spectaculum 1 Uidete spectaculum in cruce pendentis, more dampnatieii crimina luentis, pro peccato populi mortem pacientis.
Ordo iuris uertitur! Ordo iuris uertitur, equitas turbatur, iustitia leditur, racio mutatur, sine causa filius meus morti datur.
Vertite indicium! 30'' Quid commisit genitrix, cur orbatur prole, nie, Iudea, filio, 1 mundum priuas sole,'; patře pio pauperes, egros adiutore?
D. 10., fol. 30—34. Vertite iudicium! Iniustum iudicium indices tractastis, 'meum dulcem filium inuide dampnastis, quem( patibulo crucis mori iudicastis.
Vertite iudicium! Uertite iudicium et uidete iura! Creatorem perimit eius creatura
et coudempn(a)t1) dominum suum mořte dura.
;Quod crimen, que scelera 31" com|misit gens effera, uincla, uirgas, uulnera, sputa, spinas, cetera sine causa 2) patitur.
Nato, queso, parcite, matrem crucifigite aut in crucis stipite nos simul affigite, male solus moritur.
') V rukopise psáno condempnet. — 3) culpa M.
Sed quid prodest, misera, loquar induratis? Non absolaent penitus, quern dampnarunt gratis. Meus Ihesus moritur mundo pro peccatis.
Vertite iudicium! Mi Iohaones, proximos tuos deprecare, ut me sinant uulnera 31'' sal|tim alligare,
que uides tam fortiter sanguine manare.
Proch dolor! hinc color effugit oris,
hinc ru(i)t, ') hinc fluit unda cruoris.
říon sperabam, misera, talia uidere, sed credebam penitus de Ihesu gaudere, quern crucis patibulo uideo p end ere.
Pili, dulcor unice, j singulare gaudium,' matrem flentem respice, confer 2) solatium.
Pectus, meritem lumina torquent tua uulnera: que mater, que3) femina 32° tam felix, tarn mi|sera?
Flos florum, dux morum, uenie uena, quam grauis in clauis est tibi pena.
0 quam sero de(d)itus *) quam cito me deseris, o quam digue editus5) quam ö) abiecte moreris !
O quis amor corporis tibi fecit talia,') o quam dulcis pignoris quam amara premia I
Fili, dulcor unice! Fili, dulcor unice, respice parentem et lüde discipulum iam deficientem, dum uidet te Deum suum morientem.
32" Fili dulcor | unice, in sero recubuit supra tuura pectus et nunc ita remanet miser et abiectus, fratre, patre, domino priuatus dilectus.
Vbi rex amabilis, nbi rex amabilis ! Onmes fugierunt, a timore maximo furtim abierunt, te solum patibulo crucis reliquerunt.
Vbi rex amabilis solus hie remansit atque. tua uulnera mecum solus planxit, cuius dolor potius piam mentem transit.
') V rukopise rugit. — 2) couferens M. — 3) quam M. — 4) V ruk. detitus ; editus M. — 5) genitus M. — 6) hic M. — 7) spolia M.
452
Incipit planchis sancte Marie.
Consolare, domina, mater et regina, * cur merore dejficis, Stella matutina; tuus leuat Alius munduui a ruina.
Consolare, genitrix!
Ccmsolare genitrix,
et sileto raielii,
quem dampnatum conspicis
nunc in forma rei,
uere nosti filium
nprnni esse Dei.
Consolare, genitrix,
dolet tuus Alius 3,
magis te dolente,
sursum tollit lumina
te respieiente
et intendit gemitus
tanto te gemente,
Consolare, genitrix! Mi, Ioliannes, qualiter possum consolari, duni iufelix orbitor') lumine sollari et sic tnutuin dominum uideo necari.
Sed doieo, adeo
quod deberem mori
nec sic modo penitus
nunc parcerem ori
nec doleo, quantaJ) debeo
crimina dolere 3)
Vtinam sic doleam, quod 4) dolore peream ! nam plus est dolori sine morte mori quam perire citius.
Detur nunc5) mestissime corpus uel exanime, ut sie moriatur minoratus* cesset cruciatus o(s)culis,7) amplexibus.
Ihesus matri loquitur totus uulner'atus: cur tam doles, | mulie ecce tuus natus, unus assit alter! iam recommendatus.
Postquam (autem)8) taliter piarn soluit horam, 9) iunge matrem uirginem et ex ilia iam hora su(s)cepit in propria omni pulsa mora.
Qui pro nobis uoluit mortem sustinere, nou sinat nos miseras ignibus ardere, sed cum suis ancillis10)) semper congaudere. Amen.
J) Nejspíše za orbor. — -) Nejspíše olrybně za quam aneb quantum debent. — 3) Suad za dolori. — *) ut M. — 5) Reddite M. — 6) ut sic minoratus M. — 7) v rukopise ocuhs. — s) V rukopise vynecháno. — ») Této větě jest tezko porozumět!, snad má býti „pia soluit (h)ora". — ^Rukopis náležel a byl sepsán pro ženský klášter sv. Jiří na hradě pražském.
III.
De inexecrabili dolo vetularum,
Imperatrix quedam erat, in cujus imperio erat qui-dam miles, qui nobilem uxorem et castam atque deco-ram habebat.  Contingit, quod miles ad peregrinandum perrexit, sed prius uxori dixerať. Nullum custodem ultra tibi dimitto, quia satis credo, quod non indiges. Parato comitatu abiit, uxor vero caste vivendo domi reniansit. Aceidit semel, quod  precibus corapulsa  cujusdam sue vicine epulandi causa domum suam egrederetur, quo per-acto ad propria remeavit.  Quam quidam juvenis aspec-tam ardenti arnore cepit amare et plurimos nuncios ad earn direxit cupiens ab ilia, quantum  ardebat amari. Quibus  contemptis   earn penitus  sprevit. Ille  vero se omnino contemptum videns adeo dolens efficitur, quod infirmabatur. Sepe tarnen illuc ibat, sed nichil ei valuit eo, quod domina per omnia eum sprevit. Aceidit quodam die, quod versus eeclesiam perrexit dolens ac tristis, et obviam habuit quandam vetulam in proposito sanctam reputatam.  Que cum juvenem tristem vidisset, causam tante tristicie ab eo quesivit. At ille: Quid prodest mi-clii tibi narrare? At ilia:  O carissime, quamdiu infir-mus abscondit a medico suam infirmitatem, non poterit curari. Ideo ostende michi causam tanti doloris! Cum doi adjutorio te curabo. Juvenis cum hoc audisset, osten-dit ei, quomodo dominám dilexit. Aitvetula: Perge cito ad domum tuam, quia infra breve tempus te curabo. Hiis dictis juvenis ad domum perrexit et vetula ad propria remeavit. Vetula ista quandam-caniculam habebat, quam duobus diebus jejunare coegit et die tercia panem synapi confectum canicule jejunanti dedit.  Quem cum gustasset, pre amantadine oculi ejus lacrimabantur tota die. Tunc vetula ad domum domine perrexit cum c.am-cula, quam juvenis dilexit tantum. Stati m a domina est lionorifiee suscepta eo, quod reputabatur sancta. Dum